Aolian: Další zážitek s kyselinou citrónovou

Další zážitek s kyselinou citrónovou

1. Páteční vyvářka antichemtrailsového guláše

Sedmého prosince v pátek dopoledne došlo ke zcela neplánované antiklimateroristické akci. Slunko se toho dne probudilo do mrazivého jasného rána a jakmile vystoupalo trochu výše, celá krajina začala s povděkem nasávat jeho teplý dech vyzařující z pronikavých paprsků. Již po desáté ranní se však objevily na nabi podivné řasovité cáry mraků pomalu plující od západu až jihozápadu. Byly mezi nimi patrné zbytky chemtrailsových čar. Nad západním Německem se nejspíš mohutně sprejovalo a teď to posílají přes Šumavské hvozdy a holiny k nám, blesklo mi hlavou. Souběžně s tím se rozjelo plošné odpařování (sublimování) vody z asi patnácticentimentrové sněhové pokrývky se speciální výzdobou. Její povrch totiž krášlily veliké bílé kuličky, jakoby ji někdo posypal rozdrobeným polystyrénem. Bylo mi do smíchu, při pohledu na nebe s houstnoucím bílým povlakem látaným haarpovými vlnami jsem však pocítil lehkou výzvu spojit své síly s „mrakomorovými“ substancemi a pokusit se dát zelenou nadějně se deroucím slunečním paprskům.

Pozn. Orgonet: Ano, nad Německem se v noci na 7. 12. mohutně sprejovalo, a "ondulovalo". Viz snímek (klikni pro zvětšení):

Příroda sama jakoby se v ten den s klimouši přetahovala o počasí. Alespoň u nás to tak vypadalo. Rozhodl jsem se proto vyčkat ještě hoďku a mezitím si nenápadně připravovat půdu pro svůj další experimentík, zejména co se týče energetické očisty krajiny. Po jedenácté hodině se objevily první sprejungy a bylo jasné, že klimoušové mají v plánu držet slunko na uzdě za clonou chemických pamraků.

Nedaleko našeho příbytku, na místo, kde dobře působí vzlínavé proudy, jsem postavil vařič a zatopil na něm pod velký hrnec plný octa. Docela brzy začaly z nádoby vycházet octové páry – a šup rovnou nahoru k nebesům. Nejspíš jim vydatně pomáhalo i mikrovlnné odpařování vody z krajiny. Mraky nad námi se začaly docela pěkně rozpadat. Přisypal jsem do odpařovaného octa kyselinu citrónovou ze dvou stogramových sáčků. Zásoby octa i citrónky máme doma bohaté, neb se nám podařilo vystihnout několik slevových markeťákových akcí. Tak tedy hurá na věc!

Mraky utěšeně slábnou a nad námi je už pěkné modré kolo, které se stále rozšiřuje. Slabě vanoucí severní vítr zahání páry octa a citrónky k jižní obloze se slunkem, kde je prozatím mračounová deka nejhustší. Sluneční paprsky mají ale sílu a odvážně lámou mrazivý dech vychlazené krajiny. Do půl hodiny se objevují sprejeři. Přilétávají z různých směrů a sprejují v různých výškách atmosféry. Modré kolo nad námi však drží a sluníčko hřeje stále víc a víc.

Objevují se naši známí, přichází čas vytáhnout naše ratolesti za humna na príma klouzačku. Občas přitom zaskočím domů omrknout, jak se daří našemu antichemtrailsovému gulášku, zda-li je dostatečně hustý a výživný. Tu přiliji ocet, tu přisypu další citrónku a mám radost z vlídně se prohřívající krajiny. Naše zahrada ožívá rozvernými ptačími kamarády, kteří se sem v hejnech slétají na čerstvě roztlučené vlašské oříšky. Zaháním mlsného kocoura k domácím kamnům a vtom zjišťuji, že klimoušové otočili a mírně zesílili vítr. Najednou zničehonic fičí od jihu až jihovýchodu, pryč od slunečních paprsků. Nad severním až severozápadním obzorem se objevuje velký modrý flek, jakoby ho tam někdo doslova vyleptal (napadlo mi, že by ho mohl zahlédnout čtenář Orgonetu bydlící severozápadně od nás :-)))) – bylo to po jedné hodině odpoledne).

