Aolian: Srpnový klimateror

Extrémní výpaly vegetace a jiné události

1. Spálená kukuřice i ratolístky mladých dřevin

Ještě teďka se vzpamatovávám z dvoudenních paralyzujících výpeků, kterými zavařili klimoušové naši malebnou českou krajinu na začátku třetí srpnové dekády. Naše stinná zahrádka to přežila celkem v klídku, když jsem ale po několika dnech zavítal v rámci jedné terénní výpravy do Plzeňské kotliny, čekaly mne tam šokující objevy.

Poblíž Zbůchu, nad mělkým údolíčkem s rybníkem, se mi naskytl netradiční pohled na jižně exponované pole se zcela spálenou kukuřicí (viz foto 1). Slunce tady snad muselo pražit jak na poušti.

Nedaleko Stoda, na výslunném svahu pod tratí, který samovolně zarůstá náletem dřevin a křovin, mne čekalo další neveselé překvápko. Trnky byly na některých místech již zcela holé a zbylé lístky měly nažloutlou barvu jako na podzim (viz foto 2). Podobně zažloutlé byly i keře šípku. Listy mladých hlohů se pro změnu zbarvily do oranžova a postupně opadávaly z trnitých větviček. Nejhůře na tom byly mladé ratolístky jasanů. Silně popálené listy chytly tmavošedou barvu a byly celé zkroucené. Spálenou vegetaci hostily i okolní travní plácky s výskytem teplomilných trav, které jsou od přírody celkem slušně vybaveny tuhými kožovitými listy, jimiž úspěšně vzdorují horkému letnímu slunci. Nedávnému uměle zchystanému smažícímu ataku však podlehly se vším všudy.

Další mé kroky vedly do okolí Konstantinových Lázní. V malebných hluboce zaříznutých údolích jsem se vícekrát pozastavil nad vyschlými koryty drobnějších vodotečí. Ve větších potocích jako je Hadovka nebo Úterský potok tekla líně po dně koryta troška vody, místy s podivně bělavým zákalem. Celá krajina očividně žíznila, což ještě umocňoval od slunka rozpálený tmavý podklad s převahou vyvřelých hornin. Proto mne ani nepřekvapilo, že ohňové energie byly výrazně přebujelé a chvílemi vystřelovaly do krajiny velmi ostré impulsy.

Nakonec jsem přece jen zaznamenal alespoň jeden pozitivní efekt těchto uměle vyrobených arcitropických výpeků. Pomohly vytáhnout na světlo další zašité temnářské vrstvy k akčním výpucům. Neuniklo mi, že právě v krajině kolem Konstantinek se to projevilo aktivním astrálním soptěním na všech čedičových kopcích, které dříve bývaly sopkami - včetně trampíky hojně navštěvované Vlčí hory. Astrálně soptily také „Švihovské hvozdy“, zejména Tuhošť a Běleč u Švihova. Reziduí z téhle sopečné akce bylo samozřejmě přehršel, akční bytůstky živlu ohně však vydatně pomohly s výpucy.

2. Randálem proti klimabouřce

Pozorným sledovatelům klimateroristických aktivit jistě neuniklo, že čím dál víc umělých ataků přichází po setmění. Místo toho, aby se krajina zklidnila a odpočinula si od zátěže hlučného a jinak náročného dne, přicházejí bouře přeplněné technickými blesky a hromy, prudké lijáky nebo hysterické poryvy větru. Během posledních dvou let jsem si zkusil naprogramovat svou intuici tak, abych se vzbudil vždy zavčasu a mohl podniknout opatření na ochranu naší zahrádky před klimoušskými ataky.

Nedávno mne před čtvrtou hodinou ranní probudilo slabé hřmění. Vyskočil jsem z postele a začal připravovat časnou snídani. Pro sebe silný bílý čaj s ginkgem, pro horlivé klimouše neméně silnou octovou polévku. Přitom jsem zkusil vyhodit astrální technické nástavby ze všech vysílačů v našich Opičích horách a zneutralizovat uměle napolarizované energie všech čtyř základních přírodních živlů.

