Aolian 21. duben 2013

Orgonet: 
Omlouvám se Aolianovi za týdenní prodlení publikace, prostě mezi těmi mnoha maily (asi tak 10x více, než dokážu zpracovat) mi jeho mail zapadl, i když má u mě prioritu ... ještě že se ozval znovu a připomněl se. 
Prosím všechny, kteří posílají jen odkazy, aby je radši dávali do komentářů (s popisem tématu! pouhé odkazy bez popisu se mi ne vždy chce zkoumat). Tak se ke čtenářům určitě dostanou, ještě týž den, a některé z nich třeba pak vyvěsím jako články. Jinak můžou u mě zůstat ležet v mailu a nedostanou se nikam.
Originální články a fotky samozřejmě pošlete mailem.

Jak jsem vyměnil romantické rozjímání za pořádný kyj
Aolian

1. V zajetí ledu a černých mágů

Blíží se polovina dubna a do naší pošumavské krajiny pomalým a lehce váhavým krokem vstupuje jaro. Tentokrát k němu přistupuji poněkud obezřetně, aniž bych sám věděl proč. Cosi mne však nutí nevrhat se po hlavě do prvních okamžiků nastávajícího jarního víru, nýbrž jej bez emocí sledovat z povzdálí a pečlivě vyhodnocovat situaci. Nu dobrá tedy, jarní romantika budiž odložena na neurčito, nebudu si dělat násilí v hysterických závanech přízemního technického prudivětru a pod náporem ukraválovaných čoudících letadel (:-))))))))))))))))))

Mezitím přichází kolega se zprávou, že nastala poněkud neočekávaná komplikace v některých lesních pracech, na kterých se máme letos podílet. Tam, kde je potřeba teďka nejvíc zabrat, stále drží zamrzlá půda s téměř souvislou několikacentimetrovou vrstvou ledu. Pozorně jsem ho vyslechnul a pak se odebral na jedno klidné místo v prosvětleném remízu. Tam jsem se všemi smysly pokusil soustředit na onu problematickou lesní lokalitu zakonzervovanou v ledu. Nikterak mne nepřekvapilo, když jsem v astrálu nad inkriminovaným místem zahlédnul skupinu černých mágů se speciálním technickým zařízením připomínajícím soubor kovových ladicích trubic. Ze zařízení vycházely směrem k půdnímu povrchu „studené“ paprsky skládající agresivní čárový kód. Ovanul mne z toho ledový dech. Sabotéři jara v akci! Tak hrr na ně! Sezval jsem početnou partu světlých astrálních bytostí zběhlých v oddémonizovávání černých mágů. Pod jejich působením, ke kterému jsem volně přidával energii, se technické zařízení rozpadlo na prach a povedená partička černých mágů prodělala hloubkovou proměnu. Se zatajeným dechem jsem sledoval, kterak z nich opadaly černé pláště, potom se třikrát přetočili ve vzduchu jako artisté při cirkusových saltech a za malý mžik se před mýma očima zjevili ve své pravé identitě. Rozpoznal jsem mezi nimi bytosti patřící ke klíčovým systémům našeho vesmíru, zejména specialisty na práci se zvukem.

„Odesílám vás tam, kam patříte,“ pronesl jsem klasickou větu a pokynul jim rukou na znamení, že jim žehnám k jejich zdárnému návratu do jejich Domácích úrovní. Očištěné bytosti se vydaly směrem k Vesmírnému orchestru, Velké Loretě a Velkému Zvonícímu háji. Tam už na ně čekaly skupiny nádherných Slunečních bytostí a s úsměvem je odvedly pryč z našeho vesmíru do svého domácího nadvesmírného Světelného centra. Z jejich počínání jsem vyrozuměl, že je potřeba odvést celou partu oddémonizovaných bytostí k pečlivému proškolení, po němž bude následovat přidělení nových pracovních úkolů prospěšných pro Celek.

