http://www.globalwarming.org/2009/11/05/remarks-by-czech-president-vaclav-klaus-on-cap-and-trade/
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=G2mBVPC6Q3ik
Poznámky českého prezidenta Václava Klause k návrhu zákona Cap-and-Trade
William Yeatman, globalwarming.org, 5. 11. 2009
Včera Washington Times pořádaly v hotelu Willard ve Washingtonu, D. C. schůzi na téma „Pokračování v globální debatě o politice změn klimatu“. Schůze měla čtyři skupiny, a to pro lobbisty, členy agentur pro průzkum veřejného mínění, členy Kongresu a odborníky na zahraniční politiku. V poslední komisi byl i český prezident Václav Klaus. Zde uvádíme jeho vynikající poznámky:
Václav Klaus na Washingtonské schůzce:
„Děkuji vám velice za pozvání a za odvahu zorganizovat tak důležité shromáždění v době, kdy vám politická korektnost říká, abyste to nedělali.
Setkáváme se měsíc před kodaňským summitem o změnách klimatu a několik týdnů před zasedáním amerického senátu ohledně zákona cap-and-trade. Z těchto důvodů dnešní setkání nemůže být akademickou konferencí, i když téma stále potřebuje akademickou diskusi. Není zde konsensus – ani ve vědě, ani v ekonomických analýzách či politice.
Odjel jsem z Prahy po podpisu Lisabonské smlouvy a přijel sem teprve před pár minutami, což znamená, že jsem většinu konference zmeškal. Je mi to líto.
Již dříve jsem byl na summitu OSN v Kodani. Bylo to v r. 1995, na tzv. sociálním summitu. Tehdy na tomto summitu byl americký vicepresident Al Gore, který, jak se zdá, tam bude i tento rok. Já jsem tam byl jako ministerský předseda České republiky, ale letos nemám v plánu tam jet. Nevidím žádnou šanci, jak ovlivnit výsledky, či jak dosáhnout slyšení.
V r. 1995 tam byly obrovské demonstrace organizované různými skupinami zaměřenými proti zřízení – od socialistů a zelených po anarchisty a odpůrce globalizace. Rozdíl je v tom, že nyní v Kodani neočekávám žádné demonstrace. Odpůrci globalizace se mezitím stali zasvěcenci a budou zasedat v hlavní hale. To je posun s dalekosáhlými důsledky.
Můj pohled na doktrínu o globálním oteplování a zejména na roli člověka v něm je relativně znám. Moje kniha nazvaná Modrá planeta v zelených poutech byla již vydána ve 12 jazycích, a dva a půl roku po jejím původním vydání nemám žádnou naléhavou potřebu ji přepsat.
Neměli bychom zapomenout, jak doktrína o globálním oteplování vznikla. V normálním případě vše začíná empirickým pozorování, objevením evidentních trendů či tendencí. Pak následují vědecké hypotézy a jejich ověřování. Když nejsou vyvráceny, začnou ovlivňovat politiky. Celý proces nakonec vede k nějakým politickým opatřením. Nic z toho se nestalo, pokud jde o doktrínu o globálním oteplování.
Ta začala jinak. Lidé, kteří nikdy nevěřili v lidskou svobodu, v neosobní síly trhu a další formy lidské interakce a spontánnost společenského vývoje, a kteří nás vždy chtěli ovládat, regulovat a organizovat, hledali přesvědčivý argument, který by ospravedlnil tyto jejich ambice. Když vyzkoušeli několik alternativních idejí – populační exploze, rychlé vyčerpávání zdrojů, globální ochlazování, kyselé deště, ozonové díry – to vše se velmi brzy prokázalo jako neexistující, přišli s myšlenkou globálního oteplování. Jejich doktrína byla formulována dříve, než byla dostupná průkazná data, předtím, než byly formulovány vědecky dokázané teorie, předtím, než bylo provedeno testování založené na současné úrovni statistických metod. (1) Politikové přijali tuto doktrínu na summitu o zemi v Riu v r. 1992, a aniž by čekali na její potvrzení, začali připravovat ekonomicky škodlivá opatření ohrožující svobodu.
Proč to udělali? Pochopilil, že hrát hru s globálním oteplováním je snadné, politicky korektní a politicky výhodné (zejména když je zřejmé, že oni sami neponesou náklady na tato opatření, která realizují, a nebudou odpovědni za jejich důsledky).
Nevidím žádný problém s klimatem ani nyní, ani v dohledné budoucnosti, a proto nejsem dostatečně motivován, abych diskutoval o technických otázkách schématu cap-and-trade. Pouze protestuji proti tomu, aby bylo nazýváno „tržním řešením“. Připomíná mi to komunistické plánovače, kteří podobně hovořili o „užití tržních nástrojů“, když došli k závěru, že „plánovací nástroje“ nefungují. Trhy nemůže užívat kdokoliv.
Neměli bychom klamat sami sebe. Schéma cap-and-trade je vyložený vládní zásah, nikoliv „tržní řešení“. Jak mnoho „uzavřít“ („cap“) – to je rozhodnutí vlády (a evropské selhání před několika lety, kdy bylo vydáno příliš mnoho povolení ohledně uhlíku, myslím, že je to zde dostatečně známo). Velikost „uzávěru“ definuje cenu uhlíku a tato cena není nic jiného než daň uvalená na občany státu. Souhlasím s lordem Moncktonem, že návrh zákona „cap-and-trade je návrh na největší zvýšení daní v historii světa, které kdy bylo uvaleno na občany.“ (2) Jak je možné, že nejsou užity takovéto argumenty? Proč nikdo neargumentuje, že zdanit energii znamená, že náklady na politiku proti globálnímu oteplování neúměrně spadnou na chudé lidi? Co mě znepokojuje, je, že k „obchodování“ („trade“) s umělým „zbožím“ – povoleními – znamená, že vznikne nová skupina těch, kteří se snaží získat renty a kteří budou vydělávat na náš úkor. Proč nikdo neřekne, že uhlíková povolení nemají jinou skutečnou hodnotu než to, že jsou vládním rozhodnutím. V tomto směru bych mohl ještě pokračovat.
Ale vraťme se na začátek. Navzdory velkým vědeckým snahám a výdajům nebylo dokázáno, že lidský vliv na klima je statistický významný. Ještě jednou lord Monckton: „správná politika, jak se postavit k ne-problému, je mít odvahu neudělat nic.“
Tato země, moje země, jakožto i zbytek světa čelí mnohým skutečným problémům. Nepotřebujeme řešit neexistující problémy. Nemyslím, že skutečným problémem je teplota a/nebo CO2, ale nová utopická vize světa. Máme pouze dvě cesty ven: spásu prostřednictvím uzavření uhlíku, nebo prosperitu prostřednictvím svobody, neomezované lidské aktivity, produktivity a tvrdé práce. Já hlasuji pro druhou možnost.“
(1) IPCC nehovoří o testování. Raději místo toho používají termín „ověřování“, snaží se nevyvrátit své modely, hledají pouze podporující důkazy.
(2) Interview s lordem Christopherem Moncktonem, EIR, 12. 6. 2009, str. 47
Příspěvky
