Aolian přeje pěkný octovací víkend

Aolian poslal komentář k článku http://orgo-net.blogspot.cz/2013/02/aolian-vikendove-octovani-s-papinakem.html, ale protože je nový víkend, dáme jistě nové octování (:-))), tak i nový článek.
(Snímek "Ocet a jeho neuvěřitelná tajemství" přidává Orgonet.)

Ahojky, sice mi ještě není úplně dobře, ale když vidím tu spoustu nadšení do dalších octování, tak o tomto víkendu do toho jdu znovu taky. Budeme nejspíš odpařovat klasicky přes propan-butanový vařič. Ten se dá vystrčit ven a přitom se dá být pěkně doma v teple za kamny a pucovat k tomu astrální darebné bandičky. S ředěním octa při odpařování nemáme doma zkušenosti, ale vzhledem k těkavosti jeho par by snad nemělo dojít ke snížení účinku. O víkendu to zkusíme prubnout, připalování na pekáčích řešíme každou chvíli :-)))))))))))))) (Pozn. Orgonet: Já ředím, i tak připaluju. Proti připalování doporučuju nařídit si časovač.)

Vlasto, díky za nabídku elektrolyzéru :-) Beru všema deseti!!! Za každou technickou výpomoc jsem rád. Mústr nemám (jestli jsem to blbě pochopil, tak se omlouvám a Nemo mi teďka moc neporadí, neb leží zparalyzován chřipkou). Takže mám rovnou velikánskou prosbu, zda bys nám mohl elektrolyzér sestavit dle svých možností a my bychom se s tebou potom nějak vyrovnali. Šlo by to? Když tak mi napiš do mailu, dával jsem ho v předchozím příspěvku na Orgonet.

Aolian: Vikendové octování s papiňákem

Víkendové octování s papiňákem

1. Nedělní octový vývar pro klimouše

Zdravím všechny octovače a spiklence proti klimoušům (:-)))) Moje aktivistická dušička už zas přemýšlí o dalších experimentících (:-)))))))))))))

O uplynulém víkendu 23.-24.2. se octovalo i v našich Opičích horách pod západní Šumavou. V sobotu se octovalo spíše imaginárně, jelikož k nám přifrčel jeden príma kamarád na výpomoc při výpucech temnářských platforem. Došlo i na další nezvedenou čeládku ve Vesmírném orchestru a my s potěšením sledovali, kterak do Univerzálního Stromu Života proudí jeho spleteným kořenovím nové informace a utěšeně přibývá nových lístečků s daty pro analýzu temnářské iluze.

Aolian: Dodatek k únorovému pokusničení a společná octovací akce

Aolian poslal reakci na vaše komentáře k článku Únorové antichemtrailsové pokusničení.

Obsahuje i návrh společné octovací akce o víkendu, po které mnozí voláte.

Co takhle začít hned? Myslím, že není třeba složité organizace. Každý, kdo může, prostě během soboty a neděle zaoctuje, jak může. Podle zkušeností se pak organizace pro příště vylepší ...

Zítra jdu do toho s vařičem butaňákem, zkuste to taky, uvidíme, jak to bude platit na plánované sněžení až 20 cm sněhu ... 

Určitě napište do komentářů, jak jste octovali (:-)))

Aolian:

Díky všem za povzbudivé komentáře a za inspiraci (:-). Díky také za technické info k vysílačům. Zkoukli jsme s Nemem, jak se chovají ty tři vrstvy frekvencí na vysílačích v astrálu. V podstatě vytvářejí materializační trojúhelník poháněný energiemi mořské vody (energie KIO). Tento energetický trojúhelník umožňuje klimoušům manipulovat s molekulami vody (včetně vodní páry) pro zamýšlené úpravy počasí a krom toho má vliv i na naše emoce. Společně s reziduálními energiemi čárového kódu. S tím, jak se odlupují jednotlivé vrstvy Věku Ryb, tento vliv na naše emoce a myšlenky slábne. 

Aolian: Únorové antichemtrailsové pokusničení

Ahojky, konečně se mi zase naskytla příležitost sepsat další esej o našem antiCHT pokusničení. Můj astrální průvodce Tilio mi přitom vydatně pomáhal, spisovatelství, to je jeho :-))))))))

Při našich dobrodružných akcích jsme zažili docela hodně srandiček, o které se rádi podělíme s ostatními (:-)

Můžu poprosit o příležitostné zveřejnění? Je k tomu tentokrát i vícero fotek. V názvu každé fotky je uvedeno, v které kapitole by měla být zveřejněná a taky je vyřešeno, jak by měly jít fotky za sebou. V textu je taky zřejmé, kam prosím fotky umístit. Jsou to kapitoly 2 a 4. V kap. 4 není žádný text, tam by přišly jen fotky. Část fotek pošlu ještě v druhém mejlíku.

Předem velké díky, už se nemůžu dočkat předjaří

A. 

Kratochvilné počteníčko o našem únorovém antichemtrailsovém pokusničení

1. Bonus do únorového měsíce? TŘI slunečná odpoledne

Ani tomu nemůžu uvěřit, ale skutečně se u nás v Opičích horách podařilo, a to na vlastní kůži, zažít TŘI zcela výjimečná odpoledne, kdy se naše krajina koupala ve svitu zářivých slunečních paprsků. Vzhledem k ostatním dnům nesoucích se ve znamení šedavé až modrošedivé deky nebeské či husté inverzní mlhy podobných zasmušilých odstínů to pro nás bylo něco jako malé posvícení.

Aolian: Jak pomoci Gaie

Od čtenáře:

Zdravím a omlouvám se, ale potřeboval bych poradit, jestli by bylo možné, a také bych prosil přeposlat Aolianovi můj sen, nemám na něho kontakt. 

Děkuji Oldarthur

Sen:
Než jsem šel spát, dne 1. 2. 2013 chvíli jsem se modlil a meditoval a pak jsem požádal Gaiu, že bych si přál vědět, jak můžu pomoci, co bych měl udělat, aby se současná špatná situace na planetě Zemi změnila.

Aolian: HAARPové zvuky

Ahojky, tak jsme včera trošku experimentovali s haarpovými zvuky, nakonec z toho vzniknul nový článeček, tak trochu sportovně laděný :-))))))))))))) Zveřejnění opět nechávám na Tobě, podle Tvých pocitů, zda by to mohlo čtenáře Tvého webu zajímat.

Měj se prímově

A. 

Orgonet: Rozhodně nás to zajímá a moc děkujeme!

Výroba přízemní mlhy aneb ladění na „céčko“

Je čtvrtek 24. ledna 2013, krátce po šesté hodině večerní. Naši pošumavskou krajinu halí velehustá přízemní mlha ničím se neodlišující od předchozích pěti dní. Veškeré pokusy o její přirozené rozpuštění jsou nekompromisně potlačovány zvýšeným odparem z krajiny a sprejungy. S trochou údivu sledujeme, kterak se v našem bytě podivně tetelí vzduch nad stolem. Ačkoliv máme rozsvícenou tu nejsilnější zářivku, osvětlení naší místnosti se jeví o mnoho matnější než ve dnech bez mlhy. Jakoby vnitřním prostorem našeho bytu bloudila mléčně zkalená mlhovina.

Aolian: Stará Atlantida, Motor života a Pekelná očista

(Pokračování včerejšího článku http://orgo-net.blogspot.cz/2013/01/aolian-polotechnicka-zima-maly-dialog-o.html )

3. Poznávací výlet do Staré Atlantidy

Mentálně jsem sestoupil až do doby, kdy došlo ke vzniku oné „iluzivní osoby“. Záhy jsem se ocitnul na vlahém mořském pobřeží s několika přepychovými rezidencemi topícími se ve zlatě, sluneční záři a blahobytu. Pak došlo k mému samovolnému mentálnímu přesunu do pevninské oblasti, kde se rozkládalo město přeplněné všemi možnými technickými vymoženostmi. Panovaly zde stísněné pocity beznaděje, strachu a oné takzvané blbé nálady. Atmosféra byla plná našedlé vodní páry a na nebeské klenbě se vyjímala pravidelná síť z přísně modulovaných mraků. Po ulicích chodily se sklopenou hlavou zástupy zasmušilých lidí. Jejich pohyby provázela malátnost a podivná netečnost. Ačkoliv nejsem žádný odborník na zdravotní problémy, okamžitě mi přišlo na mysl, že populace ploužící se po městě trpí silným nedostatkem vitamínu D.

Aolian: Polotechnická zima a Malý dialog o úpravách počasí

Co se semlelo na jednom úřadě 

aneb s balastem do šrotu odvážně vpřed

1. Úvodem

Je tady leden 2013 a s ním sice polotechnická, leč velmi inspirativní zima. Pominuly předvánoční doby napjatých očekávání a přání provázené iluzivní výstavbou vzdušných zámků. Atmosféra je sice stále plná letecky sprejovaných vodivých nanočástic, pomalu a jistě z ní však sublimuje myšlenkový smog o koncích světa a jiných snových událostech :-)))))) S tím, jak se vytrácí tato balastní myšlenková zátěž z naší planety (budiž jí k tomu vydatně pomoženo), uvolňují se prostory pro novou práci a do našeho světa může lépe proudit inspirace ke všemu, co je potřeba vytáhnout na světlo a prožít k uzavření celoplanetárního karmického kruhu. Zkrátka pracuje se teďka mnohem lépe a radostněji :-)

Ač datum 2013 je z hlediska přírodního řádu pouhopouhou fikcí, na dění v našem trojrozměrném hmotném světě má určitý vliv. Což je víc než dobře, neboť první polovina datumu, dvacítka, žádoucím způsobem nutí k řešení klíčových problémů z minulosti. Druhá polovina datumu, třináctka, pak umožňuje nasměrovat tyto problémy do rozkladného dění. Do cyklů „Malé smrti“, v nichž zcela přirozeným, nezkorumpovaným :-)))))) způsobem dochází k oddělování zrna od plev. A právě tuto separaci potřebuje náš svět chorobně postižený a předimenzovaný hysterickou workoholickou výstavbou jako sůl. 