Jakmile bylo naoctováno, jakoby náhodou se spustil přízemní vítr rozfoukávající octové anionty na všechny strany. Tohle se mi poslední dobou děje docela často. Vypadá to, že klimoušové mají na vysílačích nainstalované bezvrtulové větráky a jakmile si někdo snaží vylepšit kladně přebité klima octem, nejpozději do půl hodiny „zapnou“ technický vítr na rozehnání octových výparů. Občas toho využívám k záměrnému vyprovokování chladivých závanů větru v horkých dusných dnech (:-))))))

Ale zpět k časné ranní bouřce. Hnala se k nám opravdu velkým kvaltem. Octové výpary byly rozháněny profuky technického větru, což tedy zkusit plašení bouřky randálem? Už delší dobu mám takové tůšo, že klimoušové randál v krajině moc nemusí (hlavně bubnování), velmi často jim totiž narušuje až boří tu jejich slavnou umělou plazmičku v nebesích. A když se hroutí plazma, pak se rozpadají i jejich uměle naprogramované vzduchové proudy a baryové mraky. Asi nebude náhoda, že v letošním roce bývá hodně venkovních letních koncertů sabotováno lijáky, větry a prudkými bouřemi.

Přemýšlel jsem, jak rychle zpunktovat pořádný randál proti kvapem se blížící bouřce. Nakonec jsem sáhl do našeho předpotopního kredence, vytáhl tamodtud dvě velké kovové poklice a pospíchal s nimi po louce k nedalekému lesíku. Rychle jsem vyhledal závětrné místo a tloukl poklicemi o sebe, co mi síly stačily. Docela mi při tom rambajzu zaléhaly uši. V pozadí, jakoby v mlhavém oparu, jsem svým astrálním zrakem zahlédnul známé postavičky – hlavní korumpáče ze zdejšího Vesmírného orchestru. „Užijte si tu muziku,“ povídám jim se smíchem. „Stejně dobře vím o tom, že vy dokážete hrát akorát falešnou notu, aby tady líp bujel svět temnářů. To by vám šlo, nastrkovat místo sebe hologramy iluminátů a sami vysedávat na své teplé židli a tvářit se přitom jak svatouškové á la My nic, my muzikanti. Jenže ono se stejně nakonec provalí, co jste zač! Domluvil jsem.“

Juknu na nebe a vidím, že technicky rozzuřená bouřka trochu ztratila na síle. Přidalo mi to optimismu pro další hudební kousek. Samozřejmě jsem ho nezapomněl obohatit o neutralizaci živelných energií.

Bouřka se nakonec vcelku rychle přehnala a trochu při ní sprchlo. Do sudů se doplnila voda na zálivku zahrádky. Sice chemická, ale když se do ní nakape citrónová šťáva, kytičky i stromy ji přijmou celkem vstřícně.

3. Netradiční umělecká díla coby odrušovače haarpových vln

Před několika týdny se mi přihodilo, že jsem po delší době navštívil Klatovy, město, jež bývá právem nazýváno „Bránou Šumavy“. Proti městskému elektrosmogu jsem se vybavil starým mosazným klíčem a silným kulovitým magnetem ze starého reproduktoru.

Již při sestupu Plánickou ulicí k náměstí Přemysla Otakara II. jsem zaznamenal přívaly příjemné energie nabité aktivním elektromagnetismem. To si tedy nechám líbit, pomyslel jsem si radostně. Ale odkud přichází ten kouzelný zdroj příjemně harmonizující energie? Rozluštění přišlo záhy. Před Hostašovými sady jsem zahlédnul upoutávku na výstavu uměleckých děl od Lukáše Raise. Již z dřívější doby vím, že tento umělec se specializuje na tvoření železných soch aj. uměleckých děl svařováním odpadních kovových materiálů. Okouknout je můžete např. na této webové stránce:

http://klatovsky.denik.cz/galerie/klatovy-bubenicka-show-gal.html?mm=3926591

A teď mám jeden ze zdařilých výtvorů Lukáše Raise přímo před sebou: vesele se tu vyjímá na zeleném trávníčku, zatímco v pozadí tiše odpočívají zbytky dávného kamenného opevnění města zdobeného popínavým loubincem. Netradiční kovové dílko tady pěkně nenápadně odrušuje destruktivní haarpové vlny jdoucí snad až odněkud z bavorského Javoru, z oné známé siluety dvojhlavého kopce, jehož vyšší vrchol je poskvrněn a zneuctěn obřím vojenským vysílačem.

