Aolian: Zážitky z uměle naprogramovaných "Zmrzlíků!

Zážitky z uměle naprogramovaných „Zmrzlíků“

Ještěže máme naše přičinlivé klimouše, jejichž samolibý rozum nikdy nespí a nezaspal ani dobu tří tradičních „Zmrzlíků“ – totiž Pankráce, Serváce a Bonifáce. Příroda a naše planeta jsou energeticky i fyzicky sice už někde dávno jinde, když se však mozky hovící si v lůně ego-virů rozhodnou ke klimaterorové šikaně krajiny a jejích obyvatel, zarputile se chápou každé, byť i přežilé příležitosti. A letos k tomu dokonce přidali i malý bonus, neboť po třídenní pauze mrzlo ještě další dvě noci.

1. Pan Čoudil, vyděšení sousedé a krupobití

Akci „Výroba Zmrzlíků“ jsem podrobně sledoval a myslím si, že klimoušové se docela nadřeli, než to celé připravili. Do téhle geoinženýrské žumpy zvané Weather Control (WC) museli opravdu spláchnout nemalé množství prostředků i energie. Nad námi mohutné sprejovací manévry a obhlídkové kontroly začmáraného nebe, nad severní Evropou a Grónskem pro změnu výroba „nálevky“ na pozdější vpuštění vychlazujících proudů od severozápadu. Noční mrazy přicházely jakoby zezhora, přímým spadem podchlazené masy vzduchu na vegetaci. Zatímco na volných plochách byla tráva pokrytá hustým povlakem šedostříbrné námrazy, pod korunami stromů oplývala i za ranního svítání svěže zelenou barvou a po námraze ani památky.

K tomu všemu známé triky na udržení chladného počasí: na noc obloha jako vymetená, bez jediného mráčku, hned při ranním kuropění však vehementní tvorba dekovité našedivělé přikrývky značky Anti-Larisa a ostrých závanů přízemního větru.

Měli jsme v pohotovosti rozličné pomůcky proti klimoušským manévrům a po příchodu první nadílky aprílových polohranatých krup jsme se nekompromisně pustili do radikálního octování. Obloha nad námi začala světlat a po chvilce ozářily naši krajinu zvídavé paprsky sluníčka. Než jsme se však nadáli, přiletěl směrem od Plzně hřmotný letoun. Letěl tak nízko, že se nám zdálo, jakoby se právě chystal přistát na střeše některé z chalup v naší vísce. Několik sousedů vylákal ten hřmotný zvuk ven a zanedlouho jsme všichni byli svědky vskutku netradiční příhody. Letoun výhružně zakroužil nad naší vískou a náhle se mu začalo čoudit ze zadku.

Jedna ze sousedek poděšeně zvolala: „Vždyť on to tady ten šílenec práškuje!“

Také všichni ostatní hleděli s vytřeštěnýma očima na „pana Čoudila“, jak krouží nad střechami domků a sype do vzduchu nějaké šedobílé svinstvo. Náhle se vznesl výše a zmizel směrem k Šumavě. V tu ránu nad nás připlul těžký mračoun, který předtím pomáhaly octové výpary držet v povzdálí a vrčení letounu vystřídalo šumění drobných krup. Byly už alespoň o něco povedenější než ty předchozí - docela hezky zakulacené a hopkavě odskakovaly od země jako miniaturní pingpongové míčky. Sousedé byli po téhle „úletové“ příhodě jedno velké ucho, tak jsme zdárně rozšířili naši osvětu, co se umělé manipulace počasí týče. Že nám k tomu protentokrát zcela kuriózním způsobem nahrálo geoinženýrské ego zmanipulované nezvládnutými emocemi, netřeba zdůrazňovat.

