S kružítkem k atlasu, s úžasem na zadek

Díky čtenářům za odkaz na pěkný článek.

http://outsidermedia.cz/s-kruzitkem-k-atlasu-s-uzasem-na-zadek/


S kružítkem k atlasu, s úžasem na zadek
Perkins • 21. února 2015 • 181 přečtení


Nejsem expert přes vojenství jako blicí Karel Dolejší, mám daleko do jeho oblíbeného izraelského stratéga Martina Crefelda, nebrouzdám po webech, kde každý zná technicko-taktická data zbraní, které zná „Jane´s“. Nezajímají mne tvary křídel, „nabití“ nástrojů smrti elektronikou či avionikou, zbraně pro mne nejsou fetiš, ale nástroj politiky.

Svět je dnes kontrolován strachem, řadou typů strachů, od civilizačních, klimatických, ekonomických, ale ten vojenský, z fyzické likvidace je pro většinu ten největší – protože je nejsnáze pochopitelný, vchází do obydlí i toho největšího blba, kterému nevysvětlíte blahodárnost konání IMF, i kdybyste se snažili, nevím jak. Zato, jak vypadá dům po výbuchu bomby, to ví i nepřizpůsobivý občan civící na „naše“, „české“ TV zprávy, nebo hollywoodský film v produkci Pentagonu.

Vždyť kdybychom eliminovali propagaci násilí, vraždění, destrukce, invazí a exhibici absence morálky, odpovědnosti a lidství z programu našich telek a kin, mohlo by se vysílat asi tak jen dvě hodiny denně. Třeba do populárního Midsomeru už musejí dovážet obyvatele, původní byli v seriálu již několikrát vyvražděni. Marně čekám, zda západní „tvůrci“ přijdou s nějakou novou, neotřelou bestialitou, dost nepoznanou krutostí. Tvůrčím způsobem již zpropagovali i mučení.


Coby zpozdilého Slovana mne neláká krev a míra a masa obětí, parametry efektivnosti vraždění „těch podlidí“, co překážejí zájmům kapitánů korporátního světa, ale vnímám zbraně jako odstrašující prostředek pro účely sebeobrany, zachování svojí rodiny, obce, národa, státu, kultury života a statusu „rovného mezi rovnými“. Neb žít v předklonu či na kolenou, to vadí nejen kolenům, páteři, ale nakonec i hlavě. Těžko bychom v tomto smyslu hledali lepší vzorový studijní příklad než českou kotlinu“. Už nemáme jasno ani v tom,

Válka jako pokračování byznysu

Kdysi Clausewitz formuloval vojenskou doktrínu, pravidla vojenství, z nichž řada platí, přestože se už dávno neválčí předovkami. Mezi jeho poučkami je, že „válka je pokračování politiky vojenskými prostředky“, aneb „válka začíná tam, kde politika vyčerpá svoje prostředky“. To bylo ovšem v dobách, kdy, alespoň pro-forma, byla politika v rukou státu, respektive parlamentních zástupců „lidu“. Dnes, kdy armády válčí na rozkaz systémových korporací a v jejich exkluzivním zájmu, a válku stále platí nešťastní daňoví poplatníci, ať žijí v Impériu kdekoliv, by Clausewitz prohlásil, že protože byla (nejen) politika zprivatizována byznysem, a také se stala byznysem, vypadla jako taková z rovnice. Byznys je válka, válka je byznys, a čím větší válka, tím lepší byznys pro globální elity. Cca 55 milionů mrtvých, padlých v imperiálních válkách od konce 2. světové války, dosvědčuje, že se elity snaží o vlastní prosperitu na cizí účet, seč mohou a jak je jim umožněno.