Aolian: Novoroční směsice událostí

Novoroční směsice událostí ze západního Pošumaví

1. Počasí na klimateroristické houpačce a rozplynutí iluzí

V předvánočních dnech se mi naskytla příležitost více se věnovat odpařování octa a kyseliny citrónové do atmosféry. Výsledky trochu připomínaly střídavý proud: obvykle v poledne nám byla odměnou příjemně slunečná obloha, zatímco odpoledne seděl nad naší krajinou modrošedý deklík. Při svých experimentících jsem občas pocítil skryté útoky skrze speciálně vysílané elektromagnetické vlny do zátylku nebo na solár. V takových případech jsem raději nic neponechával náhodě a hned se pokusil o detailní energetické zkouknutí. A hle – ono to elektromagnetické vlnění pokaždé vytáhlo na povrch mé aury nějaký podloudně zašitý astrální obal či ztemnalý kousek duše vhodný k odstřelení. Tu se přihlásila ke slovu Stará Atlantida, tu zas Starý Egypt a došlo i na Babylónskou říši. Pěkně se mi to servírovalo na můj astrální talířek, jedno po druhém, i s doprovodnými komentáři: „Vidíš, ty troubo, to sis to s tím svým egem pěkně zavařil! Tak si teďka koukej ten svůj chlívek pěkně vykydat :-))))))))))“ Všecko se to navíc neslo na přátelských vlnách, necítil jsem přitom ani špetku zášti či nějaké moralizace, spíš to bylo prosyceno bezprostředností a humorem. A co je hlavní – ty staré obaly šly docela snadno vykydat, nejspíše tím, že zrovna touto dobou jsou astrální úrovně s převahou výstavbových prvků aktivně překrývány 13. (rozkladným) elementem na výmety nepotřebných balastů.


A k tomu všemu to pěkně dynamické počasí s bláznivými výkyvy teplot, o které se plně postarali naši klimouši. Takhle rozhoupané teploty, to vždycky vytáhne na světlo další podloudnosti z temné historie naší planety. Aby toho nebylo málo, objevil jsem při jednom předvánočním běžkování v rozbředávajícím sněhu mohutný smrk se zvláštním, téměř magickým vyzařováním. Energetický kontakt s ním byl mimořádně silný, pronikající až do morku kostí. Začalo to euforií a skončilo to pěkným zdrbnutím :-)))))) To bylo provázeno náhlým prozřením celé série iluzivních představ, které se v jeden jediný moment rozplynuly jak pára nad hrncem a mně byla ponechána pouze holá pravda. Ano, tak pracuje rozklad se svým 13. elementem a jak postupně zjišťuji, tak právě přírodní strážci mohutných smrků jsou specialisté na zprostředkovávání těchto energií. Předvánoční rozplynutí iluzí jsem ale ocenil až později, po 21.12.2012 :-))))))

2. Doba ledová na severní polokouli

Již dříve jsem psal o tom, že dění „na druhé straně“, tedy v astrálu, ovlivňuje do určité míry situaci ve fyzické úrovni naší planety. Od magického dne 21. prosince 2012 se očekávala mnohá naplnění a mnohé změny. Jelikož již z dřívější doby vím, že nejakčnější věci a změny se dějí obvykle neplánovaně, bez zavazujících a stresujících termínů, raději jsem neočekával vůbec nic. V ten den byla cítit silně motivující a sjednocující energie, která plně prošla celým přírodním světem naší planety. A dokonce zvládla „líznout“ i překryvné okraje sousedních iluzivních světů, v nichž se tou dobou energeticky nacházelo asi 85% obyvatel naší civilizace. Některé z těchto iluzivních světů se pod náporem světelného paprsku rozpadly na prach, což bylo naší planetou pociťováno jako příjemná úleva. Na hmatatelné změny ve hmotné úrovni naší planety to však nestačilo. Ačkoliv jsem chvílemi zřetelně cítil, že proud přicházející síly by zvládnul něco rozhýbat, třeba zrovna kolaps některých technických zařízení na úpravu počasí :-)))))

Odpoledne jsem vyrazil k oblíbené skále zašité v borovém lese za vesnicí. U skály bylo docela veselo, přírodní bytůstky si tu krátily čas vyprávěním všelijakých humorných až tajemných historek. Měl jsem plnou hlavu toho, jak je to tady v té hmotě neuvěřitelně zatuhlé a zakonzervované. Strážce skály se jen shovívavě pousmál a povídá:

„Zavři oči a vypni všechny myšlenky. Třeba najdeš odpověď na svou otázku.“

Zpočátku jsem viděl jen tmu před očima, potom se mi však zdálo, jako bych vstoupil do nějakého útulného prostoru, odkud je možné pozorovat naši planetu doslova z ptačí perspektivy. Právě jsem se nacházel nad severní polokoulí a prohlížel si její astrální úrovně. Jak to tady ale vypadá! Všude samý led a sníh, k tomu mrazivé ticho a celá krajina je zahalena do spícího přízraku nehybnosti a ztuhlosti. Pod tlustou vrstvou ledu dřímají celé plejády přírodních bytostí, které mají naplno točit Motorem Života a vhánět proudy energie do trojitého ohřívače srdce naší planety. A ono kde nic, tu nic. Vždyť tohle je učiněná Doba Ledová! To jsou pak klimouši se svými vymrazovacími experimenty snadno na koni, když mají takovouhle podporu z astrálu. Nu což, vypadá to, že se pomalu ale jistě rýsuje zajímavé pracovní téma do nového roku. Každopádně díky všem spřízněným dušičkám za výbornou inspiraci :-)))))))

3. Mikrovlnné fény v akci?

V noci z neděle 23. na pondělí 24. prosince jsme zažili neobvyklou „oteplovací“ příhodu. Již v předchozím dni bylo patrné, že klimoušové vypnuli na svých klimawercích frekvenci elektromagnetických vln způsobující umělé vychlazování vzduchu. Neuběhlo ani půl dne a už bylo vidět nápadně rychlé ohřátí zemského povrchu, zejména v místech s tenčí vrstvou sněhové pokrývky.

Před Štědrým dnem se pak dostavila nečekaná nadílka tepla. Zatímco vydatné nedělní lijáky vcelku nehnuly se zhutnělou patnácticentimentrovou pokrývkou sněhu nad naší zahradou, během jediné již bezdeštivé noci byl najednou veškerý sníh fuč. Zmizel doslova bez funusu a s ním i tlustý válec ledu, který jsme před několika dny vyklopili na zahradě z velikého sudu. To už je pomalu výkon zralý Guinessovy knihy rekordů :-)))))) Zvláště poté, co v dalších dnech při zhruba stejné teplotě pohybující se bezmála kolem deseti nad nulou zůstala táním prakticky nedotčena všechna torza sněhu v chladnějších lesních koutech i na přilehlé cestě. Vypadá to, že v tu noc z neděle na pondělí si klimoušové zkoušeli testnout nějakou techniku ála mikrovlnný fén. K tomu vydatně poháněli prudký přízemní vítr, rovněž tou dobou nepřirozeně teplý. Máme vypozorováno, že téměř při každém takovémto silném nočním fučáku zkoušejí také minitornádka, zřejmě i cíleně zaměřená. Tak se stává, že po ránu potom nalézáme porůznu rozházená prkna po zahradě jakož i třeba vybouranou větrací mřížku vně sklepního okénka, shozené strouhátko na zeleninu z pahýlu starého stromu apod. Ve sněhové pokrývce se již nejednou objevily hluboké pravidelně tvarované trychtýře, jakoby je tam někdo doslova vyvrtal :-))))))

4. Genocida civilizace se nejspíš nechystá

Pročetl jsem již vícero úvah o možné genocidě civilizace plánované kastou zbohatlíků ovládajících náš současný svět. Nemyslím si, že by to aktuálně hrozilo. Víc než 80% obyvatel naší planety v podstatě víceméně nevědomě a obvykle pod rouškou strachu dělá přesně to, co tato vládnoucí kastička potřebuje. Výkonně točí koloběh peněz a dluhů a nechává si skrytě přeprogramovávat své myšlení a otupovat své cítění u televizních obrazovek, jakož i nadměrnou konzumací jedovatých potravin. Tím vším vlastně nedělá nic jiného než podporuje vládnoucí kastu, aby se energeticky držela v centru hlavního dění. A klíčovou aktivitou astrálních „ochránců“ této inkarnované top-zbohatlické kasty je bdělé udržování procentuálního poměru poslušných poddaných ku sabotujícím rebelům 85 : 15. Má to svou logiku. Pokud by totiž poměr rebelů podnikajících sabotážní akce proti pseudovládě zbohatlické kasty převýšil dvacet procent, hrozilo by spuštění samovolné řetězové reakce vedoucí ke kolapsu celého tohoto pasystému. Pól Zla je vcelku efektivně udržován pokročilou záhrobní holografickou projekcí Dobra, které je zhmotňováno do podoby různých slaďoučkých andělů a božských světů. Toto holografické Dobro zajišťuje, že mezi jeho pólem a protipólem Zla probíhá neustálá výroba energie potřebná k materializaci záměrů pseudovládců ve hmotné úrovni naší planety. Celý tento temnářský projekt je stabilizován hustou sítí astrálních HAARPů.

Spíše se již delší dobu nemohu zbavit dojmu, že pseudovládci naší planety mají horkou hlavu z toho, jak udržet chod všech těch obřích metropolí, z nichž jim plynou nemalé zisky, především z bankovnictví a přebujelé dopravy. To má samozřejmě i svou stinnou stránku, neboť některá megaměsta na severní polokouli se doslova zahlcují vlastním smogem, je tedy nutné je neustále, s použitím speciální klimatické techniky, provětrávat. Co když předvánoční šílenství americké i západoevropské civilizace nějakým způsobem souvisí se skokovým oteplením v době vánoční? Nemohu si pomoci, ale při své ranní vycházce v úterý 25. prosince byl vzduch doslova prosycen teple sálajícími vůněmi pozdního jara až časného léta. Vegetace tou dobou u nás spí a obřím městům tudíž přirozeně hrozí deficit kyslíku. Vypadá to, že jeho hladina je měřena speciálními čidly a v případě nouze bývá doplňován umělým promícháváním vzduchu na obou polokoulích naší planety. Pokud by vládnoucí kastička usilovala o kolaps civilizace, nevydávala by přece takové úsilí na „trvale udržitelný rozvoj :-))))))))))“ samovolně kolabujících metropolí. Každý bojový stratég i ekonom však ví, že mrtvý voják toho už moc nenadělá, že ekonomicky mnohem výhodnější je nemocný voják pravidelně dotující pokladnu rozvinuté farmaceutické lobby. A vytváření příznivého klimatu na udržení koloběhu peněz, dluhů a nemocí se dá přece tak snadno materializovat z haldy účelově natištěných bankovních papírků :-))))))))

Věřím ale tomu, že tak před dvěma stoletími, kdy se lidé ještě docela masově báli boha, by sklidil velký úspěch projekt „Blue Beam“ s holografickou projekcí syna božího na nebesích.

