NASTAL ČAS ZÚROČIT, CO UŽ VÍME
(Igor Chaun, 8. 12. 2012)
Přátelé, moc vás zdravím a přeju krásný čas! Nevím, jak to cítíte vy, ale já opravdu vnímám, jak to teď jde docela na dřeň: život, poznání, zkoušky, prostě to čištění v závěru roku… Za sebe musím říci, a snad se i podělit o tohle poznání, že patrně právě v těchto dnech nastala doba, abychom ZÚROČILI VĚDĚNÍ A ZNALOSTI, KTERÉ JSME TAK NESNADNO NASHROMÁŽDILI V POSLEDNÍCH MĚSÍCÍCH A LETECH. Ano, přátelé, možná někteří čekali konec světa, ale on se patrně koná především "konec starého světa", totiž našich vlastních vnitřních iluzí a nepravd. Někdy to docela moc bolí, někdy to léčí, a zdánlivě i rozděluje, ale věřím, že tohle všechno se děje proto, že se zvyšující se úrovní přicházejícího Světla každý KONEČNĚ NALÉZÁME svou osobní (osobitou!) Cestu k Bohu. Vidím to jako jeden proud, jedno směrování, avšak s mnoha individuálními osobními prožitky. Jako krásný a pozitivní proces našeho společného Vzestupu. Chtěl bych se s vámi proto podělit o tuhle radostnou vizi. A znovu - prosím, připomeňme si PRÁVĚ V TĚCHTO DNECH, co už jsme se naučili, co už jsme "pochopili", a kolik nás to stálo námahy a vnitřních sil. Nebuďme proto marnotratní, nezahazujme to poznání právě teď, nepanikařme, když dorážejí kalné myšlenky, ale prostě zúročujme, co už víme. NENÍ TOHO MÁLO! Sáhněme si do světélek vědění a poznání, které jsme si ve vlastní duši už rozsvítili. Děkuju. Přeju k tomu sílu nám všem. I sobě! :-) A těším se, až si o tom v Bradle (na Setkání Gošárníků 5) s některými z vás popovídáme osobně a více. Děkuju …
Proč to vlastně píšu? - Leccos se teď dělí, rozděluje. Možná jste toho také svědkem ve svém okolí, a možná i ve svém životě. U nás se to stalo na Gošárně na Youtube, stalo se to také v meditační skupině v mé blízkosti, a vždy jsou průvodním znakem i bolest a osočování. Ale je to nepochopení. Nemyslím, že je to negativní proces, nebo že se jedná pouze o projevy Ega. Vnímám to jako nalezení osobité odvahy BÝT SÁM SEBOU a kráčet po své cestě, pro mnohé z nás. Pokud přijmeme, že kráčíme ke Světlu, cíl je stejně společný. Vnímám to tak, že mnozí potřebují VYKROČIT SAMI ZA SEBE, osvobozeně, právě teď, vybírají si příhodné „parťáky“ na cestu a kompromisy se přitom už nějak „nepečou“. Lépe chápeme sami sebe a své potřeby, a konečně máme odvahu „nahlas“ je projevit. Vznikají nové svazky, vyjevují se inklinace a příchylnosti k podobným typům energií a myšlení, a lidé se tedy dělí, přeskupuji a nově spojují. Přináší to bolest, pokud to ovšem nechápeme jako DOSPÍVÁNÍ DUŠÍ před dalekou Cestou… Začal jsem to tak chápat. A moc se mi ulevilo. Tak se o ten pohled s vámi dělím.
