27. září 2015

Co vypovídají „valící se vlny uprchlíků“ o nás samotných?

Nejlepší článek na téma "Češi versus uprchlíci", co zatím znám, a velice s autorem souhlasím. =Orgonet=

Co vypovídají „valící se vlny uprchlíků“ o nás samotných?
Převzato z: http://ceskapozice.lidovky.cz/co-vypovidaji-valici-se-vlny-uprchliku-o-nas-samotnych-pge-/forum.aspx?c=A150922_180413_pozice-forum_lube
Karel Hlaváček
26.9.2015


Již několik měsíců dominuje českým médiím téma migrace do Evropské unie – „vln uprchlíků“, které se na nás údajně „valí“. Převážná část článků se však věnuje především vnější stránce tohoto problému – například počtu migrantů, dopadů na nás či způsobů, jak se s ním vyrovnat.


Přitom výpovědi o vnějším světě často nevypovídají ani tolik o něm samotném jako o vypovídajícím. Proto je důležité zabývat se i vnitřní stránkou tématu uprchlíků – co náš způsob zacházení s ním vypovídá o nás.

Silnější pohlcení

Především se zdá, že média informují jednostranně. První polovině letošního roku dominovala ukrajinská a řecká krize. Konflikt na Ukrajině sice pokračuje, ale dnes v podstatě nikoho nezajímá. Ekonomická situace v Řecku se zřejmě také nezměnila, navzdory tomu se o ní už tolik nemluví.

Česká média pohltilo téma uprchlíků, a to silněji než v případě Řecka nebo Ukrajiny. Informace o dalších uprchlících, detaily, rozhovory, názory a fakta vypovídají především o jednostrannosti médií. Svět jako by se pro ně scvrkl na problém několika tisíc uprchlíků, kteří možná v dohledné době doputují do Česka. Jak je možné, že se zpravodajství soustřeďuje na jediné téma?

Tato otázka se za prvé týká samotných médií, za druhé i jejich konzumentů. Jsou totiž „demokratická“ – vytvářejí je občané s cílem, aby pro ně ostatní občané „hlasovali“ svou pozorností, jež médiím umožňuje ekonomicky přežít. Obsah médií proto z velké části určuje i toto demokratické „hlasování“. Mezi mediálními producenty a konzumenty tudíž existuje vzájemný vztah – mediální producenti sice rozhodují o obsahu sdělení, ale v závislosti na tom, co danému médiu zajistí dostatečnou pozornost jeho konzumentů.

Mediální realita

Mediální producenti mohou při obhajobě obsahů médií argumentovat – a občas i argumentují – „neutralitou“ či „nestranností“. Novináři pouze informují, co se skutečně děje. Tuto „nestrannost“ však v uplynulých měsících narušovala nadměrná pozornost věnovaná uprchlíkům. Média tedy nedokážou dostát ani kritériu nestrannosti, jež si sama stanovila.

Je však třeba dodat, že „neutralita“ ani „nestrannost“ neexistují, přinejmenším nikoli ve smyslu možnosti referovat o skutečnosti „objektivně“. Média totiž nepřinášejí objektivní informace, ale vytvářejí novou mediální realitu. Někteří sociologové pak popisují dnešní dobu jako vládu médií nebo hovoří o pohlcení „hyperrealitou“.

Podle teorie hyperreality francouzského sociologa a filozofa Jeana Baudrillarda (1929–2007) zažíváme „smrt reálného“ a žijeme v mediální realitě, ve které fikce fúzuje s tím, co bylo dříve možné nazvat „skutečností“. Nějaká vydělitelná „skutečnost“ ale podle Baudrillarda neexistuje – naše představy o světě jsou z velké části vždy už vytvořené hyperreálnými obrazy. Proto není možné objektivně popsat „realitu“ – jde pouze o mýtus.

S podobným, ale poněkud střízlivějším tvrzením přicházejí dva sociologové, americký Peter L. Berger a německý Thomas Luckmann, ve své teorii „sociální konstrukce reality“ – realita je společensky, a tedy i mediálně vytvořena.

