George Orwell: 1984

Vřele doporučuju k přečtení, je to síla. Aspoň teď vím, odkud pocházejí "orwelovské pojmy", jako třeba Big Brother, crimestop, doublethink, válka je mír a tak. Je to nejen velmi aktuální, ale čím dál aktuálnější. A to autor nejen nebyl nikdy za stalinismu v Rusku, ale zemřel v roce 1950.

George Orwell: 1984

Elektronické vydání knihy v pdf česky zde (přel. Eva Šimečková).

Recenze Milan Tesař, 3.12.2000, ScifiWorld

1984 patří k nejlepším a nejslavnějším Orwellovým knihám. Když jsem ji bral do ruky, věděl jsem, co od ní můžu očekávat. I přesto mě podrobnosti a detaily s jakými Orwell popisuje svou vizi totalitní společnosti, vyděsily už po několika prvních stránkách.

Winston Smith žije v Oceánii, jedné ze tří velmocí, které existují v Orwellově utopickém světě. V této zemi vládne svou neomezenou mocí Strana, v jejímž čele stojí (snad) imaginární postava Velkého bratra.

Velký bratr tě sleduje! Heslo, které občané Oceánie spatřují mnohokrát denně na plakátech s údajnou podobiznou Velkého bratra v nadživotní velikosti. Ve Winstonově bytě, stejně jako v bytech ostatních členů Strany a na veřejných prostranstvích, jsou umístěny obrazovky, které nepřetržitě sledují veškeré dění ve svém dosahu. Záznamy obrazovek sledují příslušníci Ideopolicie, kteří se snaží odhalit jakýkoliv zločin proti Straně (ideozločin). Jedinými občany, kteří nejsou tak důsledně sledování, zůstávají dělníci - proléti. Jejich životní podmínky jsou ale tak bídné, že opravdu nemají myšlenky na nějaký ideozločin. Navíc jsou dokonale ovládáni stranickou propagandou a slepě věří smyšleným úspěchům, které se dozví z obrazovky.

Oceánie je ve stálé válce s jednou ze zbývajících mocností. Strana si tak dokázala najít cíl, na kterém si můžou občané vybít zlost. Nenávidí nepřítele a zákonitě musí milovat Stranu, která je chrání. Strana kontroluje všechny zdroje vědění (noviny, knihy) a dokáže tak podkládat veškerá svoje lživá tvrzení pravdivými důkazy. Strana mění minulost, aby odpovídala současnosti. Winston je jedním z mnoha lidí, kteří pracují na změnách minulosti. Ví co je jeho prací. Ví, že tím obelhává všechny ostatní občany. Snad proto se rozhodne psát si deník jako poselství budoucím generacím. Tímto prvním Winstonovým ideozločinem v podstatě začíná celá knížka i Winstonův skutečný život. Do té doby byl jen poslušnou loutkou v rukách Strany. Chtěl něco změnit. Věděl jak je to beznadějné a přesto to zkusil. Seznamuje se z dívkou, která se do něj zamilovala. Tajně se scházejí, prožívají nádherné dny. Domnívají se, že dokázali získat kontakt s tajným podsvětím. A nakonec je všechno jinak ...

Nemá cenu, abych tady dál vyprávěl děj. Myslím si, že tuhle knížku si stojí za to přečíst celou. To, co mě na ní děsí, je její realističnost. Opravdu mám pocit, že by taková totalitní společnost mohla existovat. Nejsem si však jistý, jestli vůbec může vzniknout. Najde se dostatečně silná skupina jedinců schopná takové revoluce? Bude životní úroveň tak špatná, aby lidé slepě poslouchali toho, kdo jim slíbí lepší život? Jakmile však jednou bude taková totalita nastolena, její moc bude neobyčejně velká. Pomocí změn minulosti, lze lidi přesvědčit, že se mají mnohem lépe než dříve. Pomocí dokonalého sledování, lze odstranit těch několik nespokojených jedinců.

Jedním z dalších prostředků k upevnění moci je pro Stranu newspeak. Nový jazyk, s velmi omezenou slovní zásobou, který znemožňoval mluvit o ideozločinu a ve svém důsledku znemožňoval na něj vůbec pomyslet.

Bezmocnost jedince v takovém totalitním systému, dokázaná na Winstonově případu, je hrozivá. Člověk sám nic nedokáže a lidstvo nemá morální sílu na odpor proti režimu. Navíc jsou všichni potencionální odpůrci systému odhaleni velmi brzy a převychováni nelidskými metodami. Jediná pozitivní věc v celé knize je láska mezi Winstonem a Julií, která ještě zvyšuje hrůzu ze všeho ostatního a kontrastuje s prázdným životem ostatních "poslušných loutek".

Co dodat na závěr? Orwell psal tuto knihu několik let po válce, kdy bylo nebezpečí nastolení totalitní moci reálnou hrozbou. Na začátku nového tisíciletí si můžeme oddechnout, že žádná z minulých totalitních mocí nedosáhla tak obrovských rozměrů, a doufat, že taková totalitní moc nikdy nebude nastolena. Věřím, že Orwellovi se knihou 1984 podařilo varovat celé lidstvo.