Marketingové heslo „Oponuj globálnímu byznysu a jsi mrtvý“ se stalo neodolatelným do té míry, že se“podlidi“ ze všech sil snaží, aby nebyli exterminováni jen pro to, že chtějí žít po svém a nestát v haptáku, když je přijde okrást nějaký übermensch kravaťák se schopností uvést do chodu smrtící mašinu Impéria. Ta vraždí ráda, má to v popisu práce, a nejlépe se jí vraždí všichni ti, co se nemají čím bránit. Nejlépe na dálku, mimo dostřel a ohrožení zbraněmi nepřítele. Dosud to byl „business as usual“. Připluli na letadlové lodi, zbombardovali do doby kamenné a odjeli na zasloužený odpočinek. V horších případech, jako ve Vietnamu či Afganistánu, museli i na souš, do džunglí a do hor, a tam už to taková selanka nebyla – ale nezaměstnaných lůzrů ochotných pro peníz nasadit svoji levnou kůži je pořád dost, a tak – pár tisíc „hrdinů“ pod drnem tu, pár tisíc „hrdinů“ jinde – co to je, když, v globálu, miliardy z plenu, drogového kšeftu a dodávek armádě tečou do správných kapes. Socializace nákladů války, privatizace lupu a zisků.

Asi všichni jsme četli Hellerovu knihu „Hlava 22″ či viděli film. Všichni jsme podlehli dojmu, že je to dílo hlavně o Yossarianech, pilotech ve válce. Málokdo byl ochoten akceptovat, že to dílo je hlavně o válečném byznysu representovaném šmelinářem jménem Milo. O americkém pohledu na válku, coby skvělém prostředí pro zbohatnutí pro některé privilegované a „úspěšné“ a o umírání těch poctivých a blbých. Pro Západ je válka kšeft, propagandistický zbytek je fikce a náborový leták Impéria. Bez těch ochotných umírat pro cizí zisk ten byznys stále nejde provozovat.

Meče a štíty

Neodmyslitelnou součástí válečného byznysu je armádní výstroj a výzbroj. Zatímco chudší národy zaměřené na sebeobranu z logických důvodů preferují odolné, víceúčelové, levné, byť účelu sloužící válečné stroje a vybavení pro tvrdé klimatické podmínky a „polní“ provozní podmínky, berouce v úvahu krátký shelf-life čehokoli v bitevních podmínkách, válečný byznys Impéria si zvykl na fešáckou válku z letišť s pevným povrchem, všudypřítomnou servisní základnu, nejnovější a nejdražší technologie fungující skvěle za „laboratorních“ podmínek skvěle fungujícího zásobování a de facto nikým neohroženého týlu. Zvykl si na bezlimitní přísun peněz z nových zakázek, hrazení neúspěšných vojenských výzkumných a ověřovacích projektů státem a v duchu Boha maximalizace zisku dodává Impériu stále komplikovanější, na provoz i údržbu náročnější, dražší, ve válečném konfliktu s větším protivníkem méně využitelné zbraňové systémy. O aplikaci v náročnějších klimatických podmínkách, pouštích a džunglích mimo civilizaci ani nemluvě.

V době, která se ukájí nezpochybnitelnými údaji (falšovaných) statistik a stejně falšovanými průzkumy veřejného mínění, říká jedna těch statistik, že USA se podílejí na nákladech na zbrojení cca 75 až 80 procenty celosvětových výdajů. Impresivní, byť „jedou na dluh“ skoro půl století, ale nic to neříká o efektivnosti výdajů a hlavně použitelnosti válečného hardware západní provenience v podmínkách konkrétních válečných konfliktů. Nic to neříká o jejich schopnostech čelit úhlavním nepřátelům – Ruské federaci a ČLR. Nic to neříká o tom, jaká je ufinancovatelnost delšího konfliktu s takovým úhlavním nepřítelem v podmínkách, kdy ceny porovnatelné techniky-náhrady zničených válečných strojů-jsou v euro-atlantické zóně o 30 až 200 % (v závislosti na typu zbraně) vyšší než v Rusku či Číně. A nadnárodní byznys Americe slevu nedá, i kdyby bojovala se Satanem samým. Ergo, třetí světová, pokud k ní dojde, je na Západě chápána jako první masivní útok všemi dostupnými silami a prostředky devastujícími nepřítele tak, že nebude schopen protiútoku a delší války. Tomu nasvědčuje trend nahrazení kvantity kvalitou v duchu vyznávání boha pokrokových technologií.

Od vietnamské války lze na Západě sledovat nejen obecnou redukci počtů bojových strojů všeho druhu, ale i přechod od konskriptivních armád k profesionálním-žoldnéřským. Z globálního hegemona se stala ozbrojená moc schopná bojovat jen v jednom až dvou malých regionálních konfliktech, a to v posledních desítiletích jen za podpory koalicí ochotných všehoschopných vazalů. Kdyby byla pro vítězný konec války ve 21. století rozhodující cena, kvalita, technologická vyspělost používaných zbraní, tak by se stal Afghánistán 52. státem Unie už před léty.

