Aolian: Sterilizace vody?

Aolianovy příspěvky mi vzdycky udělají radost, a tak i tentokrát:

Sterilizace vody?

Na začátku října, v jeden teplý slunný den připomínající spíše konec srpna, jsme si udělali pěkný rodinný výlet do Horažďovic. Hned po příjezdu jsme zamířili na naše oblíbené místo u řeky Otavy za vodáckým tábořištěm, kde nás čekalo netradiční překvapení. V řece teklo mnohem méně vody než v předchozích letech. To by se dalo ještě vcelku dobře odůvodnit nízkým přísunem dešťových srážek ke konci léta. Kam se však podělo klasické hnědočervené zabarvení vody, které Otava získává v lůně svých rašelinných pramenišť uprostřed rozlehlých Modravských slatí? Namísto toho jsme udiveně zírali do bezbarvé a zcela průhledné vody. Někdo by možná jásal nad tím, jak je ta řeka ale překrásně čistá. Mne však zaplavil zcela jiný pocit. Připadalo mi, jakoby Otavou protékala doslova zmrtvělá voda. Při pohledu na mělké pobřeží jsme si všimli, že na dně řeky leží podivné hnědavé chuchvalce. Skrze průzračnou vodu byly velice dobře vidět, jak se můžete přesvědčit na následujících fotosnímcích:

Napadlo nás, že ty chuchvalce by mohly být vysrážené huminové kyseliny s vyšším obsahem železitých sloučenin, které se do Otavy hojně dostávají ze šumavských rašelinišť. Je-li tomu tak, musí zde docházet k nějaké radikální neutralizaci kyselých látek z rašelinišť nebo k jejich pevnému navázání do komplexu s jinými látkami. Trochu mi to připomnělo situaci na „vodárně“, kde je voda z řek upravována tak, aby byla bez barvy a bez zápachu. A k tomu se používá především síran hlinitý. Vezmeme-li si, že do ovzduší jsou denně sprejována kvanta sloučenin s hliníkem i zásaditými ionty (baryum, stroncium, lithium), byl jsem možná příliš naivní při představě, že moje oblíbená říčka pramenící v lůně Šumavy mne jako obvykle přivítá svou klasickou hnědočervení. A když k tomu ještě přidáme rovněž hojně sprejovaný jodid stříbrný, populární „vychlazovadlo“ vzduchu a srážedlo dešťových mraků, nemůžeme asi očekávat nic jiného než vysterilizovanou vodu bez barev a vůní.

A co ty zářivě třpytivé odlesky vody protékající přes nedaleký jez? Přikládám dvě fotky na okouknutí, na první pohled to vypadá romanticky, ale moc života v tom asi taky nebude.

Chvíli jsme tam tak stáli v rozpacích a pak mi napadlo, že bych mohl zkusit vysondovat nějaké info u svých oblíbených stromů v nedalekém parčíku. Zanedlouho jsem se ocitnul pod rozložitou korunou svého spřáteleného stromu, kterému říkám „perla druhohor“.

Ten príma kamarád (nebo spíš kamarádka) je zrovna tady na téhle fotce:

Je to můj oblíbený liliovník tulipánokvětý vyzařující do celého svého okolí jemnou zklidňující energii. Občas mu také říkám „zpívající strom“. Má velmi silný dech a při každém svém výdechu se celá jeho aura rozvlní do tisícera jemných vlnek vydávajících líbezně znějící melodii. Asi to nebude náhoda, že latinsky se mu říká zrovna Liriodendron tulipifera. Opravdu mi občas připadá, jakoby v jeho koruně seděli neviditelní muzikanti a hráli na lyry, seč jim síly stačí. Strážkyně spřáteleného liliovníku se mým úvahám jen shovívavě usmívá. Po chvilce příjemné meditace přichází vhodný čas optat se na ten „geoinženýrský problém s vodou v řece“. Strážkyně stromu pohlédne vzhůru k obloze, rukou si pročísne své nádherné husté zvlněné vlasy mající barvu světlého medu a v klidu a míru odpoví:

„Kdo čím zachází, tím taky schází.“

Tou odpovědí mi málem vyrazila dech. Vždyť to je snad už po páté, co jsem slyšel od přírodních bytostí takovouhle hlášku. Úplně poprvé to bylo letos v květnu na Mariánskolázeňsku, kde jsme s astrálními průvodci osvobozovali jednu nešťastnou vzdušnou bytost. Temnáři jí zcela umrtvili „Uvědomění si své vlastní identity“ a pevně ji přikovali do jedné časoprostorové trhliny, kde jim musela bezduše sloužit. Především tak, že svým silným dechem musela sfoukávat Plamen Života, hlavní očistnou sílu na likvidaci iluzivních záhrobních úrovní a také výkonnou „vypalovačku“ na ego-rozum. Po úporném a dramatickém osvobozování vystoupila náhle tato vzdušná bytost z časoprostorové trhliny ven a vzápětí vyrostla až do oblak, kde zazářila pestrou škálou duhových barev. Zajásal jsem. Vždyť právě oslavuje návrat své Vlastní Identity! A dívá se kolem sebe, na znásilňovanou atmosféru, na chemtrailsovou mříž, vidí to všecko jako na dlani. Po prohlídce hněvivě blýskne očima a řekne hlubokým hlasem:

„Kdo s čím zachází, tím taky schází.“ Potom nám zamává na rozloučenou, je čas odejít k celostnímu zotavení do své Domácí Říše. Před úplným odchodem nám však ještě pokyne rukou a stručně prohlásí:

„Později se vrátím. Ke konečnému zúčtování.“ A nakonec třikrát pronese oblíbenou mantru všech bytostí Života, populární motto ke zmaru iluze: „LIE TOT MORI - LIE TOT MORI - LIE TOT MORI.“

Celé se mi to teď znovu připomnělo a Strážkyně liliovníku se stále jen usmívá a se svými družkami lehce tančí v koruně svého stromu. Jemnými pohyby mi naznačuje, že dnes se toho od ní už více nedozvím, abych to zkusil u letitého dubu naproti. Pohladím kmen jejího příbytku a s díky zamířím k mohutnému velikánovi stojícímu v druhém rohu parčíku. Je celý jakoby vrostlý do hustého břečťanoviště a před jeho majestátným kmenem se tyčí cedule „Památný strom“. V tomhle obrovitánském pevném příbytku s rozbrázděnou kůrou na kmeni sídlí veliká hnědá bytost s lehce ochlupeným tělem. Není to ani „ten“ ani „ta“. Pokud navazuje kontakt s někým, kdo má převahu jinových energií, propojí se s ním skrze svůj jangový protipól a pokud naopak vstupuje v kontakt s jangovou bytostí, stáhne svůj vlastní jangový potenciál a nechá více vystoupit na povrch své jemnější jinové energie. Teď jsem si navíc povšimnul, že udržuje a kultivuje pevnou družbu s velikým tmavým hadem, který mu sedí přímo za krkem a jakmile se začne dít něco neobvyklého, prudce se roztočí dokolečka a svým odstředivým pohybem odpudí od dubu veškeré nežádoucí energie či astrální entity. Takový bdělý ochránce Domácího prahu…

Strážce dubového velikána mne pozdravil pokynutím ruky, vyčkal, až si najdu příhodné místo pro práci u jeho mohutných kořenů a pak mi promítnul do hlavy obraz současné atmosféry bohatě posprejované chemtrailsy. V pozadí tohoto obrazu se náhle objevily obrysy luciferského malkříže (X), který postupně sílil, až začal překrývat původní obraz. Pak se docela rychle proměnil v esesácký hákový kříž a na něm se ukázala kletba jako hrom. Na pozadí se objevil sled zajímavých událostí. V pradávných dobách byly energie X i svastiky hákového kříže používány hlavně k budovatelské výstavbě ve hmotě, po ovládnutí nakaženými bytostmi živlu Ohně však začaly být rozličnými způsoby zneužívány k destrukcím i sebedestrukcím, především při válečných konfliktech, ale třeba i v procesech středověké inkvizice. Patří sem i neřízená destruktivní síla živlu Ohně ve druhé světové válce a nyní to pokračuje skrytou klimatickou válkou…

Na horizontu událostí, které jsem sledoval v promítaných obrazech, se náhle objevila postava Hitlera s hákovým křížem na hrudi a k tomu jsem zaslechnul hlášku:

„Sebevrazi. Škrtli se sami.“

Chvilku jsem si to srovnával v hlavě a pak mi došlo, že vlastně nelze svévolně dávat výstavbovou energii do rozkladných procesů, že to chtě nechtě musí skončit destrukcí.

To však ještě nebylo všechno. Za malou chvilku jsem zahlédnul dávné obrazy egyptské říše faraóna Achnatona, který svou vládu postavil na „zbožštění slunce“ – uctívání tzv. Slunečního boha Atona. A hlavním symbolem jeho vlády byl rovnoramenný kříž coby znak Dobra.

Zanedlouho se objevil další obraz, v němž ležely symbol malkříže X a symbol rovnoramenného kříže na jedné přímce a mezi nimi proudila energie sem a tam, od jednoho pólu k druhému a naopak. Malkříž představoval pól Zla a rovnoramenný kříž pól Dobra a přímka, na níž kmitala energie sem a tam, iluzivní časovou úsečku bez vývoje a pokroku. A ta energie, která tak vehementně a bezcílně kmitala na časové úsečce, nebyla nic jiného než spoutaná Hadí Síla. Výkonná síla, která má pohánět pohyb Života a evoluci přírodního světa skrze meridiány naší planety a slaďovat toky energií tak, aby Výstavba s Rozkladem byly v rovnováze a navzájem se harmonicky doplňovaly. Což má od současné reality samozřejmě dosti daleko…

„No to je teda pěkný,“ vydechl jsem překvapeně. Strážce dubu mně ponechal chvíli času na vstřebání a zažití všech faktů a pak mi ukázal, že i v tělech mohutných dubů proudí výkonná Hadí Síla.

„Namočili nás do toho taky,“ povídá Strážce dubu. „Zneužití Hadí Síly vetřelci života. Pomoz nám. Přichází čas Velkého Odzasvěcení. Od všeho, co nesouzní s přírodou.“

Slíbil jsem mu pomoc a čekal na další obrazy a vize. Náhle se před mýma očima objevila obrovská krvavá časoprostorová trhlina. Trvalo chvíli, než mi došlo, že je to krvavá rána na srdci Strážce Hadí síly. Vznikla velmi dávno, při zneužití jednoho z technických zařízení postavených pod pseudovládou ego-rozumu. Musím zkusit tu ránu zacelit, napadlo mi.

Cítím, že Strážce dubu k tomu přidal sílu a stále ji přidává, už mi z toho brní celé tělo, ale je to docela příjemné, chvílemi mne to dokonce i trochu lechtá (:-)

Ale časoprostorová trhlina se zavírá. Soustředil jsem se jenom na ni a jenom na ni, musí se uzavřít a s tím i celý vadný meziprostor, v němž uvíznul Strážce Hadí síly. Další a další bytosti přidávají sílu, objevuje se i bratr Strážce Hadí síly a přidává léčivou energii ze všech sil. Jde mu to dobře, vždyť stojíme na sušicko-horažďovických vápencích a on má jedno ze svých nejpevnějších ukotvení právě v nedalekých vápencových Alpách.

Uzavřeno, ukončeno. Strážce Hadí síly vyletěl prudce ven, celý se otřásl a střemhlav vystřelil pryč z tohoto nakaženého vesmíru na své celostní zotavení.

Domů se vracím s příjemnými pocity a po cestě slyším Strážce spřáteleného dubu, jak mě nabádá k tomu, abych vyčkal příhodné doby a pustil se pak se svými astrálními pomocníky do likvidace válečnické kletby na svastice hákového kříže. Cítím, že ta doba se už blíží, tak snad mě to nesmete někam do temnot. Jak totiž postupně zjišťuji, ve své neblahé minulosti jsem se do toho několikrát dost nepěkně namočil a teď bude potřeba vyvinout maximální úsilí na nápravu.

