Video: 2012 - celosvětová revoluce už začala

Díky Zbyňkovi za další vynikající video a popis!

2012 - celosvětová revoluce už začala

http://www.youtube.com/watch?v=rQ1IF-Zpj5c

Myšlenky tvoří náš svět. Toto je skutečně velmi důležité a skoro nikdo to neví. Mozek funguje jako vysílač silné energie, která potom ovlivňuje realitu. Náš svět a naše životy tvoří naše myšlenky, které vysíláme. Toto je opravdu velmi důležité a opakuji to znovu. Mozek funguje jako vysílač silné energie. V tomto dokumentu mluví vědec a spisovatel Gregg Braden o údajích ze satelitů z roku 2001. (www.greggbraden.com) Tyto údaje se pohybovaly v určitém rozmezí po dlouhou dobu. Najednou se však stalo něco, co se nikdy před tím nestalo. Sehrané divadlo, provedené Američany 11. září, vidělo velký počet lidí a strach a následně vysílaná myšlenková energie, vychýlila měřicí přístroje do neuvěřitelných hodnot. To dokáže naše myšlenková energie a zde máte důkaz. Proto je velice důležité, čím zaměstnáváme svoji mysl. Nebo jinak řečeno, co váš vysílač vysílá. Svojí myslí si vytváříme i svůj osobní život. Můžete být bohatí, zdraví, nemocní, chudí, úspěšní a tak podobně. A lidé jako celek vytvářejí energií svých myslí tento svět a proto vypadá tak, jak ho nyní vidíme.

Je jasné, proč se vynakládají neuvěřitelné finanční částky na myšlenkovou kontrolu. Myšlenková kontrola, která nyní velice intenzivně probíhá na mnoha frontách, dovoluje mocným ovládat svět. Proto je svět takový. Změnou myšlení můžeme změnit svět.  Co je nyní třeba udělat? Každý musí změnit své myšlení. Sami potom budete vidět, co to udělá s vaším životem. Zažijete neuvěřitelné změny. Mluvím i z vlastní zkušenosti.

Obrovské změny na satelitech nastaly v důsledku koncentrování myšlenky strachu na jednu věc. Mezičlánkem byla televize, která zvýšila počet mozků naladěných na vlnu strachu. Uvědomte si, jak nebezpečná televize je. Co je nám předkládáno jako skutečnost, skutečností není. Televize je využívána jako velice účinný nástroj myšlenkové kontroly. S nástupem digitálního vysílání je k myšlenkové kontrole více možnosti. Ta technologie to umožňuje a je pro to využívána. Nedívejte se proto na negativní věci, které vzbuzují strach a negativní emoce. Pokud si nedokážete vybrat jen kladné a naučné programy, vyhoďte televizor z okna. To je jediný způsob jak tuto kontrolu zrušit. To samé platí o počítačových hrách.

Před lety jsem si dopisoval s profesorem Jamesem Demeo z Oregonu (www.orgonelab.org/). On pokračuje v práci na výzkumu Wilhelma Reicha, který se zabýval orgonovou energií. Poslal mi svoji knihu s názvem The Orgone Accumulator Handbook. Doporučuji přečíst. Zde je kousek této knihy.

V práci Johna Otta s názvem Healt and Light (Zdraví a světlo), demonstroval vystavení laboratorních myši záření televizoru. Nejdříve se stanou přebuzené, později netečné a otupělé a nakonec se rozvinou degenerativní nemoci. Otto dal mnoho příkladů, kdy zmizelo agresivní chování u zvířat, když byla odstraněna Oranur produkující zářivková světla. Podobný efekt fungoval na školáky při použití zářivkových světel. Někteří učitelé přišli na to, že rušivé chování může být vyloučeno vypnutím zářivek. Pozoroval jsem podobnou reakci u dětí, trávících mnoho času u televize. Během raných fází často málo záleží na obsahu. Děti chtějí televizi a budou sebe i ostatní zaměstnávat, při sezení před ní. Toto divné chování je společné celým rodinám, kde se celý večer nebo víkend rodinná činnost otáčí kolem televize. Nikdo se nestará o program, jen když je televize zapnutá. Jako na kokainu v jídle laboratorních myší se stávají lidé závislí na Oranur efektu.