Než jsem se nadál, občerstvila mne svěží elektromagnetická síla z umně propletených kovových trubek a vesele se mi pokračovalo v mé další cestě, která obnášela i návštěvu několika úřadů. Tentokrát to na nich nebývale dobře odsejpalo. Kolik nezdarů a karambolů by se nám asi vyhnulo, kdyby nebylo naše prostředí neustále násilně polarizováno do konfliktů a chaosu haarpovými zbraněmi? Už je mi ale jasné, že nostalgické vzdychání, fňukání nebo hudrování na nepřízeň osudu je mi houby platné. Vždyť se tady nabízí zajímavá možnost využít ztížené pracovní podmínky k houževnatému překonávání překážek. A čím pozorněji sleduji stávající dění na naší zatím ještě aspoň zčásti Zelené planetě, tím víc nebývám dojmu, že tohle je vlastně jakési „praktické cvičiště“ před hlavním Velkým bojem s temnáři.

P. S. Orgonet: 

Díky, Aoliane! Ty výpaly, nemyslíš, že by mohly být způsobeny haarpovým zahříváním a vysoušením půdy, spíše než sluncem? Nebo spíš kombinací obojího? Mám občas v přírodě dojem, že na některých místech je půda divně teplá ... a umělé vypařování taky probíhá bodově ...

Update Aolian 3. 9. 2012:

 

Díky všem za odezvu na můj článek. Nemám zatím ujasněné všecky věci týkající se výroby umělých výpeků přes HAARPy. Už v září 2009 jsem ale zaznamenal stav, kdy se po prudkém lijáku intenzivně vyčistila atmosféra od smogu a poté začalo do krajiny prudce pražit slunce. Tam nahoře, ve stratosféře, musel být propastný nedostatek ozónu. A zjevně ho stále ubývá, nejspíše intenzivním působením klimatických zbraní. Klimoušové se jich rozhodně nemíní vzdát, to budou raději dělat v astmosféře deku z chemtrails, vodní páry a smogu, aby to tady všecko nesežehly sluneční paprsky peroucí sem smažící energii přes ozónové díry.

Jejich srpnové smažící výpeky byly zřejmě do určité míry také experimenty, jak se dokáže naše planeta vyrovnávat s deficitem stratosférického ozónu. Vzpomínám si, že v době výpeků jsem každé ráno při vyjasněné obloze cítil silně "zjonizovaný" vzduch podobný tomu, který vychází z naší UV lampy produkující tzv. "tvrdé uvécéčko" (UVC záření).  

Vzkazík pro čtenáře z Poleňky: vůbec se Vám nedivím, že se tam cítíte dobře, na Chudenicku jsou obecně velmi příjemné a harmonizující energie. Občas jezdím pracovat s energiemi na Bolfánek a do bývalého vojenského prostoru u Poleně, kde je nyní nádherná přírodní Divočina.

Co se týče hlavního boje s temnáři, zatím je vše pouze v přípravné fázi. Už nyní je ale jasné, že hlavním motivem je postupné odseparování iluze od reálných úrovní Života. Vůbec to není o nenávisti ani se to netýká boje v rámci umělého systému Dobro vs. Zlo. Jde o boj, který je zacílený na a) osvobození klíčových spoutaných Bytostí Života, b) nápravu a ozdravení důležitých energetických systémů včetně Fontány Života, Plamene Života, Velké Lorety apod., c) výpuc všech destruktivních starých astrálních vrstev, neboť na starých prohnilých základech nelze postavit nové stabilní obydlí s harmonickými energiemi (a bráničů, kteří to chtějí udržet v zakonzervovaném humus-stavu je přehršel), d) likvidaci všech klíčových temnářských středisek se sabotéry pokrokových transformací. Zvláště poslední bod je naprosto klíčový, neboť jen ztěží nastolíme láskyplný mír, pokud budeme mít za zády sabotéry, kteří nám neustále budou házet klacky pod nohy a rozvářet všechny vztahy do konfliktů. Určitě o tom podrobněji napíšu ve svých dalších článcích, momentálně mám ale hoňku v práci. Vynikající inspirací, jak takový prakticky zaměřený boj probíhá, je sci-fi seriál Star Trek. Je tam velice pěknou a zároveň srozumitelnou i humornou formou podáno obrovské množství situací, s nimiž se potýká právě tento vesmír.