2. března 2014

Jak se zbavit strachu

Jak se zbavit strachu?
Iva Adamcová, z přednášky Jilemnice, 5:08:00

Dotaz: 
Často mám strach o někoho, nebo z něčeho. Snažím se s tím bojovat, ale nedaří se mi.

Iva Adamcová: 

Nemusíte s tím bojovat. Tím to nikdy nezvládnete. Uvědomte si, že ten, kdo vám to podsouvá, je tahle hladina egoismu. (Viz vysvětlení pod textem.) Ta vám podsune strach. Musela jste to někde vidět, to znamená, v dětství se o vás někdo bál. Vaše okolí, maminka, babička.

Já jsem taky vždycky věděla: Mám děti, ano, může se těm dětem něco stát. Jenže když je naučíte, aby neútočily na svět, nikdy se jim nic nestane. A jestli se jim něco má stát, je to v plánu, je to v jejich osudu, a já to musím stejně respektovat. Ale hlavně, vy těm dětem běžně lidsky můžete vysvětlit, co ony můžou pochopit, co mají dělat, co nemají dělat, čeho by se měly vyvarovat, a pak je skutečně odevzdejte Otci, neboli jejich programu, vývoji.

Když přijde strach z té hladiny egoismu, takový ten pocit, nával, tak si řekněte: „Ještě se nic nestalo. Až se stane, budu to řešit.“ Protože to byste se taky mohli bát celý život, od rána do večera, a byli byste z toho obrovsky nešťastní. To je zbytečné. Tak to nevyřešíte. A už jsem vám dneska řekla jednou, že máte řešit jen to, co se vyřešit dá. Řešte věci, až když se stanou. Strach je nejhorší, co můžete dělat.

Vyprávěla jsem vám už jeden příběh – jak vám ego podsunuje různé věci, i ve hmotě. Měla jsem malé děti, dluhy, byla jsem samoživitelka, a jednou vlezu do auta, protože jsem potřebovala rychle odvézt práci, a místo toho, aby ty ruce nastartovaly, tak se ke mně takhle otočily. Já jsem cítila, kdo to udělal: hladina egoismu. Takže, ty ruce se mi takhle otočily a ozval se hlas té hovořící hladiny. Říká: „Co když si zlomíš ruku? Chcípnete hlady. Přijdeš o práci, nebudeš moct pracovat, nemůžeš platit leasing, přijdeš o přístroje. To bude v prčicích.“ Já jsem koukala na ty ruce, a pak se ozvalo: „Nebo si zlomíš nohu, nebudeš moct rozvážet autem, dopadne to úplně stejně.“ Tak jsem se usmála beze strachu na tu ruku a řekla jsem: „Ještě se to nestalo. Budu to řešit, až se to stane.“ 

Uvědomte si, co to je strach. Strach je iluze. On de facto neexistuje. Jediná přítomnost s Bohem a jediná existence s Bohem je spokojenost s původní vůlí Boha, neboli s programem - osudem. Všechno, co máte zažít, zažijete. Jestliže přijde strach, to znamená, že ta hladina vás chce vyděsit a mít vás pod kontrolou. A tak vám něco předhodí, o co byste se báli. Ať je to dítě, nebo práce, to je jedno. Přesně to, čeho se bojíte, na to vás nasměruje, přesně to vám ukáže. Vzpomeňte si na Harryho Pottera. Přesně tohle bylo natočeno ve 3. díle. Jestliže se chytíte, má vás, už vás drží. A teď vás to demoluje a pořád se to zvětšuje. A vy sami si to tvoříte. 

Strach je nespokojenost, neboli egoismus, oddělení bytosti, která něco nechce. Je jedno, jestli chtít ano nebo chtít ne. Obojí je vaše vůle, kterou prosazujete. Jestli se to má stát, tak se to stane. Tečka. Takže strach je v budoucnosti, a ještě nespokojenost. To je dvojnásobný egoismus. Ne. Až se něco stane, budu to řešit. Když tomu egu takhle odpovíte, ono ztichne. A až to přijde zase za nějaký čas nečekaně, nenechte se ovládnout. To je nesmysl, pitomost. Strach nemůžete vyřešit, je nekonečný, dokud to nepochopíte ze své hlavy. Máte mozek, dostali jste obrovský dar, tak si o tom popřemýšlejte někde v klidu, udělejte si čaj a zapalte si svíčku. A dojde vám to, že tohle nikdy nemůžete vyřešit. Vyřešíte to tím, že si uvědomíte, že to je nesmysl. (5:13:12)