Později vstupují do otupělého stupně a lidově se to nazývá syndromem televizních maniaků. Pracuje tu i emocionální součást, kdy citově poznamenaní používají televizi k úniku z nešťastné sociální nebo rodinné situace. Reich objevil, že orgonová energie je emocí. Účinek televize je nejen poznávací a únikový, ale má i velký bioenergetický efekt. Bioenergetická forma elektromagnetického Oranur návyku, je nejzřetelněji vidět když někdo zkouší televizi vypnout. Rozrušené a otupělé děti, které se koupají v televizním záření a nesledují program, mají najednou námitky, když je dělán pokus to zastavit. I dospělí trpící tímto syndromem budou rozmrzelí při pomyšlení na vypnutí televize, když jim zdůrazníte, jak se dostat z tohoto strnulého stavu do více emocionálního (bioenergetického) kontaktu s dalšími lidskými bytostmi. Programový obsah také hraje svojí roli. Čím více je násilný, krutý a sexuálně dráždivý, tím více se bude dotýkat potlačované sexuální touhy a potlačovaného hněvu v naší společnosti a bude dalším krmivem těchto syndromů. Televizní maniaci zřídka zapnou vzdělávací kanál, pokud vůbec. V těchto případech energetického systému se člověk stává závislý na elektromagnetickém Oranur efektu a je třeba to objasnit a vyvinout úsilí, aby to bylo překonáno.

Zamlčená fakta o islandské revoluce

Díky za upozornění na zajímavý článek. 

Islandská cesta zafungovala, ale masmédia to utajují občanům ostatních zemí

Právě proto, že případ Islandu je modelem občanské revoluce, byl tento případ ututláván. Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem jak se zachází s informacemi, které můžou být nebezpečné pro politickou a ekonomickou elitu. Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize.

Pan Černý přeložil důležitou chronologií událostí z Islandu. Až z ní jsem pochopil, co se přesně stalo a jak precedentní to je, pro případné budoucí dějiny Evropy a světa. Díky 360 tisícům Islanďanů.

Cenzura revoluce na Islandu je nejlepsim dukazem jak se zachazi s informacemi, ktere muzou byt nebezpecne pro politickou a ekonomickou elitu. Prosím sdílejte.

Média nás zásobovala do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi. Mlčela však o revoltách a příkladné ukázce občanské revoluce, která se odehrála před dvěmi lety na Islandu, kde občané donutili odstoupit vládu a přepsat ústavu.

Právě proto, že případ Islandu je modelem občanské revoluce, byl tento případ ututláván. Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem jak se zachází s informacemi, které můžou být nebezpečné pro politickou a ekonomickou elitu.

Na Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv podobu vlády, velké banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které vytvořili politici, protože je to problém špatné finanční politiky, ne lidí.V nové ústavě bylo zakotveno, že občan je hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik. Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této moci, která dovedla zem i celý svět ke krizi. 

Islandský model, který ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí,pakliže nebudou jednat ve prospěch nich. Ne ale strach o život ale o svoji kariéru.

Umlčená fakta o Islandu:

* V roce 2008 byla znárodněna největší banka.

* Měna se zhroutila, trh pozastavil svou činnost.

* Země zkrachovala.

Rok 2009

* Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok.

* Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.

Rok 2010

* Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a oznámil, že ho bude konzultovat s EU.

* Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.

* Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. 

* Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi.

* Lidé dávají dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to bylo doposud.

* Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených lidmi zahájilo svoji činnost v únoru 2011 a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Musí být schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách. Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodňování bank, obecné referendum, uvěznění odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy přímo občany.

Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize.

Masmédiím vladní vyjednávači údajně nabídli i v některých zemích daňové úlevy výměnou za mlčení. Ale přesto přese všechno se islandská revoluce šíří po celé Evropě.Postavila se tomuto zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dává světu lekci z opravdové demokracie. Po celém světě bude známa a oceňována, dříve nebo později, a to navzdory vládě politických a ekonomických elit, které zapříčinily celosvětovou krizi.

Touha po svobodě nezná hranic!