 

2. Profíci z Velké Tajgy

Krom různých akčních experimentíků jsem se snažil vykoumat, jak bych mohl přírodě napomoci překonat výmrazový klimateror prací s energiemi. Požádal jsem spřátelené bytůstky na naší zahrádce, aby mi naznačily, které květiny bych měl před hrozícími mrazíky zakrýt peřičinami. V té nahaarpované „nálevce“ pod severním pólem sloužící pro záměrné vychlazování střední Evropy jsem objevil spoustu pomocných astrálních struktur na její udržování. Také se kolem ní pohybovala řada různých ztemnalých záhrobních bytostí. Zkusil jsem to všecko radikálně vymést a ukončit existenci všech pomocných astrálních struktur včetně obřího umrlčího kříže zabodnutého do původního severního pólu naší planety. Pranic mne nepřekvapilo, že to souviselo se spoutanými mořskými energiemi, neboť právě ony tvoří na naší planetě nosnou platformu Života. A čím častěji nahlížím do astrálu, tím více se utvrzuji ve svém poznání, že zmutované invazácké klony jsou kovaní mistři v ponižujícím ukřižovávání Přírody a Života po celých široširých vesmírných soustavách. Zároveň mi však neuniklo, že akční přírodní bytůstky se už nenechají tak snadno spoutat a zešikanovat jako dříve. Mají za sebou náročný trénink a umí si dát pozor, aby se nenechaly jen tak pro nic za nic vtáhnout do pomíjivých emocí iluzivního světa. Pevně setrvávají pod ochranným štítem Univerzální předlohy přírody, kde nejsou zranitelní vůči temným silám a zkorumpovaným vesmírným pavládcům. Když jsem jim naznačil, že o tom vím a mám z toho radost, hned začaly kolem mne vesele tančit.

V jeden ten zmrzlíkový večer, kdy jsem cítil v kostech, že klimoušové připravují na noc nejdrastičtější výmraz, nebylo mi zrovna dvakrát do zpěvu. Až do setmění jsem stále něco kutil na zahrádce a přitom se snažil o usilovné výpucy všech možných temnářských platforem. Rezidua jsem hned odváděl do očistného ohýnku, kde dýmaly staré peřičiny a vonné stonky šalvěje. Najednou jsem si povšimnul, že bytůstky kolem mne se nějak tajnůstkářsky chichotají. Už jsem jim s tím vším nejspíš k smíchu…

Náhle zaslechnu příjemně zvonivý hlásek jedné z nich: „Nic se neboj a jdi klidně spát, všecko dobře dopadne.“ Tak jsem je poslechnul, stejně mi už nic moudrého nenapadalo.

Ráno se probudím a radostí se mi tají dech. Na zahrádce je všecko v pořádku. K večeru, za praskotu nového akčního ohýnku, začínám celým svým srdcem vnímat, co všechno se odehrálo oné mrazivé noci, jíž jsem se tak obával. Stávám se svědkem „Malého Zázraku“.

Před mýma očima vyvstává obraz stmívající se krajiny. Skrze zářící bránu přicházejí nekonečné zástupy rozveselených bytůstek. Mají na sobě pestré oblečení připomínající selské kroje, v hlavách krásně vyzdobené čelenky a v rukou drží hůlky s barevnými kamínky. Nad nimi se láskyplně vznášejí veliké sněžné bytosti oděné do bělostných šatů posetých nádherně tvarovanými sněhovými vločkami. Do celého tohoto velkolepého průvodu vyhrává svižná hudba na motivy klasického ruského folklóru a já už vím, že nám přišly na pomoc činorodé bytůstky z Překrásné sibiřské tajgy. Se zatajeným dechem sleduji, co se bude dít dále a v uších mi zní veselá písnička o šumících břízách a horském zurčícím potůčku. Sněžné bytosti se drží za ruce a vytvářejí jemnou pavučinku s vějířky a varhánky, které vyhlazují vibrace ostře drnčících haarpových ladiček naprogramovaných k umělým výmrazům.

