Ve víru
klimateroru a jiné zážitky
Uměle urychlené jaro pro mne znamenalo rychlý start do
letošní terénní sezóny. Jelikož se téměř neustále pohybuji venku, rychlým
tempem se hromadí mé zážitky s klimouši. Proto jsem rád, že mi při té
pracovní honičce vyzbyla trochu času sesmolit nový příspěvek o svých akčních
zážitcích.
1. Z extrému do extrému
Tak by se dal charakterizovat letošní uměle modulovaný
průběh jara u nás v západním Pošumaví. Klimoušové nejspíš najeli na
strategii skokových oteplení, která vždy vyprovokují rychlý rozvoj vegetace.
Poté se v televizní předpovědi objeví hláška, že příroda má náskok a
v průběhu následujících dnů se obvykle dost podstatně ochladí. Teploty
vzduchu jsou šolíchány na nemastném neslaném průměru v okolí pěti až
deseti stupňů, což utlumí další rozvoj vegetace. Po zhruba dvou až třech
týdnech přijde nové nárazové oteplení, které kvaltem popožene rostlinstvo o
další obrovitánský, přímo stachanovský skok – a poté opět následuje útlumové a
uspávající zchlazení.
V první polovině dubna se krajina kolem nás ocitla pod
opakovaným atakem uměle vyrobených mrazů. Ještěže týden předtím jeden ze
sousedů vyrazil na aktivní prořezávku větví do své přehoustlé mladé smrkové
monokultury. Dostatek peřičin pro naši podchlazenou zahrádku byl zajištěn; při
přepravě poslední várky jsme museli dávat pozor na kluzký led a mrazivý vzduch
nás nepříjemně píchal do průdušek. Ale zvládli jsme to a prakticky nic nám
nepomrzlo. V průběhu šikanujících výmrazů jsme se pokoušeli uzavírat
podpůrné astrální meziprostory temnářů a také jsme požádali o pomoc přírodní
bytosti. Jeden večer před usnutím jsem zahlédnul, jak se po naší zahradě
pohybují celé zástupy velmi sympatických a radostných bytůstek. Držely ve svých
průhledných rukou jemnou stříbrolesklou pavučinu a obratně s ní
přikrývaly celou naši zahrádku. Byl to v podstatě takový výpomocný
astrální závoj na ochranu kytiček, keřů i stromů před krušnou mrazivou nocí.
2. Ledové závany od severu, horký dech z jihu
Již delší dobu pozoruji, jak je přirozené proudění ve směru
západ – východ svévolně a za použití značného množství energie i prostředků
přetáčeno na proudění sever – jih. Nepřirozeně vychlazující dešťové případně
sněhové fronty jsou roubovány na studené pásmo ze severských oblastí, zatímco
nadměrně horký vzduch je sem násilím vtlačován z vyhicovaného Středomoří.
Při této příležitosti jsem zaznamenal sadu podpůrných astrálních koridorů pro
výrobu extrémních typů počasí ve střední Evropě.
Příchod naplánované fronty je velmi často doprovázen přelety
nepřirozeně hlučných „nebetřesných“ letadel připomínajících nálety za druhé
světové války. Mám za to, že tento hluk je záměrně nastavený tak, aby přispíval
k modulaci fronty. Po těchto „ukraválovaných“ letadlech obvykle buď
klesnou mraky níže a rozprší se nebo dojde ke „shození“ vychlazujícího či
vysušujícího větru do přízemních vrstev atmosféry. Při nebetřesném hluku
letadel ve večerních hodinách se zase často přihodí, že mraky rychle
vysublimují a následuje chladná noc.
Pokud je proudění vzduchu takto vytrvale násilně modulováno
severojižním směrem a naopak, nemůže to náhodou vést k postupnému
oteplování zaledněných oblastí na severním pólu? Určitou logiku by to mělo. Pod
ledovým příkrovem některých tamních území se totiž nacházejí obří ložiska ropy.
A ropná lobby točící děním tohoto světa určitě nemá v úmyslu to tady po
vyčerpání stávajících dostupných ropných nalezišť zabalit. Rozpouštění ledovců
lze navíc snadno svést na známého strašáka, jímž je „globální oteplování“.