Aolian: Zážitky s kyselinou citronovou

Zážitky s kyselinou citrónovou

1. Účtenka pro klimouše

Je čtvrtek 20. září 2012 a do našeho podhorského kraje se pomalu vkrádá podvečer. Na nebi se líně převalují baryové mraky, zvláště tam, kde se právě kloní slunko k obzoru. Technický vítr, který po celý den nemilosrdně podchlazoval krajinu a navozoval tak atmosféru pozdního října, však pomalu slábne. Můžeme se tedy těšit na klidnou chvíli odpočinku a zamyšlení u hřejivých plamínků večerního ohýnku. Po chvilce do sebe s potěšením vpíjím sálavé teplo z táboráku a v hlavě si promítám zážitky z našich letošních antiklimateroristických akcí a experimentíků. Přinesly mi spoustu cenných poznání. Čert vem jeden prožraný trampský kotlík od octa a dva podobně zhuntované pekáče, jakož i jeden postarší neutěšeně rezavějící plech. Tyto čerstvé adepty do kovošrotu klidně oželím; s nelibostí však nesu skutečnost, že již druhým rokem nás technické květnové mrazy připravily o radost ze skvostných květů magnólie tulipánokvěté. Pro někoho to může být jen obyčejná parková dřevina, pro mne je to však výborný spolupracovník v mé práci. Vždyť v sobě nese geny a paměťové informace z pradávných druhohor, z dob, kdy ještě měla zelenou moudrá příroda a žádné invazní rozumové ego se jí ve své vlastní nicotnosti nesnažilo klást limity a nabubřele nařizovat, co smí a co nesmí.

Když už jsme ale v tom koloběhu virtuálních peněz (a dluhů), slušelo by se dát do kupy účtenku pro klimouše za vzniklou újmu, jež mi v průběhu minimálně posledních dvou let vznikla jejich destruktivním velkopokusničením. Zahrnu-li do své účtenky nejen výdaje za hmotné prostředky, ale i výdaje z mého osobního energetického potenciálu, který byl po dlouhou dobu zcela nedobrovolně, bezostyšně, hanebně a potajmu vykrádán skrze sítě haarpových zařízení, máte mi, milí klimoušové, věru co splácet až do důchodu. Však nemějte obavy, že bych si to od vás zase postupně nevybral zpátky a samozřejmě s tučnými úroky. Možná o tom ani nebudete vědět (:-)))))

2. Den pro kyselinu citrónovou

S velkou chutí a nadšením jsem si přečetl příspěvek od čtenáře V. o vlastnoručně nabytých zkušenostech týkajících se úspěšného využití kyseliny citrónové na redukci technicky vyráběného počasí. S vlastními experimentíky jsem začal v sobotním dopoledni dne 15.9. Sáhnul jsem rovnou po nerezovém nádobí, jež úspěšně provází naši domácnost již bezmála deset let. Ve vlažné vodě jsem rozpustil jeden sáček kyseliny citrónové a směs zahřál na plynovém vařiči téměř k varu. Venku profukoval přízemní severozápadní vítr a oblohu pokrývaly nízké mírně plující modrošedé mraky. Jakmile se páry odpařované kyseliny citrónové dostaly do vzduchu, začalo se nad námi projasňovat. Do deseti minut se mraky nad naším obydlím protrhaly a skrz haarpovanou plazmu nás pozdravily matné sluneční paprsky. Měl jsem radost, že hnedka první pokus dopadl úspěšně. Do dvaceti minut od roztažení oblohy k nám přiletěl jakýsi vrčoun a pak se najednou mraky kolem nás daly svižně do pohybu. Do pěti minut jsem měl nad hlavou nasunutou novou baryovou deku. Poté se pohyb mraků – jakoby náhodou – opět výrazně zpomalil. Vycítil jsem, že mám pro tento den skončit a střádat síly na příznivější období.

V následujících dnech jsem se ve volných chvílích věnoval získávání dat o energetickém chování kyseliny citrónové a octa. Přes vizualizace i automatickou kresbu se mi ukázalo, že molekuly odpařovaného octa vykonávají při výstupu do atmosféry klidný krouživý pohyb. Pokud se dostanou do nízkých chemických mraků, většinou se o ně zarazí a reagují s nimi. Pokud nízká oblačnost chybí a obloha je počmáraná čerstvými chemtrailsy, octové anionty vystoupí výše a reagují s nasprejovanými chemickými kationty, které pozvolna klesají do spodnějších vrstev atmosféry.

Pak jsem zkusil omrknout energetické chování kyseliny citrónové rozkládané při elektrolýze. Ukázalo se mi, že vznikající elektrolytické produkty této kyseliny nekompromisně vystřelí přímočarým pohybem do atmosféry a pokud v ní chybí vrstva těžkých baryových mraků, jsou schopny se dostat velmi vysoko, dokonce až k samotné dvourozměrné plazmě udržované přes síť HAARPů. Zbývalo ještě omrknout, jak si počínají molekuly odpařovaného vinného octa. A ukázalo se, že si také počínají celkem zdatně, neboť i ony jsou schopny pronikat do atmosféry rychlým přímočarým pohybem. Teorie by byla v kupě, je tedy potřeba vystihnout nějaký příznivý den a zkusit to akčně testnout v praxi.

Proběhly asi tři poměrně nemastné neslané dny, až konečně, 21.9., přišel den D. Hned po ránu jsem cítil, že již od noci sem přichází obzvláště příjemné a inspirativní kosmické záření. Den jako stvořený pro blankytně modré nebe a zářivé sluneční paprsky, které by s povděkem přivítalo i dozrávající ovoce v zahradách. Není tedy divu, že jsem s jistou dávkou nelibosti sledoval, kterak klimoušové hned po rozbřesku vystabilizovali na nebi nízkou pseudoinverzní chemtrailsvou deku. Prohlédnout si ji můžete na této fotografii pořízené po osmé hodině ranní:

Situace nevypadala právě růžově, zcela zřetelně jsem však cítil, že příroda má dnes sílu zabrat proti falešně podstrkovaným chemickým mrakům. Vždyť také - kdo by chtěl být pod deklem a nechat se dusit hloupostí iluze, když sem z kosmu plnou parou proudí očistná a povznášející síla? To jedině nízkovibrační rozumové ego se potřebuje ukrýt před palbou razantní energie, neboť by v jejím plném lesku bylo vidět, jaký je to chudáček a mrzáček zaostalý a že to nedotáhnul dále než na pouhý technický implantát.

Nic naplat, dobrá příležitost podpořit přírodu je tu a toho se musí využít. Na plné kule. Vzápětí mi blesklo hlavou, že bych měl nejdříve sáhnout po octu a jeho párami naklížit nízkou baryovou deku. Když se mi to podaří, jistě tím usnadním cestu kyselině citrónové vzhůru do oblak k její radikálnější působnosti proti falešně pytlenému počasí. Dal jsem se tedy s chutí do octování. Můj kamarád Nemo mezitím připravil k chodu umně sestavené zařízeníčko na elektrolýzu kyseliny citrónové. Neuplynula ani hodina a chemtrailsová deka nad námi začala zdárně slábnout. Byl čas spustit elektrolýzu koncentrovaného roztoku citrónovky. Aby octíku a citrónovce nebylo smutno, sáhnul jsem ještě do sklepa pro nezdárně zkysaný kredenčák. Sotva jsem povolil zátku od láhve, ozvalo se prudké zašumění a vzápětí se vyhrnuly ven mraky bublající pěny. Dokonalé šampáňo s kyselinou vinnou :-)))))))

Po desáté hodině ranní jsme mohli s potěšením pozorovat zdárně světlající oblohu, jíž zachycuje následující fotosnímek:

V čase oběda, tedy kolem dvanácté hodiny, byla baryová deka již prakticky pryč a odhalil se pohled na chemtrailsy postupně sprejované do horní vrstvy astmosféry. Jukněte na následující fotečku:

Krajinu začaly prohřívat sluneční paprsky, které postupně získávaly na síle. Po poledni vyšplhala teplota na příjemných dvacet stupňů. Takhle to u nás vypadalo ve dvě hodiny odpoledne:

Jsem rád, že jsme si bezmála tři hodiny mohli užívat příjemného babího léta. Mezitím se ovšem nebesa v nepravidelných intervalech otřásala hlukem sprejujících letadel. Stíhačku jsem nazahlédnul žádnou (od té doby, co jsem v zimě na jednu takovou razantně zahrozil lyžařskou hůlkou, k nám již nelétají). Zato mám ale silné podezření, že k pravidelnému špiclmonitoringu naší oblasti využívají až nadužívají vyhlídkové letouny z klatovského letiště, jež nyní pilně obhospodařuje světově známá firma Aircraft.

Po půl třetí odpoledne klimouši přitvrdili s chemtrailsovými sprejungy. Obloha se začala postupně zatahovat, až na ní zbylo jen jediné bezmračné místo. Tehdy přistoupili klimoušové k husarskému kousku, který by se dal nazvat „okružní jízda po nebesích“. Nemovi se ho podařilo zachytit na následujícím videu:

http://youtu.be/yfrz17hhHUg

Musím se přiznat, že tahle tečka za dnešním antichemtrailsovým pokusnictvím nás srdečně rozesmála. A nebyli jsme sami, smály se i houfy spřátelených přírodních bytostí kolem nás, jakýže je to ten rozum ješitný pitomec. Z nálad bytůstek přírody bylo však zároveň cítit nesmírné pohrdání vším tím pomýleným geoinženýrsky-technokratickým počínáním. Při horlivém odpoledním sprejungu jsem z řad rozverných skřítků zaslechul ironickou hlášku:

„A heleďme se, už jsou tady zase. Látači a lepiči ze své ctěné říše Nýmandie.“

Jedno je jasné: čím více uvadají příznaky věku Ryb, který přál hlavně nízkovibračním platformám nezdravě rozvinutého patriarchátu v podobě ego- rozumu a dogmatických náboženských směrů, tím lépe mohou rozkvétat odvážné záměry Strážkyně Univerzální předlohy přírody pro celostní revitalizaci naší planety. Mezi ně patří i postupné hojení a zacelování všech časoprostorových trhlin, jimiž neřízeně uniká životadárná energie do iluzivních meziprostorů, kde pak mohou bujet škodilské astrální entity.

Velmi jsem se zaradoval, když se mi do ruky dostal obrázek od neznámého autora (což mne mrzí, rád bych jej zde citoval), kde je velice výstižně zachycena situace s časoprostorovou trhlinou. To je přesně ono, co i já tak často v různých variantách vídávám v astrálu tohoto vesmíru. Nemovi se povedlo obrázek naskenovat a tak jej přikládám k prohlédnutí:

3. Kyselina citrónová – pomocník pro eliminaci škodlivých nanočástic železa

Již delší dobu sleduji, že sprejování chemtrailsů i široké používání technických zařízení se železnou konstrukcí vnáší do našeho prostředí vysoké koncentrace škodlivých nanočástic železa. Tyto nanočástice pak mohou oslabovat náš vlastní elektromagnetismus a v plicích omezovat převod kyslíku do krve. Energeticky se chovají jako posilovače temných „vládců“ naší planety, neboť podporují iluzivní lineární čas rozumového ega orientovaný na naivní vidinu neomezeného růstu ekonomiky, zisků, těžeb přírodních zdrojů, produkce zemědělských plodin či materiálů apod. Každý bdělý pozorovatel přírodních jevů však dobře ví, že je to absolutní nesmysl. Nelze přece donekonečna zvyšovat produkci a zisk. Reálný čas přírodního řádu je oproti tomu nekompromisně cyklický: den se střídá s nocí, jarní výstavba s podzimním rozkladem, lesní ekosystémy mají své cykly růstu a odumírání a tak dále. Právě příklad cyklické proměny přírodního lesa je velice hezky a výstižně popsán v knize „Přeměněný les“, kterou napsal význačný lesoochranář Chris Maser.

