Aolian: Zase na nás sypou radioaktivní odpad

Díky, Aoliane, za obzvlášť vydatný příspěvek. 
Vysvětlivka pro nové čtenáře, kteří se ptali: klimouši = klimateroristé. To je odnož globalistů/kabalistů/Illuminátů/temných, mající na starosti celosvětové ovládání počasí, pracující 24 hodin denně, 7 dní v týdnů, aby i tu nejmenší částečku světové oblohy měli pod svou kontrolou.
Aolian dnes dává nahlédnout, kdo konkrétněji má za celým klimaterorismem prsty. Naprosto s ním souhlasím.
Předevčírem jsme zatopili v nových kamnech v zahradním domečku, dle návodu jednoho z vás jsme vložili do komínové šachty kastrůlek octa, jen tak na zkoušku. Chemtrailsové polojasno se vyjasnilo, do půl hodiny přeletělo přesně nad naším komínem letadélko, zřejmě z nedalekého letiště Hosín ... prostě to mají pod kontrolou, veškeré letectvo zapojeno do kontroly ovzduší, ať vědomě či nevědomě ...

Tak už nám zase sypou na hlavu radioaktivní odpad

Je úterý 27. listopadu a v pochmurném odpoledni směřují mé kroky opět do „zplesnivělého“ lesa, do oné tajemné lokality s neobvyklým výskytem jakési bílé plísně (viz můj předchozí článek http://orgo-net.blogspot.cz/2012/11/aolian-jak-nam-za-humny-zplesnivel-les.html). 

Potěšila mne spousta podnětných komentářů, díky za ně. Již mám změřené pH lesního prostředí i záhadné plísně a vypadá to, že během příštího týdne bych mohl získat i podrobnější info, o který druh plísně se jedná (nebo alespoň do které taxonomické skupiny patří) a jaké jsou jeho nároky na prostředí. Podařilo se mi totiž navázat kontakt s ochotnými specialisty, kteří mají zájem se tomu podrobně věnovat. Pro své badatelské aktivity však potřebují mít na stole kvalitní vzorek zkoumané přírodniny. Nedal jsem se samozřejmě dvakrát pobízet a s chutí pro něj vyrazil do lůna našeho známého zaplesnivělého lesa. Mé badatelské plány mi však poněkud zkomplikovala dřevorubecká parta ze Slovenska. Operovala zrovna v okraji zaplesnivělé mlaziny, kde mydlila hlava nehlava vitalitou překypující břízky, jeřáby a vrby jívy stojící u mladých smrčků, s nimiž to zjevně jde z kopce. Jejich neduživé vytáhlé kmínky jsou totiž hromadně napadeny hnilobou. Poněkud ubohý počin, spřátelený lesní elf mi však naznačil, abych se držel stranou a prozatím se prošel v sousedním poklidném kousku lesa. Kus cesty šel se mnou a při loučení na mne spiklenecky zamrkal. Na malý mžik se přede mnou objevil optimistický obraz, kterak se přírodní předloha zdárně separuje od všech dalších nežádoucích elementů a nástaveb. Dodalo mi to nové chuti do života a docela pěkně jsem si užil hodinovou procházku v příjemném smíšeném lese s urostlými stromy. Poté konečně utichly motorové pily a přišel vhodný okamžik k odebrání kýženého vzorku oné tajemné plísně. Nyní ho čeká dlouhá cesta do Prahy. Jen doufám, že to není nějaký vetřelec nasprejovaný klimouši, který by postupně vyřídil minimálně půlku tamní přírodovědecké fakulty (:-)))) Ale myslím, že rozhodně to nebude horší než ta kvanta chemických svinstev, která nám teďka sypou z nebes přímo na naše hlavy...