K této domněnce mne dosti silně inspiroval vydařený filmový dokument „Svět
bez ropy“ (více na
www.natgeotv.com). A
než by se ropná lobby vzdala svých pokleslých požitků, raději investuje nemalé
prostředky do destruktivní umělé manipulace počasí. Velice úzce s tím souvisí
násilné rozbíjení přirozených proudů a jejich překrucování ve směru sever – jih
za účelem rovnoměrného rozptylování oxidu uhličitého po celé planetě, jenž je
hystericky produkován lobbistickými průmyslovými aktivitami (skrytě je to naznačeno
ve filmovém dokumentu „Nepříjemná pravda“). Takto krátkozraké a ubohé řešení
opravdu nemůže vymyslet nikdo jiný než bezcitné kreatury ovládané temnářskými
záhrobními počítači.
3. Hrátky se zvukem
Ohledně působení zvuku na tvorbu nebo mizení mraků jsem
zažil jednu kuriózní příhodu. Nedávno měli klimoušové v plánu srazit
ochlazující dešťovou frontu, do jejich nekalých technokratických plánů jim ale
zjevně nepříznivě zasáhl vyhlídkový letoun s lehce vyrachtaným motorem.
Nejspíše šlo o vyřazený polovrak z Německa, jemuž prodlužuje život
velkorysá benevolentnost našich zkorumpovaných úřadů. Vyhlídková rachotina
udělala nad naším krajem tři kolečka a uměle sprejovaná oblačnost se do půl
hodiny z větší části rozpadla. Měl jsem zrovna rozdělanou práci v terénu,
a tak mi to tentokrát přišlo k duhu.
Také jsem si všimnul, že když poslouchám venku hudbu, kterou
mám rád, zčásti to přispívá k potlačování uměle vyráběného počasí. Je to
jednoduché – citová a emoční zainteresovanost pro hudbu podporuje dynamiku
vodního živlu a tím vlastně dynamiku celého přírodního koloběhu energií.
Vodního živlíka dokáží tímto způsobem celkem hezky roztančit romanticky laděné
mollové metalové balady. Chemické mraky se nám také daří poměrně dobře
rozpouštět nebo alespoň prosvětlovat třeba jen obyčejnou lidovou písničkou,
s chutí zazpívanou. Na rozpad umělých mraků v naší oblasti mají velký
vliv vibrace tónu E. S dvourozměrnou technicky vytvářenou plazmou v horní
vrstvě atmosféry dokáží zase solidně „zatřepat“ akordy laděné na Fmoll.
V letošním roce jsem si také uvědomil, jak úzce jsou
spolu propojeny barva, zvuk a vůně. Pokud pustí klimoušové přes svá zrůdná
technická zařízení nějaký neslyšný, avšak destruktivní zvuk, aura krajiny
jakoby ztrácí jasné barvy a přírodní vůně mizí do pozadí.
4. Divadélko zvané „Předpověď počasí“
Krom erudovaných PR agentur pečlivě připravujících televizní
předpovědi počasí si na své nejspíš přijdou i dobří počítačoví grafici.
V reálu jsou fronty často uměle sprejovány a neméně uměle odsprejovávány přímo
na konkrétních místech, zatímco na mapkách promítaných v televizi je umně
nasimulován virtuální pohyb frontální oblačnosti z bodu A do bodu B.
Zároveň jsou v předpovědích počasí pečlivě retušována
nepřirozená kvanta mlžné páry v atmosféře. Nejinak je tomu na snímcích
ukazujících rozmístění oblačnosti po planetě přes server Google Earth. Jednou
se nám stalo, že jsme se nečekaně trefili do situace, kdy na Googlu vypadla
grafická vrstva s umělým retušováním vodní páry a vybělovaných mraků. Nestačili
jsme se divit, jak byla v ten moment celá severní polokoule zabalená do
hustého bílého povlaku.
Jsem samozřejmě velkým příznivcem rozličných antiklimapokusů
a zvídavých dotazů adresovaných úředníkům či přímo na „hydromeťácké ghetto“, i
případných veřejných protestů proti ničení atmosféry a Života. Je však potřeba
umět se přitom vypořádat s několika nepříznivými faktory. Tím prvním je
potenciálně nízká podpora veřejnosti. Na vině je masově programovaná nevědomost
obyvatelstva přes astrální implantáty a přivtělence a tím pádem jejich snadná
zmanipulovatelnost proti všem akcím zaměřeným na podporu Života a Přírodního
řádu. Spousta osob si k tomu sama připravuje živnou půdu svým vlastním
strachem vybřednout ze své sladké nevědomosti a začít jednat. Když musím občas
sjet z kopečků do našeho okresního města, vždy potkávám na ulici davy lidí
s lehce zastřeným pohledem. Jejich astrální oči jsou přelepeny tmavou
páskou nebo převázány šátkem s cílem nevnímat klíčové problémy dnešního
světa včetně sypání aerosolových jedů do ovzduší.
