27.7.2011
Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) konstatuje, že se chmurná situace v několika následujících týdnech ještě zhorší, přičemž pracovníci Světového potravinového fondu (WFP) uvádějí, že by na umoření hrozícího hladomoru stačila částka 500 milionů dolarů. Tato suma byla dosud pokryta ze 60 procent. Nazývejte mě klidně cynikem, ale mediální přístup k tragédii v Norsku na pozadí humanitární katastrofy odehrávající se v Africkém rohu je ostudně nesrovnatelný, protože jde o mnohem závažnější událost, která si zasluhuje headline a také se týká přímo nás.
Mám za to, že západní sdělovací prostředky mají hluboce zakořeněné rasistické předsudky, jež my coby příslušníci „nordické rasy“ už dávno nejsme schopni reflektovat. Někteří namítají, že se o hladomoru v Somálsku hovořilo málo i před atentátem v Norsku a že v případě norského neštěstí a dění v Africkém rohu jde o dvě nesrovnatelné situace, jež netvoří žádný „konkurenční vztah“. Další míní, že v Evropě jde o zcela výjimečnou tragédii, neboť Evropa je prý místem, kde se stále jakžtakž dodržují lidská práva, a v posledku můžeme konstatovat, že „košile je nám přece bližší než kabát.“
Je mi líto, ale nemohu se s těmito názory vůbec ztotožnit, zvláště pak při vědomí skutečnosti, že euroamerická civilizace nese svůj neopomenutelný díl na doopravdy beznadějné situaci zejména v Somálsku, kde v dnešních dnech hladomoru čelí asi 4 miliony lidí.
Spojené státy už od začátku 80. let
podporovaly somálského diktátora Siada Barreho vojenskými dodávkami v hodnotě 100 milionů dolarů ročně. Barre v roce 1988 krutě potlačil klanové povstání, během něhož brutálním bombardováním a ostřelováním několika somálských měst usmrtil 50 000 lidí. Jeden z humanitárních pracovníků z místa masakru
uvedl, že „režim krvavě zavraždil nebo nechal vyhladovět téměř 10% populace, 25% osob uprchlo do exilu a řada dalších skončila ve věznicích.“ Po Barreho svržení o tři roky později země zabředla do chaotické občanské války a obřího hladomoru s několika stovkami tisíc zmařených lidských životů včetně 7 až 10 000 zabitých během Clintonových „humanitárních invazí“ (Clintonova vláda chtěla oficiálně zabránit hladomoru a zajistit bezpečné dodávky potravin, přestože se první američtí vojáci na somálské půdě objevili až když byl hladomor
podle zpráv Mezinárodního červeného kříže na ústupu a vojenská intervence by z hlediska jeho zástupců představovala závažnou chybu – pozn. aut.) do Somálska v 1. polovině 90. let – alespoň
podle interních dokumentů CIA.
V roce 2006 byla v Somálsku ustanovena vláda islámských soudů, již tvořili umírnění a radikální islamisté, političtí aktivisté i muslimští intelektuálové. Této vládě, jak uvádí v několika textech sociolog James Petras i jiní, se Somálsko poprvé od roku 1991 podařilo jakžtakž stmelit, zajistit relativní bezpečnost, zahájit sociální programy a držet militantní válečné podnikatele na uzdě. Údobí relativního klidu však bylo na konci roku 2006 ukončeno etiopskou invazí s podporou Washingtonu a země se opět propadla do klany rozdmýchaného násilí a chaosu. Další tisíce Somálců zahynuly a statisíce opustily své domovy.
