Aolian k začátku prosince

Jak jsme pozorovali počasí a likvidovali přisluhovače klimoušů

1. Co přinesl začátek prosince

První prosincový den nás do svého čtvrtečního rána přivítal křiklavě červenooranžovým východem Slunka. Lehce mrzlo a krajinou profukoval slabý proměnlivý větřík. Obloha byla zvláště na východním až severovýchodním obzoru čerstvě přesprejovaná chemtrailsovými pruhy. V nížině pod námi se líně převalovala namodralá mlha; při pohledu na ni jsem usoudil, že bychom se dnes mohli dočkat příjemného slunečného dne. Už kolem osmé hodiny ranní mi ale bylo jasné, že jsem tvrdě podcenil klimateroristické praktiky, co se umělého zakrývání slunka týče. Museli velmi pilně odpařovat, neboť mlha se náhle začala zvedat a zanedlouho připlula, poháněna ostrým prouděním od jihovýchodu, přímo do našich malebných kopečků. Bohorovně si sedla na jejich vrcholky a držela tam jako přibitá.

Kolem poledne získalo slunko přece jen více síly a ohlásilo se matným prosvítáním skrze našedlou mlhovou deku. S kamarádem jsme tou dobou pobývali v našem polesí nad vesnicí a krom jiného se věnovali pucování starých negativních vrstev v našem kraji podhorském, pradávným temnem opředeném. Příležitostně jsme narazili na jednu hodně starou vrstvu zaklíněnou v jakési mezihmotě a napojenou na Vesmírný Orchestr. Byla v ní spoutána celá řada přírodních bytostí v jednom dávném časovém pásmu, které již ztratilo pro dnešní dobu význam a navíc brzdilo energie v přítomnosti. S výpucem jsme se trošku nadřeli, ale poté přišlo příjemné překvapení: mlha nad námi se začala houfně rozpadat a slunko vyslalo své první, ještě matné paprsky na nedalekou lesní paseku. Do pěti minut se však začalo nebe nad námi otřásat pod hluky letadel. Čistili jsme další problémové vrstvy i místa v krajině a vcelku úspěšně se nám dařilo držet si mlhu dál od těla. Nebeští sprejeři ovšem také přitvrdili. Najednou se prudce zchladilo, prudce se rozproudil jihovýchodní vítr a krajina kolem nás se celá pohroužila do nevlídné sychravé mlhy. Připadlo nám, jakoby se celé dění energeticky vrátilo do časných ranních hodin. Letmo jsme to zkoukli a skutečně: nepřirozeným návratem mlhy se počasí jakoby dostalo do „časové smyčky“. Místo pokrokového vývoje zpátečnický návrat do starého, z Přítomnosti do Minulosti, do starého vývojového cyklu, který jde energeticky proti proudu Života a tím brzdí koloběh energií v přítomném dění.  

Kroutili jsme nad tím hlavami: „To přece nemůže být jen tak samo sebou.“ A také nebylo. Z astrálu se na nás provokativně šklebila jedna hodně temnářská civilizace, která dělala pozemským klimateroristům záštitu. Při podrobnějším průzkumu jsme zjistili, že tahle civilizace je sice plně holografická, dokáže mít ale vliv na dění ve zdejší hrubé hmotě díky svému ukotvení v prostoru, kde se překrývá Přírodní svět se světem iluze. V tomto překryvném prostoru se nachází několik časových pásem odkloněných od reálného časoprostorového kontinua. Podle předběžných bádacích aktivit je těchto časových pásem šest a všechna odklánějí přírodní energie do virtuální reality.

