Další odpovědi indigového chlapce (241 - 260)

241. Co znamená nošení kříže na krku?
Je to znak otevřenosti.

242. Sašo, můžeš napsat krátký přehled, jak žít indigo… kterých 10 bodů bys dal na první místo?

1. Být člověkem.

2. Usilovat o poznání.

3. Vědět, jak je uspořádán svět/vesmír.

4. Chápat, že nejsi sám.

5. Vždy být tím, kým je.

6. Nacházet nové a spojovat to se světem.

7. Žít ve světě a se světěm současně.

8. Nezapomínat, že jsi přišel žít.

9. Užívat to, s čím jsi přišel žít.

10. Stát se světem/vesmírem.

Zadali jste otázku, která vyvolala největší zájem. Díky.

Odpovědi byly podány v maximálně zformulované formě (připomněl Elfi).

243. Vidíš, vnímáš takové lidi, kteří vedou tisíce a lidé o tom ani nevědí? Jaké mají cíle?

Velké množství lidí nemůže vést jeden člověk. Dokonce ani prezident nevládne sám. Pomáhají mu. Ti, kdo pomáhají, spojují své znalosti v jeden celek a současně přijímají řešení, vytvářejí myšlenky. Ti, kdo řídí, nikdy nejsou vidět jako prezident. Prezident, to je člověk, na kterého je třeba obracet pozornost, poslouchat ho, jít tam, kam on říká. Je to ten, kdo říká, jak co udělat, vidět, jak věci fungují a snaží se vytvořit co nejlepší průběh událostí. Nejlepší však neznamená dobrý.

Nikdy neuvidíte ty, kdo vás ovládají. Jste tak stvořeni. Lidé jsou vykonavatelé. Vykonávají do té doby, než začnou chápat, co se děje. Pak jsou z výkonu osvobozeni. Osvobození znamená, že výuka byla hodnocena na jedničku. Poučení musí být důkladně pochopeno. Vše probíhá tak, jako v běžné škole. Tam se děti také musí učit a pak vyprávět o tom, co se naučily. Rodiče posílají děti do školy a sledují, jak prospívají. Kontrolují jejich žákovské knížky: sledují jejich ocenění i napomenutí. Stejně to probíhá u dospělých.

V mnohých náboženstvích však milující Bůh odpouští hříchy. Zabil jsi, zmrzačil, týral, morálně jsi upadl… poprosil jsi o odpuštění - a jsi čistý?!

Jestliže člověk ublížil druhému, musí být potrestán. Trest přichází vždy, a pokud před ním utíkáš, bude ještě horší. Prosit o odpuštění je možné, dokonce nutné. Nemusí ti však být odpuštěno hned. K tomu například moje matka potřebuje více času než táta. Ale táta zase dostane víc za urážky.

Lidé neodpouštějí hned proto, že musí nejprve pochopit, co mají dělat. To, co proběhlo, neviděli, ale stalo se. Je to neočekávané. Zde je nutné se zastavit. Dlouhá zastávka škodí těm, kteří se v této situaci ocitli. Tehdy lidé začínají nenávidět jeden druhého. Prosba o odpuštění znamená, že každý pochopil, co se stalo, a neuráží se. V životě to tak však není. Lidé se sice snaží odpustit, ale neodpouštějí a urážejí. Urážka dopadne na lidi jim podobné těm. Ti nic neudělali, a tak jsou rozzlobeni na toho, kdo udeřil. Je to stále těžší a těžší pochopit. Vzájemné porozumění končí a začíná nenávist. Následuje válka.

Když se řekne „promiň“, je to výzva k usmíření. Je třeba odpovědět a pochopit. Osvobodit se od poškození urážkou mohou pouze společně - ti, kdo v tom měli účast. Bez újmy lze ublížit jen jednou.

Ti, kteří odpouštějí a přitom nevědí, co se stalo, se také dopouštějí chyby. Tuto chybu uražení přijmou, a pak se stává obtížnější pochopit jiné křivdy. Proto budou i nadále chodit k tomu, kdo stále odpouští, dokud docela nezapomenou říkat „promiň“.

Jindy odpouštějící může naučit odpouštět druhé. Tehdy je to učitel. Přináší poznání a čeká, až to lidé pochopí. Když lidé nechápou, přeruší vysvětlování do té doby, dokud jim předané poznání nepoužijí.

