Eckhart Tolle: Jak přežít nezaměstnanost

http://www.youtube.com/watch?v=JXf1R2Q5tBU



Přepis videa:
Téma: Jak přežít nezaměstnanost

Otázka: Snažím se najít práci. Neměl jsem stálé zaměstnání od ukončení školy v r. 2008. Pomozte mi - jak si může člověk udržet v tomto obtížném období zdravý rozum? Prosím o radu a naději.

Eckhart Tolle:

Snad vám mohu dát rady, ale nemohu vám dát naději. Naděje - samozřejmě že doufáte, že to bude v nějakém bodě v budoucnosti lepší. Já neříkám, že to nebude lepší. Vnějškově.

Ale lepší to může být pouze vnitřně, a teď. Jinak budete celý zbytek života závislý na tom, co se děje mimo vás.

Jak zlepšit svět: Neurovědkyně o své vlastní mrtvici

Ahoj Orgonete,

našla jsem velmi zajímavé a dobře  „nabité“  video .

Třeba se bude hodit i na Tvé stránky, zvaž sám J

Pěkné dny přeje Tobě i Tvé rodině a vůbec všem Orgoneťákům

JaJi

 Kdo jste ještě neviděli toto video a máte rádi Eckharta, bude se vám také líbit :)

(Neurovědkyně o své vlastní mrtvici a prožitku jiného stavu vědomí)

Orgonet: Díky, JaJi! To video je moc dobré, a i když už jsme ho tu měli před dvěma lety (viz http://orgo-net.blogspot.cz/2011/05/jak-zlepsit-svet-vstupte-do-prave.html), určitě se hodí ho zopakovat.

1. část

http://youtu.be/e5N9c9Wa_R0

2. část

http://youtu.be/0BqbEf5aGks

Eckhart Tolle: Nová země na ulozto

Díky Jarmile za odkaz na možnost stažení knihy Eckharta Tolle, která i mně změnila život (spolu s Mocí přítomného okamžiku).

Hlavním smyslem této knihy není předložit vám další důkazy, které by o něčem přesvědčily vaši mysl, ale způsobit změnu vědomí,neboli probuzení. V tomto se o ní nedá říct,že by byla "zajímavá". Tento výraz naznačuje určitý odstup, hraní si s myšlenkami a hodnocení, souhlas, nebo nesouhlas. Tato kniha je o vás. Buď změní stav vašeho vědomí, nebo pro vás bude bezvýznamná. Probudí pouze ty,kteří jsou již připraveni. A s každým člověkem, který prozře, se zvětší hybná síla kolektivního vědomí, což usnadní probuzení i ostatním. Pokud si pod slovem probuzení nedokážete nic představit, čtěte dál. Jeho skutečný význam poznáte, až když se sami probudíte.

P.S.Právě ji čtu s láskou Jarmila

http://www.uloz.to/xSqsEFM/eckart-tolle-nova-zeme-cz-pdf

Eckhart Tolle: Odpuštění

Eckhart Tolle: Odpuštění

(Z Eckhart Tolle TV, únor 2013)

Překlad: OrgoNet

Posluchačka:

Cítím, že bych se měla omluvit své -náctileté dceři, která zemřela. Když už tu není, jak to mám udělat? A chtěla bych vědět, co je to omluva? Co znamená odpuštění? Proč cítím, že to potřebuji?

Eckhart Tolle:

Cítíte, že jste jí něco udělala nebo naopak pro ni neudělala?

Posluchačka:

Byla jsem velmi mladá matka, a když se dívám zpět, vidím, že jsem ji vychovávala většinou podle těla bolesti. Nikdy jsem ani na chvilku neměla bdělé vědomí, předtím, než zemřela, a než jsem objevila vaše učení. Když se dívám zpět, lituji spousty věcí a cítím spoustu viny, a cítím, že jen ona mě toho může zbavit.

Eckhart Tolle a Cesar Millan, našeptávač psů

Milu	15:18 (před 1 h)
komu: mně

Psi jsou "strážci Bytí" ;o)))

Orgonet: Díky za tip! Toto je krásné povídání, moje oblíbené. Překlad od Petra Derflera. Díky, Peťo, za tvou práci!

http://youtu.be/htth_4MFsXE



Zveřejněno 14. 09. 2012
http://eckhart-tolle-cz.blogspot.cz

Eckhart Tolle je jeden z nejvlivnějších, nejoriginálnějších a nejvíce inspirujících duchovních učitelů naší doby. Jeho knihy Moc Přítomného Okamžiku, Ticho Promlouvá a Nová Země, které byly přeloženy do téměř 40 jazyků, ovlivnily miliony lidí po celém světě. Jeho hluboké a prosté učení pomáhá lidem nacházet vnitřní klid, pohodu, zdraví a větší naplnění života. A učí nás, jak neodmítat to, co už je. Sám často říká, že nám neříká vůbec nic nového. To, co nám povídá, sami rozpoznáme jako pravdu, protože v hloubi duše víme, že to tak je, jen jsme to zapomněli.

Cesar Millan je známý z televizního pořadu Dog Whisperer, Našeptávač psů. Skvělý chlapík.

Eckhart Tolle: Všímejte si ticha

Zdravím, tak u tohoto videa s Eckhartem jsem se pořádně zasmála a dokonale mi to nahradilo chmury z výsledku voleb. Beru to tak,že vše je dobré a hlavní práce spočívá změnou sama sebe.
S láskou Jarmila

http://youtu.be/wHEZLgF54QI

Zveřejněno 23. 12. 2012

http://eckhart-tolle-cz.blogspot.cz

Eckhart Tolle: Bude konec světa?

Koukám, že Peťa Derfler má přeloženo moje oblíbené video o konci světa ... To si nenechte ujít!!!

http://youtu.be/b2N5nA-6MUM

Publikováno 6. 09. 2012 autorem: petaderfler, http://eckhart-tolle-cz.blogspot.cz

Ať to máme pěkně  pohromadě, přidávám k tomu svůj post na stejné téma z r. 2010. Je to asi jiná přednáška než výše uvedené video, ale to nejlepší se shoduje (:-))), moudrost zůstává moudrostí ...

Eckhart Tolle o konci světa 

(Přepis části přednášky, poprvé publikováno na http://orgo-net.blogspot.cz/2010/09/eckhart-tolle-o-konci-sveta.html

Matthew nám poradil, že se nemáme nechat "převálcovat" spoustou informací, která se na nás odevšad valí. S tím zcela souhlasím. Takže kvůli rovnováze zase trochu duchovna od mého nejoblíbenějšího duchovního učitele Eckharta Tolle. Je to úryvek z přednášky, která byla právě zveřejněna na jeho TV. Myslím, že se Eckhart při ní dost pobavil (smajly znamenají, že se chechtal on i obecenstvo). Sám říká, že nikdy předem neví, co vyjde z jeho úst, takže tentokrát z toho vyšla přednáška na téma Konec světa v roce 2012. 

"Hodně lidí se ptá se strachem, jestli svět v roce 2012 skutečně skončí. (:-) Tak já bych tu měl takový malý vzkaz pro budoucnost,  (:-), která neexistuje jinak než jako přítomný okamžik. Zde je vzkaz pro člověka, který nás sleduje na této nahrávce v roce 2013. (:-) Ta osoba to sleduje samozřejmě ve svém přítomném okamžiku, v žádné budoucnosti, protože budoucnost neexistuje, nikdy ji nemůžete zažít. Takže: „Ahoj vy tam v roce 2013. Už víte, že svět neskončil, že?“ (:-) Anebo možná že se nahrávky v roce 2012 rozplynou? (:-)

Já nedělám často předpovědi do budoucnosti, z toho prostého důvodu, že v absolutních pojmech žádná budoucnost neexistuje. Ta existuje pouze v konvenčních pojmech. To jsou různé úrovně.

Abych dal příklad, že v absolutních pojmech budoucnost není a v konvenčních pojmech je: v konvenčních pojmech jsme nejprve tady, pak si dáme přestávku, a potom šálek čaje - takže to vypadá jako budoucnost, což je konvenční realita. V absolutních pojmech nikdy nezažijete to, co jsem teď popsal, jako budoucnost. Jediný způsob, jak prožijete to, co jsme popsal – že strávím chvilku tady, pak půjdu ven a pak si dám čaj – to vše můžete zakusit jen v přítomném okamžiku. Nikdy jako budoucnost. Taková věc, jako zažívat budoucnost, prostě neexistuje. Budoucnost není nikdy zde. Ta je vždycky pouze v mysli. Takže o tom nemusíme filosofovat, protože je to okamžitě zřetelné – v absolutních pojmech budoucnost neexistuje. Protože jinak byste mohli říci: aha, tady to je. (:-). Platí to i o minulosti, tam také nikdy nemůžete jít.