Poznámka Orgonet: 
Můj pokus o stručné shrnutí, co znamená "hladina egoismu": 
Božské vědomí se vstupem do hmoty lidského těla ponoří pod tzv. hladinu egoismu, která je mezi krční čakrou a třetím okem, a ztratí kontakt se svým božským původem. Vzniká oddělenost a ego. Oddělený člověk je ovládán hladinou egoismu, která mu vnucuje strach, hněv, lítost, nespokojenost, chtění. Během mnoha a mnoha životů se člověk postupně zkušenostmi egoismů zbavuje a božství v něm pomalu stoupá po jednotlivých čakrách až do krční čakry.
Člověk, který je již velmi čistý, v němž naplnění božstvím dosáhlo krční čakry, si může dokázat uvědomit svou božskou podstatu, s níž je spjato přijímání božského plánu čili vlastního osudu, a pochopit, že veškeré egoismy nepocházejí od něho, nýbrž že mu je podsunuje tato hladina, kterou nemusí poslouchat. Tím postupně začne přecházet na žití ve spokojenosti, morální čistotě a pokoře, až je čistý natolik, že jeho vědomí trvale vystoupí nad hladinu egoismu do třetího oka, čímž se stává opět božským a žije pátou dimenzi. 
Podrobné vysvětlení v Základních přednáškách Ivy Adamcové.)  

35 komentářů:

  1. hmm... zajimavé, jen se tu řeší pouze ten větší egoistický strach, ovšem kdyby nebyl strach, co se pak stává? strach má být, je to doplněk, stejně tak jako pocit štěstí tak by měl být pocit strachu, ale nemyslím tím ten egoistický, strach nám může dodat právě sílu bojovat, beze strachu by jsme nebojovali, je proto nutnější rozlišit STRAS a strach, divné pro popsání v komentářích ale je to tak, jedna věc je tach o život, něco jako přirozený, každá bytost jej v menší míře určitě má také i zvířata, nebo ten nepřirozený, hlavně egem vyvolaný jako co když to nezvládnu- tak mne z práce vyhodí a jak uživím děti (viz popsané v článku)... proto je nutné mít strach, ale ten přirozený, protože díky strachu můžeme zvážit rizika, třeba jako když fouka silný vítr, nepudu do lesa, aby na mne nespadl strom, nebo nepůjdu na kopec při bouřce, právě naopak při potlačení strachu může zaládnout ego "mne se nic nemůže stát" a dobře víme jak to dopadá, třeba že to bylo v plánu osudu, ale není radno si moc s osudem nebo karmou až tak jednoduše zahrávat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy si s osudem nezahrávejte, ani s vaším, ani nikoho jiného, aby vás nepřekvapila předčasná smrt vaše nebo někoho blízkého. Mocnosti se totiž nikým nenechají vysmívat opakovaně a bez trestu !

      Vymazat
  2. Orgonete, pěkně jsi to zhrnul. Máš ode mě pět hvězdiček.
    Učili o tom už i Budhisté, nejen Ježíš. Totiž, že plné odevzdání se Nejvyššímu vede k vysvobození z karmy. Tedy zákon Boží, platný navěky věků. Strach totiž neustále strhává lidskou mysl do stavu spolehnout se sám na sebe. My však v sobě musíme pěstovat víru v Něho . Což není pro člověka zblblého součastnou propagandou nic jednoduchého.

    dan.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemíchejte tu budhismus a Ježíše. Ti spolu nemají vůbec nic společného. Opak vám tluče do hlavy liberalismus a multi-kulti, a dnes již víme, že je to cesta do pekel.

      Vymazat
  3. Je vše jak má být?
    14.01.2014 - Jiří Vacek

    Jestliže je vše, jak má být, zdaleka to neznamená, že je to tak dobře. Pouze nás uvedený výrok učí, že ve shodě se zákonem příčiny a následku neboli podle karmy má každý přesně to, co si zaslouží. Nic víc, nic méně. Nějaká nespravedlnost neexistuje. Sedí-li zločinci ve vězení, je jak má být. Zločiny samozřejmě nejsou nic, co má být. Tvrzení, že máme napravovat nespravedlnost ve světě, je zcela nesprávné. Máme ale hlásat pravdu, která vysvobozuje z nespravedlivého světa a z moci zla.

    Z hlediska našeho božství rozhodně vše, jak má být, určitě není, protože jsme se tolik Bohu odcizili, že jsme s ním ztratili spojení. Proto jsme klesli ze svého původně božského světa do světa nebožského a nežijeme ve svém původním božském světě a vědomí.

    V tomto smyslu hned vícekrát rozhodně vše není, jak má být.

    Nevědomost, utrpení a nesvoboda nejsou rozhodně to, co má být. Také naše zapomenutí Boha rozhodně být nemá.

