Přátelé z Vnitřní Země a
poznávací výpravy do Prasvětla
...Úvodem
V první polovině letošního roku jsem byl z různých stran
motivován k tomu, abych si rozšířil obzor svého poznání o existenci
spřátelených civilizací, které pomáhají Životu na naší planetě i v celém našem
vesmíru překonávat neblahé důsledky z různých traumatických událostí, Vesmírné
války nevyjímaje. Zpočátku jsem se v tom motal jak slon v porcelánu: vůbec nic
mi k tomu nepřicházelo ani do mysli ani do snů ani do astrálních vizí.
Radikální a zcela nečekaný zlom nastal teprve počátkem léta při jedné výpravě
za moudrými lesními elfy do našich vlídných pošumavských hvozdů.
Kapitola první: Usměvaví Hvězdníci
Je svěží ráno, po nebi se honí šedobílé mraky, klimoušové
nesprejují a les dýchá optimismem a radostí ze života. Vjíždím na travnatou
lesní pěšinu, tam sesednu z kola a ukryji jej do hustého smrkového mlází. Tiše
prosím skupinku zvídavých skřítků, aby mi na něj dali pozor a skryli jej pod
závoj „neviditelnosti“. Je to pro ně hračka, mají to hotové natošup. S díky je
pochválím, že jsou to chlapíci:-)
Stoupám travnatou pěšinou k oblíbené skále, kde mám na jednom
zašitějším místě zbudovaný velký kruh z kamenů. Pokaždé, když se posadím
doprostřed kruhu, cítím příjemné zklidnění a dobře se mi rozpráví s moudrými
elfy, Strážci zdejších lesů. S energiemi kamenného kruhu si také rády „hrají“
malé lesní bytůstky. Při stavbě kruhu vesele pobíhaly kolem a šibalsky se
pochichtávaly, kterak budou zkoušet skrze vytvořený obrazec přitlumovat
zdivočelé energie klimateroristických bouřek, tornád a podobných technických
pseudopraktik.
Tentokrát jsem však byl jedním z lesním elfů zaveden přímo
pod skupinku vzrostlých jedlí nacházejících se mírně stranou od kamenného
kruhu. Pohodlně jsem se usadil pod urostlou jedli a s povděkem prociťoval její
léčivou magnetickou sílu. V korunách jedlí byla slyšet tichá písnička s
nádechem jakési chórové ozvěny. Zpočátku jsem vnímal spíše melodii, pak i nápěv
o nějakých Velkých a Chrabrých Kamarádech majících nezdolnou chuť pomáhat naší
planetě:-)
Zavřel jsem oči, abych se mohl lépe soustředit na motiv
písně. Najednou jsem kolem sebe ucítil vysoké vibrace, přede mnou se objevila
pěkně zdobená astrální brána v gotickém stylu a svým mentálním vědomím jsem
pomalu a v naprostém poklidu vstoupil do Vnitřní Země. Ocitnul jsem se ve
speciální úrovni prozářené stříbrným měsíčním světlem, která připomínala
posvátný pohanský háj za úplňku. Nade mnou se tyčily siluety vzrostlých
prastarých stromů s rozložitými korunami prostoupené namodrale stříbřitými
jiskérkami. Nad posvátným hájem se klenulo hvězdné nebe osvícené snad desíti
Měsíci... Připadal jsem si jak v pohádce. Již dříve jsem slyšel o tom, že nejen
náš prostor ve Vnější Zemi, ale i různé dimenze ve Vnitřní Zemi mohou mít svoje
vlastní Nebe a to, pod kterým nyní odpočívalo moje mentální tělo, bylo
obzvláště nádherné a klidné, bez jediné chemočáry a jiných narušitelských
prvků:-)
Najednou se přede mnou objevilo světlem ozářené schodiště a
po něm přicházela štíhlá postava. Než jsem si to všechno srovnal v hlavě, měl
jsem před sebou usměvavého elegána středních let s očima rozzářenýma jako
hvězdy. Upřeně se na mě zahleděl a v tu chvíli jsem měl pocit, že stojím před
nějakým rentgenovým zařízením:-)))))))))) Sotva jsem na to pomyslel, elegán
trochu stáhl své vyzařování a vyslal ke mně paprsky vlídnosti a přátelství. Sám
ani nevím proč, ale svým vzhledem i vstřícnými gesty mi nesmírně připomínal
mého oblíbeného francouzského pianistu Richarda Claydermana. Měl jsem
samozřejmě trochu trému a zároveň jakousi nepopsatelnou vnitřní radost z našeho
Setkání. Celým prostorem náhle zazněl zpěvný hlas:
„My jsme Hvězdníci a toto je nyní náš domov.“
Hvězdníci... znělo mi v uších a mé nedisciplinované vnitřní
já okamžitě vyplodilo myšlenku:
„A ty jsi druid Asterix:-)“
Elegán hned vydetekoval, co se mi honí hlavou a srdečně se
zasmál. Když zjistil, že nevím, jak se mám představit, rozesmál se ještě víc.
