Ionizátor

Dobrý Den

Už delší dobu se zabývám konstrukcí ionizátorů, sepsal jsem na toto téma článek, kde se pokouším toto téma trochu osvětlit lidem. Také tam dávám podrobný návod jak si čtenáři mohou sestavit svůj vlastní ionizátor. Myslím že lidé kteří navštěvují vaše stránky jsou přesně ten okruh lidí, kteří by o toto téma mohli mít zájem, rád bych tedy zveřejnil svůj článek na vašich stránkách.

Posílám v příloze otevřený text vč. obrázků pro snadnější umístění na webu

Těším se na spolupráci a přeji pěkný Den

S pozdravem J. Strejček

P.S. Orgonet: Určitě máme zájem, velký dík! Kladná (pro lidi nepříznivá) ionizace je základem klimateroristických škodících technologií, a my se pokoušíme ji amatérsky vyrovnat zápornou ionizací pomocí orgonitu či octování. Tohle vypadá na další levnou a snadnou možnost, jak si vylepšit své okolí. Super! 
(Obrázky z článku v doc se mi tu nezobrazují, verze pdf vůbec ne, proto dávám verzi pdf s obrázky a schématy na googledokumenty. Článek pdf v plné verzi s odkazy, schématy a obrázky zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc

Ionizátor

Toto zařízení je součástí skoro každé čističky vzduchu, obohacuje vzduch o záporné ionty, reakcí těchto iontů s kyslíkem ve vzduchu vzniká malé množství ozónu. Vzhledem ke stavu životního prostředí je přirozené, že se zařízení tohoto typu využívají ve stále větší míře. Na našem trhu je nabídka ionizátorů celkem široká. Mají však jeden velký nedostatek a tím je cena, je až nehorázné že nám je prodávají za tak nechutné ceny! Konstrukce a princip tohoto zařízení je přitom celkem jednoduchá a cena by měla být v řádu stovek a ne tisíců korun.

V tomto článku bych vám chtěl přiblížit, jak si můžete zkonstruovat svůj vlastní ionizátor k obohacování vzduchu. Toto zařízení pracuje bezhlučně bez filtrů a ventilátorů. Další pozitivní zpráva je, že zařízení má téměř nulovou spotřebu el. energie.

Ionizace v přírodě a místnostech

Lze dokázat, že vzduch v přírodě obsahuje určitou koncentraci záporně nabitých částic. Co se týká měsíčního kolísání koncentrací volných vzdušných iontů, byla popsána maxima v období úplňku (příčina není jednoznačně vysvětlena). V tabulce uvádím orientační hodnoty počtů negativních inotů měřených na různých místech.

Místo, kde bylo prováděno měření	Počet lehkých negativních iontů na cm3
místnosti městských bytů	50 – 100
městské ulice	100 – 500
klimatizované místnosti	0 - 80
u moře a v lese	1000 - 5000
v horách	5000 – 10 000
v jeskynních prostorech	5000 – 30 000
u vodopádů	10 000 – 50 000
po bouřce	50 000 a více

Přirozeným způsobem vzniku těchto negativních částic v přírodě je například bouřka, nebo také místa, kde se rozstřikuje voda (baloelektrický efekt Lenardův). Velký vliv na množství záporně nabitých iontů v ovzduší má také jeho znečištění. Třeba takový cigaretový dým je převážně kapalným aerosolem dehtu a vzdušné ionty spolehlivě ničí (bylo by zajímavé udělat srovnávací studii o vlastnostech dýmu z elektronických cigaret).

Člověk bohužel tráví většinu času v zajetí stěn bytu a kanceláře (faradayova klec), kde je celkem malá výměna vzduchu. Navíc v místnostech, kde trávíme až 9/10 svého života, jsou poblíž nás zdroje kladně nabitých částic. Tyto zdroje silně převažují, krom klimatizace, která ionty z ovzduší neutralizuje již při filtraci, dále vlhčením a dopravou potrubím, jde o obrazovky ale i nevhodné umělé materiály s nízkou permitivitou, jako třeba umělý koberec, nebo laminátová podlaha. Třeme-li o sebe dva dielektrické materiály s různou permitivitou, pak zpravidla materiál o vyšší permitivitě se nabíjí kladně (přitahuje tedy záporně nabité částice). Dalším problémem jsou také plastová okna, která snižují propustnost UV záření a tím znemožňují ionizaci vzduchu.

Co se týká metodiky měření a hygienických předpisů či norem je třeba říci, že závazná kritéria nebyla dosud u nás vypracována. Při dosud chybějících limitech se při nezávazných doporučeních můžeme řídit těmito hodnotami.

