5. června 2013

Povodně: Krajina a lidé


Článek o povodních z r. 2002 je i v r. 2013 stále platný. Nic se nezměnilo.
Dobře udělali tam, kde řešili situaci prohloubením koryt řek a potoků. Tam, kde vsadili na stavění do výšky, si nepomohli. Pomohly si asi jenom firmy, které stavěly ...
V okolí svého bydliště mohu sledovat, jak se voda zbytečně valí poli, lesy a cestami, protože strouhy dávno založené k odvádění vody jsou neudržované, zatarasené ...

Ondřej D. Simon

Povodně: Krajina a lidé

O příčinách katastrofálních následků povodní a možnostech, jak jim zabránit, píše pracovník Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v Praze. Nekrácená verze článku vyšla v Literárních novinách číslo 34.
Podívejme se z nějakého vrchu na řeku v údolí. Vidíme lesklou pentličku klikatící se sem a tam po jeho dně. Chvíli je pod námi, o kus dál se zas dotýká protějšího břehu porostlého lesem. Když sejdeme dolů, vody je u břehu obvykle po kolena a v hlubší tůni do pasu. Tak vidí řeku běžný zvídavý turista.
Geolog však vidí něco jiného. V hlavě mu běží čas po milionech let. Vidí, jak se řeka zakusuje do skalního podloží, vysychá v suchých periodách a ve vlhkých érách se v ní zase valí vody až po okraj údolí. Její koryto se mrská v nivě jako hádek, jednou je tu a hned zas u druhého kraje údolí.
Přeměna lesů na produkční monokultury
Po tisíc let trvající přeměně středoevropských lesů na pastviny a posléze pole se postupně začaly měnit i zbylé lesy. Různou měrou využívané a devastované lesy v nížinách a pahorkatinách a dosud souvislé pralesy v některých pohořích začaly být přeměňovány na plantáže smrků nebo borovic. Cílem bylo zajistit více dřeva a o jehličnanech bylo známo, že rychle rostou. Pro lesy v blízkosti osídlení, kde se kácely mladé stromy obrážející z pařezů, pásl se dobytek a dokonce vyhrabávala hrabanka na stelivo, to byla jen změna jednoho intenzivního využívání za jiné. Půda zde už často byla poničena, bylo jí málo a vody tak jako tak mnoho nepojmula.
Horší to však bylo v podhorských přirozených lesích a horských pralesích. Zde dosud les fungoval jako houba a dokázal zadržet v hlubší půdě, prsti a trochu v porostech mechů a lišejníků velké množství vody. Tady velké paseky odkryly půdu působení slunce, a to rozložilo lesní humus i prsť. Poškozeny byly mechové a lišejníkové „houby“ a zmizelo tlející dřevo. Je zanedbatelné, že celková plocha lesů se o něco zvětšila zalesněním některých, již ve středověku vykácených hor.
Zádržná schopnost lesů se zhoršila. U dnešních monokultur odpovídá často již jen zádržné schopnosti louky. Navíc škůdci a posléze exhalace citlivé monokultury opakovaně likvidují. Každý nový smrkový porost vypěstovaný na pasece pod sebou skrývá horší půdu, schopnou nasát méně vody, než byla schopna nasát půda předchozí. O třistaleté jedli, která dokáže jen v lišejníku ve své koruně zachytit i dvě stě litrů vody, si můžeme nechat jen zdát. V lesích se také odvodnilo velké množství pozemků a voda upravenými koryty rychle odtéká do řek.
Zničení nivních luk
Velmi důležité z hlediska ochrany před povodněmi jsou nivní louky. Pokrývaly ještě v 19. století velkou většinu vlhčích pozemků okolo potoků a řek. Umožňovaly neškodné vylití toků z koryt, kterému nikdo nechtěl bránit. Sedláci věděli, že kalné vody louky pohnojí a vlhké pozemky zajistí dostatek píce i v suchých letech, kdy jinde trávy narostlo jen málo. Voda se na lukách rychle zbavovala kalu a níže po toku vylité řeky zanechávaly daleko méně bahna než dnes.
Za velké moravské povodně se na 35 kilometrů dlouhém úseku zachovaných nivních luk a lesů podél řeky Moravy v CHKO Zahorie (SR) usadilo neuvěřitelných 800 000 tun sedimentů. Kdyby to nezměřili slovenští vodohospodáři mezi měrnými profily Záhorská Ves a Moravský Ján, těžko by tomu někdo věřil.