Přeložil Rudolf Černý z

http://www.votoenblanco.com/

Zdroj: http://www.osud.cz/islandska-cesta-zafungovala-ale-masmedia-utajuji-obcanum-ostatnich-zemi 

Evropská revoluce 2011 - prezentace

Díky čtenáři za prezentaci "Chcete změnit svůj život?", kterou si můžete spustit z následujícího odkazu. Krásné zpracování toho, co na nás chystají, pokud si to necháme líbit!!
https://docs.google.com/present/edit?id=0AVlmMjJ4Fl45ZGZ4MzJtcnFfMjBnYnhuc3RnOQ&hl=en_US

Nebo přímo ze stránek OK Team: http://www.ok-team.cz/sekce/tajemstvi/revoluce.php

Tomáš Piňos: Je to revoluce, nebo transformace?

Díky čtenáři za odkaz na výborný článek.

Takže co se to vlastně děje, je to revoluce nebo transformace?

Zdroj: http://tomaspinos.blog.idnes.cz

Zdá se, že to, co Mayové kdysi předpověděli, se začíná uskutečnovat. Začalo to před několika týdny nenápadně na několika španělských náměstích. I když vlastně možná už před několika měsíci v arabských zemích. Šíří se to jako lavina celou Evropou, o revoluci se už mluví i ve Spojených státech. Otázka zní, jestli revoluce je to správné slovo. Já bych mluvil spíše o transformaci. 

Když se první demonstranti usídlili na náměstích ve španělském Madridu, Barceloně a dalších městech, příliš pozornosti jsem jejich hnutí nevěnoval. V médiích jsem četl něco o protestech proti vysoké nezaměstnanosti, korupci, špatnému volebnímu systému. O tom, že chtějí změnu, že chtějí reálnou demokracii. Jak chcete tento systém změnit, ptal jsem se v duchu, a myslíte si snad, že je nějaký lepší systém? 

Žiju v Barceloně a pracuji pro jednu zdejší firmu sídlící kousek od hlavního náměstí Plaza Catalunya. Tedy od místa, na kterém už třetí týden táboří ti, kteří si říkají los indignados, rozhořčení. Zaujatý svým vlastním životním stereotypem sestávajícím z pobytu v práci, pobytu doma a nějakého toho pohybu na pláži, mě ani nenapadlo se mezi ně jít podívat, promluvit si s nimi, víc přemýšlet o tom, co se vlastně začalo dít. 

Až přišel pátek 27. května, což byl den před chystaným finále Ligy mistrů mezi FC Barcelona a Manchester United. Očekávalo se, že Barca zvítězí a na Plaza Catalunya se budou konat oslavy. Barcelonaská policie tedy dostala pokyn náměstí "vyčistit". Ano, píšu vyčistit, neboť ve španělštině se používalo slovo "limpiar", tedy čistit. Byl jsem v práci a od rána mě znervózňovala helikoptéra permanentně kroužící nad centrem Barcelony. Netušil jsem, proč nad námi létá. A najednou se za okny kanceláře začalo ozývat houkání policejních aut, pískot a lidský křik. Spolu s kolegy jsme vyběhli na balkon a koukali na to, jak policisté v kuklách, s obušky a zbraněmi nahání demonstranty a některé bijí. Demonstranti házeli plastovými lahvemi, policisté měli mnohem účinnější zbraně. Byl to velmi nerovný souboj. Po půl hodině bylo po všem, demonstranti i policisté zmizeli bůhví kde. Vrátili jsme se s kolegy ke svým počítačům a život mohl pokračovat v zaběhnutém stereotypu. Jenže se stalo něco jiného. Tento "zážitek" mě konečně probudil. Od té chvíle mi v hlavě začal znít signál říkající, že i já jsem indignado, rozhořčený. Už proto, že prostě nemám rád, když policajti mlátí neozbrojené mladé lidi. Začal jsem přemýšlet o tom, co se bude dít dál. Čekal jsem, že po pátečním střetu se celé hnutí zradikalizuje a budou následovat další potyčky. Místo toho se los indignados vrátili na náměstí a pokračovali v naprosto klidné, mírumilovné demonstraci. Moje mozkové buňky začaly pracovat. Jsem přece novinář, tak bych o tom měl psát, řekl jsem si. Napsal jsem do Lidových novin, jestli by měli zájem o reportáž. Ozvali se v zápětí, že ano. Místo toho, abych stereotypně zamířil z práce přímo domů, vydal jsem se opačným směrem, na Plaza Catalunya. Vyhledal jsem dva demonstrující, se kterým jsem mohl mluvit anglicky (moje španělština přece jen ještě není moc silná). Ptal jsem se jich, o co jim jde a čeho chtějí dosáhnout. Čekal jsem konkrétní odpovědi .. jenže místo toho jsem se dozvěděl, že vlastně nevědí, kam přesně toto hnutí povede a co bude jeho výsledkem. Anebo .. přesněji řečeno .. že výsledkem by měla být změna, ne však změna nějaké konkrétní věci, ale změna společnosti jako takové. Ti lidé tam táboří, jsou rozděleni do různých skupin a každá z těchto skupin se věnuje některé oblasti našeho života. Diskutují o politice, ekonomice, životním prostředí .. o čemkoli. Výsledkem jsou prozatím myšlenky, nápady, náměty, vize. Tyto nehmotné věci pak putují po internetu nejen ve Španělsku, ale i v dalších zemích, střetávají se s dalšími myšlenkami a postupně vzniká něco jako kolektivní vědomí. Kam se to vše bude vyvíjet a co bude výsledkem tohoto ohromného mozkového trustu, zřejmě zatím nikdo netuší. 