-pro dlouhodobý pobyt v interiéru by měla být koncentrace záporných iontů 1250 ± 50 iontů/cm³

-dlouhodobé ještě přijatelné minimum 250 ± 50 iontů/cm³

Doporučuje se, aby koncentrace záporných iontů při umělé ionizaci ovzduší nepřesáhla 5000 iontů/cm³ .

Bližší informace k metodám měření a měřících přístrojích naleznete v odkazech v zápatí.

Prospěšnost ionizace

Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný, nebo záporný. Je až zarážející že o účincích iontů resp. vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy tak málo víme. Zkuste si na toto téma popovídat s čerstvým absolventem střední stavební školy nebo absolventem stavební fakulty.

Kladné ionty

Mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, kde lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Objevily se bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.

Záporné ionty

Je prokázáno, že mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má lethální účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Vliv na krevní oběh člověka, zvyšuje se pH, roste podíl albuminů a snižuje se hladina serotoninů, klesá sedimentace a snižuje se poet leukocytů, mění se krevní tlak. Stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Záporné ionty mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.

Z mnoha experimentů je zajímavý pokus – sledování tří skupin křečků. Jedna žila ve vzduchu se silnou převahou kladných iontů CO₂, druhá v převaze záporných iontů O₂ a třetí v normální atmosféře. Po šedesáti dnech došlo u zvířat, žijících v převaze kladných iontů ke snížení hmotnosti nadledvin o 33% a celkové ochablosti a vyčerpání. Naproti tomu u zvířat žijících v převaze záporných iontů se hmotnost nadledvin zvýšila o 29%. Tato zvířata byla vysoce aktivní. Z tohoto pokusu vyplívá, že záporně ionizovaný vzduch zvyšuje schopnost nadledvin produkovat adrenalin (stejně fungují obranné reakce u člověka) a tím pomáhá organismu překonávat velké fyzické a nervové zátěže. U vás doma si rovněž můžete ověřit příznivé účinky ionizátoru třeba s využitím vašeho psa. Říká se, že kam si lehne pes, tam si může bez problémů lehnout i člověk. Instalujte tedy ionizátor na místo, kde by pes normálně neležel a pozorujte, co se bude dít.

Léčebné využití účinků vzdušných iontů probíhá na našem území již celkem dlouho. Například léčba pobytem v jeskyni – speleoterapie a hydroionoterapie (Moravský kras). Léčebné účinky ionizovaného vzduchu se uplatňují i při klimaterapii v lázeňských místech s vyšší nadmořskou výškou (Jeseník, Karlova studánka).

Pro ty zvídavější jsou další informace k dispozici v podkladech, ze kterých jsem čerpal a na které dávám odkaz v zápatí.

Trocha teorie

Ionizaci můžeme rozdělit na přirozenou a umělou.

Přirozená vzniká v elektromag. poli, nebo působením záření α,β,γ.

Umělá ionizace se dá vyvolat změnou mechanické energie, hořením, chemickým procesem a nebo korónovým výbojem.

Vertikální rozvrstvení iontů

Ionty nad zemským povrchem v obou polaritách nejsou přítomny ve stejném množství. U povrchu Země převažují kladné ionty nad zápornými (to může být jednou z příčin, že lidé z hor jsou zdravější). Zeměkouli si můžeme představit jako obrovský kulový kondenzátor, jehož jednou elektrodou je vodivý povrch nabitý záporně (přitahuje kladné ionty) a druhou elektrodou je vrstva ionizovaného, dobře vodivého ovzduší (ionosféra) nabitá kladně. Jako dielektrikum slouží špatně vodivá vrstva vzduchu tloušťky cca 50km. Mezi zemským povrchem a ionosférou je potenciální spád asi 400 000 V (průměrný spád je asi 8V na metr). Také se teď ptáte, proč ještě tuto volnou energii nevyužíváme?

K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný ion dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako –OH skupina vody, největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární ion kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozón je velmi silný oxidant a je ideální jako čistící a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozónoterapii.

Popis zapojení a princip ionizátoru

(Pozn. Obrázky a schémata najdete v pdf verzi zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc )

Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6500V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen např. s vodovodním potrubím a je tudíž na stejném potenciálu jako náš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem jsme elektrony donutili dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.

Princip Delonova kaskádního násobiče je následující. Při kladné půlvlně na svorce S2 se otevře dioda D1 a C1 se nabije na hodnotu amplitudy vstupního napětí (asi 310V). Při opačné půlvlně se otevře D2 a C2 se nabije na amplitudu plus napětí na C1 (z předchozí půlvlny) tedy 620V. Při další půlvlně se otevře D3 a C3 se nabije na amplitudu plus napětí na C2 mínus napětí na C1, celkem opět 620V. Takto můžeme pokračovat až na konec kaskády a zjistíme, že na všech kondenzátorech C2 až C21 je 620V. Tyto kondenzátory jsou zapojeny v sérii, na konci kaskády je tedy součet těchto napětí. Rezistor R1 na vstupu omezuje proudové špičky při případném zkratu v násobiči, na normální funkci násobiče nemá žádný vliv.