Cítil jsem to už v průběhu své lesní výpravy, jež se kompletně odehrávala pod pokličkou klimateroristické mlhy, pečlivě udržované hojnými sprejungy. Navzdory přátelské lesní atmosféře mne asi v půli cesty náhle přepadla lehká malátnost a při návratu domů se k tomu přidal i mírný pocit celkového přeplnění balastem. Pak se to na chvilku jakoby odstínilo, doma to na mě ale padlo znovu a v plné parádě. To už se celá krajina zahalila do tmy, místo večerního relaxu se však nebe začalo otřásat pod nálety hřmotných vrčounů. Vzduch byl prosycen něčím, co připomínalo válečnický atak. Bez váhání jsem si udělal energetickou očistu aury a opakovaně si vizualizoval, že stojím nad velikým hořícím kotlem a sklepávám ze sebe nánosy prachu, špíny a bahna. K tomu přišla samovolná výzva, abych vypucnul několik starých atlanských obalů nad naší planetou, které nepříjemně polarizovaly energie mezi Sluncem a Měsícem. Teprve poté se mi očividně ulevilo. Jakmile jsem se dostal zpět do formy, napadlo mi, že bych se mohl zkusit juknout přes automatickou kresbu, čím právě klimoušové okořeňují naši atmosféru. Nejdříve se mi ukázala běžná klasika, a sice sloučeniny barya, hliníku, stroncia a železa. Následovala detekce ethylalkoholu a sterilizujících látek. Pak přišly na řadu látky s obsahem méně běžných prvků: fermium, lawrencium, rutherfordium, platina, beryllium, radioaktivní thorium, radium a uran. Opravdu velkorysá nadílka! Docela se to podobá loňskému podzimku... A tak si říkám, že bych měl své zimní oblečení obohatit o nový módní doplněk: minimálně o neprodyšný skafandr s plynovou maskou (:-))))

Venku mezitím profukuje inertní východní vítr a mlha drží jak přibitá. Také satelitní snímky z letošního podzimku se velmi blíží těm loňským. Povětšinou je na nich patrná výrazná blokáda atlanského proudění do Evropy a naopak ochotný příliv kontinentálního vzduchu od našich východních sousedů. Takhle vyumělkované počasí, to není jen tak, to přece vyžaduje pravidelnou péči a údržbu a stálý přísun energie z oblastí ležících jak západně, tak i východně od nás. Docela bych si tipnul, že jde o tajný pakt USA s Ruskem. O Rusounech je známo, že snadno podléhají emocím. Již vícekrát jsem cítil, jak zaboha nemohou skousnout „přeběhlictví“ sousedních postkomunistických států do Evropské unie. Nemohu si pomoci, ale připadá mi, jakoby z toho přímo čišela touha po pomstě. Naše země se tak chtě nechtě ocitá v centru klimateroristického dění, kde přinejmenším zakoušíme vlivy jak amerických, tak i ruských klimatických zbraní. Z klimateroru Amerikánů je cítit, že se hodně upínají na svou „vyvinutou“ techniku, z ruského klimateroru jsou ale cítit především živelné emoce vzteku a zloby. Samozřejmě v tom nechybí ani notná dávka přízemních pokusů o zastrašování a oslabování vnitřní psychické síly. A ruští ezoterikové zasvěcení do služeb klimateroru – to není žádná brnkačka. Zvláště poté, co s úspěchem odzkoušíte rozklížení chemických mraků kyselinou citrónovou. Tito novodobí černí mágové nejdou hned do útoku, ale pomalinku a nenápadně zkoušejí na dálku nejprve oslabit osobní elektromagnetismus nepohodlných jedinců a poté rozložit jejich psychiku tím, že jim rafinovaně podsouvají do mysli pocity strachu, beznaděje a vlastního zmaru. Pro své působení bohatě využívají složky vodního živlu nakažené temnářskými staroatlanskými rituály. Nechybí v nich ani rezignace na život, k níž byly v minulosti násilím donuceny některé klíčové vodní bytosti. Není divu, že tento styl temnářského působení ovládají právě ruští ezoterici. Vždyť Rusko patří k zemím, jež jsou nejvíce spjaty s vodním živlem a jeho emocionální podstatou. Prožil jsem tam vícero minulých životů a zvláště k rozlehlým lesům tajuplné sibiřské tajgy stále cítím silné citové pouto. Po linii ruských ezoteriků lze pak s trochou koumacího nasazení vystopovat klíčové nákazy ulpívající na vodním živlu jakož i zbytkové energetické kanály otevřené do Staré Atlantidy. A je zcela jasné, že čím víc zneužitých platforem vodního živlu bude uzavřeno, tím lépe půjde odtroubit ten staromódní a vyčpělý Věk Ryb.