Díky některému z čtenářů za inspiraci k tomuto projektu, všichni ti vtipálkové a humoristé kroužící kolem mne k tomu hnedka vysmáhli malou parodii, kterou jsme si doma zazpívali při naší skromné slunovratové oslavičce:

Narodil se hologram,

radujme se,

promítačkou byl nám dán,

veselme se.

Zjevil se tu rázně

na chemické plazmě.

Věru je to velká pocta,

zredukujme páry octa.

Ať ten Zázrak Století

až k Marťánkům doletí. 

5. Energie pro umělé ovládání počasí je vyčerpatelná!

Je to pořád kolem dokola: sprejování chemických blivajzů, haarpindování, výroba přízemních prudivětrů, nanicovatých mlh, nebeských deklů a rozplizlých pamračen. Rovněž i tak likvidace přírodních vírů a tvorba nelogických pásů líné oblačnosti, kterou je potřeba vehementně popostrkovat a posypávat vychlazovadly, aby se milostivě někde vypršela nebo vysněžila :-))))))

Vůbec se nedivím, že leckoho při pohledu na tenhle stereotypní kolotoč postupně omrzí všelijaké ty antichemtrailsové experimentíky a jiné antiklimoušské sabotáže.

Možná vás ale zaujme informace, že každá uměle, nepřirozeně vytvořená pracovní platforma má pro své působení k dispozici určité omezené množství energie. A pokud si aktéři na svých iluzivních pracovních platformách svůj díl energie spotřebují rychleji a nepodaří se jim přejít na jinou úroveň působnosti, zhroutí se jim jejich počínání samo v sobě. Když mi byl tento poznatek dán k mé práci, rozhodně nedám k ledu své antichemtrailsové pokusničení s octem a jinými akčními kyselinotvornými látkami. Naopak – jede se dál! Navíc se na tom nedá nic zkazit, neboť octy, zkvašené kredenčáky či kyselina citrónová, to všechno jsou přírodní látky bez nežádoucích efektů, které by plodily temno nebo zlo. Energeticky jsou totiž zcela neutrální. Škoda, že takováto jednoznačná situace není také u některých minerálů se silnými účinky na likvidaci chemických mraků. Jejich krystaly jsou totiž karmicky zatíženy dávným zneužitím v rámci tzv. černé magie. Nikdy však není pozdě na odzasvěcovací rituály. Když si to vezmete obyčejnou selskou logikou, ona ta naše planeta vlastně ani tak neprochází „transformací“ jako postupným odzasvěcováním od dřívějších vadných počinů.

6. Umělé počasí jako indikátor při výpucech temnářských platforem

S tím klimateroristicky přetvářeným počasím je to někdy k vzteku, hlavně když vidím spřátelené přírodní bytůstky, jak musejí před klimouši ustupovat do paralelních úrovní. Ony to ale berou dost sportovně a při přeletu sprejovací letecké jednotky se třeba jen uchichtnou:

„Místo vzduchu trocha puchu.“

Již vícekrát jsem si všimnul, že si šetří svůj energetický potenciál na „příhodnější časy“. Proto mám velkou radost, když jsou ochotny věnovat své zvýšené pracovní nasazení tomu, aby mi daly při výpucech temnářských platforem znamení, že právě teď jsem udělal trefu do černého, zatímco předtím to dlouho předlouho byla samá voda :-))))))))

Vzpomínám si, že krátce před letošním Slunovratem jsem si zkusil zvizualizovat, jak do té uměle udržované chemicko-technické plazmy nalévám hektolitry octa. Nad mé očekávání to protentokrát vcelku zdárně pomohlo rozpustit ochranný astrální krunýř nad plazmou, temnáři pečlivě udržovaný a hýčkaný. Rozpuštěním krunýře se odkryla vnější astrální vrstva plazmy. A co nevidím: má podobu husté dvourozměrné sítě sestávající z pravidelných sněhových vloček. V pozadí byly vidět řetězce spoutaných vodních bytostí přinucených tuto vločkovou síť tkát a udržovat. Zkusil jsem to celé vymést a vzápětí vylezla na povrch další astrální vrstva sestávající z velikých namodralých bublin. Aktéry této rovněž dvourozměrné vrstvy byly protentokráte spoutané vzdušné bytosti. Našla se síla na další radikální výmet, třikrát hurá! Copak se tam asi zjeví teďka? Zakrátko skutečně vylezla na světlo další vypečená vrstva. Její vizáž a struktura zcela předčila všechna má očekávání. Skládala se totiž z neuronů lidského mozku! A tyto neurony byly skrze speciální kabely napojeny na astrální programovací skříňky produkující zvláštní elektromagnetické vlnění. Zkusil jsem se na to tak trochu ze zálohy napojit a pocítil jsem nepříjemné vlny strachu a spoutávání, depresivní obavy z materiálního zajištění a také mi přišly na mysl pocity zmaru, že nic nedokážu. Byla to zkrátka taková parádní snůška psychowalkmanových blafů, které nejsou samy o sobě nebezpečné, když jsou s trochou obezřetnosti, bdělosti a zdravého analytického myšlení prozkoumávány. Průšvih nastane ve chvíli, kdy těmto blufům uvěříme nebo je začneme sdílet přes naše emocionální astrální tělo. Je to v podstatě stejné jako u víry podsouvané skrze různé náboženské směry a holografické projekty.

To už se ke slovu přihlásila moje vlastní podstata – střídavě to spolu táhneme na jedné lodi i na dvou frontách. Někdy spolu pracujeme jako jedna bytost, někdy jako dva samostatné subjekty: podstata plus vědomí ve fyzickém těle. Ani ta druhá varianta není k zahození, když se jede na dvou frontách, dá se nasbírat více dat do paměti Univerzálního Stromu života :-))))))))

A teďka ta moje podstata povídá:

„Ty vypráskni ze hmoty tu habaďůru s neurony, já potom odbouchnu záložní cédéčka na Marsu.“ Tak jsme se radostně podělili o práci a najednou cítím na tváři lehký dotek slunečních paprsků. Kdeže je ta šedivá deka strašící od samého rána nad naším krajem! Stojím pod modrou oblohou a sluníčko nabírá na síle. To je dobré znamení a také povzbuzení pro další práci.

7. Přízemní „vítězství“ rozumového ega

Po téhle výpucové akci vydrželo hřejivé sluníčko téměř dvě hodiny. Potom to jako obvykle zaprejovali a zahaarpovali. Ale ukrojili si přitom zas kousínek ze svého energetického potenciálu :-)))))))

Při výrobě nové šedivé deky na nebesích mi však neuniklo, že přírodní bytosti dokáží vcelku obstojně udržet bezmračnou oblohu, pokud vydatně spojí své síly v paralelních úrovních přírodního řádu. Mají potřebnou sílu i výdrž a ve svých řetězcích dokáží spolupracovat na takové úrovni, o jaké se nám tady ve hmotě ani nesní. Přesto však ustoupily a nechaly nebe nad naší krajinou znovu zakrýt chemickými mraky.

Obrátil jsem se na ně s trochou údivu a nepochopení: „Vždyť byste nemuseli takhle ustupovat, vždyť na to máte.“

Jedna z řídících bytostí se pousmála a pak povídá:

„To nejde. Rozumové ego je zákeřný virus bez špetky citu a sebekritiky, je tedy nejlepší mu až do jeho poslední chvíle ponechat iluzi jeho všemocnosti a důležitosti. Jakmile se však podaří zapojit všechny potřebné řetězce na jeho likvidaci, už ho potom nikdo šetřit nebude.“

Uznale jsem kývl hlavou. Tahle strategie má svou logiku a jak postupně zjišťuji, všemi přírodními bytostmi zapojenými do akce „Likvidace iluze“ je plně respektována. Samozřejmě mi to okamžitě připomnělo humornou scénu z pohádky „Jak se budí princezny“, kde si rozumové ego staršího prince léčí své mindráky domnělým vítězstvím nad medvědem :-)))))))

A tak je mi potěšením ukončit tento svůj novoroční příspěvek zdařilou parodií na západoevropské rozumové ego.

Aolian: Předslunovratový příspěvek

Předslunovratový příspěvek

Na úvod bych rád poděkoval za podnětné komentáře k mému předchozímu příspěvku, které určitě využiji pro svou další práci. Vzkazík pro čtenáře ze Slovenska, který měl netradiční zážitek ohledně vodních bytostí: můj mejlík je k dispozici u Orgoneta.

1. Den pro pěknou přírodní transformaci

Dne 13.12.2012 se mé baryo-stronciové tělo probudilo do sváteční nálady. Bylo něco málo před půl pátou ráno, ale cítil jsem se plný elánu a energie podniknout něco akčního a veselého. Zakrátko se mi vyjevilo, že se přírodní bytosti v našich Opičích horách připravují na jednu hodně prímovou a hezky vypečenou transformaci :-) Tak to bych je měl podpořit, blesklo mi hlavou. Záhy na to jsem vycítil, že moji přátelé z Přírodní říše uvítají, když jim k tomu požehnám vydatným odpařováním směsice octa a kyseliny citrónové do naší chemtrailsové atmosféry.

Zakrátko stoupaly k hvězdnému nebi jemné obláčky páry z obou kyselin. Během dopoledne se rozlítali sprejeři a mikrovlnné odpařovače vody jely na plné pecky. Nad námi však zůstalo modré kolo a celá krajina kolem nás jakoby protentokrát dýchala až nezvykle svěže a lehce. Po dvanácté hodině polední se temnáři pokusili zdárný průběh přírodní transformace vyzkratovat přes nilský kříž. Zhmotnili jej skrze zbytkové staroatlanské energie přímo v jádře naší planety, nebyl však problém jej odstřelit. Do jedné hodiny odpolední byla Transformace zdárně dokončena a radostně jsem sledoval svým astrálním zrakem, kterak do našich Opičích hor vcházejí skrze světelnou bránu zástupy usměvavých přírodních bytostí těšících se na novou tvůrčí i rozkladnou práci :-)

Před druhou hodinou odpolední bylo patrné, že klimoušové si moje antichemtrailsové kutilství s kyselinami nenechají jen tak líbit. S pomocí silného vysílače na vrcholu jednoho vyššího kopce vyrobili nedaleko našeho sídla haarpošmíry, které postupně vytvarovali do podoby bílošedého deklu. Tuto chemickou poklici potom nasunuli nad naši osadu tak, že tam držela jako přibitá. Vycítil jsem, že chtějí, aby jejich chemické mraky „zneutralizovaly“ účinky odpařovaných kyselin. Jen jsem se nad tím shovívavě pousmál. Hlavní úkol dnešního dne byl splněn, co si tedy přát více?