Přes to vše učiním nyní předpověď. (:-) Předpověď o konci světa v rámci konvenční raeality.: Všichni, kdo jsou na této planetě naživu, miliardy lidí, úplně všichni, budou smeteni v průběhu příštích 80 – 90 let – opravdu všichni. (:-) Je to hrozná věc. (:-). Úplné vyhlazení lidí, kteří jsou nyní na této planetě. Vlastně je to už za pár let. No, buďme velkorysí a řekněme, že za 90 let, možná některé malé děti za 100 let. Je to tak. Vy řeknete: Ano, ale budou tady jiní, kteří se narodí, ti tady budou i potom. Ano, to je pravda, ale mluvme opět v konvenčních pojmech: To vám nijak nepomůže, že ano. (:-) Můžete se uklidňovat myšlenkou, že tady budou po vás další, ale to vám nepomůže, vy budete pryč a ostatní také. Pryč z planety. A bude to skrze strašnou chorobu, která se nazývá smrt. Způsobuje ji je stáří, nemoce, nehody. ...(:-) Takže v tomto světle konec světa nevypadá už tak hrůzně, že ne?

Viděl jsem před pár lety sci-fi film, možná to byl Star Trek, nejsem si jistý. Byl tam cestovatel v čase, a ten přijel z takzvané budoucnosti do současnosti někde na této planetě, aby byl svědkem katastrofy, která měla přijít. Lidé se dověděli, že přijel z budoucnosti, setkali se s ním, a on jim vysvětloval, že za pár dní má dojít ke katastrofě, která zabije milióny lidí. On že tam je jen jako pozorovatel, protože v jeho době se našly historické záznamy o té katastrofě. Lidé mu řekli: Tomu musíme zabránit, musí se něco udělat. A on řekl: Ne, nedá se tomu žádným způsobem zabránit. A oni se ptali: Copak vy s tím nechcete nic dělat? A on řekl: Ne, vždyť vy jste přece už všichni mrtví. (:-) Pro něj, protože přišel z jiné doby, všichni, se kterými se setkal, už dávno zemřeli. On byl na návštěvě v minulosti ... (:-)

A proč to tu říkám? Protože život formy je tak krátký, prchavý, pomíjející, efemérní, a jaká ještě najdete  pro to ve slovníku synonyma, život formy je tak nestálý, že je možná dobrým nápadem, aby člověk uvažoval o sobě jako o již mrtvém. Je to negativní věc? Pro mysl možná ano. Je to jenom nápad, jaký postoj zaujmout k životu. Je to opuštění připoutanosti k formám života, včetně fyzické formy těla, ke všem formám, které máte kolem sebe. Uvědomíte si, že je to všechno tak krátkodobé, že vlastně nezáleží na tom, co se tady stane. Odpoutáte se od forem. A uvědomíte si, že když už jste mrtví, je to osvobození.

Například: jeden způsob, jak už být mrtvý, je neposuzovat, co se děje. Protože když už jste mrtvý, nepotřebujete posuzovat, co se děje. (:-) A to je velké osvobození. Jste tady a říkáte si: OK, já už jsem mrtvý, mně je to jedno. Neposuzujete, co se děje, a když neposuzujete, něco ve vás umře. A co umře? To, co posuzuje. Ta část vaší osobnosti, která žije prostřednictvím reakcí a souzení. Ta část, která se stále vnucuje, dokud jste naživu, jako Já. Já jsem ještě tady, žiju.

Ale čím více něčemu odporujete, tím více se cítíte identifikován se svou formální identitou, psychologickou formou, i fyzikou formou – někteří lidé jsou plni odporu, a kladou důraz i na svou fyzickou přítomnost, třeba i v hádce. Jsou rozhněváni. Na tom staví třeba televizní seriál Angry. Lidem se to moc líbí, proto se na to pořád dívají, když to teď dávají v televizi znovu. Je tam osoba, která když se rozzlobí, stane se obrovskou a velmi silnou – to by chtěl každý! Je tady egoistická potřeba zdůraznit svou formální identitu. Fyzickou formu, ale důležitější je psychologická forma mého Já.

Takže když máte k něčemu odpor, třeba si na něco stěžujete, nebo něco kritizujete, nesouhlasíte, tak se identifikujete se svou mentální pozicí a tím posilujete psychologickou formu svého Já. V tom případě docela jistě nejste mrtví, ale zdůrazňujete formu. A čím více zdůrazňujete formu - ve staré Číně v taoistické filosofii pro to mají výraz hora, a pak mají výraz údolí, Většina lidí chce být horou. To znamená, že  zdůrazňujete svou formální identitu. A čím více zdůrazňujete psychologickou, formální identitu svého já, tím více ztrácíte kontakt se svou základní identitou. Tou, která je za formou, která je bez formy, a které můžeme říkat údolí. Hloubka toho, kým jste, za tou malou osobností. I velké osobnosti, VIP, jsou ve skutečnosti všechny malými Já. Jenom se po určitou dobu nafukují, než jsou smeteny s planety – někdy mezi teď a uplynutím 90 let. (:-) Stačí malý špendlíček, aby se sfoukly při smrti jako nic ... (:-)

To, co říkám, je děsivé – pro formální identitu. Ale něco jiného ve vás se tím uklidní – v podstatě cítí osvobození. Je to osvobození od formální identity. A to je nádherná věc. A tak když řeknu, že už jste mrtví, myslím tím, že můžete jít životem, jako byste již byli mrtví. To znamená, že tu můžete být jako hluboká přítomnost, a ne pouze jako definovaná přítomnost osobnosti a mysli, egoistického já. Může tu být hloubka toho, kým jste. Takže to, co zemře, je forma. Jenom forma se může rozpustit, jenom ta umírá. Smrt je rozpuštění formy.

Takže je tu možnost pro velký pokus – můžete s tím experimentovat v denním životě a jít životem jako někdo, kdo je už mrtvý. To je jen způsob, jak to vyjádřit.  Neposuzování přítomného okamžiku, to je vše. Pouze přítomný okamžik. Pouze ho nechat být. Nechat být, jak je, protože už je. Když proti němu nereagujete, nezdůrazňujete Já, stáváte se údolím. Hloubkou. Takže opuštěním reaktivity se stáváte tím, čím už jste, ale nevěděli jste to. Objeví se hloubka. A je to více než hloubka, hloubka je jen slovo. Je v tom inteligence, je v tom život, moudrost, z té hloubky povstává život. Z té hloubky mohou povstat formy.

Jste úplně jinou entitou, když přistoupíte k dimenzi hloubky v sobě. Ale svět o tom neví. Nedávají to v televizi, nebo leda tak ve dvě v noci, ale myslím ani to ne. Když se toto aktivuje, stáváte se jinou entitou. Ztělesňujete úplně jinou energii. Zde se stáváte napojenými na něco, co má svou vlastní hloubku, která je hlubší než vy. Spojíte se s hloubkou samotného života. A samozřejmě tento život je věčný. Není to forma života, nemusíte zdůrazňovat formu svého Já, můžete začít pociťovat, co je za formou vašeho Já. A to je plné míru, je to mocné, dává vám to sebehodnotu.

Sebehodnota, to v konvenčních pojmech znamená, že se srovnáváte s jinými a vidíte, že nejste tak špatní. Jsou mnozí horší než vy. Řeknete si, nejsem tak špatný a lepší než mnoho jiných. Na tom není nic špatného, to je konvenční realita. Ale my se chceme dostat nad tuto konvenční realitu a neodvozovat svou hodnotu od toho, že jsme v některých oblastech lepší než jiní, že jsme dosáhli více než jiní. Na této úrovni dosahujete toho, aby vás ostatní zmenšovali. Ale můžete se dostat tam, kde nebudete potřebovat, abyste čerpali svou hodnotu z měření s ostatními. Ta hodnota pochází z místa, kde nejsou pojmy, je to cena a síla života samého. A vy, toto vaše fyzické tělo, je jen jeho dočasným vyjádřením, dočasným projevem"

Eckhart Tolle pozván do Googlu

Google si pozval Eckharta Tolle ... Jak Eckhart sám řekl, je to zázrak. Je to součást všeobecného probouzení ...

Viz video z 23. 2. 2012.

http://www.youtube.com/watch?v=qE1dWwoJPU0

(Mám to video částečně česky otitulkované (asi 40 minut), ale nemůžu se hnout z místa, a to taky proto, že pozdě zjišťuju, že titulky na Caption Tube se sice pohodlně dělají, ale nelze je zpětně nastavit na jednotnou délku třeba 5 sekund, jak to má třeba overstream, aby byly čitelné. Takže jsou dvousekundové a nečitelné, a bude nutno každý zvlášť přenastavit, což je úmorná práce. Pár jich je na začátku opraveno.

Dávám sem tedy i toto částečně otitulkované video, a přepis prvních 20 minut, a snad to někdy dám do pořádku. Kdyby se našel dobrovolník na dokončení, s radostí mu poskytnu už přeložené titulky).

Takže, video s příliš krátkými českými titulky: http://www.youtube.com/watch?v=zq1azwfllNA , 90 minut.

Jak žít smysluplně, účelně a moudře v digitálním věku

Eckhart Tolle 23. 2. 2012 ve společnosti Google

Český přepis videa: OrgoNet (20 minut z celkových 90)

Rich Fernandez:

Vítejte! Jsem Rich Fernandez z výukového a vývojového týmu zde na Googlu. Asi tak před 6 měsíci jsme napsali dopis Eckhartovi Tolle a pozvali jsme ho sem do Googlu. "Eckharte, ty chlape, přijď do Googlu.", řekli jsme. Nebo tak něco. Udělali jsme některé ze světově nejoceňovanějších a nejužívanějších technologií. Snažíme se dělat pořádnou práci a změnit svět. A přece, i když vytváříme úžasnou technologii, chceme mít jistotu, že věnujeme pozornost naší vlastní vnitřní technologii. Chceme klást sami sobě hledající a dalekosáhlé otázky o tom, jak si vedeme ve světě. Když optimalizujeme naši technologii, jak můžeme také optimalizovat naše životy, abychom mohli být co nejlepšími já?