Paralelní kombinace doutnavky DT1 a kondenzátoru C22 na výstupu ionizátoru plní funkci přibližného měřiče výstupního proudu a tím i ionizačního výkonu. Kondenzátor se výstupním proudem nabíjí, při dosažení zápalného napětí doutnavka blikne a napětí klesne. Z kmitočtu blikání doutnavky můžeme vypočítat proud podle vzorce.

I = ΔU * C * f

ΔU – je rozdíl mezi zápalným a zhášecím napětím doutnavky (dotnavky které jsou běžně k dostání mají tuto hodnotu mezi 14 – 15V)

C – kapacita kondenzátoru C22 (6,8 ηF)

f – kmitočet blikání

V tomto případě tedy můžeme výstupní proud v mikroampérech přibližně spočítat podle vztahu

I = 0,1 * f

Počet elektronů, které vyletí z hrotu za sekundu, dostaneme vydělením proudu nábojem elektronu 1,6*10^-19 C, takže pro tento případ počet elektronů za sekundu je roven 0,625 * 10¹² * f.

Rezistory R2 až R5 na schématu, omezují výstupní proud násobiče při náhodném dotyku např. rukou. Při zkušenostech s užíváním jsem zjistil, že 4 odpory před výstupem jsou zbytečně hodně, verze, kterou vám dávám na zhotovení plošného spoje, má před výstupem dva 1MΩ odpory.

Násobič je sice sám o sobě příliš měkký na to, aby ohrozil zdraví člověka, ale náboj nahromaděný v kondenzátorech již může při nechtěném dotyku na odizolovaném spoji mezi kondenzátory způsobit citelné škubnutí ve svalech. Podobné mikrošoky znají dobře majitelé dlouhých vlasů nebo svetrů z umělých vláken. Napětí na kondenzátorech se udržuje ještě nějakou dobu po vypnutí přístroje od zdroje!

Konstrukce přístroje

Plán rozmístění součástek je patrný z návrhu polepu plošného spoje na konci tohoto dokumentu. „Plošný spoj“ si můžete sami jednoduše zhotovit tak, že vytisknete rozmístění součástek na A4 (doporučuji nalepovací) a tím pak oblepíte připravený tvrdý kartonový papír (alespoň 2mm). Spoj součástek bude naletováním jejich vývodových drátků, které vhodně propletete mezi sebou (odpadá tím zbytečné naleptávání u klasického plošného spoje). Před osazením součástek provrtáte v plošném spoji malé otvory k prostrčení drátků ze součástek (já používám malý ocelový šroubováček a dírku poklepnutím prorazím-součástky z těsného otvoru pak při osazování nevypadávají). Pájené součástky nesmí mít ostré hroty, mohlo by tak dojít k výboji ještě před dosažením hrotu ionizátoru.

Při připojování k síti je třeba mít stále na paměti, že pracujeme s nebezpečným napětím. Bylo by velice nebezpečné podlehnout klamnému dojmu, že 220V na vstupu je k smíchu v porovnání s 6kV na výstupu. Měkkých 6kV ani neucítíme, zatímco tvrdých 220V může člověka spolehlivě usmrtit!

Napojení na síť můžete provést k přístroji přes šroubovací svorkovnici s využitím třeba starého třížilového přívodního kabelu (např. ze staré varné konvice). Další možnost je s odpojitelným přívodním kabelem od ionizátoru a využitím starého napájecího kabelu z počítače. Tento typ připojení je na mém polepu na plošný spoj.

Při návrhu mechanické konstrukce je třeba dbát všech bezpečnostních předpisů a zároveň musí být přístroj schopen odolat i takovým nepříznivým vlivům jako je lidská hloupost či nešikovnost. Hotový ionizátor je vhodné obalit vrstvou kartonu ze strany součástek i spojů a ještě omotat elektrikářskou izolační páskou. Je vhodné například umístit plošný spoj do pevné plastové trubky, resp. tuby se síťovou šňůrou dobře zajištěnou proti vytrhnutí a s hrotem v podobě několik centimetrů dlouhého tenkého drátku. Takovéto provedení je vhodné zejména chceme-li ionizátor zavěsit u stropu hrotem dolů.

Pokud hodláme znemožnit jakýkoli kontakt s hrotem, musíme:

a) umožnit proudění vzduchu kolem hrotu (můžeme doplnit ventilátor)

b) nechat v co největším úhlu před hrotem volný prostor.