Na mé fyzické tělo spočívající pod jedlí mezitím dostal zálusk nějaký hladový
komár a bez okolků mě ďobnul do skráně. Ohnal jsem se po něm rukou a pak se
objevily nějaké neméně hladové tipličky, tak jsem se k tomu všemu začal škrábat
na hlavě:-))))))))) Prostě trapas první kategorie. V polovědomí jsem si
přehodil přes hlavu kapuci od mikiny a na vyzvání svého hostitele vstoupil do
světlé místnosti, kde seděla skupina rovněž velmi přátelských a usměvavých
bytostí. Pokývali hlavami na pozdrav a začali mi ukazovat své pracovní
vybavení. Se zájmem jsem si prohlédnul speciálně vybudovanou „zvukovou stěnu s
trubicemi a superstrunami“ sloužící k harmonizaci energií. Dozvěděl jsem se, že
tuto zvukovou stěnu dokáží Hvězdníci přechodně zhmotnit i v našem časoprostoru
zde ve Vnější Zemi a s její pomocí léčit energie v oblastech poškozených
jadernými výbuchy, destruktivními haarpovými zásahy a jinými pomýlenými
praktikami globalistů.
S nemenším nadšením jsem si prohlédnul soustavu pěkně vyzdobených
zvonů a zvonků, v podstatě takovou Malou Loretu:-) Pak jsem byl zaveden do
nádherného meditačního háje s prastarými jedlemi. Háj jemně šeptal své jméno
TANNA a jeho Vrchní opatrovnicí byla půvabná tmavovlasá elfka s doširoka
otevřenýma velkýma očima. V háji se pohybovaly nebo meditovaly skupinky elfů a
telepaticky komunikovaly se spřátelenými stromovými elfy ve Vnější Zemi,
zejména s opatrovníky v jedlích. (Později jsem si uvědomil, že letos v našich
lesích obzvláště bohatě zaplodily právě jedlové stromy; vrcholky jejich korun
jsou doslova obalené šiškami – asi to nebude náhoda:-)
Kapitola druhá: Labyrint Antitechniky
V mystickém opojení z půvabného chrámového prostředí
Jedlového háje, byl jsem svými průvodci odveden do dalšího prostoru jejich
domova, kde ze mě naráz spadlo veškeré romantické rozjímání. Ocitnul jsem se
totiž v jakési složitě rozčleněné komnatě plné všelijakých technických
zařízení. Domorodci se trošku škodolibě uchichtli mému rozčarování, určitě
museli s předstihem vyčíst z mých myšlenek, že k technice mám přirozený odpor a
vyhýbám se jejímu používání, seč to jen jde.
A teď tu mám před očima něco, čemu by se dalo říkat přímo
„Labyrint techniky“ a jsem z toho celý na rozpacích a vedle jak ta jedle...
„To je náš Labyrint Antitechniky,“ usmívá se Hvězdník-elegán
a s nadšením mi představuje své oblíbené technické zařízení. Dalo by se mu
říkat takový „Malý stroj času“. Je to v podstatě speciální soubor zvukových
ladiček, s jejichž pomocí je možné vrátit nazpět v čase různé typy
destruktivních technických zásahů odpálených do atmosféry zde ve Vnější Zemi.
Toto zařízení je propojené s pracovní platformou tzv. Kroků Života, nezbytným
systémem pro koordinaci evolučního vývoje v našem vesmíru. Zrušení negativních
dopadů po destruktivních zásazích proběhne tak, že se pro tuto akci pustí
pozpátku jako film celá lokální série Kroků Života až do bodu, kdy je odvráceno
zhoubné poškození Životního prostoru. Tuto akci lze provést ještě rychleji
pomocí tzv. „Kvantového skoku“, což se ovšem neobejde bez úzké spolupráce s
Kolektivním Vědomím Duše Časoprostorového kontinua. Procesu se musí účastnit
také erudované bytosti z Vrchního Správcovství kvantové energie. (Později mi
bylo ukázáno, že od letošního roku dochází k pokročilému rozvoji spolupráce v
rámci všech těchto zúčastněných stran a do projektu dále průběžně vstupují i
představitelé dalších systémů Života).
V Labyrintu Antitechniky jsem měl možnost prohlédnout si také
speciální zařízení pro teleportaci do jiných dimenzí. Dále mi bylo umožněno
okouknout jakési skříňky s vysokovibračními krystalickými mřížkami schopnými
předávat informace o stavu elektromagnetického potenciálu naší planety a o
kvalitě vibrací v jejích jemnohmotných tělech. Prohlédnul jsem si i speciální
hůlky schopné vystřelovat silné laserové paprsky na zacílená místa. Jednalo se
o bojová zařízení využívaná při likvidaci mutantů v temnářských podzemních
civilizacích. Šla mi z toho hlava kolem a nakonec se dostavil i určitý pocit
nevole. Systém Života přece musí být schopen vypořádat se s celou slavnou
technikou globalistů přirozeným způsobem, vždyť je to jen vadně zmetamorfovaná,
zmutovaná energie, kterou je potřeba převést zpátky tam, kam patří. Vždyť je to
tak jednoduché a praktické! Na co používat nějakou „Antitechniku“, to je jen
náhradní řešení, které nikdy nemůže být tak efektivní jako to Skutečné,
působící přímo od Základů Života.
Ať jsem při své návštěvě pomyslel na cokoliv, všechno bylo
mými hostiteli pečlivě podchyceno a na všechno byla poskytnuta patřičná odezva.
Tak se mi dostalo ochotného vysvětlení i na mé úvahy ohledně používání
antitechniky proti likvidačním záměrům globalistů.