Dalším nepříznivým faktorem je tvorba falešné záporné karmy
za aktivismus proti temnářským elitkám všeho druhu. Viděno astrálním zrakem,
všechny fyzické subjekty zainteresované na umělé modulaci počasí mají od svých
„vládců“ natkanou silnou duchovní ochranu a jsou energeticky postaveny do pólu
tzv. Dobra a na pozici „Vyvolených“. Naopak všichni jejich odpůrci a kritici
jsou temnářskými elitami skrytě postaveni na tzv. protipól Zla, kde se jim chtě
nechtě tvoří za všechny aktivity proti oněm „Vyvoleným“ negativní karma. Tato
karma je samozřejmě totálně virtuální, ale ve zdejším pokřiveném světě má stále
ještě otevřené dveře pro své následné destruktivní zhmotnění. Řeším to
následujícím způsobem: při jednání s kastou „Vyvolených“ si hlídám, abych se
nenechal zatáhnout do žádných emočně napolarizovaných sporů a v mysli mám
naprogramované neustálé neutralizování jakýchkoliv konfliktních energií.
Zároveň pořádám pravidelné astrální výpravy do záhrobních programovacích center
pokřivené karmy, kde promazávám paměti temnářské matrix a snažím se uzavírat
pomocné iluzivní meziprostory.
5. Květinový svět přírody
A teď něco hezčího a veselejšího…
Počátkem května se v našem klimatickém pásmu otevírá
brána do „květinového světa přírody“. Celý kraj intenzivně zaplavují proudy
žlutozelené síly naplňující přírodu a její obyvatele chutí do života a touhou
tvořit nové hodnoty. Kdo má otevřené srdce, může tuto nádhernou sílu harmonicky
souznící s aurou přírodu přijímat plnými doušky. Do krajiny přicházejí celé
zástupy rozradostněných přírodních bytostí ověnčených rozmanitými květy a
výhonky vinné révy symbolizující nezdolnou vitalitu Života (ne nadarmo nese
réva latinský název „Vitis“). Ony zástupy rozveselených květinových
bytostí spadají pod přírodní „skupinovou duši“ FLORIO. Naši vnímaví předkové o
těchto láskyplných květinových bytostech věděli a slavili jejich příchod
svátkem „Svatého Floriána“.
Květinové bytosti si obvykle budují centra své působnosti
v listnatých lesích, na květnatých lukách nebo v šetrně obhospodařovaných
sadech. V lůně vlhkých hájů s koberci živě zelených listů bledulí jsou
doslova ve svém živlu:
(prosím vložit foto javornik_za_vrchlabim.jpg – díky moc)
6. Dusíkomilná vegetace má zelenou – souvisí to
s klimapokusy?
S mrazením v zádech vzpomínám na loňský začátek
května, kdy klimoušové drasticky podchladili a vymrazili nadějně se zelenající
krajinu v duchu utajované klimatické války, aneb:
„My čekali jaro
a zatím přišel mráz,
tak technickou zimu
nečekal nikdo z nás.
Slunko z nebe mizí
však ledu přibývá,
a na soudružku Míkovou se raděj
už nikdo nedívá.
Je holomráz…“
V letošním roce je prozatím situace pro rozkvět
přírodního světa příhodnější, připadá mi ale, že výrazně ubývá některých druhů
hmyzu a půdních členovců. Nejvíce přizpůsobiví k chemizaci prostředí mi
připadají čmeláci. Při svých terénních výpravách stále častěji zaznamenávám
expanzivní rozmach dusíkomilné vegetace. V některých holandských
rezervacích kvůli udržení vřesovišť dokonce pravidelně odstraňují horní vrstvu
půdy postiženou spady dusíkatých látek. Kdepak se berou taková kvanta dusíku?
Jenom z výfukových zplodin našich automobilových miláčků to asi nebude.
Nedávno mi hlavou probleskla vize ztenčující se horní vrstvy atmosféry citelně
narušované technokratickými klimapokusy.