2. Skokové oteplení aneb nový klimateroristický experiment

Během sobotního dopoledne 15.12. zavítala do našeho kraje vyumělkovaně připravená dešťová fronta. Moc se jí k nám nechtělo a klimoušové ji museli vydatně popostrkovat a dosprejovávat. Byl to vcelku dramatický počin, který nelibě neslo i čidlo našeho digitálního teploměru na měření venkovní teploty. Mělo totiž docela časté výpadky v měření a tak je tomu pokaždé, když klimoušové dělají s atmosférou v našem kraji „psí kusy“.

Pozn. Orgonet: Zde vidíte oblačnost vytvořenou z nočních chemtrails. Hustá "pěna" byla jemně naondulována vlněním. Nad ČR se tím promíchal studený vzduch od severu a teplý od jihu. To vše posloužilo k výrobě sobotní "ledovky".

Možná si klimoušové tímto skokovým oteplením připravili nový experiment, do jaké míry je schopna se na počátku zimního období oteplit atmosféra nad střední Evropou, když vypnou haarpové ladičky na umělé vychlazování vzduchu. Možná je tento počin také součástí vánočního byznysu, aby se lépe točil koloběh peněz (a dluhů) ve víru horských zimních radovánek aneb „kdo zkysne na vánoce v nížině, ten ostrouhá kolečka“ :-)))))))))

Ať je to tak či onak, mně to nakonec udělalo docela radost. Zjistil jsem totiž, že toto skokové oteplení pomohlo zrestartovat jeden dosti význačný očistný proces pro některé přírodní síly. Ložisko tohoto očistného procesu leží právě v našem malém státečku, a sice ve středních Čechách, přičemž jeho působnost sahá až po okraje celého evropského kontinentu. V minulosti byla činnost tohoto systému citelně potlačena rozvojem dogmatických směrů náboženství jdoucích ruku v ruce s černou magií. I v dnešní době se u nás najde dosti ezoteriků paralyzujících práci přírodních sil, restart středočeského ložiska pro očistu přírodních energií byl však prakticky obohacen o pořádný zámek a údernou tlupu Titánů dobře proškolených proti černé magii :-))))))

3. Farizejství ve scénách zvaných „Předpověd počasí“

Docela často mě rozesměje, když v předpovědích počasí slyším: „Meteorologové varují před silným krupobitím... před silným náledím... před přívalovými dešti“ a tak podobně. Je to dojemná hra na hodné a zlé, kterou našim mediálním PR agenturám stále baští podstatná část veřejnosti. Ti Hodní, to jsou přece naši starostliví meteorologové zavčas nás varující před nepříznivými jevy Zlé přírody (klimateroristické manipulace počasí jsou přece holý výmysl chemtardů :-)))))))))

Nemohu si pomoci, ale při jedné takové (divadelní) scéně, kdy nás meteorologové s ustaranou tváří varovali před silnými „přírodními“ bouřkami, se mi před očima živě vybavil obrázek z knížky „Továrna na smrt“ náležící do oboru válečné literatury. Autor v ní barvitě líčí své zážitky z koncentračních táborů a ten obrázek, který mi přišel na mysl, popisuje následující scénu:

V davu odsouzenců do plynových komor kráčí starší muž v kabátě. Po cestě se střetne s esesáckým důstojníkem, který nasadí soucitnou tvář a osloví jej: „Pane, zvedněte si límec u kabátu, ať se nenachladíte!“

Jak vidno, farizejství má mnoho podob...

4. Hologramy z časoprostorových trhlin

Možná si někdy říkáte, že to octování je k ničemu, vy se můžete uoctovvat a mraky nad vámi stejně drží jak přibité. Neklesejte na mysli, v některé dny je to opravdu svízel, ale příroda má paměť a zúročí se to později, často ve chvílích, kdy už to ani nečekáte :-)))))))

Výhodu mají samozřejmě jedinci se silným vlastním elektromagnetismem. Někdy úplně stačí být celkově v pohodě a mraky samy vysublimují ještě dřív než začne ocet pořádně probublávat v hrnci. A pak je tady spousta a spousta nadšených přírodních bytostí, které jsou na požádání ochotny nám pomoci vyladit a doharmonizovat působení octíku či kyseliny citrónové.

Už jsem se také setkal s názorem, že kdo se snaží klimoušům sabotovat jejich teroristické počiny, natahuje si na sebe negativní karmu a sklidí za to trest. Vím, kdo tyhle zastrašovací blufy, které nemají váhu ani kravského exkrementu, šíří. Je to jedna hodně vypečená astrální partička invazáků a zkorumpovaných strážců Života sedící v ještě vypečenější časoprostorové trhlině s velkým počítačem. Tuto časoprostorovou trhlinu umně zakrývá holografickým obrazem Hradu Grálu s neméně holografickými postavami „archandělů“ a jiných „božských“ stvoření. Na astrálním počítači zvaném Astrozodiak ukrytém za obrazem vznešeného božského hradu pak tahle podvodnická „Parta hic“ programuje celé plejády svévolných zákonů, jež nazývá „boží vůlí“. Skrze tyto zákony se snaží nasměrovat energii do oblastí svého zájmu, především do iluzivních úrovní holograficky překrývajících reálný přírodní svět. Zbývá ještě zmínit pravou funkci a pravý název systému, který byl (dočasně) zneužit k tomuto svévolnému programování iluze. Jedná se centrum, kde je soustřeďována vesmírná energie a odkud je potom rozdělována do jednotlivých úrovní Života ležících odstředivě od této „rozdělovny sil“. Je to zkrátka náš starý dobrý GALION, jen momentálně trochu víc nakažený a zneuctěný invazní virovou infekcí :-)))))))))

A když se jednou naučíte dívat svým astrálním zrakem, co je reálný svět Života a co jsou pouhopouhé hologramy, zjistíte, jak křehká a zranitelná je stávající iluze přežívající v časoprostorových trhlinách Věku Ryb. Do těchto trhlin věrně spadají i pracovní platformy klimateroristů, ropné lobby, penězodravců, politiků a všech dalších znásilňovačů a pošlapávačů přírodního řádu. Ovšem řešení je elegantně jednoduché... Radostně si o tom prozpěvují i přírodní bytůstky u malé skalky nad naší osadou:

Rozklade, rozklade,
života poklade.

Podob máš mnoho,
však cíl je tentýž,
ti pyšní v oblacích,
jsou mu teď nejblíž.

Nicotná jejich hra
na mocné vévody.
Zůstanou nakonec
jak ryba bez vody.

Tralalí a tralala,
tralalí a tralala.

Aolian: Další zážitek s kyselinou citrónovou

Další zážitek s kyselinou citrónovou

1. Páteční vyvářka antichemtrailsového guláše

Sedmého prosince v pátek dopoledne došlo ke zcela neplánované antiklimateroristické akci. Slunko se toho dne probudilo do mrazivého jasného rána a jakmile vystoupalo trochu výše, celá krajina začala s povděkem nasávat jeho teplý dech vyzařující z pronikavých paprsků. Již po desáté ranní se však objevily na nabi podivné řasovité cáry mraků pomalu plující od západu až jihozápadu. Byly mezi nimi patrné zbytky chemtrailsových čar. Nad západním Německem se nejspíš mohutně sprejovalo a teď to posílají přes Šumavské hvozdy a holiny k nám, blesklo mi hlavou. Souběžně s tím se rozjelo plošné odpařování (sublimování) vody z asi patnácticentimentrové sněhové pokrývky se speciální výzdobou. Její povrch totiž krášlily veliké bílé kuličky, jakoby ji někdo posypal rozdrobeným polystyrénem. Bylo mi do smíchu, při pohledu na nebe s houstnoucím bílým povlakem látaným haarpovými vlnami jsem však pocítil lehkou výzvu spojit své síly s „mrakomorovými“ substancemi a pokusit se dát zelenou nadějně se deroucím slunečním paprskům.

Pozn. Orgonet: Ano, nad Německem se v noci na 7. 12. mohutně sprejovalo, a "ondulovalo". Viz snímek (klikni pro zvětšení):

Příroda sama jakoby se v ten den s klimouši přetahovala o počasí. Alespoň u nás to tak vypadalo. Rozhodl jsem se proto vyčkat ještě hoďku a mezitím si nenápadně připravovat půdu pro svůj další experimentík, zejména co se týče energetické očisty krajiny. Po jedenácté hodině se objevily první sprejungy a bylo jasné, že klimoušové mají v plánu držet slunko na uzdě za clonou chemických pamraků.

Nedaleko našeho příbytku, na místo, kde dobře působí vzlínavé proudy, jsem postavil vařič a zatopil na něm pod velký hrnec plný octa. Docela brzy začaly z nádoby vycházet octové páry – a šup rovnou nahoru k nebesům. Nejspíš jim vydatně pomáhalo i mikrovlnné odpařování vody z krajiny. Mraky nad námi se začaly docela pěkně rozpadat. Přisypal jsem do odpařovaného octa kyselinu citrónovou ze dvou stogramových sáčků. Zásoby octa i citrónky máme doma bohaté, neb se nám podařilo vystihnout několik slevových markeťákových akcí. Tak tedy hurá na věc!

Mraky utěšeně slábnou a nad námi je už pěkné modré kolo, které se stále rozšiřuje. Slabě vanoucí severní vítr zahání páry octa a citrónky k jižní obloze se slunkem, kde je prozatím mračounová deka nejhustší. Sluneční paprsky mají ale sílu a odvážně lámou mrazivý dech vychlazené krajiny. Do půl hodiny se objevují sprejeři. Přilétávají z různých směrů a sprejují v různých výškách atmosféry. Modré kolo nad námi však drží a sluníčko hřeje stále víc a víc.

Objevují se naši známí, přichází čas vytáhnout naše ratolesti za humna na príma klouzačku. Občas přitom zaskočím domů omrknout, jak se daří našemu antichemtrailsovému gulášku, zda-li je dostatečně hustý a výživný. Tu přiliji ocet, tu přisypu další citrónku a mám radost z vlídně se prohřívající krajiny. Naše zahrada ožívá rozvernými ptačími kamarády, kteří se sem v hejnech slétají na čerstvě roztlučené vlašské oříšky. Zaháním mlsného kocoura k domácím kamnům a vtom zjišťuji, že klimoušové otočili a mírně zesílili vítr. Najednou zničehonic fičí od jihu až jihovýchodu, pryč od slunečních paprsků. Nad severním až severozápadním obzorem se objevuje velký modrý flek, jakoby ho tam někdo doslova vyleptal (napadlo mi, že by ho mohl zahlédnout čtenář Orgonetu bydlící severozápadně od nás :-)))) – bylo to po jedné hodině odpoledne).