    To, co je za tohoto stavu spokojeno s tím, že je karmicky, jak má být, může být jedině zlé, o Boha nedbající ego a nic víc. To, co je spokojené se svou nevědomostí, nesvobodou a utrpením, je zvrácený stav bytí a ten rozhodně být nemá. V něčem takovém si dobrý a duchovně zdravý člověk rozhodně nelibuje.

    V utrpení, nesvobodě a ve zlu si libuje jen zlo a nic jiného. Jestliže nás někdo ubezpečuje, že je v pořádku, když neznáme Boha, protože je vše, jak má být, pak je zřejmé, že z Boha není. Takovým lidem je lépe se vyhnout, aby nás svou neláskou k Bohu nenakazili. Ať si zůstanou tam, kde jsou a kde chtějí být, když jim takový stav vyhovuje. My následujme ty, kteří nás předcházejí k Bohu. Zvolili to lepší: jak má být, a nikoliv, jak je.

    Půjčil jsem si tenhle článek od autora, snad se nebude zlobit, ale myslím, že je to vhodný protipól k článku, já osobně jsem přesvědčen o tom, že je třeba aktivně pracovat na své cestě k duchovnosti a to není o tom, ( proč se stresovat všechno je už předem dáno ) nikdy se nic neudělalo samo a nikdy to nebude jiné, prostě bez práce nejsou koláče !!! No a že to je opravdu těžké změnit svůj stav a svůj život, ale jen tehdy pokud člověk dosáhne svým úsilím duchovního probuzení dosáhne nejen své svobody, ale vliv jeho duchovního vyzařování ovlivní i změny u ostatních bytostí, pokud by tohoto stavu dosáhlo určité množství lidí došlo by k lavinovému efektu... Sto opic jestli Vám to něco říká :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správné odhalení podstaty naší existence zde na Zemi : "proč se stresovat všechno je už předem dáno"
      My jsme pouze vsazeni na scénu světa jako herci, jsou nám přiděleny role, a ty máme zahrát, prožít. Někdo to zvládá výborně, někdo hraje něco úplně jiného, než má, a někdo nehraje vůbec, a stojí na místě. Jiný přitom klopýtá, další si plete scény (realitu) a texty (sebevyjádření,seberealizaci), jsou i tací, co si myslí, že jsou schopni svou roli zahrát lépe, než tím, kým mu byla přidělena, a začnou ji svévolně a pyšně měnit "k obrazu svému". Těch podobenství je daleko více, ale je zbytečné je všechny uvádět. Podstata spočívá v tom, že každý člověk má pokorně přijmout svou roli (osud), a odpovědně ji zde na Zemi odehrát tak, jak je očekáváno autorem, režisérem (Bohem). ON ví a zná všechno, co jest, zatímco my pro sdílení s Bohem nevíme téměř nic.Tu schopnost člověk kdysi ztratil svou vinou, ale protože jej Bůh stále miluje jako svoje Boží dítě, dává mu zatím stále šanci nabýt znovu své původní svatosti, aby se k Bohu mohl zase vrátit, a sdílet s ním harmonické a láskyplné polečenství jako tomu bylo dřív před mnoha věky. Ten úkol trvá dodnes, avšak mnozí jej ignorují, odmítají a staví se dokonce pyšně na odpor, jakoby stvořený byl víc než jeho Stvořitel ! Buďme k Němu pokorní, upřímní a srdcem otevření, a On nám pak ukáže Pravdu takovou, jaká skutečně je, a ne takovou, jakou nám satanský matrix podsouvá a ukazuje !