7. V zajetí třaskavé bouřky
Stalo se to ve čtvrtek 3. května odpoledne. Sbíral jsem data
v jednom podhorském malebném údolíčku a vychutnával si opojnou vůni
pokročilého jara. Po chvíli se můj zrak přenesl na podivně se kabonící oblohu.
Ze všech stran se na ní srocovaly našlehané mraky a vzduch začal nepříjemně
těžknout. Měl jsem napilno, tak mi napadlo, že bych mohl výrobu bouřky nad svým
působištěm trochu pozdržet telekinetickým odstrkováním mraků. Soustředil jsem
svou energii a vůli a skutečně se mi podařilo podržet si nad sebou hezkou dobu
téměř bezmračnou klenbu. Pomyslil jsem přitom na pomoc od přírodních bytůstek.
Znenadání se na nebi objevila hodně razantní vzdušná bytost, roztáhla ruce a
zvětšila se natolik, že zcela obsadila bezmračný prostor nad mou hlavou. Držela
jej ze všech sil a spiklenecky se přitom usmívala. Byl jsem překvapen a dojat
tou pohotovou a velkorysou pomocí. Přichvátnul jsem si s prací a poté ta
spřátelená vzdušná bytost pravila: „Hele, kámo, poohlédni se po nějakém suchém
fleku, déle už to neudržím.“ Bez váhání jsem se uvelebil v blízkém posedu
a sotva jsem dosedl, obloha se prudce zatáhla a kolem mne se rozpoutalo
bouřkové peklo. Celá krajina se otřásala pod náporem technických blesků a
nasprejovaných dešťových přívalů. K tomu jsem telepaticky přijal tuto
hlášku: „Ty třaskavé blesky vyrábějí přes nasprejované alkalické prvky včetně
lithia.“ V ten moment se mi před očima vybavil běžný školský pokus
s agresivně rejdícím kouskem sodíku vhozeným do sklenice s vodou.
Potom jsem mimoděk zahlédnul celou škálu aktivních
astrálních meziprostorů a časoprostorových trhlin s vazbou k druhé
světové válce, na kterých se horlivě manifestuje současný utajovaný válečný
klimateror. Uvědomil jsem si přitom, že oficiálně je sice mírový stav, druhá
světová válka však skrytě pokračuje dál. A energeticky ji ukončit bude asi
docela fuška, protože v pozadí stojí vypečená elitka zesvévolněných
řídících bytostí tohoto vesmíru.
8. Zkorumpované řídící centrum vesmíru vehementně sabotuje
likvidace temnářských platforem
K tomuto závěru jsem dospěl teprve nedávno a není divu,
že mne to pěkně vytočilo. Přišel jsem na to zcela neočekávaně, při pravidelně
prováděné revizi své práce na pomoc planetě a přírodnímu světu. S úlekem
jsem zjistil, že celá řada vadných časoprostorových trhlin, které jsem nedávno
energeticky uzavíral, je znovu aktivně nasegmentována. Jak je to jen možné?
Zkusil jsem potlačit své náhlé rozčilení z nečekaného nezdaru a nažhavil
svůj vnitřní zrak na proskenování celého vesmíru. Zanedlouho mne mé pátrání
dovedlo k obří časoprostorové trhlině, v níž se nacházel tzv. Hrad
Grálu se vším tím božstvem a božím trůnem popisovaným v různých
ezoterických knihách a duchovních příspěvcích. Záhy se mi ukázalo, že je to
holografický obraz v iluzivním světě oné veliké časoprostorové trhliny.
Nad virtuálním společenstvím tohoto božstva jsem spatřil vodorovný strop
tvořený širokou zrcadlovou deskou. Další zvídavý pohled mi napověděl, že nad
touto deskou končí časoprostorová trhlina a pokračuje zde reálný svět vesmíru
se všemi jeho hlavními řídícími centry: Vesmírný orchestr, Srdce Života,
Fontána Života a Strom Života. V jakém je to tam ale stavu! Řídící bytosti
Vesmírného orchestru jsou obklopeni plejádami černých mágů a společně upravují
energetické vibrace posílané do éteru. Ve spodní části Fontány je nainstalován
filtr limitující přívod rozkladných energií do nižších úrovní ovládaných
dvourozměrnou temnářskou matricí. Srdce Života je zčásti rozmlácené po nějakém
traumatickém technickém zásahu a v jeho trojitém ohřívači se namísto
čtverečných krystalů zirkonu nacházejí uměle naimplantované šestiboké krystaly
křišťálu. Strom Života, nositel vesmírné Paměti, je celý jakoby spoután za
mřížemi a je v něm násilím vyblokováváno působení určitých paměťových základen,
zejména co se aktivních obranných mechanismů vesmíru týče.