Nová role médií

Média jsou neoddělitelnou součástí procesu, v němž je svět teprve vytvářen – nejen o něm referují, ale současně jej i vytvářejí. Pro celé Česko dnes existují především uprchlíci, přestože většina českých obyvatel žádného uprchlíka na vlastní oči nikdy neviděla. Množí se případy přivolávání policie na turisty, kteří jsou považováni za nebezpečné uprchlíky.

Média musejí znovu promyslet své zpravodajství. Měla by se vzdát mýtu o „objektivitě“ a místo něj přijmout odpovědnost za spoluvytváření světa. Neměla by být „objektivní“ – odmítnout začleněnost do světa, o kterém referují –, ale zodpovědná a schopná odpovědět na otázku, proč jsou v nich dané obsahy.

Na titulní stránce mohou i takzvaně „objektivní“ noviny zveřejnit fotografii utopeného chlapečka, syna uprchlíků, a tím upozornit, že se nepotýkáme s „vlnami uprchlíků“, nýbrž že uprchlíci mají velké problémy s vlnami Středozemního moře. Nebo referovat o „valící se vlně uprchlíků“, a tím posilovat strach. Obě informace jsou „objektivní“, ale jejich sdělení – jakou realitu pomáhají vytvářet – radikálně odlišné. Média by měla dokázat odpovědět na otázku, jakou realitu se snaží vytvářet a proč.

„Senzace“

Současná česká mediální situace vypovídá také o nás občanech. Jsme to my, kdo si zřejmě přeje být masírován informacemi o „valících se vlnách uprchlíků“. Proč dovolujeme, aby téma uprchlické krize zastínilo ostatní problémy? Podle mne je hlavním důvodem strach z neznáma a z potenciálního nebezpečí, který se ventiluje na islámu a uprchlících.

Toto „ohrožení“ zatím v Česku nepředstavuje vážný problém, a pravděpodobně tomu tak nebude ani v blízké budoucnosti. Zdá se, že hlavní náklady na současnou krizi ponesou země na západ od nás. Potenciál, který tento strach skrývá, se však snaží využívat (nejen) populisté – od Tomia Okamury přes jeho bývalou stranu Úsvit přímé demokracie, prezidenta Miloše Zemana a exprezidenta Václava Klause až po islamofoba Martina Konvičku.

Média se vděčně chápou tématu, jehož „senzace“ spočívá především v tom, že naznačuje potenciální nebezpečí. Statisíce lidí masírovaných médii pak podepisují Konvičkovy petice, který na Facebooku napsal, že vyznavače islámu chce „namlít do masokostní moučky“ či deportovat do koncentračních táborů.

Klouzání k „poslednímu člověku“

V souvislosti s reakcí české veřejnosti na uprchlíky se objevuje koncept „posledního člověka“, který se zajímá pouze o vlastní pohodlí. Vymyslel jej německý filozof Friedrich Nietzsche (1844–1900) a výrazně ovlivnil i Maxe Webera (1864–1920), jednoho z největších a nejstřízlivějších sociologů. Ten Nietzscheho emotivně parafrázuje: „Posledním lidem této kulturní epochy by se nejspíš mohli stát odborníci bez ducha, poživači bez srdce – a tyto nuly si namlouvají, že vystoupily na vrchol lidství, dosud nikdy nedosažený...“

Náš strach může být tak velký, protože touha po ekonomickém zajištění a pohodlném životě v našem žebříčku hodnot narostla natolik, že kloužeme k „poslednímu člověku“. Cokoli, co náš blahobyt, byť jen nepatrně ohrožuje – finanční, ukrajinská či uprchlická krize –, plní titulní stránky novin i naše hlavy.

