Jak reagovat na odpůrce konspiračních teorií

Díky několika čtenářům, kteří mi zaslali odkaz na zajímavý článek.

Argumenty jsou to výborné, ale v praxi je metoda diskuse podle mého názoru v českých poměrech nepoužitelná. Ve světě byste měli šanci, odpůrce by si v klidu poslechl vašich 5 - 10 moudrých vět, a pak by slušně reagoval, nebo sklapl ... Ale typický neprobuzený občan ČR rozhodně tu trpělivost nemá, po prvních vašich slovech vás počastuje nevybíravými slovy a dále neposlouchá, natož aby o tom ještě přemýšlel ...

Nicméně, třeba se vám přece jen naskytne příležitost tyto formulace použít, jsou opravdu dobře sepsané.

Jak reagovat na odpůrce konspiračních teorií

Zdroj:
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/2134-jak-reagovat-na-odpurce-konspiracnich-teorii, 16. 5. 2013

„Mluvíš jak zastánce konspiračních teorií.“

ODPOVĚĎ: „Zastánce konspiračních teorií? Řekni mi popravdě, kde jsi tento termín slyšel... v televizi? (Smích). ... Pojďme si to objasnit. Myslíš si, že lidé, kteří jsou u moci, nejsou schopni páchat zločiny a lhát veřejnosti? Vážně jsi tak naivní?“ (Smích).

„Netvrdím, že vlády nelžou, takové spiknutí by se ale muselo týkat 100 procent lidí. Něco takového se nedá utajit.“

ODPOVĚĎ: „Máš naprostou pravdu. Souhlasím s tebou na 100 procent. Tak velké spiknutí se nedá ututlat. Proto o tom vím! Musíš ale pochopit, že oni vlastně nemusí nic tutlat. Dokonce i s vědrem, které na některých místech teče, se dá přenášet voda! Potřebují jen obalamutit 80 procent lidí, což není takový problém, když ovládáš hlavní televize a noviny. Těch 10-20 procent, kteří si to uvědomují (a ještě méně těch, kteří se o tom odváží mluvit), lze velmi snadno odsunout na okraj společnosti a dát jim propagandistickou nálepku „zastánci konspiračních teorií“. Oněch 80 procent lidí nebude brát jedince s kritickým uvažováním nikdy vážně, protože chtějí patřit k většině. Říká se tomu syndrom skupinového myšlení. (*Poznámka: Když říkáte „zastánce konspiračních teorií“, zvedněte vždycky ruce a prsty naznačte sarkastické uvozovky).

(Trik s výsměchem) „To je k smíchu (obrací oči v sloup). Vážně tomu nesmyslu věříš?“

ODPOVĚĎ: „Můžu ti dát osobní otázku? (Vyčkejte, až řekne „ano“) Považuješ se za otevřeného, kriticky uvažujícího člověka – ano, nebo ne? (vyčkejte, až řekne „ano“) Tak jak se můžeš vysmívat mému názoru, když ses tím tématem nezabýval ani 10 minut? Je to trochu ignorantské, nemyslíš?“ (Vyčkejte na odpověď).

„Ne všechno, co se děje ve světě, je spiknutí!“

ODPOVĚĎ: „Ano, stejně tak se ale nedá říct, že NIC není spiknutí. Nemyslíš, že bychom měli každý případ posuzovat indivudálně, s otevřenou myslí?“ (Vyčkejte na odpověď).

„Vlády jsou tak neschopné, že nedokážou ani doručovat poštu včas nebo mít vyrovnaný rozpočet. Takových spiknutí nejsou prostě schopné!“

ODPOVĚĎ: „Musíš rozlišovat mezi svým neschopným, natvrdlým poslancem či senátorem a lidmi v pozadí. Temné síly, které režírují tyto události, dovedou velmi sofistikovaně své záměry realizovat a utajit. Vezmi se například Projekt Manhattan. Stovky nejlepších světových vědců byly celé měsíce zavřeny v poušti, kde pracovaly na vývoji atomové bomby. Tento komplot byl tak utajený, že když zemřel Roosevelt a jeho nástupcem se stal Truman, Rooseveltovi poradci jej museli informovat o existenci projektu! Jak vidíš, temné zpravodajské elementy v pozadí vlád jsou VELMI schopné!“

(Trik s chybějícími podrobnostmi) „Jestli to bylo spiknutí, vysvětli mi, jak to celé provedli.“

ODPOVĚĎ: „Nemám všechny kousky této skládačky. Mám jich ale dost na to, abych VĚDĚL, že verze vlády-médií je lživá! Představ si, že ti dám puzzle se všemi kousky a řeknu ti, že na obrázku je pláž na Hawaji. Jenže když poskládáš 30 kousků, zobrazí se ti lední medvědi, zasněžené hory a lidé v kožiších. I když ti ale bude ještě 70 kousků chybět, budeš jich mít dost na to, abys VĚDĚL, že na obrázku NENÍ pláž na Hawaji. S řešením konspirací je to stejné. Nemusím znát všechny detaily, poskládal jsem ale dost kousků skládačky na to, abych věděl, že oficiální verze je nepravdivá. Dává ti to smysl? (Vyčkejte na odpověď).