      Vymazat
  4. Tlak budí protitlak
    19. 2. 2014

    Jiří Vacek

    Není vůbec náhodou, že Bhagavadgíta, vrcholné duchovní dílo hinduismu, začíná líčením bojiště, na kterém se schyluje až k bratrovražednému boji a Ardžuna je vybízen, aby se do tohoto boje plně zapojil: „Bojuj, Ardžuno.“ V duchovním díle se nejedná o válku zevní, ale vnitřní, která probíhá v nás po celou stezku a vlastně po celý náš život. To neberme vůbec symbolicky, jako nadsázku, ale jako tvrdou skutečnost a naprosto doslova.Náš život a celá duchovní stezka není nic jiného než střet dvou druhů sil. Jedny míří k Bohu, druhé nás Bohu a tím i našemu původnímu šťastnému a blaženému božskému životu a stavu vzdalují a udržují naše utrpení a nesvobodu.Tyto síly jsou vnitřně stejně skutečné jako síly zevní, fyzikální. Jelikož rozhodují o našem osudu zejména po opuštění tohoto těla a jeho světa, jsou z tohoto pohledu pro náš život rozhodující, a proto i důležitější.Síly, které nás vracejí do středu všeho neboli k Bohu, nazýváme dostředivými. Ty, které nás vzdalují z dosahu božího středu, jsou síly odstředivé. V křesťanství je představuje ďábel a jeho našeptávání. Ve skutečnosti jsou naše. Vytvořili jsme je my sami silou našeho vědomí a mysli.Naše duchovní úsilí neboli praxe jógy, mystiky nebo buddhismu vytváří síly dostředivé. Ty napadají síly zla, nebožské neboli odstředivé, které v nás existují a nejen existují, ale i působí k naší škodě. Náš duchovní život je proto skutečným neustálým střetem sil dobra a zla, dostředivých a odstředivých v nás, ve kterém v daném okamžiku vítězí ty silnější.O našem osudu po smrti pak rozhoduje výsledek této války: síly, které převládnou, zvítězí a určují náš osud po smrti. To je onen soud, vážení našeho srdce, který znají všechna náboženství.Výsledek tohoto boje je dán zákonem příčiny a následku, ale jeho průběh se řídí také zákonem akce a reakce. Ten zní: Zevně i vnitřně platí: Každá akce budí reakci, která je namířena proti akci a má stejnou velikost.Akcí na stezce je naše správné duchovní úsilí, správné namíření pozornosti našeho vědomí, výtvory naší mysli i zevní skutky. Ty vytvářejí dostředivé síly, které budí reakci sil odstředivých, která je namířena proti působení sil dostředivých a je stejně velká. Tento zákon samovolně působí nejen po celou naši stezku, ale i po celý náš život. Každá snaha o návrat zpět k Bohu a dobru vyvolává ihned v nás opačnou reakci sil zla a Bohu nepřátelských. Tyto reakce a vůbec celý boj probíhá tak dlouho, dokud v nás existují jakékoliv síly zla a odstředivé. Proto duchovní vývoj nikdy neprobíhá hladce a bez nepřátelských reakcí sil, které jsou nepřátelské dobru a všemu duchovnímu. Z tohoto zákona vyplývá i zkušenost, kterou mnozí hledající ke svému velkému a nemilému překvapení prožívají. Zdá se jim, že čím víc usilují, tím hůře se jim daří.
    Mají i nemají pravdu. V souladu s uvedeným zákonem akce a reakce, čím víc usilují, tím jejich úsilí vyvolává větší odpor sil nepřátelských jejich pokroku. To je zákonité.Taková zdánlivá zhoršení se často, ale zákonitě dostavují působením účasti na duchovních soustředěních nebo po dlouhých meditacích, které v nás silně vytvářejí spásné sklony a energie. Také je vyvolává delší přítomnost mistrovské osoby. Z té mocně vyzařuje ryzí vědomí Já jsem, které rozpouští tmy, tamas nevědomosti.

    OdpovědětVymazat
  5. Proto se síly zla snaží nás z blízkosti mistra odvést pod nejrůznějšími záminkami. Nejčastěji na mistrovi objeví „chyby“, které jejich odvrat od něj plně opravňují. Pak zlo v takovém hledajícím slaví své vítězství, které je jeho zkázou.Ve skutečnosti se děje jen to, že jejich duchovní praxe nebo mistr napadá síly zla, které v sobě chovají. Často si neuvědomují ani, že tyto síly v nich existují. Ony však existují a musí být objeveny a zničeny a to v tomto pořadí. Pokud se neozvou v reakci na naše správné úsilí, tak se viditelně neprojevují, ale škodí nám skrytě. Proto je dobré, že je naše úsilí probudí k činnosti. Jen tak mohou být rozpoznány a rozpuštěny. Jinak v nás působí skrytě a jen těžko se odhalují. Proto se nám na stezce ve skutečnosti nedaří hůře, ale odpor sil zla je známkou, že si vedeme dobře. Proto je nezbytné tento zákon akce a reakce a jeho působení na náš duchovní vývoj znát a počítat s jeho působením. Za prvé nesmíme být nikdy až příliš bouřlivou protivnou reakcí zla překvapeni nebo si dokonce myslet, že se děje něco nesprávného. Neděje. Jen síly zla se brání působení sil dobra. Nesmíme se dát tímto jevem překvapit, zastrašit nebo dokonce pro něj opustit stezku. To je právě cílem této vzpoury odstředivých sil. Musíme v našem úsilí vytrvat a pokračovat dál a správným způsobem. Projevy odstředivých sil nezaujatě pozorujeme jako cizí předměty, jako ne-já. Nepřijímáme je za své, nepodléháme jim, ale rozlišujeme je z pohledu nauky a rozpouštíme, jako vše nežádoucí. Tím se jich zbavujeme neboli se čistíme.
    Kdy se těchto nepřátelských sil zbavíme, je závislé na těchto vlivech: 1) Rozhoduje jejich celková velikost v našem nitru.
    2) Naše zacházení s nimi, jak je rozpouštíme. Když je nepřijímáme, nepodléháme jim, tak slábnou a mizí.
    Pokud jim jakkoliv podléháme, tak je v jejich moci nad námi jen posilujeme. Velkým nebezpečím pro správné zacházení s nimi je nesprávné pochopení toho, co se na stezce v nás děje. Špatný přístup vždy znemožňuje se jich trvale zbavit jejich rozpuštěním. Síly a možnosti každého hledajícího jsou různé, a proto bychom je měli vždy brát v úvahu, aby nás velký nápor uvolněných sil zla naším úsilím nepřekvapil a nepřemohl. Je správné usilovat ze všech našich sil a stále, ale musíme vědět, že čím víc úsilí vynaložíme, tím větší bude vzpoura sil zla v nás. Proto bychom měli usilovat tak, abychom tuto reakci zla, která zákonitě musí přijít, úspěšně zvládli. V tomto smyslu všechny představy rychlého úspěchu na stezce velkým naším vzepětím, jsou velmi nebezpečné. Setkal jsem se ve své dlouhé praxi s více případy, ve kterých se hledající vrhli na stezku s obrovským nasazením a nadšením. Prohlašovali: „Pro mne již zde slunce nesvítí“. Většinou a dokonce snad všichni záhy zhasli. Zazářili jako kometa a jako ona brzy ze stezky zmizeli.Nadšení pro stezku je důležité. Mnohem důležitější je vytrvalost v našem úsilí po celý den a den za dnem. Když Ramana Maháriši říká: „Ti, kteří na stezce uspěli, vděčí za to své vytrvalosti“, míní právě toto.