A jak s tím vším souvisejí zvýšené koncentrace nanočástic železa v našem prostředí? Tyto částice mají totiž tendenci zacpávat důležitá energetická centra na naší hlavě, která se otevírají za účelem naší postupné celostní separace od rozumového ega a temnářského patriarchátního systému, jež vede k násilnému vynucování si nadvlády skrze zastrašování a nepřirozenou autoritu. Tato významná transformační centra se nacházejí především na temeni hlavy a na obou spáncích. Ani naše planeta to nemá lehké. Musí se během Velké Transformace vypořádat s velikánskou časoprostorovou trhlinou na severním pólu („temeno hlavy“), k níž došlo při záměrné likvidaci jednoho ze dvou měsíců obíhajících kolem Země a udržujících energetickou rovnováhu v meridiánech planety. Po tomto destruktivním zásahu došlo k vychýlení magnetické osy a s tím ruku v ruce k oslabení obranných systémů planety vůči invazním atakům temnářů. Přirozená moudrost a neutralita přírodního Univerza začala být postupně nahrazována zkresleným věděním a konfliktní dogmatickou iluzí „vlády Jediného boha“ postavenou na nezdravě nadřazeném patriarchátním systému.

Naštěstí lze negativní vliv nanočástic železa eliminovat a to různými způsoby. Velmi mne potěšilo zjištění, že právě kyselina citrónová dokáže efektivním způsobem očistit prostředí, v němž se pohybujeme, od této látky. Však se také temnářské elitky v astrálu mohou vzteknout, že se tato běžně dostupná kyselina začíná úspěšně uvádět do antichemtrailsové praxe. Snažím se tyto elitky postupně „zaměstnávat“, aby neměli tolik času nás sledovat a sabotovat naše transformace. Jde to celkem jednoduše a je to zcela v souladu s přirozeným vývojem přechodu od nedůstojného přežívání v temnářském věku Ryb ke světlejší etapě plnohodného žití. Všem těmhle škodilům totiž stačí efektivně uzavírat jejich iluzivní časoprostory, v nichž kují svá sabotérská pikle. Poté automaticky následuje jejich automatický propad do karmického víru událostí a oni jsou nuceni řešit si své vlastní problémy, které si nadělali ve svých četných inkarnacích. Tak jen se čiňte, hošánkové, máte toho na sobě nakydáno, že se sotva držíte na nohou!

Další efektivní prostředek proti nanočásticím železa je očistná kůra z výluhů pupenů břízy a ořešáku královského. Pak samozřejmě také čištění vzduchu ionizátorem.

Nanočástice železa nás mohou snadněji oslabovat a stravovat, když k nám přichází nedostatek tepelného infračerveného záření. Právě toto záření bývá označováno za „teple vibrující barvu života“. Přes zasprejované nebe se výrazně omezil přísun infračerveného záření vlnové délky, která je velmi důležitá pro udržení pohodové srdečné nálady. Asi není náhodou, že doma teď máme po večerech docela často potřebu si rozsvěcovat sytě červenou zářivku (sousedé nad tím nechápavě kroutí hlavami, doufejme jen, že nás nepodezírají z nějakých podloudných aktivit á la noční kluby v Železné Rudě :-)))))

Nemálo času věnuji také mentálnímu přeprogramovávání škodlivých nanočástic železa na zcela neškodné a nicotné látky. Funguje to – mysl směrovaná k celostnímu návratu do přírodního cyklického času a časoprostoru má velkou sílu. A překážek bránících nám znovu se plně napojit na moudrosti Přírodního Univerza je stále méně. Tyto moudrosti jsou tu stále s námi, po celou dobu našeho nevědomého tápání v iluzivním věku Ryb, to jen my jsme se nechali hloupě a naivně nachytat na zlaté pozlátko a zacpali si své smysly bezcenným balastem a falešným věděním. Je to docela solidní trapas, ale každý den máme bezpočet příležitostí pracovat na Velké Nápravě.

P. S. Orgonet:

Aoliane, díky za krásný příspěvek!

Včera navečer se mi podařilo "zacitrónovat" varnou konvicí navečer (nikdo nebyl doma), když k nám klimouši tlačili ten den už druhou dvouvrstvou vlnu umělé oblačnosti a chystali déšť, snad i bouřku, docela se tmělo.

Musím potvrdit, že kyslina citronová působí ve výšce - nízká oblačnost se nezačala rozpouštět hned jako octem, ale vznikly díry, kterými bylo vidět, že vyšší vrstva už je rozpuštěná, a pak se poddala i nižší vrstva. Asi za 3/4 hodiny po začátku varu bylo chvíli úplné jasno. Taky letělo letadýlko přesně nad konvicí (:-)))

Jasno netrvalo dlouho, skončilo natlačením vrstvy oblačnosti odjinud, a pak i sprchlo.

Aolian: Pomocníci z Říše Vítězů

4. Pomocníci z Říše Vítězů

Tato příhoda mne natolik zasáhla, že jsem se jí věnoval ještě následující dva dny. Dle svých možností se průběžně snažím okukovat astrálním zrakem, jak probíhal vývoj na jiných planetách, kde došlo k masovému zneužití techniky. Téměř ve všech případech zde byly veškeré význačné pokusy o vymanění se z nadvlády rozumového ega zahlušeny a pod náporem destruktivní techniky nakonec došlo ke zhroucení koloběhu života. Kolik takovýchto vybydlených či rozmlácených planet už mají invazní vládnoucí elitky na svém prohnilém hrbu?

A k čemu nyní směřuje naše planeta? Vždyť ty miliardy a miliardy duší, které zde žijí své současné fyzické životy, podvědomě vyzařují do éteru svou nevyřešenou minulost, své emoce strachu a nezdaru prožité při opakovaných traumatech, kdy se dostaly přímo do víru kolabujícího Života na různých planetách i celých skupinách planet. A aniž by si to vlastně uvědomovaly, těmito traumatickými vibracemi směrují a předurčují vývojový cyklus na naší planetě k podobnému krachu...

Je nějaká šance tento nepříznivý trend zvrátit? Planeta Země naštěstí dokáže díky svému silnému magnetismu houževnatě vzdorovat náporu ničivé techniky aj. výplodů rozumového ega. Navíc leží v zajímavém energetickém pásmu, které umožňuje, aby se ve zdejší hmotě i kontaktních astrálních úrovních setkávaly bytosti různého původu a z různých skupinových duší a úrovní. To je velmi důležité, neboť právě touto cestou sem lze „propašovat“ klíčové kódy pro zdárné uzavírání válečných karmických kruhů a také zde mohou působit bytosti, které již mají bohaté zkušenosti s likvidací invazních entit v jiných vesmírech či vesmírných soustavách.

Projevil jsem přání tomu aktivně napomoci. Do tří dnů se mi před očima ukázala velice příjemná a přátelská úroveň. Obývají ji bytosti, které se dokázaly úspěšně vypořádat s invazními nákazami a vybojovat si důstojný návrat do láskyplné náruče Univerzální předlohy Přírody. Taková krásná Říše Vítězů, blesklo mi hlavou. Co kdybych je zkusil požádat o pomoc? A pak se mi ukázalo, že na naší planetě již zčásti působí. 

Viděl jsem nádherné láskyplné bytosti, které umí profesionálně pracovat s časem a časoprostorem vůbec. Tyto bytosti jsou ukryty v bezpečných paralelních úrovních a odtud harmonickými vibracemi svých srdcí urychlují regeneraci poškozované atmosféry na naší planetě. Měl jsem z toho nesmírnou radost. Osmělil jsem se ku zvídavé otázce, zda by nějakým způsobem dokázali podat pomocnou ruku v očistě starých emočních obalů, které stahují naši planetu do nižších vibrací a živí zde válečné napětí. Pak jsem spatřil něco nádherného. Několik bytostí se spojilo do kruhu a mávnutím ruky si kolem sebe utvořilo speciální úroveň. V rytmu jednoduchého tance se všechny tyto bytosti dokonale soustředily na zcela speciální úkon: skrze svou dobře soustředěnou energii „vysunuly“ z planety Země její emocionální tělo, přemístily ho do své úrovně a celé ho pročistily velmi intenzivním multispektrálním světlem. Očištěné emocionální tělo pak znovu „zasunuly“ do naší planety. Z celého srdce jsem jim poděkoval za jejich velkorysou pomoc a každý jsme se rozešli po své práci. Kéž by mohli být tito Praktici i v dalších situacích nápomocni při uzavírání starého karmického kruhu naší planety!

Planeto, vydrž, jakmile se energeticky plně vymaníš z holografického Věku Ryb, máš vyhráno, zbytek iluzivních světů a nepřirozených entit se ze všech Tvých těl již odseparuje samovolně, ve víru samozápalné řetězové reakce. Žehnám Ti k tomu celým svým srdcem.

Aolian: Teroristické smažičky v akci

3. Teroristické smažičky v akci

Když jsem se před nedávnem na vlastní kůži přesvědčil o tom, že nejen extrémní výmrazy, ale i nesnesitelná vedra mohou mít základ v aplikaci speciálních klimatických zařízení, zhruba do tří dnů se mi dohrál zajímavý energetický kód na obranu před výrobou vlastního smaženého mozečku. Zvlášť jsem to ocenil na nedávné hromadné terénní akci odehrávající se na výhřevném svahu pod slunnou oblohou. Již během dopoledne si spousta účastníků začala stěžovat, že je pobolívá hlava a něco se jim „vaří“ v žaludku. Práce jsme měli jak na kostele, bylo potřeba sebrat spoustu dat na trvale zaměřených plochách. Rozhodl jsem se proto, že zkusím celou situaci podrobně omrknout a dle možností podniknout nějaká opatření. 

Nejprve mi bylo ukázáno, že lokální klima nežádoucně zhoršuje energeticky neuzavřená minulost zdejší krajiny. Se svými astrálními průvodci jsem na tom zkusil nenápadně zapracovat. Dále se mi ukázalo, že u spolupracovníků-sběračů dat stěžujících si na zhoršení zdravotního stavu, vylezly na světlo nějaké staré zažrané astrální obaly, jejichž disharmonické vibrace pronikaly až do fyzických nervů. Zkusil jsem k nim pozvat skupiny dobře školených astrálních pomocníků. Přitom jsem se v poklidu věnoval naší společné terénní práci. Náhle pocítím divné pálení na temeni hlavy. Ohlédnu se po slunku a vidím, že s blížícím se podzimkem již svítí šikmo, z boku, je tedy nemožné, aby mi opalovalo temeno hlavy. Že by tedy technické smažičky a vypalovačky v akci?

Obrátil jsem hlavu k nebi a vyslal ironickou myšlenku: „Hlavně nenápadně, hošánkové.“ Než jsem se nadál, opalování hlavy zcela zmizelo. Po chvilce jsme se šli hromadně osvěžit do stínu pod mohutnou borovici. Několik osob se samo o sobě rozhovořilo o tom, že letos k podzimku slunce nějak divně svítí a že z toho dost snadno chytají bolehlav. Nechal jsem je vypovídat a pak stručně, ale bez obalu nadnesl problematiku umělých úprav počasí. Po krátké odmlce se ozval asi pětadvacetiletý klučina: „Jo, to je ten americkej HAARP.“ Zbytek mlčel. 

Netrvalo dlouho a pocítil jsem obrovský závan negativních emocí, v nichž převládaly pocity deprese, strachu a zmaru. Musel jsem odejít do ústraní a tam zkusit celou situaci v klidu vyhodnotit. Před očima se mi přehrál krátký film o tom, kterak prakticky všechny duše, s nimiž jsem se nyní sešel ke společné terénní akci, již vícekrát prožily násilné ukončení svých fyzických životů na různých planetách skrze nejrůznější technická zařízení. A samozřejmě tam nechyběly ani zážitky z globálního zhroucení atmosféry při válečném pokusnictví. 

Když jsem mezi těmito dušemi vynesl problematiku umělé manipulace počasí na světlo, vyvolalo to obrovskou vlnu deprese a strachu. Uvědomil jsem si, že tyto duše ještě nedospěly do stadia, kdy by byly ochotné sestoupit do hloubi svého nitra a tím aktivně vytáhnout na světlo všechny negativní vrstvy, od kterých je potřeba se radikálně očistit. Velice by jim v tom pomohlo, kdyby se přes dostupné informace alespoň rámcově vpravily do současné situace umělých úprav počasí a skryté klimatické války. Zřetelně jsem však cítil, že většina z nich zatím energeticky „visí“ v jakémsi meziprostoru, kde se točí v bludném kruhu svých vlastních nezdarů a bojí se udělat krok stranou, do přátelského časoprostoru pokrokových Transformací.  

Aolian: Nadměrné zahušťování krve - můžou za to mikrovlny?