Také fenomén pirátství v Somálsku má své pozadí, s nímž máme my Evropané co do činění v negativním slova smyslu. Kolik z nás slyšelo o toxickém a jiném odpadu v somálských vodách po léta ve velkém utápěném evropskými loděmi, o lakotném rybolovu prováděného hlavně čínskými, tchajwanskými a korejskými plavidly, jenž od roku 1995 připravuje nejen somálské rybáře o jediný způsob obživy? K tomu BBC News, Roger Middleton: „Nicméně světem zapomenutí lidé, kteří se doslýchají o toxickém odpadu na jejich plážích a cizincích kradoucích jejich ryby, se stěží zajímají o to,
proč jsou zástupci tohoto světa drženi jako rukojmí.“
Nyní se dokonce dovídáme, že v Somálsku existuje tajná základna CIA, v jejíž blízkosti podle investigativního novináře Jeremy Scahilla
americká Ústřední zpravodajská služba provozuje tajnou věznici. Toto zařízení má údajně sloužit k internaci osob podezřelých z terorismu z celé oblasti, mimo jiné i z hladomorem ohrožené Keni. Mám za to, že je nesmyslné tvrdit, že norský atentát, jakkoliv je brutální, se výlučně týká jen nás, převážně bílých Evropanů, že tu běží o naše historické a geografické zápecí, zatímco Africký roh jako by se snad nacházel někde mezi Saturnem a Plutem. Jakožto příslušníci západní civilizace máme obrovský dluh vůči Africe a jejím aktuálním problémům, na nichž se stále podílíme a které neustále prohlubujeme.
Novinář a autor nedávno vydané publikace
Tropic of Chaos: Climate Change and the New Geography of Violence Christan Parenti, který v tomto africkém regionu provedl výzkum,
konstatoval, že lidská tragédie má i konkrétní viníky, kupříkladu koncerny
Glencore a
Cargill, jejichž spekulace s cenami potravin k hladomoru přispěly. Tyto nadnárodní společnosti prosadily zákaz exportu ruské mouky pro Světový potravinový fond, a to mělo vliv na zvýšení cen potravin. „Potřebujeme vytvořit mezinárodní fond, který by byl schopný transferovat kapitál a technologie na globální Jih. Je nutné, aby se tak dělo prostřednictvím Valného shromáždění OSN. Tyto kroky byly však doposud doslova sabotovány Spojenými státy. Nyní chce Washington tyto kroky podniknout, šlo by ale o vojenské metody řízené Radou bezpečnosti OSN. A proti vojenským opatřením Spojených států zase vystupují Čína a Rusko,“ tvrdí Parenti. Podle Parentiho je nesmyslné pumpovat finanční prostředky na vojenské účely, neboť humanitární snahy prosazované a uskutečňované mezinárodními organizacemi tvrdě podkopávají. Jako negativní příklad uvádí americkou vojenskou podporu Siadu Barremu až do jeho hořkého konce. Doplním, že také Clintonovy humanitární avantýry Somálsku uškodily, nemluvě o Bushovou administrativou iniciované etiopské invazi, která svrhla celkem populární vládu.
Na celé tragédii v Africkém rohu je nesmutnější fakt, že se jedná o špičku globálního ledovce. Pokud k sobě dokážeme být naprosto upřímní, musíme se podívat do tváře skutečnému neštěstí, na němž se rovněž sami každým svým soustem podílíme. Masmédia a světové politické špičky dlouhodobě ignorují skutečnost, že denně kvůli nesmyslnému hladovění a na snadno léčitelné choroby zemře 41 000 lidí, navíc s obecně rozšířenou představou, že se prostě „nedá nic dělat.“ A to navzdory úžasným možnostem a výdobytkům, jež má globální Sever k dispozici,
ročně zbytečně zemře 15 milionů lidí, z čehož plnou polovinu tvoří děti do věku pěti let. Atentát v Norsku a lavina reakcí na něj se nás bezprostředně týká; co kdyby ale docházelo v západní civilizaci k masovému hladovění a úmrtím na snadno léčitelné nemoci? S jistotou konstatuji, že by neštěstí v Norsku bylo hravě zastíněno masivním utrpením bílé rasy a bylo by považováno za epizodní banalitu.
