Aolian: Jak jsme pozorovali počasí

Aolian poslal krásný příspěvek - díky!

Jak jsme pozorovali počasí

V západní části Pošumaví bylo v noci z 16.1. na 17.1. pěkně jasno, sem tam ale byly slyšet přelety letadel. Nebyly však za nimi vidět žádné čáry. Ráno při východu slunka celkem jasno, polojarní atmosféra s voňavým ozónkem, během poledne najednou velká invaze letadel, čárovala ostošest, často zakřivené dráhy letu. Najednou se celé nebe podivně zašmouralo do světle šedých mraků a přírodní vůně výrazně zeslábly. K večeru se oblačnost postupně rozpustila, vzduch však zůstal jakoby podivně inertní. V noci ze 17.1. na 18.1. další přelety letadel (kamarád chodí na noční hlídat polozamrzlou fotovoltaickou elektrárnu, tak to sledoval). Ráno u nás protivně šedivo. Postupně se oblačnost rozpustila na polojasno a hned byly viditelné přelety čárovacích letadel, kolem druhé hod odpoledne se najednou přihnala šedivá oblačnost a skokově se ochladilo. Zda k tomu klimateroristi zapnuli i odpařovače vody na vysílačích, to nevíme, ale připadalo mi, jakoby si vysílače nastavěné na kopcích v okolí našeho bydliště začaly více "povídat". Ve vzduchu se vytvořilo podivné napětí, příroda kolem nás jakoby se dostala do nějakého nepříjemného konfliktu.

Na noc se znovu vyjasnilo a Měsíc přecházel do úplňku, můj kamarád noční hlídač mu udělal energetické přečištění. V druhé polovině noci z 18.1. na 19.1. postupné přibývání mraků a kamarád si všiml, že se mraky náhle rozhodily do jakési sítě (zapnutý systém HAARP?). Pak se zvednul vítr a od severozápadu se přihnala fronta s deštěm. Po rozednění se najednou skokově ochladilo a déšť postupně přešel na sníh. Nebyly to ale vůbec klasické vločky, spíš jakési pololedové krystalky podivných patvarů. Působilo to na nás hodně depresivním dojmem, jakoby se vodní živel zhroutil sám v sobě. Celkově nervózní atmosféra. Zkusili jsme proto pozitivně energeticky a mentálně zapůsobit na vodní živel jako Celek; zapnuli jsme přitom naši UV lampu, kterou používáme pro pomoc s transformacemi (devítiwatová "osramka", typ UV-C). Jen pro informaci: právě tento typ záření oplývající vysokým transformačním potenciálem je v atmosféře naší planety klimateroristy nejvíc potlačován a eliminován při jejich zločinných pseudopokusech.

Teprve po třetí hod odpoledne zmizelo napětí ve vzduchu, objevili se sylfové a draci, rozpustili šedivou deku a vykouzlili nádherné nadýchané obláčky. Tyto obláčky potom ze SZ vystřídaly tmavé mraky, z nichž konečně začaly padat vločky klasického typu s harmonickou šesterečnou strukturou. Udělalo mi to obrovskou radost a dostal jsem novou sílu, kterou jsem využil k energetickému přečištění klíčových energetických bodů a linií na šumavském pohoří.

Vesmír – náš Velký Léčitel a Pečovatel

To, co klimateroristi aj. lobbisti dělají s naší planetou, je opravdový zločin. Jen díky tomu, že náš vesmír má velice vyspělý harmonizační a ozdravný systém, naše Zelená planeta stále žije a stále dýchá. Děje se tak díky neviditelnému systému "superstrun", který prostupuje celým naším vesmírem a neustále ho vylaďuje do harmonických vibrací. Nebýt tohoto vyspělého systému, naše planeta by se po zločinných pseudopokusech temnářů už dávno zhroutila v totálním chaosu a ničivých destrukcích. Jsem rád, že při této příležitosti mohu odkázat na filmový dokument „Elegantní vesmír“, kde je tento systém prezentován jako „teorie superstrun“. Na tomto dokumentu oceňuji jeho věcnost, srozumitelnost, absenci bulvárních poznámek a zdravý humor, kterému dokáže porozumět každý laik.

Pro mne a mé přátele je však tento vesmír víc než jen „systém supestrun“. Vnímáme ho jako Bytost Vysoké Inteligence, láskyplného Léčitele a Pečovatele a zároveň i Strážce Kolektivního Vědomí všech bytostí. Každý, kdo chce souznít s celou jeho Bytostí, si to však musí tvrdě vybojovat. Pro dokonalé souznění s Ním je totiž potřeba mít naplno otevřenou korunní a srdeční čakru. Což není v dnešní společnosti vůbec jednoduché, neboť všudypřítomný elektrosmog a negativní myšlenkové produkty, jedny z nejhorších nepřátel Života, přednostně zacpávají a uzemňují právě korunní a srdeční čakru. Na produkci elektrosmogu, destruktivního záření a negativních myšlenkových forem mají temní pseudovládci naší planety vybudovanou celou strategii, jak vykořeňovat živé bytosti z řádu přírody, ubíjet jejich prožívání a vmanipulovávat je do role "neškodných biorobotů". Dobře vědí, že každý jedinec, který má otevřené čakry pro příjem vesmírné energie a vystabilizovanou vlastní auru, si nenechá vykrádat svou duši a má dostatek psychické i fyzické síly čelit jejich destruktivní kampani. A také dobře vědí, že skrze otevřené čakry je možné udělat si své vlastní pozitivní transformace a stát se tak léčiteli svých vlastních duší.