„No a? To, že se něco stalo nebo že někdo něco řekl, ještě neznamená, že jde o spiknutí. Vytváříš si teorii spiknutí na základě několika náhod.“

ODPOVĚĎ: „Kdyby se jednalo jen o několik náhod, souhlasil bych s tebou. Když ale zaznamenáš sérii 10, 15 nebo 20 různých odchylek od normálu, podle zákonů statistiky se NEMŮŽE jednat jen o „náhody“. Když budeme třeba hrát kostky a já hodím vítězných „7“, neznamená to, že moje kostky jsou cinknuté. Jedná se jen o pravděpodobnost 1 ku 6. Když ale hodím „7“ osmkrát po sobě, půjde o pravděpodobnost 1 ku 150 000. Musel bys být blázen, kdyby sis myslel, že ty kostky jsou v pořádku! Vyznáš se v teorii pravděpodobnosti, nebo ne?“ (Vyčkejte na odpověď).

(Trik s chybějícími důkazy) „Místo toho, abys mi povídal o nějakých historických událostech, měl bys mi předložit nějaký důkaz, že šlo o spiknutí. Dej mi aspoň jeden důkaz.“

ODPOVĚĎ: „Chceš mě nachytat! Když ti dám „aspoň jeden důkaz“, okamžitě toho využiješ a odmítneš to jako „náhodu“. Chci ti předložit DVACET DŮKAZŮ! Jenže ty jsi ve svém uvažování příliš zatvrzelý na to, abys celou věc dokázal posuzovat globálně! Nepustíš si ani video na Youtube, natož aby sis o tom něco přečetl! Doufám, že se nikdy nestaneš porotcem u soudu! Stačí ti přežvýkané mediální zkratky. Dokud nebudeš ochoten věnovat alespoň několik hodin studiu daného tématu, budu s tebou ztrácet čas. Proč se tak bojíš se tomu věnovat? (Vyčkejte na odpověď).

„Kdyby to byla pravda, média by po tom šla! Bylo by to na titulních stranách všech amerických deníků.“

ODPOVĚĎ: „Média, vláda, mezinárodní bankéři, Hollywood a akademická obec, to všechno je jeden velký incestní systém. Média jsou součástí spiknutí, tak proč by ti měla sdělovat pravdu?“ (Vyčkejte na odpověď).

„Není možné zkorumpovat tolik lidí. Museli by v tom „jet“ všichni politici a reportéři, aby se to mohlo ututlat.“

ODPOVĚĎ: „Korupce nepřichází z vnějšku, ale postupuje od vyšších pater k nižším. Když se majitelé velkého média rozhodnou, že určité téma bude ignorováno nebo naopak medializováno, zbytek organizace se tomu podřídí. Jestliže se některý z reportérů postaví šéfům na odpor, přijde o práci a octne se na černé listině. Pamatuješ si případ Helen Thomasové? Po 50 letech, kdy byla zpravodajkou z Bílého domu, ji odkopli jako psa, protože veřejně kritizovala Izrael. Stejný systém zastrašování funguje i ve vládě a v akademickém světě.

„To je šílené. Nevěřím konspiračním teoriím.“

ODPOVĚĎ: „Nevěříš, nebo NECHCEŠ věřit? Je v tom velký rozdíl. Lidská mysl je plná různých komplexů. Jedním z nich je snaha schovávat se před nepříjemnými pravdami. Bojíš se, že kdybys o tom přemýšlel, došel bys k tomu, že je to pravda. A největší strach máš z toho, že když se mnou budeš souhlasit, i ty dostaneš nálepku „zastánce konspiračních teorií“. Je to STRACH, co ti brání otevřít svou mysl a nechovat se jako ovce. Začni se chovat jako chlap a zkus o věcech víc přemýšlet!“

„Konspirační teorie jsou vlastní nevzdělaným lidem, protože jim přinášejí zjednodušující odpovědi na složité otázky.“

ODPOVĚĎ: „Je to přesně NAOPAK! Zkoumání konspiračních teorií vyžaduje nejen mnoho času a studia, ale i logické a kritické myšlení. Intelektuálně leniví lidé, jak jsi ty, raději spolknou a papouškují jakoukoli zjednodušující báchorku, kterou jim televize naservíruje. Pochybuješ vůbec někdy o tom, co ti tvrdí v televizi?“ (Vyčkejte na odpověď).

„Lidé mají rádi konspirační teorie, protože je uklidňují.“

ODPOVĚĎ: „Zase je to přesně NAOPAK. Je mnohem jednodušší věřit tomu, že se tragické události odehrály přesně tak, jak říkali v televizi, než věřit monstrózním spiknutím, na která nemáme žádný vliv. Myslíš si, že mě těší věřit tomu, že takové zlo existuje? Domníváš se, že mě baví, když se mi posmívají příbuzní a přátelé? Zkus to vzít z mého pohledu, život „zastánce konspiračních teorií“ je občas dost těžký!“

„Nevěř všemu, co si přečteš na internetu.“

ODPOVĚĎ: „Nevěřím všemu, co si přečtu na internetu. To ty zjevně věříš všemu, co vidíš v televizi! Věřím jen tomu, co lze ověřit a co je v souladu s mým logickým myšlením. Krása internetu, na rozdíl od televize, kterou tak uctíváš, spočívá v tom, že na internetu jsou prezentovány všechny aspekty daného tématu. Díky tomu může člověk s kritickým uvažováním dojít k tomu, co je pravda. Televize ti tuto možnost nedává. Opravdu věříš tomu, že ti média poskytují celý příběh? To jsi tak naivní? (Smích) Pamatuješ si na tu pohádku o zbraních hromadného ničení v Iráku? Média nám tu lež doslova vnutila. Proč tedy věříš tak slepě médiím a internetu ne?

Překlad: Tomáš Piňos

Zdroj: zengardner.com, 15. 2. 2013