Aolian: Ve víru klimateroru a jiné zážitky

Ve víru klimateroru a jiné zážitky

Uměle urychlené jaro pro mne znamenalo rychlý start do letošní terénní sezóny. Jelikož se téměř neustále pohybuji venku, rychlým tempem se hromadí mé zážitky s klimouši. Proto jsem rád, že mi při té pracovní honičce vyzbyla trochu času sesmolit nový příspěvek o svých akčních zážitcích.

1. Z extrému do extrému

Tak by se dal charakterizovat letošní uměle modulovaný průběh jara u nás v západním Pošumaví. Klimoušové nejspíš najeli na strategii skokových oteplení, která vždy vyprovokují rychlý rozvoj vegetace. Poté se v televizní předpovědi objeví hláška, že příroda má náskok a v průběhu následujících dnů se obvykle dost podstatně ochladí. Teploty vzduchu jsou šolíchány na nemastném neslaném průměru v okolí pěti až deseti stupňů, což utlumí další rozvoj vegetace. Po zhruba dvou až třech týdnech přijde nové nárazové oteplení, které kvaltem popožene rostlinstvo o další obrovitánský, přímo stachanovský skok – a poté opět následuje útlumové a uspávající zchlazení.

V první polovině dubna se krajina kolem nás ocitla pod opakovaným atakem uměle vyrobených mrazů. Ještěže týden předtím jeden ze sousedů vyrazil na aktivní prořezávku větví do své přehoustlé mladé smrkové monokultury. Dostatek peřičin pro naši podchlazenou zahrádku byl zajištěn; při přepravě poslední várky jsme museli dávat pozor na kluzký led a mrazivý vzduch nás nepříjemně píchal do průdušek. Ale zvládli jsme to a prakticky nic nám nepomrzlo. V průběhu šikanujících výmrazů jsme se pokoušeli uzavírat podpůrné astrální meziprostory temnářů a také jsme požádali o pomoc přírodní bytosti. Jeden večer před usnutím jsem zahlédnul, jak se po naší zahradě pohybují celé zástupy velmi sympatických a radostných bytůstek. Držely ve svých průhledných rukou jemnou stříbrolesklou pavučinu a obratně s ní přikrývaly celou naši zahrádku. Byl to v podstatě takový výpomocný astrální závoj na ochranu kytiček, keřů i stromů před krušnou mrazivou nocí.

2. Ledové závany od severu, horký dech z jihu

Již delší dobu pozoruji, jak je přirozené proudění ve směru západ – východ svévolně a za použití značného množství energie i prostředků přetáčeno na proudění sever – jih. Nepřirozeně vychlazující dešťové případně sněhové fronty jsou roubovány na studené pásmo ze severských oblastí, zatímco nadměrně horký vzduch je sem násilím vtlačován z vyhicovaného Středomoří. Při této příležitosti jsem zaznamenal sadu podpůrných astrálních koridorů pro výrobu extrémních typů počasí ve střední Evropě.

Příchod naplánované fronty je velmi často doprovázen přelety nepřirozeně hlučných „nebetřesných“ letadel připomínajících nálety za druhé světové války. Mám za to, že tento hluk je záměrně nastavený tak, aby přispíval k modulaci fronty. Po těchto „ukraválovaných“ letadlech obvykle buď klesnou mraky níže a rozprší se nebo dojde ke „shození“ vychlazujícího či vysušujícího větru do přízemních vrstev atmosféry. Při nebetřesném hluku letadel ve večerních hodinách se zase často přihodí, že mraky rychle vysublimují a následuje chladná noc.

Pokud je proudění vzduchu takto vytrvale násilně modulováno severojižním směrem a naopak, nemůže to náhodou vést k postupnému oteplování zaledněných oblastí na severním pólu? Určitou logiku by to mělo. Pod ledovým příkrovem některých tamních území se totiž nacházejí obří ložiska ropy. A ropná lobby točící děním tohoto světa určitě nemá v úmyslu to tady po vyčerpání stávajících dostupných ropných nalezišť zabalit. Rozpouštění ledovců lze navíc snadno svést na známého strašáka, jímž je „globální oteplování“. K této domněnce mne dosti silně inspiroval vydařený filmový dokument „Svět bez ropy“ (více na www.natgeotv.com). A než by se ropná lobby vzdala svých pokleslých požitků, raději investuje nemalé prostředky do destruktivní umělé manipulace počasí. Velice úzce s tím souvisí násilné rozbíjení přirozených proudů a jejich překrucování ve směru sever – jih za účelem rovnoměrného rozptylování oxidu uhličitého po celé planetě, jenž je hystericky produkován lobbistickými průmyslovými aktivitami (skrytě je to naznačeno ve filmovém dokumentu „Nepříjemná pravda“). Takto krátkozraké a ubohé řešení opravdu nemůže vymyslet nikdo jiný než bezcitné kreatury ovládané temnářskými záhrobními počítači.