To všechno se mnohem lehčeji řekne než udělá. Fungujeme v hyper-propojeném světě pořád napojeni, a jdeme do toho s plnou vervou a intenzitou. Naléhavou otázkou dne je, jak můžeme přistupovat inteligentně k naší práci a našim životům při všech požadavcích naší doby a veškeré pozornosti. Jak v této záplavě informací můžeme rozlišit signál od hluku, abychom měli přístup k tomu a pracovali s tím, co je pro každého z nás tím nejpodstatnějším?

Eckhart Tolle má svěží moderní přístup k otázce, co znamená žít smysluplný a inspirovaný život, s velkou inteligencí. A protože je tomu tak, zeptejme se, jak můžeme všichni prožívat pocit jasnosti, míru a radosti z bytí naživu. A tak máme velké štěstí, že Eckhart přijal naše pozvání, aby sem dnes přišel. Zná náš ethos, že máme hluboký zájem o to, abychom byli svými nejlepšími já, a dělali smysluplnou a inspirovanou práci. Snažíme se změnit svět k lepšímu, a on chápe, že my chápeme, že aby se změnil svět, musíme nejprve provést nezbytnou proměnu sebe samých. Takže, Eckhart tu dnes je, aby nám pomohl a navrhl, nad čím bychom se měli zamyslet.

Eckhart Tolle napsal bestsellery, jako Moc přítomného okamžiku a Nová země, a ty se prodávají na celém světě v miliónech výtisků, a byly přeloženy do 33 jazyků. Svět se na něj dívá jako na jednoho

z předních učitelů v oboru moudrosti a vědomého žití.

S Eckhartem si dnes bude povídat náš viceprezident produktu, Bradley Horowitz. Když jsme navrhli Bradleymu, že by mohl vést dialog s Eckhartem v rámci tohoto techtalku, byl velice nadšen, což dává smysl, protože Bradley je v tomhle skvělý. Bradley také pomohl vytvořit Google+, Google Apps, což všichni milujeme.

Takže, bez dalších reklam, prosím přivítejte se mnou Eckharta Tolle a Bradleyho Horowitze, kteří budou diskutovat o tom, co znamená žít smysluplně, účelně a moudře v digitálním věku.

Bradley Horowitz:

Takže, jménem Googlu a všech googlerů zde, i těch, kteří se připojují z našich zaplněných místností, vítejte! Je skvělé mít vás zde. A je velmi zvláštní, že vás tu máme. Vím, že nenavštěvujete často korporace, a toto je cesta, po které se společně ubíráme víc než den. Eckhart se totiž s některými z nás setkal krátce už dříve a seznali jsme, že je to skutečně přínosné. A jednou z věcí, o které jsme ráno mluvili, je moudrost a rozdíl mezi informacemi a moudrostí. Google má poslání organizovat světové informace, a já myslím, že když si uděláme hierarchii, tak tady dole jsou signály, data a informace a vědomosti, a tady na samém vrcholu pyramidy je moudrost. A rád bych, kdybyste k tomu mohl něco říci. Jak chápete rozdíl mezi informacemi a moudrostí?

Eckhart Tolle:

Dobrá otázka: Nechme ji chviličku stranou - jen řeknu, že jsem rád, že jsem tady, a že jsem ohromen tím, co jsem viděl, a lidmi, kteří zde pracují, a všeobecným energetickým polem ve společnosti. Když sem přijdete. Je tu mnoho mladých lidí. Jestli sem přišli přímo z vysoké, jsem si jist, že nevědí, jaké mají štěstí, dokud nezačnou pracovat pro jinou společnost. Možná že všichni, kteří tu pracuji, jak by řekli v Indii, musejí mít velmi dobrou karmu, že zde mohou pracovat. Otevřenost mysli lidí, která se odráží ve struktuře společnosti, způsob, jak jsou uspořádány věci, malé místnosti, které máte kvůli klidu, meditace, kafetérie, to vše je prostě k neuvěření. Také cítím otevřenost lidí, kteří zde pracují, a mnohem méně ega, mnohé společnosti jsou totiž řízeny převážně velmi velikými egy. Neříkám, že všichni zde jsou již zcela osvobozeni od ega, ale je ho mnohem méně než jinde. Takže je nádherné být tady, a pokud prodej mé knihy klesne a budu potřebovat místo, doufám, že - ale pravděpodobně asi ne, protože zejména postrádám počítačové dovednosti, a za druhé jsem moc starý, protože průměrný věk je tady kolem 30.

Takže, vaše otázka byla důležitá. Pamatuju si ji, pamatuju si ji … (:-)))

Bradley:

Já ne … (:-)))

Eckhart Tolle:

Vědomosti, informace a moudrost, jaký to má vztah? Samozřejmě, při technologické revoluci, informační revoluci, digitální revoluci jakkoli tomu říkáte, je ohromné množství znalostí, dostupných všem. Téměř všechny vědomosti světa, a je zde propojenost mezi lidmi a tak dále, a to všechno je velmi dobré, že máte přístup ke všemu. Ale je tu i nebezpečí, že se utopíte v příliš mnoha informacích a znalostech. Tím utopením myslím, že mysl je bombardována nadměrným příjmem, a proto vám uniká něco, co je podstatné pro lidský život, aby byl kutečně naplněn, a to je místo míru,

vnitřního míru, či klidu; místo, které by se dalo nazvat zdrojem veškeré inteligence.

Mnozí lidé si vlastně ani neuvědomují, že to uvnitř nich existuje. Takže bych rád krátce o tom promluvil, protože tím mluvíme o jádru toho, co znamená spiritualita, duchovnost. To neznamená mít jistou strukturu názorů, neznamená to schvalovat určitý souhrn myšlenek. Duchovnost je objevování dimenze uvnitř sebe samého, která je dá se říci vyšší anebo hlubší než nepřetržitý pohyb

myšlení. Samozřejmě, veškeré znalosti a informace zažíváte v sobě jako myšlenky. Myslící mysl je aktivní v lidech po mnoho tisíciletí, ale nyní je mnohem aktivnější než dříve, protože byla energetizována neuvěřitelným příjmem. Dříve vše, co jste měli, bylo prosté, prosté smyslové vjemy z vašeho bezprostředního okolí, později přišly knihy, takže to byl další příjem. A pak postupně přišla masová média, a nyní neuvěřitelná revoluce informační technologie, počítače a tak dále. A to energetizuje pohyb myšlení, který se odehrává v každém člověku, a to samo o sobě není nic špatného.

Stává se to špatnou věcí, sebedestruktivní věcí, pokud uvnitř sebe ve svém vědomí prožíváte pouze toto. Když všichni z vás budou zažívat pouze toto, já tomu někdy říkám mentální hluk, pak začnete odvozovat svou identitu od myšlenek ve své hlavě. Co vám myšlenky říkají o vás samých, a uvíznete v identitě, která je založena na vaší identifikaci s myšlením. Všechna duchovní učení ukazují na možnost najít v sobě něco, co je hlubší než myšlení: prostor, klid, které tam jsou stále.

A nadměrný přísun informací můžete úspěšně zpracovat pouze tehdy, když máte rovnováhu ve svém vědomi mezi užíváním mysli k absorpci informací, k vydávání nových informací, k práci s informacemi, které jste přijali, mezi tím a něčím, co je ve vás hlubší než myšlení. A místo abych vám zde dával nějaké nové znalosti, to nechci dělat, nechci vám přidávat k těm znalostem, které stejně přijímáte, a je to mnohem víc, než vůbec potřebujete, namísto abych vám dával vědomosti, navrhuji, abyste nejprve prožili z první ruky to místo, kterému někdy říkám přítomnost, kdy jste bdělí, uvědomělí, ale nemyslíte. Každá skutečně tvůrčí osoba má nějaký přístup k této oblasti. Mate-li skutečně tvůrčí vhled, musíte pro něj jít do toho místa, které je hlubší než analytické myšlení.

Samo analytické myšlení či zpracovávání informací není kreativní. Takže, abyste našli kreativní, nové řešení problému v životě, to vyžaduje kreativní vhled. Ať už je to problém ve vaší pracovní situaci nebo v osobním životě, nebo potřebujete něco postavit nebo udělat, nebo jste došli do slepého bodu, nebo chcete něco vytvořit, ať už umělecké dílo nebo nový počítačový systém, ani pro to neznám výraz, jak to pojmenovat (:-))), musíte jít do toho místa, kde vzniká kreativita. A každý člověk, který je kreativní, má nějaký přístup do toho místa, i když o tom neví. Ale to není jen místo, kde vzniká kreativita, je to také místo, které vám dává vašemu životu zdravý rozměr, je to místo ticha, míru, živosti, kde nejste zatíženi většinou zbytečným mentálním hlukem. Takže když začnete opět myslet, skutečně to může být mnohem produktivnější. A kde je to místo? Jak najdete to místo? Když ho má každý, jak si ho uvědomím v sobě? To je opravdu otázka.

