Aolian: Polotechnická zima a Malý dialog o úpravách počasí

Co se semlelo na jednom úřadě 

aneb s balastem do šrotu odvážně vpřed

1. Úvodem

Je tady leden 2013 a s ním sice polotechnická, leč velmi inspirativní zima. Pominuly předvánoční doby napjatých očekávání a přání provázené iluzivní výstavbou vzdušných zámků. Atmosféra je sice stále plná letecky sprejovaných vodivých nanočástic, pomalu a jistě z ní však sublimuje myšlenkový smog o koncích světa a jiných snových událostech :-)))))) S tím, jak se vytrácí tato balastní myšlenková zátěž z naší planety (budiž jí k tomu vydatně pomoženo), uvolňují se prostory pro novou práci a do našeho světa může lépe proudit inspirace ke všemu, co je potřeba vytáhnout na světlo a prožít k uzavření celoplanetárního karmického kruhu. Zkrátka pracuje se teďka mnohem lépe a radostněji :-)

Ač datum 2013 je z hlediska přírodního řádu pouhopouhou fikcí, na dění v našem trojrozměrném hmotném světě má určitý vliv. Což je víc než dobře, neboť první polovina datumu, dvacítka, žádoucím způsobem nutí k řešení klíčových problémů z minulosti. Druhá polovina datumu, třináctka, pak umožňuje nasměrovat tyto problémy do rozkladného dění. Do cyklů „Malé smrti“, v nichž zcela přirozeným, nezkorumpovaným :-)))))) způsobem dochází k oddělování zrna od plev. A právě tuto separaci potřebuje náš svět chorobně postižený a předimenzovaný hysterickou workoholickou výstavbou jako sůl. 

Při zběžném okouknutí astrálu je patrné, že temnáři z toho mají docela vítr a rozhodli se nasadit do svého boje o zachování stávající přebujelé lobbistické sféry nové technické prostředky. Jimi se zuby nehty snaží udržet v Centru Dění, aby stále byli tou určující silou, která roztáčí kola Motoru Života dle svých představ a chtění. Zapomněli však na to, že svůj pasystém nadměrně zesložitěli. Přírodní systém sám od sebe automaticky zvládá sjednocovat a harmonizovat dění ve všech svých pracovních řetězcích, temnářské elitky si o tom však mohou nechat leda zdát. 

Podařilo se jim sice obsadit klíčové přírodní systémy v tomto vesmíru, při svém založení, v němž převládá snůška virů, rozumové ego a evolučně mladé duše zaslepené vidinou neomezených vládců světa, však pořád nejsou nic jiného než „kozel zahradníkem“. To by v tom byl čert, aby v té změti plné chaosu něco důležitého nepřehlédli. Něco klíčového, co nakonec zažehne v Motoru Života tu správnou Jiskru na rozjezd samovolné řetězové reakce, která položí celý ten jejich slavný systémeček na lopatky :-)))))))

Co pro to může udělat každý z nás? Elegantně a bez špetky nenávisti jim přát, aby je co nejdříve dostihlo to, co si skutečně zaslouží. Mám okouknuté astrálním zrakem, co tohle přání umí. Docela mírumilovně a inteligentně to shazuje na jejich hlavy následky všech těch jejich svévolných počinů. A každý, kdo je vyzýván k uzavření své vlastní negativní minulosti, se energeticky samovolně přesouvá z Centra Dění do ústraní, do okrajových částí systému, směrem k Horizontu Událostí.

2. Na úřadě

V době rozjezdu lednové chřipkové epidemie bylo potřeba zavítat do města na jeden honorovaný úřad. Můj kamarád Nemo se tam vypravil se mnou. Chodba byla jako obvykle plná převážně mlčky stojících i sedících čekatelů, i rozhodli jsme se, že zkusíme mezi sebou rozvést takový malý dialog o umělých úpravách počasí.

„Dneska to vypadá, že klimouši budou celej den udržovat na nebi inverzní deku,“ zahájil jsem náš hlasitý rozhovor.

„Určitě jo,“ přikývnul Nemo, „však si na to hned při rozednění odpařili přes vysílače kvanta vody z krajiny. A teď z toho dělají pěkně vlezlou mlhu.“

„Přitom bylo úplně jasně vidět, že oblačnost se chtěla při východu slunce rozpouštět,“ navázal jsem další větou. „Kouknu na nebe, jak se tam dělá pěkný modrý kolo. Jenže do čtvrt hoďky přes to přeletěly dvě letadla. Jedno sprejovalo jako divý, no a to druhý, to skoro nečoudilo, jak se ale dostalo do toho modrýho kola, tak začalo taky sprejovat jak divý. Za chvilku se zatáhlo a nebe bylo plný šedin.“

„A nepustí to sluníčko a nepustí,“ rozhořčil se Nemo. „Furt nás tady drží akorát pod deklem mlhy. Prej že se k nám dostává fronta. To jo, když nám ji přes to svoje sprejování vyrábí. Abysme byli co nejvíc v depresi, že nesvítí sluníčko a ztráceli sílu zajímat se o to, kam mizí naše peníze. Že nám je vyhazujou do luftu a ještě nám s tím otravujou klima.“

„Co se teďka na podzim kvůli tomu rozbujelo plísní,“ přitakal jsem souhlasně. „Však tahle chřipková epidemie taky nebude jen tak. Tys mi to zrovna říkal, že jo, jak v tom jednom filmu si vědci udělali pokus, že rozprášili nad město snůšku chřipkových virů a pak sledovali, co to tam vyvede.“

„Jo. A prej že je to v pohodě, že si lidi tejden poleží a pak to zas bude dobrý,“ prohodil ironicky Nemo a dodal: „Je to jasný, farmaceutická lobby potřebuje točit prachy. No jo, doba prášková.“

Lehce jsem se uchichtnul a šťouchnul do Nema loktem. „Hele, někdy bysme mohli zkusit zavolat do rádia, až budou písničky na přání, že si přejeme zahrát písničku pro všechny klimateroristy, co uměle upravujou počasí.“

„Ha ha,“ zasmál se Nemo. „Nechal bych jim zahrát písničku Pověste ho vejš, ať se houpá :-)))))))“

Srdečně jsem se rozesmál: „No a pro farmaceutickou lobby, která chce, aby bylo víc nemocí a točily se jí prachy, bych nechal zahrát písničku Lásko má, já stůňu :-))))))))“

Oba jsme byli v dobrém rozpoložení a já se snažil nenápadně vysledovat, jak vypadá situace energeticky. Vnímal jsem docela vysokou spoluúčast ostatních na našem rozhovoru. Nechyběla k tomu ani potřebná citová zainteresovanost. Vtom jsem však pocítil podivně skličující náladu stahující do depresí. Přicházelo to odněkud zezhora a jak by ne, když u stropu místnosti, v tom nejhutnějším záhrobním astrálu, leží temná fantomická postava zhmotnělá z „psychického smogu“ negativně smýšlejících a prožívajících osob. 

Záhy mi však bylo jasné, že tahle postava nezrcadlí současný psychosmog, že je to suvenýr z dosud neuzavřené minulosti hroutící se civilizace ve Staré Atlantidě. Ač fantóm, žije si svým vlastním životem a právě se chystá vykrmit si své černošedé tělo z temných reziduí stávajícího přetechnizovaného světa. Otevřel jsem bránu s Plamenem Života a nechal fantóma sežehnout očistnou sílou živlu ohně.

Pokračování zde: http://orgo-net.blogspot.cz/2013/01/aolian-stara-atlantida-motor-zivota.html