244. Dívám se na lidi a všechno, co dělají se mi zdá mělké, nepotřebné. I u mě tomu tak bylo, ale v poslední době tenhle pocit ve mně zesílil. A když jakoukoliv informaci nepochopím, ona se najednou změní v pocit a celkově v poslední době žiju velkými očekáváními. Jak je to možné vysvětlit?

Lidé se začali chovat mnohem hůř, než by měli. To je špatné. Nechápou, že se od toho odvíjí jejich budoucnost. Všechno se k nim časem vrací a působí jim to stejně zle, jako to oni dělali druhým. Kvůli tomu se lidem zastaví pomoc.

A vaše pocity, to je rozhovor, ale daleko jednodušší. Protože nerozumíte tomu, co se vám říká vesmírným jazykem, používá se vašeho těla, abyste si to přeložili.

245. Mám takovou otázku, zda je možné se naučit vidět auru lidí?

Ano. Kvůli tomu se musíte naučit vytvářet barvy a řídit se jimi. Vycházíte ze znalostí svých vlastních barev, kterých máte sedm. Aura je daleko větší než vaše tělo, proto se barvy slévají v obraz, v němž je třeba se naučit vidět tvary.

246. Někdy v 90-tých letech jsem najednou pocítil, že mám křídla (nebeská), mohu je narovnat, ale nevím, na co je mám a jak je mohu používat.

Když cítíte, že můžete létat, znamená to, že vaše energie se blíží maximu. Je nutné ji vypustit. Můžete to udělat tak, že se vznesete nad Zem, ale můžete zůstat i na ní. V prvém případě energie zmizí rychleji, užitku z ní však bude více. Podle toho, jestli energie byla vynaložena správně, objeví se u vás onen pocit znova.

247. Jak ty sám pociťuješ změny ve světě, jmenovitě na sobě?

Změny se stávají více zřetelné. Jsou znepokojivé, protože neprobíhají tak, jak bychom si přáli. Myslím, že se to rozšíří i na lidi.

248. Proč nám pomáháte? Kultivujete lásku?

My nepomáháme lidem. My objasňujeme situaci. Události proběhnou v každém případě. Chápání „lásky“ je lidské, zvýšit ho můžete jedině vy - lidé

249. Mohou se obyvatelé Země stát těmi za Předělem?

To není úplně správná otázka. Vy jste částečně jako my, ale nerozumíte tomu. Existuje pojem „rozvoj“. Je spravedlivý pro vás i pro nás. Je to jako ve škole: je třeba se učit po ročnících. Základní škola jednou skončí. Ale škol je několik. Vy i my si vybíráme, do jaké postoupíme dál. Pokud to neuděláte, nebudete zvládat žít.

250. Kolika-dimenzionální je náš vesmír?

Tolik, kolik určí člověk.

251. Co je za Předělem?

Nepochopení.

252. Po tvých předpovědích cítím bezvýchodnost. Mám dva syny a chtěla bych ještě dcerku, ale teď přemýšlím: proč, když tolik lidí zahyne?

Děti se rodí bez ohledu na Změnu. Pokud chcete rodit, pak toto přání tam není jen tak. Bezvýchodnosti není, pokud se snažíte přicházející pochopit. Bezvýchodnost se objevuje tehdy, když se snažíte zůstat v tom, co bylo.

253. Má souvislost abnormálně chladná zima v minulém roce a teplá zima a jaro letos s přicházejícími změnami?

Ano. Změny se nejdříve projeví v přírodě.

254. Jakou informaci v sobě nesou kruhy v obilí?

Předávají vám obrazy, které je třeba poskládat dohromady a porovnat s těmi, které jsou ve světě (vesmíru?). Pak pochopíte, co vám chtějí sdělit. Je to základní jazyk komunikace.

255. Sašo, pamatuješ si svůj předchozí život? Kým jsi byl?

To není potřeba znát. Když přicházíte žít, paměť na to, co bylo, mizí. Povědomí o životě, který byl, překáží v životě současném, pokud pochází od vás samotných. Všechny vaše vědomosti se nacházejí v poli planety. Tam se lidé musí obracet. Ať jste kdokoli, vždy předáváte vědomosti do společného pole. Pokud to nebudete dělat, lidé se přestanou vyvíjet a vy také.

256. Mám často pocit „stropu“. Všechny myšlenky už už dosahují určité úrovně uvažování, a když se nacházíš úplně blízko rozuzlení nebo odpovědi na svou otázku, odvedou tě, odvlečou nějakými hloupostmi nebo prostě nemůžeš jít dál, narážeje na tento strop. S čím souvisí podobný pocit, co to znamená?