Předměty před hrotem nepříznivě ovlivňují vyzařování elektronů. Je také důležité, pro zvýšení výkonu zhotovit hrot z co nejtenčího drátku. Takový drátek (mnohem slabší než lidský vlas), který se mi podařilo objevit, je ve staré disketové mechanice navinutý jako cívka u čtecí hlavy. V každé mechanice jsou celkem čtyři takovéto minicívky. Dalším zdrojem tenkého drátku je např. rozebraný elektromotor opět třeba z disketové mechaniky. Hrot zhotovuji z tenkého drátku dlouhého asi 40cm, postupně ho přehýbám na půl, až se dostanu na délku asi 5cm. Na jednom konci udělám malé očko k prostrčení na vývod z doutnavky a druhý konec zarovnám zastřihnutím. Tyto drátky jsou polakované a proto jejich konce je nutné ustřihnout a očko dobře připájet. Aby drátky vydržely co nejdéle, ovinu je ještě volnou spirálou ze silnějšího měděného drátu.

K sestavení Ionizátoru budete potřebovat:

Papírový karton tl. alespoň 2mm, Tenký poskládaný drátek pro zhotovení hrotu a silnější stočený drátek pro ochranu hrotu (používám měděné drátky které si nastříhám na cca 40cm), elektrikářskou pásku, cín, páječku, kleště a cca 3h času.

Seznam součástek: v závorce je uvedena orientační cena za kus – celková cena všech součástek vč. nového přívodního kabelu k PC by měla být asi 200kč

Rezistory R1 - 100kΩ, R2,R3 - 1MΩ (2,-)

Postačující jsou uhlíkové rezistory s výkonem do 0,5W.

Kondenzátory C1 až C21 – 3n3/630, C22 – 6n8/400 (cca 3,5 ,-). Lze použít i jen jeden typ kondenzátorů se stejnou kapacitou ale vždy v provedení na 630V, nezkoušel jsem menší kapacitu jak 3n3. Můžete použít buď hranatý kondenzátor jako je na obrázku, nebo o něco větší válcový, který je na obalu plošného spoje na poslední straně (měl by být o dost levnější).

Diody D1 až D21 – 1N4007 (1,-)(!!! při umístění součástky je nutné správně osadit dle malého proužku, tato součástka vede proud jen jedním směrem)

Doutnavka Dt1 (2,-) – lze použít jakoukoli doutnavku např.

Napojení na síť – pomocí šroubovací svorkovnice (3,-), nebo přes napájecí konektor GSD3 (25,-) s využitím napájecího kabelu od PC (55,-).

Pozn. kódové označení součástek a orientační ceny, jsou z internetového obchodu GM electronic

Hotový ionizátor a součástky potřebné k jeho stavbě

Zkušenosti s užíváním ionizátoru

Kolem přístroje se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, doporučuji kolem volných hrotů dát třeba papír, který časem jednoduše vyměníme. Ionizátor plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku o cca 1mm.

Jednou z možností jak se na vlastní kůži přesvědčit, že napětí na hrotu je opravdu vysoké, je nabít sám sebe jako kondenzátor (musíme být dobře odizolováni) na napětí hrotu a tento náboj naráz vybít dotykem s uzemněným předmětem. Při těchto experimentech je zajímavé pozorovat vliv vlastního elektrického potenciálu na proud hrotu. Pokud jsme dobře odizolováni a přiblížíme-li dlaň před hrot ionizátoru, kmitočet blikání doutnavky nejdříve vzroste, protože dlaň na nízkém potenciálu zvýší intenzitu elektrického pole před hrotem a odčerpává volné ionty z blízkosti hrotu. Postupným nabíjením vzrůstá potenciál našeho těla, elektrické pole před hrotem slábne a nakonec má dlaň opačný účinek, než na začátku a doutnavka bliká pomaleji.

Pokud z hrotu ohnete bokem jediný tenký drátek, po přiblížení vaší ruky, tento drátek se vlivem elektrostatických sil ohýbá směrem k ruce, na dlani přitom cítíte lehký vánek. Při vzdálenosti pod 1mm přeskakují mezi drátkem a rukou droboučké jiskry. Ve tmě lze vidět na koncích hrotu vidět pouhým okem malý světelný bod – koronu. Po instalaci přístroje poblíž popínavé rostliny se této rostlině nápadně zvětšily listy a jeden výhonek se plazil směrem k přístroji.