Při troše úsilí lze získat určité schopnosti přeměňovat skrze své fyzické tělo okolní disharmonické a chaotické energie na harmonické toky energií plynule se včleňující do Univerzálního koloběhu záření. Postupně zjišťuji, že k získání této schopnosti není potřeba žádných speciálních duchovních praktik. Plně postačí, když budeme zajedno s naším osobním pomocníkem pro životní transformace. Tento Pomocník naší Vnitřní Proměny vzniká při našem fyzickém narození a zaniká při úmrtí našeho fyzického těla. Je to náš stálý průvodce ze skupinové duše Morio (Smrťáci), napojený na Kolektivní Vědomí Celku, který jediný má oprávnění pečovat o karmický plán naší duše a za účasti 13. (transformačního) elementu vést naše kroky k pozitivním transformacím. Byl to pro mne i pro mé přátele velký šok, když jsme zjistili, že tento náš „anděl strážný“ chvílemi jakoby usíná. Potýkáme se s tím od roku 2004 a teprve teď nám začíná docházet, v čem je zakopaný pes. Pomocníci naší Vnitřní Proměny usínají, protože nemají dostatek energie pro svou práci. Aby se mohli plně manifestovat ve svém úkolu, potřebují být v prostředí, kde je dostatek vysokofrekvenčního ultrafialového záření. To je však permanentně ničeno a potlačováno chemtrailsovým „hliníkovým štítem“ v atmosféře, svévolně vyráběným temnými lobbisty a klimateroristy. Z kosmu sem přichází obrovský potenciál transformační energie, k zemskému povrchu se však reálně dostane stěží 10 - 20%…

Jsem však optimista a řídím se heslem, které se mi už mnohokrát splnilo: „Ať je zlo sebevětší, vždycky poslouží k vítězství Světa.“ Navíc velmi intenzivně prožívám, že všem bytostem, které chtějí aktivně pracovat na očištění naší planety od zla a temna, je neustále podávána pomocná ruka. Protože však u mě doma nastálo zakotvilo i známé heslo „Mysli globálně, jednej lokálně“, svého Strážného Anděla si budu hýčkat jako svůj nejcennější poklad a denně mu dopřeji pořádnou masáž skrze UV záření, byť zatím jen improvizovaně pomocí uměle vyrobených lampiček.

Hodně zdaru v osobních transformacích přejí Aolian a jeho astrální průvodce do každého počasí Tilio - Jasná Páka

Little Grandmother - oficiální prohlášení ohledně domorodých Američanů

Little Grandmother je pro mě jedním z nejduchovnějších a nejautentičtějších zdrojů, které znám. Je to moje srdeční záležitost. Některým z vás však stále vrtá hlavou její "důvěryhodnost", a stále mě před ní varují. Tak jim třeba pomůže přečíst si oficiální prohlášení, které vydala sama Kiesha na svém webu 26. 12. 2010. 
Já naprosto věřím tomu, co říká. Pokládám za pošetilé věnovat energii pomluvám namísto naslouchání jejímu poselství ...
Prohlášení je převzato z oficiálních stránek LG, http://littlegrandmother.net/NEWURGENTMESSAGE.aspx

Little Grandmother: 
Oficiální prohlášení týkající se záležitostí domorodých Američanů 
26. 12. 2010 
 

Kiesha, jejíž rodina ze strany matky žije v rezervaci Flathead v Montaně, byla zasvěcena do šamanské cesty ve věku 30 let domorodým Američanem jménem Falling Feathers. Bylo jí řečeno, že "starší kmene ji sledují" od dětského věku a že nastal čas, aby vstoupila do role šamana. Falling Feathers osobně řídil její iniciaci a učil ji, jak vést obřad, jak se modlit tradičním způsobem s použitím chanupy (ceremonie s dýmkou), jak se modlit při očistné ceremonii inipi a svěřil jí její nové jméno "Malá Babička".

Měla proto důvod se domnívat, že je zástupcem kmene. Zdálo se, že mluvil za kmen - a v roce po její iniciaci s největší pravděpodobností jednal v zastoupení několika členů kmene a domorodých rodin, když se k ní obracel s žádostmi o požehnání a uzdravení. Například, minulý rok, když jedna starší žena z rezervace Flathead zemřela v nemocnici a nemohl být nalezen nikdo z její rodiny, byla zavolána Kiesha. Její jméno bylo udáno úředníkům jako uznávaný duchovní zástupce kmene. Ačkoliv nebyla vychována v rezervaci, Kiesha měla všechny důvody akceptovat svůj status "šamanky" a věřit, že přišel s uznáním celého kmene.

Nedávno Kiesha zavolala kmenové radě, aby zjistila své oficiální postavení v kmeni. Překvapilo ji, když slyšela, že Falling Feathers nejednal s povolením kmenové rady, a proto nutně nemohl ztělesňovat autoritu kmene.

Kiesha neměla žádný důvod pochybovat o tom, že její iniciace přišla s plnou autoritou a uznáním. Z tohoto důvodu a proto, že domorodí členové se na ni v prvním roce po její iniciaci obraceli jako na šamana, mluvila ve svých prvních veřejných vystoupeních o tom, že byla prohlášena "šamankou pro lid Siouxů a Salishů".

Po své iniciaci do funce šamana obdržela Kiesha medicínu a posvátné náčiní od členů několika domorodých kmenů z celého světa, kteří byli vedeni k tomu vytvořit medicínu pro takzvanou "Malou Babičku". Tito lidé nějakým způsobem věděli, kdo je. Někteří uvedli, že na její příchod čekali už mnoho let, a znali ji z vizí, kterých se jim dostalo.

Dnes je práce a moudrost Malé Babičky řízena jejími spirituálními vůdci, předky, žijícími stařešiny, duchovními průvodci z lidu Jižní Ameriky a Velkým Duchem. Jejím záměrem je zůstat věrná univerzální povaze poselství, o něž byla požádána, a dále ho šířit a sdílet, i když evidentně nikoliv jako reprezentant domorodých Američanů a jejich tradic. Kiesha dál veřejně promlouvá a pořádá léčebné ceremonie, jak je vyžadováno pro léčbu Matky Země. A přes svůj zpola indiánský původ bude provádět veškerou práci bez použití oficiálních odznaků domorodých Američanů, indiánských posvátných náčiní a specifických rituálů.

Její upřímnou nadějí je splnit globální povahu práce, o kterou byla požádána, aby však bylo možno zároveň v maximální možné míře předcházet nedorozuměním mezi všemi členy kmene.


S hlubokou úctou k domorodým obyvatelům a jejich moudrosti bude i nadále vykonávat posvátnou práci, ke které byla povolána, tak, aby bylo zřejmé, že nezastupuje nikoho kromě sebe a svého vlastního duchovního vedení.

I Kiesha je lidská bytost, která nepochybně dělá chyby; Kiesha však nikdy "nechtěla" být šamankou, a ani nevěděla, co to slovo znamená, předtím, než byla iniciována. Co má dělat v tuto dobu na této planetě, je jasné. Je také jasné každému, kdo s ní vykonával nějaký obřad, spolupracoval s ní při léčebné seanci nebo ji slyšel mluvit ze svého srdce o věcech pravdy, že s ní a skrze ní pracuje Duch.