„Ano, jsme si vědomi toho, že antitechnika je náhradní
řešení,“ pousmál se Hvězdník-elegán a přidal objasnění: „Až lépe pronikneš do problémů,
které panují na Základně života v Prasvětle a lépe poznáš chování těch, co to
tam nyní vedou, možná změníš názor.“ Jeho tvář náhle zvážněla, poprvé od
prvních okamžiků našeho společného setkání. Skoro mi z jeho slov zamrazilo v
zádech. Podal mi ruku na rozloučenou, teď už se opět usmíval a já cítil, že mi
něco předává, nějaký energetický kód pro mou další práci.
…Probouzím se do svého plného vědomí a pomalu rozhýbávám své
ztuhlé údy. Obrátím hlavu do koruny statné jedle a spatřím nad sebou v oblacích
modré kolo, pěkně pravidelné, jako vymalované:-) Cítím v něm známé energie.
Pozdrav od Hvězdníků:-) Loučím se s lesní říší a vydávám se na zpáteční cestu.
Ticho lesního společenství náhle prořízne ostrý zvuk letounu a v modrém oku
lemovaném bílošedými mraky se objeví čerstvá chemočára. Modré kolo se začíná
zatahovat, nikterak mne to však nevyvádí z vnitřního klidu, jenž se jako vítaný
host rozhostil v celém mém nitru. Vždyť kousek od nás, ve Vnitřní Zemi, bydlí
príma borci, kteří čtyřiadvacet hodin denně s chutí pracují pro zlepšení Života
na naší planetě.
Kapitola třetí: Výprava do Základny Života
Ode dne, kdy proběhlo mé setkání s Hvězdníky, jsem
zaměstnával svou mysl úvahami, že by bylo dobré zkusit nějakým způsobem
okouknout stávající poměry na Základně Života v Prasvětle. Po několika dnech
jsem vycítil, že situace tomu začíná být příznivě nakloněna. Dal jsem si do
kapsy svůj oblíbený meditační kámen a vyrazil do lesa ke svému spřátelenému
buku. Srdečně jsme se objali a Strážce buku se zvídavě optal:
„Tak co máš dnes za lubem?“ Vysvětlil jsem mu, co mi teď už
pár dní vrtá hlavou, Strážce buku shovívavě pokýval hlavou a přislíbil mi
pomoc. Sedl jsem si na mechový polštářek k jeho kořenům a zkusil se naladit na
energie ze Základny Života. Vědomím svého mentálního těla jsem ponejprv prošel
několika depresivně vybydlenými úrovněmi s rozbořenými stavbami coby memento po
Vesmírných válkách. Potom se přede mnou objevila časoprostorová trhlina v místě
jedné z bývalých Velkých síní Základny Života. Z trhliny se vyvalila vlna dosti
nepříjemných energií, nechal jsem je proletět skrz sebe a jakmile se ocitly za
mými zády, zadal jsem jejich kompletní neutralizaci. Potom jsem si stoupl nad
trhlinu a požádal o vhled do celé situace. Někdo mi pomohl zprostředkovat „okuk“
na dálku do prostoru za trhlinou. Zatajil se mi dech... Přede mnou se
rozkládala obrovská astrální rezidence krytá ze všech stran pevnými štíty. Také
její obyvatelé byli z větší části chráněni hutnými štíty vybavenými sadou
různých bojových symbolů. Spousta štítů připomínala „opancéřované“ schránky
prehistorických trilobitů.
Okamžitě mi bleskly hlavou myšlenky na záslužnou práci Franze
Erdla, německého experta, který se intenzivně věnuje vyhledávání a likvidaci
pracovních základen ztemnalé civilizace zvané Anunnaki. Nalezené skupiny
Anunnakiů podrobuje léčebným transformacím a z jejich základen osvobozuje
spoutané duše různých bytostí. Bez dechu nahlížím do obrovské rezidence za
trhlinou a začíná mi být jasné, že se dívám na jednu z větších základen a
působišť Anunnakiů.
Ve světě přírodních bytostí, i v řídícím středisku Strážkyně
Přírody se Anunnakiům běžně říká „Nanukáčové“. Tuhle přezdívku vyfasovali z
toho důvodu, že jedná o „bytosti se zamrznutým citem“. Moji astrální průvodci
mi již dříve zprostředkovali několik příležitostí pomoci s očišťováním bytostí,
které spolupracovaly s touto civilizací. Byly to především ztemnalé bytosti z
pracovní platformy Plamene Života, které pomáhaly Anunnakiům budovat rozsáhlá
podzemní města během dávné sumerské epochy. K této megalomanské výstavbě byla
bohatě využívána Hadí síla z meridiánů planety a zčásti došlo k její
démonizaci.
Teď mám však před sebou samotné „Nanukáče“ a ještě k tomu
dobře zabydlené přímo na samotné Základně Života! Dost nechutný zážitek. Po chvilce
přemýšlení jsem zkusil zkontaktovat prasvětelné Mateřské centrum slunečních
energií. K mé velké radosti přišel tamodtud velice rychle silný světelný paprsek, který jsem nasměroval
přímo na nanukáčovskou rezidenci. Kyjem jsem prorazil ochranné štíty, pod nimiž
se ukrývala různá technická zařízení s kabely, obrazovkami, zrcadly apod. a
také tu měli speciální cely, kde věznili mnoho duší i kousků duší.
