Aolian: Únorové antichemtrailsové pokusničení

Ahojky, konečně se mi zase naskytla příležitost sepsat další esej o našem antiCHT pokusničení. Můj astrální průvodce Tilio mi přitom vydatně pomáhal, spisovatelství, to je jeho :-))))))))

Při našich dobrodružných akcích jsme zažili docela hodně srandiček, o které se rádi podělíme s ostatními (:-)

Můžu poprosit o příležitostné zveřejnění? Je k tomu tentokrát i vícero fotek. V názvu každé fotky je uvedeno, v které kapitole by měla být zveřejněná a taky je vyřešeno, jak by měly jít fotky za sebou. V textu je taky zřejmé, kam prosím fotky umístit. Jsou to kapitoly 2 a 4. V kap. 4 není žádný text, tam by přišly jen fotky. Část fotek pošlu ještě v druhém mejlíku.

Předem velké díky, už se nemůžu dočkat předjaří

A. 

Kratochvilné počteníčko o našem únorovém antichemtrailsovém pokusničení

1. Bonus do únorového měsíce? TŘI slunečná odpoledne

Ani tomu nemůžu uvěřit, ale skutečně se u nás v Opičích horách podařilo, a to na vlastní kůži, zažít TŘI zcela výjimečná odpoledne, kdy se naše krajina koupala ve svitu zářivých slunečních paprsků. Vzhledem k ostatním dnům nesoucích se ve znamení šedavé až modrošedivé deky nebeské či husté inverzní mlhy podobných zasmušilých odstínů to pro nás bylo něco jako malé posvícení.

K první této sluneční události došlo dne 6. února 2013. Po sérii mnoha chemtrailsově zachmuřených dní jsem seznal, že to tady nemá vejšku, tak jsem se předchozí noci sebral a po usnutí rázně zmizel do překrásných velehor. Prožil jsem tam nádherné chvíle pod letním slunečným nebem. Vesele jsem hopsal po kopcích a přitom ukazoval malé skupince nadšenců léčivé bylinky na všelijaké neduhy. Užil jsem si to na max, pak ale bylo potřeba se vrátit do těla, neboť temnáři začali kout nepěkně záškodnické pikle nad naší chalupou. Hned po probuzení koukám jak zjara, že přímo za naším komínem sedí v astrální vrstvě nějaká prapodivná osoba. Při bližší prohlídce se ukázalo, že je to jakýsi tajný agent vybavený dlouhým kabátem, tmavými brýlemi a malou vysílačkou. Zrovna někomu někam šeptem sděloval informace... Přes astrální vidění jsem zkusil vysledovat, kam byl onen špión napojený. Zanedlouho se mi před očima ukázala velká vesmírná loď s programovacím střediskem temnářů. To se dalo čekat, pomyslel jsem si a pokračoval ve své astrální stopované. Bez větších obtíží se přede mnou otevřel starý časoprostor ve Vesmírném orchestru. Připomínal rovněž jakési programovací středisko dokonale vybavené technikou na různých zvukových platformách. Technika vysílala impulzy do oné vesmírné lodi a z té potom vycházely různé modulační kmitočty. Přímo by se dalo říct, že to byly jakési psychovlny na ovládání psychiky. Bylo tam určitě naprogramováno všechno možné, já ale v ten moment nejvíc cítil nepříjemnou manipulaci směřující k tomu, abych trpěl nezdravou psychickou závislostí na svitu Sluníčka a v případě mlhavých dní okamžitě upadal do stavů beznaděje a deprese. Aha, tak je to tedy! Trápit se tím, že nesvítí slunce a toužit po něm tak silně, že budu postupně ochoten vyházet své úspory za předražené výlety do hor či někam k moři. To jste zrovna uhádli, vy hlavy pomazané!