    Toto jsou zkušenosti člověka, který praktikuje duchovní život velmi aktivně už 70 let, možná tomu někdo z Vás rozumí víc, ale pravda je, že kdo opravdu aktivně usiluje ten cestu najde vyšší síla mu zákonitě pomůže...
    Pomoz si a Bůh Ti pomůže !!! Pochopitelně jen těm kteří to myslí opravdově a to vyšší síla bezpečně pozná, neboť dobře zná Vaše srdce a ještě maličkost, když chceš do nebe musíš se vydat na cestu, která vede přes očistec, peklem a je to stezka bojovníka, je k tomu nutné mít velikou Odvahu, silnou Víru a silnou Touhu po Pravdě ale bez Lásky nikdo do nebe nedojde...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přeji krásný den a mám otázku.
      Co je učení o Já Jsem a o Bílém bratrstvu?
      Má s tím někdo zkušenosti?
      Děkuji za odpověď

      Vymazat
    2. Děkuji,tímto se mi ještě víc věcí v mé pouti ozřejmuje M.

      Vymazat
    3. Pro Anonymní 2. března 2014 12:02
      Byl to zatím nepodnětnější a nejvíce k věci mluvící článek na téma rozpoznávání zla, a jak s ním nakládat pro svou ochranu a záchranu před ním. Zajímalo by mě, zda má autor/ka nějaké další informace nebo znalosti z oblasti Ponerologie neboli Nauky o podstatě zla.

      Vymazat
    4. Pro Anonymní 2. března 2014 15:47
      Všichni podobní ( tzn.tací jako např. "učení o Já Jsem" nebo o "Bílém bratrstvu" - chtělo se asi přesněji říci Bratrstvo bílého draka) jsou jen zástupné figurky na probíhající hře šachovnice světa (lidí). Věrolomnému temnému ničemovi světa končí jeho vláda nad Zemí, a on se jí ze zřejmých důvodů, pohnutek nehodlá dobrovolně vzdát. Bude ničit a zabíjet dál do posledního okamžiku, dokud mu to nebude znemožněno. Vždyť to sám prohlásil, že jeho jediným cílem dnes je stáhnout s sebou do propasti co nejvíce lidských duší, chce je Bohu ukrást. To se mu zatím daří. Ale pokud by nezasáhl samotný Bůh v pravý včas, nezachránil by se nikdo z lidí, a všichni by propadli temnotám a hrůzám té propasti. Bůh však miluje své děti (lidi), a nedá zahynout nikomu, kdo jej miluje a následuje. Jediným měřítkem Božího soudu bude velikost lidské lásky v srdci člověka. Čas Zkoušek a Konce už je blízko, a proto dobře zvažte, na kterou stranu - světla či tmy - se svým srdcem přidáte !