Nivní louky byly v průběhu 19. a 20. století téměř úplně rozorány, přeměněny na úrodná pole. To vedlo k obrovskému nárůstu dříve téměř neznámých povodňových škod na polních kulturách. Zemědělci také začali požadovat po státu ochranu svých polí před velkou vodou. Sedlák, kterému odnesla velká voda z pole u řeky brambory, by byl dříve za hlupáka, ovšem pod vlivem optimistických slibů stavitelů přehrad a hrází se k tomuto riskantnímu způsobu hospodaření přidávalo čím dál více lidí.
Dnes z polí rozoraných až k vodním tokům zmizí i při malé povodni obrovská množství půdy, která pak na polích chybí a nadto zanáší obydlí a obce níže po toku. Z měst pak zpátky bahno na pole již nikdo nevrátí a statistiky se plní výkazy o stoupající ploše pozemků ohrožených vodní erozí.
Plavební a odvodňovací kanály
Novověk začal také zcela od základu měnit podobu našich řek. Dvacáté století bylo v této budovatelské činnosti tak úspěšné, že jen málokdo ví, jak vypadá řeka v přírodním stavu. Tak schválně, jak? Několik generací lesníků a vodohospodářů pracovalo na hrazení tzv. bystřin – tedy rychlých horských a pod- horských štěrkonosných řek a potoků. Divočící horskou řeku už tedy nemáme žádnou. Zpočátku se dělaly přehrážky proti splavování štěrku a kamení, posléze se i celé řeky přeměnily v betonové nebo zděné kanály lichoběžníkového tvaru s kaskádou jezů. Můžete snadno uhodnout, zda se takovouto „řekou“ voda pohybuje pomaleji, či rychleji než v soustavě bočních ramen a štěrkových lavic rozložených ve sto metrů širokém řečišti, které ještě místy najdeme v Karpatech.
„Bezpečná“ niva
Toto takzvané „neškodné převedení velkých vod“ mělo hned několik důsledků. Na nově vyvýšené břehy se do dřívějšího výsostného území řeky začali stěhovat lidé. Stavěly se zde obytné domy, ale také továrny. Když pak přišla opravdu velká voda, vzala si zpět celé své široké koryto. Začalo tak období tzv. katastrofálních povodňových škod.
Přitom lze s jistou nadsázkou říci, že ten, kdo si postaví dům v nivě, v níž spoutána protéká divoká řeka, je stejně moudrý jako ten, kdo staví stan na dálnici, protože žádné auto není na dohled.
Možná ještě horší potíže ale působí voda rychle svedená z hor do velkých řek v nížině. Tady se před velkou povodní není kam vzdálit, a proto se kolem řek začaly budovat ochranné hráze. Pro tok se vybagrovalo hladké rovné koryto a okolní lužní krajina s říčními rameny, tůněmi a loukami byla postupně přeměněna na pole. Voda se tedy opět nemohla rozlévat, akumulovat a vsakovat, ale odtékala z českých zemí v neztenčené síle do Saska, Slezska a Maďarska.
Splavné řeky byly upravovány do ohrazených rovných kanálů i s ohledem na říční plavbu. Řeka se tak mnohde stala kvůli zajištění dostatečné hloubky vlastně soustavou malinkých přehrad, za jednotlivými jezy byla spojena desítkami obrovských zdymadel.
Značně absurdně byly Labe i dolní Vltava upravovány podle velikosti lodí, nikoli naopak. Z pohledu majitele nebo kapitána říční lodi to možná divně nevypadá, ale běžný člověk se ptá, proč se potom s ohledem na zisky špeditérů nevyrábějí pět metrů široké a dvacet metrů dlouhé kamiony a nestavějí se pro ně takto obludně velké silnice.
Zastavěné nivy
Když povodeň dorazí do hustě osídlených údolí, pro vodu je tu připraven jen úzký, zdmi ohraničený prostor. I když je koryto třeba pět metrů hluboké, voda se z něj přesto může vylít. Falešný pocit bezpečí, nesprávná práce stavebních úřadů a obyčejná lidská hloupost postupně zaplnily prostor až k řece stovkami staveb. A že by stavební úřad nařídil likvidaci lehkých chat, hal, nádrží a skladišť v dosahu stoleté povodně? Mnohde dokonce povolil v záplavovém území novou výstavbu! Pokud německé pojišťovny v Salcburku odmítají pojistit budovy silně ohrožené velkou vodou, brzo to udělají i u nás.
Když si do mapy nakreslíme polohu historického jádra města a řeky, uvidíme, že jen málokde řeka oblizovala městské hradby.