Požádal jsem o pomoc zdatnou bandu astrálních průvodců a společnými silami zkusili vyprásknout celý tenhle programovací řetězec. Šli jsme do toho natvrdo, přičemž jsem si vizualizoval, že veškerou tu proradnou techniku pálím na prach. Některé přístroje se rozprskly, jiné chytly plamenem, u dalších jsme meči přesekávali kabely, kterými byly mezi sebou propojeny celé sady programovacích skříněk. Nikterak mne nepřekvapilo, když jsem při rozpadu techniky zaznamenal, že všechny tyhle werky jsou „umělecky“ naimplantované na květinové vzory. Hlavně na pětičetné květy velmi podobné květům půvabné a vzácné mokřadní květinky tolije bahenní. Již z dřívějších poznání totiž vím, že Vesmírný orchestr přirozeně velmi úzce spolupracuje s Květinovou říší. Dokonce mají i podobná jména: pracovní platformě Vesmírného orchestru se v univerzální řeči Života říká LORIO, Květinové říši zase FLORIO. Při spolupráci obou těchto úrovní jsou velmi důležité akordy tónů Fdur a Fmoll.

Vesmírný orchestr dokáže předávat svému okolí nádherné melodie plné harmonie a lásky, žel tu však zbývá smutné dědictví po destruktivních „andělských – démonských“ válkách a tím jsou časoprostorové trhliny vzniklé při zásazích egoistické techniky. Právě v těchto trhlinách se usadily některé řídící temnářské kastičky a snaží se odtud přes modulaci zvuku a barvy manipulovat se zákony přírodního řádu. Jsou obvykle velmi dobře zašité až v zadních koutech čtyřkřídlého Vesmírného orchestru, za překryvem všelijakých holografických astrálních vrstev. Dají se proto „načapat“ a zlikvidovat hlavně přímo při nějaké akci, kdy musí radikálně vystoupit nad holografický překryv, aby získali působnost na cílové úrovně.

A tahle proradná bandička s vesmírnou lodí a špiónem byla zrovna vylezlá na povrchu přímo k parádní likvidaci. Při své práci se snažím zachovávat bezemoční náladu, protentokrát jsem se ale neubránil jistému znechucení nad tímto fujtajblíkovým zneužitím vesmírné hudební sféry i posvátné Květinové říše. Naši práci jsme ukončili pečlivým uzavřením vypucované časoprostorové trhliny, aby tam měli temnáři jednou provždy utrum.

Ještě jsem si potom na chvilku zdřímnul a hned po probuzení do středečního rána onoho 6. února mi bylo jasné, že z mé psychiky zcela zmizely veškeré vadné sklony k závislosti na svítícím sluníčku. Lhostejně sleduji, kterak v ranním rozbřesku klimouši rychle srážejí na hvězdném nebi čerstvé šediny na novou inverzní deku. Odpoledne vyběhnu ven s radostí, jak se mi podařilo báječně vybruslit z té nepříjemné závislosti na slunečním svitu a nevěřím svým očím. Zanedlouho se nade mnou v kruhu rozklene modré nebe a ten kruh se stále rozšiřuje, snad na desítky kilometrů daleko. Sednu si do závětří na okraj lesíka a sluníčko hřeje ostošest, mám pocit, že je tady teplý březnový den. Neuplyne ani půl hoďka a na nebi se objeví průvod monitorovacích letadel. Tři letí za sebou v různých výškách, další dva kolmo na ně, v jeden okamžik to vypadá, jakoby se snad chtěli srazit :-)))))))

Do čtvrt hodiny po přeletech monitoráků se začíná obloha otřásat pod náletem sprejovacích jednotek. Modř na nebi ale drží jak přibitá, směju se tomu, kamarád Nemo taky a z nedalekého křovitého remízku vykukují rozesmáté hlavičky malých rozverných trpaslíčků. Pobaveně ukazují na protilehlý vysílač tyčící se nad naší obcí. Juknu tam a v tu chvíli dostávám obrovitánský záchvat smíchu. Kolem stožáru vesele tancuje partička hastrmánků s vyzdobenými klobouky, kolem nich šplouchají vlnky a dva nejodvážnější vodníčkové dokonce ověšují antény od vysílače barevnými pentličkami! Jakmile celé to rozdováděné vodnické hejnko zjistilo, že je pozoruji, začali se hned chlubit všelijakými akrobatickými kousky. Byl jsem udiven tím, jak se dokáží pohybovat takhle blízko u takového destruktivního technického krámu. Záhy jsem však zjistil, že jim dokonale kryje záda jejich osobní vodní časoprostor, který mohou v případě potřeby uzavřít a rozvinout zas někde jinde, třeba nad nějakým rybníkem. Každopádně tohle odpoledne stálo za to :-)))))))))))))))