Vysokovibrační světelný paprsek způsobil trhliny v technických zařízeních a
dodal posilující energii k odchodu všem zajatým duším. Na základně Anunnakiů
proběhlo jakési malé zemětřesení, které pomohlo setřást štíty z těl veškerých
zástupců této civilizace. Obnažená těla mnohých těchto jedinců se působením
vysokovibračního světla rychle rozpadla na prach. Zombíci, technické bytosti. U
zbývajících bytostí byly patrny základní složky života překryté něčím, co by se
dalo nazvat „technický duch“ - postava s ocelově namodralou lesklou kostrou
plná kabelů a všelijakých nanočipů, technických implantátů apod. Snad pomůže,
když požádám řídící partu Strážkyně přírody, aby tyhle technobytosti nechali
projít procesem zpětné evoluce. Něco se rozbíhá... Technické kostry bytostí se
všemi těmi cerepetičkami se začínají měnit na volnou energii a zakrátko je po
nich veta:-) Príma akce! A už se prokousáváme ke složkám Života přinuceným
sloužit těm technickým obludám. Proces zpětné evoluce jede na plné pecky a
osvobozované elementy života se před mýma očima mění v trilobity, mořské červy,
bahenní měkkýše, larvy vážek, sinice, rozsivky... Zkrátka samé sympatické
breberky vesele odcházející do svých domácích úrovní ležících v Říši přírody.
Základna „Nanukáčů“ skrz naskrz prozářená slunečním paprskem se začíná hroutit
sama v sobě a šikovní koumálkové z Květinové říše ji v jednom momentu celou kol
dokola obestavěli obřími listy masožravých rostlin:-) Bylo príma se dívat, jak
se to tam pěkně stravuje samo v sobě:-)))))))))))))))) Na závěr akce požádala
Strážkyně Přírody jednoho ze Strážců času, aby se postaral o vyléčení a
uzavření příslušné časoprostorové trhliny.
Kapitola čtvrtá: Kvantová energie Lví síly v akci a co na
to řekla Duše planety
Později, někdy na přelomu letošního července a srpna, se nám
s přáteli podařilo napojit se na Centrum Lví síly v Prasvětle a převést z něj
silný paprsek očistné kvantové energie na naši planetu. Byla to velice příjemná
akce, od které jsem si sliboval především pořádné prošťouchnutí všech možných
astrálních krunýřů a deklů, jimiž se temnáři snaží blokovat vytahování starých
temných vrstev na světlo a bránit tak efektivním výpucům negativní minulosti.
Zkrátka trochu provětrat temnářům tu jejich utemovanou Dobu Deklovou:-)
Prošťouchli jsme s tím sadu krunýřů v oblasti severního pólu,
krom toho však proběhla ještě jedna zcela překvapivá událost, na kterou jen tak
nezapomenu. Duše naší planety do sebe nasála přicházející paprsek Lví síly z
Prasvětla jak houba, pak prudce vydechla a doslova vyplivla na zemský povrch
celé zástupy zmutovaných bytostí z temnářských podzemních civilizací! Vzápětí
nato se celá oklepala a dunivým hlasem řekla: „Fujtajbl! Pryč se všemi
pošlapávači života!“
Udiveně jsem zíral na celý ten očistný akt a pak do mne vjela
nesmírně optimistická nálada. Většina mutantů z podzemí, kteří byli takhle ráz
naráz vyplivnuti na zemský povrch, se ve vibracích světla záhy rozpadla na
prach, ostatní byli sežehnuti Plamenem Života do podoby základních částeček
života schopných dalšího evolučního vývoje.
Kapitola pátá: Samolibá elita bohů z Prasvětla
Měl jsem velkou radost, jak se Duše naší planety dokázala tak
pěkně vypořádat s těmi hordami cizorodých elementů z podzemí a jak je pěkně
vypakovala z jejich temnářských hnízd:-) Dostalo se mi přitom cenného poznání,
že Duše Země není ve svém vlastním základu žádný „obětní beránek“, který by po
sobě nechal bezuzdně šlapat. Duše Země se umí aktivně bránit proti vetřelcům a
tento aspekt sebeobrany je uložen přímo v jejím jádře. K vlastní sebeobraně
však potřebuje přijímat dostatečné množství transformační kvantové energie a
zvýšit vibrace ve svých jemnohmotných tělech. Dobře to koresponduje s tím,
kterak globalisti posedlí touhou po ovládnutí naší planety záměrně podnikají
širokou škálu kroků, jimiž se snaží znehodnocovat vibrační úroveň Země a snižovat
přísun životadárné fotonové energie.
Během první poloviny srpna se znovu objevilo příhodné období
k převodu dalšího silného paprsku kvantové energie z Prasvětla na naši planetu.
Vzhledem k úspěchu z předchozí akce jsem si dělal velké naděje, že k tomu budu
mít podporu z různých stran a od různých spřátelených skupin. Spolupracovníků z
Říše přírody se hned objevila celá velká tlupa, nahoře v Prasvětle se však
vyklubalo nemilé překvapení. Zhmotnila se přede mnou velká světelná bytost a
příkře řekla:
„Žádnou další sílu z mého království už nedostaneš!“ Zůstal
jsem jako opařený. Přišel jsem přece pomáhat s očistou planety a teď tohle! V
mohutné bytosti jsem poznal Otce Praslunce a v tu chvíli ve mně pěkně hrklo.