Velká česká i o něco starší velká moravská povodeň nám ukázaly, že řeka si bere svůj prostor zpátky. Přesto se na Moravě mnoho budov obnovilo na stejně nebezpečném místě. Při další povodni se tedy vše může opakovat.
Pokud by to vzaly v potaz i pojišťovny, mohlo by nám v těsné blízkosti vody zůstat za pár desetiletí jen několik historických městských jader. Ostatní města by postupně odstraňovala vysloužilé budovy, likvidovala ty, které povodně poboří, a nové by nestavěla. Podél vody by pak skoro ve všech městech byl velký park se vzrostlými stromy, hřišti a zahloubenými amfiteátry – celá desetiletí bez zaplavení.
Přehrady?
Proti povodním prý pomáhají přehrady. Kromě toho ještě dávají pitnou vodu, elektřinu a můžeme se v nich koupat. Bylo by to hezké, kdyby to byla pravda. Konkrétní přehrada je obvykle schopna splnit jeden, maximálně dva účely. Na výrobu elektřiny musí být vysoká a plná, na vodárenské využití čistá a bez rekreantů, a má-li chránit proti povodním, musí být – prázdná. Přehrady, tak jak je u nás známe, problém velkých povodní neřeší, ba co víc, samy ještě uškodí.
Přehrady nám mohou pomoci proti malým nebo očekávaným povodním. Například celá vltavská kaskáda je tak schopna chránit Prahu proti patnáctileté povodni, průběh povodně větší však pouze zhorší. Kdo tomu nevěří, může se přeptat u hydrologů v ČVUT.
Při těch opravdu nebezpečně velkých povodních se stávají přehrady hrozbou nejen kvůli protržení, byť málo pravděpodobnému, ale i kvůli náhlému havarijnímu vypouštění v obavách o stabilitu hráze. Takovéto havarijní vypouštění přehrady Šance za velké moravské povodně způsobilo v některých oblastech Ostravska druhý, neočekávaně rychlý vzestup hladiny v povodňové zátopě. Kvůli přehradě Husinec na Blanici, která nekontrolovaně přetékala přes hráz, musel být evakuován Bavorov i Vodňany.
A proč vlastně došlo už po odeznění hlavní povodňové vlny k rychlé preventivní evakuaci všech osídlených oblastí u Vltavy pod hrází Lipna, to ukáže až podrobnější zkoumání. Pokud tedy ještě i dnes bude někdo vyhlašovat, že nás před dalšími velkými povodněmi ochrání další obrovské přehrady – jako třeba ta plánovaná v Nových Heřmínovech na Jesenicku –, měl by mu být odpovědí jen hlasitý smích.
Suché poldry
A až se budeme smát, řečník možná do té vřavy vzkřikne: Slapy zachránily Prahu po válce před padesátiletou vodou a Slezská Harta pomohla na Opavě v devadesátém sedmém! Ano, řečník, dejme tomu z Vodoprojektu, bude mít pravdu. Měl by ale dodat, že jak Slapy, tak Harta byly v té době prázdné. Jedna ještě nebyla hotová a druhá se teprve začala napouštět.
Takovouto trvale prázdnou přehradu představuje suchý poldr. Je to bytelná hráz, za kterou není čtyřicet metrů vody, ale lesů, luk či polí. Nejspíš v poldru voda nikdy nebude, ale kdyby přišla do toho kraje povodeň, může se údolí na krátkou dobu naplnit desítkami milionů kubíků vody.
Poldr má ale jednu velkou nevýhodu – je drahý skoro tak jako přehrada stejné velikosti a přitom nedává ani trochu elektřiny. Pak také potřebuje prostor bez měst a vesnic. Málokomu by se líbilo žít ve vsi s vidinou, že jednou může být i kostelní věž hluboko pod vodou.
Můžeme ale vypustit již dosluhující hotové přehrady, obnovit údolí za hrází a nechat je dožít v podobě jakýchsi vyschlých koster bývalých socialistických staveb – jako suché poldry. Poldr Lipno, Orlík, Nové mlýny!
Rozlivy v nivách
Kupodivu více vody než přehrady obvykle zadrží lužní krajina v nivách. Tři velké komplexy lužních lesů a luk (v Litovelském Pomoraví, na soutoku Dyje s Moravou a Poodří) při velké moravské povodni v roce 1997 zadržely více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. Tři rozsáhlé komplexy luhů tenkrát zachytily 199 milionů m3 vody (CHKO Litovelské Pomoraví 60 milionů m3, CHKO Poodří 89 milionů m3 a lužní lesy Soutok 50 až 60 milionů m3) oproti 64,3 mil. m3 celkového ovladatelného zádržného prostoru všech nádrží v povodí Moravy a Odry dohromady.
