Chvála zahrádky a domácího kyselého zelí

Nyní v době podzimní sklizně nemohu zapomenout vyslovit dík naší zahrádce, která nám od jara dává mnoho radosti. Užili jsme si jí skvěle, i přes trvalou invazi slimáků, která již byla na blogu prodiskutována, a získali mnoho nových zážitků. Díky tomu si nesmírně vážím všech lidí, kteří umějí a jsou ochotni cokoli pěstovat, protože je v tom nejen dřina (pro mě radostná, protože to dělat nemusím), ale i spousta zkušeností, co nevyčtete...

(Fotky jsou skutečně z mé zahrádky, foceno mobilem.)

Příbuzní mi na jaře ke kulatým narozeninám darovali ideální dárek - koňský hnůj, který přivezli obětavě ve vlastní oktávce v igelitových pytlích, nejmíň tři metráky. Byl docela čerstvý, takže pak hodně dlouho museli větrat auto (:-))). Koňský hnůj - sen každého zahrádkáře! Ještě mi zbyly dva pytle na podzim.


Dle "babičkovských rad" jsme se pustili na jaře do výroby hnojiva v podobě rostlinného výluhu - jíchy, hlavně z kopřiv a kostivalu - toho všeho máme nedaleko zahrádky plantáže. Stačí naházet do sudu, zalít vodou, nechat tak 2-3 týdny stát, a celé léto tím pak můžete hnojít. Při kvašení to dost páchne, ale víko to vyřeší. Je to parádní hnojivo, zadarmo, a rostlinky si to velice libují.

První úrodou bylo obrovské množství jahod v červnu. Když jsme přijeli v červnu z dovolené z Itálie, tak jsme se nemohli dočkat a ještě v noci jsme běželi na zahradu a s baterkou je otrhali. Spoustu jsme snědli jen tak, a ty zavařeniny! A domácí jahodová zmrzlina ...

Nesmím zapomenout na angrešt a rybíz, bylo ho fakt hodně, a objevili jsme, že se z něho dají dělat vynikající "pečené čaje" (viz recepty na internetu). Oproti sušeným kupovaným "ovocným čajům", ze kterých pálí žáha, je tohle opravdový ovocný čaj, ze kterého nic nepálí (:-))

V červenci jsme sklidili dost brambor, i když bylo sucho a ručně se to nedalo uzalévat. Asi proto, že byly pohnojeny zmíněným koňským hnojem. Rovněž se mi osvědčilo pěstování brambor v trávě - brambory se naházejí kolem stromu (nebo kamkoli), nejlépe do vrstvy loňské trávy, sena či listí či kombinace, zakryjí se taky trávou, i čerstvou, a postupně se přidává další posekaná tráva. Brambory tím lehce prorostou, nepotřebují zalévat ... Při sklizni pouze odhrabete trávu a posbíráte krásně čisté brambory. Tím větší a tím více, čím větší je vrstva trávy. Více zde, fakt to přesně tak funguje. - Zatím máme domácích brambor dostatek možná až do vánoc, a to je jíme hodně.

(Brambory v seně. Tohle nejsou ty moje, ale vypadaly stejně. Mezi ně se přihazovala posekaná tráva.)

Pak začala dozrávat veškerá ostatní zelenina. Jaká to byla nádhera, při pobytu v zahradní chatce, když člověk může v době jídla oběhnout zahrádku a natrhat čerstvou zeleninku a bylinky a brambůrky, a ihned si z toho uvařit výborné jídlo. Chuť je oproti kupované zelenině nevýslovná. Nepotřebujete na chatě žádné zásoby, stačí jen olej, sůl a ocet (pro mě jablečný), a cukr do čaje. Masožravec by si to asi tolik neužil, ale já úžasně.

Ze všech zelenin se nejlépe dařilo mé nejoblíbenější, zeleným fazolkám všech druhů, zelené, žluté, fialové, keříkové, tyčové ... všechny daly sklizeň nejméně 6x, ani jim nevadilo, když je jednou malé vnučky sklidily "i s větvičkami". Což fazolím, jak se ukázalo, nakonec prospělo a teprve pak pořádně narostly ... Tyčové fazole měly lusky dlouhé víc než 20 cm, a naše holčičky je používaly jako loutky pro divadlo ... Fazolek máme plný mrazák, a pro příští rok musím vymyslet nějakou pevnou konstrukci, po které by se fazole mohly pořádně pnout, silonová síť byla na ně moc tenká a nízká.