Zbývá dodat, jak se vyvinula situace na oné lesní lokalitě zakonzervované do ledu. Příštího dne klimoušové velkoryse dovolili, aby teplota vzduchu zdárně povyskočila nahoru. Po ránu jsem se chvíli pral s novým záchvatem chřipky, pak mi ale najednou odněkud naskočila nová síla a mně bylo jasné, že to mám jít pořádně rozhýbat do lesa. Při vjezdu na lesní cestu nezapomenu „naoctovat“ sluncem prohřátou asfaltku a pak už hurá vzhůru do našich zatuchlých smrkových monokultur i vlídně prosvětlených dubo-bukových hájů. Jaké je mé překvapení, když na místě, kde včera operovala mrazící bandička černých mágů, není po nějakém ledu ani památky a veškeré práce probíhají naprosto hladce, bez špetky jakýchkoliv zádrhelů! Brzy se objevují moudré lesní bytosti a zalévají mne svým jasným žlutozeleným světlem plným lásky a chuti do života. Prožívám s nimi klidnou pohodu, moje fyzické tělo je plně zaměstnáno mechanickou prací a moje vlastní podstata? Poděs jeden, lítá si nad lesem, ale tohle teritórium je mu zjevně malé, neboť ho zanedlouho vidím, jak laškuje nad Roklanem se šumavskou bandou přírodních bytostí - príma vtipálků.

2. Unikátní detox naší planety

V lese jsem strávil tři příjemné dny plné pracovního zápalu i milých setkání se svými přáteli. Poslední den se mi však cosi nezdálo. Klimoušové se hlava nehlava pustili do výroby naplánované vychlazující umělé fronty. Na nebi nepřetržitě hlučely hordy sprejujících letadel a k tomu se udělalo horké dusno jak v létě před bouřkou. Něco je ve vzduchu, blesklo mi samovolně hlavou. Udělal jsem si pauzu na malé občerstvení a během něj jsem zahlédnul svým astrálním zrakem, kterak se na krajinu snášejí drobné lesklé částečky obsahující speciální nanočipy na programování emocí a mentálního stavu naší mysli. Tak teď už je mi jasné, proč mne v posledních dnech cosi vytrvale nutilo dopovat se kyselinou listovou, vitamíny B a lít do sebe čerstvé utrejchy z mladých kopřiv! Teď ale musím ještě něco vyvést se svou málo povedenou savčí DNA, jejíž sekvence obsahují spoustu volné paměti. A to znamená, že tyto sekvence jsou energeticky silně beroucí, snadno tedy nasají a vstřebají ze svého okolí vše, co je s nimi alespoň částečně stejnorodé. A jak se tak dívám na strukturu těch záměrně letecky rozprašovaných nanočipů, je mi jasné, že jsou účelově vyráběné přesně tak, aby zapadly do volných pamětí naší DNA (jak do typů klasické lidské DNA, tak i do dalších typů, které se vyskytují ve fyzických tělech inkarnovaných bytostí všech možných druhů). Však si temnářské elitky daly záležet na tom, aby savčí DNA měla pokřivené sekvence, přesně šité na míru jejich plánům na globální ovládnutí života na naší planetě.

V mžiku jsem přes svou mentální energii povypínal veškeré aktivní „savčí“ sekvence své DNA a ponechal v pracovním nasazení pouze základní sadu z pradávných druhohor. Druhohorní sekvence DNA se totiž vyznačují tím, že mají zaplněné paměti a jednoduše se do nich už nic dalšího nedostane. A navíc obsahují veškerá data nezbytná k tomu, aby se trvale udržovalo napojení na naše Domácí úrovně přes základní energetický paprsek světla coby nositele tzv. Vyššího vědomí. Když tohle funguje, dá se celkem v pohodě a bez úhony pracovat :-)

Přesto mne navečer přepadly mírné obavy, jak to bude dál. Kdoví jaké všechny jedy na nás sprejují a co všecko tady musíme dýchat za svinstva. Před usnutím se před mýma očima objevily scény nádherné lesní slavnosti s rozveselenými přírodními bytostmi. Překrásné, ale... Přenesl jsem se celou svou myslí k řídícím aktérům sjednocené pracovní party Strážkyně Univerzální předlohy přírody a Strážce životní síly.

