Aolian a moje zahrádka

Aolian napsal nedávno krásný příspěvek Svět rostlin pod náporem klimateroru. Zvláštní poškození se dotklo i jedné z mých jabloní, které někdy v květnu přes noc záhadně uschly trsy listů a některé větvičky, jako by tam něco odspoda fouklo. Vypadalo to takhle:

Aolian k fotkám:

"Díky za fotky poškozené jabloně na vaší zahrádce, podle svých zkušeností si myslím, že to byl nějaký jednorázový klimaútok s mikrovlnami (nebo kombinace mikrovln + postřik, klidně v tom mohly být i ty nanovlákna, jejichž působnost se dál programuje přes mikrovlny). U nás na jablůňce se stalo něco podobného, místy usychaly celé větvičky. Atak na listy šel taky jakoby zespoda. Už několikrát jsem si všiml, že klimouši dokáží přes nějaký speciální menší vír fouknout vítr vyloženě zespoda nahoru.

Při této příležitosti jsem zkusil navázat kontakt se Strážnou bytostí Tvojí jablůňky. Brzy jsem cítil hodně příjemné energie a pak jsem přes tělo stromu zahlédl přátelsky se usmívající bytost v dlouhých šatech, kde se navzájem prolínala modrá s růžovou. Řekla mi, že jí všichni říkají Jarní Úsměv, protože když se usměje, dokáže všechny kolem povzbudit a zahřát takovým tím láskyplným dotekem jara, který známe z prvních teplých jarních dní a který klimoušové teď už několikáté jaro ubíjejí a pak sem pouští rovnou letní hice. Potom mě Strážkyně jablůňky upozornila, že po setmění se po zahradě potuluje zbloudilá duše ženy, která nemá dostatek energie, aby se dostala do nějaké vhodné úrovně, kde by mohla pokračovat ve svém vývoji. Tak jsem ji zkusil odvést; v doprovodu astrálních pomocníků odešla do květinové zahrady, kde nabere nové síly a pak se uvidí, co dál. Pak mě ještě Strážkyně jablůňky požádala, zda bych mohl odvést ze zahrady spoustu vodních bytostí, které tam nemají práci, protože se změnil biotop: z bývalé mokřadní louky se stala kultivovaná zahrada a ty vodní bytosti nestihly přejít do jiných úrovní, prostě se tam energeticky "zasekly". Krčily se hlavně někde v rozích zahrady a měly na sobě šedý povlak. Celkově připomínaly takové hnědošedé zapšknuté žáby. Tak jsem je s pomocí astrálních průvodců odvedl do oblasti Vrbenských rybníků a ony se tam potom proměnily v rusalky v rozevlátých bílých šatech se stříbrnými nitkami. Jakmile se na vaší zahrádce uvolnilo místo po těch nefukčních vodních bytostech, začali to tam prozkoumávat skřítkové a ti si přivolali do party ještě nějaké květinové elfy. Takže taková malá "výměna společenstva" :-)

Tak se měj pěkně, mám radost, že jsem poznal další krásnou bytost s pěkným jménem "Jarní Úsměv"

A.

Orgonet: 

Velký dík za odpověď a za práci pro mou zahrádku! 

Jablůňka Jarní Úsměv je bohužel postižená taky moniliózou, loni skoro všechny plody z ní opadaly shnilé, měli jsme z ní tak dva štrůdle. Nákaza je tam dlouhodobě, předchozí majitel tam ještě před dvěma lety moniliózní jablka zarýval ke stromům. Já je vyvážím, aby tam bylo méně nákazy, ale už teď ji některá opadaná jablíčka mají ...

Pod zahradou je pozemek, kde se zachytává voda ze svahu, je to vedeno jako remízek pro zvěř, a je to vlastně zarostlý močál, když je hodně vody, je tam i rybníček. 

Zahrada vznikla někdy v 70. letech navezením. Těsně pod ní jsou dva krásné velké duby a mezi nimi bříza, ty určitě taky mají nádherné strážce, škoda že neumím s nimi komunikovat. 

