Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth 4

Rozhovor s Geneen Roth 4

Eckhart: (56) Teď o něčem trochu jiném, i když to souvisí. O tom, co vyprávíte ve vaší nejnovější knize Lost and Found (Ztráty a nálezy). Je to o velmi zajímavé výzvě, která přišla do vašeho života před nedávnou dobou, a ta výzva vám byla milosrdně poskytnuta vaším zřejmě nejdůležitějším duchovním učitelem, jehož jméno je Mistr Bernie Madoff. (:-)))) Ten vám milosrdně odebral třicetileté úspory, veškeré životní úspory, aby vám pomohl zažít podstatu toho, kdo jste. I když jste nezažila podstatu toho, kdo jste, bezprostředně hned ...

Geneen: Řekla bych, že je to slabé vyjádření ...

E. A popisujete to nádherně v knize, v kapitole jedna či dvě, jak to bylo, ta neuvěřitelně obrovská reakce strachu, když došlo ke ztrátě veškerých životních úspor... Popisujete, co to udělalo se stavem vašeho vědomí.  Je to nádherně vysvětleno a illustrováno. Možná byste chtěla o tom krátce pohovořit...

G.: Pro těch několik málo z vás, kteří by snad nevěděli, kdo je Bernie Madoff: provozoval Ponziho systém (Pozn. Orgonet: U nás „letadlo“ nebo „pyramida“, viz např. http://www.investujeme.cz/ponzi-a-jeho-nasledovnici-past-na-hlupaky/)

v podstatě po celém světě, a podařilo se mu ukrást obyčejným lidem 65 miliard dolarů. A jak velmi rád říká můj manžel, když vypráví tu historii, „není to všechno moje“.

My jsme v tom tedy měli své životní úspory, a jednou mi někdo zavolal, manžel byl zrovna pryč. My jsme mysleli, že ten systém je velmi bezpečný, i naši přátelé tam měli peníze, jejich otec a jejich přátelé byli u Madoffa, bylo to v kurzu, mít peníze u Barnieho Madoffa. Každý mohl do jeho fondů vložit cokoli, 600 dolarů nebo 1000 dolarů, kolik jste měli. A my jsme tam dávali všechny naše peníze. Někteří naši přátele tam byli i 30 let. A jak říká můj manžel, v těžkosti začnete věřit teprve, když se systém zhroutí. My jsme si celou dobu mysleli, že je to absolutně bezpečné. A ono nebylo. A pak přišel ten telefonát, že peníze jsou pryč. Byla jsem v šoku. Nejprve v šoku, a pak v hrůze, a pak hysterická. A v tom stavu hrůzy jsem zavolala několika velmi drahým přátelům, duchovním učitelům, a říkala jsem jim: Přišli jsme o všechny naše peníze. To bylo zanedlouho po tom telefonátu. A dva z nich mi řekli: „Přišli jste o peníze, ale nepřišli jste o nic cenného.“ A já jsem jim v tom stavu šoku řekla: „Teď není čas na duchovnost“. (:-))))) Byla jsem o tom přesvědčená. „To mi neříkejte! My přišli o peníze! Co budeme dělat? Budeme bezdomovci! Budeme bydlet na ulicí! A co budeme jíst?“ Byla to absolutní panika.