Jejím nejhlubším přáním je, abychom pracovali společně pro dobro Matky Země, abychom dohlédli za naše rozdíly a pokročili v posunu vědomí na naší planetě od ega a mysli k Lásce.

Xindl X: Chemie

Díky za odkaz - jo, mohla by to být nová česká hymna ...

Americká vláda páchá ptačí holokaust

Americká vláda spáchala ptačí holocaust, masově otrávila milióny ptáků

Mike Adams, NaturalNews, 22. 1. 2011
http://www.naturalnews.com/031084_bird_deaths_holocaust.html
Překlad: Orgonet

Ne všechna zvířata v poslední době hynou z nevysvětlitelných příčin. Americké ministerstvo zemědělství (USDA) se angažuje v akci, kterou nelze nazvat jinak než ptačí holocaust, a to prostřednictvím programu „Sbohem kose“ („Bye Bye Blackbird“), v němž otrávila v posledních deseti letech desítky miliónů ptáků. Ministerstvo dokonce podává zprávu o počtech otrávených ptáků v PDF dokumentu vyvěšeném na svém webu .

Lze předvídat, že ministerstvo by mohlo tento dokument stáhnout, a proto jsme vystavili kopii na NaturalNews: http://www.naturalnews.com/files/USDA-Bye-Bye-Blackbird.pdf

Původní dokument na webu Ministerstva zemědělství: http://www.aphis.usda.gov/wildlife_damage/prog_data/2009_prog_data/PDR_G_FY09/Basic_Tables_PDR_G/Table_G_FY2009_Short.pdf

Tento dokument ukazuje, že jenom v roce 2009 americké ministerstvo zemědělství otrávilo a zabilo za peníze daňových poplatníků tyto ptáky (viz v dokumentu sloupce „Intentional (Záměrné)“ a „Killed/Euthanized (Zabito/Usmrceno)“:

Američtí polní špačci: 1,046,109

Evropští špačci: 1,259,714

Červenokřídlí kosi: 965,889

Kanadské husy: 24,519

Vlhovci: 93,210

Holubi: 96,297

K tomu desetitisíce vran, hrdliček, kachen, sokolů, pěnkav, racků, volavek, sov, havranů, vrabců, vlaštovek, labutí, krocanů, supů, datlů, a další zvířata. http://www.naturalnews.com/animals.html

Tabulka rovněž ukazuje, že Americké ministerstvo zemědělství „neúmyslně“ provedlo euthanasii jednoho orla bělohlavého.

V roce 2009 byly oběťmi ministerstva zemědělství i další zvířecí druhy:

27 000 bobrů, 1 700 rysů, 81 000 kojotů, 2 000 šedých lišek, 336 horských lvů, 1 900 svišťů, 130 dikobrazů, 12 000 mývalů, 20 000 veverek, 30 000 divokých prasat, 478 vlků.

Podívejte se sami na seznam: http://www.naturalnews.com/files/USDA-Bye-Bye-Blackbird.pdf

Masové vraždění americkou vládou, která se nehlásí k násilí?

matujte, že vraždění zvířat je násilným činem. Na smutečním shromáždění po nedávné střelbě na Giffordovou však oficiální zástupci americké vlády pobíhali a vykřikovali, jak velice nesouhlasí s násilím, a říkali, že „k řešení problémů by se nikdy nemělo používat násilí“.

Ale jejich činy říkají něco jiného: násilí vůči jiným formám života než lidským je nejen tolerováno a schvalováno federální vládou, ale dokonce podněcováno. Prostřednictvím tohoto masového vybíjení ptáků, pum, kachen a jiných zvířat je americká federální vláda aktivně zapojena do rozsáhlých aktů násilí vůči přírodě, tím, že ročně zabíjí doslova milióny zvířat.

Pamatujte, že uvedená čísla jsou jenom za rok 2009. Podobné počty byly zabity Ministerstvem zemědělství i v ostatních letech, zpětně až do 60. let, kdy byl program „Sbohem kose“ zahájen.

Podle mých odhadů Americké ministerstvo zemědělství aktivně zavraždilo v Americe v minulých čtyřech dekádách nejméně 100 miliónů zvířat, čímž provedlo zločin proti přírodě v rozsahu holocaustu.

Nemluvte o mušce ani váhavém střelci

V období po střelbě na Giffordovou se vytvořil politicky korektní jazykový kód, kdy některá slova z oblasti střelby jsou tabu. Například použití výrazu „mít na mušce“ vyvolá v médiích sérii omluv. Nesmíte ani říci, že někdo je „váhavý střelec“.

Ale když pracujete pro USDA, můžete vraždit zvířata po desítkách miliónů a ani jedna zpravodajská stanice si toho nevšimne. Zdá se, že není dost na tom, že lidé již způsobili rozsáhlou destrukci životního prostředí zvířat v celé severní Americe; naše vláda nyní doslova vraždí každoročně milióny zvířat.

A kvůli čemů? Jaké je ospravedlnění pro tyto akce? Podle USA „obtěžují“ farmáře.

Kdy je v pořádku zabít zvíře?

Mám vysoký respekt k farmářům, a chápu, že jsou období, kdy se predátoři mohou vymknout kontrole a způsobit mnoho škod. Kojoti se mohou dostat do kurníků a zabít vám kuřata, takže na většině farem a rančů jsou kojoti považování za živý cvičný cíl při jakékoli příležitosti. Proto skoro všichni američtí rančeři vlastní pušky jako nástroje, které jsou určeny ke střelbě na americké sviště a krtky, kteří mají tendenci přivlastňovat si více než svůj spravedlivý díl z úrody na zahradě.

Znám jednoho majitele ranče, který si vysadil ovocný sad, a jednoho rána se probudil a viděl, že jeho nově nasázené stromky byly všechny zničeny partičkou hyperaktivních bobrů. Je zbytečné dodávat, že všichni skončili na mušce jeho pušky.

Také chápu, že divoká prasata mohou při svém hledání potravy vyrýt farmářské plodiny. Jsou období, kdy se některé druhy zvířat stanou pro rančery velmi obtížnými. I když se mi to pomyšlení nezamlouvá, alespoň dovedu pochopit, že může existovat ekonomické ospravedlnění v myslích farmářů a rančerů pro zabití některých zvířat, která ničí jejich úrodu (nebo sady nebo kuřata). Ale nikdy jsem se nesetkal s farmářem, který by zabíjel zvířata jen tak pro zábavu. Munice je příliš drahá, a farmáři na to nemají ani čas. Většina farmářů má mimochodem velmi vysoký respekt k životu a zabíjejí jen tehdy, když cítí, že není dostupná jiná možnost.