3. Hrátky se zvukem

Ohledně působení zvuku na tvorbu nebo mizení mraků jsem zažil jednu kuriózní příhodu. Nedávno měli klimoušové v plánu srazit ochlazující dešťovou frontu, do jejich nekalých technokratických plánů jim ale zjevně nepříznivě zasáhl vyhlídkový letoun s lehce vyrachtaným motorem. Nejspíše šlo o vyřazený polovrak z Německa, jemuž prodlužuje život velkorysá benevolentnost našich zkorumpovaných úřadů. Vyhlídková rachotina udělala nad naším krajem tři kolečka a uměle sprejovaná oblačnost se do půl hodiny z větší části rozpadla. Měl jsem zrovna rozdělanou práci v terénu, a tak mi to tentokrát přišlo k duhu.

Také jsem si všimnul, že když poslouchám venku hudbu, kterou mám rád, zčásti to přispívá k potlačování uměle vyráběného počasí. Je to jednoduché – citová a emoční zainteresovanost pro hudbu podporuje dynamiku vodního živlu a tím vlastně dynamiku celého přírodního koloběhu energií. Vodního živlíka dokáží tímto způsobem celkem hezky roztančit romanticky laděné mollové metalové balady. Chemické mraky se nám také daří poměrně dobře rozpouštět nebo alespoň prosvětlovat třeba jen obyčejnou lidovou písničkou, s chutí zazpívanou. Na rozpad umělých mraků v naší oblasti mají velký vliv vibrace tónu E. S dvourozměrnou technicky vytvářenou plazmou v horní vrstvě atmosféry dokáží zase solidně „zatřepat“ akordy laděné na Fmoll.

V letošním roce jsem si také uvědomil, jak úzce jsou spolu propojeny barva, zvuk a vůně. Pokud pustí klimoušové přes svá zrůdná technická zařízení nějaký neslyšný, avšak destruktivní zvuk, aura krajiny jakoby ztrácí jasné barvy a přírodní vůně mizí do pozadí.

 

4. Divadélko zvané „Předpověď počasí“

Krom erudovaných PR agentur pečlivě připravujících televizní předpovědi počasí si na své nejspíš přijdou i dobří počítačoví grafici. V reálu jsou fronty často uměle sprejovány a neméně uměle odsprejovávány přímo na konkrétních místech, zatímco na mapkách promítaných v televizi je umně nasimulován virtuální pohyb frontální oblačnosti z bodu A do bodu B.

Zároveň jsou v předpovědích počasí pečlivě retušována nepřirozená kvanta mlžné páry v atmosféře. Nejinak je tomu na snímcích ukazujících rozmístění oblačnosti po planetě přes server Google Earth. Jednou se nám stalo, že jsme se nečekaně trefili do situace, kdy na Googlu vypadla grafická vrstva s umělým retušováním vodní páry a vybělovaných mraků. Nestačili jsme se divit, jak byla v ten moment celá severní polokoule zabalená do hustého bílého povlaku.

Jsem samozřejmě velkým příznivcem rozličných antiklimapokusů a zvídavých dotazů adresovaných úředníkům či přímo na „hydromeťácké ghetto“, i případných veřejných protestů proti ničení atmosféry a Života. Je však potřeba umět se přitom vypořádat s několika nepříznivými faktory. Tím prvním je potenciálně nízká podpora veřejnosti. Na vině je masově programovaná nevědomost obyvatelstva přes astrální implantáty a přivtělence a tím pádem jejich snadná zmanipulovatelnost proti všem akcím zaměřeným na podporu Života a Přírodního řádu. Spousta osob si k tomu sama připravuje živnou půdu svým vlastním strachem vybřednout ze své sladké nevědomosti a začít jednat. Když musím občas sjet z kopečků do našeho okresního města, vždy potkávám na ulici davy lidí s lehce zastřeným pohledem. Jejich astrální oči jsou přelepeny tmavou páskou nebo převázány šátkem s cílem nevnímat klíčové problémy dnešního světa včetně sypání aerosolových jedů do ovzduší. 