Pro koumáky

Přikládám ještě jednoduché schéma pro ionizátor napájený stejnosměrným proudem z baterie (spotřeba proudu 80mA). Trafo T1 by se mohlo použít třeba ze staré nabíječky mobilu. První část obvodu tvoří tranzistory Q1 Q2 v Darlingtonově zapojení, transformátor T1. Odpory R2, R3 a kondenzátor C2. Obvod se nazývá „Hradlový vibrátor“ a pracuje na frekvenci 30KHz. Na sekundárním vinutí transformátoru T1 se vytvoří ostrý napěťový puls o napětí cca 600V. Toto napětí jde přes kondenzátory C3 až C14 a diody D3 až D14. Tento obvod zvyšuje použité napětí na cca 7,5KV vůči zemnímu potenciálu. Vysoké napětí je přes odpor R1 přivedeno na hrot ionizátoru. Obvod chrání dioda D1. Na výstupu by se dala doplnit ještě kondenzátorem a doutnavkou signalizace vyzařování.

Součástky:

Odpory R1=27Ω (1/2W) (červená,fialová,černá), R2=220kΩ (1/4W) (červená,červená,žlutá), R3=68KΩ (1/4W) (modrá,šedá,oranžová), R4=1MΩ (1/4W) (hnědá,černá,zelená)

Kondenzátory C1=100µF/25V elektrolytický, C2=1nF polyesterový, C3 až C14=4,7nF/1KV keramický (můžete použít i s podobnou kapacitou ale vždy na min. 630V)

Diody D1, D3 až D14=1N4007, D2=12V (1/2W) zenerová

Tranzistory Q1=BD237, Q2=BC548

Ještě přidám typy pro možné zefektivnění ionizátoru na 220V. 1) Bylo by dobré zvednout frekvenci vstupního napětí, ze zásuvky přichází jen 50Hz. 2) Drátěná mřížka propojená jako zemnící vývod ionizátoru. Tam by měly sedat kladně nabité prachové částice.

P.S.: Pokud se vám nepodaří sehnat součástky ke stavbě ionizátoru a rádi byste si toto zařízení sami postavili, mohu vám poslat stavebnici se vším potřebným. Pokud jste antitalent, co se týká elektroniky, a toužíte po ionizátoru, o kterém tu píšu, mohu vám ho také poslat. Rovněž můžete psát své zkušenosti a vylepšení k tomuto zařízení.

P.P.S: Kdy jste naposledy udělali něco, aby bylo na světě líp?

Plná verze článku v pdf se schématy a obrázky zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc

Ještě jeden film na víkend: Miluj svůj život

Ještě jeden krásný film s Louise Hay a dalšími známými duchovními učiteli, jako Doreen Virtue, Ester Hicks, atd. atd.

Film na víkend: Tajemství

Děkuji čtenářce z Beranova za odkaz na pěkný film.

12 symptomů duchovního probuzení

Moje dcera žijící v USA mi poslala výstižný text neznámého autora s 12 symptomy duchovního probuzení, co si v Americe rozesílají internetem (neplést se symptomy transformace, to je o tom, co nás kde bolí (:-))). 
Děkuju moc, líbí se mi, tak překládám a dokonce neuměle podkládám fotkou (:-)), abyste si taky užili.

Update: Kromě návalů smíchu mám všechno ostatní, odhaduji tak na 80-100% oproti dřívějšku.
Ještě si tam můžu pro sebe přidat Ztráta zájmu o předávání konspiračních informací tak asi 50% (:-))) 

P. S. Orgonet:
Právě moje dcera má velké zásluhy o mé probouzení, to ona mě seznámila s Eckhartem Tolle, neúnavně mě zásobuje jeho přednáškami, a vůbec je prima, a soupeří žertem se svou sestrou o to, komu uveřejním více příspěvků. Tak snad Ti tohle udělá radost, ŠK, přeju Ti vše nejlepší k dnešním narozenínám, příjemné duchovní probouzení, ty nejlepší přítomné okamžiky, a ať se vše daří, jak si představuješ!

Přeloženo z originálu:

Aolian: Srpnový klimateror

Extrémní výpaly vegetace a jiné události

1. Spálená kukuřice i ratolístky mladých dřevin

Ještě teďka se vzpamatovávám z dvoudenních paralyzujících výpeků, kterými zavařili klimoušové naši malebnou českou krajinu na začátku třetí srpnové dekády. Naše stinná zahrádka to přežila celkem v klídku, když jsem ale po několika dnech zavítal v rámci jedné terénní výpravy do Plzeňské kotliny, čekaly mne tam šokující objevy.

Poblíž Zbůchu, nad mělkým údolíčkem s rybníkem, se mi naskytl netradiční pohled na jižně exponované pole se zcela spálenou kukuřicí (viz foto 1). Slunce tady snad muselo pražit jak na poušti.

Nedaleko Stoda, na výslunném svahu pod tratí, který samovolně zarůstá náletem dřevin a křovin, mne čekalo další neveselé překvápko. Trnky byly na některých místech již zcela holé a zbylé lístky měly nažloutlou barvu jako na podzim (viz foto 2). Podobně zažloutlé byly i keře šípku. Listy mladých hlohů se pro změnu zbarvily do oranžova a postupně opadávaly z trnitých větviček. Nejhůře na tom byly mladé ratolístky jasanů. Silně popálené listy chytly tmavošedou barvu a byly celé zkroucené. Spálenou vegetaci hostily i okolní travní plácky s výskytem teplomilných trav, které jsou od přírody celkem slušně vybaveny tuhými kožovitými listy, jimiž úspěšně vzdorují horkému letnímu slunci. Nedávnému uměle zchystanému smažícímu ataku však podlehly se vším všudy.

Další mé kroky vedly do okolí Konstantinových Lázní. V malebných hluboce zaříznutých údolích jsem se vícekrát pozastavil nad vyschlými koryty drobnějších vodotečí. Ve větších potocích jako je Hadovka nebo Úterský potok tekla líně po dně koryta troška vody, místy s podivně bělavým zákalem. Celá krajina očividně žíznila, což ještě umocňoval od slunka rozpálený tmavý podklad s převahou vyvřelých hornin. Proto mne ani nepřekvapilo, že ohňové energie byly výrazně přebujelé a chvílemi vystřelovaly do krajiny velmi ostré impulsy.

Nakonec jsem přece jen zaznamenal alespoň jeden pozitivní efekt těchto uměle vyrobených arcitropických výpeků. Pomohly vytáhnout na světlo další zašité temnářské vrstvy k akčním výpucům. Neuniklo mi, že právě v krajině kolem Konstantinek se to projevilo aktivním astrálním soptěním na všech čedičových kopcích, které dříve bývaly sopkami - včetně trampíky hojně navštěvované Vlčí hory. Astrálně soptily také „Švihovské hvozdy“, zejména Tuhošť a Běleč u Švihova. Reziduí z téhle sopečné akce bylo samozřejmě přehršel, akční bytůstky živlu ohně však vydatně pomohly s výpucy.

2. Randálem proti klimabouřce

Pozorným sledovatelům klimateroristických aktivit jistě neuniklo, že čím dál víc umělých ataků přichází po setmění. Místo toho, aby se krajina zklidnila a odpočinula si od zátěže hlučného a jinak náročného dne, přicházejí bouře přeplněné technickými blesky a hromy, prudké lijáky nebo hysterické poryvy větru. Během posledních dvou let jsem si zkusil naprogramovat svou intuici tak, abych se vzbudil vždy zavčasu a mohl podniknout opatření na ochranu naší zahrádky před klimoušskými ataky.

Nedávno mne před čtvrtou hodinou ranní probudilo slabé hřmění. Vyskočil jsem z postele a začal připravovat časnou snídani. Pro sebe silný bílý čaj s ginkgem, pro horlivé klimouše neméně silnou octovou polévku. Přitom jsem zkusil vyhodit astrální technické nástavby ze všech vysílačů v našich Opičích horách a zneutralizovat uměle napolarizované energie všech čtyř základních přírodních živlů.

Jakmile bylo naoctováno, jakoby náhodou se spustil přízemní vítr rozfoukávající octové anionty na všechny strany. Tohle se mi poslední dobou děje docela často. Vypadá to, že klimoušové mají na vysílačích nainstalované bezvrtulové větráky a jakmile si někdo snaží vylepšit kladně přebité klima octem, nejpozději do půl hodiny „zapnou“ technický vítr na rozehnání octových výparů. Občas toho využívám k záměrnému vyprovokování chladivých závanů větru v horkých dusných dnech (:-))))))

Ale zpět k časné ranní bouřce. Hnala se k nám opravdu velkým kvaltem. Octové výpary byly rozháněny profuky technického větru, což tedy zkusit plašení bouřky randálem? Už delší dobu mám takové tůšo, že klimoušové randál v krajině moc nemusí (hlavně bubnování), velmi často jim totiž narušuje až boří tu jejich slavnou umělou plazmičku v nebesích. A když se hroutí plazma, pak se rozpadají i jejich uměle naprogramované vzduchové proudy a baryové mraky. Asi nebude náhoda, že v letošním roce bývá hodně venkovních letních koncertů sabotováno lijáky, větry a prudkými bouřemi.