Aolian:

Naše jablůňka taky trpěla moniliózou, protože předchozí majitelé nechávali jablka hnít pod stromem nebo je zahrabávali do spadaného lupení. To bylo už před šesti lety, po obydlení zahrádky jsme začali všecko shnilé ovoce dávat na kompost a pod jablůňkou jsme založili kruhový květinový záhonek. Pro zesílení životních energií jsme měli po nějaký čas tento záhonek lemovaný kruhem z kamenů. Na vaší zahrádce vnímám určitý problém s vyšší hladinou spodní vody, která zasahuje do kořenového systému jablůňky. Energie podzemní vody jsou takové divně neuklidněné, jakoby "rozházené" a melou se v chaosu. Něco podobného jsme měli v jednom horním rohu naší zahrádky, kde v podstatě vůbec nechtěly růst ovocné stromy. 

Tvoje jablůňka dokáže do značné míry vyrovnávat disharmonie ve spodní vodě, je to ale zřejmě na úkor plodů. Zkusil jsem požádat Strážce zdejší krajiny, zda by mě mohli navést na příčiny takto zchaotičtělé podzemní vody. Před očima se mi objevila jemná okřídlená bytost s perleťovou čelenkou a zprostředkovala mi náhled do historie tamní krajiny. Spatřil jsem ručně kosenou mokrou louku, přes kterou vedla odvodňovací stružka. Louka byla plná žab a v otavě se na ní hojně rozrůstaly sítiny. Poblíž, na jiném pozemku, byla malá studánka s pěknou pramenitou vodou. Krajina byla celkově bohatší na vodu a na svahu byla celá řada všelijakých výronišť, kolem kterých se shlukovaly skupiny bytostí pečujících o čistotu vody a chod drobného "řečiště" pramínků. Zahlédl jsem skupinky vodních bytůstek, kterak sedí pospolu při okrajích pramínků, uhlazují jejich auru a zpívají uklidňující písničky. Ve výroništích tancovaly v kruhu žínky v průsvitných bílých, namodralých nebo narůžovělých šatech. Při návozu zeminy došlo k určitému stlačení půdního povrchu, což jsem na mžik pocítil jako nával jakéhosi dušení. Pro bytůstky pečující o zdejší společenství pramenných vývěrů to musel být šok, protože jak jsem viděl posléze, spousta z nich zůstala "zamáčknutá" pod návozem. Jejich tělíčka ležela buď nehybně pod půdním povrchem nebo se chaoticky zmítala ve zbytcích pramínků. Řád pohybu spodní vody a pramenných vývěrů byl citelně narušen a bytůstky nedokázaly na tuto radikální změnu zareagovat a přizpůsobit se změněnému stavu. 

Zkusil jsem rozpustit astrální energetický krunýř na půdním povrchu a přidat uvězněným bytůstkám energii, aby se mohly uvolnit a odejít. Přišly mi na pomoc pečovatelky z květinových zahrad a na postiženém místě vytvořily nádhernou očistnou zahradu plnou žlutobílých lilií. Poté se od středu k okrajům začala tato zahrada harmonicky proměňovat v Orchidejovou zahradu prozářenou fialovými světelnými paprsky. Tento proces byl provázen celkově osvěžujícími pocity osvobozování a úlevy, neboť energie orchidejí působí jako účinný katalyzátor pro dokončení starých cyklů a ukončení starých úkolů. Spolu s bytůstkami začaly z očišťovaného místa odcházet také duše vážek aj. vodního hmyzu. Pro zjednodušení situace jsem usoudil, že bude nejlepší, pokud otevřu energetickou bránu do Velké říše Strážkyně Přírody a nechám všechny bytosti odejít rovnou tam. Ještě se tam doočistí a potom dostanou nové úkoly, některé z nich třeba opět tady na Zemi.

Pak jsem se zeptal Strážkyně tamní krajiny, jak bych mohl pomoci s harmonizací stávajícího stavu podzemní vody na lokalitě i v jejím okolí. Strážkyně krajiny mě vyzvala, abych si energeticky stoupl do středu dění, do takového energeticky rozvířeného kruhu, který se tam objevil po odchodu vodních bytostí. Zkusil jsem se tam postavit a najednou mne cosi samovolně přimělo zvednout ruce nad hlavou a třikrát tlesknout do dlaní. Po tomto aktu se otevřely brány do paralelních astrálních úrovní a do krajiny začaly vcházet zástupy větších bytostí, které se držely za ruce a tvořily dlouhé řetězce. Aury bytostí zářily duhovými barvami. Zástupy bytostí chvilku tancovaly nad krajinou, potom se začaly ve svém osobním časoprostoru protáčet těsně nad půdním povrchem a postupně pomalinku klesaly v neustávajícím tanci do podzemních prostor. V duhových barvách byla postupně strávena zbytková negativní energie.