A nezbývá než zopakovat: NASTAL ČAS, ABYCHOM ZÚROČILI, CO UŽ VÍME. ... Děkuju, s nadějí a s radostí z našeho svobodného přátelského sdílení... Igor
Přátelé, moc vás zdravím a přeju krásný čas! Nevím, jak to cítíte vy, ale já opravdu vnímám, jak to teď jde docela na dřeň: život, poznání, zkoušky, prostě to čištění v závěru roku… Za sebe musím říci, a snad se i podělit o tohle poznání, že patrně právě v těchto dnech nastala doba, abychom ZÚROČILI VĚDĚNÍ A ZNALOSTI, KTERÉ JSME TAK NESNADNO NASHROMÁŽDILI V POSLEDNÍCH MĚSÍCÍCH A LETECH. Ano, přátelé, možná někteří čekali konec světa, ale on se patrně koná především "konec starého světa", totiž našich vlastních vnitřních iluzí a nepravd. Někdy to docela moc bolí, někdy to léčí, a zdánlivě i rozděluje, ale věřím, že tohle všechno se děje proto, že se zvyšující se úrovní přicházejícího Světla každý KONEČNĚ NALÉZÁME svou osobní (osobitou!) Cestu k Bohu. Vidím to jako jeden proud, jedno směrování, avšak s mnoha individuálními osobními prožitky. Jako krásný a pozitivní proces našeho společného Vzestupu. Chtěl bych se s vámi proto podělit o tuhle radostnou vizi. A znovu - prosím, připomeňme si PRÁVĚ V TĚCHTO DNECH, co už jsme se naučili, co už jsme "pochopili", a kolik nás to stálo námahy a vnitřních sil. Nebuďme proto marnotratní, nezahazujme to poznání právě teď, nepanikařme, když dorážejí kalné myšlenky, ale prostě zúročujme, co už víme. NENÍ TOHO MÁLO! Sáhněme si do světélek vědění a poznání, které jsme si ve vlastní duši už rozsvítili. Děkuju. Přeju k tomu sílu nám všem. I sobě! :-) A těším se, až si o tom v Bradle (na Setkání Gošárníků 5) s některými z vás popovídáme osobně a více. Děkuju …
Proč to vlastně píšu? - Leccos se teď dělí, rozděluje. Možná jste toho také svědkem ve svém okolí, a možná i ve svém životě. U nás se to stalo na Gošárně na Youtube, stalo se to také v meditační skupině v mé blízkosti, a vždy jsou průvodním znakem i bolest a osočování. Ale je to nepochopení. Nemyslím, že je to negativní proces, nebo že se jedná pouze o projevy Ega. Vnímám to jako nalezení osobité odvahy BÝT SÁM SEBOU a kráčet po své cestě, pro mnohé z nás. Pokud přijmeme, že kráčíme ke Světlu, cíl je stejně společný. Vnímám to tak, že mnozí potřebují VYKROČIT SAMI ZA SEBE, osvobozeně, právě teď, vybírají si příhodné „parťáky“ na cestu a kompromisy se přitom už nějak „nepečou“. Lépe chápeme sami sebe a své potřeby, a konečně máme odvahu „nahlas“ je projevit. Vznikají nové svazky, vyjevují se inklinace a příchylnosti k podobným typům energií a myšlení, a lidé se tedy dělí, přeskupuji a nově spojují. Přináší to bolest, pokud to ovšem nechápeme jako DOSPÍVÁNÍ DUŠÍ před dalekou Cestou… Začal jsem to tak chápat. A moc se mi ulevilo. Tak se o ten pohled s vámi dělím.
A nezbývá než zopakovat: NASTAL ČAS, ABYCHOM ZÚROČILI, CO UŽ VÍME. ... Děkuju, s nadějí a s radostí z našeho svobodného přátelského sdílení... Igor
Přeji všem to, co já si přeji pro sebe a pro ostatní bytosti.To nejlepší.V závěru roku jsem se ze samé snahy všem vyhovět ocitla ve stavu nepoužitelnosti.Vyhřezla mi ploténka. Ve dnech plných bolesti jsem si uvědomila,že nestačí milovat všechny kolem. Milujme stejně i sebe.S láskou Vladimíra
OdpovědětVymazatJe velká škoda,že Igor s Rudou se rozdělili, protože teď už společně nepotáhnou ten kočár světla dáál. Teď tu máme Gošárny a Rudárny a je to škoda. Lidé by se měli spojovat a nikoliv rozdělovat, to je jen důkaz toho, že spousta lidí má duchovní ego a nechtějí přistoupit na kompromisy.
OdpovědětVymazatnojo,člověk se musí potácet duchovnem padesát let,aby to živočišné EGO srazil na kolena...daří.nedaří,pořád dokola....http://www.youtube.com/watch?v=4Jvs9vUd_mY
OdpovědětVymazatMilá Vladimíro,
OdpovědětVymazatmiluj bližního svého jako sebe sama. Většinou jaksi zapomínáme na tu druhou část věty a ta je důležitější. Když nemiluješ sebe, jak můžeš milovat jiné?
Kdysi nám v jedné duchovní škole řekl učitel. Do království nebeského, držíce se za ručičky, spolu nikdy nedojdete. Takže asi Igor i Ruda dospěli (i když vůbec nevím o koho jde.)
Petr