V přehradách bylo celkově v té době daleko více vody (a tato čísla podnik Povodí rád uvádí), ale pro zmírnění povodňové vlny bylo důležité pochopitelně jen aktuálně prázdné místo. Povodeň tak vystoupila díky nezničeným nivám při kulminaci v Olomouci nebo Ostravě o pár decimetrů méně a o pár hodin později. Někdo řekne, že je to málo, ale ten, komu zásluhou luhů voda těsně nedosáhla do bytu nebo stačil svůj obchod vystěhovat do patra, mluví jinak.
I při velké české povodni pracovalo několik ještě zbylých lužních krajin na záchraně Prahy i Mělníka. Jen niva horní Lužnice v CHKO Třeboňsko pojme podle doposud nepublikovaných výzkumů na svých prvních jedenácti kilometrech kolem 10 milionů m3 (při zaplavení do pouhých dvou metrů výšky). Jestli to nebylo právě oněch několik decimetrů, o které nepřetekly zábrany na Starém Městě, ukáží až přesnější výpočty.
Obnova lesů
A muselo tolik vody vůbec vtéci z krajiny do potoků a řek? Nejen ekologové, lesníci, ale i drobní soukromí zemědělci a sám pan premiér soudí, že nemuselo.
Spočítat, kolik vody zadrží smrkové monokultury a odvodněné louky, můžeme na stovkách pokusných ploch. A není to mnoho. Kolik zachytí rašeliniště, bučiny, habřiny, doubravy a vlhké louky, pak ještě také místy můžeme zjistit. Kde ale budeme zkoumat, kolik by nasákly Úlehlovy pralesy s lišejníkovými závěsy na větvích, když dnes nenajdeme kvůli těžbě a exhalacím u nás již ani jeden?
Na východním Slovensku změřili, že starý jedlobukový les zachytí za 24 hodin osmdesát milimetrů srážek, zatímco umělá smrčina troj- až desetinásobně méně. Ale i kdyby zachytila krajina ne polovinu, nýbrž jen čtvrtinu spadlých přívalových dešťů – je to málo, nebo hodně? Kolik bychom byli ochotni zaplatit lesníkům za nevytěžené dřevo, kdybychom mohli snížit povodeň tak, aby voda nenatekla do pražského metra?
Návrat vlhkých luk
Vraťme se ale od pralesů k realitě naší krajiny. Jak ví každý zaměstnanec Státní meliorační správy (dnes přejmenované pro odpudivost původního jména na Zemědělskou vodohospodářskou správu), odvodnění je zde proto, aby voda, když mnoho naprší, rychle odtekla. A opravdu rychle odtékala. Odvodněno bylo ještě za minulého režimu neuvěřitelně velké množství polí a luk. Teď konečně všichni, premiérem počínaje a zbylými starými rolníky konče, prohlašují, že to byla velká chyba. Ale často ji lze snadno napravit, meliorace se překope a utěsní jílovými hrázkami. Na mokré pozemky pak bude moci vjet jen lehká technika, která je ve vyspělé kapitalistické společnosti na rozdíl od vyspělé socialistické společnosti dostupná. Anebo se počká, až louky vyschnou, a možná se otavy v daném roce nesklidí.
Revitalizace potoků a řek
Voda tedy napršela, prosákla během chvíle k melioračním trubkám a hadicím a těmi rychle odtekla do zatrubněných potůčků. Bahýnko již vše od osmdesátých let pěkně utěsnilo, a tak se už ani kapka vody neztratila. Obřími rourami odtékal příval do vydlážděné strouhy – kdysi zvané potok. V hladkém korytě se již pár hodin po dešti obrovskou rychlostí řítily desítky a stovky vteřinových litrů do říčky. I tady soudruzi pracovali, a tak byla bez velkých ztrát vsáknutím nebo rozlitím velká voda „neškodně převedena“ opevněným korytem až do Vltavy. A takovýchto podhorských polí, strouh a potoků máme na jihu Čech stovky.
Procento do krajiny
Až se bude opět kdesi na ministerstvu financí rozhodovat o tom, zda na revitalizaci povodí, rušení meliorací, vzkříšení zatrubněných potoků nebo obnovu propustných niv máme dát tento rok 400 milionů korun (jako v roce 1999), nebo 190 milionů korun (jako v roce 2002), musíme říct víc! Dejte víc! Proč ne třeba procento posledních povodňových škod? Za dvacet let, až zase naprší, si to odečteme i s úroky. Další procento ať padne na zdokonalení integrovaného záchranného systému. Dožijeme se tak možná velké povodně bez ztrát na životech a bez astronomických škod.
[31. října 2002]