„Finanční krize“ by si běžný občan nebýt novin pravděpodobně ani nevšiml. Totéž prozatím platí o „uprchlické krizí“. Navzdory tomu bědujeme nad tragickými ekonomickými vyhlídkami nebo uspořádáváme demonstrace proti uprchlíkům. Lkáme nad obavami, jež vyprodukovala média, a vytváříme z nich svou svébytnou hyperrealitu.

Zachování pohodlí

V souvislosti s uprchlickou krizí je třeba se také ptát, zda nám záleží pouze na zachování našeho pohodlí, přičemž frekvence našeho tepu se zvyšuje jen při výkyvech akciových indexů či výše odměny k platu. Pokud jsme už neklesli až tam, co ve své emotivní parafrázi Nietzscheho popsal jinak vždy věcný sociolog Weber.

Možná tyto hlasy a média ukazují, že „poslední člověk“ dosud nezvítězil. V každém případě je však se třeba v souvislosti se současnou uprchlickou krizí nejen vyděšeně dívat ven na „valící se vlny uprchlíků“, ale i dovnitř – co vypovídají o nás samotných.

Karel Hlaváček

11 komentářů:

  1. Život mnohdy moc pohodlný není, ale pud sebezáchovy je pud sebezáchovy.
    https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/09/20/co-by-mozna-mela-vedet-bis/#more-941915

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Absence pudu sebezáchovy - ovládání mysli, drogy nebo příspěvky na účet...

      Vymazat
    2. Neziskovky nebo nadace, které nevedou na netu tzv.transparentní účty, VŮBEC NEPODPOROVAT, a naopak usilovat o jejich legalizaci příjmů a výdajů nebo je zrušit ! Ani netušíte, jak mnozí jejich vrcholoví činovníci z vašich darů královsky žijí, a až na dalším místě je charita s tím, co pro ni zbyde ! Mám info od býv.pracovníků Adry, a ti mají velmi zajímavé informace o tomto odvětví "charitního, charitativního průmyslu".

      Vymazat
    3. Co to tu melete o zachování pohodlí. Jen se podívejte, co říká muslimský duchovní svým islámským arabským ovečkám - jste líní, a proto nic nemáte ! Svatá pravda ! Ale to vám naše korporátní TV a rozhlas nikdy nepustí !
      A naše tvrdě vydobyté pozice, naše takto vypocená bydla máme blahosklonně předat nějakým bezcitným líným darmožroutům ? Nikdy !

      Vymazat
  2. Pravda a laska zvitezi nad lzi a nenavisti. .. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To beze sporu platí i dnes. Ale je to hnus, když se to objeví na standartách kolaborantů, zrádců a satanistů.

      Vymazat
  3. http://aeronet.cz/news/evropska-komise-chce-financovat-pomoc-uprchlikum-z-fondu-pro-nejchudsi-evropany-ve-fondech-lezi-90-miliard-eur-misto-pomoci-chudym-ted-pujdou-penize-migrantum-a-islamistum-neziskovky-bouchaji-sampu/ http://hledani.gnosis.cz/zacne-treti-cesko-nemecky-duchovni-konflikt-nebo-nemci-prohlednou/

    OdpovědětVymazat
  4. Jistěže je dobře se podívat dovnitř sebe sama, taková reflexe je vždy užitečná. Ale ruku na srdce, "uprchlickou krizi to neřeší. Je pravda, že politické elity pracují v cizích službách, nikoliv ku prospěchu svých voličů. Kázání o tom jak jsme zpohodlněli je namístě, ale na druhou stranu bych na poddané nenakládal celou odpovědnost. Politické elity jsou placené za nějakou práci. A platí je jejich poddaní. Jestliže místo této práce začnou sledovat zlotřilé cíle, je obtížné s tím něco dělat, neboť systém neukládá politikům žádnou odpovědnost. Takže moralizování plebsu - budiž, ale hlavní selhání je na elitách. Nerealizují náplň práce, kterou byli pověřeni. Je to jako kdybyste v zaměstnání brali výplatu a místo uložené práce dělali to co uznáte za vhodné.