      Vymazat
    5. Vždyť bylo řečeno, že dřív projde do nebe velbloud uchem jehly, než-li ten, jenž se stará úzkostlivě o své bohatství na Zemi ( a na spásu duše zpomněl)

      Vymazat
  6. Ak už niekto "nemôže žiť bez strachu" aspoň nech ho skúsi premenovať , označiť ako - OBAVA.
    A to už je ľahšie zvládnuteľný stav :-)) , nech sa Vám darí. B

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, měl bych na vás otázku ohledně osudu...

    http://orgo-net.blogspot.cz/2012/02/alex-collier-odhaleni-vsem-lidem.html V tomhle videu se reportér v jedné části ptá, co dělat, když potkáme reptiliána. Odpověď zní zdrhnout ( taky co jinýho ), ale ještě říká, že když se tohle stane, nebo vás unesou, nebo něco takového, že tam končí osud a začíná porušení svobodné vůle. Zase Iva Adamcová říká, že "jestli se jim něco má stát, je to v plánu, je to v jejich osudu ". Ale i Aolian psal, že si s některými dušemi dohodl práci a oni si pak na to tady nevzpomněli. Tak co si o tom myslíte vy? Já su z toho krapet zmatený...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jestli to nevadí rád bych se ujal odpovědi. Osud- tj základní osnova. S ní jsme šli na tento svět, tzn jaké budeme mít rodiče, jestli budeme postižení, zdraví, jaké nemoci či úrazy nás čekají, děti, různé predisposice kamarádi a nakonec i smrt. No a svobodná vůle je to že jsi do toho i přes to všechno šel, že jsi se rozhodl pro tuto zkušenost. A každé tvoje další rozhodnutí je projevem svobodné vůle. Jen bych konkrétně Vám připomněl, že jsme škemrali o tuhle zkušenost života zde na Zemi. A naslibovali jsme hory s horákama jak to všechno napravíme a že už nebudeme dělat stejné chyby atd. Pak přijde ten den a nám to všechno doteče, chytneme se za nos a budeme říkat, To jsem ale osel. Jakub
      P.S. Naše kosmické vědění s příchodem na zemi mizí a ukládá se něco jako v knihovně kde si ho většinou s velkou nelibostí po životě vyzvedneme. A pak škemráme o další šanci byť třeba jako postižený nebo unesený to už je jedno. Pořád je to však svobodná vůle. Ta je totiž nejvíc.

      Vymazat
    2. to Já Jidra 15.04
      My Slované jsme ještě nedávno s oblibou říkávali: Bůh dopouští, ale neopouští. Takže věřte Jemu a není třeba se bát, že potkáte reptiliána

      dan.

      Vymazat
    3. To nebylo tak, že bych se bál, že potkám ufouna :D, spíš mě zajímalo jak to je, jestli je všechno předem dáno, nebo jestli vám někdo může "zkazit plány"... Děkuji vám oběma za odpověď :-)

      Vymazat
    4. Pro Tridimensional mirror 2. března 2014 21:38

      Šel jsi do toho, poněvadž tvoje duše byla přidělena právě tvému tělu s jedinečným neopakovatelným osudem na této Zemi. Vybírat sis jako duše nemohl, byl jsi i s osudem přidělen podobně, jako se přidělují v práci projekty.
      Úkoly a zkoušky jsou však nastaveny tak, aby je každý jednotlivec zvládal. Pokud mu to tzv.nejde, příčina je v něm, a ne v tom projektu, úkolu, zkoušce atd. ! A ty příčiny, proč nám něco nejde, máme v sobě hledat, překonávat je nebo odstraňovat, abychom mohli postupovat dál. Pokud totiž něco nezvládneme, osud je nastaven tak, že si to onen adept musí vyzkoušet znovu, třeba i několikrát. A nepovolí, a nepovolí do té doby, dokud člověk pochopí a akceptuje požadavky, které na něho osud klade, před něho staví. Jak se říká, před osudem nikdo z lidí neuteče, i kdyby se schoval na Měsíc nebo na Mars.

      Vymazat
    5. Ale mohl jsem si vybírat, a budu si vybírat i dál. Tak to prostě je. Pochopte prosím že nemá nikdo v úmyslu nám něco přidělovat a přikazovat. Ber nebo nech být. Naučte se astrálně cestovat! Pochopíte víc. Pokud budete chtít návod jak na to, rád napíšu, ale nebudu se přít o více než jasných věcech. Jaký by mělo smysl jít do života který je do posledního puntíku naplánovaný? Trochu nesmysl. Jakub

      Vymazat
    6. Já bych určitě uvítal návod. Už jsem to zkoušel asi tak ve 14 letech :D ale bez úspěchu... Chodí ke mě občas podobné věci ( jako třeba lucidní sny ), ale jen sami od sebe, ne když se o ně snažím...