S prudkými závany větru rovněž zesílila sprejovací aktivita. Do modrého kola nad námi rychle připluly chemtrailsové stopy s popkornově naondulovanými mraky a poté se jejich pohyb zastavil. Držely nad námi jako přibité.

Nastala chvíle přimíchat do našeho antiklimoušského gulášku asi litr octově zkysnutého domácího kredenčáku zhotoveného na podzim z trnkových bobulí, hložinek, bezinek a šípků s nadšením sbíraných na našich obecních drahách. Uvidíme, jak tenhle záludný koktejl přispěje k likvidaci chemických mraků. Stoupavé proudy zatím vcelku drží a páry jdou slibně nahoru. Jen vzhůru, výše, ještě kousek a – chemtrailsové stopy nad námi jsou náhle jakoby jedním dechem odhozeny do stran. Pěkná podívaná, to si dám líbit!

Odpoledne na klouzačce se vydařilo a sluníčko by hřálo ostošest, po půl třetí odpoledne však začal naší krajinou náhle protahovat ledový vítr od severovýchodu a byly z něj cítit vyloženě navztekané emoce. Večer pak přišla výzva na detox od nasprejovaných humídek. Vyřešili jsme to dopingem železa s kyselinou listovou a vitamínem B12 (dobře vytahují z těla kovové nanočástice), dále utrejchem z přesličky rolní (zbavuje tělo přebytečné vody a hliníkových sloučenin, bohatě zastoupený křemík v přesličkové nati navíc podporuje růst vlasů, do nichž tělo vylučuje různé škodliviny). Na celkový detox jsme přidali i tabletku jódu a poslední večerní nápoj byl obohacen sirupem s klanopraškou čínskou a meduňkou. (V noci byl celkem klídek, jen bylo potřeba se po druhé hodině vzbudit na propuc „alkoholických“ fantómků a černých chumlů táhnoucích krajinou z bujarých mikulášských oslav a ty nejvypečenější výtvorečky zčerstva naházet na hlavy jejich původcům (:-))))))))))


2. Skvělá paměť kyseliny citrónové

Následujícího dne to vypadalo, že zůstane pošmourno. Hned po ránu jsem pocítil poněkud disharmonické energie. Vyprovokovalo mě to mrknout se do astrálu, co se to tam mele, že jsou tak nepříjemně rozhozené síly mezi vodním a vzdušným živlem. Zvizualizoval jsem si, že stojím ve vesmíru a přede mnou leží naše planeta. Najednou se před mýma očima objevilo speciální technické zařízení složené z mnoha antén, do nichž byla přiváděna skrze zvláštní programovací skříňky vesmírná energie. Z antén vycházely namodralé vlny a ty směřovaly přímo do energií mořského živlu. Astrální hladina našich oceánů byla těmito impulsy násilně rozvlňována do emocí strachu a deprese! Strážci mořského živlu se pokoušeli vzdorovat tomuto svévolnému vnucování destruktivních emocí, avšak byli nepříjemně atakováni černými mágy. Chvilku jsem na to koukal jak zjara, pak mi přišla razantní síla na zásah a zkusil jsem to celé rozstřílet přes mentální energii. Cítil jsem, jak někdo stojí vedle mne a vydatně mi pomáhá. Technické zařízení se celé rozsypalo na prach. Za ním se objevila obrovská časoprostorová trhlina čekající na své zacelení. Pak se dostavila příjemná úleva. Ale ne nadlouho. Najednou jsem měl pocit, že se do krajiny dostává nějaká nepřirozeně rozvibrovaná energie. Juknu znovu zpovzdálí na naši planetu a vidím, že je celá obklopená jinými astrálními technickými zařízeními, které vpouštějí do její aury agresivní mikrovlny. To je teda provar! Odkud berou temnáři tolik síly stavět kolem naší planety takováhle odporná monstra a pošlapávat s nimi přirozený běh života?