Mohu vám poradit tři či čtyři vstupní body do tohoto stavu vědomí, a až to udělám, pak můžeme pokračovat v konverzaci. Velmi jednoduchým vstupním bodem, a proto se má první kniha jmenuje Moc přítomného okamžiku, je uvědomit si, že celý náš život se skládá z přítomného okamžiku, a vždy pouze a jen z přítomného okamžiku. Většina lidí to asi nějakým abstraktním způsobem ví, ale neumějí cítit tuto pravdu, a proto bych vás rád vyzval, abyste skutečně pocítili pravdu. I kdyby tady byl velký filozof, pravděpodobně by neměl argument, neuměl by odporovat tomuto tvrzení, že cokoli kdykoli prožíváte, je to přítomný okamžik. Celý váš život se rozvíjí v přítomném okamžiku, a ten je vším, co kdy máte. Většina lidí nežije tak, jako by to byla pravda, ale žijí, jako by to bylo naopak, jako by budoucí okamžik byl vždy důležitější než tento. A to proto, že je zde nadměrné ztotožnění s myšlením, protože myšlenky se obvykle týkají příští věci, toho příštího, co by se mohlo stát nebo mělo stát. Takže, pokud můžete dospět k tomuto uvědomění, že vše co kdy máte a prožíváte, je tento okamžik, což je nepochybně pravda, nikdy není nic jiného, v tom okamžiku si plně uvědomte, že ve vás vyvstala bdělost. "Wow!" Stanete se vědomými přítomnosti, síly tohoto momentu. Síly života samého v tomto přítomném okamžiku, který spočívá ve smyslovém vnímání.

Podívejme se, co je přítomný okamžik - je to tato místnost, to, co vnímáme očima, ušima, světla, celek místnosti. Takže, pojďme se stát vědomými, abychom mohli skutečně vnímat to, co je v této místnosti.

Je tu i něco jiného, co bychom mohli nazvat přítomný okamžik. Když se podíváte dost hluboko, je tu také vnitřní energetické pole ve vašem těle, které můžete cítit - že jste živí v nohách, pažích, chodidlech. To je také součást přítomného okamžiku, cítit energetické pole, které proniká fyzickým tělem, to je také něco, co můžete cítit. Takže jsou tady vnějškové smyslové vjemy, a je tady pocit života uvnitř vašeho těla. A pokud jste zcela zaujati v myšlení, toto vše nemůžete vůbec cítit. Necítíte se živí, jste živí jen v horním patře vašeho domu, ve vaší hlavě. Celý dům je tedy neobydlen. Takže začněte obydlovat celé tělo. To se stane součástí vašeho zážitku přítomného okamžiku.

Dokonce i v umělém světle je živost. Mohli byste říct, já mám radši sluneční světlo. Ano, já taky. Ale i v umělém světle je krása a živost. A krása, která je obvykle přehlížena, je třeba i ve struktuře téhle židle, nebo v tom, co máte na sobě, a zcela jistě v květinách. A vy si to náhle uvědomíte, a to není všechno, to do přítomného okamžiku teprve přicházíme. Takže, už tu máme ty vnější věci, a náhle oceníte i živost všech věcí, které vás obklopují. Jiní lidé si musí brát kyseliny, aby se tam dostali. To nepotřebujete. (:-))) Ti kyselí lidé, víte, někdy se podívají na čajovou konvici a řeknou: "Wow - pane jo!“, ale to vy nemusíte dělat, jen buďte přítomni, a pak oceníte krásu i sériově vyráběné čajové konvice. Pokud je ručně dělaná a malovaná, tak je hezčí, ale i masově vyráběná konvice má přítomnost a je tady, a je to živé energetické pole. Každý fyzik vám řekne, že to není mrtvá konvice, její molekuly a atomy jsou v neustálém pohybu.

Všechno je životné, a pokud jste totálně lapeni v mentálním hluku, nevšimnete si toho, protože jste pořád zaujati informacemi. Přítomný okamžik, smyslové vjemy. (20.27)

(Pokračování.)

Eckhart Tolle: Živá meditace 11. 11. 2012

Živá meditace s Eckhartem Tolle bude 11. 11. 2012 ve 22.00 našeho času.
Nutno se zaregistrovat zde:
http://eckharttolle.com/free-meditation-november-2012/


Oprah a Eckhart Tolle: Bytí v přítomném okamžiku, premiéra - neděle 11. listopadu, 11 hodin dopoledne Eastern Time, u nás v 17.00.
Můžete sledovat na OWN (Oprah Winfrey Network) nebo  Facebook.com/OWNtv
(Tady už se asi bez angličtiny neobejdete ...)

Oprah & Eckhart Tolle: Being In The Now” will premiere Sunday, November 11 at 11am ET/PT on OWN

Oprah’s Emmy® Award-winning series Super Soul Sunday gathers some of today’s most world-renowned thought leaders, spiritual advisors, teachers and authors to discuss life's biggest questions. On Sunday, November 11 at 11am ET/PT, Oprah invites Eckhart Tolle to the OWN network for an episode on his teachings, called Being In The Now. Join us for this amazing day to come together with Eckhart for a morning of contemplation and consciousness. If you don’t subscribe to OWN, you can watch this episode on Facebook.com/OWNtv.

Nová země - webové přednášky Eckharta Tolle u Oprah Winfrey  v r. 2009. 10 pořadů, anglicky: http://www.oprah.com/oprahsbookclub/Watch-A-New-Earth-Web-Classes-on-Oprahcom

Eckhart Tolle: Špičky ledovce

Vyvěšuji znovu a přidávám začátek přednášky, aby bylo jasné, co je to špička ledovce ...

Eckhart Tolle TV, říjen 2012: Z přednášky s Petrem Russelem.

Špičky ledovce

Překlad: OrgoNet

Je užitečné představit si sám sebe jako ledovec. Jak víte, to je obrovský kus ledu, z něhož 95% je pod vodou, a pouze vršek vykukuje z vody. Takže, to, co vidíte z ledovce, je jen velmi malá část. A ta malá část, to většina lidí důvěrně zná jako své Já. Neuvědomují si, že je tu známé Já, špička ledovce, a neznámé Já. To necituji Donalda Rumsfelda … (Pozn. Orgonet: Známé video: Rumsfeld mele něco o známém neznámém (;-)))

My jsme tady, abychom si uvědomili to neznámé Já. Ne abychom znali to neznámé Já – teď fakt zním jako Rumsfeld (:-))) - tak jako můžete znát ve světě smyslového vnímání. Nemůžete ho znát, proto se mu říká neznámé Já. Ale můžete jím BÝT. Můžete si to uvědomit, nebo cítit. Ale je to vlastně chybné vyjádření, protože to není TO. Kdyby to bylo TO, znamenalo by to, že je to objekt poznání. Ale protože to není TO, nemůžete to poznat. Cítit TO, to je taky chybné. Ale můžete to pociťovat jako sebe sama. To opravuje tu chybu na začátku, kdy jsme z toho udělali objekt.

Můžete pociťovat to neznámé Já jako sebe sama. Ale nesnažte se představit si, co to je, ani to pochopit, to nemůžete. Ani poznat tak, jako můžete poznat nějaký objekt vědomí. Toto Já, tento věčný subjekt, je nepohodlné známému Já. Protože známé já se cítí nepohodlně, když NEVÍ. Takže, abychom cítili neznámé Já, musíme se naučit cítit pohodlně při nevědění, při nerozumění, kdo jsme v hloubce svého bytí. To je akt odevzdání. A to neznámé Já, které je pod úrovní vody, to si začnete uvědomovat, když myšlení ustoupí stranou a zůstane pouze pocit vnitřního prostoru. Prostornost, jako teď. A vstoupíte do říše nevědění. Zdá se, že tam nic není. A přece, je tam nedefinovatelná Přítomnost. Je to nepřítomnost všeho ostatního, pouze nedefinovatelná přítomnost, kterou nemůžete znát. 

Možná proto, že je to absolutní základ, ze kterého vzniká veškeré vědění. Dá se říci, je to samo vědomí. Ne to, co v něm je, nikoliv obsah, ale prostor pro obsah. Snažit se pochopit je zbytečné. Není v něm nic k pochopení. Ale velmi často z něj pochopení vznikne, nikoli pochopení této podstaty, ale pochopení toho, co vyvstalo. 

  

(7.21) Moudrost, což je hluboké porozumění, může vzniknout pouze tehdy, jste-li v kontaktu s dimenzí nevědění. Předpokladem moudrosti je, abyste se cítili pohodlně v prostoru nevědění uvnitř sebe. Nikdy nemůže být moudrost tam, kde si myslíte, že už znáte odpověď. Aby vyvstala moudrost, musíte se smířit s nevěděním. Proto Dalajláma, když mu dávají otázky, a to dost zvláštní otázky (:-))), často říká: „Já nevím.“ A po nějaké chvíli někdy odpověď přijde. (:-)))

Je to nádherná věc, smířit se s tím, že nevíme. Je to prostor uvnitř vás, kde je prostá bdělá přítomnost, v níž cítíte, že nic v tu chvíli vědět nepotřebujete. Ale špička ledovce, vaše osoba,vaše ego, to nemá rádo. To potřebuje chápat (:-))) A tento prostor nevědění si můžete nosit s sebou ve svém denním životě, můžete z něj přistupovat k situacím a lidem, nejen jako osoba, jako špička ledovce, ale jako totalita bytí, nebo vědomí, a zjistíte, že v mnoha případech nepotřebujete vědět pojmově, soudit situace nebo osoby, ale můžete tam být pouze jako nevědoucí přítomnost. Přistupovat tak ke světu, ať se vyskytne cokoli, více jako tato nevědoucí přítomnost, než jako vrcholek ledovce, ta vševědoucí malá osůbka. Ta samozřejmě občas musí fungovat, to je v pořádku.