      Vymazat
    7. Pro Tridimensional mirror 4. března 2014 15:50
      Spěte dál na vavřínech, tam vám bude zřejmě lépe.

      Vymazat
    8. Pro Já Jindra. Určitě napíšu. Pošlete mi prosím email, nechci to psát sem. Nebo na Tridi@seznam.cz
      Pro anonym. Spěte dál v nevědomosti, tam vám bude zřejmě lépe! Už na mě prosím nereagujte, moje info jsou jen pro ty, co o to stojí. Jakub

      Vymazat
  8. Jiří Vacek
    Souhlasím s tím, co zde vypisujete (tedy vypůjčený článek, jak píšete). Avšak, mimo boj se svým egoismem zde na Zemi nyní probíhá i jiný boj. Totiž s těmi , kteří kdysi dávno se nechali strhnout Baalovým učením.To je v přeneseném slova významu ti, co se snaží zvítězit nad Bohem a tedy jdou proti bohu. Vlády jsou těmito "učedníky" plny.Baalovo učení je založeno na okultismu, spiritualismu apod.

    dan.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, je to tak. Ďáblovina a satan zvlášť by byly bez moci, pokud by jim jí člověk svým myšlením a činy nepředával. Čím více lidí se oddává satanismu a okultismu, tím více roste síla a moc satanova. Nikdy však nemůže přesáhnout sílu a moc Boha, neboť je i stvořitelem mocné bytosti, již nazýváme po jejím pádu ve vzpouře proti Bohu satanem a ďáblem. Vždyť si to jenom představte, že by vás chtěl syn zabít a usednout na vaše místo, a užívat vaši moc, prostředky a sílu jen pro sebe samotného. Než něco nebo někoho odsoudíte, je třeba myslet v souvislostech, a to docela širokých souvislostech, které se nedotýkají jen momentální osobní pohnutky, ale též vlivů nadpozemských.

      Vymazat
  9. Pěkně shrnuto Orgonete. Děkuju. Iris

    OdpovědětVymazat
  10. Tady Mika, děkuji za článek milý Orgonete A všem, kteří mi napsali vzkaz pod Zrcadlem! Také se aktuálně zabývám svým strachem, úzkostí a obavami. S manželovým onemocněním, úplnou ztrátou jeho výdělečné činnost a hypotékou na krku jsme se dostali do dost velkých existenčních problémů. Můj strach z toho, co s námi bude, má obludný rozměr. Mohu stokrát chápat, že strach není užitečný. Prostě tu je a má navrch. Vzala jsem si na pomoc Eckharta Tolle. Zmiňuje, že nepotřebujeme strach k tomu, abychom se vyhnuli nebezpečí (při bouřce, při větru v lese….atd.), na to nám stačí minimum inteligence a zdravého rozumu a řídíme se zkušeností. Oproti tomu psychologický strach předjímá něco, co by se mohlo stát a mysl je tak v budoucnosti. Něco na tom je. Pracuji s tím a učím se být v přítomnosti. Na druhou stranu, když se na všechno vykašlu a nepřizpůsobím svoje chování možné budoucí situaci ( jednání s bankou, úřady, realit.kanceláří atd.), pak skutečně zažiji přítomný okamžik s tragédií. Nevěřím na fatalismus = pasivní odevzdání se. Jsem přesvědčená, že kvůli tomu tady nejsme. Věřím na jakousi hlavní linii osudu s „lekcemi“, jejichž síla a intenzita záleží na tom, co potřebujeme a jak s lekcemi naložíme. Věřím na duchovní obohacení zkušenostmi a poznáním. Věřím, že je důležité aktivně se podílet na svém životě a ne si jen na všechno říct „to je osud“. Jsem přesvědčená, že osud nám přihrává situace a záleží na nás, jestli je pochopíme a využijeme nebo je promarníme a přijdeme tak o zkušenost a duchovní posun. I když zkušenosti bývají bolestné. Žiji teď nejbolestnější období svého života a právě proto bych ráda aktivně použila tyto svoje bolestné zkušenosti pro duchovní poznání a ne jen promarnila slovy „Trpím, ale to je osud.“ To mi přijde jako promarněné trpění. Mám za sebou hodně životních zkoušek, už jsem se přes leccos dostala s duchovním posunem. Jediné, co mi vychází z toho, co žiji teď, je, že ty „lehčí“ zkoušky jsem zvládla, tak přišly na řadu ty těžší, které bych třeba dřív nezvládla. Jako když loupete cibuli. Pěkně postupně. Možná až zvládnu současnou nálož, budu mít na dlouho vybráno. Kdo ví. Neumím o tom psát všeobecně, nejsem Bůh a nemám šablonu. Umím o tom psát jen ze svého pohledu a svých zkušeností a tak, jak to vidím. Možná se mnou někdo rezonuje, jiní mají určitě jiné zkušenosti a jiný úhel pohledu podle svých zkušeností a potřeb. Stejně se všichni jednou sejdeme, byť tam možná dojdeme každý jinudy S přáním naplněných dní Mika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli mohu.Strach,obava to jsme nasbírali za mlada od rodičů,školky,školy,média atd.Je to podobné jako počitač.
      Hardware je jako náž mozek.Software je program.Jestli chcež něco změnit tak musíš zmenit ten program.Vymazat a dosadit jiný a naučit se ho až ten starý zanikne.Je to v naši hlavě.
      K té nemoci.Nemoc je převážně způsobena špatným stravováním.Změn to,co brání být vegetariánem nejlépe veganem nebo vitariánem(RAW).Stráta zaměstnání - možná že by šlo podnikat.
      Doporučuji si přečíst 5 dohod.