Ztráta sebejistoty

Už nějakou dobu se mi zdá, že se jednání servisních elit Západu dramaticky mění. Ve vztahu k rodícímu se Euroasijskému mocenskému bloku, tedy úhlavnímu nepříteli Impéria peněz, se přezíravá nadřazenost, drzé čelo sebejistého vyděrače mění ve znepokojený, překvapující respekt …k síle. Pózují dál, blufují, vyhrožují svojí mocí, (severoatlatntickou) jednotou elit Západu – ale sebejistota je prostě pryč. Proč ti, kteří po staletí dělají byznys se svými partnery tak, že jim přiloží hlaveň k spánku a dají demokratickou volbu mezi porobením a smrtí, náhle mění postoje a cestují do Moskvy častěji než do Washingtonu? Pomiňme na chvíli systémovou krizi Západu, pomiňme divadelní představení servisních elit, soustřeďme se pro tento okamžik na onu pistoli u hlavy.

Někdy kolem nás proletí kritické informace, které zaznamenáme, ale bez znalosti souvislostí a jejich potencionálních dopadů na náš svět nedovedeme ihned docenit. Mne k hledání souvislostí a oněch dopadů přiměl článek A. Suttona „Another ‘Red October’ For Putin, Russia?“ publikovaný 21. ledna 2015, s podtitulem: “Když se ekonomické konflikty vyostřují, dobrý student historie ví, co se děje dál. Kdo si myslí, že “dnes je vše jinak”, hrubě se mýlí.”

Když Obama využil svůj projev na 69. Valném shromáždění OSN k označení Ruské federace jako největší hrozby jeho světu (Impériu), hroznější než všichni teroristé světa, dokonce hroznější než islámský fundamentalismus, znělo to hystericky a neadekvátně. Co přimělo nominálně nejmocnějšího manažera světa tvrdit takové absurdity?

Zdá se, že je toho vice, a panu Obamovi a jeho týmu jen „došly“ souvislosti a důsledky reorganizace a přezbrojování Ruské armády posledních let. Sutton se domnívá, že Obamův “pohár” přetekl po Putinově návštěvě dokončované ponorkové základny, kde padly zásadní informace, které přiměly US administrativu se konečně vážně zabývat závěry Vojensko-průmyslového výboru RF z počátku září 2014 a Putinovým příkazem ke tvorbě úplně nové Vojenské doktríny RF s termínem plnění do konce prosince 2014. Jde o zlomový okamžik, kdy Rusko údajně přechází od „hluboké obrany“ k doktríně „předsunuté obrany“ za využití kompletně nových technologií se zaměřením na přesné údery v hloubce týlu protivníka. Je to zákonitá reakce na obkličování Ruska základnami NATO a přibližování palebných pozic Západu Moskvě a základnám strategických raket, přípravu podmínek pro první úder strategickými silami Západu.

Není to nic nového, a navíc, funkčnost takové doktríny byla ověřena v průběhu Kubánské krize, kdy Sovětský svaz v reakci na rozmístění raket Polaris v Turecku rozmístil svoje rakety středního doletu na Kubě. Tento odvážný, do té doby nemyslitelný krok vedl nejen ke stažení předmětných raket jak z Turecka, tak z Kuby, tak zplodil dlouhou mírovou etapu nazývanou MAD – Mutually Assured Destruction. V době amerických snů o válce v a z kosmu, neproniknutelných raketových deštnících, neproniknutelností obklíčení Ruska, beztrestné napadnutelnosti Ruska, přistupuje Putin k radikálnímu zmenšení „bezpečné vzdálenosti US/NATO palebných prostředků“ (bye, bye, fešáckým válkám bez vlastního ohrožení) a přiblížení nepřátelských cílů palebným prostředkům Ruska.

