Alex Jones: Rosalind Petersonová je analystka environmentálních vlivů. Založila Kalifornskou nebeskou hlídku na výzkum chemtrails. Dnes je přední odbornicí. Vysvětlí nám podstatu chemického sprejování naší oblohy. Získala množství laboratorních údajů, dokumentů o probíhajícím geoinženýrství a o programech modifikací počasí. O vlivu chemikálií z oblohy na naši vodu a potravu.
„Jmenuji se Rosalind Peterson, narodila jsem se a vyrostla v hrabství Mendocino v Kalifornii. Vyrostla jsem na farmě. Takže mám zázemí v zemědělství, umím řídit stroje, traktor, ovládat zavlažovací systémy. Studovala jsem životní prostředí, diplomy jsem získala na státní univerzitě. Po určité praxi jsem se stala poradcem pro škody na zemědělských plodinách. To znamená, když v Kalifornii jsou nějaké ztráty na úrodě, poradce je poslán prozkoumat, jaké jsou příčiny, proč ta plodina má ztráty. Nacestovala jsem ročně až 50 tisíc mil. A v tomto procesu jsem se naučila mnoho o poškození rostlin. Nahlédla jsem do důvodů poškození, i jakou hodnotu má která plodina. A když došlo ke ztrátě, oceňovala jsem, kolik je třeba zaplatit farmářům, jaké odškodnění dostanou za ztráty na úrodě.
V roce 98 jsem zde začala pozorovat uvadání stromů, některé stromy nevypadaly tak zdravě jako jiné, a začalo mi to dělat starosti. Měla jsem starost, že bychom mohli přijít o naše krásné stromy. Pak v roce 2000 jsem si začala všímat tryskových letadel, která zanechávala dlouhé stopy, a z nich se zatáhlo nebe. A to mě zlobilo, protože naše obloha byla vždycky křišťálově čistá, modrá a nádherná. A najednou tu byla ta letadla. Vypadalo to jako lety pro zábavu, a vždy když to provedli, obloha se zamlžila. Viděla jsem to, když jsem učila tenis, nebo cestovala za prací, a rozčilovalo mě to, že se obloha tak zatahuje. Takže to bylo první setkání.
A potom v r. 2002, když jsem pracovala na správě hrabství Mendocino, měla jsem přestávku na oběd a jeden přítel mě zatáhl do své kanceláře a řekl: „Co víš o tomhle?“ A já jsem řekla: „Nic.“ A on řekl: „Něco divného se děje na obloze. A mně to opravdu dělá starosti. Můj bratr je v armádě, a taky si dělá starosti, a volal mi, že ho trápí, že tu probíhá něco nesprávného.“
Nemohl říct nic více, ale v ten zvláštní den vzbudil moji pozornost a já začala pozorovat letadla, která zanechávala úzké stopy, šířící se do tvarů obrovských per. A obzvláště toho dne jich bylo hodně. Po práci jsem vzala dalekohled, fotoaparát, a začala jsem pozorovat a fotografovat, co se děje. Nikdy jsem si nevšimla, že létá tolik letadel, a v tolika směrech. Že vytvářejí tolik per. I malé stopy se roztáhly do obrovských per, a věděla jsem, že to není v pořádku. Začala jsem to zkoumat.
Už na začátku jsem si všimla, že po těch stopách následuje bílá mlha, ale vždycky mě to jen zlobilo. Ale toho zvláštního dne jsem byla úplně vedle, ani jsem nemohla jet rovně, a pořád jsem to pozorovala a říkala si, to přece není normální. Toho dne létalo obzvláště mnoho letadel, mnoho z nich stejným směrem, v rovnoběžných liniích. I v dalších dnech jsem vídala paralelní čáry, bylo jich 5 -8, všechna letadla současně dělala stopy. A bylo opravdu divné, že jich je tolik. Později jich bylo méně, ale začala létat dokola kolem hrabství. Létala z různých stran kaňonu, z východu, ze západu, a pohybovala se nad celým hrabstvím ve směru hodin. Později jsme se dověděli od lidí, že se otáčejí nad Pacifikem, a pak letí zpátky - tak velkou smyčku jsme tady odtud nemohli vidět. Když jsme pozorovali rozpínání jedné stopy, zjistili jsme, že zakryla celé naše nebe asi za tři hodiny, tady u nás v Mendocinu.