S prudkými závany větru rovněž zesílila sprejovací aktivita. Do modrého kola nad námi rychle připluly chemtrailsové stopy s popkornově naondulovanými mraky a poté se jejich pohyb zastavil. Držely nad námi jako přibité.

Nastala chvíle přimíchat do našeho antiklimoušského gulášku asi litr octově zkysnutého domácího kredenčáku zhotoveného na podzim z trnkových bobulí, hložinek, bezinek a šípků s nadšením sbíraných na našich obecních drahách. Uvidíme, jak tenhle záludný koktejl přispěje k likvidaci chemických mraků. Stoupavé proudy zatím vcelku drží a páry jdou slibně nahoru. Jen vzhůru, výše, ještě kousek a – chemtrailsové stopy nad námi jsou náhle jakoby jedním dechem odhozeny do stran. Pěkná podívaná, to si dám líbit!

Odpoledne na klouzačce se vydařilo a sluníčko by hřálo ostošest, po půl třetí odpoledne však začal naší krajinou náhle protahovat ledový vítr od severovýchodu a byly z něj cítit vyloženě navztekané emoce. Večer pak přišla výzva na detox od nasprejovaných humídek. Vyřešili jsme to dopingem železa s kyselinou listovou a vitamínem B12 (dobře vytahují z těla kovové nanočástice), dále utrejchem z přesličky rolní (zbavuje tělo přebytečné vody a hliníkových sloučenin, bohatě zastoupený křemík v přesličkové nati navíc podporuje růst vlasů, do nichž tělo vylučuje různé škodliviny). Na celkový detox jsme přidali i tabletku jódu a poslední večerní nápoj byl obohacen sirupem s klanopraškou čínskou a meduňkou. (V noci byl celkem klídek, jen bylo potřeba se po druhé hodině vzbudit na propuc „alkoholických“ fantómků a černých chumlů táhnoucích krajinou z bujarých mikulášských oslav a ty nejvypečenější výtvorečky zčerstva naházet na hlavy jejich původcům (:-))))))))))


2. Skvělá paměť kyseliny citrónové

Následujícího dne to vypadalo, že zůstane pošmourno. Hned po ránu jsem pocítil poněkud disharmonické energie. Vyprovokovalo mě to mrknout se do astrálu, co se to tam mele, že jsou tak nepříjemně rozhozené síly mezi vodním a vzdušným živlem. Zvizualizoval jsem si, že stojím ve vesmíru a přede mnou leží naše planeta. Najednou se před mýma očima objevilo speciální technické zařízení složené z mnoha antén, do nichž byla přiváděna skrze zvláštní programovací skříňky vesmírná energie. Z antén vycházely namodralé vlny a ty směřovaly přímo do energií mořského živlu. Astrální hladina našich oceánů byla těmito impulsy násilně rozvlňována do emocí strachu a deprese! Strážci mořského živlu se pokoušeli vzdorovat tomuto svévolnému vnucování destruktivních emocí, avšak byli nepříjemně atakováni černými mágy. Chvilku jsem na to koukal jak zjara, pak mi přišla razantní síla na zásah a zkusil jsem to celé rozstřílet přes mentální energii. Cítil jsem, jak někdo stojí vedle mne a vydatně mi pomáhá. Technické zařízení se celé rozsypalo na prach. Za ním se objevila obrovská časoprostorová trhlina čekající na své zacelení. Pak se dostavila příjemná úleva. Ale ne nadlouho. Najednou jsem měl pocit, že se do krajiny dostává nějaká nepřirozeně rozvibrovaná energie. Juknu znovu zpovzdálí na naši planetu a vidím, že je celá obklopená jinými astrálními technickými zařízeními, které vpouštějí do její aury agresivní mikrovlny. To je teda provar! Odkud berou temnáři tolik síly stavět kolem naší planety takováhle odporná monstra a pošlapávat s nimi přirozený běh života?

Někdo mi opět pomohl vybourat i toto zrůdné technické zařízení. Za ním se potom ukázal mohutný astrální stroj na převod vesmírné energie do speciální „kapsy“, v níž bylo zašito velké temnářské hnízdo s rozvinutým počítačovým systémem na programování všech těch technických werků. Požádal jsem o pomoc celou partu úderných bytostí. Zvládly se s tím vypořádat bravurně. Netrvalo dlouho a nad naší krajinou se objevilo několik velikých bytostí. Zatočily se několikrát kolem dokola a nádherně zharmonizovaly energie mezi vodním a vzdušným živlem. Mraky nad námi začaly postupně slábnout a kolem oběda začalo skrz ně prosvítat slunko.

Neuniklo mi, že rozpadu mraků vydatně napomáhá dlouhodobá paměť odpařené kyseliny citrónové. Neuběhla ani hodinka a naši krajinu zalévaly teplé sluneční paprsky. Nadšeně jsem vyběhl na naši kruhovou vyhlídku. Kolem nás směrem do nížiny se převalovaly chuchvalce modrošedých mraků, u nás však bylo prímově. Lehce mrazivým vzduchem zavanula směs jemně aromatických zimních vůní, které tak dobře znám ze svého dětství, v posledních letech však jakoby z krajiny téměř vymizely. Bylo to krásné připomenutí, vydrželo ale jen do prvních přeletů sprejovacích letounů. Pak vzduch znovu jakoby „zesterilněl“. Zářivého slunka jsme si však užili po celé odpoledne.


3. Na podvečerní vycházce

V podvečer mi vyzbyla trocha času na relaxační vycházku za humny. Shlížím ze strmého kopce do malebného údolí a snažím se vysledovat, jak dopadla nejnovější etapa radikální očisty zdejšího kraje prováděná zhruba před necelým týdnem. Snažil jsem se při ní vymést další historické vrstvy nabalené na emocionálním těle krajiny. Vrstvy byly pryč, avšak v místě dvou menších rybníčků se převalovaly šedé chuchvalce reziduí. Než jsem však stihnul zadat jejich výpuc, v údolíčku přede mnou se objevila silueta obřího sytě zeleného draka. Usadil se na dně údolí, otevřel tlamu a nasál do sebe všechna rezidua převalující se u rybníčků. Udělalo mi to velikánskou radost! Drak se po mně ohlédnul a labužnicky mlasknul. Teprve teď jsem si všimnul, že mu na krku visí obrovský nádherně vyzdobený zvonec. Drak pohnul krkem a ze zvonce vyšlo velmi pronikavé zacinkání. Potěšilo mě, že můžu s drakem sdílet jeho skvělé pracovní nasazení. Po zazvonění se totiž lehce otřásla horní vrstva atmosféry a z klimateroristicky vytvářené haarpové plazmy začal na zem padat velice jemný astrální prášek. Zkusil jsem si ho trošku přiblížit a postupně se ukázalo, že se velmi podobá „developeru“, jemné náplni do kopírek a tiskáren. Vyzařovaly z něj nějaké hodně záludné kódy na přeprogramovávání savčí DNA. Rychle jsem si proto zvizualizoval okamžité spálení tohoto plazmového developeru na popel a potěšilo mne, že s tím opět někdo ochotně pomohl.

Večerní atmosféra byla prosycena nejen vůní bylinkového čaje, ale také jakousi sváteční náladou. Do krajiny proudila láskyplná a veselá síla, chvílemi jsem měl pocit, jakoby mi chtělo srdce radostí vyskočit z těla. Vždyť jsem od konce tohoto roku vůbec ale vůbec nic neočekával. Říkal jsem si, že budu stejně jako předtím žít pouze přítomností a vkládat si energii do své práce a svého osobního vývoje. A tu povzbuzující sílu, kterou nyní již po mnoho večerů prožívám, beru vlastně jako takový milý Bonus před malou domácí oslavou Slunovratu.

Do toho všeho jsem se před několika dny jakoby náhodou sešel s jedním svým dobrým známým. Nabídnul mi k zapůjčení knížku o životě a práci Nikoly Tesly. Okamžitě jsem cítil, že mám přikývnout a knížku si od něj vypůjčit. Už vidím před očima ty škodolibě rozesmáté tvářičky spřátelených přírodních bytůstek chichotajících se tomu, kterak začal 100% technický antitalent ze západního Pošumaví na svá stará baryo-stronciová kolena študovat Teslovy geniální vynálezy (:-))))))))))))))))

Aolian: Předvánoční příspěvek

Vymývač mozků na plzeňském náměstí

Přihodilo se to v úterý 4. prosince. Po deváté hodině ranní jsem pomalu vplul do plzeňské metropole, kde mě přivítalo lehce podmračené nebe. Nad severním obzorem bylo dokonce patrné azuro v matně zamlženém oparu. Než jsem se však stihnul trochu více rozkoukat, na nebi se objevila mozaika tmavších a světlejších pruhů a do necelé půl hodiny pokrývala oblohu nad Plzní tmavá hutná mračna. Možná k tomu byl zaplikován také nějaký chemtrailsový sprejung, žel sluchový biomonitoring zcela selhal, neboť ze všech koutů města se do mých ušních bubínků valily vlny hluku z městské dopravy. Poté byla má meteo-pozorování vystřídána plánovanou návštěvou jednoho úřadu, kde jsem dozvěděl další novinky z oblasti naší nesmrtelné čecháčkovské byrokracie. Náladu mi to ale nepokazilo, vždyť je to vlastně všecko jenom taková malá hloupoučká iluze (:-))))))

Jedenáctá hodina dopoledne odstartovala další bod mého programu, a sice výpucy některých pradávných staroatlanských platforem, na které se dá nejlépe působit právě z lůna Plzeňské kotliny. Procházím skrze malý parčík poblíž hlavního náměstí a radostně si užívám přívalů velice příjemných a inspirujících energií, jež celostně pociťuji již od letošního listopadu. K pocitům radostné lehkosti také přispívá písčito-jílovitý podklad zdejší oblasti. U nás doma je to samá těžká rula a pararula, proto mi občas přijde k duhu nechat se trochu „nadlehčit“ na nějakých usazeninách či na rozpadající se žule. S tímto pocitem lehkosti a vnitřního veselí vcházím na hlavní náměstí a rovnou zamířím k chrámu svatého Bartoloměje. Je to energeticky velmi silné místo a zároveň místní klíčové očistné ložisko. Ve zdejší oblasti představuje jakési Srdce krajiny, odkud silnými krouživými pohyby vycházejí odstředivé energie, nabírají na sebe jemnohmotný balast a odvádějí ho do okrajových zón plzeňské metropole. Tam jsou tyto astrální nečistoty vynášeny vzestupnými energetickými proudy nad krajinu a poté nasávány do speciální očistné astrální úrovně. Tato přírodní čistička má povahu rotujícího kruhu, na jehož obvodu se nacházejí veliké ohňové fontány. V nich je pečlivě spalován na popel veškerý jemnohmotný humůsek, který projde jejich útrobami. Jemný popílek odpadává do široké jámy a odtud si jej přírodní bytůstky pečující o květinové zahrady odebírají ke hnojení svých nádherných výpěstků zářících všemi barvami. Ať žije akční recyklace temna!