Je ale velice důležité si uvědomit, že
existují alternativy vůči této depresivní situaci, jež nejsou sice samospasitelné, ale mohou představovat první kroky z této nemilosrdné karmy bezmoci a beznaděje. Trvale udržitelná globální ekonomika 21. století musí být založena na novém etickém principu, který zohledňuje a podporuje mezinárodní provázanost. Proces sdílení ekonomického bohatství může zajistit všem obyvatelům planety rovnoměrný přístup k základním zdrojům, zboží a službám, a to vzhledem ke skutečnosti, že OSN ani mezinárodní společenství dlouhodobě nejsou s to tyto problémy adekvátně a efektivně řešit.
29.7.2011
Česká televize v případě hladomoru v Africkém rohu manipuluje nejen s údaji BBC
Ve středu večer jsme mohli být svědky toho, jak Česká televize (ČT 24) prezentovala
ZDE hladomor, který hrozí 12 milionům lidí v Africkém rohu a který už usmrtil desítky tisíc dalších. Šlo o mediální vyjádření k události obřích tragických rozměrů odehrávající se za humny Evropy. Veřejnoprávní instituce předvedla mediální manipulaci a v mých očích i rasistickou nechutnost ve stylu - za tuto tragédii podle vybraných diskutérů mohou nejvíce africké elity a jejich korupční aktivity, za něž bílé elity nenesou zodpovědnost, somálské islamistické hnutí Al-Šabáb, brutální exploatace afrického bohatství především Čínou – ale Západ z toho vyšel v podstatě bez ztráty kytičky, ačkoliv jsou to především západní korporace a spřízněné vládní elity, které africkým zemím a jejich bohatství žilou pouštějí nejvíc.
ČT 24 by měla dostat mezinárodní cenu konformity a školit BBC (auto)cenzuře. V první minutě relace ukázala slide s desíti příčinami (viníky) hladomoru v Africkém rohu podle zpravodaje BBC v Africe Andrewa Hardinga
ZDE. Na 1. místě jsou uvedeny Spojené státy a na 2. místě Světový potravinový fond. Po reportáži ve 12. minutě relace se k nim moderátor Tomáš Šponar slovně vrátí a dvakrát nepravdivě zdůrazní,
že prvními dvěma viníky hladomoru jsou somálská vláda a hnutí Al-Šabáb, a těm se poté obsáhle věnuje, zatímco viníkům uvedených Hardingem na 1. a 2. místě, tedy Spojeným státům a Světovému potravinovému fondu, se moderátor a hosté v pořadu nevěnují prakticky vůbec. Šponar ke konci relace uvede Spojené státy coby paradoxního viníka v souvislosti s tímto hladomorem; vždyť jde o bohatou a štědrou zemi. Ta se podle Hardinga ale soustředí jen na boj proti mezinárodnímu terorismu a pirátství, tedy pouze na symptomy krize.
Somálská vláda, podporovaná Západem, je sice kritizována, nicméně je v pořadu vykreslována coby chrabrý bojovník proti islamistickým fanatikům z hnutí Al-Šabáb, které „zabíjí humanitární pracovníky a brání přílivu pomoci,“ přičemž v Hardingově žebříčku viníků hladomoru je až na 4. příčce, až po somálské vládě. Nicméně i tak je dalšími účastníky diskuse označována za opravdovou hrozbu a stala se jejich oblíbeným fackovacím panákem.
Moderátor Tomáš Šponar označil za epicentrum hladomoru Somálsko, jež trpí „nestabilitou“, která je jedním z kořenů současného zla a již se jal analyzovat jeho kolega ze zahraniční redakce Petr Zavadil, od něhož se dozvídáme, že somálského diktátora Siada Barreho podporoval nejdřív Sovětský svaz a poté Spojené státy. V 90. letech se v zemi odehrála občanská válka, proti níž „nezmohla nic ani americká armáda.“ „Analytik“ se ale nezmiňuje o tom, že Siad Barre jen v roce 1988 s americkými zbraněmi a podporou zmasakroval 50 000 povstalců v několika somálských městech a dalších 7 až 10 000 Somálců bylo podle CIA v 1. pol. 90. let usmrceno Clintonovými „humanitárními vpády.“ Spojené státy zanechaly obyvatelstvo napospas chaosu a proti sobě bojujícím varlordům, jak píši s patřičnými odkazy zde
ZDE.