Bytůstky v pestrobarevných krojích tančí v kruzích nad stromy i květinami a přitom rozverně žertují s „místňáky“. Záhy je nakazí svou nespoutanou radostí ze života a po chvilce se celá zahrádka i sousední louka ocitají ve víru bujarého tanečního veselí. Už chápu, proč jsou bytůstky z tajgy tak veselé a rozverné. Mají náročný úkol neustále oživovat a rozveselovat zádumčivou severskou krajinu, aby se v ní udržel potřebný pohyb a koloběh Života. A sibiřští profíci, kteří teď točí s naší zahrádkou, opravdu dokáží veledivy. Vidím tu party velmi jemných a něžných bytůstek, které si pohrávají s „lehkými“ výstavbovými energiemi a tkají z nich hedvábné závoje zjemňující mrazivé klima v celé krajině. A pak tu vidím také úderné party razantních bytostí, jejichž povoláním je náročný rozklad zhutnělých energií. Na hlavičkách se jim třpytí jasně plápolavé plamínky, jimiž dokáží rozpohybovat a rozplést i velmi hutná a proklatě zauzlovaná energetická vlákna. Nad všemi pracovními partami přeletují akční bytosti zabalené do velikých ohnivých koulí, bedlivě střeží široširé okolí a bleskově odrážejí každý nepřátelský útok temnářských entit. Zkrátka taková místní policejní jednotka.

Melodická hudba vyhrávající na celé kolo nádherně navozuje atmosféru probouzejícího se předjaří na daleké Sibiři. Ostré mrazové vibrace jsou vyhlazovány jemnými květinovými energiemi. Krajina je poseta společenstvími něžných namodralých zvonků, které mistrovsky vyrovnávají energetické disharmonie mezi hmotnou a astrální úrovní. Nad zvonky se to hemží malými skřítčími hudebníčky. Drží v rukou hůlky s barevnými kamínky a pod jejich drobnýma ručkama vzkvétá jemně laděná lyrická zvonkohra. Nevycházím z úžasu, ten hlavní zážitek na mne však teprve ještě čeká. Ke zvonkohře se náhle přidávají rytmické bubínky, na které vášnivě hrají celé party ohňových bytůstek. Svižná hudba harmonicky nabíjí auru krajiny a všechny kvítky i lístečky, jimž hrozí namrznutí, dostávají novou sílu odolávat. Na styčné hranici astrálu a hmotné úrovně jakoby dochází k návratu některých časových událostí. Jemnohmotně namrzlá rostlinná tkáň, jíž už už hrozí fyzické poškození, náhle regeneruje a navrací se do původního stavu před výmrazem. Žasnu nad uměním přírodních bytůstek z Velké Tajgy a na rozloučenou je zahrnuji svými vřelými díky a radostným dojetím. Nemohu samozřejmě opomenout ani naše milé místňáčky, však se také činili ostošest.

3. Malý dodatek na závěr

Už jsem byl svědkem mnoha zvídavých dotazů, jak navázat přátelskou komunikaci se světem Přírodních bytostí a dorozumívat se s nimi. Čím dál víc zjišťuji, že není potřeba k tomu pěstovat žádné speciální duchovní praktiky, ty spíše přitahují různé astrální vtipálky a šprýmaře. Ze všeho nejlepší je prostě vypnout rozumové mozkové buňky a dát se do radostné práce s přírodou. Sázet stromky, pečovat o zahrádku, stavět zídku nebo si třeba hodit týdenní partyzánský pobyt v lese.

P.S. Říká se, že jeden obraz vydá za tisíc slov. A protože některé ty krásné astrální výtvory tajgových bytůstek vypadají podobně jako některé hmotné přírodniny kolem nás, přidávám dvě fotky s popisky, ať z toho taky něco máte. Autorem fotografií je můj kamarád Nemo.

Tak třeba ony vějířky s láskou tvořené sněžnými bytostmi na tlumení mrazových závanů dosti věrně připomínají mladé plodnice dřevokazné houby klanolístky:

A ty nádherné namodralé zvonečky jakoby z oka vypadly něžným kvítkům hyacintovce, který právě v plné parádě rozkvetl na naší zahrádce: