Abraham: Nový systém práce s autistickými dětmi
Divačka: Ahoj, jsem moc šťastná, že jsem tady. Můj obor jsou
děti s poruchami, a té mamince, co mluvila o synovi s autismem, naprosto
rozumím, je to i v mém srdci. Pracuji s rodinami, které mají děti
s autismem a jinými poruchami, a myslim si, že jsme na prahu nového systému
práce s těmito dětmi, a já jsem z toho absolutně nadšená. Minulý týden
mi napsala jedna maminka: „Naučila jste mě, jak vidět, cítit a vědět, co mi
sděluje moje dítě, i když ho nemohu slyšet.“ A to je právě to.
Ester: Je krásné dozvědět se to ...
Divačka: Je to úžasné!
Ester: Takže co se vlastně stalo? Kdo učil koho? To dítě vlastně
řeklo: „Já nebudu používat slova, a naučím tě stát se tlumočníkem vibrací.“
Divačka: A maminka to pochopila! A my jsme to pochopili! A
teď bych v tom chtěla pokračovat a mluvit o tom, ale přitom si udržet svoje
zaměstnání ... (:-)))
Ester: Řekněte nám o svém problému. Co to je, co víme my i
vy, a vy si myslíte, že to oni nevědí, a bojíte se jim to říci?
D.: Kdo to je „oni“?
E. Ti, co mají moc vás vyhodit z práce. Co je to, co
víte vy i my, a víte, že oni to nevědí, a vyhodí vás, když to řeknete?
D. Tak dobře. Pracovala jsem 27 let, abych se stala
uznávanou akademickou odbornicí ...
Ester (naléhá): Co to je, co vy víte, i my to víme, a oni to
nevědí, a vy se jim to bojíte říct?
D: To o těch vibracích ... o jejich jazyku ...
E: Co to tedy je, co se jim bojíte říct?
D. Že prostě nemají pravdu ...
E: Oni tedy vědí, že to nefunguje, že nemají žádné odpovědi?
D. Jde o to, že je to velký posun v systému. Zásadní posun.
E. A teď jste jako předchozí divák, děláte si starosti o
všechny, co to nechápou. To je velké břemeno k unesení. Ale když vstoupíte
do svého světa, a když si vzpomenete jen na tu jednu matku a jedno dítě, kteří porozuměli,
co říkáte, a že jste dostala fantastické výsledky, nedává vám to pocit, že to
chcete říct i dalším?
D. Samozřejmě! S rodiči jsem naprosto v pohodě.
Jsem naprosto v pohodě s dětmi. Nejsem tak v pohodě s mými
kolegy na fakultě.
E. A právě proto se rodí děti s autismem...
D. Ale mě to odsouvá na okraj, oni řeknou, že jsem cvok, že
jsem se pustila do země zázraků, a že se paktuju se s lidmi, co si říkají
Abraham ... ne, to neříkají. Ale chápete, co chci říci.
E. Ano, dobře to chápeme, naše práce na planetě je
převratná... Oprah se bojí mít Abraham ve svém programu, protože jsme tak
divní. Takže, chápeme, o čem mluvíte. My
vás škádlíme a trápíme ... Učitel je pouze natolik účinný, jak dalece chápe,
kde je jeho student. Takže vy vlastně říkáte: „Chci najít způsob, jak to
vyjádřit, aby to oni mohli slyšet.“
D. Ano.
E: Co dělat, aby se už na dálku před vámi nezabuchovaly dveře,
ještě než uslyší, o co jde? My vám říkáme, že vaše interakce s jedním a
pak s dalším a tak dále vám dá základ sebedůvěry. To je to, co vám chceme
říci k tomuto konkrétnímu tématu.
Ale ještě jednu věc vám k tomu chceme říci – ukázat vám
způsob, jak to vysvětlit účinně, aniž byste někoho zaskočila. Zkuste to říkat
takhle: „Já jsem v interakci s mnoha takovými dětmi, a mohu osobně
cítit sílu toho, kým jsou.“ (Tomu nikdo nebude oponovat, to nikoho nepřekvapí.)