V „analýze“ se dále uvádí, že „na moci získalo hnutí islámských soudů - obdoba afghánského Talibanu“ s tím, „že každý uplatňoval právo po svém včetně těch nechudších (rybářů a pirátů).“ Sociolog a aktivista James Petras
ZDE a britská mediální agentura Media Lens konstatují
ZDE , že se vláda islámských soudů, jež převzala moc v Somálsku na půl roku, těšila téměř 90% podpoře obyvatelstva. Vládu tvořili umírnění a radikální islamisté, civilní politici, ozbrojenci, liberálové a populisté atd., a během několika měsíců se jí podařilo drasticky omezit bojůvky mezi různými varlordy, korupci, vydírání a vraždy.
Takovou vládu lze jen s minimálními znalostmi islámu a politologie, avšak s koňskou dávkou ignorantství, chutě přirovnat k Talibanu, který po dobytí moci v Afghánistánu konal pravý opak. Co víc, dodává Petras, islámské soudy dokázaly alespoň na čas zemi sjednotit, vytvořit jakousi státnost a překonat destruktivní fragmentaci země, jež Somálsko sužovala po pádu Barreho od roku 1991. Tato vláda byla na konci roku 2006 svržena etiopskou invazí s přímým krytím Bushovy administrativy a země se opětovně propadla do chaosu. Takto pojatá „analýza“ by svou validitou mohla konkurovat informacím sovětské Pravdy o dění v Afghánistánu v 80.letech. Jinými slovy, koncesionářský poplatník se za své peníze nedozví prakticky nic a zůstává dále na pospas impotentnímu PR snaživých expertů z ČT a jejich hostů.
V pořadu dostal částečně slovo etnolog z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Alemayehu Kumsa, který začal hovořit o svržení vlády islámských soudů etiopskou invazí s tím, že etiopská vláda v roce 2006 poslala do Mogadiša 50 000 vojáků, svrhla populární vládu a nastolila nelegitimní režim, načež ho moderátor přerušil, aby se vrátil k osvědčenému bubáku Al-Šabáb. Zde jsem byl skutečně na rozpacích, zda šlo o Šponarův úmysl či jen jeho ignorantství, neboť u moderátora ČT nečekám takovou erudici ohledně politického dění v Somálsku a schopnost rozeznat různé proudy v islámu.
Na podkreslení opravdové hrůzy hladomorů ČT představila několik modelových příkladů – v Etiopii, kde v 80.letech vládla marxistická vláda, zemřel během hladomoru milion lidí. Ve 2. polovině 90.let zemřelo v KLDR až 3.5 milionu lidí. Nejhorší hladomor v dějinách zavinil Mao Ce-tung (tvrzení „zavinil“ je trochu sporné, i když je pravda, že Maova politika „Velkého skoku“ k hladomoru velkým dílem přispěla, ad
Jean Dreze and Amartya Sen, Hunger and Public Action, 1989 – pozn. aut.), jenž připravil o život 30 milionů lidí. „Vládce jiného totalitního státu (Stalin) dokonce vyvolal hladomor úmyslně.“ Na Ukrajině v letech 1932 až 33 zemřely hlady až 3 miliony lidí (některé údaje hovoří až o 8 milionech obětí – pozn. aut.).