28 komentářů:

  1. http://inner-light.ning.com/profiles/blogs/alaje-z-plej-d-oznam-2-odpor-am-pre-faj-iarov

    OdpovědětVymazat
  2. len neco malo k tomu čo som tam čet


    u nas nad dedzinu bola ako to povedať niva kde ked lalo sa zbierala voda,,,až jeden edn lalo tak že ta niva akumulovala v sebe vodu ,,,a zadržiavala,,,samozrejme ,že ked lalo až moc ,,,niva sa naplnila až po okraj unosnosti,,,a tak padla posledná kvapka ,,,a z tej nivy sa razom stala pretrhnutá úpriehrada...a prišla velka voda do dediny,,,

    poučenie,,,ten kto sa nestara a neodvodnuje svoj chotar pravidelne ,,,dočka sa jedneho dna že ho zaleje,,,lebo ta voda sa naakomuluje a ,,,do extrebu kedy už viac vody neudrži a prerazy ,,a pod sebou spusti domino efekt...to čo sa deje,,,v dobe kapitalizmu,,,


    a vysledok je velka voda v dedinach,,,

    pritom keby bolo odvodnene akosa patri nemože akumulovat v prírode voda sa...dávno v menšom množstve stečie,,,

    ale to jak vidím odborníkom nevysvetlím,,,

    toto nie su ale stavilne klimaticke podmienky prírodne,,,ake boli pred storočiami,,,

    toto je upravene ľudskou rukou na ničenie,,,tudiž sa baviť o tom ako sa ubraniť prírode je zbytočne....ked vám padne takle množstvo vody na meter čo nepadlo za staročia ani raz...

    OdpovědětVymazat
  3. Hoh,ja snizit naklady na odstanovani skod ze zaplav? Tak prvne bych nebydlel v zaplavove oblasti,nechapu lidi z vesnic kde jsou jiz za jednu generaci 4x vytopeni a stale tam bydli. Za druhe by bylo dobre znicit vsechny ty haarpy,radary a dalsi vymozenosti, neni snad jasne ze zaplavy jsou na objednavku? Wake up! Za dalsi,kdyz uz se vybira dan na povodne,tak kde ty prachy kurva jsou? Aha,na soukromych uctech...doufam ze jestli to chte nejaky bigbrother kontrolor tak vzkazuji vlade,na dane vam seru...///Anonsuit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jasné zapojení povodněmi dotčených lidí proti přírodě, reklama na pokrok zadarmo - stát bojuje s živly za práva občanů. Přesně jak jsem někde četl analogii s železniční tratí, kde vlak jezdí cca 1x za deset(/dvacet/sto let) a lidé z toho dedukují, že třeba už nepřijede a postaví si na trati dům, protože ani stát je na občasnou jízdu vlaku neupozorní a nezakáže tam stavět a pozemky tam jsou tak levné....
      Naopak koleje za spousty peněz narovná tak, aby průjez vlaku byl co nejrychlejší a nemusel v zatáčkách zpomalovat.
      Nadávat však nemá cenu, jde o to, kolikrát se člověk musí "namočit", aby ho ty žvásty o naprosté mimořádnosti jevu záplav přesvědčily.

      B.T.