„Cítím z nich jasnost, kterou necítím u všech. Mají v sobě jemnost, která
přecházi i na mne.“ Prostě, mluvte o tom, jak se cítíte k nim přitahována,
o jejich síle a jasnosti. A pak řekněte: „Když tak o tom přemýšlím, (teď
můžete dělat trochu zbožnou, jestli chcete, většina lidí to přijme lépe než
vibrace ) proč by milující Bůh poslal na Zemi tak čisté a požehnané bytosti,
abychom je brali jako vadné a podřadné? Nemyslím, že by to milující Bůh udělal.
Musí v tom být nedorozumění. Ty bytosti jsou teď tady, a když je sem Bůh
neposlal jako vadné, to mě přivedlo k myšlence, že možná nejsou vadné, ale
prostě odlišné. A když přemýšlím o základech lidské interakce, a jak je
důležitá komunikace, přišla jsem na tohle: Co když milující Bůh nám seslal
tyhle děti, které jsou odlišné, aby komunikovaly pokročilým a rozšířeným
způsobem? Co když mají schopnost dostat se za slova?“
A pak řekněte: „Vždycky jsem si myslela, že lidé jsou nejpokročilejší
ze všech bytostí, a můj pes, který často ví naprosto přesně, na co myslím, to
zřídka řekne nahlas, aby tomu každý rozuměl. (:-)) A nikdo mi nechce věřit, že
pes je více vyvinutý než já!“ A tím je dostanete: „Když tedy ty děti nemohou
mluvit, myslela jsem, že musí být méně vyvinuté podobně jako pes, nikoli
nějakým způsobem více pokročilé. A tady jsem se ve svém myšlení zmýlila. A když
jsem překročila tenhle milník, jakmile jsem si uvědomila, že je možné, že ten
milující Bůh seslat tyto velkolepé děti a že velmi dobře mohou být pokročilé,
jakmile mě napadla tato myšlenka, že jsou vyvínuté, chtěla jsem prozkoumat
možnosti a začala jsem je pozorovat. A myslela jsem si, co je to, co všichni
z nás chtějí? Je to hromada peněz nebo vztah nebo zážitek, okolnosti,
událost – proč chceme ty věci, které chceme? A přišla jsem na to, že je chceme
proto, že si myslíme, že budeme šťastnější, když je budeme mít. A podívejte se
na ty děti: řeknu vám, že kromě frustrace, kterou jim působíme, když se snažíme
přimět je dělat věci, které neumějí snadno dělat, jsou to většinou šťastné
děti. A myslím si, že jsou skutečně pokročilé. Přišly sem s chápáním
něčeho, co mnozí z nás teprve chtějí pochopit. Jsou připraveny být
šťastné. A tady můžete skončit a říci: A
teď k mému zkoumání: cítím, že mám poslání, cíl, který jsem si stanovila. Hodlám
zkoumat tyto děti s předpokladem, že jsou pokročilé, nikoliv zaostalé.
Budu je zkoumat z hlediska, že jsou to ony, které nás mají učit, a nikoliv
že jsou podřadné a musejí se učit od nás. To je postoj, který zaujmu. A pak
začněte vyprávět jeden příběh a další příběh a další: támhleto dítě a jeho
vztah s matkou – jaké to bylo předtím, a jaké je to teď, jak teď
komunikují, jaký je to nádherný svět. A to je náš slib pro vás, že jakmile
získají mezi sebou onen vibrační čtverec, přijdou i slova.
Divačka: ANO!
Ester: Ale slova nepřijdou, pokud nebudou podložena vibrací.
Když žádáte slova, aniž jsou podložena vibrací, nedostanete je. – Budete mít
úspěch, který si přejete, a oni se vás nebudou stranit. Postaví vás na
piedestal a řeknou, že jste na to přišla vy!
Divačka: Je to úplný převrat v myšlení. Mění to úplně
význam slova inteligence a učení. A je to je zásadní poznání spojené s člověkem.
¨
Ester: To je perfektně řečeno. Mění to i vaše základní
chápání komunikace. Protože vy si myslíte, že komunikujete slovy, ale není to
tak. Komunikujete postoji. Nemůžete být na někoho naštvaní a používat usměvavá
něžná slova. Protože vaše vibrace je mnohem silnější než vaše slova. A žijete ve
společnosti, v níž mnoho lidí, které znají, a všichni učitelé těch dětí jsou
pokrytečtí, a to dohání tyhle děti k šílenství. Matka jim řekne naštvaně:
Copak nevíš, jak tě miluju? Ale v jejím hlase není žádná vibrace lásky