Dobrý Den
Už delší dobu se zabývám konstrukcí ionizátorů, sepsal jsem na toto téma článek, kde se pokouším toto téma trochu osvětlit lidem. Také tam dávám podrobný návod jak si čtenáři mohou sestavit svůj vlastní ionizátor. Myslím že lidé kteří navštěvují vaše stránky jsou přesně ten okruh lidí, kteří by o toto téma mohli mít zájem, rád bych tedy zveřejnil svůj článek na vašich stránkách.
Posílám v příloze otevřený text vč. obrázků pro snadnější umístění na webu
Těším se na spolupráci a přeji pěkný Den
S pozdravem J. Strejček
P.S. Orgonet: Určitě máme zájem, velký dík! Kladná (pro lidi nepříznivá) ionizace je základem klimateroristických škodících technologií, a my se pokoušíme ji amatérsky vyrovnat zápornou ionizací pomocí orgonitu či octování. Tohle vypadá na další levnou a snadnou možnost, jak si vylepšit své okolí. Super!
(Obrázky z článku v doc se mi tu nezobrazují, verze pdf vůbec ne, proto dávám verzi pdf s obrázky a schématy na googledokumenty. Článek pdf v plné verzi s odkazy, schématy a obrázky zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc
Ionizátor
Toto
zařízení je součástí skoro každé čističky vzduchu,
obohacuje vzduch o záporné ionty, reakcí těchto iontů s kyslíkem
ve vzduchu vzniká malé množství ozónu. Vzhledem ke stavu
životního prostředí je přirozené, že se zařízení tohoto
typu využívají ve stále větší míře. Na našem trhu je
nabídka ionizátorů celkem široká. Mají však jeden velký
nedostatek a tím je cena, je až nehorázné že nám je prodávají
za tak nechutné ceny! Konstrukce a princip tohoto zařízení je
přitom celkem jednoduchá a cena by měla být v řádu stovek
a ne tisíců korun.
V tomto
článku bych vám chtěl přiblížit, jak si můžete zkonstruovat
svůj vlastní ionizátor k obohacování vzduchu. Toto zařízení
pracuje bezhlučně bez filtrů a ventilátorů. Další pozitivní
zpráva je, že zařízení má téměř nulovou spotřebu el.
energie.
Ionizace
v přírodě a místnostech
Lze
dokázat, že vzduch v přírodě obsahuje určitou koncentraci
záporně nabitých částic. Co se týká měsíčního kolísání
koncentrací volných vzdušných iontů, byla popsána maxima
v období úplňku (příčina není jednoznačně vysvětlena).
V tabulce uvádím orientační hodnoty počtů negativních
inotů měřených na různých místech.
Místo, kde bylo
prováděno měření
|
Počet lehkých
negativních iontů na cm3
|
místnosti městských bytů
|
50 – 100
|
městské ulice
|
100 – 500
|
klimatizované místnosti
|
0 - 80
|
u moře a v lese
|
1000 - 5000
|
v horách
|
5000 – 10 000
|
v jeskynních prostorech
|
5000 – 30 000
|
u vodopádů
|
10 000 – 50 000
|
po bouřce
|
50 000 a více
|
Přirozeným
způsobem vzniku těchto negativních částic v přírodě je
například bouřka, nebo také místa, kde se rozstřikuje voda
(baloelektrický efekt Lenardův). Velký vliv na množství záporně
nabitých iontů v ovzduší má také jeho znečištění.
Třeba takový cigaretový dým je převážně kapalným aerosolem
dehtu a vzdušné ionty spolehlivě ničí (bylo by zajímavé udělat
srovnávací studii o vlastnostech dýmu z elektronických
cigaret).
Člověk
bohužel tráví většinu času v zajetí stěn bytu a
kanceláře (faradayova klec), kde je celkem malá výměna vzduchu.
Navíc v místnostech, kde trávíme až 9/10 svého života,
jsou poblíž nás zdroje kladně nabitých částic. Tyto zdroje
silně převažují, krom klimatizace, která ionty z ovzduší
neutralizuje již při filtraci, dále vlhčením a dopravou
potrubím, jde o obrazovky ale i nevhodné umělé materiály s
nízkou permitivitou, jako třeba umělý koberec, nebo laminátová
podlaha. Třeme-li o sebe dva dielektrické materiály s různou
permitivitou, pak zpravidla materiál o vyšší permitivitě se
nabíjí kladně (přitahuje tedy záporně nabité částice).
Dalším problémem jsou také plastová okna, která snižují
propustnost UV záření a tím znemožňují ionizaci vzduchu.
Co se
týká metodiky měření a hygienických předpisů či norem je
třeba říci, že závazná kritéria nebyla dosud u nás
vypracována. Při dosud chybějících limitech se při nezávazných
doporučeních můžeme řídit těmito hodnotami.
