Aolian: Jak jsme pozorovali pocasi VII.

Zdravim z ciziny. Dostavam se na par minut na internet (bez hacku a carek), tak aspon jeden novy prispevek z mailu. Mame tu pekne pocasi, rezim chladno-jasno-vysouseni vetrem. Pocasi na hodinu presne odpovida predpovedi. Maji ho tu uplne presne serizene: napr. je ohlaseno rano polojasno, dpoledne jasno. Takze v noci je jasno, pro vychodu slunce nacmaraji pet chemtrails vedle sebe, ktere do nekolika minut nad mestem vytvori kourmo, skrz ktere matne sviti slunce - to ma byt polojasno. Pqk to chvili nechaji - udela se jasno.
V okapu pod mym stresnim oknem spousta kovoveho sajrajtu, okno dlouho nemyte ma sedy kovovy povlak, muzu vzit vzorky, ale stejne nevim, co s nimi.
Jaro je tu ponekud pokrocilejsi, kvete spousta stromu a kytek, protoze predtim bylo pry par dni teplo, ale trave jako by se nechtelo. Klasicke jarni energie taky nepocituji. A mistni obyvatele rikaji, ze soucasne pocasi je jako "krasne zimni dny".
Pozoruji tu rovnez manipulace digitalnich (dalkove rizenych) teplomeru  treba v aute - o 3 - 4 stupne vic nez normalni teplomery.
Tqk zqtim ahoj. Orgonet

Aolian: Jak jsme pozorovali počasí VII.

… aneb vlahý západní větříčku, žiješ ještě?

Nemám rád uniformitu a stereotyp a již vůbec ne přírodní procesy upravované stereotypním a svazujícím rozumem. Proto budu pořád protestovat proti tomu, že i naše klima je uměle a svévolně upravováno bezduchými rozumovými praktikami. A jelikož rozum je omezenec první kategorie, zvládá mít pod kontrolou jen základní věci, které jsou přímo viditelné pouhým okem, případně měřitelné nějakým technickým přístrojem. Není proto divu, že rozumem upravované počasí je nesmírně uniformizované a ochuzované o svou přirozenou živost, o svého „ducha živlů“. 

Coby terénní pracovník jsem hodně venku a dost často mi není jasné, jestli hodlá dál pokračovat zima nebo by se už chtělo rozvinout jaro. Hlavně mi to není jasné při nepřirozeně vychlazujícím přízemním větru téměř každodenně vanoucímu od východu, případně od jihovýchodu či severovýchodu. Sluníčko svítí, ale vítr vychlazuje ostošest, než jsem stihnul zbaštit opečený špekáček při našem prvním jarním táboráku, byl skoro studený. V předpovědích počasí se často objevuje speciální meteorologická formulace „bude slunečno, ale kvůli čerstvému větru vám pocitově může být chladněji oproti reálné teplotě vzduchu“. A některé dny mám pocit, jakoby spíš přicházel podzim. Do našeho kraje se hned časně po ránu (od východu či jihovýchodu) navalí modrošedá mlha blíže neidentifikovatelné povahy, v níž je docela kumšt dýchat, zvláště při zvýšeném pohybu. Jakoby v ní téměř chyběl kyslík. To se přihodilo i v pátečním ránu 11.3. V noci ze čtvrtka na pátek byla na Čechami vehementně rozstřelována vyšší oblačnost napojená na teplejší jihozápadní proudění a k ránu se utvořila nepřirozená inverzní oblačnost provázená studeným severozápadním fučákem. Kdo sledoval večerní předpověď počasí, jistě mu neuniklo, jak paní moderátorka s líbezným úsměvem ukázala na oblačnost roztříštěnou klimatickými zbraněmi a pochvalně k tomu dodala: „A tady vidíte, že mraky byly pěkně rozvlněné.“  

Napadlo mi, že bych celý proces předpovědi počasí mohl podrobně sledovat i z hlediska působících energií a skrze pomocnou automatickou kresbu. A vyšlo mi, že do televizní relace byly přidány některé podprahové efekty nabádající lidi, aby radikálně odmítali kritiku proti chemtrails a aby vnitřně rezignovali na jakýkoliv boj s tím spojený. Kritici v internetové diskusi ČT24 byli definitivně umlčeni již 4. března a zřejmě od té doby rozjeli klimateroristé radikálnější protiofenzívu odehrávající se převážně skrytě, za zraky občanů. Prostě zatloukat, překrucovat fakta a nenápadně přetkávat psychiku osob. Mlžit, co to jde, na obloze i ve zprávách. Takové globální mlžení… A tak se ani nepodivuji nad tím, že severní polokoule je v těchto dnech celá podivně zahalená do šedobílé mlhy včetně Grónska a Arktidy.

Nevím, jak ve vašich krajích, ale u nás vegetace zatím nic moc nepodniká krom jarních cibulovin, které mají v podzemních hlízách značné zásoby živin a nejsou tolik závislé na přísunu jarních energií. O rozkvět se také nesměle pokoušejí talovínky a petrklíče, příroda mi však celkově připadá ospalá, jakoby utahaná. Ještěže to zachraňují hejnka veselých ptáčků zpěváčků. Zkusil jsem vycítit, které barvy by naše planeta potřebovala doplnit, aby jí bylo lépe. Tyto barvy se snažím průběžně imaginárně nalévat do její aury. Převažuje růžová až růžovofialová, mimo to si planeta také často říká o tyrkysovou a žlutozelenou. 