Zčistajasna se mi vybavila scéna z dob před Vesmírnými válkami, jak sem Otec
Praslunce pozval skupinu nepěkně zmutovaných bytostí ze sousedního technického
vesmíru, aby si v tomto nadějně se rozvíjejícím vesmíru udělala potřebné
metamorfní transformace a zkusila se skrz ně vyléčit. Polila mě pozdní úzkost z
toho, jak to tady potom dopadlo a jak namísto léčení dostala zelenou technika
využívaná k ubíjení přirozeného běhu Života. A jakoby toho nebylo málo, před
očima mi probleskla další dramatická scéna z minulosti. Před sebou mám
druhohorní oceán překypující životem, všichni mu říkají „Evoluční moře“,
protože v sobě nese důležité energetické kódy a zrcadlí v sobě nezdolnou sílu
Vodního živlu. A pak přichází šok: život v tomto bohatě rozvinutém mořském
ekosystému je během krátké doby doslova usmažen speciální technikou pracující
na principu mikrovlnného záření. Síla Vodního živlu na naší planetě je
podlomena a spousta vodních bytostí je omráčena psychošokem. Na Zemi vyvstává
emocionální bouře, ale vůdcové z Prasvětla mlčí...
Mohutná postava stále stojí přede mnou, napolovic jsem na
Zemi, napolovic v Prasvětle. Potlačil jsem v sobě veškeré své rozhořčení a
pokusil se Otci Praslunce vysvětlit, jaký pozitivní efekt měl převod
prasvětelné kvantové energie pro očistu Duše naší planety. On se však neustále
mračil a stejně odmítavě se tvářil i Strážce Lví síly, jeho bratr, který se
náhle objevil vedle něj. Zamyslel jsem se. Kdo nám tedy minule tak pohotově
otevřel světelnou bránu a poskytl nám paprsek transformační síly pro očistu
planety? Na tyhle dva to vážně nevypadá a vstřícně se netváří ani Strážce
Slunečního kotouče stojící v pozadí. Vtom jsem vycítil přítomnost další
bytosti, velmi jemné a přátelské. Objevila se jen na malý okamžik a pak zmizela
ve sluneční spirále. Byla to Sluneční paní Helia. Během našeho mžikového
setkání mi dala najevo, že z její strany není žádný problém. Vypadá to tedy, že
k poskytnutí Síly se staví odmítavě hlavně mužská řídící elita. Měl jsem se
vůbec stát svědkem této události? Snad ano, protože cítím, že jsem zcela volně
veden k tomu, abych si podrobně prohlédnul okolní prostředí. Před sebou vidím
široké nádvoří s nádhernou kašnou láskyplně opečovávanou bytostmi z Pramene
Života. Kolem nádvoří stojí na podstavcích různé zlaté busty. Při pohledu na
busty ve mně znovu hrklo. Vždyť jsou to ztvárněné obličeje představitelů mužské
řídící elity a pod nimi klečí bytosti v bílých hábitech, které bez ustání
velebí „božskost svých vůdců“. Obličeje na bustách se samolibě usmívají, z
čehož je patrné, že „prasvětelní bohové“ si do nich nechali ukotvit kousky
svých duší. Nikdy jsem nic podobného neviděl a připadalo mi to nesmírně
směšné:-) Za nádvořím se tyčil ohromný
přepychový palác bohatě vyzdobený ornamenty. Linula se z něj oslavná hudba
opěvující velikost a dokonalost „prasvětelných bohů“.
Při pohledu na celou tu zlatou parádu se mě zmocnil zvláštní
pocit neklidu, že tady muselo dojít k nějakému podivnému zaseknutí ve vývoji.
Klíčoví Strážci Prasvětla si tady hrají na bohy, vzhlížejí se své „velikosti“ a
jakoby je snad vůbec nezajímalo, co se děje v ostatních částech vesmíru a jakým
způsobem je zmutovanými skupinami terorizován Život na naší planetě.
Přemohl jsem své nesmírné rozčarování a zkusil namítnout:
„Nežádám nic mimořádného, pouze Základní Očistnou Sílu pro planetu Zemi.“
Opět zamítavá odpověď. Vzápětí mi bylo naznačeno, že žádat o
Očistnou Sílu je ode mne vlastně velká drzost. Jediné, co mám dělat pro pomoc
planetě, je modlit se k božímu trůnu a vroucně děkovat, že smím pokornými
modlitbami sloužit božímu světlu. Na planetě Zemi je vše v pořádku a pod božím
dohledem.