V rozporu s předcházející politikou atlantických elit Ruska zahájila země proces dosažení unifikace, kompatibility systémů komunikace, řízení bojových operací mezi všemi druhy vojsk. Putin avizoval potřebu zavádění úplně nových, univerzálních, standardizovaných lodí pro Ruské loďstvo, univerzální a standardizované zbrojní systémy a technologie pro pozemní síly, námořní pěchotu, letectvo i raketové vojsko. Vše na bázi jedné součástkové a technologické báze. Ruské. Žádné další Mistraly či izraelské drony už nebudou.

Rusko musí čelit novým nebezpečím, novým výzvám akcelerací výzkumu, vývoje, ověřování a rychlým zaváděním úplně nových typů zbraní a technologií s akcentem na velmi přesné dalekonosné raketové systémy, a to aplikovatelné i v podmínkách Arktidy. Putin uvedl, že řada nových vojenských technologií již vstoupila do výzbroje armády, tempo inovace je však nutno urychlit, aby Ruská armáda disponovala na konci roku 2016 širokou plejádou zbraňových komplexů, na které nebude mít Západ odpověď, a proto bude muset přehodnotit realizovatelnost agrese – prvního útoku na Ruskou federaci.

V závěru svého vystoupení Putin trochu záhadně vypustil z úst: „Trápí nás i jiné věci. Máme pro naše západní partnery, z pohledu naší výzbroje, už teď pár hodně nepříjemných překvapení. Za hlavní nyní považujeme, abychom zabránili na Západě hysterii poté, co zjistí, co na ně již máme k dispozici.“

Sutton říká, že poslední Putinově poznámce věnovalo pozornost jen pár lidí na světě. A zatímco těch pár pozorných přemýšlelo, co Putin svojí poznámkou myslel konkrétně, situace se začala vyjasňovat sama pár dní poté, když Putin přijel na inspekci právě dokončované černomořské ponorkové základny v Novorossijsku.

Admirál Vitko, jehož hlášení prezidentovi bylo přenášeno ruskou televizí, mimo jiné prohlásil, že Novorossijsk se stane domovem pro poslední generaci dieslových ponorek “Varšavjanka” (projekt 636.3), vyzbrojenou střelami s plochou dráhou letu nového typu odpalovanými z torpédometů ráže 533 mm. Předcházející typy rakety tohoto typu “Birjuza a “Kaliber” měly dostřel max. 300 km. Vladimír „Hrozný“ se admirála zeptal: „A jaký dostřel mají tyto nové křídlaté rakety.“ A pak to padlo a rána dopadu se ozvala i ve Washingtonu:„Přesný zásah do vice než 1500 km. V Novorossijsku bude těchto největších a technologicky nejpokrokovějších dieselových ponorek osm.“

S kružítkem k atlasu

Čtenář Blesku si řekne: „No a co? I kdyby to byla pravda, mění to něco?“ Aby si člověk uvědomil, o co kráčí, co to znamená, musí se vrátit ke školnímu atlasu světa, uchopit po létech kružítko, nastavit si úměrně měřítku mapy vzdálenost 1500 km a propíchat mapu jako řešeto. Bavíme se o 1/6 plochy světa.

Pro jednoduchost, začněme s pevnými body. Pro stále větší význam Arktidy a jejích nerostných zdrojů zahajme průzkum dopadů na severu a opišme kruhy s centry na Nové Zemlji, severním pobřeží Ruska až po Beringův průliv. Pokračujme východním pobřežím Čukotky, Sachalinu a Kuriĺských ostrovů. Na jihu zapichujme na jižní okraj Kaspického moře, které bude brzy brázdit flotila devíti raketových nosičů typu „Bujan-M“, jakýchsi minikřižníků o výtlaku pouhých 950 BRT s malým ponorem, schopných plavby i na velkých ruských řekách (tři už jsou ve službě). Jedna salva raket nové generace jen z této flotily „pokryje“ 72 separátních cílů současně.

Protože Rusko hovoří o standardizaci a unifikaci výzbroje svých ozbrojených složek, o existenci pozemní a letecká verze nových raket s plochou dráhou letu není třeba pochybovat. Proto nezapomeňme zapíchnout kružítko ani na území Arménie. No a doputujeme k ruské vojenské základně v syrském přístavu Tartus. Tam dostaneme saúdsko-katarské osipky, případně pozvánku do tel-avivského kabaretu „Iron Dome“. Na západě se pro tento okamžik omezme na Kaliningrad a x-tou reprízu představení „Polska zginiela“, a dál, na poloostrov Kolyma, kteří Norové a Britové nebudou mít rádi o to více.