Příležitostně jsem provedl jarní vypucování sudů na jímání dešťové vody a nevěřil jsem svým očím při pohledu na jejich dno téměř souvisle pokryté nevábnou vrstvou černé sraženiny. Rozbor toho fujtajblíku by se nejspíš do značné míry shodoval s analýzou kovových částic od čtenáře Orgonetu pana V. A jak postupně zjišťuji, zdaleka nejsem sám, kdo měl po zimě takhle zaneřáděné nádoby na dešťovku. Ve stejných dnech jsem také potkal jednoho svého kamaráda, který denně dojíždí do práce vlakem. S údivem mi vyprávěl, že ve studených ránech s namrzající mlhou pozoroval zvláštní úkaz. Když přijížděl vlak na nástupiště, mezi pantografem a trolejí se tvořil podivně nazelenalý výboj místo klasického namodralého. Možná by to dokázal vysvětlit nějaký zdatný chemik.

V posledním týdnu se sice vcelku příjemně oteplilo a téměř ustaly přízemní mrazíky, klasické jarní energie však zatím stále nepociťuji. Slunečné dny mi přidaly novou sílu, nebylo však hodiny, aby nad mou hlavou nerozprašovali chemikálie. Roztahující se stříbřité pavučiny tlumily sluneční svit jen omezeně, jen znát, že s přibývající délkou dne začíná mít Sluníčko docela páru a nechce se nechat jen tak odbýt nějakými chemtrailisty a jejich pekelnými výplody. Jakmile chemické mraky poleví – buď se rozpustí nebo odplují pryč, slunko přidá na síle a jeho paprsky jsou chvílemi cítit až pichlavě. A když se potom nad ohřátou krajinou scukne dekovitá oblačnost mohutně podporovaná sprejováním atmosféry, udělá se dusno jak v létě před bouřkou. Tož skleníkový efekt v praxi. Shlédnul jsem několik dokumentů o klimatických změnách a úpravách klimatu a zdá se, že varování odpůrců umělého zakrývání slunce aj. svévolných klima-modifikací ohledně celkového nárůstu skleníkového efektu má hodně co do sebe. A to je teprve jaro…

Začal jsem o tom všem víc přemýšlet. Na jednu stranu klimateroristé obhajují rozprašování chemikálií do atmosféry jako nutné opatření proti globálnímu oteplování, na druhou stranu tvorba chemických mraků v ohřáté krajině vyvolává skleníkový efekt – tak kde to tedy jsme? Nemohl jsem se v tom dobrat žádného logického závěru, až mi napověděl jeden filmový dokument o HAARPu zaměřený na výstavbu a provoz tohoto zařízení na Aljašce. Dle informací z dokumentu se  údajně jedná o vůbec první exemplář HAARPu zprovozněný již v 80. letech minulého století. V závěru filmu byly prezentovány obavy odpůrců HAARPu, zda právě toto zařízení nenastartovalo vznik tzv. „ozónové díry“ nad Antarktidou, když jeho vliv na procesy v atmosféře je tak markantní.

Co když nám ti slavní pavědečtí geoinženýrci nakonec vehementně tají, že hystericky zakrývají slunce hlavně kvůli ozónovým dírám napáchaných HAARPem aj. klimatickými zbraněmi? Je-li atmosféra narušena ozónovou dírou, vzdušné proudění ve vyšších výškách nabírá na intenzitě a zvyšuje se i četnost turbulentních proudů. Žádný med pro leteckou dopravu. Není-li zrovna nebe zakryto inverzní oblačností, snad pokaždé tam vidím snahy zpomalovat vzdušné proudění ve vyšších vrstvách atmosféry postřiky chemtrails a haarpováním mraků. Vzpomněl jsem si, že na přelomu srpna a září 2009 peklo sluníčko s takovou intenzitou, až připálilo listí na stromech. Můj deníček mi napověděl, že v ten čas sluníčko svítilo pichlavě a přes den byly nesnesitelné hice. Nejhorší vedro bylo 9.9. Úplně jasná obloha bez jakéhokoliv náznaku oparu, silné žhnutí slunce po celý den, hnědnutí listí na ovocných stromech a vypálená tráva na jižní stráni. To vše nasvědčuje tomu, že v těchto dnech došlo k nějakému mimořádnému vyčištění atmosféry a výsledkem bylo neúnosné vedro a spálená vegetace. 

My máme možnost (zatím) si s tím nějak poradit, ale co přírodní národy a zvířata žijící v aridních oblastech? Shlédnul jsem pár novějších dokumentů o životě v tropickém pásmu a stav v některých zónách je opravdu neutěšený. Mizí přirozené cykly suššího a deštivějšího počasí, na něž je vázán život zdejší flóry, fauny i přírodních lidí. Stáda některých zvířat putují stovky kilometrů do míst za pravidelně se tvořícím obdobím dešťů, ono však najednou nepřichází… Drama celé situace ještě podtrhují záběry na četné chemtrails a křiklavě barevné nahaarpované mraky vznášející se jako smrtonosný přízrak nad vyhicovanou tropickou krajinou. 

Do našich krajů chystají klimateroristé pro změnu návrat zimy se sněhem, a to již na zítřejší pátek (18.3). Chladí a chladí a stejně to neuchladí. Jemnohmotný koloběh vody je totiž zkolabovaný, proto budou mít pořád větší problémy s regulací teploty v atmosféře (rovněž energeticky kolabující). Takže v létě z nás nejspíš budou pěkné pečenáče, pokud se ho ve zdraví dočkáme.