Přemýšlel jsem, jak rychle zpunktovat pořádný randál proti kvapem se blížící bouřce. Nakonec jsem sáhl do našeho předpotopního kredence, vytáhl tamodtud dvě velké kovové poklice a pospíchal s nimi po louce k nedalekému lesíku. Rychle jsem vyhledal závětrné místo a tloukl poklicemi o sebe, co mi síly stačily. Docela mi při tom rambajzu zaléhaly uši. V pozadí, jakoby v mlhavém oparu, jsem svým astrálním zrakem zahlédnul známé postavičky – hlavní korumpáče ze zdejšího Vesmírného orchestru. „Užijte si tu muziku,“ povídám jim se smíchem. „Stejně dobře vím o tom, že vy dokážete hrát akorát falešnou notu, aby tady líp bujel svět temnářů. To by vám šlo, nastrkovat místo sebe hologramy iluminátů a sami vysedávat na své teplé židli a tvářit se přitom jak svatouškové á la My nic, my muzikanti. Jenže ono se stejně nakonec provalí, co jste zač! Domluvil jsem.“

Juknu na nebe a vidím, že technicky rozzuřená bouřka trochu ztratila na síle. Přidalo mi to optimismu pro další hudební kousek. Samozřejmě jsem ho nezapomněl obohatit o neutralizaci živelných energií.

Bouřka se nakonec vcelku rychle přehnala a trochu při ní sprchlo. Do sudů se doplnila voda na zálivku zahrádky. Sice chemická, ale když se do ní nakape citrónová šťáva, kytičky i stromy ji přijmou celkem vstřícně.

3. Netradiční umělecká díla coby odrušovače haarpových vln

Před několika týdny se mi přihodilo, že jsem po delší době navštívil Klatovy, město, jež bývá právem nazýváno „Bránou Šumavy“. Proti městskému elektrosmogu jsem se vybavil starým mosazným klíčem a silným kulovitým magnetem ze starého reproduktoru.

Již při sestupu Plánickou ulicí k náměstí Přemysla Otakara II. jsem zaznamenal přívaly příjemné energie nabité aktivním elektromagnetismem. To si tedy nechám líbit, pomyslel jsem si radostně. Ale odkud přichází ten kouzelný zdroj příjemně harmonizující energie? Rozluštění přišlo záhy. Před Hostašovými sady jsem zahlédnul upoutávku na výstavu uměleckých děl od Lukáše Raise. Již z dřívější doby vím, že tento umělec se specializuje na tvoření železných soch aj. uměleckých děl svařováním odpadních kovových materiálů. Okouknout je můžete např. na této webové stránce:

http://klatovsky.denik.cz/galerie/klatovy-bubenicka-show-gal.html?mm=3926591

A teď mám jeden ze zdařilých výtvorů Lukáše Raise přímo před sebou: vesele se tu vyjímá na zeleném trávníčku, zatímco v pozadí tiše odpočívají zbytky dávného kamenného opevnění města zdobeného popínavým loubincem. Netradiční kovové dílko tady pěkně nenápadně odrušuje destruktivní haarpové vlny jdoucí snad až odněkud z bavorského Javoru, z oné známé siluety dvojhlavého kopce, jehož vyšší vrchol je poskvrněn a zneuctěn obřím vojenským vysílačem.

Než jsem se nadál, občerstvila mne svěží elektromagnetická síla z umně propletených kovových trubek a vesele se mi pokračovalo v mé další cestě, která obnášela i návštěvu několika úřadů. Tentokrát to na nich nebývale dobře odsejpalo. Kolik nezdarů a karambolů by se nám asi vyhnulo, kdyby nebylo naše prostředí neustále násilně polarizováno do konfliktů a chaosu haarpovými zbraněmi? Už je mi ale jasné, že nostalgické vzdychání, fňukání nebo hudrování na nepřízeň osudu je mi houby platné. Vždyť se tady nabízí zajímavá možnost využít ztížené pracovní podmínky k houževnatému překonávání překážek. A čím pozorněji sleduji stávající dění na naší zatím ještě aspoň zčásti Zelené planetě, tím víc nebývám dojmu, že tohle je vlastně jakési „praktické cvičiště“ před hlavním Velkým bojem s temnáři.

P. S. Orgonet: 

Díky, Aoliane! Ty výpaly, nemyslíš, že by mohly být způsobeny haarpovým zahříváním a vysoušením půdy, spíše než sluncem? Nebo spíš kombinací obojího? Mám občas v přírodě dojem, že na některých místech je půda divně teplá ... a umělé vypařování taky probíhá bodově ...

Update Aolian 3. 9. 2012:

 

Díky všem za odezvu na můj článek. Nemám zatím ujasněné všecky věci týkající se výroby umělých výpeků přes HAARPy. Už v září 2009 jsem ale zaznamenal stav, kdy se po prudkém lijáku intenzivně vyčistila atmosféra od smogu a poté začalo do krajiny prudce pražit slunce. Tam nahoře, ve stratosféře, musel být propastný nedostatek ozónu. A zjevně ho stále ubývá, nejspíše intenzivním působením klimatických zbraní. Klimoušové se jich rozhodně nemíní vzdát, to budou raději dělat v astmosféře deku z chemtrails, vodní páry a smogu, aby to tady všecko nesežehly sluneční paprsky peroucí sem smažící energii přes ozónové díry.