2. Butaňáček v akci a výmet válečníků z „první světový“

A je tu neděle, 10. února 2013. Již od rána cítím, že dnešní den je jakoby předurčený k novým antichemtrailsovým experimentíkům. Tak hrrr na to! Před obědem jsme vytáhli z kůlny náš vařič butaňáček, položili na něj mírně zhuntovaný pekáč a asi čtvrt hodinky odpařovali pouze čistý ocet. Proč? Je přece neděle a kolem hafo lufťáků, musíme se tedy napřed vypořádat se zvýšenou hladinou přízemního psycho(elektro)smogu. Páry z octíka to zvládají bravurně, pro jistotu však vypomáháme přídatnými výpucy. Pak přichází na řadu kyselina citrónová; vsypal jsem do zahřátého octa hned dva stogramové sáčky. Šediny nebeské chemické, ať jste rychle pryč!

 Nebe nad námi utěšeně světlá, něco tu ale nesedí. Právě v tu chvíli přichází Nemo se zjištěním, že nám sem odněkud ze vsi střílí silně negativní energie a ta hroutí harmonický levotočivý koloběh přírodních sil nejen na naší zahrádce, ale i na kopci nad námi. Tak s tím se tedy musí něco udělat. Záhy zjišťuji, že ta vadná agresivní energie to sem pere zezdola od křižovatky silniček poblíž hlavní silnice. V ten okamžik zůstanu stát jako přimrazený. Hledím totiž svým astrálním zrakem na válečnické bojiště z první světové války. Jak se naše planeta snaží za každou cenu očistit od všech humídek, co ji stahují do nižších vibrací, „vyplivnula“ na povrch traumatizující válečnickou vrstvu z minulého století, kterou je potřeba pomoci rychle vypucnout a celou tuto událost uzavřít. Akci třikrát zdar!

Už jsem přestal řešit, jestli na místech, kde se ukazují různé traumatizující události pro výpuc, skutečně došlo k jejich odehrání zde či někde jinde. Mám totiž čím dál větší dojem, že naše planeta „najela“ na nekompromisní očišťování od starého a využívá k tomu každé vhodné příležitosti. Jak se někde naskytne vhodný prostor, kde je příležitost vyčistit nějakou negativní událost z minulosti, tak se to tam nasune v plné parádě a ze strany přírodních bytostí je vyvinuto zvýšené úsilí ke kompletnímu výpucu. A také mám čím dál větší dojem, že podobné je to s očišťováním starých negativních událostí skrze různé osoby. Při svých posledních návštěvách různých míst mi bylo ukázáno několik zajímavých a vcelku pohodových osob, které bez mrknutí jediného oka a úplně v klídku skrz sebe čistily traumatizující události z různých úrovní, kterými přitom v minulosti samy ani neprošly či jimi prošly jen okrajově. Nejspíš neprožívaly vědomě, že něco takového dělají, ale vnitřně z nich vyzařovala radost a chuť přispívat k očistě naší planety. Koneckonců inkarnovaných duší je tady hafo a když každý takhle vypucne něco, tak to určitě posune věci vpřed :-)

A teďka zpět k nám na zahrádku. Válečnická vrstva z vesnice zmizela bez funusu a nad námi se rozprostírá pěkně modré nebe. Přilil jsem do pekáče ještě trochu prapodivně zakysaného kredenčáku, spíše již ale přírodním bytůstkám pro radost. Taky se mi líbí, jak potom pěkně zrůžoví naše antichemtrailsová polívčička :-))))))))))))))))))))))) Došlo i na ohýnek s vykuřováním klimoušů jehličnatými haluzkami.

Co bych tady vypisoval další podrobnůstky, když se můžete juknout na fotky:

Naše antichemtrailsové pokusničení přilákalo spoustu veselých skřítečků. Dovádivě poskakovali kolem nás a vesele si prozpěvovali v rytmu známé lidové písničky „Ta naše hospoda“:

Ta naše prácička

baví nás celičká,

to je naše potěšení.

Octíček hřeje se,

pokusník směje se,

že je modro do setmění.