Ale odkdy představují pro někoho reálné nebezpečí vrabci, špačci a kosi? Vaši krávu vám neodnesou, a obviňovat je z toho, že zobou zrní pro krmení krav, je směšné, protože krávy nemají žrát zrní.

Krávy mají žrát trávu. Pokud chováte krávy a ptáci jim žerou zrní, a vy se domníváte, že ptáci jsou problém, pak skutečným problémem je, že krmíte krávy špatným krmivem! Když krmíte své krávy trávou, ptáci nemají přístup k zrní, a vy je nemusíte trávit jedem!

Vidíte, že když se jeden ekologický prvek vymkne z rovnováhy (například krmení krav zrním), pak to způsobí další problém, s nímž je třeba se vypořádat nějakým jiným destruktivním způsobem (jako otrávit ptáky). Cyklus disharmonie pokračuje a narůstá, až se porouchají celé ekosystémy. Pak se ministerstvo zemědělství naloží dodávku plnou jedovaté návnady a vydá se trávit zvířata.

Řešením není dále trávit zvířata a snažit se kontrolovat jejich populaci toxickými chemikáliemi, ale vrátit se k holistickým farmářským metodám, které fungují v souladu s přírodou, a nezacházet s přírodou jako s nepřítelem.

Potom zde opět budeme mluvit o Americkém ministerstvu zemědělství. I když toto ministerstvo má řadu skutečně užitečných programů (jako např. označování značkou „organické“, což je vysoce poctivý program), tato organizace jako celek zůstává vězet v konvenční zemědělské mytologii o pesticidech, geneticky modifikovaných potravinách a „trávení škodné“.

Jak federální vláda zneužívá dolary z vašich daní

To vše ve mně skutečně vyvolává pochyby o celém sporu Velká vláda versus Malá vláda. Argument těch, kteří říkají, že bychom měli platit daně, je, že vláda potřebuje naše peníze „na stavbu silnic a škol“.

Ti se však nenamáhají sdělit, že vláda používá naše peníze k velmi destruktivním účelům, jako například k trávení zvířat a protlačování geneticky modifikovaných potravin do Evropy http://www.naturalnews.com/030828_GMOs_Wikileaks.html

Osobně se eticky a morálně stavím proti tomu, aby moje peníze byly používány na podobné destruktivní účely. A i když budu nadále platit své daně, silně protestuji proti skutečnosti, že moje vlastní vláda páchá ptačí holocaust – zločin proti přírodě – s pomocí dolarů, které neochotně posílám do Washingtonu.

Už jenom z toho pomyšlení je mi špatně. Byl bych více než šťasten, kdybych přispíval penězi na skutečné stavění silnic a škol. Ale když vidím, jak se mé těžce vydělané dolary používají na vraždění nevinných zvířat, to je pro mě velmi pobuřující, a je to porušením mých vlastních etických principů. Hlavním cílem mé služby jako editor NaturalNews je chránit život. A v mé mysli se tato ochrana vztahuje nejen na lidský život. Věřím, že máme důvodnou povinnost chránit životy zvířat kolem nás – a ekosystémy, na nichž jsme konec konců závislí.

I když dovedu pochopit, že v některých vzácných případech může být zabití zvířete pro farmáře jedinou logickou volbou, když mu ničí úrodu a ohrožuje život, zdá se, že současné zabíjení zvířat americkým ministerstvem zemědělství je divoké, plošné a postrádá morální a dokonce i ekonomické opodstatnění.

Tráví také lidi?

V předchozím článku jsem vznesl větší otázku na toto téma: Pokud americká vláda schvaluje zabíjení desítek miliónů ptáků a savců, kteří se stali „škodnou“, co se stane, když se lidská populace stane „příliš velkou“ a bude třeba ji také mít pod kontrolou?

Budou nás prostě krmit jedem a doufat, že vymřeme jako ptáci?

Tím napovídám, že takový program už funguje. Nazývá se fluoridace vody. Přídavné látky v potravinách. Vakcíny. Farmaceutika.

Vláda mimochodem zabíjení zvířat nenazývá zabíjením. Hovoří o tom jako o eutanázii.

Jediný rozdíl je, že lidi zabíjejí pomaleji.

Obama - projev k uctění památky obětí střelby v Tucsonu

Vždy, když se zde objeví jméno Obama, zejména v Matthewově sdělení, vyvolá to nápor komentářů snažících se doložit, že Obama není vysoce vyspělá duše, jak tvrdí ve svých sděleních Matthew.

Mé mínění o něm až doposud bylo rozpolcené, s tendencí dát za pravdu Matthewovi. Ale po vyslechnutí Obamova nedávného projevu k uctění památky obětí střelby v Tucsonu už  naprosto věřím, že Obama je skutečně vysoce vyspělá duše. Jeho projev byl úžasný. Žádná politika ani hledání viníků. Byl  nadčasový, prostý, lidský, smířlivý, vyjadřující naději, že tato smutná událost nám může pomoci oprostit se od věcí, které nás rozdělují, a učinit svět lepším. Bylo to opravdu z duše a ze srdce, byl to duchovní projev, úžasně přijatý lidmi ...

Ten projev byl tak lidský, že ani světová média na něm nenalezla nic, kvůli čemu by jej mohla  v komentářích znevažovat. Po dlouhé době prošla světovým tiskem zpráva, která neposiluje negativitu a rozdílnost ... to znamená obrovský sloup světla. Bylo by hezké si ten projev přeložit, ale bohužel to časově nezvládnu. Pokud rozumíte anglicky, poslechněte si zde: http://www.youtube.com/watch?v=ztbJmXQDIGA

České články o této události obsahují aspoň hlavní body z projevu, například zde: http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/obama-se-po-arizonske-tragedii-snazil-smirit-americany/581275

Pro mě Obamova slova znamenají obrovskou naději a důkaz, že světlo na této planetě na všech úrovních nezadržitelně stoupá (:-))))

Dnešní řízení počasí: souboj klimatických zbraní?