Jejich srpnové smažící výpeky byly zřejmě do určité míry také experimenty, jak se dokáže naše planeta vyrovnávat s deficitem stratosférického ozónu. Vzpomínám si, že v době výpeků jsem každé ráno při vyjasněné obloze cítil silně "zjonizovaný" vzduch podobný tomu, který vychází z naší UV lampy produkující tzv. "tvrdé uvécéčko" (UVC záření).  

Vzkazík pro čtenáře z Poleňky: vůbec se Vám nedivím, že se tam cítíte dobře, na Chudenicku jsou obecně velmi příjemné a harmonizující energie. Občas jezdím pracovat s energiemi na Bolfánek a do bývalého vojenského prostoru u Poleně, kde je nyní nádherná přírodní Divočina.

Co se týče hlavního boje s temnáři, zatím je vše pouze v přípravné fázi. Už nyní je ale jasné, že hlavním motivem je postupné odseparování iluze od reálných úrovní Života. Vůbec to není o nenávisti ani se to netýká boje v rámci umělého systému Dobro vs. Zlo. Jde o boj, který je zacílený na a) osvobození klíčových spoutaných Bytostí Života, b) nápravu a ozdravení důležitých energetických systémů včetně Fontány Života, Plamene Života, Velké Lorety apod., c) výpuc všech destruktivních starých astrálních vrstev, neboť na starých prohnilých základech nelze postavit nové stabilní obydlí s harmonickými energiemi (a bráničů, kteří to chtějí udržet v zakonzervovaném humus-stavu je přehršel), d) likvidaci všech klíčových temnářských středisek se sabotéry pokrokových transformací. Zvláště poslední bod je naprosto klíčový, neboť jen ztěží nastolíme láskyplný mír, pokud budeme mít za zády sabotéry, kteří nám neustále budou házet klacky pod nohy a rozvářet všechny vztahy do konfliktů. Určitě o tom podrobněji napíšu ve svých dalších článcích, momentálně mám ale hoňku v práci. Vynikající inspirací, jak takový prakticky zaměřený boj probíhá, je sci-fi seriál Star Trek. Je tam velice pěknou a zároveň srozumitelnou i humornou formou podáno obrovské množství situací, s nimiž se potýká právě tento vesmír.

 

Klasická technologie tvoření umělé "srážkové fronty"

Klimateroristé naplánovali do naší oblasti dva dny deště, k jeho tvoření používají své klasické osvědčené technologie.

• Extrémně dlouhá (několik tisíc km) "srážková fronta", začíná kdesi ve Středozemím moři u Španělska, je tvořena chemtrailsovou vláknitou oblačností, posilována umělými bouřemi po celé délce, a dosahuje až do Skandinávie. Vypadá to, že jde k nám od západu, ale nejde nikam, byla vytvořena na místě a stojí téměř na místě. Srážky na ní však postupují od jihu k severu, ve tvaru "hada", čili jakoby v zástupu. Za mého mládí a normálního počasí od Boha fronta znamenala postup v linii, nikoli v zástupu ... (A na vojně taky (:-)))

Předlouhá fronta na videu zde: ("Porucha zobrazení" na začátku - bůhví co to bylo ...)
(To se mi to teď dělají a youtubují videa - doporučuju prográmek Snagit, geniální!!!)

• Náš český radar Brdy svou radiací podporuje a směruje postup "fronty" k severu a asi taky intenzifikuje srážky, což se zobrazuje jako kruhy kolem radaru. Nepochybně jsou zapojeny i radary na území Německa, ale ty zatím nebyly mnou přistiženy.

Obojí - postup srážek k severu i kruhy na následujícím videu zde:

• 3. Chemtrailsové průlety nad oblačností, zřetelné vždy při výskytu dlouhodobějších intenzívnějších srážek, zřejmě "prořezávají peřinu" oblačnosti, aby lépe a snadněji pršelo (:-))

• 4. A konečně umělý původ frontální oblačnosti je patrný na ranním snímku NOAA, který prozrazuje (nepříliš zřetelně, ale přesto viditelně) její chemtrailsovou vláknitost.

Pauza

Omlouvám se, ale z rodinných důvodů (vážné onemocnění v rodině) nemám teď čas ani náladu na blogování. Možná něco sem tam dám, vrátím se, jakmile to půjde.
Orgonet

Update 1. 9.: Děkuji všem za povzbuzení a nabídky pomoci. Náš senior (87) je v nemocnici po akutní operaci NPB (náhlá neprůchodnost střev způsobená srůsty), pooperační průběh je normální.