Modrá obloha vydržela téměř dvě hodiny. Náhle se ve velmi krátkém čase utvořily na nebi navlas stejné šediny jako tomu bylo během dopoledne.

„Vrátili nám to v čase zpátky,“ prohlásil Nemo při pohledu na oblohu zadeklovanou chemickými mraky. Trochu jsme do toho zkusili zavrtat a ukázalo se nám, že mezi Ruskem a Německem se nachází holografický časoprostor s pěkně vypečenou časovou smyčkou. A že tenhle časoprostor tam zůstává aktivní už od druhé světové války. Po výpucu se začalo opět projasňovat, avšak sprejeři, jakoby číhali za rohem, hnedka nám začali hučet nad hlavami. Nechali se přilákat jak vosy na bonbón.

3. Sluníčko potřetí

V páteční odpoledne 15. února jsme vyrazili na pěkný relaxační výlet do sousední oblasti ležící na žulovém podloží vyzařujícím jemně namodralou energii. Hned po našem příjezdu jsme si všimli, že chemtrailsové mraky jsou tady jakoby „načaté“. Možná bude stačit vyvinout trochu úsilí na jejich dodělání. Někdo nám napověděl, abychom se zaměřili hlavně na oblast Německa. Již předtím jsme tamodtud čistili sérii zastrašovacích psychoplatforem naimplantovaných na síť astrálních zařízení ukrytých pod zemským povrchem. Teď bylo potřeba vyčistit další. Po tomto aktu vystoupila na povrch astrální očistná vrstva s nádherným mořským světem. Jemně šplouchající vlnky lehce narážely na bavorské pohoří Šumavy a byly celé jakoby radostně rozezpívané.

Pak nás napadlo, že bychom zas po delší době mohli zkusit okouknout astrální strukturu atmosféry s haarpovou plazmou. Záhy jsme tam zdetekovali pečlivě upletenou „baryovou“ síť mléčné barvy. Zkusili jsme ji shodit a co to? Chemické mraky rychle slábnou a my se ocitáme v předjarní slunečné záplavě. Pak detekujeme neméně umělecky spletenou astrální síť z vychlazovadel na bázi síry. Po jejím výpucu odhazujeme kabáty k nedalekému stromu, neboť se rapidně otepluje a sníh břečkovatí :-)))))))))))))))))))

Zbývá omrknout, kdo a kde jsou oni milovníci klimoušů, kteří pro ně tkají takovéhle speciální propracované sítě z chemtrailsů. Někdo mě vede a tak se ve svém snažení poměrně brzy ocitám svým mentálním vědomím v centrální části klíčového vesmírného systému zvaného Řečiště Života (RIVIO). Tady sedí v docela nenápadné časoprostorové trhlině bandička temnářských přisluhovačů a s pomocí speciálních programovacích zařízení nahrávají klimoušům na smeč, seč jim síly stačí. Na jejich likvidaci jsme přizvali speciální pomocníky.

Hezky se nám relaxuje při roztažené obloze a s pobavením sledujeme pilné sprejery slétávající se snad ze všech stran. Po aktivním přesprejování atmosféry však znovu cítíme, že se tu někdo vehementně snaží vrátit celou událost v čase zpátky až do doby, než se začala obloha roztahovat. Mentálním vědomím jdeme přímo po stopě a hle – už jsme zase v tom proklatém Vesmírném orchestru a šup rovnou do další časoprostorové trhliny s temnáři. Po výpucu se náhle celý proces návratu dění v čase zastavil. Chtě nechtě jsme se tomu museli škodolibě zasmát. Přiletěli noví sprejeři a snažili se fest, snad se i někde nad mraky otáčeli a znovu vraceli zpátky, do toho prali haarpovými vlnami ostošest, až nasekali z mraků pravidelné bílé pruhy, ale najednou nebyli s to vytvořit souvislou šedivou deku. Jakpak asi vypadá astrální struktura haarpované vodní páry v atmosféře? Budu na to muset příležitostně juknout, určitě to zas vyprovokuje další dobře založenou temnářskou elitku :-))))))))))))))))))))))))))))))))))

4. Trocha humoru na závěr aneb parodie na klimouše