Pokud již takto počmáraná mapa nestačí, vezměme v úvahu, že ruské vojenské námořnictvo a jeho palebná síla se “courá” v mezinárodních vodách všude možně, navštěvuje přístavy spřátelených zemí, jako jsou Kuba, Venezuela, z povzdáli monitoruje všechny agrese Impéria po celém světě. Je neustále v pohybu, od jaderných ponorek po hladinové lodi a prostředky elektronického monitorování a průzkumu – představuje páteř předsunuté obrany RF, operující „za zády“ zónové protiraketové obrany USA a NATO. Každá, i sebestarší ruská ponorka vybavená torpédomety ráže 533 mm se vyzbrojením novým typem raket stává strategickou zbraní, stejně tak jako všechny hladinové lodě vybavené odpalovacími zařízeními pro starší typ raket „Kaliber“. Kouzlem nových raket je, že celý palební komplex – odpalovací zařízení, centrum řízení palby i raketa sama, se údajně vejde do 3 klasických námořních čtyřicetitistopých transportních kontejnerů. Mohou tedy plout i na každé obchodní lodi s ruskou vlajkou, bude-li potřeba. Jejich přesun do spřátelených zemí je prakticky nekontrolovatelný.

Nové rakety s plochou dráhou letu ponesou i supermoderní dálkové strategické bombardéry typu Tupolev 160, které jsou již předmětem velké nevole Západu svými patrolami v mezinárodním vzdušném prostoru, od USA, přes Kanadu, Norsko po zbytek Evropy. Pro dosažení odpalovacího bodu nebudou muset létat tak daleko, anebo si vystřelí podstatně dál. O tom, že předmětné rakety mohou nést, kromě jiných, i jaderné taktické zbraně, se snad není nutno vůbec zmiňovat. Pak jedna raketa sfoukne svaz letadlových lodí jako svíčku. Sbohem, fešácká válko éry letadlových lodí. Sbohem éře letadlových lodí. Sbohem éro, kdy žoldnéři Impéria ničili nepřizpůsobivé podruhy světa z absolutního bezpečí svých základen a lodí, vzdálených stovky kilometrů od bojiště.

Aniž bychom dali průchod spekulacím o dalších zemích (třeba Kubě, Řecku, ČLR, Iránu), odkud by ty nové ruské “potvory”, z nichž každá potopí křižník „na první dobrou“, aniž bychom vzali do úvahy další indicie velkých změn v nerovnováze vojenských sil mezi Západem a Východem, je možné konstatovat, že ruští mužici nám právě rozstříleli globální vojenskou doktrínu Impéria. Není divu, že imperiální marionety vz. Merkel ztrácejí glanc, rozvahu, rozum a představu, co vlastně dál a jak. Vladimír Vladimírovič má, zdá se, plnou pracku trumfů, v rukávu další, mlčí o nich, barnumsky se nevytahuje, selfíčka nerozdává, ale v manéži i v zákulisí hraje jak z partesu, a ty samolibé hejly bez trumfů přivádí do zoufalství, bourá jim jejich svět iluzí o sobě samých.

Tím by pojednání o mapě a kružítku mohlo skončit, kdybych ještě jednou nechtěl podtrhnout aspekt významu oněch podmínek a souvislostí. Narovnat „Bleskovou“ verzi dvou významných událostí, majících přímou vazbu na popisovanou inovaci ruských námořních raketových sil.

Slepé oči, hluché uši

Princip fungování soudobého západního válčení je poměrně primitivní – smést v první řadě veškerou protileteckou a protiraketovou obranu, oči a uši nepřítele (radary) a znemožnit spojení, řízení odporu protivníka (cíl spojovací, komunikační systémy), letiště a zásobování PHM. Vytvořit totální dominanci ve vzduchu. Přitom sám vidět, slyšet a monitorovat na dálku. Tento systém se v celé řadě osvědčil hlavně pro absolutní technologickou, početní a ekonomickou převahu Impéria nad slabšími protivníky, kterým se o výzbroji schopné čelit takové převaze nemůže ani zdát.

