Aolian: Jak jsme pozorovali počasí VI.

Jak jsme pozorovali počasí VI.

… aneb milovníci jara, počkejte si, až se vášniví lyžaři vyřádí na horách!

Klimaterostický příkaz pro Živel Vzduchu: „Vojíne Mrazile, máš přísně zakázáno vhánět do střední Evropy teplejší atlanské proudění!“

Po slunečném a lehce otepleném konci února se první březnové ráno vyspalo do klasického zimního chemtrailsového počasí. Krajina byla zahalena do šedivé mlhy, teploměr ukazoval mínus pět a fičel mrazivý východní vítr. Sněhová pokrývka ležela jen na chladnějších svazích a z namrzlé půdy čouhala šedivá stébélka vyžilé trávy. Poupátka sněženek nesměle vyčkávala, co bude dál. Ptactvo se ozývalo jen tu tam; koho by to taky bavilo zpívat v takovém mrazivém ránu a místo vlahého předjaří vítat nové nálety chemizujících sprejerů.  

Odpoledne se slunko přece jen vyklubalo, ale jeho paprsky svítící skrz hliníkový obal toho v tom ledovém východním proudění moc nenadělaly. A podobně tomu bylo i v následujících dnech. Mlhy, ostré východní až severovýchodní proudění, ospale svítící slunko a nové čárování po nebi. V noci ale celkem klídek a hvězdná obloha, i když s matným nádechem. Teploty pravidelně klesaly k mínus pěti a půda tvrdla na kost. V některých dnech, a týká se to i druhé poloviny února, jsem měl dokonce pocit, že vítězí strategie „ve dne zataženo, v noci roztaženo“. Přes den inverzní šedavá až modrošedá deka, k večeru opakované rozstřelování oblačnosti HAARPem a na noc hvězdné nebe posilující úniky teplejších vzdušných proudů do horních vrstev atmosféry. Vícekrát jsem pozoroval situaci, kdy během dne ohřeje slunko vzduch k pěti stupňům Celsiovým  a najednou - kde se vezmou tu vezmou, objeví se nad krajem sprejovací letadla a za malou chvilku jde teplota nejméně o dva stupně dolů. Aspoň se nemusím bát, že se propadnu při bruslení na našem zamrzlém Obecňáku. 

Na satelitních snímcích bylo a doteď je patrné opakované vychlazování vzduchu v severní Evropě. Teplejší vzduch od Atlanského oceánu proudí směrem do Skandinávie a odtud dále do Ruska, kde je stále velmi mrazivé klima. Toto mrazivé klima se potom skrze východní až severovýchodní proudění dostává do střední Evropy včetně naší republiky. Konečně mám možnost prohlédnout si na přehledné mapce rozmístění základen HAARPu po celém světě a dal bych ruku do ohně za to, že hlavní vymražovací procedury pro střední Evropu mají na svědomí základny HAARPu v Norsku a Rusku.

Při pravidelném sledování satelitních snímků je také patrné, že na pobřeží západní Evropy by se docela ochotně tvořily teplejší (dešťové) fronty. Jsou však neustále eliminovány, nejspíše s pomocí anglické základny HAARPu. Vznikající mraky jsou tříštěny a s nimi i vzdušné proudění, které by chtělo přirozeně směřovat k nám a vnést do našeho kraje voňavé předjaří s rozkvetlými jarničkami. Máme však smůlu a jara se nejspíš dočkáme až po skončení hlavní lyžařské sezóny. Tlak na zimní počasí je přímo cítit ve vzduchu a taky přání získat pořádnou sněhovou nadílku. Milí provozovatelé lyžařských středisek, srážky pro Evropu jaksi došly, dojeďte si pro ně do Ameriky. Tam jich mají dosytosti, hlavně kolem Washingtonu. A ani tam o ně už moc nestojí… Ale dokud budou klimouši blokovat odliv západního proudění do střední Evropy, tak bude nejspíš v Americe pršet nebo sněžit stále. Nikoho asi nepřekvapí, že přírodní bytosti k tomu také přidaly trošku svého tvůrčího umu. Již podvakráte, a sice ke konci února a na počátku března vymodelovaly z mraků nad Atlantikem pěknou šipku mířící hrotem přímo na Ameriku á la hrr na ně! A netrvalo to ani den, aby se oblasti kolem Washingtonu nekoupaly v nových dešťových přívalech (nejspíš pěkně nachemizovaných).

Pro srovnání jsem vyštrachal svůj deníček z minulého roku a juknul se, jak se vyvíjelo počasí vloni v březnu. První polovina března tak trochu připomínala leden, neb krajinu chladily desetistupňové mrazy a vydatná sněhová pokrývka. Vymrzly nám popínavky na fasádě, nejen z východní ale i ze západní strany. Koukám do deníčku a mám to tu černé na bílém: neobvykle ledový a destruktivní vítr od severozápadu. Tenkrát jsem ještě neměl ani potuchy o klimateroristických modulacích počasí, teď mi ale napadá, že v loňské zimě museli  vymrazovat naše klima i přes haarpovou základnu v Anglii. Pročítám dále své zápisky z minulého roku a dostávám se ke třetí březnové dekádě, tedy do období po skončení jarních prázdnin. Do našeho kraje vchází jarní počasí a ke konci března dosahují teploty na slunku až pětadvaceti stupňů, rychle mizí voda z krajiny a vzduch je dusný jak před letní bouřkou. Aha, mám to tady taky: dne 26.3.2010 první jarní bouřka s prudkým slejvákem. V dalších měsících mám potom poznamenáno, že mi připadá stejné klima v nížinách a na horách. Teď už vím proč: jak klimateroristi neustále míchají vzdušné proudy a haarpují mraky, navozují umělou unifikaci klimatu. Pak se ale nemůžou divit, že je tak obtížné udržet sníh na horách do poloviny března. Když mohla být v dřívějších dobách atmosféra sama sebou, na horách vydržel sníh nejméně o měsíc déle než v nížině. 

Říkal jsem si, že při tomhle hysterickém mrazení je nejspíš vyloučeno, aby se s příchodem března nastartovaly správné transformační energie. Přírodní bytosti mi ale už několik dní dávají najevo, že byla zvolena nová strategie a každý, kdo chce pracovat na svém osobním vývoji, dostane velkou energetickou posilu. A opravdu! Mám z toho velkou radost a věřím, že letošní březen bude hodně akční. Na osobní práci i na spolupráci s Přírodou.

Na závěr malá perlička. Dětičky jsou velmi učenlivé a poslouchají snad úplně všecko. Když si včera naše malá oblékala ven zimní bundu, nějak se jí zasekla ruka v rukávu a hned se začala ukrutánsky durdit:

„Proč ty šílený klimateroristí pořád dělají tu zimu?! Já chci jaróóó!!!“