      Vymazat
    2. Když vás povodně jednou vyplavily, přece musíte vědět, že vás na tom samém místě vyplaví znovu a znovu. Přece umíte počítat, že 1 + 1 = 2. Nebo to máte u vás jinak ? A pak vám zbývají jen tři řešení :

      1.prodat byt, barák v zátopové oblasti povodní
      2.provést ochranná opatření kolem vašich pozemků se stavbami nejméně na 500 letou vodu !ilo, že jste
      3.naříkat, že vás to zase vyplavilo, že jste přišli o majetek, nadávat vládě, na přehrady, že jste na prášky, na infarkt atd.atd.

      Každý si vybere podle svého IQ...

      Vymazat
  4. Dneska jsem našel odkaz jak na to jdou teď v Němci... http://www.zdf.de/ZDFmediathek#/beitrag/video/1772926/Die-Flussfl%C3%BCsterer

    OdpovědětVymazat
  5. Koukal někdo na tu sytě červenou vodu kolem Spolany? Nikde jsem se zatím nedočetl proč to tak je.Máte pro to vysvětlení?
    Protože média o tom ani nemluví.
    Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná, že zaujaly postoj mlčení, jako to dělají globalisté v případě válek, genocid apod. Když nic neřeknou, nikdo se nic nedoví !

      Vymazat
    2. nebyla červená ale spíše hnědá , souvisí to s půdou, tam , už se o tom psalo o minulých povodních

      Vymazat
    3. Červenou půdu jsem viděl na polích okolo Trutnova. Červený pískovec nedaleko Červeného Kostelce. A červený asfalt zase na výpadovce východně od Plzně. Takže si člověk předem nevybere, s čím se potká :-)

      Vymazat
  6. Obávám se, že úvodní odstavec (psaný kurzívou) a článek samotný hovoří o zcela opačných věcech. Zatímco článek preferuje zadržování vody v krajině (meandry, poldery, přirozená zátopová území), a navrhuje tento jev podporovat, úvodní odstavec to popisuje jako nežádoucí projev a požaduje rychlý odvod vody vyčištěnými prokopanými koryty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úvodní odstavec je můj pokus o komentář, který píšu vždycky před články, pravidelní čtenáři to znají. Budu se tam teda muset podepisovat, aby pochopili i noví, že jsou to moje kecy (:-))).
      Já teď na řepkovém poli a v "lese" nad svou zahradou těžko založím něco, co by bylo schopno zadržovat vodu jako za starých časů, když les je napůl vykácen a pole zorané až na jíl. Takže jakáž takáž ochrana před "vodou z polí", aby mi neodnesla zahradu, je možná leda tak tím prokopáním strouhy, což rozhodně neudělá ten, komu cesty a strouhy patří a kdo by je měl udržovat (město, lesy) ale musí si to udělat sami ti, kterým teče do chat a do zahrad.
      Můžu začít sázet stromy v lese, aby byl zase schopen zadržet vodu, ale to si pár desítek let počkám (:-)))

      Vymazat
    2. Jenže pokud se takhle zbaví vody každý majitel níže položeného pozemku, tak se stane právě to, co se děje: voda rychle naplní a přeplní koryta řek.

      CO se týče lesa: tam se snad také hospodaří jako už po staletí: Zasadí se stromy, ty zhruba za století vyrostou, pokácejí se a jde se nanovo. Takhle se to v naší krajině dělá zhruba od 18. století. Předtím se vynechávala fáze sázení, ale v 18. století začalo docházet dřevo a nálety přestaly stačit.

      Vymazat
  7. Vodní a lesní hospodářství
    Zvláštní význam přikládá Schauberger polovičnímu a úplnému koloběhu vody. Když prší a déšť je teplejší než půda, voda podle Schaubergera vstupuje do „úplného koloběhu“. Proniká hluboko do půdních vrstev, zahřívá je a rozpouští soli, potřebné pro výživu rostlin, a ty pak transportuje vzhůru. V chladnější oblasti kořenů pak voda tyto soli uloží a vyvěrá na povrch jako „zralá spodní voda„. Tento úplný koloběh probíhá pouze za přirozených podmínek.