Mně se i teď těžko mluví o tom okamžiku šoku a paniky. Poté jsem zavolala manželovi, který byl kdesi v Antarktidě. Ten telefonát byl velmi drahý, přes satelit, ale musela jsem mu říci, že nemáme ani vindru. Našla jsem správné číslo, dostala ho k telefonu, a on řekl: „Kdo umřel?“ Já na to: „Nikdo, ale přišli jsem o všechny naše peníze.“ A on byl klidný, i já byla klidná, on řekl, že to bude dobré, a oba jsme plakali. A jeden z nás měl duchapřítomnost říci: „Musíme zavěsit. Už nepatříme mezi lidi, co si mohou dovolit mluvit přes satelitní telefon za deset dolarů za minutu.“ Zavěsili jsme, a já si začala za chvíli uvědomovat, že to bude nesnesitelné, abych žila uvnitř své mysli. Absolutně jsem nemohla žít uvnitř své mysli, která mi říkala: „Co jsi to udělala, to je neuvěřitelné, jak to, že jste peníze neinvestovali na různá místa, i čtyřleté dítě ví, že se musí peníze diverzifikovat!“ A začala jsem samozřejmě všechny obviňovat, včetně sebe samé, a to řvaní a blouznění bylo tak silné, že skoro okamžitě, během jednoho dne, jsem si uvědomila, že se musím vrátit k tomu, co mám, ne být s tím, co jsem ztratila. Co mohu najít místo peněz, které najít nemohu. Co je už tady, to je ta oduševnělá živost, uvnitř sídlící živost, o které mluvíváte. A musela jsem sama sebe k tomu přivádět znovu a znovu a znovu, chvíli za chvílí. Každou chvilku moje mysl zabloudila k tomu, že budu ztracená, že budu žít v bídném děsu. Tak jsem pořád prováděla to cvičení v bdělosti,  a pokaždé, když jsem to neudělala, panika a hysterie mi to připomněly. Někdy je těžké to místo bdělosti najít, a já jsem si ani neuvědomovala, že jsem na tom místě, až do chvíle, kdy jsem cítila, že zvládám tak reagovat na každé co budu dělat, kde budu bydlet - zařídila jsem, že budeme bydlet u přátel, jedna přítelkyně mi řekla, že můžu u ní bydlet, jak dlouho chci, že mě bude mít jako vlastní, ale že musím omezit počet svých svetrů, vzít si jich jenom pár. ...

Víte, ta věc byla sice hrozná, ale ukázala se jako největší požehnání. Opravdu to považují za požehnání, právě to mě naučilo vracet se k sobě, ať se děje cokoli, v kterékoli chvíli.

Považuji to za dramatickou illustraci toho, že to, co dělá mysl ve chvíli katastrofy, dělá vlastně pořád! Byla to jenom zostřená verze toho, co se děje každičký den. A tak do dvou dnů jsem byla šťastná, velice šťastná. Když mi zavolala matka, jak se mám, řekla jsem jí: „Mám se skvěle.“ To bylo asi po 48 hodinách, co jsem zjistila, že jsme přišli o peníze. A ona řekla velmi starostlivým hlasem: „Drahoušku, musím se tě na něco zeptat. Nebudu tě obviňovat ani soudit“. A já jsem řekla „Co, mami“? A ona se zeptala: „Jsi na drogách?“ A já řekla: „Ne, ale pochopila jsem tu bezdůvodnou radost, radost prostě z toho, co je.“

Je skoro nemožné pochopit ji z konvenční perspektivy, kdy váš život závisí na tom, co máte. A když ztratíte své bezpečí, jste ztracení. Tím vlastně ztrácíte něco většího, než jste ztratili.

Eckhart: Když jsme spolu před pár dny mluvili, řekla jste, že vaše vydavatelka řekla, že nemůžete napsat, že jste cítila tu intenzívní radost, protože tomu nikdo nebude věřit. Že máte jenom napsat, že jste byla „docela šťastná“. (:-)))) (1.06)

Geneen: Ano, byla to panenská čistá radost. Ale ona cítila, že to je nesdělitelné. Nebylo to ani tak štěstí, byla to prostě radost, téměř exstatická. Protože jsem uviděla, o co jsem přicházela. Uviděla jsem velmi jemné způsoby, jak se mysl soustředí na to, co je špatně. Velmi jemné pasti mysli, do nichž jsem předtím byla chytána. Po celá ta léta, kdy jsem cvičila, meditovala, jsem pořád žila v mysli.

Eckhart: A to byla ta dezidentifikace od formy. A nedošlo k ní plně, dokud situace ve formě nebyla mimořádně neuspokojivá, protože formy, s nimiž se identifikujeme, se rozpouštějí, a leží za nimi prázdný prostor, který je pro vědomí založené na egu velmi hrozivý. Kdyby se to nebylo stalo, nebylo by ve vás došlo k onomu velkému zlomu, ke skutečnému odtotožnění od formy. I když formy mohou slibovat, že vám dávají jstou míru bezpečí, neodtotožníte se od nich, dokud se nestane něco opravdu drastického, a vy uvidíte, jak nestabilní formy ve skutečnosti jsou. Vnější formy, které se zdály tak stabilní. (1:08)

,