Spekulace nad dnešními satelitními snímky:
Přes ČR právě přechází a prší "fronta" od severozápadu. Nad ni se tlačí v protisměru "fronta" od jihovýchodu, typická umělá rovná linie, regulovaná a zdobená radiačním vlnkováním, která právě dorazila nad mou hlavu, a nad ČB se výrazně setmělo. Mírně prší. (Pohyb dvou systémů proti sobě můžete vidět třeba na animaci SAT24, kterou tady neumím zobrazit.)

V "zázemí" této fronty vidíme výrazné chemické brázdy nad Slovenskem. Maďarskem a Ukrajinou. (Obrázky kliknutím zvětšíte.) (Ha ha, ČHMÚ sice již automaticky vyřazuje snímky NOAA b3 z doby krátce po rozednění, které většinou nejzřetelněji zobrazují chemické linie nasprejované přes noc, které se ještě nestačily rozplynout do souvislé oblačnosti, ale tentokrát se ty rýhy ukázaly na úplně jiném snímku :-)))

Výše:
Během dne se umělá "fronta" rozvinula do dlouhé linie a začala mírně sněžit. Zajímavý útvar ...

Nad Ukrajinou se letadla taky slušně vyřádila (viz níže).

Domnívám se, že by se mohlo jednat o situaci střetu klimatických zbraní, kdy jeden systém se snaží vytlačit/potlačit druhý. Je ovšem právě tak možné, že "zdvojení" oblačnosti tím, že se nad sebe nasunou dvě vrstvy oblačnosti, má za cíl obzvláště vydatné srážky ... Těžko říct, kdo se kým pere a s kým spolupracuje.

Dr. Hnízdil: Nadměrná lékařská péče škodí zdraví

Děkuji čtenáři za odkaz na další dobrý článek s tématikou odchodu lékařů z pohledu osvíceného českého lékaře. Ještě že tu taky nějaké máme. Opět nezbývá než s ním souhlasit. Kéž lékaři opradu odejdou a lidé pochopí, že o své zdraví se musí starat zejména sami  ...

Moje podotknutí k nemocniční stravě: souhlasím, že je otřesná. Před pár lety, při pobytu v renomované nemocnici na celkem běžné operaci, byla má operace provedena vzorně, pooperační péče rovněž vzorná, ale kdyby mi příbuzní nenosili denně normální jídlo, tak asi umřu na podvýživu ... Samé chleby, tavené sýry, salámy, párky, knedlíky a umělé omáčky - když to sníte, je vám pořád špatně, a lékaři se diví, proč se neuzdravujete. Tato strava při delším pobytu v nemocnici může být pro těžce nemocné osudná ... Však jeden můj známý řekl, že mu zachránilo život, když jsme za ním zašli na návštěvu a náhodou  mu donesli rozpustnou výživu pro těžce nemocné. Nemohl totiž vůbec nic jíst, zesláblý, už se skoro nemohl hýbat, a lékařskou vědu zajímalo jenom to, že operace ledvin byla správně provedena ... zda pacient je schopen požívat  nemocniční stravu, to je nezajímalo, nesnězený párek s chlebem prostě odnesli ... No, dosti mých keců, přečtětě si radši článek dr. Hnízdila.

Převzato z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=11773

Nadměrná lékařská péče škodí zdraví.

Jan Hnízdil

03. 01. 2011 | 15:26

O odchodech lékařů, krizi zdravotnictví a medicíny. Rozhovor pro časopis Pečuj doma.

Už několik měsíců na nás, potenciální pacienty, doslova útočí zprávy o tom, kolik lékařů hodlá odejít za lepšími ekonomickými podmínkami do zahraničí. Je oprávněná úzkost občana, že se v Česku zhorší zdravotnická péče?

Zdravotnictví je náročná profese. Srovnání platů soudců a lékařů bije do očí. Vůbec se nedivím, že jsou kolegové rozzlobení. Platy lékařů státních nemocnic jsou skutečně ostudné. Hrozby masového odchodu do zahraničí se ale neobávám. Mohl by totiž padnout mýtus o nepostradatelném a všemocném zdravotnictví. Mohlo by se ukázat, že spousta lidí lékařskou péči vůbec nepotřebuje. Když v sedmdesátých letech minulého století stávkovali lékaři a sestry v Izraeli, snížila se v „postižených“ oblastech úmrtnost na polovinu. Podobně tomu bylo v hlavním městě Kolumbie Bogotě. Během dvaapadesáti dnů trvající stávky tam klesla úmrtnost o pětatřicet procent. Na druhou stranu pokud větší počet lékařů do ciziny odejde, bude to jen voda na mlýn ministerstva zdravotnictví. Plánuje totiž rušení malých a podporu velký nemocnic. Tím se ale krize jen završí. Nemocniční kolosy totiž svojí velikostí, neosobním prostředím a soustředěním na produkci výkonů ohrožují zdraví pacientů. Nelze je řídit, nelze je kontrolovat, nelze je zaplatit. Skýtají ideální podmínky pro korupci a uspokojování zájmů dravých skupin medicínsko-farmaceutického komplexu. Možná právě proto mají takovou podporu státu.

Jak ale možné, že profese lékaře je společností tak uznávaná a současně tak špatně honorovaná?

Kdo za to může? Kdo udělal z doktorů mizerně placené otroky? Politici? Pojišťovny? Komora? Ale ne! Otroky jsme ze sebe udělali my sami. Systém založený na nesmyslném hromadění výkonů nám dlouho vyhovoval. Ochotně jsme se smířili s tvrzením, že špinavé peníze neexistují a všechno napraví ruka trhu. Teď doplácíme na shovívavost vůči korupci a plýtvání. Je zbabělé svalovat vinu na jiné nebo hrozit odchodem. Těch pár špičkových lékařů, o které je v zahraničí zájem, tam už dávno pracuje. Většina ostatních by možná brala větší plat, v cizí zemi by se ale dostala do pozice ukrajinského dělníka u nás. Krizi si musíme vyřešit tady. Nebylo nám „nadrobeno“. Sami jsme si „nadrobili“ a sami si to i sníme.

Během zmíněné kampaně jsem zahlédl slogan „Náš exodus, váš exitus“. Není tohle už v rozporu s etikou?

Ten slogan jsem viděl. Trochu mi to připomíná: „Uchvátí-li Tě, zahyneš!“. Běhá mi z toho mráz po zádech.

Je české zdravotnictví nemocné?