2. Nadměrné zahušťování krve – můžou za to mikrovlny?

Při pravidelném sledování četných umělých odpařování vody z krajiny mi napadá otázka, jak asi mikrovlny působí na koloběh vody v našich tělech. Pokud se delší dobu pohybujeme v prostředí agresivního elektrosmogu, nemůže nám to náhodou odpařovat vodu z těla a nadměrně zahušťovat naši krev? Několik mých známých si poslední dobou stěžovalo na shodné zdravotní problémy: a) silné závratě hlavy při rychlém narovnání těla z předklonu, b) velice omezenou krvácivost při mechanickém zranění. Oba tyto problémy by mohly poukazovat na nadměrně zahuštěnou krev v organismu.

Doma raději nenecháváme nic náhodě a pravidelně si nabíjíme vzduch v místnostech kvalitnějším typem ionizátoru, který zároveň účinně odsává prachové částice. Občas se nám přitom sice lehce přitíží, ale již víme, že v čem je zakopaný pes. To vyleze na povrch aury nějaký vyžilý astrální obal z naší neslavné minulosti, který koliduje se záporně nabitými ionty řinoucími se z ionizátoru. V jejich přítomnosti však nemusíme vynakládat takovou sílu na odstranění tohoto nežádoucího jemnohmotného obalu jako v prostředí nabitém převážně kladnými ionty. Opět se ukazuje, kterak vypatlané mozky geoinženýrské ztěžují naší planetě i nám všem pokrokové Transformace masovým sprejováním chemických sajrajtů do ovzduší s převahou kladně nabitých iontů.

Můj kamarád Nemo má zajímavý přístrojík, který umí zdetekovat, zda je prostředí nabité kladnými či zápornými ionty. Nedávno jsem pocítil přívaly velmi láskyplné, inspirativní a harmonizující energie. Doslova jsem se jakoby vznášel nad zemí, nic pro mne nebylo překážkou. Jakobych se nacházel v každé molekule krajiny kolem mne a nad hlavou mi zněla jemná hudba linoucí se přímo z Univerzální předlohy Přírody. Nemův detektor ukazoval přebytek záporných iontů a mně problesknul před očima obrázek silných fotonových proudů přicházejících z masivní erupce na Slunci.

Vím, že při nadměrném zahuštění krve se nejen nežádoucně zpomaluje celý krevní oběh, ale zároveň s tím také zeslabuje aktivita naší vlastní podstaty (našeho „ducha“). Pro zdárné vypořádání se s karamboly, jež mají základy v našich minulých desktruktivních životech a pro zdárný průběh našich osobních transformací je zcela nezbytné, aby naše vlastní podstata stála v centru našeho těla a jemnými krouživými pohyby postupně vytlačovala na povrch aury všechny staré nežádoucí astrální obaly k dokonalému rozkladu.

V prostředí přebitém kladnými ionty však naše vlastní podstaty usínají a naše aury se zanášejí balastem z elektrosmogu a negativních myšlenkových forem. Už jste někdy měli pocit, že spousta děl plozených naší současnou kulturou je jakoby „bez ducha“, bez šťávy a bez barvy, že je z nich vyloženě cítit nanicovatost a prázdnota? Jsem přesvědčen o tom, že právě citová a emocionální vyprahlost jsou hlavní produkty prostředí přebitého kladnými ionty a negativním myšlením.

Abych lépe podpořil koloběh krve ve svém těle a popohnal tak svou vlastní podstatu k nějaké užitečné práci, pravidelně popíjím čaj z ginkga a do sklenky šťávy si přidávám lžíci jablečného octa. Často si také vařím bílý čaj a silný utrejch z Pu-erhu. Letos se nám mimořádně vydařila ovocná vína ze zahradních plodů a spřátelené přírodní bytosti nám je upravily tak, abychom je mohli využít pro průběžnou očistu našeho organismu. Pro lepší výpucy nežádoucích emočních obalů si pravidelně chodím zazpívat na opuštěné místo do lesa (tato akce bývá dle možností spojena s nenápadným vymazáváním nasprejovaných barevných teček na kmenech krásných urostlých stromů, které lesáci označili k pokácení).

Pro klidné spaníčko se mi osvědčilo vkládat do vnitřní strany okna staré kovové strouhátko na zeleninu obklopené silnými magnety. Okno mívám otevřené, abych si udržoval alespoň rámcový přehled o tom, co se za hluboké noci děje pod noční oblohou. Do koutů zahrady jsme umístili skupiny silných železných hřebů na odrušování elektrosmogu z nedalekého vysílače (zpola jsou zatlučené do země, zpola vykukují nad zemský povrch). Duchovní ochranu s povděkem přijímám od Univerzální předlohy Přírody, s jejíž pomocí se postupně snažím odzasvětit svou vlastní podstatu od všech náboženských a technokratických ritálů iluzivního světa.  

P.S.Orgonet:

Vidíš, já taky piju gingko, Pu-erh, jablečný ocet ne, ale ume-ocet ...

Okno mám na noc taky otevřené (ale teď už začala být na to zima), k posteli si na noc dávám svoji oblíbenou velkou zelenou kytku, to mi poradili andělé ...

Aolian: Technické vychlazování střední Evropy

Ahojky, konečně se mi podařilo dát do kupy další článeček. Jestli se Ti bude hodit ke zveřejnění, je k dispozici i s dvěma obrázky (viz příloha). V textu je patrné, kam by měly obrázky přijít.

Taky jsem moc rád, že článek můžu uzavřít optimistickými událostmi :-)

Měj se pěkně, zkusím ještě nenápadně vymést temnářské hnízdo u čtenáře V., který zaslal geniální technické poznatky k rozbíjení mraků citrónkou. Dokázal by ještě víc, ale temnáři mu znepříjemňují život přes staré válečnické platformy. Snad s tím půjde něco vykoumat :-) Psát o tom radši nebudu, aby se ještě nakonec nevyděsil...

Zdraví

A.

Velký dík za nový příspěvek, Aoliane, jako vždy geniální pozorování! (:-)))
Celý článek Všehochuť ze západní Šumavy je dlouhý, má 4 různorodé části, tak zveřejním radši každý díl zvlášť, aby lépe vynikly ...  (:-)))

1. Technické vychlazování střední Evropy

Díky přičinlivým klimoušům, kteří investují nemalé úsilí a prostředky do násilného přetáčení vzdušných proudů do pozice sever – jih, se nám během jediného dne daří zažít minimálně tři roční období. Při romantické rozednívací vycházce do blízkého lesíka vdechuji vlahý vzduch provoněný podzimkem, při svitu prvních slunečních paprsků rozverně brnkají o mé čichové buňky molekuly jarního ozónku, v parném odpoledni se jdu svlažit do obecního koupaliště a večer společně s vůní táborového ohýnku nasávám mišung podzimních a jarních aromat.

Páteční klima (14.9.2012) bylo navíc provázeno vyloženě zimní atmosférou. Celý průběh výroby této umělé zimy jsme s kamarádem Nemem průběžně sledovali na satelitních snímcích. Několik dní před tímto radikálním ochlazením se nad Atlantikem vyskytoval pěkně tvarovaný přírodní vír. Na sérii následujících satelitních snímků bylo velmi dobře vidět, jak klimoušové v severní části této cyklóny „vystřelili“ díru. Poté, v průběhu dalších dvou dní, postupně rozdělili vír na dvě části, které zformovali do podoby dvou navzájem oddělených pásů oblačnosti v pozici sever - jih. Mezi oběma pásy se nacházel pruh bezoblačného prostoru. Záhy bylo jasné, že je to účelově vyrobený umělý kanál na přívod chladného vzduchu ze severu do střední Evropy.

Situaci si můžete prohlédnout na tomto obrázku, který odpovídá noční době ze čtvrtka 13.9. na pátek 14.9.:

Ještě ve středu (12.9.) jsem uhýbal před žhnoucími slunečními paprsky do blahodárného stínu naší zahrádky. Již večer však byly na obloze vidět chemtrailsové čáry a pronikavé odlesky z ledových krystalků. Nechyběly mezi nimi ani krystalky stratosférického dusíku technicky shozené do nižších vrstev atmosféry. Ve čtvrtek ráno se pak celá obloha otřásala hřmotem chrčících a bručících letadel a celou krajinu bičoval vychlazující déšť. Teplota se u nás za celý den nedostala nad třináct stupňů Celsia. Chvílemi jsem si říkal, že klimoušové mají snad někde naprogramováno, jaká smí být maximální teplota. Vícekrát jsem totiž zaznamenal situaci, že jakmile se hodnoty teploty vzduchu začaly blížit třinácti stupňům, za malou chvilku přidal na síle vychlazující vítr a nad chemickou dekou byly slyšet přelety letadel. Po těchto „operacích“ zčistajasna klesla teplota na deset stupňů a k večeru, při umělém rozsprejovávání chemtrailsové deky, to s ní začalo jít velice rychle z kopce. Po setmění teploměr ukazoval s bídou pět stupňů a v časném pátečním ránu paralyzoval celou krajinu silně podchlazený vzduch, který nepříjemně štípal do tváří a způsoboval pálení v dýchacích cestách. Teprve odpoledne se výrazněji přiteplilo a krajina se ocitla v atmosféře vcelku příjemného podzimku.

Při svých četných terénních výpravách jsem v letošním roce nabyl téměř stoprocentního přesvědčení, že klimoušové provádějí některá svá drastická vychlazení vzduchu s využitím stratosférického dusíku. K tomuto názoru mne vede především neuvěřitelně expanzivní rozvoj dusíkomilné vegetace v krajině. Vím o tom, že četné průmyslové exhalace jakož i zplodiny z našich motorových miláčků obsahují oxidy dusíku, ale míra expanze dusíkomilných rostlin je natolik markatní, že zde nutně musí spolupůsobit ještě další faktory.

Pro lepší představu přikládám fotografii opuštěné pastviny nedaleko Konstantinových Lázní, kde se na čedičovém podkladu intenzivně rozmáhá dusíkomilný pcháč rolní, typický plevel přehnojených polí (viz statné rostliny s bílými chomáčky chmýří) a neméně dusíkomilný starček hajní s optimem rozšíření na úživných lesních pasekách (viz vzrostlé byliny se žlutými květenstvími).

Už mi začíná být jasné, proč se vládnoucí vrstvy naší společnosti snaží o to, aby co nejvíce osob trávilo svůj čas v manufakturních halách a zábavních centrech virtuálního světa. Jde jim totiž hlavně o to, aby se venku v terénu vyskytovalo co nejméně pozorovatelů a sabotérů jejich technokratických klimapokusů.

P.S.Orgonet:

Taky pozoruji, že klimouši mají zcela určitě naplánovanou teplotu v různých místech, a plán se snaží za každou cenu dodržet. Třeba si určí 12°C v ČB, a to taky dodrží. Pro ochlazení šlehají dle potřeby stínící haarpové obláčky, nebo tlustší deku vzniklou umělým vypařováním, dělají závany studeného větru skrze přelety vzduch míchajících letadel... Pro zvednutí teploty zase letecky či jinak rozpustí oblačnou clonu, nebo sem spustí odshora teplý vzduch ...

A když se jim nepodaří teplotu dodržet, zfalšují údaje na radiově řízených meteostanicích (aby nedostali vylágoš od šéfů???). Ty pak ukazují plánovanou teplotu, ale vedlejší lihový teploměr jinou, až o 4°C.

To pozoruji poměrně často a párkrát je o tom psáno i na Orgonetu. (:-)))

Aolian: Srpnový klimateror

Extrémní výpaly vegetace a jiné události

1. Spálená kukuřice i ratolístky mladých dřevin

Ještě teďka se vzpamatovávám z dvoudenních paralyzujících výpeků, kterými zavařili klimoušové naši malebnou českou krajinu na začátku třetí srpnové dekády. Naše stinná zahrádka to přežila celkem v klídku, když jsem ale po několika dnech zavítal v rámci jedné terénní výpravy do Plzeňské kotliny, čekaly mne tam šokující objevy.

Poblíž Zbůchu, nad mělkým údolíčkem s rybníkem, se mi naskytl netradiční pohled na jižně exponované pole se zcela spálenou kukuřicí (viz foto 1). Slunce tady snad muselo pražit jak na poušti.