Při tomto očistném procesu byly z podzemí uvolněny znegativnělé bytosti proměněné v tmavé zapšklé ropuchy a prskající háďata. Po jejich vytáhnutí na světlo a zpětné metamorfóze se proměnily v jemné vodní víly nebo malé ohniváčky se zářivým plamínkem na hlavě. Očistné zástupy bytostí se ještě několikrát protočily v krajině, potom zamávaly na rozloučenou, vstoupily do víru zlatých spirál, které se náhle objevily v podobě zářícího prstence a pak se začaly vzdalovat, až se nenávratně ztratily z dohledu.

Najednou se z podzemí vynořila hlava obrovského astrálního ještěra, rozhlédla se na všechny strany, otřepala se a řekla: "Brrrr, tady už je to pro mě vybydlený!" Z hlavy ještěra se šířily docela nepříjemné energie, vyloženě nazlobené a zčásti útočné. Hruď měl zanořenou v podzemí a v jeho srdci byl vidět znak pravého původu této bytosti. Ukázalo se, že je to zdémonizovaný kousek duše Centrálního motoru života. Nikterak mne to nepřekvapilo, protože už asi měsíc a půl se stále víc a víc utvrzuju v poznání, že většina "reptošů" působících na naší planetě jsou zmutované bytosti nebo kousky duše právě nadvesmírného Centrálního motoru života. Řídící party bytostí si se svým domácím systémem stále udržují pevné spojení a na třífázovém motoru života zcela účelově "protáčejí" jen určité úseky karmických cyklů a událostí tak, aby se tady točila pořád kolem dokola základní matrix holografické iluze a vývoj na zdejší planetě sklouzával stále do stejných časových smyček, kde se řeší nepodstatné ptákoviny namísto řešení pravé podstaty věcí. 

Ke zmutování těchto bytostí došlo v pradávných dobách v protilehlém technickém vesmíru, který je v současné době ve fázi kolapsu. Zastírání slunečního svitu geoinženýrskými projekty a letecké rozprašování toxinů omezuje zpětnou metamorfózu těchto "reptošů" spojenou s jejich oddémonizováním a úspěšným návratem k práci v souladu s jejich původním prazákladem. Blokování tohoto očistného procesu má pod palcem tzv. "Bratrstvo rovnoramenného kříže" trůnící v časoprostorové trhlině Velkého křišťálového jezera v úrovni Prasvětla. Rovněž se jedná o zmutované bytosti, které ovládla touha po moci a po manipulaci se světem. Jejich domácí pracovní platformou jsou meridiány stvoření, kde přirozeně koluje Hadí síla. Zneužitím Hadí síly, zvláště ve spojení s různými technickými zařízeními, došlo k vytvoření celé řady mutantních forem života nesoucích znaky plazích struktur. Tohle všecko oddémonizovat, to bude teda pěkná fuška. V říši Strážkyně přírody jsou však uváděny do chodu první sady speciálních kódů, které posilují zpětnou metamorfózu a zároveň působí mimo časoprostory poškozené geoinženýrskými projekty. Tyto kódy byly vytvořeny na základě výsledků z pečlivého sběru dat podrobených hloubkovým analýzám.

Při mém nedávném pobytu v Krkonoších mi neuniklo, že v rozprašovaných chemtrailsech jsou četné astrální nástavby blokující vstupy světlých astrálních pomocníků do našeho životního prostoru. Tyto nástavby je možné překonat přímým pozváním pomocníků skrze trojí vyslovení příslušného pokynu v univerzární řeči bytostí života: TIMIO HIO HOI - TIMIO HIO HOI - TIMIO HIO HOI. Na tento pokyn se přímo otevřou brány do astrálních časoprostorů, odkud sem mají plynule a samovolně přicházet nové posily pro energetickou očistu naší planety. (TIMIO = základní pracovní platforma cyklického času, HIO HOI = základní koloběh energií života). Pokud chceme aktivizovat záměrně blokované řešení událostí ve svých osobních karmických cyklech, osvědčilo se mi trojí vyslovení tohoto pokynu: TIMIO MORI TORI. Energie MORI TORI je základní energie Centrálního motoru života, na kterou mají právo všechny bytosti života :-)

