Jak poznáme, že už tam jsme?

Děkuji všem, kteří jste napsali nádherné chápající komentáře ke slovům Archanděla Michaela ke Keshově nadaci. Určitě se vám bude líbit i tento úryvek ...

http://the2012scenario.com/2012/10/archangel-michael-the-returning-masters-are-you/

Steve Beckow:

V této diskusi o návratu Mistrů, kterými jsme vy sami, se mluví o tom, že jsme součástí rané vlny Vzestupu. Můžeš prosím něco říci o raném Vzestupu a o tom, jak se jeho fáze projeví?

Archanděl Michael:

Ano. Mnozí z vás mají již za sebou větší část procesu vzestupu. A je možné váš stav přirovnat k jisté poníženosti - například čekáte, až někdo jiný vyhlásí Odhalení vesmírné rodiny, když vy jste to již udělali. To je krok zpět, snižujete to, kde jste a kdo jste v tomto procesu Vzestupu.

Mnozí z vás již prošli skrze přechod, rekonstrukci i odpojení. Prošli jste přes vlny i údolí. A někteří z vás jsou ještě na cestě.

To, co skutečně chcete vědět, na co se mě doopravdy ptáte, je: „Jak poznám, drahý Michaeli, že už tam jsem? Jak poznám, že jsem opravdu dosáhl svého mistrovství, které je odrazem Jednoty i spojením s Jednotou? Je to jako žárovka? Je to událost?“

Co to je, to je odevzdání, když dosáhnete toho bodu, kdy absolutně cítíte, víte a jste v takovém stavu bytí, že vše to, čím jste, čím jste kdy byli a čím kdy můžete být, je láska.

Řečeno vašimi slovy, je to pocit naprostého zaplavení, přílivu, který prorazil, provalení přehrady, otevření záplavových vrat, naprosté otevření, a nemůžete jít zpět a nemůžete už být v kontaktu ani mít vztah ani se zabývat starými nesprávnými vzorci. Můžete je uznávat, ale uvnitř vašeho pole neexistují a nemohou existovat. Je to jako vzpomínka na zemi, kterou jste procestovali před dávnými časy.

Jednou z věcí v tomto procesu, před tím odevzdáním, než necháte vše jít – a ta je pro každého z vás individuální – tou poslední stopou je strach. Protože vy doslova skočíte do sféry …. nezáleží na tom, co řekneme, nebo jak mnoho vám dáme detailů, prostě stěhujete se do dimenzionální reality, kterou plně neznáte, které nerozumíte ani jste ještě nepřijali. Přijmete pojmy, přijmete ideu, ale nemůžete tam plně být, dokud nepocítíte ono odevzdání a onu plnost.

Už jsem o tom mluvil s mnohými, a přirovnávám to k momentu porodu. A i když jste muž, je ve vás i žena, a víte, co je to rodit.

Je tu vzrušení z těhotenství a růstu dítěte, jak v obou z vás roste energie, a její pole se obrovsky, odvážně, beze strachu a radostně rozvíjejí.

A pak přijde moment porodu, kdy máte strach, že ztratíte život, protože bolest je tak intenzívní, a přejete si, aby to dítě ve vás nikdy nezačalo sídlit, a udělali byste cokoliv, abyste se ho zbavili a aby už vyklouzlo z vašeho lůna. A to je moment strachu a zoufalství a beznaděje, a potom přijde odevzdání do naprosté lásky.

Proces rození je u lidské rasy jedním ze způsobů, v němž se učíte bezpodmínečné lásce a odevzdání. A právě tam jste. Mnozí z vás jste právě tam. A jste ztuhlí strachem: „Dokážu to? Kde mám nějaké pokyny?“

Pravdou je, že vy jste tím pokynem. Vy jste katalyzátorem, jste výsledkem. Jde o odevzdání se do bytí v lásce, a nic jiného. A z toho se zrodí, jako Fénix z popela, mistr, spolutvůrce, katalyzátor, který je připraven pomáhat ostatním s porodem.

Takže, ptali jste se mě mnohokrát: Je to okamžik? - Ano. Je to událost? - Ano. Je to proces? - Ano. A vy procházíte, a už jste i prošli tím vším. A řeknete: „Aha, tak proč necítím plnost toho, čemu říkáte vyšší dimenze?“

A já vás žádám, já vás snažně prosím, jděte do svého srdce, do svého ducha, a dovolte tomu být. A jděte daleko za cítění či myšlení, protože když to děláte, začnete se bát a pak se rozhlížíte vně: „Dejte mi více informací. Dejte mi více pokynů. Umožněte mi, ať to mentálně pochopím.“

Ne, my se nesnažíme eliminovat vaše mentální tělo či vaše ego. Naopak! Je to integrovaný proces. Ale přestaňte se dívat ven a jděte dovnitř, protože když jste změnou, jste posunem, napomáháte posunu lidstva. Mnozí z vás jsou právě v tomto místě, v momentu zrození. A já vás žádám, vydržte a nechte vše jít.

Zpět se vrátit nemůžete. Nemůžete se odvrátit. I když to je taky možnost, ale nevěříme, že jí využijete, protože vás známe a milujeme vás. Máte svobodu odvrátit se? Samozřejmě. Ale dovolte mi také říci, že když se obrátíte ke mně a řeknete: „To všechno je na mě moc, Michaeli, vzdávám to, odcházím,“ tak to neznamená, že odejdu. Neznamená to, že Gabrielle nebo Rafael nebo Matka odejdou, my vás neopustíme.

Budeme po vašem boku, vy se nadechnete a rozmyslíte si svou pozici – ano, užívám slovo myslet – a pak vám jemně položíme ruce na ramena, a s láskou vás obrátíme zpět tam, kam jste se rozhodli jít už dávno předtím. Proto říkáme, že každý je vítán. Každý. Nikdo nepřišel do tohoto přechodu, to této velkolepé kosmické události, aby se obrátil pryč a řekl: „Ach ne, děkuji.“

Zda jsou takoví, kteří otevřeně odmítli se připravit? Ano. A takoví, kteří půjdou do náhradní reality? Ano. Ale i to může být pokládáno za formu transformace či Vzestupu. Každý na Gaie vzestupuje.

A jak jsme již řekli a opět říkáme, pasem je láska.

Ale říkáme vám jasně: nemáme v úmyslu prodlužovat tento časový rámec. Časový rámec je něco, s čím pracujete vy. To, čemu říkáme my čas, je teď. Nečekejte. Nečekejte už ani den. Pojďte s námi. A pojďte teď.