„Milí přátelé,“ přihlásil jsem se ke slovu, „mám takovou námitku. Já vám tady sbírám data a nasazuju všecky svoje síly za lepší budoucnost naší planety a když potom vidím, co mi to sprejujou ti vykukové na hlavy za svinstvo, bere mi to motivaci dál pracovat. Vážně mě to pěkně rozčiluje, protože chci mít za každou cenu důstojné podmínky pro svou práci. Jinak s tím vším končím a požádám svoje Domácí, aby mě tady odsud odvedli pryč. Co nejdřív!“

Než jsem se nadál, prudce se mi rozjasnilo před očima a to, čeho jsem byl svědkem, mi málem vyrazilo dech. Jakobych stál v hvězdném prostoru naší sluneční soustavy a přede mnou ležela naše milá planeta Země celá zahalená do zářícího slunečního světla. Zahlédnul jsem skupinu několika velikých světelných bytostí, jak svými dlaněmi láskyplně uhlazují auru naší planety. Pak se s vážnou tváří postavily do kruhu a opakovaně pokynuly rukama směrem nahoru. S úžasem jsem sledoval, jak se na zemském povrchu naší planety rozkmitaly molekuly všech možných cizorodých látek včetně rozličných toxinů. Světelné bytosti znovu přiložily své dlaně do aury Země a vyslaly z nich směrem k zemskému povrchu zářivě zlatožluté paprsky. V ten okamžik začaly toxické látky sublimovat do vzduchu v podobě průhledných bublinek, které volně odcházely do kosmického prostoru. Byl jsem svědkem nádherné a elegatní proměny nebezpečných jedů na základní volnou energii!

Ve své vzrušující podívané se pomalu navracím zpátky sem, na zemský povrch a mohu si přitom zblízka prohlédnout okouzlující „dematerializační“ proměnu toxických radioaktivních částic na přírodní volnou energii. Dýchá se mi zlehka a padá mi kámen ze srdce.

Jedna z těch vznešených světelných bytostí mi s úsměvem říká: „Příště přijdou naši kolegové rozložit látky, kterými jsou násilně uspávány stromy, zejména ty starší, které sem převádějí energie Vyššího vědomí. Je potřeba to udělat, neboť pro stromy v Evropě nastává čas Velkého probuzení, bez něhož by se sem včas nedostalo Nové poselství pro zahájení dalšího pracovního cyklu na očistu naší Zelené planety.“

Světelná bytost měla nádherně zvonivý hlas, naslouchal bych mu bez ustání, cítil jsem, jak mi jemně pročišťuje auru a vlévá do žil nový optimismus. Radostné rozjímání však náhle střídá nečekaný šok. Na obzoru se objevuje útočná vesmírná loď a vysílá smrtící laserový paprsek. Následuje třesk a spřátelená světelná bytost se rozpadá na zlatavý prach. Vzápětí se však před mýma očima slavnostně otevře nádherně vyzdobená brána a v ní se objeví ona překrásná bytost, živá a zdravá, bez jediné známky zranění. Oči jí jen září a jemným hlasem ke mně hovoří:

„Nemusíš se o nás strachovat. My jsme i nejsme.“ Na důkaz svých slov se rozplyne ve zlatobílé bezbytostné fluidum. Stávám se nesmělým návštěvníkem jedné z fenomenálních nadvesmírných úrovní, kde se základní bezbytostné prasvětlo formuje do prvních náznaků bytostí zaujímajících určitý tvar v prostoru. Už chápu, že nějaká technika jim v žádném případě nemůže ublížit, protože pro jejich domácí časoprostor je prakticky nedotknutelná. Pokud někdo zaútočí na bytosti z této vysokovibrační světelné úrovně, které sestoupí do planetárního prostoru Země, aby sem mohly vnést svou láskyplnou pomocnou sílu, stane se toto: světelné bytosti bezpečně zmizí z planetárního časoprostoru zpět do své Domácí úrovně a vetřelci promítnou obraz o své domnělé zkáze (:-)))))) Po skončení útoku se v celé své kráse vrátí zpět a dokončí svou misi. Na útočníka jsou mezitím vyslány likvidační bojové jednotky, speciálně proškolené na vypořádání se s temnářskými záškodníky.