Postupně se nám podařilo „vybourat“ oné temnářské civilizaci podporující fyzické klimouše její zakotvení do hmoty. S mlhou už to ale nehnulo ani o píď. Večer jsme potom zkusili přes automatickou kresbu zdetekovat, co nám to venku v lese sypali na hlavy. Při návratu domů nám totiž připadala mlha jaksi agresivní na dýchání. Nevím, zda je to plně možné, ale ukázalo se mi, že tentokrát sprejovali mj. také nějaký toxický odpad ze spaloven. V chemtrailsech byl obsažen jak obyčejný prach na scukávání mraků, tak umělá vychlazovadla vzduchu na bázi alkoholů a dále sloučeniny stroncia, kadmia, hliníku, cínu, mědi, železa a fluóru. Opět nechyběly radioaktivní látky! Konkrétně jsme detekovali uran, radioaktivní jód, radium a thorium. Naše znechucení neznalo mezí. A k tomu všemu bylo naše pohoříčko energeticky totálně zamřížované. Nebylo těžké zjistit, že to má na svědomí zas jiná partička holografických ubožáků v některém tom falešném časovém pásmu. Vykouknu ven a co nevidím: mlha je sice téměř pryč, ale kolem srpku Měsíce je husto fest. V matném měsíčním světle pokrývá oblohu připomínající plazmovou obrazovku síť nafialovělých rozhaarpovaných mraků (tzv. „haarpáčů“) zrovna tak, jakoby se v tom promítalo to energetické zamřížování. Blesklo mi hlavou: stane se s tím něco, když se pokusíme „vybourat“ ty holografické ubožáky? Musíme to zkusit! Pustili jsme se tedy s chutí do postupné likvidace téhle arcitemné civilizace. A protentokrát jsme se prokousali až do dob, kdy došlo k dramatickému rozboření planety nacházející se mezi Jupiterem a Marsem. Záhy jsme pochopili, že je nutné uzavřít některé staré vývojové cykly ve zbytkovém pásmu asteroidů této zbořené planety, jinak se nehneme z fleku. Šlo to vcelku dobře a přišli nám na pomoc velice příjemní astrální průvodci. Asi po hodině nás někdo popostrčil, abychom znovu vykouknuli ven. Hodinová ručička ukazovala něco málo po sedmé, „haarpáče“ byly téměř pryč a Měsíček se na nás zrovna usmíval jako v pohádce. Svěží větřík přináší jemnou vůni ozónu a krajina nás zaplavuje svým vnitřním klidem. Zaradoval jsem se převelice a potom mi docvaklo, proč byl ten dnešní den tak přeplněný snahami temnářů všecko blokovat a strkat za mříže. Je přece PRVNÍ den v měsíci a z dřívějších zkušeností vím, že na začátku každého měsíce mají temnáři napilno vracet věci do starých vývojových cyklů, aby neproběhnul Nový Začátek a nedošlo k žádným vývojovým změnám. Zkrátka aby veškeré dění setrvávalo ve svých starých a už notně rezavých kolejích a zacyklilo se opět ve starém. Proto jsem si před spaním naprogramoval do svého vědomí, že Nový Začátek přichází ve svém plném nasazení a že se dění perspektivně hne kupředu. A pokud budou nějaké zádrhele, tak mne to okamžitě probudí, abych to mohl pořádně zkouknout ze všech stran.

2. Pátek zasvěcený antichemtrailsovému pokusničení

Po několika hodinách spánku mne probouzí divné napětí. Elektronický budík ukazuje třičtvrtě hodiny po půlnoci. Ve vzduchu je krom chemických látek z nových sprejungů cítit obrovská negativita a protitlak. Na obzoru se objevuje temnářská partička s holografickým strojem času a vehementně se snaží hodit vývojové dění na naší planetě do staré časové smyčky. Je potřeba jednat rychle. Naberu sílu a mentálně se vydávám za temnářskou partičkou do dávné minulosti, která vede ke kořenům historické Mayské civilizace. Dostávám se na staré pracovní platformy, kde jsou zřejmé pokusy s ovládáním a přenastavováním času. Za závěrečný den v týdnu je zde považován čtvrtek, nový týden tudíž začíná pátkem. A jsme doma. Je přece pátek 2.12.2011, necelá hodina po půlnoci a temnáři se na staré Mayské platformě snaží zlikvidovat energie pro Nový Začátek a uvrhnout celé dění zpátky do starého, zpět ke starým vývojovým vzorcům a časovým smyčkám. Je tady ale šance zabojovat a „vybourat“ jejich práci. Někdo mi kryje záda a mám volné ruce k působení. Tak hurá na to! Po chvilce se stará vývojová etapa Mayské civilizace propadá do rozkladu a přichází příjemná úleva. Propucnu si ještě vlastní staré problémy skýtající nebezpečí uvíznutí ve starých časových smyčkách a potom znovu uléhám ke spánku. Do mé duše přichází zklidňující pohoda.