Nejnádhernější věc je cítit se pohodlně v nevědění. Protože to je zdrojem veškerého opravdového poznání. Vy k tomu zdroji jdete, ale váznete v tenatech své mysli. Nevědění je podstata toho, čemu se říká duchovnost. A samozřejmě, tento prostor nevědění, jakmile ho umíte cítit a prodlévat v něm, být v něm zakořeněn, to je, jak se říká v náboženské terminologii, pravá víra. Lepší slovo pro víru by mohla být důvěra.

Lidé jako osoby - špičky ledovce - si často říkají: „Musím mít víru v Boha.“ Ale to je těžké provést, když všechno, co znáte, jste vy jako špička ledovce. Důvěra vyvstane, když se dotknete v sobě onoho místa nevědění, prostornosti, a zvíte, že ať si vaše malé já dělá co chce, vy jste neseni tímto místem. To je podstata toho, kdo jste. To je pravá důvěra. A to je konec strachu. Být zakořeněn v tom místě znamená konec strachu. Být zakořeněn v nevědění této dimenze je konec strachu. A když skončí strach, všechno se změní. Způsob, jakým interagujete s lidmi, se světem. A je to konec ega, egoistického já. Ego znamená, že znáte pouze sebe, jako špičku ledovce (:-)), a nevíte, jak jste rozsáhlí. Snažíte se přežít jako ta malá špička.

Když půjdete ke starým mystikům, v jakékoli tradici, všichni ukazují na tento stav nevědění, vstup do nevědění, bytí v nevědění. Jedno středověké křesťanské mystické pojednání, anonymní kniha, se jmenuje Oblak nevědění. Je to o tom, jak poznat Boha: Boha poznáte vstoupením do prostoru nevědění.  

A samozřejmě, to je konec nutkavého souzení. Protože jinak jdete životem a stále musíte naléhavě soudit, nebo tomu můžete říkat interpretovat, nálepkovat, vše, co se objeví kolem vás: lidi, situace, místa. Okamžitě přijde nějaký soud. A čím více je soudů, tím více se ta malá osůbka cítí silnou. Ti, kteří jsou nejvíce ztotožněni s tou malou špičkou ledovce, jsou největšími posuzovači. Jejich iluze toho, kdo jsou, přežívá ve velké míře z ustavičného souzení lidí a situací. Tím udržuje sama sebe při životě. Nemůže se nikam hnout bez okamžitého nálepkování všeho, co se vyskytne. Prostě všechno ví.

Místo nevědění je opakem. Jakmile ho v sobě najdete, je to začátek naprostého posunu ve vašem životě. Cítíte se pohodlně i s tím, že nevíte, kdo jste vy. To neznamená, že musíte zapomenout svou osobní historii, ta je tu v každém případě. Ale to, kdo jste vy, je hlubší úroveň. Nemusíte, nepotřebujete, nemůžete pochopit sami sebe. Ale můžete jím být. Můžete být sami sebou. Můžete být To.

A to je jediné místo, kde přichází láska a dobrá vůle. To vznikne nikoli z identifikace z formou, ale z bytí bez formy. Přijde s tím i pokora. Protože pokud nevíte, vaše pseudojá nemůže přežít. Ono potřebuje něco vědět. Takže, přichází s tím všechno. Všechny žádoucí věci, o kterých se mluví v náboženských pojmech. Všechno přichází odtud.

Někdy se k tomu přistupuje chybně. Třeba k přísloví: „Miluj bližního svého jako sebe samého“. To je přirozený výsledek bytí sebou samým. Jestliže neumíte být sebou samým, tím neznámým rozsáhlým Já, nemůžete milovat bližního jako sebe samého. Malá špička ledovce nemůže milovat jinou špičku ledovce. Pokud ta špička ledovce není v kontaktu s hlubinou, nemůže milovat, protože vše, co vidí, je naprosto oddělená entita.

Může se tomu říkat láska, ale ta říká: Potřebuji tě, chci tě, musím tě mít, protože bez tebe nejsem kompletní, ty přidáš něco k mému životu, a tak podobně. (:-))). A velmi rychle se to obrátí ve svůj opak. „Jak se opovažuješ neučinit mě šťastným? Jak se opovažuješ mít lidské chyby? Každý má chyby, i ideální partner.

Moudrost, důvěra, láska, laskavá vlídnost, nepřítomnost strachu, všechno přijde tehdy, když se smíříte a budete se cítit pohodlně v nevědění. Budete jenom prostorná bdělost, přítomnost. Skoro jako dítě, předtím, než začne používat pojmy, ale budete mít dimenzi navíc, protože vy se do toho stavu vracíte, a máte tedy přidanou hloubku.

Když nemusíte všechno kolem sebe kompulzívně nálepkovat, tak se kolem sebe díváte a vidíte plno krásy a živosti. Při nálepkování byste pořád srovnávali, třeba dneska to není tak dobré jako včera … Všechno je prostě tak, jak je, v tomto okamžiku. Vy se s tím nehádáte, ale stanete se prostorem pro to, co je.

Tato dimenze je vám přístupná okamžitě. Vy ji třeba hledáte, toto uvědomění, jako by mělo vzniknout jako nějaká událost nebo vnější objekt v nějakém budoucím okamžiku, ale ono už je tady. To jenom obsah vaší mysli je tak svůdný, tak hypnotizující, že všechno, co vznikne ve vaší mysli, je okamžitě vcucnuto celým vaším vědomím. Každá myšlenka, každá emoce. A vy se jí řídíte.

Je to i viditelné, jak to lidé ve své mysli dělají: ti, kteří jsou velice ztotožněni se svou myslí, sedí jako zombies a myslí. Každá myšlenka naprosto absorbuje jejich pozornost, a s tím přichází jakási hustota, tíže. Obvykle je to kombinováno s nějakou emocí, která je vygenerována onou problematickou myšlenkou: strach, hněv, nedůvěra – hrozný stav. Když víte, že obsah mysli má takovou hypnotickou přitažlivost, můžete svou pozornost odvést od obsahu mysli, Protože ten není důležitý. Je to jenom drama. Televizní seriál obsahu. Ale vy si můžete uvědomit, že existuje prostor bez obsahu, a tím je prostě holá pozornost, holá přítomnost. Prostor.

Na závěr našeho malého meditativního setkání: Jedna vaše část existuje jako forma, a vaše mnohem rozsáhlejší část je bez formy. Jedna část je ta malá bytůstka, která je formou, a druhá část je rozsáhlost bez formy. Rozsáhlost dalece přesahuje všechno, co víte o sobě, spojuje vás s celkem, s totalitou veškeré existence, a pravým zdrojem vašeho života. Někdy je to nazýváno Bůh.

Umění žít spočívá ve schopnosti být ztotožněn s formou, protože forma tu je, ale vědět, že je zde přítomna ona rozsáhlost. Ta září i skrze formu. I když myslíte, mezi myšlenkami můžete vidět prostor. Nenecháte se unést každou myšlenkou a každým proudem myšlení, který přijde a drží vás pod krkem (:-))

To je tajemství. Tajemství lidské existence. Říkám tomu tajemství ne proto, že by to bylo nějaké spiknutí, ale proto, že z nějakého důvodu to není běžná vědomost. Vědomost v hlubším slova smyslu. Není to známo. I když by to změnilo lidskou existenci, neučí se to ve školách. Možná v pár školách ano, když je učitel probuzený, ale není to v osnovách žádné školy ani univerzity, pokud vím. Nejdůležitější věc lidské existence, a zdá se, že to nikdo neví ... (:-))))) To je současný stav evoluce.

Ale už to sem a tam přichází, jako zázrak, i tam, kde by nikdo nečekal. Zázraky se stávají. Dokonce i lidé v Googlu se začínají zajímat o probuzení, a tak jsem je nedávno navštívil, a to je další zázrak. Wow! (:-))) (27.18)

Eckhart Tolle: Jste základní částečkou probouzení vesmíru

Z Eckhart Tolle TV, říjen 2012

Překlad: OrgoNet

O pádu člověka

"Moc vám děkuji, že mám takové privilegium ptát se vás … V Kurzu zázraků se mluví o vzniku individuálního vědomí, o tom, že bylo pádem člověka. Můžete o tom říci více?"

