Česká média, pokud o tom vůbec píší, se zmiňují o vodně pátrací akci NASA na Měsíci poměrně nadšeně. Tady je jako protiváha jeden méně nadšený, i když rovněž propagační článek. Zejména půjde asi o uvolnění maličké informace, s níž se máme spokojit a která má odsunout do temnoty ty větší až velké záměry uskutečňované na Měsíci, o nichž se nikdy nemáme dovědět. Takže se můžeme jen dohadovat, co tím ti amíci sledují ... že by skutečně neúspěšná mise? To teda nevěřím. Asi tak, jako když vědec v Počasí jako zbraň tvrdí, že nikdo neumí dělat mraky, a nad hlavou mu přitom stojí haarpová oblaka ...(U anglického originálu článku najdete spoustu obrázků, pokud vás to zajímá.)
Odhalení: Výbuch bomby NASA za 49 miliónů, která měla objevit na Měsíci vodu, nikdo neviděl
13. 10. 2009
http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-1218768/Revealed-The-flash-saw-Nasas-49million-bomb-crashed-Moon-quest-discover-water.html
Tato mise byla prohlašována za nejambicióznější v historii výzkumu vesmíru – dvě vesmírné lodě narazí na povrch Měsíce a vytvoří mrak o výšce 6 mil, viditelný teleskopy ze Země.
Místo toho došlo ke zklamání miliónů lidí, protože živý přenos vysílaný z Měsíce neukázal žádné známky účinku.
Avšak nyní NASA vydala fotografii, ukazující záblesk světla, když její masívní raketa Centaur narazila na měsíční povrch.
Není divu, že bylo těžké ho spatřit – vypadá jako dírka udělaná pověstnou jehlou v kupce sena.
Ale zvětšení ukazuje mnohem více – tvary kráterů na děravé měsíční krajině jako zářící světla vrhající náhle nové stíny.
Obrázek byl zveřejněn po trapném dni pro vesmírnou organizaci, kdy její vědci analyzovali data a snímky poslané zpět na Zemi, aby našli v sutinách po výbuchu stopy prozrazující led.
Milióny lidí sledovaly živě na Internetu, jak se satelit k pozorování lunárních kráterů a jeho dvoutunová raketa Centaur blížily k jižnímu pólu Měsíce jako součást 49miliónového vědeckého experimentu NASA.
Vesmírní nadšenci nocovali ve spacích pytlich venku před obří obrazovkou v Kalifornii, aby mohli pozorovat tuto událost. Rovněž ve Washingtonu pozorovali nadšení rodiče s dětmi živé vysílání na obří obrazovce, které organizovala NASA. Avšak celá událost se ukázala jako fiasko.
Raketa měla dopadnout jako první, do dehtově černého kráteru Cabeus, včera ve 12.31. NASA doufala, že vyhodí do výše 350 tun kamene a prachu do mraku, který za sebou zanechá jamku o velikosti třetiny fotbalového hriště.
Raketa o rychlosti vyšší než kulka měla narazit silou 1,5 tuny TNT a vytvořit minikráter o velikosti poloviny olympijského bazénu. Druhý náraz, způsobený menší sondou LCROSS, měl být asi třetinové síly.
Lidé též pozorovali toto drama odehrávající se ve výzkumném centru NASA v Ames v Kalifornii prostřednictvím velké obrazovky v interaktivním muzeu Newseum ve Washingtonu.
Hlavní badatel sondy LCROSS Tony Colaperte mluvil na tiskové konferenci o dvojím účinku sondy LCROSS a jejím vyšším stádiu rakety.
První náraz byl nafilmován sondou LCROSS, která se odpoutala od rakety předtím v noci.
Vysílala živé informace na Zemi z pěti kamer a čtyř vědeckých nástrojů při průletu nad zónou vlivu, dokud sama nenarazila o čtyři minuty později do povrchu Měsíce.
Vědci doufali, že najdou důkaz přítomnosti ledu na dně tmavých kráterů na měsíčních pólech, kde je teplota nižší než 170°C.
Avšak velké divadlo, které NASA slibovala, zklamalo.
Webcastové obrázky kráterů se stávaly širšími a širšími, jak se satelit blížil po své kolizní dráze, ale neukázaly žádné známky záblesku nebo mraku sutin.
Oficiální zástupci NASA řekli, že jejich nástroje fungují, ale plánované živé snímky chyběly. Jediným důkazem nějakého vlivu byla malá stopa tepla zachycená infračervenou kamerou sondy LCROSS.
Očekávání veřejnosti ohledně oblaku prachu na živém videu bylo pravděpodobně příliš vysoké a založené na animacích vytvořených před dopadem, z nichž některé nepocházely od NASA, řekl manager projektu Dan Andrews.