    Naopak „poloviční koloběh“ se tvoří tam, kde je půda teplejší než dopadající déšť, například na sluncem vyhřáté pasece. Voda se vsákne nejprve do určité hloubky, dále se ohřívá, stává se specificky lehčí, opět stoupá vzhůru a odtéká po povrchu. Chybí tedy hlavní část podzemního oběhu a nedochází k vytváření spodní vody. Proto vede mýcení lesů a rozšiřování vykácených ploch ke všeobecnému poklesu hladiny spodních vod a vodních rezerv. Kromě toho Schauberger poukazuje na to, že stabilní uspořádání spodních vod představuje přirozenou protiváhu k plynům a teplým pramenům stoupajícím vzhůru z nitra země:

    „V posledních letech se stále častěji vyskytují nepravidelnosti v rozložení vody – povodně, sucha, sesuvy půdy, dokonce i unikání jedovatých plynů ze země, a zvýšený výskyt nemocí v době, kdy v zimě vystupuje ze země teplá pára. Ve všech oblastech a v různých variacích rostou negativní výkyvy teplot. Jak se brzy ukáže, jsou to zákonité reakce na naše dnešní zcela nesprávné hospodaření s vodou, jehož hlavní příčinu je ovšem nutno hledat v pochybeném lesním hospodářství.“

    Z těchto důvodů se Schauberger zřetelně vyslovuje proti vzniku holosečných ploch (pasek). Navíc poukazuje na to, že mladé stromy rostou na volných plochách díky příliš silnému slunečnímu záření příliš rychle, což s sebou přináší mimo jiné i méně kvalitní dřevo. Schauberger považoval les za středisko síly specifického druhu, přičemž každý strom vyzařuje určitou energii. „Škody způsobené moderním lesním hospodářstvím jsou tak zlé proto, že tyto prvotní síly nedokáže produkovat žádná jiná forma vegetace tak kvalitně jako přirozeně rostlý les, obsahující velké množství druhů, jejichž energie se sčítá a působí do okolí mnoha čtverečních kilometrů.“

    Viktor Schauberger tvrdil, že i malé změny teploty mají rozhodující vliv na vodu a její vlastnosti. Normální teplota lidské krve se pohybuje někde pod úrovní 37° C a její odchylka je známkou nemoci. Také voda má svoji „zdravou“ teplotu, odpovídající poměrům, v nichž se nachází. Zdravá bystřina nebo řeka bývá stíněna stromy, aby jako dárce života pro celý kraj nebyla vystavena přímému slunečnímu záření. Pokud se řeka příliš ohřeje, ztrácí energii a schopnost nést částice hornin, které se pak usazují na dně a zanášejí řečiště. Objeví se trhliny v březích a další známky rozkladu. Řeka je nemocná a agresivní, „má horečku“.

    Viktor Schauberger zanechal mnoho patentovaných návrhů, např. systém automatického nastavení správných teplotních poměrů vody podle teploty vzduchu, vodící tělesa, která spirálovitě roztáčejí říční proud a tím stabilizují osu proudění ve středu proudu. Takto regulovaná řeka neškodí břehům ani při záplavách. Výzkumná práce provedená ve Švédsku potvrdila, že díky Schaubergerově říční vestavbě je naplavený písek odnášen ze středu řečiště k jeho stranám, což brání vzniku usazenin ve středu koryta a jeho zanesení.
    více na http://www.albert-sd.cz/tag/viktor-schauberger/

    OdpovědětVymazat
  8. Zákon na ochranu Monsanta může být díky protestům brzy zrušen
    že by dobrá zpráva :-), Actina

    http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/2216-zakon-na-ochranu-monsanta-muze-byt-diky-protestum-brzy-zrusen

    OdpovědětVymazat
  9. Výborný článek o vodě v krajině. Konečné jsem po dlouhé době narazila na argumenty zdravého rozumu.

    OdpovědětVymazat
  10. UFO v Mexicu

    http://czech.ruvr.ru/2013_06_05/UFO-pristalo-na-mexicke-sopce/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže ty předchozí videa, kde je také zychyceno ufo vlétající do žhavého jícnu sopky (v jednom případě také ufo-doutník) jsou skutečné. Je ovšem velkou otázkou, jakým způsobem, pokud jsou ta ufo hmotná, mohou vlétat do žhavého magmatu, a kam tím magmatem do podzemí vlastně cestují !