Takže to byly mé začátky, začala jsem pozorovat během přestávek, po práci jsem fotografovala, a začala jsem dokumentovat vše, co jsem viděla, protože jsem se domnívala, že něco není v pořádku. Předtím za celý svůj život jsem nic takového neviděla. Mé matce bylo tenkrát 80, ukázala jsem jí to, ale ani ona nic takového neviděla. Řekla: „Žiju tady celý život, ale tohle jsem neviděla.“
Začala jsem prohlížet studie NASA. NASA měla ve v programu školní výzkum. Tam jsem si uvědomila, že jde o zcela nový jev, při němž contrails, které se dříve relativně rychle rozplynuly, během několika sekund, začaly nyní přetrvávat a růst. A studie NASA dokazovaly, že se mění v uměle vytvořené mraky. Ty mění klima, zhoršují globální oteplování a ovlivňují přírodní zdroje. A začali ukazovat obrázky na svých webových stránkách, jsou to obrázky mraků, které vidíte vedle mě, a na nich bylo přesně to, co jsem vyfotografovala zde nad námi. Tak jsem si uvědomila, že jde o velkou akci mnoha státních organizací a univerzit, které chtěly zkoumat vliv na klima, jak tyto mraky ovlivní zvýšení vlhkosti, jaký vliv bude mít tato změna. Proč ty stopy zůstávají.
Ale problém byl, že nikdy žádný výzkum neudělali. Jenom létala komerční letadla, která vypadala jako vojenská a vytvářela pera. Další věc, kterou nikdy neudělali, je to, že nevzali v ůvahu, že to může být nezdravé pro životní prostředí, když budeme mít naši oblohu zakrytou těmito mraky. Jenom je prostě zaznamenávali. Nikdy neoznámili, že je něco sprejováno, jaké změny udělali na letadlech, nebo co je způsobuje. Toto je dokumentace. Jediné, co udělali, že je tyto stopy pojmenovali jako contrails.
Takže abych získala jakousi důvěryhodnost a
nechali mě o tom mluvit v OSN, (v r. 2007, pozn. Org.) a mluvit i v jiných oblastech, musela jsem používat výraz contrails. Kdybych byla používala slovo chemtrails, nebyli by mě
pozvali na projev do OSN. Protože to bych mluvila o něčem, co je na různých webech označováno letectvem a NASA jako hoax. U žádné organizace si nezískáte důvěryhodnost, když používáte výraz chemtrails. Kdybych ho byla použila, to by mi nepomohlo, tak jsem to neudělala.
NASA koncem 80. let zahájila programy pro školní děti od 12 let, v mnoha zemích, i v USA, a nyní chtěla,
aby děti počítaly contrails. (Zde na blogu česky, pozn. Org.) Řekli, že jejich satelity ani oni je nemohou počítat ze země, takže potřebují, aby to dělaly školní děti jako hru. Myslím, že tím chtěli dosáhnout, aby si děti myslely, že je to normální jev. Když jsme jim nabídli, že jim dáme naše videa a fotky,řekli: „Kdo pořídil ty snímky?“ My jsme měli na fotkách a na videu všechno, den po dni. Ale NASA to odmítla a řekla, že školní děti jsou spolehlivější. Až mi to vyrazilo dech - ale opravdu mi to řekli.
