Iva Adamcová: Myslíte, že máte pravdu?

Náš normální 3D egoistický stav je, že se snažíme vzájemně si vysvětlovat a prosazovat své pravdy, za svou pravdu či za skupinovou pravdu bojujeme, nechceme si ji nechat vzít... Pochopit třeba s pomocí Ivanky, jak to s tou pravdou vlastně je, je velice úlevné ... a což teprve naučit se to používat v praxi (těžké, ale pomalu i to jde) ... jaká úleva, když člověka nevytočí jiný názor, či nebude vnucovat ten svůj, jakmile si připomene níže řečené ...

(=Orgonet=)

Dotaz: „Myslíte, že máte pravdu?“

Iva Adamcová

Z Benefice 26. 4. 2014

(2:09:00)

Jednou v Olomouci se mě jeden muž ptal – už jsem to vyprávěla asi stokrát, takže doufám, že vás nebudu nudit. On tam byl s manželkou, a pořád se na něco ptal, a byl takový bodavý. Já tyhle lidi miluju, protože oni nejvíc rozvíří takovou tu zvědavost, a ono je to užitečné pro všechny. Ta jeho žena se za něho už styděla a říkala: „Nech toho, dělej, přestaň!“ A já z toho pódia: „Nechte ho, nechte ho!“ A on říkal: „Myslíte, že máte pravdu?“ A já: „Víte co, já vám to vysvětlím trošku zdlouhavě, ale trošku jinak.“

„Napřed bychom si měli vysvětlit, co to pravda je. Zkuste si představit, že v těle člověka žijí milióny buněk. Každá ta buňka má jinou pravdu, protože jedna je kostní, jedna je jaterní, každá má jinou funkci, v tom životě žije jinak dlouho, jindy se narodí, jindy umírá, ty buňky se mění, ale pořád se všechny vyvíjí. A pravda buňky při narození je jiná než při úmrtí, protože ona projde dlouhým procesem vývoje a zažije spoustu situací a spoustu dění. Takže člověk každý sám, i vy,“ jsem řekla tomu muži, „jste prožil spoustu jiných pravd podle doby, jak jste procházel svým životem. Ale to není všechno. Teď vás trošku šokuju. Protože pravda Boha je součet všech pravd. To znamená, všech lidí žijících. A teď budu mluvit jen o naší planetě, ne o vesmíru, protože to už by bylo nad náš rámec pochopení. Stav na planetě je součet všech buněk žijících v tu chvíli. Jenže ony umírají a rodí se. Takže ta pravda se pořád mění.“ A říkám: „Stačí vám moje odpověď?“ A on: „Jo, jo, stačí.“