Jak navrtat žlutou deku nizké oblačnosti

V posledním týdnu je nepřetržitě vysoký tlak, až velmi vysoký. Dle mé meteostanice Hyundai je slunečno. Bohužel ve skutečnosti jsme tady v Čechách (snad kromě hor) pod vrstvou neustále chemicky přiživované umělé nízké oblačnosti (jak já říkám "žluté deky" - tak se to jeví na satelitu), která nám už několik dní zakrývá slunce. Večer v té chemické polévce všechny vesnice a města (a světla sjezdovek) vydávají červenooranžovou záři vysoko nad obzor ... když jedete krajinou, vidíte samé "polární záře".
Protože už je nám po slunci trošku smutno, včera u přiležitosti cesty do České Kanady (východní část JČ) jsme poprosili náš orgonitový mini power wand, jestli by mohl cestou rozpustit mraky a ukázat slunce. On vždycky s námi cestuje, má rád pohyb. Když se mu do toho nepletu, tak někdy rozpustí mraky, někdy ne - nechávám to skoro vždy na něm. Nač se pořád do všeho plést.
A on nám vyhověl.  Hned od začátku cesty se celistvá oblačnost začala "členit" na viditelné chumáče a asi po 20 km cesty už se nad námi promodrávalo. Bylo vidět, jak hnědošedé chumáče tají. Po 40 km se utvořila už tak velká díra, že normálně svítilo slunce! Po okrajích "díry" stále odtávaly tmavě zbarvené chumáče mlhy. Díra nás doprovázela až na místo určení.
Samozřejmě to neuniklo chemoletadlům, která se na tom malém kousku oblohy mohla přetrhnout, jak "štráchovala"... Bylo už pozdě odpoledne, slunce pomalu zašlo, byl vidět měsíc .. dál už jsme to nesledovali. Tak díky, krystálku a Operátoři.
P.S. Ta fotka nemá ukazovat, jakou jsme udělali díru, je tu jen jako ukázka "žluté deky". Ta naše díra byla v průměru pár km, to ani nemůže být tady vidět.