„Vy jste teda naprosté jedničky,“ povídám radostně světelným bytostem z úrovně Základního Prasvětla. „Myslíte tedy, že se nemám strachovat, když vidím, jak tady party zdémonizovaných škodilů vyvádějí psí kusy se svou technikou?“

„Dál se uč pracovat na jejich nápravě,“ zaslechnul jsem povzbuzující odpověď. „Technika nepatří k přírodnímu řádu, ale ještě tady bude nějakou dobu působit. Pomáhá to k tomu, aby si spousta bytostí uvědomila, co je pravý život a co jen laciné pozlátko.“

3. Jak dát planetě najevo, že ji máme rádi

Také vám připadá, že toho nabádání k romantickému rozjímání a rozplývání se v „duchovní“ lásce je už nějak přespříliš? To je pořád samé anděl sem anděl tam, a k tomu kupa planých slibů, jak už se brzy staneme součástí onoho kýženého božského ráje. Když jsem o tom nakousnul řeč při svém nedávném setkání se Strážkyní přírody, poslala mě s tím rovnou k šípku. Pak mi nechala před očima promítnout film o Velkém projektu bytostí z Centra vesmírné lásky (Centrální Ima Hoi). Tyto bytosti daly někdy před patnácti lety dohromady zajímavý projekt o postupném prozáření naší planety vysokovibrační láskou. Měly to vymyšlené tak, že s ustupujícím Věkem Ryb se naše planeta energeticky posune do pásma, kde na ni bude možné působit povznášejícími světelnými energiemi. Ve vibracích těchto energií pak postupně dojde k samovolné proměně nízkovibračního ztemnalého světa na mírumilný ráj prozářený světlem a láskou.

Přišla spousta nadšených pomocníků a radostně vetkala do aury naší planety světelnou síť, která měla převádět vysokovibrační energii do celé krajiny, do všech měst i menších sídel. Celý svět se měl začít probouzet k Velké bezpodmínečné lásce. V průběhu roku 2004 byla světelná síť nejprve poničena a pak zcela rozbořena společným působením astrálních černých mágů a haarpových zařízení. Spolu s tím výrazně zesílil tlak temnářských elitek na udržení naší společnosti v temnotách a v uctívání pomíjivých hodnot materiálního konzumu. Bohatá společenstva láskyplných víl, která sem přišla zjemňovat energie a otevírat vnímavým osobám jejich srdce, aby mohla plnými doušky přijímat povznášející sílu, byla pošlapána jedovatými pesticidními postřiky a temnými fantómy zformovanými z negativních emocí. Pamatuji si, jak jsem se v roce 2003 doslova vznášel v oblacích a měl pocit, že celý tenhle hloupý svět plný hrabivosti a násilí se prostě chtě nechtě musí zhroutit. Po rozboření světelné sítě jsem si doslova připadal jak sražený na kolena, bez motivace dál pracovat, chvílemi se mi snad ani nechtělo žít... Sesypalo se na mě celé moje zabedněné příbuzenstvo, pečlivě přeprogramované temnáři na šíření agresívních nízkovibračních energií do éteru.

No, přežil jsem to a vystřízlivěl z jakýchkoliv idejí o tom, že k vyléčení tohoto světa postačí prostá láska. Nakonec jsem za tu zkušenost rád, protože mě to naučilo více se spoléhat na vlastní sílu a naivně neočekávat žádné ohromující změny. Naučilo mě to neptat se na budoucnost, ale ptát se, co já sám můžu udělat pro to, aby se věci posunuly k lepšímu. Vím, že bytosti z Centra vesmírné lásky to se svým Velkým projektem myslely dobře, vrhly se do něj však naprosto zaslepeně a zcela ignorovaly důrazná varování svých zkušenějších kolegů, že temnáři udělají cokoliv, aby se nemuseli vzdát svého dobrého bydla.

„Museli jsme to nechat proběhnout, aby sami poznali, že jejich projekt byl ideologický,“ sdělila mi na závěr mého poznání Strážkyně Univerzální předlohy přírody. V tu chvíli jsem pochopil, že láska je sice krásná věc, avšak také velice křehká, takže pokud nemá za sebou pořádnou armádu bojovníků s obušky, holemi a údernými kyji, snadno skončí potupně pošlapána na smetišti.