A nyní jsou očistné procesy ještě posíleny o profukující vítr a lehké dešťo-sněžení. Při zaměření své pozornosti na místní Srdce krajiny však srážky ustávají a nade mnou se začíná tvořit světlejší kolo. Co nadělám, když namísto přírodních mraků mám nad hlavou opět onu klasickou chemicko-technickou slátaninu... Neuběhne však ani pět minut a na nebi se zjevuje tmavý hlučný letoun. Tak tebe, hochu, už nejde jen tak přeslechnout. Potvrzuje mi to i několik chodců jdoucích přede mnou. Zvedají hlavy k obloze a pátrají po předmětu nenadálého hluku. Po přeletu vrčounu se obloha znovu zatáhne a rozpadá se mokrý sníh. To už stojím na svém oblíbeném pracovním místečku. Na náměstí panuje čilý ruch z adventního trhovnictví a z velkých reproduktorů vytrubuje na plné pecky rádio Blaník. Můj pracovní koutek však poklidně, jako vždy, odpočívá v ústraní všeho toho blázince a předvánočního shonu.

Něco tady ale nehraje. Něco je špatně, hodně špatně. Cítím to stále více a více, už je tím zaplavena celá moje aura a zákeřně to proniká až do morku mé vlastní podstaty. Není divu, že se celá otřásla znechucením a slyším, jak nelibě zavrčela:

„Fujtajbl!“ Musím rychle jednat, neboť výrazně slábne můj osobní elektromagnetismus a dostavují se pocity únavy až ospalosti. Stáhnu se tedy do postranní uličky, kde nacházím azyl ve starém kamenném průjezdu. Rychle se mi vrací energie a síla jednat. Zkouším na dálku vysondovat, proč jsou letos před vánoci na plzeňském náměstí tak propadákové a destruktivní energie. Odpověď přichází brzy. V chrámu svatého Bartoloměje, pod střechou vysoké věže, je FYZICKY namontováno speciální technické zařízení vydávající na všechny strany velice nepříjemné energie bořící koloběh vlastního elektromagnetismu. Vysílané energie mají podobu čárového kódu tak, jak jej známe z obalů veškerých průmyslově vyráběných produktů. 

Zpovzdálí sleduji svým astrálním zrakem, jak energie čárového kódu produkovaného tímto podloudným technickým krámem narušují energetickou celistvost prostoru na plzeňském náměstí a rozkládají ji na různě veliké fragmenty. Do nich lze pak vcelku snadno vkládat různé astrální implantáty či dokonce celé oddíly fantómických černých mágů a skrze ně polarizovat energie do konfliktů. Podobně je fragmentována i aura fyzického těla. To má za na následek výrazné zeslabení osobního elektromagnetismu, což může vést až k odkotvení od zemského živlu. A nestojíme-li oběma nohama pevně na zemi, do naší mysli se začínají pomalu ale jistě vkrádat pocity nejistoty, pochybnosti nad sebou samým, jakož i pocity beznaděje, strachu a nedůvěry ve vlastní schopnosti. Život se stává jedním velkým chaosem, kdy se na nás všechno valí jak velká voda a každá prkotina se zdá být nepřekonatelnou překážkou. Zkrátka jsme stahováni až na dno samotné iluze...

Kolabování osobního elektromagnetismu však s sebou nese ještě jednu zákeřnost. Pokud se delší dobu nacházíme v prostředí likvidujícím zakotvení do zemského živlu, naše vlastní podstata se náhle začne v těle přetáčet, až se nakonec obrátí vzhůru nohama do polohy spícího netopýra. To je teprve pastaveček! To jeden nemyslí už na nic jiného než jít za roh a tam si dát prakem do makovičky (:-))))))))))

Kdo má spícího ducha (vlastní podstatu), ten tohle nejspíš vůbec neprožije, ale jistý mentální úpadek mysli po rozfragmentování vlastní aury určitě ano.

Z dřívějších zkušeností však vím, že jakákoliv technická zařízení musí být nějakým způsobem „oživována“, aby ve zdejším přírodním vesmíru vůbec mohla nějak fungovat. Týká se to i výroby elektrické energie, která běží podle dobře ověřitelných fyzikálních zákonů, ty se však nedějí samy od sebe, nýbrž za jejich projevem stojí celé řetězce přírodních bytostí. Činnost současných HAARPů vlastně vychází ze série speciálních zasvěcovacích rituálů provedených ve Staré Atlantidě. A tohle jen tak někdo nedokáže, však to také osobně naprogramovala partička zkorumpovaných strážců zdejšího vesmíru. Využila k tomu (nebo spíš zneužila) celé miliardy drobných přírodních bytostí, které jsou v přírodním řádu postaveny tak, že automaticky začnou vykonávat jakoukoliv práci, kterou jim předloží jejich „šéfíci“.

A nyní se vraťme zpět k hmotnému technickému „vymývači“ mozků skrytě nainstalovanému na plzeňském náměstí. Je totiž potřeba zkusit ho energeticky pořádně „očesat“. První, co upoutá mou pozornost, je jeho napojení na zemský meridián procházející středem chrámu svatého Bartoloměje. A neméně silné energetické napojení je tu i na holografické nebeské znamení Vodnáře. Svolávám pomocníky a soustřeďuji sílu na výpuc. Rozpadá se to – třikrát hurá! Z podloží chrámu vychází silný vzestupný sloup energie, projde skrz stavbu a přímočaře míří do oblak. Tak to má být... Jenže náhle se sloup energie zarazí o tvrdou astrální desku z černého mramoru a zhroutí se sám v sobě. V pozadí jsou zřetelné siluety temnářů.

Pozval jsem na pomoc dva zdatné Titány s obřími kyji. Bum, prásk a bylo po desce. Vzhůru k oblakům vyrazil nový sloup silné energie. Využil jsem ho k uzavření několika vadných časoprostorů z minulosti, které temnáři použili k naprogramování speciálních astrálních nástaveb zesilujících destruktivní působení onoho „vymývače“ mozků. Pak ještě zbývalo osvobodit několik nešťastných vodních bytostí připoutaných řetězy k podlaze chrámu. Celé jsem to znovu zkouknul při zpáteční cestě domů a co nevidím: nad plzeňským náměstím leží nějaký hutný obal. A ona to stará vrstva z pradávné planety Tiamat, jejíž neblahá minulost se nyní postupně čistí přes naši planetu (dík tomu, že naše planeta v sobě nese kus hmotného těla Tiamat). Starou vrstvu jsem nasměroval do přírodní čističky s ohňovými fontánami a vřele požehnal jejímu rozkladu:-)

P.S. Prosinec zatím vypadá dosti akčně, nebudu však nic nechávat náhodě a chystám se stejně jako v předchozím roce průběžně promazávat „paměti“ Živlu Vzduchu, aby lépe antichemtrailsová činnost proti klimoušům. Přišli jsme totiž s přáteli na to, že zvýšená aktivita modloslužebníků v čase vánočním neuvěřitelně zacpává paměti zejména vzdušného živlu a ten se potom chudák nemůže ani pořádně nadechnout k úderné protiofenzívě.

Jinak samozřejmě velké díky za odkaz na webové stránky Alušky, jejich prohlídka mě zahřála u srdíčka :-) Zvláště příhody s přírodními bytostmi a ty pěkné obrázky. Několikrát jsem se pokoušel – rukou svou neumělou - namalovat své přátele z Přírodní Říše a sklidil jsem za to hlavně kupu parodického smíchu :-)))))

Držím Alušce palce, aby jí ten krásný romantický vztah se světem přírodních bytostí vydržel. Oceňuju každou chvilku, kdy si můžu tuhle romantiku užít. Jakmile totiž bytosti přírody zjistily, že mě zajímají jejich problémy a že už delší dobu zkouším radikální výpucy temnářských platforem, namísto romantických chvilek se můžou přetrhnout, který z těch problémů, co je trápí, by mi ukázaly dřív :-)))))) A co si přitom vyslechnu nadávek, vrčení a prskání na celý tenhle pasystém! (:-)))))

Ještě štěstí, že se mi podařilo ve své (doufám, že už poslední inkarnaci) zaplout do přívětivého lůna českých hvozdů, luhů, hájů, polí, luk a pastvin. Jednak se tady docela pěkně můžu schovat v tom našem certifikovaném českém bordýlku, jednak sem v plné síle proudí povzbuzující lipová energie Univerzálního Stromu Života. Však je tady můj astrální průvodce Tilio doslova ve svém živlu (:-)))) Poslední dobou zaznamenávám zprávy o emigraci některých mých známých do ciziny. Prý už toho všeho mají dost. To my sice taky, ale určitě tady vydržíme až do konce. Vždyť to nejlepší teprve přijde, až se dostane ke slovu pracovní parta bytostí z radioaktivních ložisek. Tuhle na mě zrovna jedna z těch sympatických bytůstek spiklenecky zamrkala, pak zavřela očka a tiše šeptla: „Ještě musíme předstírat, že spinkáme, tak zatím.“

Vzpomínám si, že někdo se mě v jednom komentáři ptal, jaký mám názor na technologie Keshe. Musím se přiznat, že to celé jde nějak mimo mě. Technika a technologie, to je oblast, ve které mám slabiny, dalo by se říct, že je to pro mě spíš španělská vesnice. Technická zařízení jsou v tomto přírodním vesmíru druhotná a vlastně jsou to nástroje, které může kdokoliv vzít a využít nejen ku prospěchu celku, ale i pro svoje sobecké účely. To u přírodních systémů nelze, alespoň pokud je tedy svévolně nepřeprogramují jejich správci pod nějakou zákeřnou nákazou. Jinak jsou ale přírodní systémy samy o sobě dynamické živoucí organismy, které mají celé sady „filtrů“ nastavených na likvidaci mutantních forem života i na zkratování nežádoucích operací narušujících koloběh života.. Zatím se mi nepodařilo dopátrat, co bylo hlavní příčinou vniknutí a rozvoje invazních elementů do tohoto vesmíru, poměrně slušně vybaveného celou řadou obranných systémů. Ale silně to zavání skrytou nákazou Strážce Dechu Života. V pozadí jsou také viditelné aspekty záměrného nahrazení některých přírodních systémů „vyspělými“ technologiemi, které dodávají pocit důležitosti rozumovému egu. Když se zasune do pozadí tvůrčí jednoduchost a logičnost přírodního světa tak, aby postupně sešla z mysli, lze pak snadno vystavovat na odiv civilizační „pokrok“ skrze technická zařízení.