Politici spoustu let mluví o krizi zdravotnictví a potřebě reformy. Zatím se ale žádnému ministrovi nepodařilo ji uskutečnit. Zdravotnictví je totiž jen forma, kterou se realizuje medicína. Reformátoři přitom vycházejí z předpokladu, že veškerá poskytované péče je kvalitní, účelná a přesně indikovaná, jenom na ni chybějí peníze. To je zásadní omyl. V krizi je také medicína. Obrovská sousta vyšetření a léků je ordinována úplně zbytečně. Pouhá snaha o změnu formy - „re-formu“- zdravotnictví, nestačí. Nutná je změna medicínského myšlení a medicínské praxe.

Čím tedy podle Vás stůně medicína…?

Nemoc má tři hlavní příznaky: atomizace, objektivizace a podcenění významu vztahu lékař - pacient. To všechno okořeněné neviditelnou rukou trhu. Začnu atomizací. Lékařská věda oddělila tělesné a duševní pochody, atomizovala člověka na jednotlivé orgány, tkáně a skupiny buněk, aby se sama rozpadla na specialisty dílčích oborů. Díky tomu dosáhla převratných objevů, současně se z ní ale úplně vytratila schopnost posoudit detailní informace v souvislostech životního příběhu konkrétního pacienta, schopnost komplexního psychosomatického přístupu. Naučili jsme se dokonale rozumět chorobám, ale přestali jsme rozumět lidem. Pacient se pro nás stal „žlučníkem, apendixem, infarktem“. On je ale bezradným člověkem v těžké životní situaci. My bychom ji měli pochopit a těžkým obdobím jej provést.

Za druhé objektivizace…

Biologická medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky odhalit a zásahem zvenčí - léky, operací, fyzikálním působením - léčit. V roce 2001 ale zveřejnil časopis British Medical Journal závěry studie, během níž vědci zkoumali zdravotnickou dokumentaci 60 tisíc pacientů, vyšetřených ambulantními specialisty v letech 1993 až 2001. Vybrali 361 těch, kteří stáli zdravotnický systém nejvíc peněz. Ve studii se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“. Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem - bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností - a je pro něj opakovaně vyšetřován za použití nejmodernější techniky. U téměř 40 % pacientů se ale nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je. Tyto obtíže jsou totiž somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Člověk je bezradný, žije ve stresu a tělo časem začne problém řešit po svém - nemocí. Pro biologicky vzdělaného lékaře je to hypochondr, simulant nebo případ pro psychiatra. On ale skutečně trpí. Jenom to nemůže objektivně dokázat.

Vztah lékař - pacient?

Moderní medicína se odehrává „mimo“ vztah. V neosobním prostředí velkých nemocnic pacient nezná lékaře a lékař nezná pacienta. Neví nic o jeho povaze, osobnostních zvláštnostech, způsobu života, starostech a radostech, o tom, jak důležité jsou pro určení správné diagnózy. Netuší, že hlavní roli má v medicíně vztah vzájemné důvěry. V rozpacích a nejistotě pacienta odesílá na různá vyšetření „k vyloučení“ objektivní příčiny a ordinuje zbytečné léky. Ne proto, že by to stav pacienta vyžadoval, ale proto, že jeho stonání nerozumí a chce být za všech okolností „krytý“.

A jakou terapii byste ordinoval?

Zaprvé: vzdělání. O tom zatím žádný ministr nemluvil. Lékařské fakulty by měly mediky vzdělávat nejen v biologických, ale i v psychosociálních oborech. Naučit je komplexnímu, psychoterapeutickému přístupu k pacientovi, umění navázat s ním kvalitní vztah a zasadit zdravotní obtíže do souvislostí jeho životního příběhu. Zadruhé: podpora praktických, osobních nebo rodinných lékařů. Na nich závisí kvalita celé medicíny. Praktik totiž stojí nejblíže pacientova životního prostoru, zná jeho povahu, rodinné vztahy, profesi, radosti a starosti.… Bez drahých vyšetření dokáže odhalit skutečnou příčinu obtíží, rychle a efektivně léčit. Zatřetí: přestat dotovat velké nemocnice a vytvářet malá zařízení s podmínkami, které budou nejbližší přirozenému rodinnému prostředí pacienta - s kvalitní stravou, s přívětivým jednáním a bez zbytečného ranního buzení. Takové změny by ale byly katastrofou pro medicínsko-farmaceutický komplex. Jeho zisky totiž závisí na tom, kolik lidí se léčí, ne na tom, kolik se jich uzdraví. Obávám se proto, že stávající systém zdravotnictví se reformovat vůbec nedá. S největší pravděpodobností jej čeká úplný rozklad. Ani ministerstvo, ani politici nás nespasí. Pokud se nechceme dočkat hořkého konce, měli bychom, místo vyhrožování pacientům odchodem do zahraničí, spojit síly a začít okamžitě pracovat na vytvoření nového systému zdravotnictví a medicíny.

Mám před sebou Vaši publikaci „Mým marodům aneb Jak vyrobit pacienta“. Nezní titul krátkých úvah nad praktikami v některých ordinacích docela potměšile vůči vašim kolegům lékařům?

To určitě nebylo cílem. Mohl bych napsat stohy knih o skvělých lékařích, zázračných lécích a neuvěřitelných úspěších, kterých dosahuje moderní medicína. Na příbězích pacientů jsem chtěl upozornit na limity a nebezpečí, která přináší úzce biologický pohled na nemocného člověka a obchodně- průmyslové pojetí medicíny.

Ze stejných ordinací slyšíme, že doktor dnes víc času musí věnovat úřadování, místo aby léčil - a potom že ho ještě čekají návštěvy u nemocných…

Tak tomu opravdu je. Mnohem větší důraz se klade na pečlivé „zúřadování“, než na to, jestli byla návštěva u lékaře pacientovi k něčemu užitečná. Nedávno jsem četl zajímavou studii vyšetřovacích postupů u pacientů s bolestmi zad, kterou provedli ve Švédsku. Prakticky každého lékaři automaticky posílali na rentgen páteře. Aby něco nezanedbali. Ukázalo se ale, že bez znalostí životního stylu pacientů může rentgenový snímek jen velmi málo přispět k objasnění diagnózy. Neočekávaný a pro léčbu významný nález se totiž vyskytnul jen u jednoho z 2500 rentgenovaných pacientů. Ti zbývající byli „lege artis“ snímkováni úplně zbytečně. Pokud by se lékař s pacientem blíž seznámil, rychle by pochopil, jakou informaci jeho bolest zad přináší. Vyšetření, léků i administrativy by rázem ubylo. Sami jsme na tuto hru přistoupili a také za to zaplatíme.