„Z toho projektu ale nic nepřijde vniveč,“ pokračovala s úsměvem Strážkyně přírody, „díky němu jsme získali mnoho cenných poznatků o psychologii a bojových strategiích temnářů. Pomáhá nám to vyvíjet patřičná protiopatření. Také se ukázalo, kdo všechno je ochoten hlavním temnářským vůdcům přisluhovat a jakým způsobem.“

Měl jsem samozřejmě radost, že na tento projekt nebyly vsazeny všechny síly života, nýbrž nakonec spíše posloužil jako léčka na temnáře. I teď se ještě jede nanečisto a zkoumá se bojový potenciál temnářů. Každý z nás má díky tomu příležitost nadále pracovat na svém osobním vývoji a učit se čelit nepřízním stávajícího přechodně ztemnalého světa. A jelikož se temnáři ze všeho nejvíc bojí rány, nikterak se neostýchejte jim tu a tam nějakou přišít, pokud vám budou bránit ve vašem osobním vzestupu nebo je přistihnete, jak šikanují vaše okolí.

Rád posílám naší planetě lásku, teď už ale vím, že bude mít větší působnost, pokud si zároveň s tím budu vizualizovat obří kyje, kterak rozbíjejí tu naleštěnou haarpovou plazmu nad naší planetou. V mentální vizualizaci je síla a když se dělá buchy buch do té plazmy, temnáři potom skáčou několik metrů vysoko (:-))))))))))))))))) Vadí jim to přímo ukrutánsky. Mentálním rozbíjením technicko-chemické plazmy totiž umožňujeme dynamičtější výměnu energií i bytostí mezi naší planetou a okolním hvězdným prostorem. Také usnadňujeme vstup spoustě světlých bytostí, které sem potřebují vnést celé sady klíčových energetických kódů. Jedná se především o kódy na výstavbu výkonných rozkladných zařízení. I bytosti z Centrální Ima Hoi už naplno pochopily, že energie jemné a mírumilovné lásky najdou nejlepší zúročení tam, kde se nejdřív pořádně vykydá balast a radikálně rozloží staré válečnické obaly.

4. Fenomenální rozkladný proces zvaný Zpětná metamorfóza

Před rokem mi došlo, že temnáři pro zakonzervování svého pasystému již dříve vymysleli přímo kulišácký projekt, který obratně schovali pod středověký církevní patriarchát. Přes vykradenou sílu pracovní skupiny Strážce Dechu života (Vivio) nechali naši planetu zapečetit tímto svévolně naprogramovaným zákonem: „Zdejší vývoj je plně v rukou božích a nikdo zde nesmí nic podnikat, protože jedině Bůh sám má právo zasahovat a jednat. Jedině Bůh sám rozhodne o tom, kdy nastane boží soud a temno bude ve svrchované vůli boží svrženo do propasti. Děj se vůle boží, ó pane, všichni jen tobě musí být bezpodmínečně podřízeni a oddáni! Navěky věkův, ámen!“

Hezky a důmyslně vymyšleno, zvláště pokud se při své práci dobereme ke zjištění, že onen Bůh je pouze holografický projekt a nástroj k upevnění moci temnářů. Takže to tady dřív všechno obroste mechem než se onen bůh milostivě rozkývá s tím něco udělat. Zatímco celý Život je neustále v pohybu a dynamicky skrze krouživé pohyby buduje nebo rozkládá, podle základního určení jednotlivých pracovních řetězců a skupin, holografický bůh církevního patriarchátu strnule sedí na trůně jako nějaký invalida a nechává se bez ustání velebit svými neméně holografickými archanděly (:-)))))))))))))))))

Bylo mi z toho všeho do smíchu, při pomyšlení na to zapečetění naší planety mi ale zmrznul úsměv na tváři. Vždyť to vlastně neznamená nic jiného než totální degradaci práce všech, kteří usilují o zlepšení životních podmínek na naší planetě. Nikdo tu nesmí s ničím hnout, každý musí jen pokorně čekat na to, až to milostivě zařídí nějaký bůh... To je teda prvotřídní pitomost! A pro mou vypečenou pracovní partu to znamená jediné: zkusit od téhle temnářské kulišárny odpečetit celou naši planetu. Příležitost se naskytla poměrně brzy a bylo mi při ní umožněno poslat na likvidaci všech těch nesmyslných pečetí celou údernou bandu erudovaných bytostí z Univerzálního Rozkladu.