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím vespolek,
    díky za pokus o nahlédnutí na uprchlické téma ještě z jiného úhlu, to může být přínosné i u méně výbušných témat.
    Nicméně v tomto případě se domnívám, že skutečná úloha či role médií je přesně opačná. Výše uvedená role naopak vypovídá o naší obecné představě, jak si myslíme, že by média měla fungovat a jakou úlohu mají v naších očích.
    Nejspíš málokoho z většinové populace asi vůbec napadne, že úlohou médií je naopak čtenářskou obec někam směřovat (neřkuli přímo manipulovat), čehož si bystřejší pozorovatel může povšimnout zejména v předvolebním období, kdy jsou nám předkládány nejrůznější volební průzkumy (které se pak mnohdy zpětně ukážou jako smyšlené). Nebo chcete říct, že si něco takového voliči přitáhli? :-) Přitáhli, ale jiným způsobem či mechanismem než tím zde uvedeným.
    Jsme směřování určitým směrem a tam jsme pak držení. Samozřejmě do té doby, než si to uvědomíme a vystoupíme z role oběti a svoji realitu si začneme definovat sami skrze sebe sama anebo kanály nám bližší. Pokud se však necháme do mediálních proudů chytit, pak je možné, že skrze naší zpětnou vazbu můžeme média povzbudit, aby s námi svoji hru na pravdu hráli dále a třeba i rafinovanějí (a někam zde bych vložil výše uvedený názor z článku).
    Toliko ode mne k médiím.
    Co se týče uprchlíků, pak jsem si sám také kladl otázky typu jak na to moho reagovat, co to ve mne probouzí, zda máme s nimi něco společného apod. Tedy hledat nějaké vnitřní pojítko, které tam vždy většinou je.
    Jinou věci je obecný fakt, že náš západní způsob života je vedený (či žitý) na úkor zemí (a zejména obyvatelstva) třetího světa a tedy, pokud bychom něco zásadně ve svých postojích nezměnili, není možné, aby si takto identicky žili i ve zbytku světa. Tedy v hmotné oblasti naším západním, konzumně-predátorským přístupem jsme způsobili nerovnováhu, kterou nejspíš je možné takto (byť opět umělé a cíleně) vzniklou uprchlickou krizi trochu vyvážit zpátky.
    Ale zde si naopak můžeme položit otázku, nemůže-li být pro někoho taková situace výhodná či užitečná?

    Pro sebe jsem si pak říkal, že odpovídat na vzniklou situaci např.agresí (ke které se opět skrze média nepřímo-oklikou nabádá) není cesta, že cestou jsou naopak vyšší hodnoty, v tomto okamžiku ale ne teoretické, nýbrž žité, reálné.
    Zde to ale bude spíše o jednotlivcích, jsou-li nějací...protože naše společnost frčí už delší dobu na hodnotách úplně jiných...
    Je možné, že uprchlíci jsou jen naším nevědomým protipólem, tedy uvědoměním si našich nevědomých stránek a strachů by nám mohlo v první vlně pomocí pochopit alespoň něco, v druhé vlně díky tomu i vědět, jak uvědomělejí na situaci zareagovat...zde je vidět, že tuto otázku, na rozdíl od médií, zodpovězenou ještě nemám :-)
    .had.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo přesvěč bábu přesvěč dědka to bylo volební svinstvo kterému do té doby nebylo rovno. Jen mě mrzí že herečka M.Issová se k takové špíně propůjčila. Inu, peníze nesmrdí, jak říkávali Římané. Od té doby má u mě Issová jako člověk mínus.

      Vymazat
  6. Budíček pro ty co se ještě neprobudili z iluze demokracie a svobodných voleb
    http://aeronet.cz/news/jak-funguji-ceske-medialni-agentury-pro-pruzkum-verejneho-mineni-exkluzivni-vypoved-zamestnance-o-praktikach-spin-doctoringu-planovani-vysledku-pruzkumu-prefabrikace-volebnich-preferenci-ovlivnov/

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.