Dalším nepříznivým faktorem je tvorba falešné záporné karmy za aktivismus proti temnářským elitkám všeho druhu. Viděno astrálním zrakem, všechny fyzické subjekty zainteresované na umělé modulaci počasí mají od svých „vládců“ natkanou silnou duchovní ochranu a jsou energeticky postaveny do pólu tzv. Dobra a na pozici „Vyvolených“. Naopak všichni jejich odpůrci a kritici jsou temnářskými elitami skrytě postaveni na tzv. protipól Zla, kde se jim chtě nechtě tvoří za všechny aktivity proti oněm „Vyvoleným“ negativní karma. Tato karma je samozřejmě totálně virtuální, ale ve zdejším pokřiveném světě má stále ještě otevřené dveře pro své následné destruktivní zhmotnění. Řeším to následujícím způsobem: při jednání s kastou „Vyvolených“ si hlídám, abych se nenechal zatáhnout do žádných emočně napolarizovaných sporů a v mysli mám naprogramované neustálé neutralizování jakýchkoliv konfliktních energií. Zároveň pořádám pravidelné astrální výpravy do záhrobních programovacích center pokřivené karmy, kde promazávám paměti temnářské matrix a snažím se uzavírat pomocné iluzivní meziprostory.

5. Květinový svět přírody

A teď něco hezčího a veselejšího…

Počátkem května se v našem klimatickém pásmu otevírá brána do „květinového světa přírody“. Celý kraj intenzivně zaplavují proudy žlutozelené síly naplňující přírodu a její obyvatele chutí do života a touhou tvořit nové hodnoty. Kdo má otevřené srdce, může tuto nádhernou sílu harmonicky souznící s aurou přírodu přijímat plnými doušky. Do krajiny přicházejí celé zástupy rozradostněných přírodních bytostí ověnčených rozmanitými květy a výhonky vinné révy symbolizující nezdolnou vitalitu Života (ne nadarmo nese réva latinský název „Vitis“). Ony zástupy rozveselených květinových bytostí spadají pod přírodní „skupinovou duši“ FLORIO. Naši vnímaví předkové o těchto láskyplných květinových bytostech věděli a slavili jejich příchod svátkem „Svatého Floriána“.

Květinové bytosti si obvykle budují centra své působnosti v listnatých lesích, na květnatých lukách nebo v šetrně obhospodařovaných sadech. V lůně vlhkých hájů s koberci živě zelených listů bledulí jsou doslova ve svém živlu:

(prosím vložit foto javornik_za_vrchlabim.jpg – díky moc)

6. Dusíkomilná vegetace má zelenou – souvisí to s klimapokusy?

S mrazením v zádech vzpomínám na loňský začátek května, kdy klimoušové drasticky podchladili a vymrazili nadějně se zelenající krajinu v duchu utajované klimatické války, aneb:

„My čekali jaro

a zatím přišel mráz,

tak technickou zimu

nečekal nikdo z nás.

Slunko z nebe mizí

však ledu přibývá,

a na soudružku Míkovou se raděj

už nikdo nedívá.

Je holomráz…“

V letošním roce je prozatím situace pro rozkvět přírodního světa příhodnější, připadá mi ale, že výrazně ubývá některých druhů hmyzu a půdních členovců. Nejvíce přizpůsobiví k chemizaci prostředí mi připadají čmeláci. Při svých terénních výpravách stále častěji zaznamenávám expanzivní rozmach dusíkomilné vegetace. V některých holandských rezervacích kvůli udržení vřesovišť dokonce pravidelně odstraňují horní vrstvu půdy postiženou spady dusíkatých látek. Kdepak se berou taková kvanta dusíku? Jenom z výfukových zplodin našich automobilových miláčků to asi nebude. Nedávno mi hlavou probleskla vize ztenčující se horní vrstvy atmosféry citelně narušované technokratickými klimapokusy.  