Od té příhody uplynulo několik měsíců a jednoho dne mi bylo slavnostně ukázáno, že vývojový cyklus naší planety se pomalu ale jistě přehoupnul z Výstavby do Rozkladu. Třikrát hurá! Vždyť tento kýžený okamžik (tzv. obrat světů) měl nastat už ve 30. letech minulého století, máme tedy několik desetiletí zpoždění...

Obrat světů směrem od Výstavby k Rozkladu, to je přesně ono, co teďka nejvíc potřebuje naše planeta, aby se zbavila veškerého starého balastu. A nejen to: je přímo radost dívat se, jak se tím urychlilo a zkvalitnilo očišťování zdémonizovaných bytostí a uzavírání nežádoucích časoprostorových trhlin. S nadšením sleduji, jak jsou pokřivené a přeprogramované bytosti zcela nenásilně podrobovány tzv. Zpětné metamorfóze.

Mám před sebou černého mága, který svévolně sabotuje práci světlých bytostí a když vyslovím tuto větu: „Podrobuji tě zpětné metamorfóze,“ začne před mýma očima pozpátku v rychlém sledu měnit svou podobu do všech vizáží, kterými prošel během svého osobního vývoje od současnosti až do dob dávno minulých. A zpětná metamorfóza běží jako jedna souvislá řetězová reakce přesně do onoho osudného okamžiku, kdy dotyčná bytost prodělala propastný pád do temnot (obvykle k tomu došlo ve víru pradávných andělských válek). Na konci celého tohoto metamorfního procesu přijde malá pauza se zábleskem a pak se metamorfovaná bytost jakoby znovu „narodí“ do své původní pravé podoby. Nemá už v sobě nejmenší pokušení být nadále černým mágem, naopak každá molekula jejího těla je naplněná touhou vrátit se zpátky ke své domácí práci, ke svým blízkým, do svého Rodného Domova.

Asi před dvěma týdny jsem byl svědkem dalšího překvapujícího zjištění. Jedna známá mne poprosila, abych zkusil vyčistit minulost u jejího nejstaršího děcka. Soustředil jsem všechny síly a zanedlouho se mi ukázalo, že její synek je stále ještě jednou nohou ve Staré Atlantidě... Zjevil se mi tam v podobě polofanatického vědce, který dává do chodu nějaké docela rizikové technické zařízení. Celý ten stroj vypadal přímo ďábelsky; na všechny strany z něj lítaly divoké blesky jak v nějakém sci-fi hororu. Požádal jsem o pomoc své průvodce a z astrálu se ozvalo:

„Je libo zpětná metamorfóza?“

„Cože?!“ vykřiknul jsem málem nahlas. „Zpětná metamorfóza technického krámu?“ (:-))))))))))

„Jen to zadej,“ zněla klidná odpověď provázená bezprostřední výzvou: „A dobře se při tom dívej, co se bude dít.“

Nu tak dobrá, ať je tedy po vašem, pomyslel jsem si a zadal zpětnou metamorfózu toho „bleskometu“. Teď přišla teprve podívaná! Stroj se zastavil a samovolně se začal rozpadat na jednotlivé součástky. Z těch se napřed vysypala hromádka prachu a pak se začaly proměňovat – pomalu ale jistě... jsem celý tumpachový z toho, co vidím a začínají se mi silně potit nohy... Vždyť ony se ty technické součástky začínají měnit v drobné mořské živočichy!!! Najednou mám před sebou hejnko menších pestrobarevných rybek, mořského koníka, medúzku, i nějaký ten trilobit se tu najde jakož i dvě larvy vodního hmyzu (:-) Staroatlanské pobřeží s rozpadajícím se strojem začínají postupně pohlcovat vody z druhohorního moře a všichni ti vodní tvorečkové do nich radostně vplouvají. S údivem se za nimi dívám a žehnám jim k návratu do jejich Domácí Říše.