Nedaleko Stoda, na výslunném svahu pod tratí, který samovolně zarůstá náletem dřevin a křovin, mne čekalo další neveselé překvápko. Trnky byly na některých místech již zcela holé a zbylé lístky měly nažloutlou barvu jako na podzim (viz foto 2). Podobně zažloutlé byly i keře šípku. Listy mladých hlohů se pro změnu zbarvily do oranžova a postupně opadávaly z trnitých větviček. Nejhůře na tom byly mladé ratolístky jasanů. Silně popálené listy chytly tmavošedou barvu a byly celé zkroucené. Spálenou vegetaci hostily i okolní travní plácky s výskytem teplomilných trav, které jsou od přírody celkem slušně vybaveny tuhými kožovitými listy, jimiž úspěšně vzdorují horkému letnímu slunci. Nedávnému uměle zchystanému smažícímu ataku však podlehly se vším všudy.

Další mé kroky vedly do okolí Konstantinových Lázní. V malebných hluboce zaříznutých údolích jsem se vícekrát pozastavil nad vyschlými koryty drobnějších vodotečí. Ve větších potocích jako je Hadovka nebo Úterský potok tekla líně po dně koryta troška vody, místy s podivně bělavým zákalem. Celá krajina očividně žíznila, což ještě umocňoval od slunka rozpálený tmavý podklad s převahou vyvřelých hornin. Proto mne ani nepřekvapilo, že ohňové energie byly výrazně přebujelé a chvílemi vystřelovaly do krajiny velmi ostré impulsy.

Nakonec jsem přece jen zaznamenal alespoň jeden pozitivní efekt těchto uměle vyrobených arcitropických výpeků. Pomohly vytáhnout na světlo další zašité temnářské vrstvy k akčním výpucům. Neuniklo mi, že právě v krajině kolem Konstantinek se to projevilo aktivním astrálním soptěním na všech čedičových kopcích, které dříve bývaly sopkami - včetně trampíky hojně navštěvované Vlčí hory. Astrálně soptily také „Švihovské hvozdy“, zejména Tuhošť a Běleč u Švihova. Reziduí z téhle sopečné akce bylo samozřejmě přehršel, akční bytůstky živlu ohně však vydatně pomohly s výpucy.

2. Randálem proti klimabouřce

Pozorným sledovatelům klimateroristických aktivit jistě neuniklo, že čím dál víc umělých ataků přichází po setmění. Místo toho, aby se krajina zklidnila a odpočinula si od zátěže hlučného a jinak náročného dne, přicházejí bouře přeplněné technickými blesky a hromy, prudké lijáky nebo hysterické poryvy větru. Během posledních dvou let jsem si zkusil naprogramovat svou intuici tak, abych se vzbudil vždy zavčasu a mohl podniknout opatření na ochranu naší zahrádky před klimoušskými ataky.

Nedávno mne před čtvrtou hodinou ranní probudilo slabé hřmění. Vyskočil jsem z postele a začal připravovat časnou snídani. Pro sebe silný bílý čaj s ginkgem, pro horlivé klimouše neméně silnou octovou polévku. Přitom jsem zkusil vyhodit astrální technické nástavby ze všech vysílačů v našich Opičích horách a zneutralizovat uměle napolarizované energie všech čtyř základních přírodních živlů.

Jakmile bylo naoctováno, jakoby náhodou se spustil přízemní vítr rozfoukávající octové anionty na všechny strany. Tohle se mi poslední dobou děje docela často. Vypadá to, že klimoušové mají na vysílačích nainstalované bezvrtulové větráky a jakmile si někdo snaží vylepšit kladně přebité klima octem, nejpozději do půl hodiny „zapnou“ technický vítr na rozehnání octových výparů. Občas toho využívám k záměrnému vyprovokování chladivých závanů větru v horkých dusných dnech (:-))))))

Ale zpět k časné ranní bouřce. Hnala se k nám opravdu velkým kvaltem. Octové výpary byly rozháněny profuky technického větru, což tedy zkusit plašení bouřky randálem? Už delší dobu mám takové tůšo, že klimoušové randál v krajině moc nemusí (hlavně bubnování), velmi často jim totiž narušuje až boří tu jejich slavnou umělou plazmičku v nebesích. A když se hroutí plazma, pak se rozpadají i jejich uměle naprogramované vzduchové proudy a baryové mraky. Asi nebude náhoda, že v letošním roce bývá hodně venkovních letních koncertů sabotováno lijáky, větry a prudkými bouřemi.

Přemýšlel jsem, jak rychle zpunktovat pořádný randál proti kvapem se blížící bouřce. Nakonec jsem sáhl do našeho předpotopního kredence, vytáhl tamodtud dvě velké kovové poklice a pospíchal s nimi po louce k nedalekému lesíku. Rychle jsem vyhledal závětrné místo a tloukl poklicemi o sebe, co mi síly stačily. Docela mi při tom rambajzu zaléhaly uši. V pozadí, jakoby v mlhavém oparu, jsem svým astrálním zrakem zahlédnul známé postavičky – hlavní korumpáče ze zdejšího Vesmírného orchestru. „Užijte si tu muziku,“ povídám jim se smíchem. „Stejně dobře vím o tom, že vy dokážete hrát akorát falešnou notu, aby tady líp bujel svět temnářů. To by vám šlo, nastrkovat místo sebe hologramy iluminátů a sami vysedávat na své teplé židli a tvářit se přitom jak svatouškové á la My nic, my muzikanti. Jenže ono se stejně nakonec provalí, co jste zač! Domluvil jsem.“

Juknu na nebe a vidím, že technicky rozzuřená bouřka trochu ztratila na síle. Přidalo mi to optimismu pro další hudební kousek. Samozřejmě jsem ho nezapomněl obohatit o neutralizaci živelných energií.

Bouřka se nakonec vcelku rychle přehnala a trochu při ní sprchlo. Do sudů se doplnila voda na zálivku zahrádky. Sice chemická, ale když se do ní nakape citrónová šťáva, kytičky i stromy ji přijmou celkem vstřícně.

3. Netradiční umělecká díla coby odrušovače haarpových vln

Před několika týdny se mi přihodilo, že jsem po delší době navštívil Klatovy, město, jež bývá právem nazýváno „Bránou Šumavy“. Proti městskému elektrosmogu jsem se vybavil starým mosazným klíčem a silným kulovitým magnetem ze starého reproduktoru.

Již při sestupu Plánickou ulicí k náměstí Přemysla Otakara II. jsem zaznamenal přívaly příjemné energie nabité aktivním elektromagnetismem. To si tedy nechám líbit, pomyslel jsem si radostně. Ale odkud přichází ten kouzelný zdroj příjemně harmonizující energie? Rozluštění přišlo záhy. Před Hostašovými sady jsem zahlédnul upoutávku na výstavu uměleckých děl od Lukáše Raise. Již z dřívější doby vím, že tento umělec se specializuje na tvoření železných soch aj. uměleckých děl svařováním odpadních kovových materiálů. Okouknout je můžete např. na této webové stránce:

http://klatovsky.denik.cz/galerie/klatovy-bubenicka-show-gal.html?mm=3926591

A teď mám jeden ze zdařilých výtvorů Lukáše Raise přímo před sebou: vesele se tu vyjímá na zeleném trávníčku, zatímco v pozadí tiše odpočívají zbytky dávného kamenného opevnění města zdobeného popínavým loubincem. Netradiční kovové dílko tady pěkně nenápadně odrušuje destruktivní haarpové vlny jdoucí snad až odněkud z bavorského Javoru, z oné známé siluety dvojhlavého kopce, jehož vyšší vrchol je poskvrněn a zneuctěn obřím vojenským vysílačem.

Než jsem se nadál, občerstvila mne svěží elektromagnetická síla z umně propletených kovových trubek a vesele se mi pokračovalo v mé další cestě, která obnášela i návštěvu několika úřadů. Tentokrát to na nich nebývale dobře odsejpalo. Kolik nezdarů a karambolů by se nám asi vyhnulo, kdyby nebylo naše prostředí neustále násilně polarizováno do konfliktů a chaosu haarpovými zbraněmi? Už je mi ale jasné, že nostalgické vzdychání, fňukání nebo hudrování na nepřízeň osudu je mi houby platné. Vždyť se tady nabízí zajímavá možnost využít ztížené pracovní podmínky k houževnatému překonávání překážek. A čím pozorněji sleduji stávající dění na naší zatím ještě aspoň zčásti Zelené planetě, tím víc nebývám dojmu, že tohle je vlastně jakési „praktické cvičiště“ před hlavním Velkým bojem s temnáři.

P. S. Orgonet: 

Díky, Aoliane! Ty výpaly, nemyslíš, že by mohly být způsobeny haarpovým zahříváním a vysoušením půdy, spíše než sluncem? Nebo spíš kombinací obojího? Mám občas v přírodě dojem, že na některých místech je půda divně teplá ... a umělé vypařování taky probíhá bodově ...

Update Aolian 3. 9. 2012:

 

Díky všem za odezvu na můj článek. Nemám zatím ujasněné všecky věci týkající se výroby umělých výpeků přes HAARPy. Už v září 2009 jsem ale zaznamenal stav, kdy se po prudkém lijáku intenzivně vyčistila atmosféra od smogu a poté začalo do krajiny prudce pražit slunce. Tam nahoře, ve stratosféře, musel být propastný nedostatek ozónu. A zjevně ho stále ubývá, nejspíše intenzivním působením klimatických zbraní. Klimoušové se jich rozhodně nemíní vzdát, to budou raději dělat v astmosféře deku z chemtrails, vodní páry a smogu, aby to tady všecko nesežehly sluneční paprsky peroucí sem smažící energii přes ozónové díry.

Jejich srpnové smažící výpeky byly zřejmě do určité míry také experimenty, jak se dokáže naše planeta vyrovnávat s deficitem stratosférického ozónu. Vzpomínám si, že v době výpeků jsem každé ráno při vyjasněné obloze cítil silně "zjonizovaný" vzduch podobný tomu, který vychází z naší UV lampy produkující tzv. "tvrdé uvécéčko" (UVC záření).  

Vzkazík pro čtenáře z Poleňky: vůbec se Vám nedivím, že se tam cítíte dobře, na Chudenicku jsou obecně velmi příjemné a harmonizující energie. Občas jezdím pracovat s energiemi na Bolfánek a do bývalého vojenského prostoru u Poleně, kde je nyní nádherná přírodní Divočina.

Co se týče hlavního boje s temnáři, zatím je vše pouze v přípravné fázi. Už nyní je ale jasné, že hlavním motivem je postupné odseparování iluze od reálných úrovní Života. Vůbec to není o nenávisti ani se to netýká boje v rámci umělého systému Dobro vs. Zlo. Jde o boj, který je zacílený na a) osvobození klíčových spoutaných Bytostí Života, b) nápravu a ozdravení důležitých energetických systémů včetně Fontány Života, Plamene Života, Velké Lorety apod., c) výpuc všech destruktivních starých astrálních vrstev, neboť na starých prohnilých základech nelze postavit nové stabilní obydlí s harmonickými energiemi (a bráničů, kteří to chtějí udržet v zakonzervovaném humus-stavu je přehršel), d) likvidaci všech klíčových temnářských středisek se sabotéry pokrokových transformací. Zvláště poslední bod je naprosto klíčový, neboť jen ztěží nastolíme láskyplný mír, pokud budeme mít za zády sabotéry, kteří nám neustále budou házet klacky pod nohy a rozvářet všechny vztahy do konfliktů. Určitě o tom podrobněji napíšu ve svých dalších článcích, momentálně mám ale hoňku v práci. Vynikající inspirací, jak takový prakticky zaměřený boj probíhá, je sci-fi seriál Star Trek. Je tam velice pěknou a zároveň srozumitelnou i humornou formou podáno obrovské množství situací, s nimiž se potýká právě tento vesmír.

 

Aolian: Je libo akční propuc?

Je libo akční propuc? Navštivte zajímavé místečko

Nedávno se mi poštěstilo navštívit energeticky zajímavé místečko, které je vcelku hezky a nenápadně zašité v borovém lese nedaleko Kraselova u Katovic. Není ani nikterak velké - tvoří jej skupina částečně uhlazených balvanů, na první pohled docela obyčejných, pod nimi se však skrývá neobyčejná a tajemná síla.