Ráno se probouzím těsně při rozednívání. Obloha je téměř jasná, nad východním obzorem je ale patrná tvorba nových chemických mraků, jakousi „náhodou“ situovaných tak, že začínají zakrývat právě vycházející slunko. Nasazujeme myšoplaš a energetické vzorce kyselinotvorných minerálů na jejich likvidaci. Ze stožárů na mobily vypráskáváme technokratické astrální nástavby na brždění přirozené dynamiky vzdušných energií. Mraky se postupně rozpadají. Rozptylové podmínky jsou dnes velmi příznivé a během poledne zaplavují celý náš kraj laskavé sluneční paprsky. Pouze před sluncem zůstávají zbytky jakýchsi „putovních“ mraků nasměrovaných tak, že se pohybují přesně ve směru putujícího slunka. Dostali jsme inspiraci na výpuc starých platforem v jádře naší planety. Zadařilo se a zakrátko zmizely i ty prapodivné „putovní“ mraky.

Páteční den se mezitím přehoupnul do slunečného odpoledne. Seznali jsme, že by bylo dobré zpříjemnit si pobyt na zahrádce radikálnějším pročištěním vzduchu. Z dopoledních sprejungů zůstávala ve vzduchu spousta reziduí včetně alkoholických substancí ubíjejících jemné přírodní vůně. Při nedávné debordelizaci jedné staré skříně jsme vytáhli na světlo boží zachovalý trempský kotlík na vaření čaje a polévky. Napadlo mne, že octu zahřívanému na živelném ohýnku by to v něm náramně slušelo. Nechal jsem se inspirovat jedním diskusním příspěvkem na Orgonetu a dal se budování malého „grilu“. Zanedlouho se z našeho trempského kotlíku linuly do ovzduší octové páry. Můžete se juknout:

Ze vzduchu začalo po chvíli mizet podivné napětí a stal se jaksi lehčím pro dýchání. Skočil jsem na záhumenku pro trochu peřičin a začal jimi podkuřovat náš octový táboráček. Z hořících peřičin vycházel hustý dým, pojímal s sebou octové páry a vynášel je výše do ovzduší. Vypadalo to jako signalizační oheň, žádného klimateroristu to však nepřilákalo, měli asi zrovna odpolední pauzu. Někteří moji rodinní příslušníci s nadšením doběhli pro další smrkové peřičiny. Je jich u nás na záhumence požehnaně, neboť sousedé osazují hezké bylinkové loučky stupidními smrkovými monokulturami a před zimou ořezali na mladých smrcích všechny spodní větve. Octovali jsme až do večera a asi jsme nebyli jediní, neboť v našem konzumu již v první polovině týdne houfně mizely octové láhve z regálu.

K večeru přichází jeden náš známý se zprávou, že v lese ještě rostou hadovky smrduté. To by tedy znamenalo, že v krajině jsou stále aktivní říjnové až časně listopadové energie. A opravdu byly. Využil jsem toho k výpucu některých starých nánosů, které je výhodné čistit právě v těchto podzimních energiích.

Před setměním začínají oblohu křižovat velké sprejovací hordy. Vzduch se stává postupně ztěžklým a ostrým. Zkoušíme detekci chemtrailsů. Opět se mi ukazuje příměs radioaktivních látek. Několikrát opakuji detekci a pořád kolem dokola mě to směruje na přítomnost radioaktivních sloučenin. Zjišťuji uran, radioaktivní jód, berkelium, radium, technecium, dále olovo a antimon. Necháváme si výsledky naší detekce pořádně projít přes denní vědomí, aby se mohla lépe naaktivovat imunita proti toxickému působení těchto jedů. Už z dřívějška vím, že tělo je schopno se přizpůsobit nepříznivým podmínkám svého okolí tím lépe, čím podrobněji jsme informováni o různých nekalých praktikách temnářů.

Následujícího dne dopoledne se obloha ocitá pod atakem nových sprejungů a po chvíli se začne krajinou prohánět ostrý severozápadní vítr. Ven nás to moc netáhne. Po setmění se ozývají hlasité hluky letadel a mraky začínají houstnout. V chemtrailsech detekujeme rozprašování obyčejného prachu, nanočástic železa a sloučenin hliníku, barya a antimonu. Malé množství radioaktivity detekujeme stále, tentokrát mi to ale spíš směruje na víření toxických radioaktivních látek ve vzduchu při přeletech letadel. Mrknu na Orgonet a mám radost ze zveřejnění svého článku o radioaktivitě i z četných komentářů. Dodatečně velké díky, jdeme zapálit svíčky na detoxikaci našeho příbytku.