Obdivovatelů vyspělých technologií je mnoho, možná bych k nim patřil také, kdyby... Kdyby se mi postupně nezačala vracet paměť, v níž znovu prožívám neuvěřitelnou lehkost bytí ve svém Domácím vesmíru, kde veškeré dění podléhá pouze přírodnímu řádu. Postupně si vybavuji, jak třikrát tlesknu, zatočím se a v tu ránu se přenesu na místo, kde jsem si přál být. Je tam potřeba lehce prohloubit údolí a na jeho dně vytvořit pěknou tůň s několika zálivy. Není nic jednoduššího než si zahrát na modeláře terénu. Zkrátka trošku přihmotnit a stlačit půdní povrch a pak pozvat vodní bytosti, aby vytáhly nahoru vydatný pramen vody a daly nově vznikající tůňce své požehnání. Chystá se k tomu velká oslava a na okolních svazích doslova před očima vyrůstají keře plné chutných jedlých plodů. A copak to stojí tamhle opodál? Stavba, která už přežila svou užitečnost, protože se uzavírá starý vývojový cyklus v krajině. Však už k ní také přichází parta bytostí, mávnou rukou a stavba se před jejich očima celá zdematerializuje. Vzniklá energie je odvedena do koloběhu záření a později poslouží k nové výstavbě. Při vzpomínkách na své Domácí prostředí mi jakákoliv technika připadá nesmírně složitá a těžkopádná až neohrabaná. Ale jsem za tohle poznání rád, aspoň si budu pořádně vážit té jednoduchosti a lehkosti bytí, co máme u nás Doma (:-))))))

A na závěr trochu humoru aneb Duchovní poselství roku 2012

Došlo k němu zcela nečekaně na začátku května po 21. hodině večer. Věnoval jsem se zrovna sběru dat v Krkonoších a jelikož klimoušové přichystali navečer silný výplach tamní krajiny, uchýlil jsem se do útulného dřevěného krmelce v lůně vzrostlého lesa. Právě se stmívalo, když jsem si spokojeně hověl ve voňavém seně a rozjímal nad dnešními terénními objevy. Pak mi napadlo, že bych v té pěkné pohodičce mohl zkusit otevřít své „duchovní“ smysly pro přijetí nějakého důležitého poselství. Zavřel jsem tedy oči, uvolnil celé své tělo a soustředil se na příjem informací z „druhé strany“. Zanedlouho se přede mnou objevil obraz přímé cesty vedoucí pěkným lesem s urostlými stromy. A po té cestě cosi vesele poskakovalo ze strany na stranu. Zaměřil jsem se na toho veselíka a najednou, světe div se, vždyť je to zánovní březové košťátko! Hopká si radostně po cestičce, jakoby se nechumelilo a já se můžu smíchy potrhat. Náhle košťátko zůstane stát, třikrát se otočí na fleku a potom šup do lesa, přímo na místo, kde se nějaká temnářská duše snaží oloupat kůru z nádherného statného buku. Košťátko se zastaví zrovna před tím zoufalcem, kapánek se povytáhne a potom hrr na jeho hřbet a už ho mydlí hlava nehlava, až se hory zelenají (:-))))))))) Temná duše povyskočí, zakleje a sype tamodtud, až se jí práší za patami. Bezhlavě přiběhne ke skále, kde se otevře velký černý otvor, vtáhne duši dovnitř a celou ji pěkně obrousí v plamenech až na samotné prajádro. Očistec v akci.

Večerní film končí, za mnou stojí lesní skřítkové a tiše se chichotají do dlaní. Se smíchem se zakutám do svého spacáku, popřeji všem dobrou noc a blaženě usínám uprostřed promoklého lesního chrámu.

Aolian: Zase na nás sypou radioaktivní odpad

Díky, Aoliane, za obzvlášť vydatný příspěvek. 
Vysvětlivka pro nové čtenáře, kteří se ptali: klimouši = klimateroristé. To je odnož globalistů/kabalistů/Illuminátů/temných, mající na starosti celosvětové ovládání počasí, pracující 24 hodin denně, 7 dní v týdnů, aby i tu nejmenší částečku světové oblohy měli pod svou kontrolou.
Aolian dnes dává nahlédnout, kdo konkrétněji má za celým klimaterorismem prsty. Naprosto s ním souhlasím.
Předevčírem jsme zatopili v nových kamnech v zahradním domečku, dle návodu jednoho z vás jsme vložili do komínové šachty kastrůlek octa, jen tak na zkoušku. Chemtrailsové polojasno se vyjasnilo, do půl hodiny přeletělo přesně nad naším komínem letadélko, zřejmě z nedalekého letiště Hosín ... prostě to mají pod kontrolou, veškeré letectvo zapojeno do kontroly ovzduší, ať vědomě či nevědomě ...

Tak už nám zase sypou na hlavu radioaktivní odpad

Je úterý 27. listopadu a v pochmurném odpoledni směřují mé kroky opět do „zplesnivělého“ lesa, do oné tajemné lokality s neobvyklým výskytem jakési bílé plísně (viz můj předchozí článek http://orgo-net.blogspot.cz/2012/11/aolian-jak-nam-za-humny-zplesnivel-les.html). 

Potěšila mne spousta podnětných komentářů, díky za ně. Již mám změřené pH lesního prostředí i záhadné plísně a vypadá to, že během příštího týdne bych mohl získat i podrobnější info, o který druh plísně se jedná (nebo alespoň do které taxonomické skupiny patří) a jaké jsou jeho nároky na prostředí. Podařilo se mi totiž navázat kontakt s ochotnými specialisty, kteří mají zájem se tomu podrobně věnovat. Pro své badatelské aktivity však potřebují mít na stole kvalitní vzorek zkoumané přírodniny. Nedal jsem se samozřejmě dvakrát pobízet a s chutí pro něj vyrazil do lůna našeho známého zaplesnivělého lesa. Mé badatelské plány mi však poněkud zkomplikovala dřevorubecká parta ze Slovenska. Operovala zrovna v okraji zaplesnivělé mlaziny, kde mydlila hlava nehlava vitalitou překypující břízky, jeřáby a vrby jívy stojící u mladých smrčků, s nimiž to zjevně jde z kopce. Jejich neduživé vytáhlé kmínky jsou totiž hromadně napadeny hnilobou. Poněkud ubohý počin, spřátelený lesní elf mi však naznačil, abych se držel stranou a prozatím se prošel v sousedním poklidném kousku lesa. Kus cesty šel se mnou a při loučení na mne spiklenecky zamrkal. Na malý mžik se přede mnou objevil optimistický obraz, kterak se přírodní předloha zdárně separuje od všech dalších nežádoucích elementů a nástaveb. Dodalo mi to nové chuti do života a docela pěkně jsem si užil hodinovou procházku v příjemném smíšeném lese s urostlými stromy. Poté konečně utichly motorové pily a přišel vhodný okamžik k odebrání kýženého vzorku oné tajemné plísně. Nyní ho čeká dlouhá cesta do Prahy. Jen doufám, že to není nějaký vetřelec nasprejovaný klimouši, který by postupně vyřídil minimálně půlku tamní přírodovědecké fakulty (:-)))) Ale myslím, že rozhodně to nebude horší než ta kvanta chemických svinstev, která nám teďka sypou z nebes přímo na naše hlavy...

Cítil jsem to už v průběhu své lesní výpravy, jež se kompletně odehrávala pod pokličkou klimateroristické mlhy, pečlivě udržované hojnými sprejungy. Navzdory přátelské lesní atmosféře mne asi v půli cesty náhle přepadla lehká malátnost a při návratu domů se k tomu přidal i mírný pocit celkového přeplnění balastem. Pak se to na chvilku jakoby odstínilo, doma to na mě ale padlo znovu a v plné parádě. To už se celá krajina zahalila do tmy, místo večerního relaxu se však nebe začalo otřásat pod nálety hřmotných vrčounů. Vzduch byl prosycen něčím, co připomínalo válečnický atak. Bez váhání jsem si udělal energetickou očistu aury a opakovaně si vizualizoval, že stojím nad velikým hořícím kotlem a sklepávám ze sebe nánosy prachu, špíny a bahna. K tomu přišla samovolná výzva, abych vypucnul několik starých atlanských obalů nad naší planetou, které nepříjemně polarizovaly energie mezi Sluncem a Měsícem. Teprve poté se mi očividně ulevilo. Jakmile jsem se dostal zpět do formy, napadlo mi, že bych se mohl zkusit juknout přes automatickou kresbu, čím právě klimoušové okořeňují naši atmosféru. Nejdříve se mi ukázala běžná klasika, a sice sloučeniny barya, hliníku, stroncia a železa. Následovala detekce ethylalkoholu a sterilizujících látek. Pak přišly na řadu látky s obsahem méně běžných prvků: fermium, lawrencium, rutherfordium, platina, beryllium, radioaktivní thorium, radium a uran. Opravdu velkorysá nadílka! Docela se to podobá loňskému podzimku... A tak si říkám, že bych měl své zimní oblečení obohatit o nový módní doplněk: minimálně o neprodyšný skafandr s plynovou maskou (:-))))