„Jak to, že na Zemi je vše v pořádku?“ opáčil jsem bez
okolků. „Miliardy a miliardy bytostí musí dennodenně snášet útrapy od těch,
kteří neomaleně ubíjejí Život technikou a zasypávají Zemi odpadky a jedy. To je
v pořádku?! Strážkyně přírody se svou pracovní partou má na to tedy jiný
názor.“
Otec Praslunce jen mávl pohrdavě rukou:
„Copak Strážkyně přírody, ta bláznivá Indiánka! Pořád se jen
patlá s tou svojí nečistou divočinou a pramálo se zajímá o uctívání našeho
čistého a dokonalého božství!“ Jízlivě se zasmál a pokračoval: „Pro celou Říši
přírody je přece samozřejmost pracovat za jakýchkoliv podmínek a projevovat za
to vděčnost svým vládcům! Jen ať si tam všichni pěkně hledí svého a neustále si
připomínají, že je to pro ně veliká čest smět sloužit božímu světlu!“
Hovořil ještě dále, víceméně pořád o tom samém a čím déle
mluvil, tím větší znechucení jsem cítil. K večeru jsem se vydal do lesa za
spřátelenou douglaskou a svěřil jí svůj zážitek. Tajně jsem doufal, že Opatrovnice
douglasky mi se smíchem řekne, že jsem viděl nějaký holografický film promítaný
ze záhrobí škodolibými temnáři. Namísto toho však přišla stručná odpověď:
„Je občas potřebné probudit se z mnohých iluzí.“
Kapitola šestá: Sluneční paní Helia odchází z Prasvětla
V následujících dnech jsem prožíval jakési pocity prohry a
zmaru. Práce mi šla špatně od ruky, neměl jsem chuť k jídlu a hlavou mi
kolovaly chmurné myšlenky: Ti nahoře nezasahují tady dole, nezasahují, protože
oni vlastně snad ani nemají zájem nebo chuť tady něco měnit. Mají k dispozici
takovou parádní údernou sílu, ale oni ji přednostně dávají do velikášského
budování bust, paláců, do oslavování své „božské velikosti“ a kdovíčeho všeho
ještě. Nemůžu si pomoci, ale nějak podezřele mi to připomíná zkostnatělé a
zesenilnělé pány profesory a docenty, kterým jde o udržení výsostného místa na
univerzitě za každou cenu. V řádu Života je přece naprosto běžné, že pokud
nějaká bytost ztratí tempo se současným děním, nechá se podrobit kompletní
metamorfóze v Univerzálním Rozkladu. Ne, nechci dále rozebírat kvalitu práce
Pánů z Prasvětla, ale nemohu se za žádnou cenu zbavit dojmu, že se jim jaksi
nechce zaobírat se důsledky svých dávných rozhodnutí, které měly dalekosáhlý
dopad pro život v celém našem vesmíru.
Pak už jsem si musel zakázat na to dál myslet, protože mi z
toho všeho bylo pěkně na nic. A tak jsem se alespoň snažil sám sebe utěšovat
tím, že pro každou situaci se najde řešení. Najednou mě ale převálcovala tak
silná vlna deprese a znechucení, že jsem se málem rozpadl na kousky. Zkoumal
jsem, co z toho jsou moje splíny a co vlivy odjinud. Vtom se mi před očima
objevila smutně vyhlížející postava. Měl jsem před sebou Sluneční paní Heliu.
Záhy jsem pochopil, že chce pryč ze své Domácí úrovně v Prasvětle. Bylo potřeba
rychle jednat. Nenapadlo mě v té chvíli nic jiného než jí rychle otevřít bránu
do přírodní říše ke Strážkyni přírody a přitom jí pomoci očistit všechen
nahromaděný smutek. Bylo to lehce dramatické, ale povedlo se! Strážkyně přírody
podala Helii ruku na přivítanou a pak ji doprovodila ke speciální bráně
porostlé popínavými růžemi. Brána se začala sama otevírat, Helia do ní vklouzla
a poté jakoby se začala někam propadat. Než jsem se nadál, ocitla se ve Vnitřní
Zemi, přímo na pracovní základně Hvězdníků!
Dostalo se jí milého a srdečného přivítání. Hvězdník-elegán
ji vyzval, aby se posadila do místnosti plné nádherných květin, přisedl si k ní
a vzal ji za obě ruce. Nechal ji vypovídat o všem, co ji trápilo a s hlubokým
pochopením naslouchal každému jejímu slovu. Chtěl jsem je nechat o samotě, ale
Hvězdník mne vybídl, abych pomohl Heliu očistit od dalších negativních událostí
a emocí. Při očišťování jsem byl v jeden okamžik konfrontován s něčím, co by se
dalo přirovnat k tzv. vězeňskému syndromu. Pochopil jsem, že Helia nebyla mezi
sluneční mužskou elitou v Prasvětle šťastná a snad si tam nakonec začala
připadat jako zajatec. S povděkem přijala občerstvující nápoj přinesený
skupinou elfů z Jedlového chrámu. Rychle nabrala novou sílu a pak ji řídící
parta Hvězdníků zavedla k bráně vedoucí kamsi do podzemí.
„Helio, posviť nám na temnáře,“ vybídl ji jeden z Hvězdníků a
otevřel bránu. Helia chvíli váhala, potom se však její postava začala
prozařovat velmi silným slunečním světlem a to světlo se šířilo na všechny
strany, do všech prostor i koutů. Zalilo i ta nejskrytější zákoutí, kde
odhalilo porůznu poschovávané temnářské bandičky. Hvězdníci bez váhání vypálili
jejich hnízda ostrými laserovými paprsky. Hvězdník-elegán vzal Heliu kolem
ramen a radostně pronesl:
„Výborně, Helio, takhle jsme si to představovali.“ Sledoval
jsem celé to počínání s nadšením a poslal svým přátelům povzbuzující hlášku:
„Začínám mít tu vaši antitechniku docela rád:-)“
Kapitola sedmá: Potrápíme klimouše...