Všimněme si, že se referovalo pouze o hladomorech oficiálních nepřátel a zavrženíhodných režimů, nikoliv o hladomorech, za něž nesou vinu bývalé západní koloniální velmoci či demokratické státy. Historik Mike Davis v publikaci nazvané
Late Victorian Holocausts: El Nino Famines and the Making of the Third World ZDE uvádí, že v britských koloniích v průběhu posledních 25 let vlády královny Viktorie, v době rozkvětu britského impéria, jež opětoval kupříkladu John Stuart Mill, zemřelo během gigantických hladomorů 30 až 60 milionů lidí
ZDE. Na vině nebyla jen britská koloniální politika, ale i klimatické změny. Dále – ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen se ve stejné práci o velkém čínském hladomoru za vlády Mao Ce-tunga také zabývá dysfunkčními sociálními a zdravotními systémy v Indii, které podle něho v Číně existovaly na rozhodně vyšší úrovni. Sen dospěl k názoru, že díky těmto faktorům v Indii, která má více méně demokratický charakter, zemře každý rok o 4 miliony lidí ( tedy i na následky hladovění) více než v Číně
ZDE. Tyto závažné skutečnosti přirozeně existují mimo ideologické mantinely specialistů České televize a jejich hostů; opět k jejich ostudě a ignorantství.
Další host - analytička z organizace Glopolis Dagmar Milerová Prášková svalila vinu za hladomor v Africkém rohu zejména na vlády tamních zemí a samozřejmě na islamistickou skupinu Al-Šabáb. Co takhle podtrhnout, že za hladomorem stojí i klimatické změny a neoliberální politika? Druhý faktor je zřejmě pro veřejnoprávní (sic!) médium stále tabu. Novinář a autor nedávno vydané publikace
Tropic of Chaos: Climate Change and the New Geography of Violence Christan Parenti, který v tomto africkém regionu provedl výzkum, konstatuje
ZDE, že lidská tragédie má i konkrétní viníky, kupříkladu koncerny Glencore a Cargill, jejichž spekulace s cenami potravin k hladomoru přispěly. Reportér Josef Pazderka hovořil o pozitivní práci organizace Člověk v tísni a projektu rozvojovka.cz, pro kterou jsem napsal analýzu s výmluvným názvem
Dopady neoliberální politiky na ekonomiku afrických států s příkladem státu Malawi ZDE. Ano, politika MMF, SB a WTO hraje ohromnou roli v devastaci afrických ekonomik a vypuknutí hladomorů; toto bylo hosty pořadu rovněž ignorováno. Al Šaháb je pouze vedlejším produktem této krize.
Pravda, Martin Jonáš ze zahraniční redakce ČT v další reportáži řekl, že „bez viny není ani politika nejbohatších zemí světa,“ které prosazují v chudých zemích pěstování biopaliv, nicméně „obrovské zbohatnutí Číny a Indie (jako kdyby v samotné Indii nežilo 800 milionů lidí a další stamiliony především venkovského obyvatelstva v Číně pod hranicí chudoby – pozn. aut.) paradoxně ničí tamní střední třídu. Nově bohatí nakupují více jídla a jeho cena rapidně roste.“ Bylo by více než na pováženou vinit spíše finanční spekulace s cenami potravin, prováděné zejména západními nadnárodními korporacemi, nežli naprosto přirozené chování „bohatších“ Číňanů či Indů, kteří chtějí jen lépe žít, a to prostřednictvím podobného ekonomického systému jako my. Následuje další faktor z Hardingova žebříčku – ono magické „přelidnění.“ Kdyby tito „přelidnění“ spotřebovávali nerostné bohatství stejnou měrou jako lidé žijící na globálním Severu, byl by to zajisté vážný problém, ale to je již téma na samostatný článek.
Reportér Josef Pazderka uvedl, že je potřeba něco udělat s politickou situací v Somálsku, jinak se prý nepohneme dále - třeba i z pozice síly. Nevím, kde byli pan Pazderka a Člověk v tísni, když byla v Somálsku se silnou americkou podporou zmařena alespoň dočasně fungující alternativa v podobě vlády islámských soudů. Kde byli, když zde prezident Clinton pod záminkou humanitární intervence chtěl odstranit jednoho vorlorda a zoufalá situace se po odsunu amerických vojsk ještě prohloubila?