3. Úskalí ohledně působení naší planety v energiích 4D

V posledních letech jsem přelouskal spoustu článků o přechodu naší planety do čtvrté dimenze. Tyto příspěvky mne podnítily k bližšímu zkoumání energií na Zemi. Chvíli mi trvalo, než jsem do toho ponořil, protože energeticky „jedu“ na energie ze svého Domácího vesmíru a zatím jsem neřešil, do které dimenze mé domácí energie patří (jestli je vůbec lze zařazovat do nějakého systému dimenzí). Při svém bádání jsem se mentálně vrátil do počátečních vývojových etap naší planety. Dokud zde byl jednotný kontinent Pangaea, fungoval zde klasický energetický systém přes trojitý ohřívač srdce planety. V podstatě se jednalo o spolupracující kombinaci energií 3. a 4. dimenze. Třetí dimenze v oblasti hmoty a čtvrtá dimenze nad tím jako dynamicky pulzující láskyplná energie Života proháněná přes trojitý ohřívač srdce planety. Po násilném rozbití jednotného kontinentu zneužitím tzv. vyspělé techniky došlo k vážnému naboření trojohřívače planety a následnému citelnému zeslabení energií 4. dimenze. Pozdější civilizace se snažily přivádět vibrace 4. dimenze na naši planetu skrze všelijaké podpůrné duchovní stavby a technické přístroje. Spousta těchto pokusů ztroskotala v destrukcích. Je to logické, neboť rozum a technické, popřípadě technicko-náboženské ego není schopno ovládat řídící mechanismy Přírody a nikdy toho schopno nebude.

Snížená aktivita poškozeného trojohřívače naší planety má za následek zhoršenou samočistící schopnost planety od balastu a temna. Meridiány planety jsou zanesené ztemnalou energií a viděno astrálním pohledem, v některých úsecích dokonce dochází k hromadění jemnohmotného hnisu. Omlouvám se za svou přímočarost, ale cítím, že v tomto případě přinese více užitku hořká pravda než milosrdná lež. Duše jednotného kontinentu se při rozdělení do několika světadílů rovněž rozdělila do dílčích duší, které spolu navzájem neustále telepaticky komunikují. Nesmírně silně z nich vyzařuje touha po opětovném znovusjednocení.  

V místě poškozeného trojohřívače je v překryvné iluzivní úrovni natkán systém tzv. židovské šesticípé hvězdy, který spolupůsobí na převodu přírodních energií do iluzivního světa. Opět se zde objevuje aspekt čísla šest. Číslo šest umožňuje mimo jiné umělou polarizaci energií do falešné duality Dobro vs. Zlo. Tento systém existuje na holografické platformě Nebe vs. Peklo (Bůh vs. Satan) a jeho hlavním produktem je strach. Ve fyzickém těle je systém Dobro vs. Zlo ukotvený na hlavě, konkrétně v oblasti spánků. Není žádnou vzácností najít u různých osob zapíchnuté astrální dýky ve spánkových oblastech. Většinou je to pozůstatek starých rituálů černé magie z období Mayské kultury. Někdy se pod tím nachází další zranění ještě staršího data, z období lemurských andělských válek. Opět je výhodnější věnovat se vlastnímu čištění nežli pasivně spoléhat na samovolnou transformaci planety směrem pryč od temnářských úrovní a praktik.

Pokud by totiž mělo dojít k řádné nápravě energetického systému naší planety, musel by se dát znovu do pořádku trojohřívač jejího srdce. Kombinací energií ve 3. a 4. dimenzi se dostáváme k číslu sedm. Toto číslo nemají temnáři příliš v lásce, neboť ve své přirozenosti neutralizuje a sjednocuje protikladné síly. Jeho přírodní vibrace tedy samovolně neutralizují uměle napolarizované síly Dobra vs. Zla a převádějí je do přírodního systému Výstavba plus Rozklad. A to se temnářům vůbec nehodí do krámu, proto podnikají celou řadu praktik na další oslabování trojitého ohřívače srdce Země.

A obávám se, že pro efektivní nápravu zemských energií je hlavní podmínkou opětovné znovusjednocení násilně rozkouskovaného jednotného kontinentu Pangaea. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na zvláštní sen jednoho mého známého. Vypravoval mi, kterak se zničehonic ocitl v jednom starobylém klášteře. Tam se jej ujal starý mnich a zavedl jej ke stolu, na němž stál glóbus znázorňující stávající rozložení světadílů na naší planetě. Položil ruku nad glóbus a v ten moment se všechny světadíly srazily zpátky v jeden jediný celistvý kontinent! Jak vidno, nic není ztraceno a ti saláti temnářští to nakonec stejně prohrajou na plné čáře.