7. V zajetí třaskavé bouřky

Stalo se to ve čtvrtek 3. května odpoledne. Sbíral jsem data v jednom podhorském malebném údolíčku a vychutnával si opojnou vůni pokročilého jara. Po chvíli se můj zrak přenesl na podivně se kabonící oblohu. Ze všech stran se na ní srocovaly našlehané mraky a vzduch začal nepříjemně těžknout. Měl jsem napilno, tak mi napadlo, že bych mohl výrobu bouřky nad svým působištěm trochu pozdržet telekinetickým odstrkováním mraků. Soustředil jsem svou energii a vůli a skutečně se mi podařilo podržet si nad sebou hezkou dobu téměř bezmračnou klenbu. Pomyslil jsem přitom na pomoc od přírodních bytůstek. Znenadání se na nebi objevila hodně razantní vzdušná bytost, roztáhla ruce a zvětšila se natolik, že zcela obsadila bezmračný prostor nad mou hlavou. Držela jej ze všech sil a spiklenecky se přitom usmívala. Byl jsem překvapen a dojat tou pohotovou a velkorysou pomocí. Přichvátnul jsem si s prací a poté ta spřátelená vzdušná bytost pravila: „Hele, kámo, poohlédni se po nějakém suchém fleku, déle už to neudržím.“ Bez váhání jsem se uvelebil v blízkém posedu a sotva jsem dosedl, obloha se prudce zatáhla a kolem mne se rozpoutalo bouřkové peklo. Celá krajina se otřásala pod náporem technických blesků a nasprejovaných dešťových přívalů. K tomu jsem telepaticky přijal tuto hlášku: „Ty třaskavé blesky vyrábějí přes nasprejované alkalické prvky včetně lithia.“ V ten moment se mi před očima vybavil běžný školský pokus s agresivně rejdícím kouskem sodíku vhozeným do sklenice s vodou. 

Potom jsem mimoděk zahlédnul celou škálu aktivních astrálních meziprostorů a časoprostorových trhlin s vazbou k druhé světové válce, na kterých se horlivě manifestuje současný utajovaný válečný klimateror. Uvědomil jsem si přitom, že oficiálně je sice mírový stav, druhá světová válka však skrytě pokračuje dál. A energeticky ji ukončit bude asi docela fuška, protože v pozadí stojí vypečená elitka zesvévolněných řídících bytostí tohoto vesmíru.

8. Zkorumpované řídící centrum vesmíru vehementně sabotuje likvidace temnářských platforem

K tomuto závěru jsem dospěl teprve nedávno a není divu, že mne to pěkně vytočilo. Přišel jsem na to zcela neočekávaně, při pravidelně prováděné revizi své práce na pomoc planetě a přírodnímu světu. S úlekem jsem zjistil, že celá řada vadných časoprostorových trhlin, které jsem nedávno energeticky uzavíral, je znovu aktivně nasegmentována. Jak je to jen možné? Zkusil jsem potlačit své náhlé rozčilení z nečekaného nezdaru a nažhavil svůj vnitřní zrak na proskenování celého vesmíru. Zanedlouho mne mé pátrání dovedlo k obří časoprostorové trhlině, v níž se nacházel tzv. Hrad Grálu se vším tím božstvem a božím trůnem popisovaným v různých ezoterických knihách a duchovních příspěvcích. Záhy se mi ukázalo, že je to holografický obraz v iluzivním světě oné veliké časoprostorové trhliny. Nad virtuálním společenstvím tohoto božstva jsem spatřil vodorovný strop tvořený širokou zrcadlovou deskou. Další zvídavý pohled mi napověděl, že nad touto deskou končí časoprostorová trhlina a pokračuje zde reálný svět vesmíru se všemi jeho hlavními řídícími centry: Vesmírný orchestr, Srdce Života, Fontána Života a Strom Života. V jakém je to tam ale stavu! Řídící bytosti Vesmírného orchestru jsou obklopeni plejádami černých mágů a společně upravují energetické vibrace posílané do éteru. Ve spodní části Fontány je nainstalován filtr limitující přívod rozkladných energií do nižších úrovní ovládaných dvourozměrnou temnářskou matricí. Srdce Života je zčásti rozmlácené po nějakém traumatickém technickém zásahu a v jeho trojitém ohřívači se namísto čtverečných krystalů zirkonu nacházejí uměle naimplantované šestiboké krystaly křišťálu. Strom Života, nositel vesmírné Paměti, je celý jakoby spoután za mřížemi a je v něm násilím vyblokováváno působení určitých paměťových základen, zejména co se aktivních obranných mechanismů vesmíru týče.