Omyl, že jsme oddělenou entitou, je součástí vzestupu a převládnutí ega. Je to omyl, že nejsme spojeni mezi sebou, ani s přírodou, a zejména, že nejsme spojeni se zdrojem života, který je někdy nazýván Bohem. Je to velice rozšířená iluze, většina lidí, kteří nyní žijí na planetě, jsou chyceni v pasti iluze oddělenosti. Například, lidé říkají, že existují VE vesmíru. Jako že tady jsem já, a tady je vesmír a ostatní lidé. Pravda je taková, že nejsme VE vesmíru, ale že my jsme vesmír. Jsme neoddělitelnou součástí reality, ne v ní. Když si myslíme, že jsme v ní, jsme odděleni … (:-))) Takže vesmír jste vy. Nejste VE vesmíru, ale vy jste vesmír.

Vesmír se probouzí. A vy jste maličká částečka, základní částečka probouzejícího se vesmíru. Vědomí přicházejícího z bezčasovosti do této dimenze. Vědomí vyzařuje do světa času, do naší dimenze, a můžeme tomu říkat probouzení. A vesmír se probouzí skrze formy života, a životní formy se stávají stále více způsobilými pro probouzení vesmíru. Vy jste toho součástí, i vy, i já, prostě my všichni. Takže, Já se probouzí, a to Já jste vy, probouzíte se z iluze, že jste oddělenou entitou.

Tato iluze přišla proto, že lidé se naprosto ztotožnili s lidsky vytvořeným pojmem Já, vytvořili si iluzi oddělenosti.

Iluzi oddělenosti, že jsem já a ti druzí, odstraňuje prostá věc: dívat se na jiné lidi bez vměšování pojmového myšlení. Jenom se dívat. Pouze tehdy, když přijde posuzování toho druhého, se ten druhý stává „druhým“. A ego miluje, když se může zdůrazňovat a také se posilovat pocitem „druhosti“ toho druhého. A to činí pomocí kritizování, posuzování, stěžování si na druhého, říkání, jak je špatný.

Lidé to dělají i jako kolektivy. Jeden kmen třeba nepokládá jiný kmen za lidi. Říkají, že jsou to démoni. A ten druhý kmen si myslí o nich to samé. Dělají to i státy. Možná dnes už méně, ale když se podíváte na začátek 20. století, kdy byly dvě světové války, bylo politicky přijatelné činit z jiného státu démona. Dělal to kdekdo. Japonsko udělalo démony z Američanů, a Američané udělali démony z Japonců. Nevědomost v některých národech byla hlubší než v jiných. Démonizování jiného státu, to je ego, kolektivní ego. Propaganda.

Takže, dělá se to na osobní úrovni i na kolektivní úrovni. Ego miluje, když může zdůrazňovat „jinost“ druhého. To vše je součástí iluze.

Ale zpět k praktické věci: Dívat se na jiného člověka bez zásahu myšlení je nádherná věc, krásné duchovní cvičení, a postupně to přestane být cvičením, a stane se to přirozeným způsobem jednání s jiným člověkem. Jen se dívat, aniž by se do toho pletlo nálepkování, posuzování, a co já chci po něm a co on po mně chce... Věnovat pozornost. V tom už není pocit oddělenosti.

To je to, co dalajláma nazývá „vlídnost“. Vzniká tím skutečná laskavá vlídnost. Když je zde laskavá vlídnost, pocit oddělenosti jiné entity musí odejít, protože oddělená entita nemůže mít milující laskavost. Může se o to snažit, ale dlouho nevydrží. A v tom je ta krása.

Takže, vy jste základní částečkou probouzení vesmíru.

Čili když já se probouzím, probouzí se vesmír?

Ano.

I vesmír kolem mě, každá věc, do níž patřím, je ovlivněna?

Ano. Nejen kolem vás, ale všichni lidé jsou spojeni na hlubší úrovni, vaše probuzení ovlivňuje i lidi, kteří s vámi nejsou v kontaktu. Protože jste součástí kolektivního vědomí lidstva.

Děkuji.

Eckhart Tolle: Ego je součástí evoluce

Udělal vesmír chybu, když vytvořil ego?

Z Eckhart Tolle TV, říjen 2012

Překlad: OrgoNet

Otázka: Ego je často vámi označováno jako nepřítel, proti kterému je třeba bojovat, a tak se mi zdá, že vesmírná inteligence možná udělala s egem chybu?

Eckhart Tolle:

Z jisté perspektivy se ego může jevit jako naprostá šílenost. Z vyšší perspektivy to však není nic víc než součást evolučního procesu lidstva. Je to stupeň evoluce. A jak se nyní blížíme k dalšímu stupni evoluce, začínáme vidět, že ego se již úplně přežilo, nemá žádnou užitečnost. Ale dříve ji mělo.

Teprve až nyní začínáme vidět, jak je šílené, protože se blížíme k dalšímu stupni evoluce. Předtím to neviděl nikdo, s výjimkou velkých mistrů. Již Buddha řekl, že je to iluze. Ježíš řekl: Zapři sám sebe. Což znamená, uznej nereálnost ega. Ale jen málo lidí pochopilo to, co řekli. Byli takovými předchůdci dalšího stupně. Upozorňovali na to ještě předtím, než na planetě došlo k pravému probuzení.

Takže z naší perspektivy, kdy jsme na konci jedné vývojové etapy, se jeví ego jako totálně absurdní, jakmile zjistíte, jaké je a jak mnoho zmatku vytváří. Ale z jiné perspektivy by bez něj nemohlo dojít k žádnému osvícení. I ve svém vlastním životě vidíte, jak jste museli projít nevědomostí. Nemyslím tím nedostatek vzdělání, ale duchovní nevědomostí, nevěděli jste, kdo jste svou podstatou. Udělali jste mnoho chyb na základě iluzorního ega, ale teď už to vidíte a můžete z toho vyváznout.

V dávných dobách lidstvo ještě nemělo ego. Je to zachyceno v mýtech, které najdete u všech kultur, i když neměly mezi sebou kontakt. V mýtech o Zlatém věku, kdy lidé žili ve vzájemné harmonii, v harmonii s přírodou, život byl snadný. .. Ten mýtus ukazuje pravděpodobně na fakt, že kdysi dávno lidé žili ve sjednocení, v jednotě s přírodou, protože ještě neměli vyvinuté ego. A vzpomínka na to patrně přežila v mýtu o Zlatém věku. Je to vyjádřeno i ve Starém zákoně, jako Ráj. To je jedna podoba Zlatého věku, kdy život byl snadný. Ale pak se něco stalo. Nějaký pád, nebo jak to chcete nazvat, a vstoupila do toho ošklivost.

Ten pád, to byl zřejmě počátek lidské schopnosti myslet. Zpočátku to byla zázračná věc, když došlo k myšlení. Někteří říkají, a myslím, že mají pravdu, že když se lidem poprvé přihodilo myšlení, byli velice překvapení, a mysleli si, že k nim v jejich hlavě mluví nějaký bůh. V té fázi se taky vyvinul jazyk. V lidských hlavách vznikl jazyk. Kdo to tam mluví? A tak podle toho jednali, přišla myšlenka a oni to udělali. Zabij toho člověka! Nepřítel, jiný kmen, to nejsou lidé, tak mi to říkají ty hlasy. A hlasy v hlavě, jazyk, se usadily uvnitř.

Byl to zázrak, protože to umožnilo mnoho věcí, které by bez toho nebyly možné. Vznikly vědomosti, předávání vědomostí, bez toho by nevznikla civilizace taková, jak ji známe. Předávaly se všechny možné druhy znalostí, architektura, začala filozofie, vznikly pojmové vědomosti. A za ta tisíciletí se tyto hlasy staly všepronikajícími, a převážily v pocitu identity. Ještě dlouhou dobu po vzniku myšlení měli lidé smysl pro zakotvenost v bytí, přirozený smysl pro své kořeny. Ale za ta tisíciletí byli stále více vtahováni do myšlení, do režimu hlavy. A tak se jejich pocit identity přenesl z hloubky bytí k hlasům v hlavě. Ale umožnilo to také mnoho věcí.

A nyní je dalším krokem v evoluci návrat k stavu před egem, navíc s dimenzí vědomého uvědomění spojenosti s Jednotou. Zatímco dříve byli lidé spojeni s Jednotou, aniž to vůbec věděli. Byl to přirozený stav spojení. Když se vracíme před ego, vracíme se k jedinému vědomí uvědoměle, a to je ten další stupeň. Není to krok zpět, nevracíme se před Zlatý věk, protože teď už víme.

V bibli je podobenství o marnotratném synu. Otec mu dá dědictví, a on jde do vzdálené země, promarní všechny prostředky a dostane se do bídy. Otec mu pošle vzkaz, aby se vrátil domů. A syn si začne vzpomínat, kdo je. Pak přijde zpět do otcova domu, a jak říká podobenství, je milován hlouběji než předtím.

Takže, nejdříve jste to ztratili – nikdy jste to vlastně neztratili úplně, protože to byste nemohli existovat – a když se k tomu zase vrátíte, je k tomu přidána hloubka. Vědění. A tam směřujeme. Když si to uvědomíme, tak jsme vlastně egu vděčni, protože bylo součástí naší cesty.

P. S. Orgonet:

Neuškodí zopakovat si mýtus Čtvero věků: http://www.lastura.cz/duchovno/ctvero_veku_podle_reckeho_bajeslovi.html

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku (ke stažení)

Dobrý den,

posílám link, kde si můžete stáhnout knihu od  Eckharta Tolleho...Moc přítomného okamžiku.

