Stránky

23. ledna 2016

Uprchlická krize jako nástroj manipulace s veřejným míněním

Někteří čtenáři se podivují nad tím, že jsem se nepřipojil k současné - pro mě tragikomické - české protiislámské a protiuprchlické hysterii. Tragická je na tom ta nevědomost lidí, komické je ono české "stahování kalhot, když brod je ještě daleko ... když vlastně se nás ten brod ani netýká..." (:-)))) 
Můj blog je zcela nezávislý, nepotřebuji se nikomu nijak zavděčovat, a mohu si psát podle svého svědomí, což taky činím. Mé svědomí v tomto ohledu mi velí zastat se nespravedlivě urážených a osočovaných muslimů, s jejichž kulturou jsem osobně dobře obeznámen. Jsou to obyčejní lidé, zrovna tak dobří i špatní jako Češi, a jsou zrovna tak jsou zneužiti světovými elitami v boji o moc jako obyčejní lidé na celém světě.
Taky mi svědomí velí vystupovat proti lživým mediálním kampaním za účelem rozněcování všeobecné nenávisti.
A rovněž mi to nedá, abych neironizoval české ignorantství a buranství, krystalizující na internetu v podobě ostudných krvelačných rasistických komentářů, 
I když si nějak zvlášť nepřeji, aby se sem hrnuly davy uprchlíků (nebojím se těch uprchlíků, ale obávám se nepříčetných rasistických reakcí české společnosti na ně; oni sem však naštěstí přijít nehodlají), v případě, že by se tak z vyšší moci stalo, mi to vůbec vadit nebude, a nabídnu klidně i ubytování. 
Nemyslím, že svým postojem něco změním, ale prostě patřím mezi těch několik málo procent na následujícím grafu o názorech na přijímání uprchlíků, a nehodlám to skrývat. =Orgonet=



Uprchlická krize jako nástroj manipulace s veřejným míněním

Převzato: http://aloukla.blog.idnes.cz/c/490818/uprchlicka-krize-jako-nastroj-manipulace-s-verejnym-minenim.html?ref=viacbloger

Jana al-Oukla
10. 1. 2016


Novoroční násilnosti v německých městech si bezpochyby zaslouží důkladné vyšetření a nekompromisní potrestání viníků bez ohledu na národnost a víru. Je to také v zájmu většiny slušných migrantů a uprchlíků.

Kolem mediálního a politického kolotoče však vyvstává mnoho otázek.

Hlásily by oběti tak aktivně obtěžování v případě opilého agresivního blonďatého Němce, nebo jde o okolím podporovaný pocit, že snědý cizinec je v tomto případě větší zločinec než „bílý“? Není zde snaha utvrzovat západní veřejnost, že její kultura a společnost je ta lepší a nadřazená, a proto se jí problémy násilí moc netýkají? Nositelem násilí a kriminality jsou náhle jen ti „druzí“. Někteří o nich mluví jako o zaostalých, krvelačných a nadržených svalnatcích, pro které je žena jen „hadr na podlahu“. Jestli jsou tato tvrzení pravdivá, tak proč např. v České republice se obětí sexuálního násilí a obtěžování stalo cca 32% žen. Organizace monitorující tento druh násilí zdůrazňují, že je hlášeno minimum případů. Ve velké většině navíc je pachatelem někdo z okolí oběti. Odsouzena jsou jen 2% pachatelů. To je na vyspělou společnost dost smutný výsledek, který je navíc srovnatelný se statistikami ve většině stabilních muslimských zemích. Německo je na tom přitom podobně jako Česká republika. Jinak by německé ženy nemusely organizovat např. akci „Bezpečný Oktoberfest pro ženy a dívky.“ V roce 2013 na těchto slavnostech piva ohlásily ženy 162 případů sexuálního obtěžování a 4 znásilnění, přičemž před tím to byl téměř dvojnásobek. Ve většině případů byl ve hře alkohol a prostředí hlučného rozdováděného davu. Dle zpráv v loňském roce bylo na festivalu nahlášeno jen 20 případů sexuálního obtěžování. Aktivistky se ale shodují, že jich bylo desetinásobně víc. Proč tedy nebyly tehdy tyto ženy stejně aktivní a nešly na policii?

Jak to že díky zkušenostem z Oktorberfestu, statistikám i v souvislosti s velkým množstvím cizinců nejen ze Sýrie, o jejichž minulosti není dost informací, se neudělala potřebná opatření? Dalo se předpokládat, že se někteří budou chtít během novoročních oslav vyřádit a odvázat stejně jako domácí. Naše zkušenosti s řádění německé či dánské mládeže ukazují, že ani oni nejsou žádná neviňátka. Ano, je zde také kulturní problém. Jak pochopí podnapilý cizinec, který určitě zhlédl řadu západních filmů, kde se to podváděním, střídáním partnerů a sexuálními románky jen hemží, že to tak ve skutečnosti nechodí? Jak pochopí, že dívka, která se věší kolem krku německým mladíkům, tím vyjadřuje jen přátelství? Řekl mu někdo, že to je ona, která určí, kdy a na koho se bude věšet a ne naopak? Asi to vše není tak jednoduché, když i mnoho evropských mladých mužů si stále myslí, že si žena v mnoha případech může za znásilnění sama. Takže se od těch „druhých“ v myšlení zase tolik neliší. Možná se ani lépe nechovají, jen se o tom tolik nemluví. Společenská atmosféra, kdy jsou nemanželské vztahy samozřejmostí, věrnost je staromódní, lidé si chtějí užívat bez ohledu na city druhého a filmy i reklamy se sexuálními motivy jsou všudypřítomné, v boji s násilím proti ženám příliš nepomáhá. Za zamyšlení třeba stojí i to, zda je normální, aby rodiče dovolili 14 – 15 letým dívce jít na večírek k 21 letému muži. Dnes ale někteří rodiče ani netuší, co jejich dítě dělá po škole, s kým se kamarádí. Jak jinak si lze vysvětlit, že v našich krajinách dívky z druhého stupně ZŠ např. kouří marihuanu a nebojí se to zvěčnit na sociálních sítí, chodí s přítelem nebo dokonce otěhotní.

Novoroční oslavy jsou vždy lákadlem pro zloděje i celé bandy. Navíc nad Evropou visela hrozba teroristických útoků. Bezpečnostní složky měly být v pohotovosti a posíleny v místech, kde se lidé shromažďují. Pokud si policie nedokáže poradit s pár mladíky, kteří před jejich očima okrádají a obtěžují ostatní, je to katastrofa. Jak by si poradila v případě teroristického útoku? V takových případech musí jít jakákoliv korektnost stranou. S takovými lidmi se v rukavičkách nejedná. Zdá se, že policie ani zasahovat nechtěla a ve vyšetřování tápe. Indicie, že se jednalo výhradně o muže severoafrického či arabského vzhledu, není dost spolehlivá. Opravdu je průměrný člověk nebo spíš vyděšená žena schopná ve tmě a zmatku rozeznat Araba od Afgánce, Albánce, Rumuna či Itala?

Spekuluje se, do jaké míry šlo o organizovanou činnost. Pokud ano, jak tvrdí někteří svědci, je třeba najít organizátory. A to velmi rychle. Nějak úplně zaniklo jedno z prvních policejních prohlášení, že mezi pachateli byli členové známých a problematických gangů. Proč se ale najednou vše točí kolem několika Syřanů? Pokud se v uprchlickém táboře zorganizoval nějaký gang, pak má i své vůdce. Zaměstnanci zařízení by měli o něčem takovém vědět, protože určitě mezi prvními obětmi byli uprchlíci nebo spíš uprchlice. Takové aktivity měly být včas odhaleny a zastaveny. Pokud však člověk, který platil převaděčům svou manželkou, běhá po Německu na svobodě a dokonce manželku pronásleduje, tak je něco špatně jak v azylové řízení, tak i v zákonech, které nechrání slušné lidi. Zvýšená ostražitost je namístě i v souvislosti s tvrzeními, že mezi syrskými uprchlíky jsou Assadovi lidé. Ti prý mají za úkol vyvolávat problémy přispívající k vlně nenávisti vůči syrským uprchlíkům a tím podporovat režimní propagandu o boji proti zlu. Kromě toho se mezi uprchlíky z různých zemí objevila rivalita v podobně vzájemných potyček. To je snad další varovný signál, že by se nenávist hlavně vůči Syřanům mohla přenést z uprchlických táborů do ulic. Varovných signálů bylo víc než dost. Buď je někdo podcenil, nebo úmyslně přehlédl. I zde by mělo přijít na řadu vyšetřování a sankce. Ano, Německo přijalo uprchlíků až příliš moc. Jejich zvládnutí si vyžaduje zvýšená bezpečností opatření. Ale není to tak trochu vina i těch zemí, které udělaly všechno možné, jen aby u nich uprchlíci o azyl nepožádali s tím, že všichni stejně přeci chtějí do Německa.

Je chyba spojovat tuto událost s islámem. Pro praktikujícího muslima nemá novoroční oslava zvláštní význam. Nebude proto organizovat ani večírek ani se nebude účastnit oslav. Maximálně se někteří půjdou podívat ze zvědavosti. Víc Syřanů ale při pohledu na zprávy z domova má pocit, že není co slavit ani, když oni jsou již v bezpečí. Mnohé od účasti na oslavě v tlačenici odradí i to, že lidé při této příležitosti konzumují nadměrně alkohol i drogy, což může vést k násilnostem a k dalšímu nekontrolovatelnému chování, které je v rozporu s jejich vírou. Jestliže byli přítomní cizinci podnapilí, tak se spíš jednalo o některé migranty, kteří si osvojili západní způsob života. Mohli být mezi nimi také ti, kteří si už i ve své vlasti dovolovali víc než je společensky přijatelné a utekli před trestem nebo pomstou. Mohou mít třeba kriminální minulost nebo nad nimi držel ochrannou ruku někdo z režimu např. strýček u tajné policie. Takoví mladíci, mezi návštěvníky mešit rozhodně nejsou. I doma si užívali v klubech a na diskotékách. Dokonce si troufali unášet a znásilňovat dívky. V arabsko-muslimské společnosti se ale rozhodně nejedná o běžné a většinové chování, ale spíše patologický jev související se způsobem vlády režimů, které drží obyčejné lidi v neustálém strachu.

Většina praktikujících muslimů se alkoholu vyhýbá, stejně jako se vyhýbá intimnímu kontaktu s cizí ženou. Je rozhodně jedno, zda jde o muslimku, nemuslimku, zahalenou či nezahalenou, zda žije v muslimské nebo nemuslimské zemi. Nic z toho nemůže ospravedlnit kriminalitu, obtěžování a už vůbec ne znásilnění. Kdo si myslí opak, má velké mezery jak ve slušné výchově, tak v islámském vzdělání. Bůh vidí vše a všude. Islám takovýto zločin považuje za velmi závažný. Podle islámského práva musí být pachatel potrestán stejně jako v případě nemanželského styku a to bez ohledu na to, co říká nějaký šejch z „pákistánských Kotěhůlek“, tzv. Islámský stát nebo pan XY. Navíc by oběť neměla být ani trestána ani stigmatizována. Že se mnohdy děje opak není vina islámu, protože se to stává i v nemuslimských zemích. Tento zločin je ještě závažnější, pokud se jedná o organizované násilí, tak jak ho známe z egyptského Tahríru. Tehdy většina pachatelů patřila k tzv. „baltagi“ (v Sýrii „šabíha“), což jsou kriminální živly často placené režimem za zastrašování a násilnosti. Tedy lidé, které nemají žádné morální zábrany. V těchto zemí bývají pachateli i členové bezpečnostní složek. Toto je důkazem, že násilí nemá nic společného ani s vírou ani národností. Diktatury a hlavně různé konflikty nejsou normální stav společnosti, zde se bohužel ženy a děti stávají rukojmími a obětmi jako první. O tom by určitě mohly vyprávět třeba bosenské ženy. Stejně jsou ale zajímavé dokumenty mapující obchod s iráckými uprchlicemi v Sýrii nebo jejich znásilnění iráckými policisty či americkými vojáky.

Rozhodně je třeba oddělit zrno od plev. Je to hlavně v zájmu uprchlíků. Pro schopnou policii a bezpečnostní složky by to neměl být problém. Měřit by se mělo všem stejně. Je potřeba potírat jakékoliv násilí. Nikoliv jen tehdy, když se to zrovna hodí. Když je pachatel ze skupiny, kterou někdo chce očernit a zneužít pro své cíle. Mimochodem dle policie byli mezi pachateli Němci, Srb a také Američan. Zatím to ale vypadá, že prioritou je posílit vlnu odporu proti migrantům a muslimům všeobecně a nikoliv vyšetřovat. Jakoby novoroční události měly mít právě tento cíl. Některé skupiny proti migraci se už hlasitě ozvaly a neváhaly se při tom také dopouštět násilností. Je vidět, že agresivita není jen výsadou snědých uprchlíků. Teď se ale vše točí výhradně kolem nich. Volá se po přísnějších zákonech a trestech včetně vyhoštění. Je to jistě správné, ale nějak chybí i odpověď na otázku, kam bude vlastně takový uprchlík vyhoštěn. Co když ho druhá strana nepřijme? Může to dopadnout tak jako nedávno v Pákistánu, který vrácené uprchlíky odmítl přijmout a vypověděl příslušné smlouvy. Co když doma dostane milost nebo naopak bude popraven, aby zas někteří mohli psát protestní petice. Nikdo nezabývá tím, zda se stejně nekompromisně bude zacházet i s „bílým“ pachateli nebo v zájmu vyspělé západní kultury budou přehlíženi?

Je zde dost bodů, z nichž zvláště ty kolem uprchlické politiky EU a přijímání uprchlíků, mohly být dávno vyřešeny. Vina za chybně nastavenou migrační politiku, neschopnost předvídat a neochota vše řešit včas včetně ukončení syrského konfliktu, by neměla padnout na hlavy většiny nevinných lidí, z nichž mnozí si svým peklem už prošli. Neměla by se otočit v nenávist proti nim. Proto je třeba najít a potrestat skutečné viníky včetně organizátorů. Na druhé straně je třeba stejně nekompromisně trestat „bílé“ pachatele, kteří útočí na uprchlická zařízení, ničí majetek muslimů a napadají zejména muslimské ženy. Každý slušný člověk bez rozdílu pohlaví, víry a národnosti musí mít ve svobodné a demokratické společnosti právo na ochranu a zajištění bezpečí. Stejně tak nesmí být urážen a trestán za chyby a zločiny jiných.



http://www.amnesty.cz/news/1418/nosi-minisukne-o-znasilneni-si-koledovala-mysli-si-tretina-cechu

http://www.stripes.com/news/europe/women-s-organizations-in-munich-promote-safe-oktoberfest-1.242563

http://islamqa.info/en/72338

http://www.islamicity.com/qa/action.lasso.asp?-db=services&-lay=Ask&-op=eq&number=26264&-format=detailpop.shtml&-find

http://blisty.cz/art/80591.html#sthash.YaKHViHq.gbpl&st_refDomain=&st_refQuery=

http://www.energygrid.com/humanity/2008/08sf-missiraq.html

http://www.reuters.com/article/us-germany-assaults-idUSKCN0UN0JQ20160110

http://www.aljazeera.com/news/2016/01/rival-groups-protest-germany-sex-assaults-160109151425163.html




neděle 10.1.2016 18:05 (poslední aktualizace: neděle 10.1.2016 18:11) | karma článku: 13.07 | přečteno 1353x