Venku mezitím profukuje inertní východní vítr a mlha drží jak přibitá. Také satelitní snímky z letošního podzimku se velmi blíží těm loňským. Povětšinou je na nich patrná výrazná blokáda atlanského proudění do Evropy a naopak ochotný příliv kontinentálního vzduchu od našich východních sousedů. Takhle vyumělkované počasí, to není jen tak, to přece vyžaduje pravidelnou péči a údržbu a stálý přísun energie z oblastí ležících jak západně, tak i východně od nás. Docela bych si tipnul, že jde o tajný pakt USA s Ruskem. O Rusounech je známo, že snadno podléhají emocím. Již vícekrát jsem cítil, jak zaboha nemohou skousnout „přeběhlictví“ sousedních postkomunistických států do Evropské unie. Nemohu si pomoci, ale připadá mi, jakoby z toho přímo čišela touha po pomstě. Naše země se tak chtě nechtě ocitá v centru klimateroristického dění, kde přinejmenším zakoušíme vlivy jak amerických, tak i ruských klimatických zbraní. Z klimateroru Amerikánů je cítit, že se hodně upínají na svou „vyvinutou“ techniku, z ruského klimateroru jsou ale cítit především živelné emoce vzteku a zloby. Samozřejmě v tom nechybí ani notná dávka přízemních pokusů o zastrašování a oslabování vnitřní psychické síly. A ruští ezoterikové zasvěcení do služeb klimateroru – to není žádná brnkačka. Zvláště poté, co s úspěchem odzkoušíte rozklížení chemických mraků kyselinou citrónovou. Tito novodobí černí mágové nejdou hned do útoku, ale pomalinku a nenápadně zkoušejí na dálku nejprve oslabit osobní elektromagnetismus nepohodlných jedinců a poté rozložit jejich psychiku tím, že jim rafinovaně podsouvají do mysli pocity strachu, beznaděje a vlastního zmaru. Pro své působení bohatě využívají složky vodního živlu nakažené temnářskými staroatlanskými rituály. Nechybí v nich ani rezignace na život, k níž byly v minulosti násilím donuceny některé klíčové vodní bytosti. Není divu, že tento styl temnářského působení ovládají právě ruští ezoterici. Vždyť Rusko patří k zemím, jež jsou nejvíce spjaty s vodním živlem a jeho emocionální podstatou. Prožil jsem tam vícero minulých životů a zvláště k rozlehlým lesům tajuplné sibiřské tajgy stále cítím silné citové pouto. Po linii ruských ezoteriků lze pak s trochou koumacího nasazení vystopovat klíčové nákazy ulpívající na vodním živlu jakož i zbytkové energetické kanály otevřené do Staré Atlantidy. A je zcela jasné, že čím víc zneužitých platforem vodního živlu bude uzavřeno, tím lépe půjde odtroubit ten staromódní a vyčpělý Věk Ryb. 

Aolian: Jak nám za humny zplesnivěl les

Díky, Aoliane, krásný článek!

Ahojky, srdečně zdravím do Budějovic. Teďka mi konečně trochu polevil pracovní frmoul, tak se postupně prokousávám novými příspěvky na Tvém webu a mám z nich radost :-)

Díky za ně, zvláště za ty, co jsou plné inspirace a kódů na další práci s transformačními energiemi.

 

Posílám taky něco k příležitostnému zveřejnění, týká se to především jednoho netradičního objevu, k němuž došlo včera v mladém lese za naší vesnicí. Jsou k tomu i čtyři fotky. V textu příspěvku by mělo být patrné, kam je vložit. Každopádně ta fotka v souboru slunicko.doc patří až na úplný závěr článku.

 

Přeju hezký zbytek měsíce

A.

Jak nám za humny zplesnivěl les

Zdá se, že v posledních čtrnácti dnech se klimouši opravdu nadřeli, aby nad naší krajinou udrželi hutný dekl z inverzní mlhy. Celé naše Opičí hory byly v té vyumělkované mlze ponořeny až po uši, jevily ovšem vehementní snahy vymanit se z těchto nedobrovolných pout a nastavit svou převážně lesnatou tvář slunku zastřenému hliníkovou clonou. Marně. Každá jejich snaha byla tvrdě pronásledována a ubíjena nebetřesným hlučením, ostrými závany přízemního větru a zvýšeným odparem vody z krajiny.

Ve čtvrtek 22.11. konečně přišla Změna. Ne že by u nás klimoušové velkoryse dovolili svit slunka, ale mlha blahosklonně povylezla výše a dokonce tam i lehce zeřídla. K odpoledním hodinám dokonce vyšplhala teplota po předchozích napůl mrazivých dnech na rekordních sedm stupňů nad nulou. Vynikající příležitost pro malou vyjížďku na kole do blízkého lesa.

Netrvalo dlouho a ocitnul jsem se na svém oblíbeném relaxačním místě nedaleko menší tajemné skalky, kudy prochází zajímavá energetická linie. Má celkem slušnou páru a pěkně se na ní dají pucovat přežilé staroatlanské obaly a platformy. Protentokráte však dostala přednost hustá odrůstající mlazina se smrky a modříny na protější straně příjezdové cesty. Na rezavé vrstvě opadaného jehličí se totiž bělalo cosi podivného a zcela neobvyklého. Takové prazvláštní bělavé fleky, které někde vypadaly jako jemná námraza, jinde zas zpodobňovaly chomáče vaty a na jednom místě mi dokonce připomněly pohled na chuchvalce pěny chrlící se z hasičské cisterny coby zlatý hřeb programu letního dětského dne v naší obci. Ať hloubám, jak hloubám, něco takového jsem doposud nespatřil v žádném lese…

Vnořil jsem se do mlaziny a zkusil pořídit nějaké fotosnímky:

V mladé kultuře vládla poněkud ponurá atmosféra a vzduch měl lehce zatuchlý zápach. Celé to tam bylo takové zaplesnivělé a nehybné. O plísních je známo, že pro svůj rozvoj upřednostňují hlavně zásadité prostředí. A jsou-li tyhle chomáče opravdu produktem nějaké plísně, pak to znamená, že na půdním povrchu nejspíš převažuje aspoň lehce zásadité prostředí. Že by důsledek nadměrného sprejování zásadotvorných látek do atmosféry a jejich následného spadu na půdní povrch? K tomu ještě speciální „zapařovací“ mikroklima dané nedostatečným provětráváním vzduchu v přehoustlé mlazině a možná i nepřirozeným mikrovlnným odpařováním vody z půdy. Když si vezmeme, že opadanka z jehličí je sama o sobě kyselinotvorná a jejím tlením postupně vzniká surový kyselý humus, takhle nápadně naplesnivělý povrch půdy je zde přinejmenším překvapivý. I s ohledem na tamní kyselinotvorné horninové podloží s rulami či svory. Určitou roli by v tom mohla sehrát i měnící se kvalita slunečního svitu kvůli zasprejované atmosféře. Nebo to klimouši prostě vzali útokem a testují na našich velkých širých rodných lánech a lesních hvozdech nové „biomutanty“ z lůna svých pavědeckých laboratoří?

Rozhodl jsem se, že příležitostně zkusím změřit pH půdy v oné zatuchlé mlazině a rozhodit sítě v okruhu svých známých ohledně přesnějšího určení svého nového objevu. Pokud máte nějaký tip nebo podobnou zkušenost, za obojí budu rád.

Shrnu-li svá poznání z letošních listopadových dní, ono je těch překvapivých událostí vlastně vícero. Ačkoliv navenek převládá pochmurné klima, je prostupováno něčím dynamickým, co motivuje k novým prožitkům, dodává bohatou inspiraci k práci, vyzývá k odkládání a rozpadu starých kousků duše, které přežily svou vlastní užitečnost a přitom se nenechá jen tak odbýt slabomyslnými pavědeckými klima-pokusy. Tenhle Element si směle a bez ostychu razí svou vlastní cestu a vybydlené záhrobní úrovně nechává s neobyčejnou lehkostí a elegancí bohatě zarůst statnými výhony vinné révy. Zároveň dokáže neutralizovat a sjednocovat protikladné síly a harmonizovat jejich působení. Je zde velká naděje, že se v jeho vyzařování podaří postupně znovusjednotit i násilně oddělené protikladné energie „svastiky“ (Hadí síly) po tisíce let zneužívané pro válečné účely a na podporu ego-rozumu.

V pozadí tohoto elementu, vytrhujícího z ospalosti současné doby elektrosmogové, je matně vidět slábnoucí a rozpadající se duše Staré Atlantidy, na kterou jsou „naroubovány“ všechny klíčové platformy stávajících iluzivních světů. K rozkladnému procesu staroatlanské epochy vydatně přispívají proudy neodbytné energie tryskající z Velké Sluneční fontány. Není divu, že několikavrstevné emocionální tělo Staré Atlantidy jim dává patřičně zabrat, je totiž celé skrz naskrz „prošpikováno“ speciálními rituály, které mu zakazují zemřít a neustále jej dopují energiemi Dechu Života. A ono je z toho chudák celé v depresi, neboť již potřebuje zemřít, aby spolu s ním konečně zanikly veškeré iluzivní světy nasměrované k sabotování pokrokových transformací v přírodním řádu. Však se dočká, odzasvěcovací rituály jsou již na cestě (:-) K životu nedílně patří improvizace a když kvůli klimoušům vybouchla část původního transformačního plánu naší planety, postupně je nahrazována jiným, pro který nejsou a nebudou stávající klimateroristické podmínky překážkou.

P.S. Dodatečně vřelé díky všem za povzbudivé a inspirující komentáře k mým předchozím článkům. Žel nestíhám reagovat kvůli velkému pracovnímu vytížení při dokončování letošních projektů. V prosinci snad vyzbyde více času na sepsání dalších vlastních zkušeností ohledně detoxikace těla i duše a rovněž i tak na sepsání některých netradičních událostí, které se mi přihodily v rámci mého antichemtrailsového odboje aneb „Co tě nezabije, to tě posílí :-)))))“

Každopádně teď je v našem antichemtrailsovém hnízdečku hlavní detoxikační hvězdou čerstvě nastrouhaný křen na všechny možné způsoby. Roste skoro v každém bordel-koutku naší vesnice a z jeho statných kořenů vyzařuje mimořádná chuť do života. A co se týče detoxu od sprejovaných nanočástic různých prvků, celkem obstojně pomáhá dobíjet si auru ionizátorem a skrz vlastní myšlenky si programovat svou DNA tak, aby tělo na tyto částice nereagovalo jinak než jejich pohotovým výkopem ze své přítomnosti. Občas také neuškodí vypít silný utrejch z koriandru, přesličky rolní či vilcacory a dny s ubývajícím měsícem zasvětit detoxu s tabletkami sladkovodní řasy Chlorelly.

A na úplný závěr trocha parodického humoru na téma „Slunce a klimouši“:

Milí klimoušové, ať děláte, co děláte,

Sluníčko vás nakonec stejně vypeče.