Sobotní padesátka

Nejde o 50 km pochodu, nýbrž o počet rozdaných TB. Povím zde, jak vypadá takový gifterský výlet. Kdo říká, že orgonit je podezřele snadné řešení, tak nikdy si nikdy neulepil ruce od pryskyřice a neběhal s batohem po horech a dolech. Ale taky nikdy nepozná, jak úžasný zážitek je konfirmace (potvrzení, ověření) účinku... Jednou mě to rozbrečelo, to když původně špinavý rybník byl za tři neděle najednou průzračný... tak úžasný prostředek jako orgonit nám byl svěřen...
Toto řešení je tedy značně namáhavé, ale současně velká psina ... Už dlouho mě nic tak nebavilo jako orgonit. (Navštívená místa moc nejmenuju, chápete proč, i když je to vlastně skoro jedno...)

Takže: v sobotu ráno mám náhle chuť něco podniknout. Vzpomenu si na některé neobdarované oblasti a už plánuju výlet. Tentokrát se mimořádně připravím - vypíšu si na starou obálku čísla silnic, vesnice a města, kterými chci projet (v malých vesnicích se snadno ztratí směr). Ovšem tuším, že to pravděpodobně bude úplně jinak ...

Kouknu se ještě na satelity, co se k nám blíží za mraky. Vypadá to fakt na déšť, žlutá oblačnost je nad námi nahromaděná jako pěna na potoku, a nad Itálií už začali stříkat bílé koláče bouřek a hodlají, jak slibovali, pokračovat nad celou (střední) Evropou. Tlak je patřičně nízký, čili déšť by byl podle pravidel, ale k normálnímu tvoření bouře není důvod, ani z horka, ani frontálních. Nevadí, bouřek se nebojíme. Akorát že v takovém počasí nemůžu počítat pro velmi silnou vrstvu mraků s nápadnými konfirmacemi (vyjasněním či tak), bude to asi menší, ale zase na mě nebudou vidět "kontrolovací" letadla.

Tak sbalím tašku s TB, přihodím ještě tucet pro všechny případy, vezmu svačinu, počkám na zelenou tatvu, kvůli snadnější cestě, svěřím se svým přírodním bytostem (PB) a jedu na to. Jo a důležitá věc: poprvé se mnou jede nový velký Power Wand, takže tuším, že moc nezmoknu.

Cesta mě vede kolem naší jaderky. Tady nic neplánuju, kolem už je rozdáno, ovšem vše v uctivé vzdálenosti. Přece jenom, človek má trému z té mohutnosti a odpovědnosti a jestli ho nechytnou a tak, tak se drží zpátky... No a dneska jedu s čistou hlavou, s vypnutou myslí, práce mě čeká až hodný kus dál. A tu zapracují PB a našeptají mi: Klidně tam zajeď na hlavní parkoviště. Tak to udělám, a paráda: o kousek dál na kopečku pěkný kostel s hřbitovem, energetické místo. Pod budovami ve svahu upravený park a kaskáda tří rybníčků se zlatými rybičkami - příjemné místo. Aha, to jsou ty rybičky, co prý mívají u jaderek, a když plavou břichem nahoru, tak už je skoro na všechno pozdě... Tak si rybičky užijte dárečky.... A jsou tam i další velmi příhodná místa ... prostě bylo jasné, proč mi řekli vzít ten tucet TB navíc. (Blahořečím O., který mě ubezpečil, že hnědé TB nelze najít hledačkou kovu.)

Pak mě PB dovedou (taky mimochodem) ke dvěma objektům, k nimž tuhle celá moje inteligentní mysl nebyla s to najít cestu a musela se spokojit s tím, že jim nadělila opodál do řeky. Což je OK, ale není nad to podívat se férově věži zpříma do očí a požádat o spolupráci... navíc se ukázalo, že to je místo s krásnou vyhlídkou...