Dlouhé fazolky vynikající chuti a kvality (fazol šarlatový). Ukázka z poslední sklizně z minulého týdne (pak už to zmrzlo).

Fazol šarlatový je i dekorativní (tady už jsou červené květy odkvetlé a dělají se lusky, ale bude další generace)

Rajčata se letos chovala divně. Už v červenci jich bylo hodně narostlých do zralé velikosti, ale vůbec nečervenala, přesto, že slunce mimořádně pálilo a byla velká vedra. Velice málo jich dozrálo venku, v září jsme je otrhali zelená na dozrání doma. I okolní zahrádkáři se divili, že jim rajčata nezrajou. Ono to sluneční záření bylo letos asi nějaké jiné, možná nějaký jiný poměr UVA a UVB, někdy to proberu.

Taky byl pokus vypěstovat indiánskou kulturu "tři sestry", která spočívá v tom, že sázíte v jakýchsi "hnízdech": doprostřed kukuřici, až začne růst, tak kolem ní fazole, které se mají pnout po té kukuřici, a kolem toho tykve, které zakryjí půdu, a ta nebude vysychat. Kukuřice odmítla růst podle plánu, takže se pro fazole musely zapíchnout tyče. Pozemní cukety dělaly co mohly. Vcelku se to vydařilo, nejvíc ty zelené fazolky. Kukuřici příští rok vypustím, ale cokoli tykvovitého mezi tyčové fazole se osvědčilo.

Moje "tři sestry":

Mé oblíbené dýně hokkaido byly letos nasázeny kolem stromů, do země obohacené pořádnou dávkou koňského hnoje. Ze začátku to s nimi bylo dost nahnuté, neboť slimáci zničili několikerou sadbu, přes veškerá opatření, až se nakonec přece něco uchytilo, a rozrostlo se bujně nejen po zemi, ale i po stromech a plotech.

Dýně na plotě/stromě a na zemi:

Teď sklízíme jablka, kupodivu oproti loňsku velká a krásná a hodně. Ani by člověk neřekl, že jsou to chemií nedotčená "biojablka". Prospěla jim zřejmě zelenina kolem stromů, pohnojená hnojem a zalévaná. Monilióza byla letos výrazně menší, asi tím, že jsme loňská shnilá jablka odváželi pryč ze zahrádky. Trhat jablka je nádherná práce,  a už jsme jich spoustu odšťavnili doma (Cutler - doporučuji), a většinu asi odvezeme do moštovny, protože na uskladnění nemáme moc místa.

Stará jabloň a topinambury:

Pěkný jabka (listy nic moc):

Ještě se zmíním o mé "technice" na sekání trávy. Jelikož na zahradě není elektřina, tak mám ruční vřetenovou sekačku Husquarna NovoCut, a velice se osvědčuje. Je to možná trochu namáhavější než sekat motorovou sekačkou, ale nesmrdí to, nedělá to kravál. Na místa, kde se nedá projet sekačkou, mám akumulátorový vyžínač Bosch - taky spokojenost.

A ještě důležitá věc: domácí kyselé zelí. Loni jsme ho poprvé naložili do pár sklenic, dle receptu z internetu, a jen se po něm zaprášilo. Letos jsme ho naložili do 8l skleněné nádoby, a ve velkém je ještě mnohem lepší, takže už děláme další várku. Když se do takového zelí pustíte i "jen tak", nemůžete přestat jíst ... To kupované není ani tak dobré, ani snad není vůbec zdravé, jak se píše v článku http://www.receptnazdravi.cz/dobra-rada/kupovane-kysane-zeli-casto-postrada-vitaminy/

Takže, ještě jednou díky, zahrádko, za spoustu nových zážitků! Jsou to všechno obyčejné věci, ale pro mě, celoživotního "intelektuála", je ta práce ve hmotě nová. V mládí na vesnici mě to moc nezajímalo, ale ta zkušenost s hmotou musela zřejmě někdy přijít, a je to fascinující (:-)))

Okatá Zuzana:

Třímetrové topinambury - vhodná opora pro fazole.

Slimák klade vajíčka v díře po "pivní pasti". Zdá se, že i příští rok bude slimáků dostatek.

Moje největší cuketa:

Tady se válím, i když je to nebezpečné místo, padají tam jabka na hlavu (:)))