Někdo mi opět pomohl vybourat i toto zrůdné technické zařízení. Za ním se potom ukázal mohutný astrální stroj na převod vesmírné energie do speciální „kapsy“, v níž bylo zašito velké temnářské hnízdo s rozvinutým počítačovým systémem na programování všech těch technických werků. Požádal jsem o pomoc celou partu úderných bytostí. Zvládly se s tím vypořádat bravurně. Netrvalo dlouho a nad naší krajinou se objevilo několik velikých bytostí. Zatočily se několikrát kolem dokola a nádherně zharmonizovaly energie mezi vodním a vzdušným živlem. Mraky nad námi začaly postupně slábnout a kolem oběda začalo skrz ně prosvítat slunko.

Neuniklo mi, že rozpadu mraků vydatně napomáhá dlouhodobá paměť odpařené kyseliny citrónové. Neuběhla ani hodinka a naši krajinu zalévaly teplé sluneční paprsky. Nadšeně jsem vyběhl na naši kruhovou vyhlídku. Kolem nás směrem do nížiny se převalovaly chuchvalce modrošedých mraků, u nás však bylo prímově. Lehce mrazivým vzduchem zavanula směs jemně aromatických zimních vůní, které tak dobře znám ze svého dětství, v posledních letech však jakoby z krajiny téměř vymizely. Bylo to krásné připomenutí, vydrželo ale jen do prvních přeletů sprejovacích letounů. Pak vzduch znovu jakoby „zesterilněl“. Zářivého slunka jsme si však užili po celé odpoledne.


3. Na podvečerní vycházce

V podvečer mi vyzbyla trocha času na relaxační vycházku za humny. Shlížím ze strmého kopce do malebného údolí a snažím se vysledovat, jak dopadla nejnovější etapa radikální očisty zdejšího kraje prováděná zhruba před necelým týdnem. Snažil jsem se při ní vymést další historické vrstvy nabalené na emocionálním těle krajiny. Vrstvy byly pryč, avšak v místě dvou menších rybníčků se převalovaly šedé chuchvalce reziduí. Než jsem však stihnul zadat jejich výpuc, v údolíčku přede mnou se objevila silueta obřího sytě zeleného draka. Usadil se na dně údolí, otevřel tlamu a nasál do sebe všechna rezidua převalující se u rybníčků. Udělalo mi to velikánskou radost! Drak se po mně ohlédnul a labužnicky mlasknul. Teprve teď jsem si všimnul, že mu na krku visí obrovský nádherně vyzdobený zvonec. Drak pohnul krkem a ze zvonce vyšlo velmi pronikavé zacinkání. Potěšilo mě, že můžu s drakem sdílet jeho skvělé pracovní nasazení. Po zazvonění se totiž lehce otřásla horní vrstva atmosféry a z klimateroristicky vytvářené haarpové plazmy začal na zem padat velice jemný astrální prášek. Zkusil jsem si ho trošku přiblížit a postupně se ukázalo, že se velmi podobá „developeru“, jemné náplni do kopírek a tiskáren. Vyzařovaly z něj nějaké hodně záludné kódy na přeprogramovávání savčí DNA. Rychle jsem si proto zvizualizoval okamžité spálení tohoto plazmového developeru na popel a potěšilo mne, že s tím opět někdo ochotně pomohl.

Večerní atmosféra byla prosycena nejen vůní bylinkového čaje, ale také jakousi sváteční náladou. Do krajiny proudila láskyplná a veselá síla, chvílemi jsem měl pocit, jakoby mi chtělo srdce radostí vyskočit z těla. Vždyť jsem od konce tohoto roku vůbec ale vůbec nic neočekával. Říkal jsem si, že budu stejně jako předtím žít pouze přítomností a vkládat si energii do své práce a svého osobního vývoje. A tu povzbuzující sílu, kterou nyní již po mnoho večerů prožívám, beru vlastně jako takový milý Bonus před malou domácí oslavou Slunovratu.

Do toho všeho jsem se před několika dny jakoby náhodou sešel s jedním svým dobrým známým. Nabídnul mi k zapůjčení knížku o životě a práci Nikoly Tesly. Okamžitě jsem cítil, že mám přikývnout a knížku si od něj vypůjčit. Už vidím před očima ty škodolibě rozesmáté tvářičky spřátelených přírodních bytůstek chichotajících se tomu, kterak začal 100% technický antitalent ze západního Pošumaví na svá stará baryo-stronciová kolena študovat Teslovy geniální vynálezy (:-))))))))))))))))