A tak mne ani nepřekvapilo zjištění, že se o tomto kouzelném místečku postupně začíná dozvídat širší veřejnost, o čemž svědčí i vyšlapaná stezka vyznačená jednoduchou dřevěnou směrovkou.  Na ní si můžeme přečíst, že energeticky silná lokalitka se jmenuje „Boží kámen“. Možná někoho napadne, že v místě s takovým názvem by se mohlo skrývat nějaké obdivuhodné astrální božské mystérium s andělským chrámem. Možná vás zklamu, ale jakákoliv takováto a jim podobná „božská mystéria“ jsem kdy spatřil, vždycky se jednalo o holografické obrazy umně promítané z časoprostorových trhlin našeho vesmíru. Za technicky vymakanými promítačkami obvykle nacházím chytráky a vykuky z vesmírného centra, kterak se přes toto své iluzivní kino snaží nalákat a spoutat další důvěřivé dušičky do svých otrockých služeb.

Proto jsem se hned od samého počátku zkusil zaměřit na reálný svět tajemného místečka. Při výstupu po vyšlapané cestě jsem cítil příjemnou sílu, která mne magneticky táhla nahoru ke skupině balvanů. Před ní mne cosi přinutilo se zastavit a zcela vypnout myšlení. Zanedlouho se mi podařilo astrálním zrakem proniknout do podzemí lokality. Před mýma očima seděla v kruhu skupina drobných zemských bytostí (gnómků) a mezi nimi jeden statnější gnóm s kostkovanou čepicí. Byl to Strážce zdejšího tajemného místa. Hlubokým hlasem si pobrukoval jednoduchou melodii, která harmonicky rozvibrovávala srdce střežené lokality. Z tohoto nádherně zářícího Živoucího srdce vycházelo několik světelných paprsků napojených na energetické meridiány tamní krajiny. Byl to nádherný zážitek, stejně jako ten, co následoval vzápětí. Spatřil jsem, kterak je Živoucí srdce tajuplného místa skrze zářící paprsek propojeno s vysokovibrační kosmickou energií.

Nadešla pravá chvíle přelézt několik balvanů a přemístit se do samotného centra lokality. Nemusel jsem se ani příliš nalaďovat na silný proud kosmické energie, byl natolik razantní, že prakticky okamžitě projel všemi mými jemnohmotnými těly. Jak jsem se přitom cítil? Naprosto nádherně a uvolněně, neboť celé mé tělo zaplavila občerstvující síla. Postupně vydatně zesílil elektromagnetismus mého fyzického těla, tolik důležitý pro očistu starých nánosů v astrálních tělech i pro znovusjednocení duše v minulosti necitlivě rozfragmentované v různých časoprostorových trhlinách. Cítil jsem se prostě fajn a když mi bylo ukázáno, že tu ze mě pěkně odpadly další zatěžující vrstvy starých nánosů, nabilo mě to novým optimismem pro mou další práci.

A nejen to. Po chvilce jsem zjistil, že uprostřed tohoto vynikajícího místečka se výrazně posilují schopnosti nahlížet pod pokličku zkorumpovaným bossíkům vesmírného centra, co tam zas kují za pikle, aby tady všechno stále jen usínalo Stoletým spánkem a běželo ve starých iluzivních, trpce nevědomých kolejích. Tak jsem se juknul… V prvním okamžení přede mnou vyvstala skupina blonďatých postav s andělským úsměvem na tváři a zlatavě vyzařující aurou. Jedna z postav mne hned zkontaktovala líbezným hlasem a pak se rozhovořila o tom, jak je naše planeta plná světla a jak se to tady všecko skvěle transformuje. To už jsem ale v pozadí zahlédnul několik astrálních promítaček napojených na systém speciálních počítačů. Šlo to docela jednoduše vypnout a zbylá rezidua vymést do nejbližšího rozkladného kotle. Cesta k vesmírnému centru byla volná…

Copak tam máte, hoši, pěkného, že se na naší planetě pořád tak úspěšně daří temnu všemožnému a silám nečistým? Netrvalo dlouho a spatřil jsem velké středisko vybavené všelijakým technickým zařízením, obřími hudebními nástroji a mentálními zesilovači. Na toto vypečené středisko bylo energeticky pevně napojeno jádro naší planety a vehementně „zahlušovány“ a uspávány jeho klíčové energie pro pokrokové transformace. Pěkně mě to namíchlo. To je ale drzost!

Vtom se u mne objevil můj príma kamarád a hlavní astrální průvodce Tilio. Přitáhnul s sebou celou bandu astrálních Titánů vybavených údernými kyji a také dohrál do Paměti Stromu Života speciální kód. Byl to klíč, díky kterému jsme mohli proniknout do časoprostoru technického střediska vesmírných korumpáčů. Nikterak mne nepřekvapilo, že nám přišly na pomoc další úderné gardy přírodních bytostí. Tohle temnářské středisko se už zajídalo kdekomu. Vymlátili jsme tam, co se dalo. Pak jsme ještě uzavřeli sadu doprovodných časoprostorových trhlin, aby se nemohlo tohle proklaté středisko znovu zrestartovat. Pryč s iluzí!

Slunko se už pomalu klonilo k západu. Srdečně jsem poděkoval Strážci kouzelného balvanitého místečka a také všem spřízněným bytůstkám za pomoc při očistě mé duše i za vytvoření vynikajících pracovních podmínek pro další výmety sabotérských úrovní i kreatur. Před odjezdem do svého domácího antichemtrailsového hnízda jsem ještě vylil láhev octa na vyhicovanou asfaltku, aby lépe pracovní nasazení živlů vzduchu a radostně jsem odfrčel do našich Opičích hor.

Aolian: Klimaterorem zmítané zahrádky

Klimaterorem zmítané zahrádky

… aneb vydrží tam něco zeleného nebo nás čeká Velká éra Plastoflóry? 

V letošním roce to květiny a stromy v našich zahrádkách opravdu nemají jednoduché neb jsou prakticky neustále zmítány extrémními klimateroristickými praktikami. Důvod? Egoistické šlapání po práci druhých a určitě také snaha odrovnat domácí pěstitele, aby k nám mohly ve velkém proudit kamióny se zeleninovým i ovocným blátem bez chuti a zápachu pěstovaným v obřích fóliovnících na pobřeží Itálie nebo Španělska. Likvidaci naší vinařské úrody určitě uvítají francouzské provincie se svými megaplantážemi hroznového vína. Pozadu nejspíš nechtějí zůstat ani Spojené státy americké, zejména co se týče dovozu svých vlašských ořechů. Dle vyžilé a nažluklé chuti lze usuzovat, že to nejspíš budou přebytky z let minulých…

Napíšete-li o tom byť i jen drobnou úvahu do diskuse komerčních internetových serverů, nejpozději do deseti minut je vaše zpráva nekompromisně smazána. Ostrá cenzůra všeho, co se týče umělé manipulace počasí, tam funguje dokonale. Přesně po vzoru zkorumpovaných řídících jednotek ve zdejším vesmírném centru. Když se objeví nějaký radikální buchar, který by dokázal dobře zatřepat s jejich dvourozměrnou temnářskou matricí, přes speciální nástavby na vesmírném orchestru pohotově vyzkratují jeho úderné vibrace. Je proto logické, že ve zdejší hmotě je jejich hlavním oponentem přirozený elektromagnetismus naší planety, který posiluje zdravé přírodní zákony na úkor jejich nemocného světa iluze. I kdyby se však na hlavu postavili, evolučně starší Univerzální předloha přírody napořád zůstane tou hlavní určující jednotkou pro směr a pohyb životních sil a v jejím lůně nakonec budou kompletně a bez obalu zrestartováni.

Při péči o svou zahrádku nespoléhám jen na pomoc přírodních bytostí, ale snažím se jim to v maximální možné míře usnadnit pěstováním houževnatých druhů statečně odolávajících zhoubnému klimateroru. S většinou nověji šlechtěných odrůd ovocných stromů se nejspíš budeme muset úplně rozloučit. Klimateror nejhůře snášejí ovocné dřeviny se silně rozvinutou jinovou energií. Jejich opatrovníci jsou sice něžné a láskyplné bytosti, ve zdejším světě s převahou hrubých a ostrých vibrací však velmi strádají a mají problémy se v něm udržet.

Nejlíp si u nás na zahrádce teď vede dřevina, která umí dobře vybruslit z různých nepřízní počasí a přitom poskytnout spoustu jedlých bobulí plných vitamínů. Tipujete-li muchovník, statný keř s hrozny bílých květů, tipujete správně. Další chutné a mrazuvzdorné bobuloviny se nám podařilo získat adopcí rozličných zplanělých „utečenců“ ze zahrádek našich babiček. Včetně málo šlechtěného angreštu planě vyrostlého na mezi za vsí. Má sice drobnější bobulky, ovšem velmi aromatické a sladké chuti.

Při výběru květin do naší zahrádky jednoznačně dostávají přednost rostliny nalezené na rozličných skládkách. Vyzařuje z nich nezdolná chuť do života, kterou veleradostně šíří po celé naší zahrádce. Zvlášť veselým dojmem působí pestrobarevná záplava květů patřící nenáročným orlíčkům. Velkou inspiraci k omrknutí a naštudování dalších odolných květinových druhů mi dávají akční průzkumy bývalých vojenských prostorů v našich příhraničních oblastech hor, hlavně Šumavy. Podnes jsou zde patrná torza drobných zahrádek provázející ruiny po bývalých staveních. Díky této inspiraci zdobí naše záhony žlutá květenství prvosenky vyšší a později modré květy chrpy horské, jirnice a kosatce sibiřského. Na vlhkých místech bují mohutné trsy kolotočníku ozdobného se sytě žlutými úbory květů. Ve stinných zákoutích zahrádky si spokojeně hoví pomněnka lesní, žlutokvětá hluchavka pitulník horský, kopytník vonící po kafru, mařinka vonná, česnek medvědí a pupkovec pomněnkový. Pod stromy se šíří opojná vůně z divokých bělokvětých narcisek. Neméně opojnou vůni vydávají světle modrofialová květenství původního druhu šeříku a hrozny bílých květů střemchy obecné. S pročišťováním energií nám vydatně pomáhají mladé vrby jívy a břízky. Naši zahradní květenu hodláme výhledově obohatit také o dvě nenáročné horské „mrkvovitky“ všedobr horní a čechřici vonnou, jejíž nažky zajímavě voní po hašlerkách.

K dobře prosperujícím obyvatelům naší zahrádky patří i některé rostliny, jejichž mrazuvzdornost patřičně prověřila chladná inverzní údolí. Zvlášť optimistickou náladou vynikají dvě divoké liány břečťan a chmel, jejichž oddenky byly sebrány na břehu řeky Otavy. Mrazuvzdornou náturu projevují také upolín evropský, vrbina penízková, kozlík lékařský a zplanělé zvonky. Na plotech se bohatě zelenají popínavé zimolezy a nové záhony budou nejspíš patřit kamčatské borůvce.            

Přírodní bytosti, které jsou hlavními činiteli v radostném budování naší zahrádky, mi doporučily založit druhově bohatá společenství s rozličnou bylinnou i dřevinnou flórou. Má to svou logiku: při výkyvech počasí v jednotlivých letech se v takto pestrých společenstvech vždy rozvinou právě ty druhy, které si s danou situací umí nejlíp poradit. V takovémto vitálním druhově pestrém společenstvu dokáží přírodní bytosti vybudovat až šest pater vegetace. Úplně dole ve stínu se krčí polštářky mechů, nad nimi nízké bylinky, pak vyšší a ještě o něco vyšší, které se snoubí s nízkými keři. Další patro obsazují vysokovzrůstnější keře a liány a nad celou tou rozvinutou myriádou bylinné a křovinné vegetace rozprostírá svou rozložitou korunu jako ochranný deštník nějaký pěkně urostlý a vitální listnatý strom.

Zatím ještě koukám do zeleného, když ale pod náporem klimateroru vše zklame, vyrazím do chebské kotliny pro mladé exempláře nezdolného bolševníku velkolepého. Dokážu si přitom živě představit ten povyk kolem sebe: „Pomóc, invazní rostlina!!!“

Takzvaná „invazka“ to je jak vyšitá – avšak na rozdíl od invazních klonových (a tím pádem převážně zombických) civilizací vynikajících destruktivním pošlapáváním života umí bolševník harmonicky vyrovnávat ostré vibrace v krajině i dobře asanovat ztemnalou energii. A ve spolupráci s různými merlíky, lebedami a laskavci dokáže pomoci při asanaci zatoxikované půdy. 