Ředitel NASA ve výzkumném centru Ames, Michael Bickay, který monitoroval misi, připustil: „Neviděli jsme žádný nápadný velký oblak, který jsme chtěli vidět.“
Před pokusem někteří vědci prohlašovali, že je šance, že do hodiny od výbuchu bude možné vědět, zda je na Měsíci voda. Nyní NASA říká, že bude trvat pravděpodobně dva týdny, než budou mít odpověď.
Dalším problémem je ohledně účinku byl slabý záblesk, řekl Mr. Andrews. Experti řekli, že snímky by mohly být zejména „šedé na černém“.
„Co je pro nás důležité: jaká je povaha materiálu, který byl takto zvířen?“ řekl. „Všech devět nástrojů pracovalo správně a získali jsme dobré údaje.“
Mr. Andrews řekl, že vědecký tým podrobně studuje informace – včetně údajně dobrých snímků z pozemských teleskopů – aby odpověděl na otázku, zda je na Měsíci pod jeho povrchem nějaká forma vody, která byla výbuchem uvolněna.
Bude trvat pravděpodobně dva týdny, než budou mít vědci jistou odpověď, řekl.
Před pokusem vědci řekli, že je šance, že pokud je pod kráterem skutečně voda, budou to vědět do hodiny. Nyní tomu tak není, řekl Mr. Andrews.
Lidé, kteří vstali před rozbřeskem, aby pozorovali náraz v Griffithově observatoři v Los Angeles, si místo toho vyměnili rozpačité pohledy.
Jim Mahon nazval nebeskou show velkým zklamáním. „Doufal jsem, že uvidím záblesk nebo světlo,“ řekl.
Britský expert, který pomohl Američanům vybrat místo výbuchu blízko měsíčního jižního pólu, řekl, že měsíční povrch možná nereaguje tak, jak se očekává.
Ale dr. Vincent Eke z univerzity Durham zdůraznil, že je příliš brzo na to, abychom věděli, zda mise byla úspěchem nebo neúspěchem.
„Jestli se ukáže, že to je tak nevýrazné, jak to zatím vypadá, domníval bych se, že půda nereaguje na náraz tak, jak jsme doufali,“ řekl dr. Eke.
„To by znamenalo, že nemáme dostatečné údaje, což by byla ostuda.“
Jeho tým objevil silné důkazy vodíku – klíčového komponentu vody – uvnitř chladných stále zastíněných kráterů na měsíčních pólech, kde teplota klesá až na 200°C.
Nález vody, která by mohla být užívána k pití, výrobě paliva a získávání kyslíku, by měl velký vliv na příští výzkum Měsíce.
Zásoba vody by způsobila, že stavba měsíčních základen by se stala snadnější, a rovněž vysílání misí z Měsíce na Mars.
Dr. Eke, který vedl studie dat z mise Lunar Prospector v r. 1998, kdy byl objeven v tmavých kráterech koncentrovaný vodí, řekl: „Není absolutně žádných pochyb, že náraz dopadl do plánovaného místa, ale to, jak je materiál vyhozen do výšky, závisí na tom, zda je kamenitý nebo nepevný. Když narazíte do houby, taky nic neuvidíte.“
„Vypadá to, že získali nějaký infračervený signál, ale je příliš brzy předpovídat, co vlastně zjistí.“
Minulý měsíc byly získány nové objevy ze tří vesmirných stanic, včetně indiceké sondy Chandrayaan 1, které ukázaly, že v měsíční půdě by mohla být chemicky vázaná malá množství vody.
Anthony Colaprete, hlavní výzkumník mise, byl opatrný: „Nepředbíháme v úvahách, zda je na Měsíci voda či ne. Bude nám to trvat nějakou dobu.“
Pokud je přítomen vodík jako led z vody, pak by údaje naznačovaly, že horní metr povrchu v těchto kráterech zadržuje celkem asi 200 000 miliónů litrů vody.
Přípravná fáze účinku přichází, protože byly poprvé objeveny senzační termální snímky ze vzdálené strany Měsice.
Na palubě sondy LCROSS je britská kamere Theromoteknix, která bude jedním z nástrojů, který bude studovat první oblak prachu, dříve než sama narazí.
„Kamera pracovala bezchybně téměř 100 dní v meziplanetárním prostoru,“ řekl dr. Colaprete.
„Poskytla nám první termální snímky vzdálená strany Měsíce a také snímky Měsíce a Země ze vzdálenosti až 560 – 850 tisíc km.
Kamera Miracle byla vyvinuta společností Thermoteknix se sídlem v Cambridgi.
Dr. Richard Salisbury, ředitel společnosti, řekl:“Jsme potěšeni, že jsme byli vybráni, abychom hráli kritickou roli v důležité misi NASA pro nalezení vody na Měsíci, což je velmi významné pro budoucí dlouhodobý výzkum vesmíru.
Jsme velmi hrdí na tento výkon.“
Příspěvky
