http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2015/02/vas-syn-se-nachazi-v-zajeti-u-opolcencu.html
Váš syn se nachází v zajetí u opolčenců DNR
18. 2. 2015
– Haló?
– Haló!! Serjožko, synku můj! Kde jsi, co je s tebou?
– Nejsem Serjoža.
– Co je s ním? (ženský hlas se doslova zlomil ve křik)
– Ne, nebojte se, je živ a zdráv, je v zajetí u opolčenců v Doněcké národní republice.
V telefonu je vteřinu ticho. Pak divoký křik a slzy:
– Kosťo, Kosťo! Serjoža je v zajetí! Slyšíš, je v zajetí u Čečenců!
– Ne, paní, nebojte se, s vaším synem je všechno v pořádku.
Ale v telefonu je slyšet jen ženský pláč, opravdová hysterie, vedle je slyšet mužský hlas: – Dej mi telefon, to jsou nejspíš podvodníci, potřebují teď peníze.
Já:
– Haló!! Serjožko, synku můj! Kde jsi, co je s tebou?
– Nejsem Serjoža.
– Co je s ním? (ženský hlas se doslova zlomil ve křik)
– Ne, nebojte se, je živ a zdráv, je v zajetí u opolčenců v Doněcké národní republice.
V telefonu je vteřinu ticho. Pak divoký křik a slzy:
– Kosťo, Kosťo! Serjoža je v zajetí! Slyšíš, je v zajetí u Čečenců!
– Ne, paní, nebojte se, s vaším synem je všechno v pořádku.
Ale v telefonu je slyšet jen ženský pláč, opravdová hysterie, vedle je slyšet mužský hlas: – Dej mi telefon, to jsou nejspíš podvodníci, potřebují teď peníze.
Já:
– Halo, slyšíte, nejsme podvodníci, my jsme opolčenci, pokud si chcete vyzvednout syna...
Ale na konci už nikdo neposlouchá, už nikdo neslyší, je tam přestřelka.
Žena křičí: – Proč jen jsem tě, ty starý hlupáku, poslechla, zaplatit jsme měli a všechno...
Muž: – Zavři hubu!
Já:
– Haló, slyšíte mě?
V telefonu se ozve hlas téhož Kosti, který vzal telefon:
– Slyším, ty zrůdo čečenská, jsem poručík ve výslužbě Konstantin F....o. A řeknu ti, jestli z hlavy mého syna upadne třeba jen jediný vlas, já si tě najdu, na kusy roztrhám, věř mi, já vím, jak se to dělá.
Opět hlas ženy: – Co to děláš, teď ho už určitě zabijou!
Zase já:
– Haló, slyšíte, voláme vám kvůli tomu, abyste přijeli a vašeho syna si vyzvedli.
– Nemám tolik peněz, co chcete, jsem veterán, invalida, ale já si vás najdu, slyšíte....(nadávky)... Ještě umím držet zbraň v rukách, byl jsem v Afghánistánu...
– Haló, pane, mě nezajímá váš životopis, přijeďte si vyzvednout vašeho syna.
V telefonu je slyšet jen výměna mezi rodiči, nejraději bych to položil.
Pak přichází velitel: – Dej mi telefon, já s tím afghánem promluvím.
– Haló? Filine, slyšíš mě?
Na druhém konci je rázem hrobové ticho.
– Haló, Filine, já vím, že mě slyšíš.
Ale na konci už nikdo neposlouchá, už nikdo neslyší, je tam přestřelka.
Žena křičí: – Proč jen jsem tě, ty starý hlupáku, poslechla, zaplatit jsme měli a všechno...
Muž: – Zavři hubu!
Já:
– Haló, slyšíte mě?
V telefonu se ozve hlas téhož Kosti, který vzal telefon:
– Slyším, ty zrůdo čečenská, jsem poručík ve výslužbě Konstantin F....o. A řeknu ti, jestli z hlavy mého syna upadne třeba jen jediný vlas, já si tě najdu, na kusy roztrhám, věř mi, já vím, jak se to dělá.
Opět hlas ženy: – Co to děláš, teď ho už určitě zabijou!