# http://www.wyda.kvalitne.cz/download/moc_pritomneho_okamziku.pdf

P. S. Orgonet: 

V komentářích se vyskytují námitky proti zdarma sdílené elektronické formě. Něco na tom je, ale cítím to tak, že tu nejde o parazitování na cizí práci, nýbrž o dar vesmírného vědomí, se kterým by pan Tolle, a věřím, že i překladatel, souhlasili, a který se nemusíme bát přijmout. 

Tahle kniha už změnila život tolika lidem na celém světě, že v rámci vesmíru nevznikne žádný dluh, když pár Čechům bude takto dána možnost si ji přečíst, nebo aspoň nakouknout zdarma. Je to jedna z forem, jak vesmír pracuje na probuzení vědomí.

Eckhart Tolle: Je pýcha překážkou duchovnosti?

Z Eckhart Tolle TV, říjen 2012.

Překlad: OrgoNet

Otázka: 

Je na překážku duchovnosti, když je člověk pyšný na sebe a na jiné? Je to pýcha, když má člověk radost ze svých úspěchů?

Eckhart Tolle:

Když jste pyšní na někoho jiného, samozřejmě to znamená, že má na něj vaše ego nějaké napojení . Třeba  vaše děti, nebo někdo blízko vás, členové rodiny.

Je rozdíl, jestli cítíte dobrý pocit z něčeho, co jste udělali, a jestli cítíte pýchu. Pýcha je obvykle založena na nesprávném vnímání: „To jsem udělal já. Já jsem to dokázal“. Nikoliv na hlubším vesmírném Já, jehož já jsem dočasným vyjádřením. Pýcha je založena na omezeném vnímání Já, mého ega: „Já jsem to udělal. Podívejte se na mě.“

Když tohle dělají děti, musíme je nechat. Když malý chlapec nebo holčička řeknou: „Podívejte, co umím!“, anebo řeknou: „Ty neumíš udělat to, co já, já skočím výš než ty!“, tak jim samozřejmě nemůžeme říci:“To je tvoje ego, přestaň s tím!“ (:-))))

Ego, to by mělo být něco jako dětská nemoc. Jako spalničky. Spalničky, to je něco, čím si musejí děti projít. Ego by mělo být něco jako dětský stav vědomí, než člověk vyroste. Když lidská bytost dosáhne zralosti, měla by vyrůst z ega. To je to, kam směřujeme. Ale u většiny lidí tomu tak není. Nevyrostou z ega, ba jejich ego je ještě větší.

Takže, u dítěte je v pořádku, když řekne: „Hele co umím!“, a rodič je hrdý a řekne: „To je skvělé, že to umíš.“ Ale když pak ještě třicetiletý říká: „Podívejte se na mě, podívejte co jsem udělal, podívejte na moje auto, na můj dům, podívejte, co vím, nebo podívejte, jak vypadám, líbí se vám, jak vypadám?“ (:-))))))

Ať je to cokoliv, ego se chvástá, a obvykle si vybere tu nejnápadnější věc ve vašem životě. Když dobře vypadáte, ale nemáte moc vědomostí, tak se samozřejmě soustředíte na dobrý vzhled jako na to nejdůležitější. Nebo dobře nevypadáte, ale získali jste třeba mnoho vědomostí, a tak ostatním otloukáte o hlavu své vědomosti. (:-))) Nebo jste získali majetek, a máte moc, světskou moc, a je tu velmi elementární ego, téměř fyzické, takhle se nosíte po místnosti (:-))))

Pýcha má obvykle co činit s tím, že „to jsem udělal já“, a obvykle i implikuje, že ostatní nedosáhli toho, co já. Pýcha obvykle znamená srovnání sebe sama s ostatními, a já z toho vycházím vítězně. Vím/umím udělat/mám více než ostatní. A to mi přináší pýchu. Což je ego.

Něco jiného je pocit uspokojení s něčím, co se stalo skrze vás, a ne z něčeho, co jste „udělali vy“. Já to mám například, když ke mně přijdou lidé a řeknou: „Vy jste změnil můj život,“ nebo „Vaše kniha změnila můj život.“ To je příjemný pocit. Ale já vím, že tu knihu nenapsalo moje já, tato entita. Tu napsalo vědomí. Evidentně tu knihu napsalo ono jediné vědomí, a změnilo něčí život. Já se s tím nijak velice neidentifikuji. Stává se to i na zcela nepravděpodobných místech, třeba jsem nastupoval do letadla, muž u kontroly si vzal můj pas a letenku, a řekl: „Vy jste změnil můj život.“ Ale já nad tím necítím pýchu, protože to jsem neudělal já, moje malé já. Pouze malé já může cítit pýchu. Ale je to dobrý pocit, pocit správnosti a něčeho dobrého. Vzniklo tu probuzení, a došlo k němu skrze toto.

Pokud máte pocit, že jste samostatný konající, je to iluze. Pokud neuznáte spojení s celkem, a že skrze vás koná vědomí, pak jste v iluzi oddělenosti. A když je tu iluze oddělenosti, může do toho proniknout pýcha. Anebo protiklad pýchy, deprese. Když nedosáhnete, čeho jste chtěli dosáhnout, nebo svět neuznává vaše úspěchy, pak přijde protiklad, deprese. Cítíte se bezcenní, protože se něco v tomto světě nestalo, nějaká forma nevznikla, aby vám dala pocit hodnoty.

Takže pýchu, nebo protiklad pýchy - depresi, máte, když je zde oddělenost. Samostatný konající, já. Jako ten vrcholek ledovce, který zná sám sebe pouze jako onen vrcholek, to, co je nad vodou.

Mít dobrý pocit z něčeho, co se stalo skrze vás, to se tak moc neliší od pýchy. A je to v pořádku. Třeba z toho, že lidé k vám rádi přicházejí. Řekněme že máte nějakou živnost, přicházejí si třeba ostříhat vlasy, nebo něco jiného, a chodí tam rádi, a vy víte, že tam chodí rádi. Nejen proto, že jste dobrý holič, ale jsou rádi ve vaší přítomnosti, protože vy uznáváte jejich bytí. Necítíte kvůli tomu pýchu, ale dobrý pocit, něco dobrého, co se děje skrze vás v rámci celku. Ne mimo celek, ne že jste to udělali vy sami. To by vám bralo sílu. Čím větší je iluze oddělenosti, tím méně síly vědomí může skrze vás protékat do tohoto světa.

Můžete být pyšní na své dítě, to je vývojový stupeň vědomí. Moje matka třeba – myslím, že její generace měla možná více ega než nyní, vysoce vyvinuté ego – ta byla na mě velmi pyšná. Ale až potom, co jsem vydal Moc přítomného okamžiku. (:-)))))) Viděl jsem, kolik je v tom jejího ega. Nikdy si nepřečetla celou knihu ... (:-))) Já jsem plně přijal, že tomu nemohla rozumět, ale čemu rozuměla, že to byl světský úspěch. (:-))) Vzala si z toho, že její syn je slavný autor. To je naprosto z ega, a to je pýcha. Ale to je v pořádku. Neřekl jsem jí, že by to neměla dělat, jenom jsem plně přijal, že je to její vývojový stupeň a že to, co dělá, je v pořádku.

Můžete být hrdi na to, co dokáže váš šestiletý, ale buďte si vědomi, že je to vývojový stupeň ega, které se musí vyvíjet. Ale když se vaše malé dítě stane dospělým dítětem, to už je jiná. Když potom budete pořád přátelům i jiným vyprávět o tom, že můj syn, moje dcera umí to a to, má to a to, dosáhl to a to, tak jste nevyrostli z ega. Je to sekundární ego, mají ho mnozí rodiče.

Dokonce jsem si všiml v některých případech, že někdo má egoistickou identifikaci na člena rodiny v některých případech, a v jiných případech jeho ego se stejným členem rodiny soupeří. Například, matka, když mluví s přítelkyní, mluví s pýchou o postavení své dcery, jejích úspěších, majetku, samozřejmě s podtextem, že moje dcera má více než tvoje dcera, je lepší než tvoje dcera. Ale když se matka setká se svou dcerou, žárlí na její úspěch, a tak se její identifikace ega mění v boj ega proti někomu. Takže ego se může posouvat, v jednu chvíli se identifikuje, když se to hodí, a v příští chvíli soupeří. Obojí je stav nevědomosti, samozřejmě.

Ego je identifikací s formou a s ideou, kdo jsem já, nebo kdo je někdo v mé blízkosti, tak blízko, že se stává součástí mého ega. Když to u někoho pozorujete, tak se tomu můžete usmívat, anebo připouštím, že některá ega mohou být dost protivná … ale tak to prostě je. (:-))))

Eckhart Tolle: Nepřijatelná životní situace a duchovní růst

Eckhart Tolle: 

Jak využít nepřijatelné situace k duchovnímu růstu?

Z přednášky na Eckhart Tolle TV, září 2012

Překlad: OrgoNet

Eckhart Tolle (čte otázku):

"V žádném případě nemohu ani nechci odejít z třicetiletého manželství. Prosím, poraďte mi, jak mám využít jeho neuspokojivosti k duchovnímu růstu?"