To je teda šok! Na okamžik se mi z toho zatmělo před
očima.
Když jsem se vzpamatoval, zahlédnul jsem, kterak se tam
hlavní bossové celého tohoto zkorumpovaného a poškozeného systému schovávají
jak malí Ferdové a umně navádějí astrální zrak a cítění ezoteriků na virtuální
časoprostorovou trhlinu s klamnou vidinou Jediného boha coby nejvyššího
elementu Stvoření. Zčásti to praktikují přes speciální program, který má za
úkol zastírat veškeré astrální náhledy nad desku tvořící strop nad Hradem
Grálu. Jako terč pro bojovníky proti temnu obratně nastrkují tzv. ilumináty.
Což ovšem není nic jiného než virtuální holografické duše vytvořené skrze
dokonalou jemnou grafiku, která již v dřívějších dobách chytla životní
samozápal. Na existenci iluminátů a jejich úrovní jsou úzce vázány počítačové
základny s astrálními cédéčky, z nichž jsou přes speciální
reproduktory vysílány a promítány rozličné chanellingy nabádající ku sladkému
usínání na vavřínech.
U osob, které mají snahu rozvíjet si své duchovní smysly,
tahle vydařená partička korumpátů, slibotechen a chytrolínů záměrně rozvíjí a
stimuluje vidění přes tzv. „třetí oko“, jež dokáže obratně programovat dle
svých potřeb. Zároveň se snaží vehementně blokovat rozvoj nových
komunikativních center v oblasti hlavy, konkrétně v místech obou
spánků. Mají strach, že skrze tato nová energetická centra, objevující se
s ustupujícím Věkem Ryb, by byla schopna celá řada osob prohlédnout
náboženskou iluzi zdejšího světa táhnoucí se již od dávné Atlantidy. Ještěže
mám možnost táhnout to tady na svou Domácí Sílu...
„Tak tohle je tedy vážně na kompletní restart vesmíru,“ řekl
jsem si s notnou dávkou znechucení. V žádném případě však nehodlám
rezignovat a zabalit svou práci. Naopak zkusím co nejdříve prosondovat, jestli
se někde nenachází nějaký podobně poškozený vesmír, kde byl celý tenhle hokej
aktivním způsobem řešen.
9. Povzbudivé poselství modřínového elfa
Na okraji lesa nedaleko mého bydliště stojí nádherně urostlý
modřín, o který láskyplně pečuje statný hnědovlasý elf. Jsme dobří přátelé a
navzájem se povzbuzujeme ve své práci. Po té šokující vizi zkorumpovaného
vesmírného systému mi můj spřátelený elf pošeptal:
„Neboj se, ještě není nic ztraceno. Zavři oči, něco ti
ukážu.“
Uposlechnul jsem jeho tiché výzvy a před očima se mi ukázal
obrázek rozpadající se siluety ryby. V pozadí jsem zahlédnul spoutané
vodní bytosti, kterak jsou nuceny držet přes svá jemnohmotná těla dvourozměrnou
počítačovou matrix temnářů a zrcadlit ji do hmoty zdejšího světa. Náhle se
spoutané vodní bytosti otřásly, následně se uvolnily ze svého trýznivého zajetí
a celý iluzivní svět se začal rázem propadat do velikého rozkladného kotle.
Vnitřně jsem se nesmírně zaradoval a srdečně poděkoval svému stromovému příteli
za optimistickou a povzbudivou vizi.
Modřínový elf zmohutněl, vyrostl vysoko nad korunu svého
domácího stromu a razantně prohlásil:
„Mám zakázáno o těchto věcech mluvit, protože jsme všichni
pod tvrdou diktaturou a cenzurou Vlády jediného boha. Ale já nebudu mlčet, už
mám plné zuby toho věčného utlačování a násilného umlčování! Držme si palce, ať
ten zatracený Věk Ryb skončí dřív než se tady zhroutí Život pod globální
ekologickou katastrofou. Podaří-li se to, máme vyhráno.“
A tak s radostí v duši předávám Velkolepé Poselství
modřínového elfa dále a z celého srdce si přeji, aby se jeho slova zdárně
naplnila.