A jak to dopadlo s tím ještěrem, který se tak náhle vynořil z podzemí? Zkusil jsem ho přes mentální energii vytáhnout na světlo a podrobit zpětné metamorfóze. Potom jsem pozval spřízněné bytosti z Vesmírného orchestru, které si vzaly trumpety a přes speciální tóny rozvibrovaly ochrannou temnářskou síť na Motoru života tak, až se rozpadla na prach. Přes světelný kanál jsem odeslal bývalého ještěra (nyní již očištěný kousek duše Motoru života) na patřičné místo. Docela hezky zapadnul do časoprostorové trhliny v Motoru života a najednou se tam nahrnuly ještě další kousky duše tohoto systému. Celkově se mi z toho všeho ulevilo :-)

Když jsem se potom jukl, jak to vypadá na Tvojí zahrádce, zahlédla jsem nad ní veliké světlé bytosti, jak ji zalévají stříbrným světlem. To stříbrné světlo se jim linulo přímo z dlouhých bílých rukávů a byla to povznášející podívaná :-) Při pečlivějším okuku jsem zjistila, že jsou to bytosti z tzv. "Vnitřní Země". Jejich domácí časoprostor leží v podzemí, ve speciální dimenzi, kde se nachází překrásná a rozlehlá zahrada plná rozkvetlých jabloní. Její obyvatelé si říkají "Jabloňáci" a dokáží se přes světelné brány objevovat v našem časoprostoru, kde nám pomáhají harmonizovat energie v našich zahradách a nalévat do nich jemnou léčivou sílu.

Najednou jsem na dálku zachytil citový kontakt od Strážce jednoho ze statných dubů pod Tvojí zahrádkou. Sundal si z hlavy velký klobouk ve tvaru žaludu coby gesto na pozdrav, uklonil se a po napřímení si vložil klobouk zpátky na hlavu. Řekl hlubokým a velmi klidným hlasem:

"Buď pozdraven, jsem rád, že mě vidíš."

Vyzařovala z něj vyloženě ochranitelská otcovská energie. Připadalo mi, jakoby nade mnou vytvořil ochranný deštník.

"Moc tě zdravím," odpověděl jsem srdečným tónem, "teď mám pocit naprostého bezpečí a ochrany, snad i před těmi chemtrailsy."

"No jóóóó, to jóóó," zasmál se Strážce dubu. "Chce to nepochybovat o své síle a když útočí, postavit se rázně na vrchol pyramidy a otevřít brány do Univerzálního Rozkladu."

Byl jsem přímo nadšen jeho praktickou radou a srdečně mu za ni poděkoval. Opatrovník dubu si pohladil svůj opasek, v němž spal jeho osobní průvodce, do klubka stočený velký krásně barevný had a povídá:

"Vždy nad věcí!"

Vyprávěl jsem mu, že coby prevenci proti chemtrailsům pilně inhaluji směs par z himalájské soli a Vincentky. Strážce s úsměvem pokýval hlavou, potom ke mně vztáhnul svou ruku, jemným krouživým pohybem mi uhladil auru v oblasti hrudníku a povídá:

"Něco jsem ti tam k tomu propucnul a přeju ti, ať se můžeš pořádně nadechnout ke své další práci." Potom zavřel oči a splynul se svým stromovým příbytkem. Nastal čas se rozloučit a navrátit se ke svým úkolům.

Jejda, to jsem se zase rozepsal... Jestli máš pocit, že by i tyhle poznatky mohly něco dát čtenářům Tvého webu, tak jsem pro jejich zveřejnění.  Až bude víc času, určitě poreferuju o svých dalších poznáních, která se na mě valí doslova jak lavina a moc moc si to užívám :-)

S pěkným letním pozdravem

A.

Orgonet:
Děkuji za tu velkou práci a krásný článek! Úplně cítím, jak se energie na mé zahrádce vyčistila. 

Zkusím se taky naučit slyšet Strážce svých stromů, mám pocit, že už by mi to mohlo jít (:-)))