Významným prostředkem jak průzkumu, vedení válečných operací, tak i prostředků státního terorismu se staly letecké bezpilotní prostředky – tzv. drony. Jsou dovedením “fešácké” války k dokonalosti – operátor dronu vraždí mezi snídaní v kalifornském McDonaldu a cestou pro děti do školy po konci „pracovní směny“ ve svém plechovém kontejneru obklopeném anténami. Dějiny vojenství jsou protkány ve své době úžasnými inovacemi, z nichž každá nalezla odezvu v protiopatření, vyvinutí zbraně, která z původního zázraku vojenské invence udělala časem omezeně funkční zbraň, ne-li šrot. Drony nebudou výjimkou.

Z dlouhé řady důvodů je jasné, že Rusové mají „přečteny“ drony – od americké po izraelskou provenienci – víc než dobře. Jeden z prvních bojových dronů jim padnul do rukou díky Miloševičovi za útoku NATO na Jugoslávii. Od té doby sbírají a analyzují různě sestřelené či ztroskotané drony po celém světě. Před asi dvěma roky proběhla světem zprávička, že nad Iránem došlo k převzetím amerického Predátoru, a ať ten husarský kousek provedl kdokoli, prostě ho “sebral” americkému operátorovi a přistál s nepoškozeným strojem na iránském vojenském letišti. Nejde o ztrátu jednoho dronu, jde o fakt, že existuje způsob, jak sebrat útočníkovi nejen zbraň (a oči), ale ji i obrátit proti němu samému.

Mnozí si mohou vzpomenout na to, jak při útoku na Irák CNN zprostředkovala záběry z kamer Tomahawků, kdy ve finální fázi přiblížení k cíli vzdálený operátor zajišťuje precizní zaměřování. Operátor navedl raketu jakousi větrací šachtou do opevněného objektu, a výbuch roztrhal objekt na kusy zevnitř. Ergo, i US cruise missiles jsou ve fázi přiblížení k cíli ovládány stejným způsobem jako ony Predátory a jiné typy dronů. Je úplně scestnou úvaha, že umí-li Iránci a/nebo Rusové převzít dron, umí také převzít US rakety s plochou dráhou letu a dovést je tam, kam potřebují? Pořídit si za 200 tisíc USD/ks Tomahawka a měl by detonovat v ruských službách? Taková válka už není dobrý byznys. Není to jeden z těch Putinových trumfů v rukávu?

Dvě perličky na závěr

Docela nedávno proběhlo v Černém moři show, přesněji show-down, kdy ruský, technologicky obstarožní bitevník SU-24, vybavený zařízením pro elektronickou válku pod názvem “Chibiny”, dvanáctkrát nalétl v mezinárodních vodách v simulovaném útoku na U.S. raketový torpédoborec “Donald Cook” 4. generace, super-duper plod US válečné technologie, vybavený systémem řízení palby Aegis, se 152 Tomahawky na palubě, se 4 silnými radary a 50 protileteckými raketami – a změnil ten zázrak nabitý elektronikou na bezbranné a nepohyblivé necky. Donaldu Cookovi “spadly” všechny systémy, veškerá elektronika a dle některých zpráv byl odtažen, dle jiných okamžitě přerušil plavbu a zakotvil v rumunském přístavu Constanza. US Department of State přiznal existenci incidentu a odsoudil ruskou drzost, ale odmítl potvrdit informaci, že 27 námořníků na místě podalo žádost o uvolnění z aktivní služby. Pro západní mainstreamová média-honicí psy demokracie k ničemu nedošlo. Debakl systémů AEGIS podlehl viróze politicky-korektní autocenzury. Odúmrť takového mediálního sólokapra, to musela být hodně vysoká vlna vysokého tlaku po celé euroatlantidě.

Rusové komentovali událost dost lakonicky ústy šéfa Výzkumného ústavu pro elektronický boj a vyhodnocování technik snižování detekce a viditelnosti (součásti ruské Akademie vzdušných sil), pana Vladimira Balybina: „Čím máte komplikovanější, komplexnější radio-elektronický system, tím je snadnější ho zneschopnit pomocí prostředků elektronického boje.“

A tak nám asi půlmetrový válec pod křídlem SU-24 demonstroval další z Putinových trumfů, co když ne veřejnost, tak Obamy a Merkelové činí nervózními až hysterickými. Jejich Tomahawky sice mají dolet 2500 km, ale – vylétnou vůbec, nebo dolétnou k cíli, a to ještě k čímu cíli?