Napsal jsem článek, odeslal do Lidových noviny, a ty jej druhý den zveřejnili v tištěném vydání. Na webu www.lidovky.cz se neobjevil, což mě mrzelo. Chtěl jsem, aby můj článek "žil" na internetu, abych měl přehled o tom, kolik lidí jej četlo, a aby se mi dostalo nějaké zpětné vazby. A tak jsem jej umístil na blog serveru idnes.cz (http://tomaspinos.blog.idnes.cz/c/194431/Na-spanelskych-namestich-se-rodi-nova-vize-sveta.html) a nestačil žasnout nad tím, jak číslo označující čtenost rychle rostlo. Do druhého dne si jej přečetlo více než 1000 lidí a pod článkem se objevilo přes 90 komentářů. 

Většina komentářů mě přesvědčila o tom, že lidé zatím pořádně nechápou, co se vlastně začalo dít. Mnozí si myslí, že jde o nějaké levičácké hnutí, že jih Evropy je prostě "líný" a když se mu sáhne na prebendy, začne demonstrovat. Ne, přátelé, o tom toto hnutí opravdu není. 

Dnes ráno jsem ve výtahu potkal svou sousedku, sympatickou Kanaďanku, která právě odjížděla do Portugalska, a říkala mi, kdy se vrátí. "No tak uvidíme, co se mezitím stane, máme tady revoluci," řekl jsem jí. Vyvalila na mě nechápavě oči, o čem že to mluvím. Ano, ta žena vůbec netušila, že se něco děje. 

Není divu, že lidé mají o los indignados buď velmi zkreslené představy, nebo o nich nevědí vůbec. Je to evidentní chyba "velkých médií", která o hnutí buď úplně mlčí, anebo mu občas věnují nějakou nepříliš zasvěcenou zprávu. Ať už je důvod jakýkoli - někteří si myslí, že jde prostě o strach z nového hnutí, které může zavedený systém věcí zcela zvrátit - anebo to prostě pro média není tak zajímavé, protože na španělských náměstích neteče krev, ale "jen" se tam diskutuje. Anebo k tomu mají média nějaký jiný důvod .. ale to vlastně není vůbec podstatné. Tato revoluce (nebo transformace, uvidíme, které se slov bude výstižnější) totiž žije a narůstá na internetu, šíří se nezadržitelně jako lavina prostřednictvím sociálních sítí. Ti lidé nepotřebují média, oni mají své médium, totiž to nejmocnější médium, které dokáže propojit celý svět. Schválně, zkuste si do googlu zadat spojení democracia real ya .. a uvidíte ten informační mazec. 

Nevím, co z toho všeho bude, ale od minulého pátku v sobě cítím vzrůstající vnitřní energii. Los indignados nabourali můj zaběhnutý životní stereotyp a přiměli mě k tomu, abych přemýšlel o tom, jak žiju, jak funguje svět kolem mě a jak by se to všechno mohlo změnit. Už se to nedá vrátit zpátky, i moje vědomí se stalo součástí jakésí větší, vyšší, kolektivní entity. Prožívám transformaci?