Tak to musí být. Je vám dán čas, abyste pochopili to, co jste dostali. Ne vždy a ne vše je pochopitelné hned. Nesnažte se jít vřed, když vám říkají, že je nutné se zastavit. Jít vpřed je potřeba až tehdy, když rozumíte.

257. Co si myslíš o vyprávěních o Anastázii, která žije v ruské tajze? O ní píše a s ní se setkává V. Megre. Už mnoho tisíc lidí zaujala její idea rodového hospodaření. Může to pomoci při Změně?

Myšlenka Anastazie je zajímavá, ale uplatňuje se nesprávně. Lidé nemohou být nuceni k tomu, co dělat nechtějí. Nelze to spojovat se zákonem o vzájemném chování, který jsou povinni dodržovat všichni. Chybou Anastazie je, že stanovuje své zákony, které se odlišují od těch základních ve světě. Z toho důvodu nelze vytvořit osadu, ale kolonii. Kolonie bojuje za přežití, ale to není nutné. Nutné je přizpůsobovat se k měnícím se podmínkám života.

Je mi známo, že podobná hospodářství byla na Rusi i v Rusku. Taková hospodářství dají nezávislost v životě, ale zároveň mohou lidi rozdělit a přivést je k nevraživosti, protože se bude objevovat stále více a více dětí. Rodové statky mohou být tehdy, když se stanoví, kolik a kdy se může narodit dětí. V takovém případě se lidé přestanou znepokojovat otázkami, kde najdou jídlo a budou se zabývat poznáním světa. Nyní se téměř všichni lidé zabývají zajišťováním potravy a odpočinku. A takový život přináší málo poznání.

258. Co se stane s dušemi těch, kteří sešli ze své cesty a padli do rukou nepochopitelné síly, jak my říkáme, sami sebe „spálili“?

Lidé vždy všechno dělají dobrovolně. Aby jim nebylo něco vnuceno, musí si umět vybírat. Výběr dělají jenom jednou. Jestli to nepotřebujete, nevybírejte. Pokud jste však vybrali, musíte předvést sebe ve vašem výběru a ne od něj utéci. Jakmile se předvedete, dostanete možnost vybírat znova. Jestli se svého výběru zřeknete, přinutí vás ho přijmout, protože je nyní pouze váš. Každý má svou cestu. Každá cesta je zkouška. Znalosti o zkouškách jsou dostupné všem. Tím, že se k nim obracíte, učíte se a to pomáhá při výběru.

259. K čemu jsou potřební takoví lidé, kteří ve svém životě vrší chyby, je takový člověk Zemi potřebný?

Ano, je. Země – to je škola. Vy jste žáci. Ve škole se nepovoluje dělat to, co jí škodí. Tak je tomu i tady. Ve škole na všechno dohlížejí ředitel, jeho zástupce a učitelé. Na Zemi také jsou vaše chyby vašimi zkouškami, prostě přitom sbíráte zbytečné modřiny. Takové mají děti velmi často. Za modřiny nás rodiče nekárají, ale když příliš bolí, pomohou bolest oslabit. Tak je tomu i na Zemi. My i vy se učíme. A učit se je třeba dobře. Špatný žák bude mít boule a modřiny vždy. Někdy zmizí, aby se pak objevily nečekaně, pak to je velmi bolestivé a bolest nelze oslabit. Takový člověk si to zaslouží, protože sám chtěl, aby ho to bolelo.

Mnozí zkoušejí přenést svou bolest na druhé. To je však velký prohřešek proti zákonům vesmíru. Tehdy se bolest vrátí znova, ale tentokrát daleko silněji. Tak se bude dít, dokud si člověk neprocítí bolest celou až do konce.

260. Opravdu potřebujeme lidi s nízkým duchem?

Duch nepřichází slabý. Slábne zde. Příčin je mnoho. První z nich je zábava. Každá zábava se člověku dává za něco. Pak je to správně. Pokud ale člověk dostává potěšení na úkor druhých, porušuje Zákon, zabíraje to, co náleží druhému, bez jeho souhlasu. Pokud navíc ten, kdo bere, obraného k souhlasu nutí, je to narušení trojnásobné. Potom jeho duch začíná ztrácet sílu. Jeho touhy se ztrácejí, protože program života se začíná zamotávat. Takový člověk se stává za života mrtvým. Bude velmi chtít žít, ale to bude velmi složité.