23. listopadu 2012

Jak by někdo z nás mohl mít radost, když by ostatní byli smutní?

Od Pavlínky, díky!!!
(Nevím, odkud to pochází, kdo víte, napište!)

MY JSME

Jeden antropolog navrhl dětem z afrického kmene hru. Položil koš plný ovoce
ke stromu a řekl jim, že kdo k němu doběhne jako první, vyhraje všechny
sladké plody. Když dal povel ke startu, všechny děti se chytily za ruce
a běžely spolu. Potom si sedly a společně jedly.

Když se jich zeptal, proč neběžely každý zvlášť, aby si mohl někdo užít
vítězství, řekly: „Jak by někdo z nás mohl mít radost, když by ostatní
byli smutní
?“


Ubuntu v Xhosa kultuře znamená „Já jsem, protože my jsme.“ Arcibiskup Desmond
Tutu definoval ubuntu ve své knize takto: Člověk žijící podle pravidel ubuntu je
otevřený a přístupný ostatním, podporuje druhé, necítí se ohrožen schopnostmi
druhých, jeho sebevědomí pochází z vědomí, že všichni patříme do většího celku
a že jeho hodnota je snížena, když jsou ostatní ponížení nebo trpí, když jsou
jiní mučeni nebo utlačováni.

18 komentářů:

  1. To je nádherné. Presne takto to vidím aj ja. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. velmi posobive a pekne ,ale zial v nasej nenazranej spolocnosti vsetci utekaju a smeju sa poslednemu a ako sa smeju nedochadza im ze vsetko to ich bohatstvo a nenazranost je len iluzia.

    asgard

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý nenažraný měch musí jednou zákonitě prasknout ! :)

      Vymazat
  3. Ahoj OrgoNet. Nájdi si pár minút na preštudovanie nasledujúceho odkazu.

    Prečo zrušiť peniaze:
    http://haku.inovativ.sk/kultura-a-spolocnost/preco-zrusit-peniaze

    Jedná sa o zaujímavé myšlienky, ktoré by stálo za to uverejniť. Čo myslíš?

    OdpovědětVymazat
  4. To mi pripomenulo skazku :
    Pýtali sa pomaranča prečo má telo z dielikov. Povedal: aby sa mohli viacerí podeliť.
    Pýtali sa jablka, prečo nemáš ty telo z dielikov ? No preto, aby si ma daroval celé.
    Apelujem na rodičov - keď sa kedysi po výplate kúpilo domov niečo sladké, bola to jedna čokoláda, jeden sáčok cukríkov pre 3 deti a sa podelili.
    Teraz sa po výplate kupuje jedna čokoláda a jedny cukríky každému z troch detí.
    Oberáte rodičia svoje deti o radosť z delenia, z dávania.
    Bed

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je rozhodně fakt, že dětem schází pojem, zážitek o sdílení a dělení se o kousky společného celku !

      Vymazat
    2. Dcera je jedináček, ale když něco dostala, pobídla jsem ji, aby nabídla tatínkovi. Když byla větší, aby nabídla kamarádům, až si spolu budou venku hrát. Nikdy nebyla sobec, kamarádce klidně dala vlastní panenku, když se jí líbila. Necítila totiž potřebu soutěžit, urvat si za každou cenu větší kus, což se o 4 dětech sousedů říct nedalo, tam to bylo přesně naopak. A nakonec to dopadlo tak, že po ní ty sladkosti vyžadovali, když před tím se o ně podělila, až jsem musela zasáhnout a vysvětlit jí, že podělit se je věc její dobré vůle, kdežto požadavky jsou věcí zlé vůle, a na to se u nás prostě neslyší.

      Vymazat
  5. Krásná věta,velice pravdivá...

    OdpovědětVymazat
  6. Originál článku: Blog V. Marka - http://blog.baraka.cz/2012/10/ubuntu/
    Jan

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je... jen většina větších dětí a dospělých je přeprogramovaná... A leckterý dospělý si ještě navíc myslí, že to je blbost. Ale ono to funguje, dokud tady na Zemi bude strádat tolik lidí, žádný milionář nebude šťasten, i když si koupí všechen luxus na světě... Ale říkejte jim to... asi mají špunty v uších... pro jistotu, aby neslyšeli...

    OdpovědětVymazat
  8. a proto RADIO UBUNTU DJ ORTEK http://cntv.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda nebylo moc vtipný

      Vymazat
  9. Je to krásný pocit, když někomu něco dáte nebo pro někoho něco uděláte zcela zadarmo. Několikrát se mě už stalo, že mě někdo požádal o drobnou službu a já pak za to nic nechtěl i když mě dotyční silně nutili vzít si nějakou odměnu. Velmi se divili, že to nechci. Vždy jim říkám, že větší odměna pro mě je jejich radost a údiv nad tím, že někdo je ochoten něco udělat zadarmo. A v koutku duše doufám, že je to nakopne a někdy to taky zkusí. Mj. vyrábím orgonity a kromě jednoho případu, kdy je dotyčný chtěl z obchodního hlediska (asi další prodej a i to jsem měl "blbý" pocit)) tak jsem jich rozdal za tisíce. Tím se nechci chlubit, ale jen ukázat cestu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. anonymní 16.52
      Ano, jsme pro druhé nepochopitelná stvoření.Že chceme prostě jen dávat,nic víc.Znám to.Ale je přece potřeba, aby to někdo činil "jen tak". Držím Vám palečky, ať máte na svém "kontě" co nejvíce šťastlivců !

      dan.

      Vymazat
    2. takových lidí je většina jen jsme prostě uměle vyvolaným nedostatkem zdrojů nuceni neustále o ty zdroje bojovat a kdo si něco v potu tváře vybojuje má pak logicky problém se toho vzdát nebo toho část rozdat bez toho aby to vnímal jako investici třeba do dětí apod
      lidi nejsou zlí jen se prostě přizpůsobili určitým mechanismům nebo společenským konvencím

      Vymazat
    3. Já takhle oplétám svoje kamarádky teplými ponožkami - vždycky jen jako dárek, materiál na ně jsem zase dostala já jako dárek, když se likvidovala jedna pozůstalost po paní, která taky ráda pletla. Nevím, kolik těch párů jsem už takhle rozdala, ale myslím, že rozhodně kolem 250-300... A je to moc fajn pak slyšet, jak příjemně hřejou ty věčně studené ženské nohy. :-))

      Vymazat
  10. Je to i s moc hezkým obrázkem na
    http://tredoxe.blog.cz/1211/my-jsme

    OdpovědětVymazat
  11. Prezradím na seba "neuveriteľnosť" :-)
    Všetko čo som robila zadarmo ma neuveriteľne posunulo.
    Amelie z Montmartru ?

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.