Zase já:
– Haló, slyšíte, voláme vám kvůli tomu, abyste přijeli a vašeho syna si vyzvedli.
– Nemám tolik peněz, co chcete, jsem veterán, invalida, ale já si vás najdu, slyšíte....(nadávky)... Ještě umím držet zbraň v rukách, byl jsem v Afghánistánu...
– Haló, pane, mě nezajímá váš životopis, přijeďte si vyzvednout vašeho syna.
V telefonu je slyšet jen výměna mezi rodiči, nejraději bych to položil.
Pak přichází velitel: – Dej mi telefon, já s tím afghánem promluvím.
– Haló? Filine, slyšíš mě?
Na druhém konci je rázem hrobové ticho.
– Haló, Filine, já vím, že mě slyšíš.
Odkudsi se sotva slyšitelně ozve:
– Halóóó?
– No konečně ses ozval co, to už neznáš kamarády z vojny, už jsi ztratil paměť?
– ...Saňo, jsi to ty?
– No kdo jiný?
– A ty co,... jsi taky v zajetí?
– V jakém zajetí?
– No... u nich, u Čečenců, u separatistů?
– Tobě snad přeskočilo? Míň koukej na televizi. Jsem velitelem opolčení.
– Jaký velitel? Tam co teroristi a Čečenci? V opolčení?
– Velkou část těch Čečenců a teroristů už víc jak třicet let znáš... Pamatuješ Fedota? Seňu a Vasku Ryževo, všichni ti staříci bojují, hodně z našich doněckých tu je.
Znova ticho a pak pochybujícím hlasem:
– A Andrjucha, můj kámoš, je kde?
– Andrjucha je už na onom světě, padl ještě v červnu, jeden z prvních...
– A já mu volal, ale u něj je telefon vypnutý, myslel jsem, že utekl do Ruska...
– Přijedeš, povyprávím ti přesně, jak od nás Andrjucha sběhnul. A syna si vyzvednout – přijedeš? My nevíme, co s nimi, nemáme tu zrovna hromady jídla.
– Přijedu, jasně, přijedu, ale jak?
– Potichoučku, přes Rusko, přes Rostov, jinak to nejde, moji chlapci si tě najdou, bude-li třeba.
– Bude, určitě bude, zítra vyjedu.
– Dám ti telefon člověka, on tě najde a doprovodí kam třeba...
Za dva dny baťka zajatého vojáka ukrajinské armády byl ve stejné chatě, popíjel hořkou s velitelem a vzpomínali na tu druhou válku. Ráno dva zajaté kluky a baťku-poručíka v záloze, se kterým jsem mluvil, odvezli zpátky na hranici s Ruskem.
Následující den se však baťka objevil v našem ležení znova:
– Já... no... podumal jsem a rozhodl se neodjíždět, kluky jsem dopravil do Ruska, a vrátil se k vám. Zbraň mi dáte?
-----------------------------------------------------
PS: Dnes se v jednom dopise našel tento text. Autor – opolčenec prosil ho uveřejnit. Potvrdil, že je to stoprocentní pravda, jen změnil jména a příjmení osob.
– Halóóó?
– No konečně ses ozval co, to už neznáš kamarády z vojny, už jsi ztratil paměť?
– ...Saňo, jsi to ty?
– No kdo jiný?
– A ty co,... jsi taky v zajetí?
– V jakém zajetí?
– No... u nich, u Čečenců, u separatistů?
– Tobě snad přeskočilo? Míň koukej na televizi. Jsem velitelem opolčení.
– Jaký velitel? Tam co teroristi a Čečenci? V opolčení?
– Velkou část těch Čečenců a teroristů už víc jak třicet let znáš... Pamatuješ Fedota? Seňu a Vasku Ryževo, všichni ti staříci bojují, hodně z našich doněckých tu je.
Znova ticho a pak pochybujícím hlasem:
– A Andrjucha, můj kámoš, je kde?
– Andrjucha je už na onom světě, padl ještě v červnu, jeden z prvních...
– A já mu volal, ale u něj je telefon vypnutý, myslel jsem, že utekl do Ruska...