Neuniklo mi, že v péči o naše zahrádky můžeme mnohé zachránit vlastní citovou zainteresovaností. Je to v podstatě stejné jako v dobře známé pohádce Pyšná princezna. Když máme rádi jen sebe a zvýrazňujeme svoje ego, odsáváme květinám kolem nás životní sílu. Když nám naopak přednostně záleží na tom, aby se naše květiny a stromy měly jak v bavlnce, nabíjíme je optimistickou energií a ony nám doslova vzkvétají před očima.  

K lokální obraně před klimateroristy se učím mírnit divoké poryvy technického větru tím, že si vizualizuji, jak pohlcuji tyto víry do sebe a doslova je stravuji. Nebo se pokouším o telekinetický přesun větrných vírů do horních vrstev atmosféry. Jakmile zaslechnu nad svou hlavou přelety nepříjemně „chrčivých“ letadel, je to předvěst toho, že klimoušové shazují vítr a déšť do krajiny. Současné fronty nejsou příliš štědré na srážky, ale vychladit vzduch dokáží pořádně.

S díky vítám upozornění na tzv. „studený blesk“. Seštudoval jsem si k němu podrobnější info a potom se mi stala zajímavá příhoda. Při sběru bylin za humny jsem pozdravil svůj spřátelený statný Jasan. Náhle mi připadlo, že mně chce něco důležitého naznačit. Soustředil jsem se tedy na jeho poselství a po chvilce se ukázalo, že strážce jasanu se mi snaží sdělit své obavy z případného ohrožení „studeným bleskem“. Vzápětí jsem zahlédnul obraz z minulosti. Jasan v něm byl ještě jako mladý strom a spodní část jeho kmene obepínalo husté pletivo se železnými podpěrami. Pak jsem se přesunul do přítomnosti a zjistil, že kmen jasanu dodnes obepíná astrální pletivo se železnými podpěrami, které energeticky přitahují blesky společně s reziduálními negativními energiemi od starých majitelů. K tomu se mi ukázala zdémonizovaná duše koně, s nímž necitlivě zacházel jeho bývalý hospodář. Provedl jsem kompletní očištění jasanu i kontaktní krajiny od všech negativních energií a odpoutal dušičku nešťastného koně bezhlavě bloudícího krajinou. Strážce jasanu mi potom připadal veselejší a radostnější.

Když jsem nedávno narazil na pavědecký článek obhajující technokratické aktivity geoinženýrů jako „pomoc pro naši planetu“, hned mi bylo jasné, jak se pod hlavičkou abstraktního dobra snaží zakrýt svůj egoismus a diktátorský přístup k přírodě. Vždyť umělá modulace počasí není nic jiného než spotřebovávání atmosféry. Každý drastičtější zásah do přírodního proudění ukrojí naší planetě plátek z její atmosféry a nebe se „propadne“ zase o kousek níže… Přesto v sobě necítím ani kapánek strachu z budoucnosti a na ničem, co náleží k tomuto světu, nelpím ani v nejmenším.

P.S.Orgonet: 

Vida, mám taky od podzimu nový muchovníček a má se k světu, těším se na úrodu, no, to se budu ještě pár let těšit ... cosi mi říkalo, že to bude dobrá volba (:-)). Díky, Aoliane, za tipy (:-)))

Aolian: Ve víru klimateroru a jiné zážitky

Ve víru klimateroru a jiné zážitky

Uměle urychlené jaro pro mne znamenalo rychlý start do letošní terénní sezóny. Jelikož se téměř neustále pohybuji venku, rychlým tempem se hromadí mé zážitky s klimouši. Proto jsem rád, že mi při té pracovní honičce vyzbyla trochu času sesmolit nový příspěvek o svých akčních zážitcích.

1. Z extrému do extrému

Tak by se dal charakterizovat letošní uměle modulovaný průběh jara u nás v západním Pošumaví. Klimoušové nejspíš najeli na strategii skokových oteplení, která vždy vyprovokují rychlý rozvoj vegetace. Poté se v televizní předpovědi objeví hláška, že příroda má náskok a v průběhu následujících dnů se obvykle dost podstatně ochladí. Teploty vzduchu jsou šolíchány na nemastném neslaném průměru v okolí pěti až deseti stupňů, což utlumí další rozvoj vegetace. Po zhruba dvou až třech týdnech přijde nové nárazové oteplení, které kvaltem popožene rostlinstvo o další obrovitánský, přímo stachanovský skok – a poté opět následuje útlumové a uspávající zchlazení.

V první polovině dubna se krajina kolem nás ocitla pod opakovaným atakem uměle vyrobených mrazů. Ještěže týden předtím jeden ze sousedů vyrazil na aktivní prořezávku větví do své přehoustlé mladé smrkové monokultury. Dostatek peřičin pro naši podchlazenou zahrádku byl zajištěn; při přepravě poslední várky jsme museli dávat pozor na kluzký led a mrazivý vzduch nás nepříjemně píchal do průdušek. Ale zvládli jsme to a prakticky nic nám nepomrzlo. V průběhu šikanujících výmrazů jsme se pokoušeli uzavírat podpůrné astrální meziprostory temnářů a také jsme požádali o pomoc přírodní bytosti. Jeden večer před usnutím jsem zahlédnul, jak se po naší zahradě pohybují celé zástupy velmi sympatických a radostných bytůstek. Držely ve svých průhledných rukou jemnou stříbrolesklou pavučinu a obratně s ní přikrývaly celou naši zahrádku. Byl to v podstatě takový výpomocný astrální závoj na ochranu kytiček, keřů i stromů před krušnou mrazivou nocí.

2. Ledové závany od severu, horký dech z jihu

Již delší dobu pozoruji, jak je přirozené proudění ve směru západ – východ svévolně a za použití značného množství energie i prostředků přetáčeno na proudění sever – jih. Nepřirozeně vychlazující dešťové případně sněhové fronty jsou roubovány na studené pásmo ze severských oblastí, zatímco nadměrně horký vzduch je sem násilím vtlačován z vyhicovaného Středomoří. Při této příležitosti jsem zaznamenal sadu podpůrných astrálních koridorů pro výrobu extrémních typů počasí ve střední Evropě.

Příchod naplánované fronty je velmi často doprovázen přelety nepřirozeně hlučných „nebetřesných“ letadel připomínajících nálety za druhé světové války. Mám za to, že tento hluk je záměrně nastavený tak, aby přispíval k modulaci fronty. Po těchto „ukraválovaných“ letadlech obvykle buď klesnou mraky níže a rozprší se nebo dojde ke „shození“ vychlazujícího či vysušujícího větru do přízemních vrstev atmosféry. Při nebetřesném hluku letadel ve večerních hodinách se zase často přihodí, že mraky rychle vysublimují a následuje chladná noc.

Pokud je proudění vzduchu takto vytrvale násilně modulováno severojižním směrem a naopak, nemůže to náhodou vést k postupnému oteplování zaledněných oblastí na severním pólu? Určitou logiku by to mělo. Pod ledovým příkrovem některých tamních území se totiž nacházejí obří ložiska ropy. A ropná lobby točící děním tohoto světa určitě nemá v úmyslu to tady po vyčerpání stávajících dostupných ropných nalezišť zabalit. Rozpouštění ledovců lze navíc snadno svést na známého strašáka, jímž je „globální oteplování“. K této domněnce mne dosti silně inspiroval vydařený filmový dokument „Svět bez ropy“ (více na www.natgeotv.com). A než by se ropná lobby vzdala svých pokleslých požitků, raději investuje nemalé prostředky do destruktivní umělé manipulace počasí. Velice úzce s tím souvisí násilné rozbíjení přirozených proudů a jejich překrucování ve směru sever – jih za účelem rovnoměrného rozptylování oxidu uhličitého po celé planetě, jenž je hystericky produkován lobbistickými průmyslovými aktivitami (skrytě je to naznačeno ve filmovém dokumentu „Nepříjemná pravda“). Takto krátkozraké a ubohé řešení opravdu nemůže vymyslet nikdo jiný než bezcitné kreatury ovládané temnářskými záhrobními počítači.

3. Hrátky se zvukem

Ohledně působení zvuku na tvorbu nebo mizení mraků jsem zažil jednu kuriózní příhodu. Nedávno měli klimoušové v plánu srazit ochlazující dešťovou frontu, do jejich nekalých technokratických plánů jim ale zjevně nepříznivě zasáhl vyhlídkový letoun s lehce vyrachtaným motorem. Nejspíše šlo o vyřazený polovrak z Německa, jemuž prodlužuje život velkorysá benevolentnost našich zkorumpovaných úřadů. Vyhlídková rachotina udělala nad naším krajem tři kolečka a uměle sprejovaná oblačnost se do půl hodiny z větší části rozpadla. Měl jsem zrovna rozdělanou práci v terénu, a tak mi to tentokrát přišlo k duhu.

Také jsem si všimnul, že když poslouchám venku hudbu, kterou mám rád, zčásti to přispívá k potlačování uměle vyráběného počasí. Je to jednoduché – citová a emoční zainteresovanost pro hudbu podporuje dynamiku vodního živlu a tím vlastně dynamiku celého přírodního koloběhu energií. Vodního živlíka dokáží tímto způsobem celkem hezky roztančit romanticky laděné mollové metalové balady. Chemické mraky se nám také daří poměrně dobře rozpouštět nebo alespoň prosvětlovat třeba jen obyčejnou lidovou písničkou, s chutí zazpívanou. Na rozpad umělých mraků v naší oblasti mají velký vliv vibrace tónu E. S dvourozměrnou technicky vytvářenou plazmou v horní vrstvě atmosféry dokáží zase solidně „zatřepat“ akordy laděné na Fmoll.

V letošním roce jsem si také uvědomil, jak úzce jsou spolu propojeny barva, zvuk a vůně. Pokud pustí klimoušové přes svá zrůdná technická zařízení nějaký neslyšný, avšak destruktivní zvuk, aura krajiny jakoby ztrácí jasné barvy a přírodní vůně mizí do pozadí.

 

4. Divadélko zvané „Předpověď počasí“

Krom erudovaných PR agentur pečlivě připravujících televizní předpovědi počasí si na své nejspíš přijdou i dobří počítačoví grafici. V reálu jsou fronty často uměle sprejovány a neméně uměle odsprejovávány přímo na konkrétních místech, zatímco na mapkách promítaných v televizi je umně nasimulován virtuální pohyb frontální oblačnosti z bodu A do bodu B.

Zároveň jsou v předpovědích počasí pečlivě retušována nepřirozená kvanta mlžné páry v atmosféře. Nejinak je tomu na snímcích ukazujících rozmístění oblačnosti po planetě přes server Google Earth. Jednou se nám stalo, že jsme se nečekaně trefili do situace, kdy na Googlu vypadla grafická vrstva s umělým retušováním vodní páry a vybělovaných mraků. Nestačili jsme se divit, jak byla v ten moment celá severní polokoule zabalená do hustého bílého povlaku.

Jsem samozřejmě velkým příznivcem rozličných antiklimapokusů a zvídavých dotazů adresovaných úředníkům či přímo na „hydromeťácké ghetto“, i případných veřejných protestů proti ničení atmosféry a Života. Je však potřeba umět se přitom vypořádat s několika nepříznivými faktory. Tím prvním je potenciálně nízká podpora veřejnosti. Na vině je masově programovaná nevědomost obyvatelstva přes astrální implantáty a přivtělence a tím pádem jejich snadná zmanipulovatelnost proti všem akcím zaměřeným na podporu Života a Přírodního řádu. Spousta osob si k tomu sama připravuje živnou půdu svým vlastním strachem vybřednout ze své sladké nevědomosti a začít jednat. Když musím občas sjet z kopečků do našeho okresního města, vždy potkávám na ulici davy lidí s lehce zastřeným pohledem. Jejich astrální oči jsou přelepeny tmavou páskou nebo převázány šátkem s cílem nevnímat klíčové problémy dnešního světa včetně sypání aerosolových jedů do ovzduší. 