Docela rychle jsem si zvykl na to, že když mne chtějí
Hvězdníci v terénu zkontaktovat, zaslechnu hlášku: „Podívej se nahoru,“ a tam,
mezi oblaky, se pěkně vyjímá modré kolo:-) Mám z toho radost a oni se zas těší
z toho, že se mi líbí jejich kouzlení s oblohou.
V jednom horkém srpnovém dni jsme vyrazily s kolegyní
pracovat do pěkného přírodního koutu s tajemnými vrbinami, tichými olšinami,
hustými rákosinami a slatinnými loukami se vzácnou mokřadní květenou. Podařilo
se mi k tomu vylovit z naší sbírky malé dokumentační foto:
V letošním roce se zde překvapivě rozrostly kolonie vzácné
orchideje kruštíku bahenního. Na lokalitě se nám podařilo najít ještě několik
kvetoucích opozdilců, tak jsme zkusili vyfotit:
Orchidejovou energii mám rád, protože dokáže zprostředkovat
hloubkové očištění od negativních událostí z minulosti. Na slatinné louce jsem
si také užíval tiché souznění její duše s unikátní a rozlehlou astrální Vodní
říší Univerzálního Rozkladu. Chvílemi jsem měl pocit, že se doslova vznáším v
prostoru a všechno kolem mne vydechuje sváteční náladu. Tonul jsem v záplavě
jasně fialové barvy a prakticky nevnímal plynoucí čas. Z mého báječného
prožívacího stavu mne vytrhl až hukot několika letounů zasypávajících modrou
oblohu aluminiovým stříbrem. To znám, pomyslel jsem si s posměškem, jak se
někde objeví dobrá nálada, hned vyrazí celé sprejovací komando, aby tam udělalo
dusno. Jenže mně je to šuma fuk, já tady mám svou práci a vy jste přece jen
iluze!
Vtom se přihlásili ke slovu Hvězdníci. „Trochu potrápíme
klimouše,“ povídají a najednou prásk – chemočáry nad mou hlavou byly odhozeny
do stran a začaly postupně sublimovat. Cítil jsem příjemné vibrace a z nebe
jakoby zmizelo něco zbytečně tíživého. Záhy se objevilo několik monitorovacích
letadel. Monitorovači letěli v různých směrech a různých výškách. Poté se
objevili další sprejeři a čmárali rovnou do čtvercové sítě. Po jejich přeletu
se nebeská modř začala kalit a v chemických sprejích se objevily hřebínky,
příznaky haarpistické modulace mraků. Najednou to všechno začalo sublimovat a
přímo nad naší lokalitou se udělalo velké modré kolo:-) Přiletěla nová série
monitorovacích letadel, prohlíželi to ze všech stran a pak se přihrnula další
várka sprejerů. Nasypali tam toho požehnaně a výsledný efekt zas nic moc, bylo
to spíš takové nemastné neslané:-) Smál jsem se tiše pod fousy a musel jsem se
tomu smát i večer, kdy se mi to celé znovu připomnělo před usnutím.
Kapitola osmá: Dnes řídící elita, zítra pážata
Během letošního podzimka začali Hvězdníci otevřeně hovořit o
tom, že „nemocná elita“ v Prasvětle bude muset projít kompletní metamorfózou.
Tím, že takto aktivně uctívají své iluzivní božství, obklopují se svým vlastním
světem, který je drží mimo tzv. karmický vír událostí. Ve vibracích karmického
víru událostí v podstatě dochází ke sklízení plodů své práce. Pokud se však
někdo energeticky drží mimo tento karmický vír, není konfrontován s výsledky
své práce a tudíž nemá přímou zpětnou vazbu o tom, které z jeho aktivit byly
přínosem pro Celek a které nikoliv.
Naši osobní astrální průvodci mají k dispozici karmický plán
naší duše a v určitých k tomu vhodných časových údobích nás hezky zčerstva a
bez milosti nechají proprat v karmickém víru událostí:-))))))))) Naše planeta
je díky své zajímavé energetické pozici schopná předat energie karmického víru
do jakékoliv astrální úrovně ve Stvoření. Proto z ní mají temnáři takový strach
a tak urputně se ji snaží ovládnout, aby zde utlumili veškeré pro ně
„nepohodlné“ procesy. Nic však stabilně nestojí na jednom místě, vše je
neustále v pohybu a zcela přirozeně dochází k tomu, že osobní časoprostor
každého jedince se jednou chtě nechtě stejně dostane do úrovně, odkud se onen
dotyčný propadne přímo do karmického víru událostí.
Zatím jsem nezkoumal, zda má někdo oprávnění určitým způsobem
popostrčit současné zamrznuté a zkostnatělé dění v jistých úrovních Prasvětla.