Nejen čekárnami oněch ordinací jde ale hlas, že lékaři si vzájemně posílají pacienty na všemožná – a nezřídka zbytečná – vyšetření, že je v tom obyčejné valení kuličky úkonů a bodů!

To není jen vina lékařů. Na tom stojí celý systém. Já na kolegu, kolega na mně. Kdo přestane valit kuličku, ordinovat vyšetření, předepisovat léky, rychle z něj vypadne. Zažil jsem to sám na sobě. Po promoci jsem nastoupil na rehabilitační kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Stereotypní mechanická medicína mne vůbec neuspokojovala. Denně za mnou přicházeli pacienti s různými bolestmi. Posílal jsem je na různá vyšetření, ordinoval léky. Pacienti se sice léčili, ale neuzdravovali. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl. Pak jsem se setkal s kolegou Šavlíkem, zakladatelem české psychosomatiky. Když jsem se ho zeptal, jaký obor to vlastně dělá, řekl mi: „Zatímco ostatní lékaři léčí choroby, já radím lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili.“ To se mi zalíbilo. Pochopil jsem, že každá nemoc je informace o tom, že člověk dělá ve svém životě nějakou chybu. Začal jsem se o pacienty zajímat, ptát se jich na způsob života, radosti a starosti. Otevřel se mi nový obzor. Stonání pacientů už bylo srozumitelné, dokázal jsem jim poradit. Ti, kteří pochopili, se začali uzdravovat. To byl můj konec. Přestal jsem valit kuličky výkonů a bodů a moje pracovní místo bylo z „úsporných důvodů“ zrušeno.

Souvisí s tím jiný váš výrok: „To, že pacient neodejde z ordinace spokojený, dokud nedostane recept, není jeho chyba. Tak jsme si ho my, doktoři, vychovali“?

Lékaři se chovají k pacientům mechanisticky, pacienti se chovají mechanisticky sami k sobě. Tak nás to naučili na lékařských fakultách, tak jsme to my naučili naše pacienty. Když jsem pracoval na ambulanci kliniky fakultní nemocnice, často jsem si připadal jako mechanik v autoservisu. Pacient tam přijel se svým tělem a nadiktoval závady: „Záda mám zablokovaná - tak je odblokujte. Vrže mi v koleně - dejte tam injekci maziva. Zkontrolujte tlaky a tuky….“. Pak odložil svoje tělo a čekal, až ho zdravotničtí mechanici opraví. Běda, když se oprava nepovedla. „To byl asi špatný doktor, neposlal mne ani rentgen, nenapsal drahé léky. Musím zajet do kvalitnějšího servisu, do lepší nemocnice.“, řekl si pacient. Ti lidé vůbec nechápou informační hodnotu nemoci a svůj podíl na ní. Jak člověk žije, tak také stůně, pokud způsob života nezmění, nemá šanci se uzdravit.

O reklamě na léky jste se vyjádřil, že je to historicky největší chemický pokus na lidech. Není tohle šíření poplašné zprávy?

Pochopil jste to správně. Opravdu biji na poplach. Odstrašujícím příkladem je cholesterol. Určitě jste slyšel, že:„Cholesterol je po rakovině největší nepřítel lidstva.“. Určitě víte, že: „Zvýšená hladina cholesterolu představuje jeden z nejrizikovějších faktorů aterosklerózy a jejích komplikací: například srdečního infarktu, cévní mozkové příhody nebo nedokrevnosti dolních končetin.“. Tak na nic nečekejte a pospíchejte k doktorovi. Běda, jestli vám v krvi najde víc, než 5,5mmol/l. To už jste marod. Máte nemoc- hypercholesterolémii. Vůbec nevadí, že jste se do té doby cítil dobře. V historicky krátkém čase se medicínské propagandě podařilo vyvolat davovou paniku. Nastala éra posedlosti měření jeho hladiny. Fibráty a statiny se staly neprodávanějšími léky v dějinách. V roce 2006 vynesly světovým výrobcům 27,8 miliard dolarů. Skvěle se jim daří také u nás. Užívá je už skoro milión Čechů a v žebříčku nejužívanějších léků suverénně vedou. Teď nastává vystřízlivění. „Snižování cholesterolu zdravým lidem k ničemu nevede. Jen k potížím. Moc velký ale není jejich přínos ani pro pacienty, kteří srdeční příhodu už mají za sebou. Mnohem lepším lékem pro ně je pravidelný pohyb.“, tvrdí profesor Rodney A. Hayward z Michiganu. A nejen on. To by ale obchodníci s nemocemi přišli zkrátka. Vypadá to, že jsme jim skočili na pěkně mastný cholesterolový „špek“. Víc než na cholesterol dnes lidé stůňou na léky proti němu.

Vím o vás, že se zabýváte problematikou psychosomatické rehabilitace a léčbou bolesti. Co si pod tímhle medicínským termínem má laik představit?

Psychosomatické medicíně se také říká medicína příběhů. Jestliže ke mně přijde pacient, seznámím se nejdřív s příběhem jeho nemoci - kdy a jak začala, jaká prodělal vyšetření, jak se léčil a s jakým výsledkem, podrobně jej prohlédnu - sestavím jeho chorobopis. Současně se ale zajímám o to, jaká v uplynulých letech prodělal těžká životní období - sestavím jeho životopis. Když pak porovnám chorobopis se životopisem, zjistím, že bolesti hlavy a vysoký tlak se datují od doby, kdy se soudí o majetek s bývalou manželkou…infarkt ho postihnul, když přišel o místo vysokého manažera…pálení žáhy ho zlobí chvíle, kdy syn začal brát drogy. Nemoc se stala ztělesněním jeho životní situace. Nejlépe o tom vypovídají lidová přísloví: „má toho plnou hlavu…zlomilo mu to srdce…leze mu to krkem“.

A při této terapii se bez pomoci chemie obejdete?