A netýká se náhodnou „chybinovský problém“ i mezní užitečnosti leteckých sil západu? Co sytém včasného varování AWACS? Považte, letíte superstíhačkou nabitou elektronikou a avionikou – a najednou zhasnou budíky, přestane fungoval knipl, dnes vlastně joy-stick, zhasne turbína, automatika stabilizace letu v čudu, a jediné co (možná) funguje je pyropatrona pro katapultáž. A bez vzdušné superiority Západ nikdy nebojoval, do takové „investice“ se zatím nikdy nepustil. Představa, že americkým, britským či jiným hrdinům Západu létá nad hlavou bez omezení ruské válečné letectvo a střílí na vše, co se dole hýbá, musí být pro dosud všemocné vlastníky demogracie a šiřitele svých „jediných myslitelných civilizačních hodnot a cest“ deprimující.

Zdá se, že se nám mění svět před očima a ona koloniální bambitka u hlavy ne-lidí 21. století se potkává s chybinovským momentem nefunkčnosti.

Možná se nám povedlo nahlédnout za kulisy a poodhalit důvody, proč jsou západní servisní elity vyvedeny mimo klasickou bohorovnost, proč jsou náhle schopny a ochotny jednak jinak než dříve, proč je mezi nimi cítit rostoucí zmatek, nejistotu, proč nejsou schopny kontrolovat strach a podléhají hysterii i na veřejnosti. Ale možná že také ne, že je toho podstatně víc, co bychom měli znát a zahrnout do úvah.

Jakoby výše uvedené nebylo již tak dost konspirativní, obtížně průkazné a spekulativní, přidám třešničku na ten konspirativní dort z jediného zdroje, který vnáší alespoň nějaký vhled do výše uvedené problematiky. Jiné jsem nenašel, a tak prodávám, jak jsem nakoupil.

Údajně existuje belgický vědec iránského původu jménem Mehran Keshe, který vynalezl jakousi plasmovou, nedetektovatelnou (současnými přístroji neměřitelnou) energii. Zdá se, že ho Belgie ani NATO nebraly vážně, nebo že dokonce došlo k jeho pronásledování. Měl, dle jeho vlastních slov, podat z tohoto důvodu trestní oznámení proti státu Belgie u Mezinárodního soudního dvoru (ICC) v Haagu. Keshe se poté obrátil k rodnému Iránu a Rusku a svoje poznatky jim předal s podmínkou jejich mírového využití. Vědec hovoří o tom, že íránské „lapení“ Predátora bylo částečně důsledkem osvojení jeho know-how Íránci.

V tříhodinovém videu tvrdí, že Rusům předal know-how těsně před uzavřením první rusko-čínské dohody o výstavbě produktovodů a velkých dodávkách plynu do ČLR. Video je pro normálního smrtelníka příliš odborné a navíc, „perská“ angličtina pana Keshe se pohybuje kolem meze srozumitelnosti. Nicméně, kdo bude mít trpělivost, dozví se, formou otázek a odpovědí, i věci jednoduše pochopitelné, bez duální interpretace. Mezi nimi patří tyto chuťovky. Donald Cook byl provozním testem Rusy vyrobeného aparátu s využitím Kesheho technologie. SU-24 bylo bezpilotní, bylo řízeno na dálku, tzn. že Kesheho energie je kontrolovatelná, nelikviduje ruské elektronické a avionické systémy. Výzkumník tvrdí, že to zařízení má potencionál vyčistit moře od válečných lodí, nadělat z nich bezmocné a nefunkční necky. (U.S.S. Donald Cook stál daňové poplatníky USA údajně 3,5 miliardy USD).

Nejsrozumitelnější část videa je mezi časem 1:30 až 1:50 – Keshe tam, mimo jiné tvrdí, že výzkum jeho plasmové energie, vývoj a stavění mírových aplikačních technologií probíhá v současnosti simultánně v Rusku, Iránu a Sýrii, a z hlediska jeho vnímání, výzkumníci třech uvedených zemí jsou na srovnatelné úrovni.

Tumáš, čerte, kropáč. Včil, mudrujte. Začnete v pohodě s kružítkem, a skončíte v…