To je teda šok! Na okamžik se mi z toho zatmělo před očima.

Když jsem se vzpamatoval, zahlédnul jsem, kterak se tam hlavní bossové celého tohoto zkorumpovaného a poškozeného systému schovávají jak malí Ferdové a umně navádějí astrální zrak a cítění ezoteriků na virtuální časoprostorovou trhlinu s klamnou vidinou Jediného boha coby nejvyššího elementu Stvoření. Zčásti to praktikují přes speciální program, který má za úkol zastírat veškeré astrální náhledy nad desku tvořící strop nad Hradem Grálu. Jako terč pro bojovníky proti temnu obratně nastrkují tzv. ilumináty. Což ovšem není nic jiného než virtuální holografické duše vytvořené skrze dokonalou jemnou grafiku, která již v dřívějších dobách chytla životní samozápal. Na existenci iluminátů a jejich úrovní jsou úzce vázány počítačové základny s astrálními cédéčky, z nichž jsou přes speciální reproduktory vysílány a promítány rozličné chanellingy nabádající ku sladkému usínání na vavřínech.

U osob, které mají snahu rozvíjet si své duchovní smysly, tahle vydařená partička korumpátů, slibotechen a chytrolínů záměrně rozvíjí a stimuluje vidění přes tzv. „třetí oko“, jež dokáže obratně programovat dle svých potřeb. Zároveň se snaží vehementně blokovat rozvoj nových komunikativních center v oblasti hlavy, konkrétně v místech obou spánků. Mají strach, že skrze tato nová energetická centra, objevující se s ustupujícím Věkem Ryb, by byla schopna celá řada osob prohlédnout náboženskou iluzi zdejšího světa táhnoucí se již od dávné Atlantidy. Ještěže mám možnost táhnout to tady na svou Domácí Sílu...

„Tak tohle je tedy vážně na kompletní restart vesmíru,“ řekl jsem si s notnou dávkou znechucení. V žádném případě však nehodlám rezignovat a zabalit svou práci. Naopak zkusím co nejdříve prosondovat, jestli se někde nenachází nějaký podobně poškozený vesmír, kde byl celý tenhle hokej aktivním způsobem řešen.

9. Povzbudivé poselství modřínového elfa

Na okraji lesa nedaleko mého bydliště stojí nádherně urostlý modřín, o který láskyplně pečuje statný hnědovlasý elf. Jsme dobří přátelé a navzájem se povzbuzujeme ve své práci. Po té šokující vizi zkorumpovaného vesmírného systému mi můj spřátelený elf pošeptal:

„Neboj se, ještě není nic ztraceno. Zavři oči, něco ti ukážu.“

Uposlechnul jsem jeho tiché výzvy a před očima se mi ukázal obrázek rozpadající se siluety ryby. V pozadí jsem zahlédnul spoutané vodní bytosti, kterak jsou nuceny držet přes svá jemnohmotná těla dvourozměrnou počítačovou matrix temnářů a zrcadlit ji do hmoty zdejšího světa. Náhle se spoutané vodní bytosti otřásly, následně se uvolnily ze svého trýznivého zajetí a celý iluzivní svět se začal rázem propadat do velikého rozkladného kotle. Vnitřně jsem se nesmírně zaradoval a srdečně poděkoval svému stromovému příteli za optimistickou a povzbudivou vizi.

Modřínový elf zmohutněl, vyrostl vysoko nad korunu svého domácího stromu a razantně prohlásil:

„Mám zakázáno o těchto věcech mluvit, protože jsme všichni pod tvrdou diktaturou a cenzurou Vlády jediného boha. Ale já nebudu mlčet, už mám plné zuby toho věčného utlačování a násilného umlčování! Držme si palce, ať ten zatracený Věk Ryb skončí dřív než se tady zhroutí Život pod globální ekologickou katastrofou. Podaří-li se to, máme vyhráno.“

A tak s radostí v duši předávám Velkolepé Poselství modřínového elfa dále a z celého srdce si přeji, aby se jeho slova zdárně naplnila.