Velkou většinu zdravotních obtíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Jenom potřebuje poradit jak. Právě v tom vidím úlohu lékaře - být průvodcem pacienta těžkým životním obdobím. Léky i moderní vyšetřovací techniku používám velmi úsporně, ale využívám. Nejdůležitější je pochopit, jakou informaci nemoc přináší, kde dělá pacient ve svém životě chybu a jak má změnit svoje chování, aby se uzdravil. Tím nejúčinnějším lékem totiž jsou samoúzdravné schopnosti. Ty je potřeba povzbudit. Pokud ale síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky. Ovšem s vědomím, že jeho problémy dlouhodobě neřeší. Pomohou mu ale, aby se odrazil ode dna a našel síly k potřebné změně.

Ve všech sdělovacích prostředcích se bez ustání proti něčemu bojuje – dokonce už i proti stárnutí. Kdyby žil můj otec sedlák, řekl by nejspíš: Vždyť je to proti přírodě! Sdílel byste jeho názor?

Odmalička se vzděláváme, školíme, připravujeme se na to, co budeme dělat, jak budeme úspěšní v profesi, ale vůbec nejsme uchystaní, ani z rodiny, ani ze školy, že budeme stárnout, že budeme umírat. Pro mnoho lidí je proto normální proces stárnutí obrovským stresem. Společnost od nich neustále žádá výkon, zastávají manažerské funkce, neznají odpočinek a tělo jim najednou začne hlásit, že už to nejde. Nechtějí ubývání sil rozumět a pomoc čekají od medicíny. Farmaceutický průmysl to vycítil a začal okamžitě využívat poptávku po věčném mládí. Vznikl vědecký obor anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Tedy ne lidem pomoci vyrovnat se s něčím, co je naprosto přirozené, ale vnutit jim prášky, udělat ze stárnutí nemoc. V medicíně se tomu říká medializace - vytváření chorob z problémů každodenního života. Moje babička by řekla: „Lidská blbost je nekonečná, vždyť přece proti věku není léku“.

Jak na vás působí neustálé omílání údajů, kolik lidí v produktivním věku musí živit nemocné a seniory, a skutečnost, že ministři sociálních věcí a zdravotnictví proti tomu důrazně neprotestují?

To je jeden z největších paradoxů moderní medicíny a společnosti vůbec. Na jedné straně dokáže staré lidi prostřednictvím špičkové techniky a léků udržet při životě v situacích, které nejsou k životu. Na druhé straně se tímto počet seniorů odkázaných na léky a techniku rychle zvyšuje. Délka jejich života se sice prodlouží, ale jeho kvalita tomu často neodpovídá. Dožívají v zoufalých situacích, opuštění, nebo v domovech důchodců a léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Seniorů je hodně a společnost na to není uchystaná. To určitě neznamená, že by se seniorům neměla poskytovat kvalitní medicínská péče. Stejně tak důležitá je ale podpora psychická, sociální, komunitní a hospicová. To téma je příliš vážné a mediálně málo atraktivní. Politici se mu vyhýbají velkým obloukem. Mnohem snáz se „zviditelní“ v hrdinském boji o regulační poplatky.

Nikoli mimochodem – v září 2010 jste napsal otevřený dopis ministrovi Hegerovi s návrhem protikorupčních opatření ve zdravotnictví. Odpověděl vám, a jestli ano, co?

Ještě jednou regulační poplatky. Všimněte si, kolik let se o ně politici hádají. Přitom jde o směšnou částku třiceti korun. V úhrnu pár stovek miliónů. Podle střízlivého odhadu Transparency International ČR nás korupce ve zdravotnictví přijde ročně na dvacet miliard. O tom politici cudně mlčí. Na problém korupce jsem upozorňoval už několik ministrů, rozesílal různé návrhy. Před dvěma lety mi přišla bezobsažná odpověď z právního odboru ministerstva zdravotnictví. Napočítal jsem v ní asi dvanáct pravopisných chyb. Letos na podzim jsem to zkusil znovu. Pan ministr Heger se zatím neozval. Nedělám si žádné iluze. Medicínsko- farmaceutický komplex je korupcí tak prorostlý, že ji nelze zlikvidovat bez zničení samotného medicínsko-farmaceutického komplexu. Mám dojem, že už to pan ministr Heger také pochopil. Nedávno se vyjádřil, že ve funkci asi dlouho nebude.

Zejména senioři „zahnaní ke“ zdi i prostou opotřebovaností těla hledají pomoc, kde se dá – v mnoha případech také u léčitelů. Co vy a takzvaná alternativní medicína?

Před lety jsem byl členem Klubu českých skeptiků Sisyfos. Vystupoval jsem proti akupunktuře, homeopatii, biotronice. Časem mi ale začalo vrtat hlavou, jak je možné, že alternativní metody tolika lidem pomáhají, když by vlastně neměly. Vysvětlení jsem našel v psychosomatice. Do ordinací lékařů přichází hodně úzkostných, neurotických nebo depresivních pacientů. Jejich tělesné obtíže mají výrazný psychosociální kontext. Od lékaře očekávají především vstřícnost, pochopení, srozumitelné vysvětlení a uklidnění. Místo toho jsou ale vystaveni nekonečné řadě vyšetření a léčebných zákroků, které nejenže nevedou k odhalení příčiny a vymizení obtíží, ale jejich úzkost a neklid ještě zvyšují. Není divu, že se takoví pacienti obracejí na léčitele. Ten sice hluboké teoretické znalosti a špičkové technologie postrádá, o to více ale dokáže vytěžit z osobního setkání, navázání důvěryhodného vztahu, seznámení se s životním příběhem pacienta a nakonec i z magického působení léčitelských metod. Jestliže jde navíc o člověka empatického, s bohatými životními zkušenostmi a intuicí, je schopen pacienta uklidnit, poradit mu s jeho problémy, upravit jídelníček, motivovat ke změně chování. Pokud si vědecká medicína svoje selhání nepřizná a neprohlédne, že tím nejcennějším lékem je osobnost takto - celostně - uvažujícího terapeuta, bude jen bezmocně přihlížet, jak léčitelé pronikají na její „posvátnou“ půdu.

Není právě čas vrátit se někam zpátky? Věděl byste kudy…?

Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví? Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže, je ne-mocný. Co ale člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filosofové, teď už jsou slyšet i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z ekonomické fakulty univerzity Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů. Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy, Iry a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj života svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá.

S MUDr. Janem Hnízdilem, z Centra komplexní péče Dobřichovice, v listopadu 2010, pro časopis „Pečuj doma“, hovořil Jan Nouza, text mírně aktualizován v lednu 2011.