      Vymazat
    2. Milá Miko, určitě máš pocit, že kdybys neměla v této situaci strach, že by to bylo od tebe nezodpovědné. A obáváš se, že by ti to někdo vytkl. Co kdybys to udělala tak, že bys ten strach pustila, abys přestala trpět, ale nebudeš se tím chlubit, protože okolí by to zřejmě opravdu nepochopilo. Zajisté dobře víš, že strachem stejně nic nevyřešíš.

      Jednou jsem letěl letadlem, byl příšerný vítr a sněhová bouře, a letadlo už nemělo jinou možnost než přistát v mlze, vichru, na zasněžené dráze. Příšerně to s námi házelo, vypadalo to, že je to moje poslední hodinka, všichni měli obrovský strach. A najednou z ničeho nic ten strach o život úplně odpadl, a já jsem už jen se zájmem a zvědavostí sledoval, odkud co přijde a jak ta smrt bude vypadat. Dobře to dopadlo, přistáli jsme nouzově, ale v pořádku. To jest, když už jsem se smířil se situací, tak jsem tak nějak automaticky přestal mít strach, a hle, ono se to vyřešilo.

      Takhle to řekl i Seneca: Přestaneš se bát, přestaneš-li doufat.

      Vymazat
    3. Přesně tak, VŠECHNO JE JEN VE VAŠÍ HLAVĚ ! Pokud tam s tím něco sami neuděláte (byť s pomocí druhých), nehne s tím ani "pár volů"

      Vymazat
  11. Ahoj Mika.

    Tvůj postoj je úžasný. Mám velkou radost, že se ke své situaci nestavíš pasivně a přemýšlíš o ni právě takhle. Duchovní poznání už k tobě přišlo i v tom, že si se nepoddala žalu a negaci. Pamatuj, jak jsi teď hluboko, tak budeš jednou vysoko. Držím ti palce a nebojím se o tebe!
    Mrg.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Margito za podporu, i za Tvůj minulý příspěvek! Ano, cítím, že je důležité, abychom se nestavěli ke všemu co zažíváme pasivně, všechno má jistě svůj smysl a my máme možnosti se na všem učit. Je to na nás. Žalu a negaci ale propadám....bohužel. Ale i na tom se učím. Třeba se na sebe nezlobit nebo se neobviňovat a dovolit si být slabá. Pak zase přijde den, kdy mám pocit, že to půjde, tak zase vnímám svoje pocity a postoje a třeba se i pochválím. Myslím si, že o téhle aktivitě to je, zkrátka nebýt jako robot. Je to nejtěžší ale zřejmě i nejsmysluplnější práce, kterou pro sebe můžeme udělat. Protože jednou budeme odcházet jen sami se sebou, jako jsme sem přišli, s ničím jiným. A záleží jen na nás, o co moudřejší bude naše Duše. Mika

      Vymazat
    2. Já to třeba řeším tak, že když se mi něco důležitého povede, tak se pochválím, a řeknu si sám sobě : dneska jsi se pochlapil, zasloužíš si dobrý oběd a 2 deci vína k tomu. A tak se i stane. Je zajímavé někdy takto rozprávět se sebou jakoby s druhou osobou (svým Já), protože se mnohé ulehčí, vyřeší mě jako osobě i mě jako svému Já uvnitř. Pozor, to o čem mluvím, není nějaká psychická porucha nebo dokonce nemoc, je to stav duše a mysli, které spolu komunikují a nemají v sobě rozpor. Každý jsme takto dvojjediný. Přesto jen málo z lidí si toho všímá, a věnuje tomu patřičnou pozornost.

      Vymazat
  12. http://www.dunres.sk/projects/_ee/clanky.php?id=6871

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý ale já mám strach z hororových postav dá se s tím něco dělat?

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.