Čínskou roli v Africe (ačkoliv Čína uvedena v Hardingově desateru není – pozn. aut.) ve své reportáži dramatickým hlasem ogriloval Bohumil Vostal: „Čína je hladová po afrických nerostných surovinách…od Západu se Číňané liší v tom, že Afriku nepoučují v oblasti lidských práv nebo korupce.“ Čína je vycházející velmoc, co bude dělat v případě genocidy? Západní země tím tráví hodně času, zda intervenovat nebo ne, někdy se rozhodnou dobře, jindy špatně. Není ale strašidelné, že pravděpodobně nejmocnější země světa nebude moct co říct k těmto ukrutnostem, otázal se v reportáži jeden moderátor čínského podnikatele, který mu odpověděl, že se musí nechat prostor dobrým i špatným věcem. Samozřejmě, že Čína v Africe sleduje své vlastní zájmy, stejně jako ostatní velmoci, a také spolupracuje s diktátorskými režimy, avšak nejprve je dle mého soudu třeba analyzovat roli západních zemí, abychom mohli s čistým štítem peskovat Čínu. Nicméně je skutečně cynické tvrdit, že Západ zabraňuje genocidám v Africe, když se prostřednictvím nadnárodních korporací a politických elit
ZDE aktivně podílí na největší tragédii od konce 2. světové války v Kongu, kde od roku 1996 mohlo zemřít až 10 milionů lidí
ZDE. Bombarduje snad Čína nějakou africkou zemi kvůli nerostnému bohatství jako nyní NATO v případě Libye, jak pečlivě dokumentuje britská organizace Media Lens
ZDE? V tomto ohledu považuji grilování Číny ohledně nerespektování či potlačování lidských práv v Africe za hluboce urážející, byť si jsem vědom toho, že se na exploataci obyčejných Afričanů rovněž podílí.
Politický geograf Michael Romancov si pro změnu posteskl, že Evropané po dobu několika desetiletí, tedy „po velice krátkou dobu,“ nedokázali Afričanům předat své zkušenosti s investicemi a reformami s tím, že nezávislost afrických zemí (africké elity) tyto problémy vyřešit nedokázala a otázkou prý zůstává, jak se k tomu postaví Čína, která si zde podle něho bude vést hůře než Evropané. Nedokážu přehlédnout rasistický podtón v projevu pana politického geografa. Čína se podle Romancova v Africe na rozdíl od Spojených států (sic!) soustředí na ty státy, které jsou z jejího hlediska ekonomicky zajímavé a chová se tam způsobem, který jsme mohli vidět u Evropanů před 100 až 150 lety. Romancov je ukázkový ignorant, který by si měl přečíst publikace Caroliny Elkinsnové
Britský gulag , Davida Andersona
Historie oběšených či Marka Curtise
Síť klamu, kde autoři popisují, jak Britové v 50. letech v Keni uvrhli statisíce domorodců do koncentračních táborů a dalších sto tisíc zavraždili
ZDE.
Investor Jakub Sýkora si v podobném duchu přisadil s tím, že se africké země ještě „nenaučily tržnímu hospodářství, nenaučily se pracovat s kapitálem, nedokázaly vytvořit správně fungující struktury tak, jak si to představujeme my.“ Dopustil se ale i filozofické úvahy, zda „to co my jim vnucujeme je pro ně správné.“ Tady i dle mého soudu leží zakopaný pes. Pan Sýkora ale také prohlásil, že vlastní ekonomický neúspěch nesou Afričané na svých bedrech poté, co třeba ze zemí střední Afriky vyhnali bělochy a „nyní nevědí co mají dělat, protože jejich práci nemá kdo organizovat.“ To nestojí ani za komentář.
Česká televize v mých očích předvedla mediální manipulaci a rasistickou exhibici v tradičním západocentristickém stylu - za hladomor v Africkém rohu podle vybraných diskutérů mohou nejvíce africké elity, jejich korupční aktivity, za něž bílé elity nenesou takřka žádnou zodpovědnost, a islamističtí fanatici – o dalších fenoménech nemluvě.