Publikum: (:-))))))))

Eckhart Tolle (hledá v papíru): Je to muž nebo žena? To neříká, ale mám pocit, že je to žena.

Publikum: (:-))))))))

Eckhart Tolle: Takže, ona je už pevně rozhodnuta, ví, že ho nehodlá opustit. Ví také, že je to neuspokojivé. Takže, co teď? Jak toho využít?

To mi připomíná súfijský příběh, který jsem už někde říkal, a ta historka je pravdivá. Súfijci, jak možná víte, jsou islámští mystikové, kteří putují nebo dříve putovali z místa na místo. Někteří jsou asketové, mniši. Takže, jeden mladý súfijec takhle putoval z místa na místo, a přišel do města. Tam ho uviděl bohatý obchodník a řekl: „Ty jsi určitě uprchlý otrok a hledáš pána.“ A mladý súfijec řekl: „Ano, už dlouhou dobu hledám pána.“ „Tak od nynějška budeš pracovat pro mě.“ Mladík šel tedy s ním a stal se na mnoho let jedním ze sluhů toho bohatého obchodníka. Asi za 15 let mu pán, který asi zatím duchovně trochu vyrostl, řekl: „Dávám ti svobodu, sloužil jsi mi 15 let, můžeš odejít.“ Muž řekl: „Velmi dobře, pane,“ a odešel. Putoval dál, cestoval i do Mekky a stal se velmi slavným súfijským duchovním učitelem.

Podle příběhu vědomě souhlasil, že se stane sluhou, aby využil situace k prohloubení realizace, k růstu a k odtotožnění od všech vnějších forem včetně své vnější funkce, místa ve společnosti. Využil vědomě situace, při níž se stal otrokem, ke svému duchovnímu růstu. Stalo se to jeho duchovní praxí. A když potom dále cestoval, vyrostl natolik, že se stal duchovním učitelem. Tu situaci nevyhledal, ale ona k němu přišla, a stala se jeho jedinou duchovní praxí, aby byl v naprostém míru v naprosto neuspokojivé situaci.

Moje odpověď na otázku tedy je: Přemýšlejte o tom příběhu, a využijte neuspokojivost situace, a překročte za ni. Poddejte se, odložte veškerý odpor a souzení. Neříkám odejděte, protože už jste se pevně rozhodla neodejít. Využijte ji k duchovní praxi, a zkuste, zda její neuspokojivost vás může dovést k transcendenci, k přesažení.

To platí pro každého, kdo vězí v nějaké neuspokojivé situaci, buď proto, že se rozhodl ji neopustit, nebo protože mu okolnosti brání, aby ji mohl opustit nebo změnit, například pobyt ve vězení, tělesné postižení, nebo nemoc, jakákoli podobná situace. Takže, kdo se rozhodl neopustit tuto situaci, nebo ji nemůže opustit či změnit, má nádhernou příležitost získat transcendenci, překročení. Překročení za vnější omezení té situace. A vnější hranice té situace překročíte tak, že budete žít každý okamžik v naprostém odevzdání tomu, co je v tomto okamžiku. Žádný vnitřní odpor. Tohle je to, co je. Děláte pouze jednu věc v jednom okamžiku. Věnujete absolutní pozornost tomu, co děláte v tomto okamžiku. Umožňujete neuspokojivé situací, aby vás postrkovala, nutila do přítomného okamžiku. To dokáže vážné onemocnění, nebo nějaká jiná neuspokojivá situace. Dotlačí vás do přítomného okamžiku. Teď je pouze toto.

A přitom pouštíte i zbytky odporu, které tam mohou být. Například to, jak váš manžel žvýká večeři, tu iritaci, kterou cítíte, když slyšíte ten zvuk (:-))) - to je jen jedna z mnoha věcí, které mohou posloužit jako příklad – protože právě takové věci mnohdy vytvářejí neuspokojivou situaci s jinou osobou. Nemůžete ji vystát - způsob, jak se směje, škrábe se na zádech, jak pije. „Já už to nevydržím! Je to hrozné!“ Třeba po dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech. Ale co to vlastně nemůžete vystát? Je to myšlenka, že ho nesnášíte, že je to hrozné, jak žvýká, a že to nevydržíte. Tu musíte pustit, nesmíte jí věřit. Ta myšlenka totiž nemá pravdu, protože si ji myslíte už 50 let a vydrželi jste to (:-))) až doteď. Nikdy to nebyla pravda.

A uvědomíte si, že způsob, jak žvýká, je v pořádku. Problém není v tom, jaký při tom vydává hluk, když kouše, problém je v tom, jaký hluk vydává vaše mysl, když on kouše...(:-)))) To byl vždycky ten problém. Nikdy to nebyl on, nebo ona. (:-))

A teď k osobě, která je rozhodnuta neodejít. Pokud je odchod jednou z možností, pak to možná máte udělat. Ale tato osoba je buď ze své volby či okolnostmi nucena zůstat. Pak si uvědomte, že veškeré utrpení v té situaci, i v případě fyzického postižení, to skutečné utrpení není fyzické postižení, ale to, co mysl říká o fyzickém postižení. Jak s vámi život zachází nespravedlivě, jak jsou mnozí lidé horší než vy, a netrpí žádným postižením, jak jsem si to zasloužil, samozřejmě že jsem si to nezasloužil. Podívej se na ty zlé lidi, mají zdravá silná těla, a já, proč já mám – a tak dále a tak dále. Cokoli mysl říká, jak je to všechno hrozné, to je to opravdové utrpení. Ale bez toho je to jenom to, co je. Může to být nepříjemné, fyzicky bolestivé, nepohodlné, ale bez psychologického utrpení. Psychologické utrpení je produkováno myslí.

Takže, necháte neuspokojivost vnější situace, aby vás dotlačila do té absolutní přítomnosti, kde se již více nehádáte s realitou, a kdy je vše prostě jenom tak, jak to je, a samozřejmě, je to v pořádku, když to mysl už nesoudí. To je absolutní přítomnost. Takže v podstatě už nemyslíte ani na minulost, tu nepotřebujete, nemyslíte ani na to, jak dlouho ještě budete muset žít s tím člověkem, jste dotlačeni do přítomného okamžiku.

Dokáže to i nemoc, a ještě účinněji, když víte, že možná už byste nemuseli žít dlouho. Diagnóza je třeba rok .. Kdo ví, můžete být jako Stewen Hawkins, tomu dávali dva roky a dnes po třiceti letech je pořád ještě naživu. Tohle vás může také dotlačit do absolutní přítomnosti. Prostě, v některých situacích, když opustíte přítomný okamžik, začnete trpět.

To jsou limitní situace. Ty limitní situace vás učiní buď nešťastnými, nebo přítomnými. Ty limitní situace vás dotlačí do teď, takže minulost a budoucnost se stávají irelevantními. Je jenom jednoduchost přítomného okamžiku. A tak žije duchovní mistr, zenový mistr, v tom je podstata zenu. Jenom toto. Naprostá pozornost. Osobnost se v tom úplně spálí. Stáváte se jenom přítomností. Pouze živou přítomností. Nádherné. To je transcendence. Přesáhnete to, co jste jako osoba. Přesáhnete omezení svého života. Mám dopisy od lidí z vězení, kteří to dokázali.

Takže, to je odpověď na vaše neuspokojivé manželství, anebo odpověď na každou životní situaci, která je zdánlivě nepřijatelná, ale je tady. A když ji nemůžete změnit nebo odejít, nechte ji, aby vás přinutila k přítomnému okamžiku. To udělal ten súfijský mistr, když vědomě řekl: „Dobrá, budu pro vás pracovat, stanu se vaším otrokem.“ Věděl, že se to stane jeho duchovním cvičením. Naprosté odtotožnění od mentálního posuzování, od všech mentálních obrazů toho, kdo jsem, od toho, aby mi mysl říkala skrze své obrazy, kdo jsem – jsi otrok, nemáš velkou cenu a trpíš. V případě toho súfijského mistra jeho osobnost, jeho osoba, jeho myslí vytvořené já bylo za těchto podmínek za těch 15 let naprosto spáleno. A pak se stal velkým mistrem. A to je milost, která se skrývá za zdánlivě velmi zlými věcmi nebo zlými situacemi.

P. S. Orgonet:

Tento text tu není jen tak náhodně, dávám ho sem proto, že jsem i já v neuspokojivé situaci, ze které  nemohu ani nechci vystoupit, a to, že máme v domácí péči fyzicky zdatnou, leč duševně nemohoucí sekýrující alzheimerovou babičku. Kdo jste to nezažil, neumíte si představit ten nápor na celou rodinu. 

A opravdu to tlačí člověka do absolutní přítomnosti, ba do superabsolutní, a jak tam nejste, tak trpíte ... 

Teď když tohle píšu, tak to ve mně převládla moje mysl a ego, které hodnotí situaci jako nesnesitelnou, a hned se cítím mizerně. Tak zase do přítomnosti ...

Ten súfijec určitě taky hned neuměl bez vzteku snášet, že najednou je otrok ... možná se to učil 10-15 let ...

Ono by to šlo babičku někam umístit, ale nějak nám to nepřipadá fér, a intuice mi říká, že si tím potřebuju projít ... ach jo, tak jo ...