      Vymazat
    2. většina těch "talířů" se zhmotní až na naší úrovni, ve 3D, jinak je to energetický objekt, proto normálně prochází , třeba skalou apod.V místě sopek, nebo jinde, jsou jakési průchody energiií.tunely kudy mohou projít do Země

      Vymazat
    3. Keď Anastázia vysvetľuje Megremu ako sa tvorí UFO, hovorí o myšlienkovom spájaní a sústredení viacerých vysielateľov.
      Hovorí o energetickom výsledku.

      Vymazat
    4. A co ta ufo v nitru Země hledají, proč tam létají ?

      Vymazat
  11. Povodně jsou jistě z velké části způsobeny velkým kácením stromů, zarovnáváním terénů a lidské "potřeby" vymezovat vodě, kudy smí téci, včetně betonových hrází. I tu je možné po dalších povodních (kolikátých už za posledních 20 let) poukázat, jak velmi málo jsme se naučili naslouchat hlasu přírody a chtěli bychom poroučet Zemi, naší živitelce. Ne nadarmo se říkává Matka Země. Kdo z dětí poroučí své mámě, jak má co dělat ? Jak s námi pak může mít matka soucit, když ne my s ní ?!
    Je tu však také ta věc s manipulací počasí. Haarp, chemtrailisy a kdo ví, co ještě..Opravdu se sešlo tolik vody na obrovských plochách na územích přinejmenším čtyřech států jen proto, že kácíme, zarovnáváme..? Kdo nás chce přesvědčit o tom, že všechny ty zaplavené státy se prostě jen špatně staraly o koryta a přehrady ?.
    Když bývaly povodně před padesáti lety, tož se vylilo z potoků trochu vody, odnesly to třebas tři dědiny blízko sebe, ale nikdy nebyla pod vodou čtvrtina Evropy ! Nechci zbytečně polemizovat, ale jsem si jistá, že v těch povodních mají prsty konkrétní lidé. A to velmi nenasytní po tučných ziscích.
    Je mi všech lidí, kteří nyní musí prožívat s povodněmi hotové peklo velmi, velmi líto. Nedokáži si představit jak hrozné následky to vše bude mít, až voda opadne. Vždyť mnohé rodiny se zadlužily u bank už před dvěma lety, aby si dali své domovy dopořádku. Ještě se nevzpamatovaly z jednoho a už druhé běda ! Co s těmi rodinami bude ? Vždyť víme, jak stát (ne)pomáhá !

    A tak, pro všechny ty lidičky, Držte se ! Jsem s vámi !

    dan.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Před 50 lety bylo povodní málo. Zkuste se ale podívat na období druhé poloviny 19. století. To byla pod vodou také dost velké území

      Zkuste si projít zprávy z let 1845,1862,1872,1890 (a to jsem vybral jen ty větší povodně u nás), možná se se daly přidat ještě roky 1848 a 1896, kdy byla zaplavena města u Labe nebo 1893, kdy při tání vzniklo jezero mezi Mělníkem a Kralupy.

      A to nemluvím o dalších světových katastrofách (asi největší 1883 - Krakatoa)

      Vymazat
    2. jenomže provnáváte nesouměřitelné ! Podívejte se, kolik bylo např. v roce 1845 v Čechách obyvatel, a kolik nemovitostí a obdělávaných pozemků stálo v záplavových zónách. Proto tehdy škody nebyly tak obrovského rozsahu jako je tomu dnes ! A pokud budeme i nadále ignorovat síly a zvyky přírody, budou to jen zase naše opakované a znovu opakované škody. Živly a příroda za nic nemůže ! Trotlové jsme my lidi, že nerespektujeme zjevně přirozené řády světa ! To si opravdu myslíte, že se vám bude velká voda vyhybat jenom proto, že jste si v její trase postavili dům na hypotéku ?!

      Vymazat
  12. Dobry den, pripajam uplne perfektny serial o vode v krajine - klima ma poruchu 1 - 5 http://www.youtube.com/watch?v=16SNbLjgD_w
    ja

    OdpovědětVymazat
  13. Inzerát :
    ak viete,alebo ak ste, v ťažkej situácii z dôvodu povodní , s deťmi, ponúkam pobyt v mojej chalupe. Je to ale z Prahy kousek dál - južné Slovensko. B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to sa zíde dajakim madarom ak ich utopí dunaj

      Vymazat
    2. Maďar, nemaďar, - človek...B.

      Vymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.