U Hvězdníků i některých dalších civilizací pomáhajících naší planetě se však
hovoří o tom, že „prasvětelní bohové“ budou takovým docela mírumilovným a
praktickým způsobem přivedeni ke karmickému víru událostí, kde proběhne jejich
„omlazovací“ metamorfóza. Z řídící elity se zkrátka jednoho krásného dne stanou
pážata, která poputují z láskyplné náruče růžových pečovatelek Pramene Života
do pozemských inkarnací, aby se tu na vlastní kůži a se vší důkladností
obeznámila se zdejším během Života i pseudoživota:-)
O duši Země toho není moc známo. Byla vyměněna, ta minulá se nám nehodila, protože to byla entita s masochistickými sklony. Což nahrávalo těm illuminátům a dalším. Pak se to trochu střídalo, protože nikdo moc z polobohů a takovejch nemá, jak to říci, "koule" na to, aby šel tenkrát ještě do 3D a zůstal v tom rozbořeništi uprostřed Země a začal to tam trochu dávat do kupy. Ale už je to lepší :) Jak sám vnímáš :) Není to tak, že bych si teď určovala nároky na absolutní pravdu o tom, co se děje se
OdpovědětVymazatZemí. I duše má mnoho úrovní a sfér, možná vnímáš pátou úroveň a já zrovna mluvím o první. Paprsky světla jsou fajn. Bohužel touto schopností nedisponuji. Takže jen tak dál! :)
Jediné, co mě trochu zaráží je to, když už mají všichni vědomosti o karmě atd... Proč nikdo nevnímá nebo nechce vnímat, že nám tu pod nohama leží nácci a jejich velitelé a jsou dost silní. Nemůžou se odpoutat, jsou moc těžcí. Tohle podle mě brzdí na našem území hodně vývoj. Ale kdo by se chtěl párat s Heidrichem, žejo. A.
Zdárek párek Máš obří kus pravdy Rád se podělím nejenom v něděli na zivotnaplno3@seznam.cz nedošlo k aktivaci mnohých bytostí a v tom trouble 1200 Měj se a mášli zájem očistu okolí písni Černí maj systém kurva dobrej Je co určit a se učit 2-3 stupeň nespěchat Vyčisti okoli a střed a písni
Vymazatovšem....před nedávnem někdo nadhodil,žeby se měla udělat Zádušní mše za Rudolfa2....Leccos by se pozitivně pohnulo..Jako laik narážím neustále na Petříně,ve Hvězdě na pařezy,čerstvé a nemající náznak nějaké choroby...Z toho dedukuji,že zase nějaký franta na magistrátu dělá mejdan a potřebuje dříví do krbu.Příznačné odpovědi na otázky jakékoliv odborníka PROČ se drancuje i parcích...jsou tak vychcaně právně ošetřené,že nezbývá,než NĚKOMU nakopat prdel...a bez zbytečných řečí.
OdpovědětVymazatTohle mě taky neskutečně štve. Že se kácejí zdravé krásné staré stromy jen proto, že nějaký vlivný dacan chce dřevo do krbovek nebo palubky do novostavby. Strom je živá bytost a tohle je jeho vražda, takže každý takový čin se dobře promítne do karmy toho dacana - a dobře mu tak!
Vymazatpřesné, bez stromů si nedovedu představit život na zemi. Krajina se stromy je vždy krásná. Trápí mne, jak se my lidé k přírodě chováme
VymazatAha, takže když se mě nechce podporovat energetický a plynárenský moloch a topíme výhradně dřevem, které si děláme sami, kácíme stromy třeba ze staré zahrady, kterou si chce někdo předělat, tak si zaděláváme na špatnou karmu?Tak abychom byli čistí máme raději zmrzat nebo podporovat ty zloděje ........ Ale dle této úvahy si zaděláváme na španou karmu všichni, třeba zahrádkáři, co pěstují vše možné.Vždyť i to rajče je živé a zdravé.
VymazatI houbaři atd....
Dana
anonym 18:07 evidentně nemá rád lidi , sám má v životě problémy, a svádí to na jiné
Vymazat"Je občas potřebné probudit se z mnohých iluzí." B
OdpovědětVymazatJo,
OdpovědětVymazatvšechno co je ve mně chlap má samej problém, tedy strach, smutek, víra, dominace a tak. Všechno, co je ve mně žena je vlastně radost. Matěj
Nádherné pohlazení Duše. Děkuji za članek. Jana
OdpovědětVymazatWebové stránky Franze Erdla, zmíněného a pochváleného v článku, jsou: www.psitalent.de
OdpovědětVymazatPravidelné aktualizace jsou v němčině a angličtině. Je tam dost čtení v dalších jazycích včetně češtiny. Aolianovi a Erdlovi 3 krát zdar!
Super odkaz. Moc za něj děkuji.
Vymazatzase jásej od do Erdl je na ceste -každý s nás má pozitivní a negativní ego Buď opatrný jedině tak zvítězíš
Vymazatděkuji
OdpovědětVymazatErdla citam uz dlho, dokonca sa negatívne vyjadril o orgonitoch, s cim súhlasím, vraj sa v nich usidluju *zlé astralne particky*
OdpovědětVymazatDíky Aoliane za další osvětu a hlavně tvou akční práci. A že jí je pořádná hromada!
OdpovědětVymazat"Naše planeta je díky své zajímavé energetické pozici schopná předat energie karmického víru do jakékoliv astrální úrovně ve Stvoření."
Díky
A.
super velké množství anonymních příspěvků Sejdeme se v přístím životě Možná v tomto jako skvělé hnutí anonymus Trochu klesaj ale aspoň letí a maj konkrétní směr Karya zivotnaplno3@seznam.cz
OdpovědětVymazat