Další věc, kterou jsem zjistila: obrátila jsem se na meteorologickou službu a zeptala se, zda se dívají na satelity. Řekli ano, a já jsem řekla: „Můžete se podívat na Ukiah?“ Ano, řekli. Řekla jsem: „Vidíte tam letadlo, jak nechává za sebou stopu?“ Zůstala jsem na telefonu, a čekala, jestli budou vidět, jak se ta stopa bude šířit. A oni mohli vidět, jak se stopa rozpíná. Mluvili jsme o stejném letadle. Letělo přesně nad Ukiah, a stopa se šířila. Řekla jsem: „Ale ve zprávách o počasí o tom nemluvíte jako o člověkem vyrobených mracích, jsou to přetrvávající contrails, jak o tom můžete mluvit jako o frontách? Meteorologických frontách? A oni řekli: „My to tak prostě děláme, říkáme, že přichází fronta. A ta vytvoříla ty mraky.“ Ale ony nejsou vytvářeny meteorologickou frontou, nic takového se tam neděje, barometr neklesá. Řekla jsem: „Jak to že, neužíváte jinou terminologii?“ A on řekl: „Prostě neužíváme.“ Takže, vědci mohli vidět tyto stopy na satelitech. Není pravda, že školní děti to mohou sledovat lépe, protože meteorologové nemohou vidět stopy ze satelitu. Oni je mohou vidět, i mraky, které to vytváří. Naše národní meteorologická služba to zamlžení vidí. Vidí ho velice dobře, umějí identifikovat mlhu.
Takže jsem začala přemýšlet, proč o tom nemluví, když to vidí. Je to zvláštní, žádný hlasatel o tom nikdy nemluvil. Když se v Ukiah slunce během tří hodin zastřelo umělým mrakem, celé to zapřeli a řekli, že je to fronta. Ale když jste se podívali na západ, tam nebyly žádné mraky, a barometr neklesl, od Pacifiku nepřicházela žádná fronta, ani z žádného jiného směru, a my jsme byli zakryti umělým mrakem a mlhou, ale oni říkali, že je to součást oblačné fronty. Takže jsem nebyla spokojena s tím, co mi řekli, že vidím na nebi, a pozorovala jsem dál ty stopy, filmovala je, abych viděla, nakolik se rozšiřují, jak mohou být velké. Sledovali jsme černé contrails, letadla, divné chování letadel, jejichž konfigurace byly absolutně hrozné.
Všechny ty organizace říkaly, že to je způsobeno narůstáním letového provozu, ale já jsem viděla podle vzorce tras, z mapy, kterou jsem získala, že mnoho z těch letů je vojenských, že to nejsou normální letové trasy. Můj kongresman Mike Thompson z kalifornského 1. distriktu se zajímal o můj výzkum a získal pro mě tyhle mapy. Jsou to tři mapy, které ukazují oblast San Franciscého zálivu a Mendocinského kaňonu. Ptala jsem se, kolik letů je nad hrabstvím Mendocino, a on mi dal tři oddělené mapy. Jedna ukazuje přicházející letový provoz do Oaklandu, San Francisca a Saint José. Pak jsou tu odcházející lety, do stejných lokací.
Třetí mapa bylo něco, čemu se říká "intraflights", vnitřní lety. Ty jsou na mapě označeny žlutě.
Zjistili jsme, že nad hrabstvím Mendocino nevede mnoho komerčních letů, které by létaly nad tímto územím. A zjistili jsme, že to, co vidíme nad hrabstvím, jsou právě ony "vnitřní lety",které dělají na obloze ony kříže. O těchto "vnitřních letech" jsem se dozvěděla poprvé z těchto map. A také jsem si uvědomila, že s komerčními lety je to takto: když máte komerční lety v zelené, červené a modré oblasti, všechny tyto lety odletí z letišť po trajektorii, a pak letí rovnou linkou, ať je jejich destinace kdekoli. Nemají žádný důvod zatáčet. Ale ta žlutá dělají okruh kolem hrabství, a je to jenom pár letadel, není jich mnoho, ale mohou provést mnoho okruhů a létat cik cak. To zatáčení je vidět. A tak jsem si uvědomila, že ty tryskáče zanechávající přetrvávající contrails, které se rozvíjejí do rozsáhlých per a křížových vzorů, jsou vlastně právě ty "vnitřní lety", které létají dokola. A že nad naším hrabstvím je velmi málo komerčního leteckého provozu, takže jeho vliv na oblačnost je velmi malý. Naprosto zanedbatelný.“