– Přijedeš, povyprávím ti přesně, jak od nás Andrjucha sběhnul. A syna si vyzvednout – přijedeš? My nevíme, co s nimi, nemáme tu zrovna hromady jídla.
– Přijedu, jasně, přijedu, ale jak?
– Potichoučku, přes Rusko, přes Rostov, jinak to nejde, moji chlapci si tě najdou, bude-li třeba.
– Bude, určitě bude, zítra vyjedu.
– Dám ti telefon člověka, on tě najde a doprovodí kam třeba...
Za dva dny baťka zajatého vojáka ukrajinské armády byl ve stejné chatě, popíjel hořkou s velitelem a vzpomínali na tu druhou válku. Ráno dva zajaté kluky a baťku-poručíka v záloze, se kterým jsem mluvil, odvezli zpátky na hranici s Ruskem.
Následující den se však baťka objevil v našem ležení znova:
– Já... no... podumal jsem a rozhodl se neodjíždět, kluky jsem dopravil do Ruska, a vrátil se k vám. Zbraň mi dáte?
-----------------------------------------------------
PS: Dnes se v jednom dopise našel tento text. Autor – opolčenec prosil ho uveřejnit. Potvrdil, že je to stoprocentní pravda, jen změnil jména a příjmení osob.
zdroj:
http://cont.ws/post/75656/
http://politikus.ru/articles/43479-vash-syn-nahoditsya-v-plenu-u-opolchencev-dnr.html
http://cont.ws/post/75656/
http://politikus.ru/articles/43479-vash-syn-nahoditsya-v-plenu-u-opolchencev-dnr.html
(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
spasiba Vlabi :)... včera som to čítal na politikus... netrúfal som si to ale preložiť... ďakujem za príbeh... leo
OdpovědětVymazatKdyž jsem se pokusila vžít do situace těch rodičů, šly na mě mrákoty. Bože ! V těch válkách už člověk nemůže věřit ani vlastnímu bratrovi ! Představte si tu věc ! Nevíte, kde je vaše dítě, ten strach, bezestné noci ! Večer prosedíte u zpráv tvnova a druhý den kdosi volá a tvrdí vám úplně něco jiného ! Kdo by to dokázal, věřit v takové situaci jen sám sobě, své prozřetelnosti ?! Je to vlastně šílené, když člověk ani neví, co se děje za humny.
OdpovědětVymazatdan.
bude hur, to je jedina jistota
OdpovědětVymazattakí ako Vy kazia ...
Vymazatkazia kazia až všetko pokazia
VymazatDíky za každou takovouto zprávu o skutečném dění. Média v čele s ČT plodí hrozné dezinformace. Ale většina lidí si myslí své a nevěří. To jen velká města a Praha jsou zblblé propagandou....
OdpovědětVymazatKdyž ty nafintěné kašpary a kašpařice v TV uzřím, hned přepínám jinam, kde je nemusím vidět ani slyšet.
VymazatNa zprávy v televizi už dávno nekoukám, hledám si informace jinde. Sranda je, že dnes byl na Aktuálně článek o tom, že ČT už dávno není nezávislá a prezident Zeman přišel s návrhem, aby ti, kdo nechtějí sledovat ČT, dávali koncesionářské poplatky třeba na charitu... Mluvčí ČT se pobouřeně vyjádřil, že ČT nezávislá je. Docela mě to pobavilo, protože ČT bývala před rokem 1989 hlásnou troubou komunistů a po roce 1989 hlásnou troubou zůstala, ale troubí za pražskou kavárnu a pravdoláskaře (takže potažmo za EU a USA). Oni tam opravdu nic jiného neumí, než ten tzv. vlezdoprdelismus a vrtichvostství, kdyby se nemohli právě tomuhle věnovat, asi by se opupínkovali. Taky bych koncesionářský poplatek radši dávala na postižené děti, než ho platila např. za Tvarůžkovou nebo Klepetka v Hyde parku na ČT24, což je učebnicová ukázka jen a jen čisté propagandy ve prospěch USA a EU. O objektivitě nejde mluvit ani v pominutí smyslů.
OdpovědětVymazat