Dalším nepříznivým faktorem je tvorba falešné záporné karmy za aktivismus proti temnářským elitkám všeho druhu. Viděno astrálním zrakem, všechny fyzické subjekty zainteresované na umělé modulaci počasí mají od svých „vládců“ natkanou silnou duchovní ochranu a jsou energeticky postaveny do pólu tzv. Dobra a na pozici „Vyvolených“. Naopak všichni jejich odpůrci a kritici jsou temnářskými elitami skrytě postaveni na tzv. protipól Zla, kde se jim chtě nechtě tvoří za všechny aktivity proti oněm „Vyvoleným“ negativní karma. Tato karma je samozřejmě totálně virtuální, ale ve zdejším pokřiveném světě má stále ještě otevřené dveře pro své následné destruktivní zhmotnění. Řeším to následujícím způsobem: při jednání s kastou „Vyvolených“ si hlídám, abych se nenechal zatáhnout do žádných emočně napolarizovaných sporů a v mysli mám naprogramované neustálé neutralizování jakýchkoliv konfliktních energií. Zároveň pořádám pravidelné astrální výpravy do záhrobních programovacích center pokřivené karmy, kde promazávám paměti temnářské matrix a snažím se uzavírat pomocné iluzivní meziprostory.

5. Květinový svět přírody

A teď něco hezčího a veselejšího…

Počátkem května se v našem klimatickém pásmu otevírá brána do „květinového světa přírody“. Celý kraj intenzivně zaplavují proudy žlutozelené síly naplňující přírodu a její obyvatele chutí do života a touhou tvořit nové hodnoty. Kdo má otevřené srdce, může tuto nádhernou sílu harmonicky souznící s aurou přírodu přijímat plnými doušky. Do krajiny přicházejí celé zástupy rozradostněných přírodních bytostí ověnčených rozmanitými květy a výhonky vinné révy symbolizující nezdolnou vitalitu Života (ne nadarmo nese réva latinský název „Vitis“). Ony zástupy rozveselených květinových bytostí spadají pod přírodní „skupinovou duši“ FLORIO. Naši vnímaví předkové o těchto láskyplných květinových bytostech věděli a slavili jejich příchod svátkem „Svatého Floriána“.

Květinové bytosti si obvykle budují centra své působnosti v listnatých lesích, na květnatých lukách nebo v šetrně obhospodařovaných sadech. V lůně vlhkých hájů s koberci živě zelených listů bledulí jsou doslova ve svém živlu:

(prosím vložit foto javornik_za_vrchlabim.jpg – díky moc)

6. Dusíkomilná vegetace má zelenou – souvisí to s klimapokusy?

S mrazením v zádech vzpomínám na loňský začátek května, kdy klimoušové drasticky podchladili a vymrazili nadějně se zelenající krajinu v duchu utajované klimatické války, aneb:

„My čekali jaro

a zatím přišel mráz,

tak technickou zimu

nečekal nikdo z nás.

Slunko z nebe mizí

však ledu přibývá,

a na soudružku Míkovou se raděj

už nikdo nedívá.

Je holomráz…“

V letošním roce je prozatím situace pro rozkvět přírodního světa příhodnější, připadá mi ale, že výrazně ubývá některých druhů hmyzu a půdních členovců. Nejvíce přizpůsobiví k chemizaci prostředí mi připadají čmeláci. Při svých terénních výpravách stále častěji zaznamenávám expanzivní rozmach dusíkomilné vegetace. V některých holandských rezervacích kvůli udržení vřesovišť dokonce pravidelně odstraňují horní vrstvu půdy postiženou spady dusíkatých látek. Kdepak se berou taková kvanta dusíku? Jenom z výfukových zplodin našich automobilových miláčků to asi nebude. Nedávno mi hlavou probleskla vize ztenčující se horní vrstvy atmosféry citelně narušované technokratickými klimapokusy.  

7. V zajetí třaskavé bouřky

Stalo se to ve čtvrtek 3. května odpoledne. Sbíral jsem data v jednom podhorském malebném údolíčku a vychutnával si opojnou vůni pokročilého jara. Po chvíli se můj zrak přenesl na podivně se kabonící oblohu. Ze všech stran se na ní srocovaly našlehané mraky a vzduch začal nepříjemně těžknout. Měl jsem napilno, tak mi napadlo, že bych mohl výrobu bouřky nad svým působištěm trochu pozdržet telekinetickým odstrkováním mraků. Soustředil jsem svou energii a vůli a skutečně se mi podařilo podržet si nad sebou hezkou dobu téměř bezmračnou klenbu. Pomyslil jsem přitom na pomoc od přírodních bytůstek. Znenadání se na nebi objevila hodně razantní vzdušná bytost, roztáhla ruce a zvětšila se natolik, že zcela obsadila bezmračný prostor nad mou hlavou. Držela jej ze všech sil a spiklenecky se přitom usmívala. Byl jsem překvapen a dojat tou pohotovou a velkorysou pomocí. Přichvátnul jsem si s prací a poté ta spřátelená vzdušná bytost pravila: „Hele, kámo, poohlédni se po nějakém suchém fleku, déle už to neudržím.“ Bez váhání jsem se uvelebil v blízkém posedu a sotva jsem dosedl, obloha se prudce zatáhla a kolem mne se rozpoutalo bouřkové peklo. Celá krajina se otřásala pod náporem technických blesků a nasprejovaných dešťových přívalů. K tomu jsem telepaticky přijal tuto hlášku: „Ty třaskavé blesky vyrábějí přes nasprejované alkalické prvky včetně lithia.“ V ten moment se mi před očima vybavil běžný školský pokus s agresivně rejdícím kouskem sodíku vhozeným do sklenice s vodou. 

Potom jsem mimoděk zahlédnul celou škálu aktivních astrálních meziprostorů a časoprostorových trhlin s vazbou k druhé světové válce, na kterých se horlivě manifestuje současný utajovaný válečný klimateror. Uvědomil jsem si přitom, že oficiálně je sice mírový stav, druhá světová válka však skrytě pokračuje dál. A energeticky ji ukončit bude asi docela fuška, protože v pozadí stojí vypečená elitka zesvévolněných řídících bytostí tohoto vesmíru.

8. Zkorumpované řídící centrum vesmíru vehementně sabotuje likvidace temnářských platforem

K tomuto závěru jsem dospěl teprve nedávno a není divu, že mne to pěkně vytočilo. Přišel jsem na to zcela neočekávaně, při pravidelně prováděné revizi své práce na pomoc planetě a přírodnímu světu. S úlekem jsem zjistil, že celá řada vadných časoprostorových trhlin, které jsem nedávno energeticky uzavíral, je znovu aktivně nasegmentována. Jak je to jen možné? Zkusil jsem potlačit své náhlé rozčilení z nečekaného nezdaru a nažhavil svůj vnitřní zrak na proskenování celého vesmíru. Zanedlouho mne mé pátrání dovedlo k obří časoprostorové trhlině, v níž se nacházel tzv. Hrad Grálu se vším tím božstvem a božím trůnem popisovaným v různých ezoterických knihách a duchovních příspěvcích. Záhy se mi ukázalo, že je to holografický obraz v iluzivním světě oné veliké časoprostorové trhliny. Nad virtuálním společenstvím tohoto božstva jsem spatřil vodorovný strop tvořený širokou zrcadlovou deskou. Další zvídavý pohled mi napověděl, že nad touto deskou končí časoprostorová trhlina a pokračuje zde reálný svět vesmíru se všemi jeho hlavními řídícími centry: Vesmírný orchestr, Srdce Života, Fontána Života a Strom Života. V jakém je to tam ale stavu! Řídící bytosti Vesmírného orchestru jsou obklopeni plejádami černých mágů a společně upravují energetické vibrace posílané do éteru. Ve spodní části Fontány je nainstalován filtr limitující přívod rozkladných energií do nižších úrovní ovládaných dvourozměrnou temnářskou matricí. Srdce Života je zčásti rozmlácené po nějakém traumatickém technickém zásahu a v jeho trojitém ohřívači se namísto čtverečných krystalů zirkonu nacházejí uměle naimplantované šestiboké krystaly křišťálu. Strom Života, nositel vesmírné Paměti, je celý jakoby spoután za mřížemi a je v něm násilím vyblokováváno působení určitých paměťových základen, zejména co se aktivních obranných mechanismů vesmíru týče.

To je teda šok! Na okamžik se mi z toho zatmělo před očima.

Když jsem se vzpamatoval, zahlédnul jsem, kterak se tam hlavní bossové celého tohoto zkorumpovaného a poškozeného systému schovávají jak malí Ferdové a umně navádějí astrální zrak a cítění ezoteriků na virtuální časoprostorovou trhlinu s klamnou vidinou Jediného boha coby nejvyššího elementu Stvoření. Zčásti to praktikují přes speciální program, který má za úkol zastírat veškeré astrální náhledy nad desku tvořící strop nad Hradem Grálu. Jako terč pro bojovníky proti temnu obratně nastrkují tzv. ilumináty. Což ovšem není nic jiného než virtuální holografické duše vytvořené skrze dokonalou jemnou grafiku, která již v dřívějších dobách chytla životní samozápal. Na existenci iluminátů a jejich úrovní jsou úzce vázány počítačové základny s astrálními cédéčky, z nichž jsou přes speciální reproduktory vysílány a promítány rozličné chanellingy nabádající ku sladkému usínání na vavřínech.

U osob, které mají snahu rozvíjet si své duchovní smysly, tahle vydařená partička korumpátů, slibotechen a chytrolínů záměrně rozvíjí a stimuluje vidění přes tzv. „třetí oko“, jež dokáže obratně programovat dle svých potřeb. Zároveň se snaží vehementně blokovat rozvoj nových komunikativních center v oblasti hlavy, konkrétně v místech obou spánků. Mají strach, že skrze tato nová energetická centra, objevující se s ustupujícím Věkem Ryb, by byla schopna celá řada osob prohlédnout náboženskou iluzi zdejšího světa táhnoucí se již od dávné Atlantidy. Ještěže mám možnost táhnout to tady na svou Domácí Sílu...

„Tak tohle je tedy vážně na kompletní restart vesmíru,“ řekl jsem si s notnou dávkou znechucení. V žádném případě však nehodlám rezignovat a zabalit svou práci. Naopak zkusím co nejdříve prosondovat, jestli se někde nenachází nějaký podobně poškozený vesmír, kde byl celý tenhle hokej aktivním způsobem řešen.

9. Povzbudivé poselství modřínového elfa

Na okraji lesa nedaleko mého bydliště stojí nádherně urostlý modřín, o který láskyplně pečuje statný hnědovlasý elf. Jsme dobří přátelé a navzájem se povzbuzujeme ve své práci. Po té šokující vizi zkorumpovaného vesmírného systému mi můj spřátelený elf pošeptal:

„Neboj se, ještě není nic ztraceno. Zavři oči, něco ti ukážu.“

Uposlechnul jsem jeho tiché výzvy a před očima se mi ukázal obrázek rozpadající se siluety ryby. V pozadí jsem zahlédnul spoutané vodní bytosti, kterak jsou nuceny držet přes svá jemnohmotná těla dvourozměrnou počítačovou matrix temnářů a zrcadlit ji do hmoty zdejšího světa. Náhle se spoutané vodní bytosti otřásly, následně se uvolnily ze svého trýznivého zajetí a celý iluzivní svět se začal rázem propadat do velikého rozkladného kotle. Vnitřně jsem se nesmírně zaradoval a srdečně poděkoval svému stromovému příteli za optimistickou a povzbudivou vizi.

Modřínový elf zmohutněl, vyrostl vysoko nad korunu svého domácího stromu a razantně prohlásil:

„Mám zakázáno o těchto věcech mluvit, protože jsme všichni pod tvrdou diktaturou a cenzurou Vlády jediného boha. Ale já nebudu mlčet, už mám plné zuby toho věčného utlačování a násilného umlčování! Držme si palce, ať ten zatracený Věk Ryb skončí dřív než se tady zhroutí Život pod globální ekologickou katastrofou. Podaří-li se to, máme vyhráno.“

A tak s radostí v duši předávám Velkolepé Poselství modřínového elfa dále a z celého srdce si přeji, aby se jeho slova zdárně naplnila.