Tahle Velká událost mne dovedla k malému zamyšlení nad celým tím slavným Věkem Ryb. Stará Atlantida s „vyspělou“ technikou? Zní to hezky, ale na tu výstavbu techniky byl docela drze ukraden a spoután pořádný kus duše Vodního světa. Násilná technická metamorfóza vodních živočichů – to jen stěží bude bohulibý počin, který by souzněl s pravidly přírodního řádu.

5. Mezery v potravním řetězci Velké Vodní říše

Asi za týden přichází další zjištění týkající se Duše Vodního živlu. Při jednom větším čištění staroatlanské minulosti jsem svědkem přespřílišně pasivního přístupu vodních bytostí vůči temnářským silám. Kamarádi, povídám si jen tak pro sebe, kdepak vy vlastně máte svou domácí jangovou sílu pro pořádný úder proti temnářům? To je pořád samý soucit, pasivní láska, přebírání negativních emocí na sebe, sklony ke zhoubnému sebeobětování, které stejně nikdy nic nevyřešilo, akorát dalo temnářům další posilu k jejich bezuzdnému řádění. Milí zlatí, vždyť vy jste vůči tomu temnu doslova celí takoví impotentní. Tomu se tedy musí radikálně přijít na kloub!

Najednou cítím, že mi někdo otevírá astrální bránu k novému Poznání. Před oči mi naskočí pohled do celé té nádherné říše Vodního světa. Chvíli se kochám bohatými společenstvy rozličných vodních rostlin, pak si s obdivem a uznáním prohlížím veliké dravé ryby. Na můj vkus jsou však nějak málo pohyblivé, u mnohých by se dalo přímo říci, že spí. A hele, už myslím, že vím, v čem je zádrhel. V celé vodní říši je totiž nějak dost silně málo drobných živočichů a dravé ryby jsou unavené, protože mají nedostatek potravy. To je ovšem tedy pěkný průšvih, protože právě dravé ryby jsou význačným nositelem silné jangové energie potřebné pro celostní imunitu a vyvážený energetický stav vodního systému. Bez jejich aktivní přítomnosti převažují v celém ekosystému jemnější jinové energie a vodní svět vypadá na první pohled ospale, pasivně a nemá dostatek síly vzdorovat negativním jevům zvenčí.

Kde však ty drobné vodní živočichy najít, aby došlo k nápravě celého potravního řetězce? Kuky kuk, aha, už vás vidím, černí mágové vás „zapověděli“ do minulosti. Tak pojďte hezky sem k nám, do Přítomnosti. Vždyť je vás tady potřeba jako sůl. Otevírám té milé drobotince velkou světelnou bránu a radostně se dívám, jak se v celých hejnech hrnou do Velké vodní říše. Vtom se odněkud vynořila skupina půvabných mořských strážkyň a dala pokyn dravým rybám, že období jejich velkého spánku a hladovění je u konce. Sotva jsem to všechno stačil prožít a už se přede mnou objevil velký vodní elf. V ruce držel berlu zakončenou pěkně urostlým krystalem a prohlásil:

„Aby měly dravé ryby dostatek potravy, je potřeba osvobodit další tuhle drobotinu, hlavně tu, co byla zakleta do staroatlanské techniky.“

Náhle jsme společně stáli před branami pradávného astrálního staroatlanského města plného všelijakých technických oblud. Abychom k nim mohli proniknout a zmetamorfovat je zpátky na vodní breberky, bylo napřed nutné zlikvidovat souvislý temný příkrov nad městem. Teprve poté se nám veškerá technika stala volně dostupnou. Vodní elf se zaradoval a zeširoka máchnul svou berlou. V tom okamžiku se začala technická zařízení hromadně rozpadat a proměňovat v rozradostnělá vodní zvířátka, která v celých houfech postupně odplula do Velkého druhohorního oceánu. Společně s vodním elfem jsme pak podobným způsobem „zmetamorfovali“ dávnou techniku ještě v několika dalších staroatlanských městech.

Přeji Duši Vodního živlu, aby se brzy zotavila ze všech neduhů, které ji postihly během ztechnizovaného Věku Ryb. Ať žije globální Zpětná metamorfóza všeho, co se kdy odklonilo od přírodního řádu!