Dále byla v plánu cesta kolem řeky a využití všech přístupných míst. To celkem vyšlo, problémem se někde ukázalo, že na přístupných místech jsou rybáři, které naštve, když jim tam lezete a plašíte ryby, natož abyste něco hodili ... Trik: Rybář se dívá na řeku a ne na vás (už si vás prohlíd). Tak hodíte, a pravíte: Jé, viděl jste, to byl ale kapr! :-)))
Jedno podle mapy přístupné místo ukázalo jako sice přístupné, ale na skále asi 100 m nad hladinou ... ten TB se asi rozbil. Ale byl to objev dalšího nádherného místa, s historickým husitským kostelíkem, energetické místo...

(Co do počasí, to se drželo, nad mou hlavou pořád trochu vykukoval kotouč slunce, na skále malinko zamžilo.)

Další přístup k řece mě protáh, cesta nevypadala důvěryhodně pro auto, takže bylo odstaveno předčasně, a ono to bylo jestě dost daleko ... ale povedlo se.

Pak se to trochu zamotalo ve vesnicích, které se napojovaly na síť TB většinou přes své požární rybníčky. Načež se ukázalo, že jsem co by kamenem dohodil od jistého okresního města. Přitom v plánu bylo úplně jiné město. Ale když si mě teda přitáhlo, jedu tam.

V dohledu se totiž ukázala zajímavá rozhledna na vrcholu lesnatého kopce, nepochybně ochotná spolupracovat. Jak se tam dostat? Vím, že k takovým stavbám vedou vždy silnice někdy lepší kvality než D1 (ne tak široké). Problém je na ně přijít. Buď si to doma najdete na earthu, ale pak to netrefíte, nebo na to jdete intuicí, což je skoro nejlepší. A někdy je výhodnější neobjíždět "horský hřbet" a nehledat silnici (může být zahrazená apod), nýbrž provést co nejkratší přímý výstup. Takže mě PB opět nevím jak spletí lesních cest zavedli k jakémusi rekreačnímu středisku, které bylo odzdola vidět. a odkud byl jen kousek přímého výstupu nahoru. V cestě stála sice asi dvoumetrová ohrada, ale měla díru ... ukázalo se, že nejde o rozhlednu, ale střežený objekt za ostnatým drátem. (Silnice tam vedla perfektní.)

Na závěr dne si tedy dáme okresní město. Neznám to tam, ale moje bytosti mě opět zavedly přímo k řece, kolem níž je krásná mnohakilometrová procházka, a skoro všechny střešní/komínové sestavy hned vedle řeky... Během procházky se zahušťovaly mraky, až se tahaly břichem po zemi ... (také novinka: za starých časů se mraky tahaly břichem po zemi až v mnohem vyšších nadmořských výškách) pak se spustil déšť, takové střední/vyšší intenzity. Trval tak 20 min., tím se vše pročistilo a atmosféra tam byla fakt nádherná... (Nahoře burácela "kontrolovací" letadla každou chvilku, musela být hodně nízko, když byla tolik slyšet. Oni dobře vidí/měří, jak jim ty mraky odshora rychle "tají".) (Na satelitu pak bylo vidět, že kolem 16.00 nastříkli vysoký bouřkový koláč nad velkou částí Čech).

To už moje nohy cítily ty kilometry pěšky, celkem určitě 10 - 15 km...
Tak jedu domů. Ještě zbyly nějaké dárky ... tak si mě přitáhla (dříve netušená) vedlejší silnice vedoucí možná po 10 km po břehu vodního toku - ideální pro gifting. Tam sice nebyly věže, ale je třeba/dobré, aby TB v krajině byly propojeny a "viděly na sebe". A řeka roznáší orgon daleko po celé krajině.

Poslední kousek dostala "rozhledna" u hlavní silnice, o které dlouho vím a na kterou se zatím nedostalo ... Tak se divím, jak to přesně vyšlo, ale vlastně se nedivím...

Cestou domů trochu pršelo, trochu se dělalo modré okno...
A hned po příjezdu se ukázala duha - určitě dobré znamení - snad to způsobily moje přírodní bytosti?
Poučení z tohoto doufám vyplývá, ale pro jistotu ho ještě zopakuju. Jakmile člověk chce řešit a perfektně plánovat věci pouhým svým rozumem a snahou, často to nefunguje. Jakmile se odevzdá, nechá věci plynout, vyprázdní mysl a nechá se vést vyšší inteligencí, dokáže mnohem více. Jogíni říkají: Naham karata. Já nejsem konající.