-pro
dlouhodobý pobyt v interiéru by měla být koncentrace
záporných iontů 1250 ± 50 iontů/cm3
-dlouhodobé
ještě přijatelné minimum 250 ± 50 iontů/cm3
Doporučuje
se, aby koncentrace záporných iontů při umělé ionizaci ovzduší
nepřesáhla 5000 iontů/cm3 .
Bližší
informace k metodám měření a měřících přístrojích
naleznete v odkazech v zápatí.
Prospěšnost
ionizace
Ionty
jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít
kladný, nebo záporný. Je až zarážející že o účincích
iontů resp. vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy tak
málo víme. Zkuste si na toto téma popovídat s čerstvým
absolventem střední stavební školy nebo absolventem stavební
fakulty.
Kladné
ionty
Mohou být
jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají
v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty,
kde lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Objevily se
bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě.
Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a
dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese,
letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.
Záporné
ionty
Je
prokázáno, že mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka.
Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch
svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují
dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci
záporných iontů má lethální účinky na bakterie a v menších
koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá
v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a
popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Vliv na
krevní oběh člověka, zvyšuje se pH, roste podíl albuminů a
snižuje se hladina serotoninů, klesá sedimentace a snižuje se
poet leukocytů, mění se krevní tlak. Stimulují myšlenkovou
činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost.
Záporné ionty mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz,
stimulují jejich růst.
Z mnoha
experimentů je zajímavý pokus – sledování tří skupin křečků.
Jedna žila ve vzduchu se silnou převahou kladných iontů CO2,
druhá v převaze záporných iontů O2 a třetí
v normální atmosféře. Po šedesáti dnech došlo u zvířat,
žijících v převaze kladných iontů ke snížení hmotnosti
nadledvin o 33% a celkové ochablosti a vyčerpání. Naproti tomu u
zvířat žijících v převaze záporných iontů se hmotnost
nadledvin zvýšila o 29%. Tato zvířata byla vysoce aktivní.
Z tohoto pokusu vyplívá, že záporně ionizovaný vzduch
zvyšuje schopnost nadledvin produkovat adrenalin (stejně fungují
obranné reakce u člověka) a tím pomáhá organismu překonávat
velké fyzické a nervové zátěže. U vás doma si rovněž můžete
ověřit příznivé účinky ionizátoru třeba s využitím
vašeho psa. Říká se, že kam si lehne pes, tam si může bez
problémů lehnout i člověk. Instalujte tedy ionizátor na místo,
kde by pes normálně neležel a pozorujte, co se bude dít.
Léčebné
využití účinků vzdušných iontů probíhá na našem území
již celkem dlouho. Například léčba pobytem v jeskyni –
speleoterapie a hydroionoterapie (Moravský kras). Léčebné účinky
ionizovaného vzduchu se uplatňují i při klimaterapii v lázeňských
místech s vyšší nadmořskou výškou (Jeseník, Karlova
studánka).
Pro ty
zvídavější jsou další informace k dispozici v podkladech,
ze kterých jsem čerpal a na které dávám odkaz v zápatí.
Trocha
teorie
Ionizaci
můžeme rozdělit na přirozenou a umělou.
Přirozená
vzniká v elektromag. poli, nebo působením záření α,β,γ.
Umělá
ionizace se dá vyvolat změnou mechanické energie, hořením,
chemickým procesem a nebo korónovým výbojem.
Vertikální
rozvrstvení iontů
Ionty nad
zemským povrchem v obou polaritách nejsou přítomny ve
stejném množství. U povrchu Země převažují kladné ionty nad
zápornými (to může být jednou z příčin, že lidé z hor
jsou zdravější). Zeměkouli si můžeme představit jako obrovský
kulový kondenzátor, jehož jednou elektrodou je vodivý povrch
nabitý záporně (přitahuje kladné ionty) a druhou elektrodou je
vrstva ionizovaného, dobře vodivého ovzduší (ionosféra) nabitá
kladně. Jako dielektrikum slouží špatně vodivá vrstva vzduchu
tloušťky cca 50km. Mezi zemským povrchem a ionosférou je
potenciální spád asi 400 000 V (průměrný spád je asi 8V
na metr). Také se teď ptáte, proč ještě tuto volnou energii
nevyužíváme?
K ionizaci
je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí
být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji
oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a
uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu
tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující
energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu
z obalové dráhy vznikne kladný ion dusíku a volný elektron.
Ten není schopen sám existovat a předává své elementární
kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule.
Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako
–OH skupina vody, největší afinitu k elektronům. Vodní
pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných
iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární
ion kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále
reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku.
Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozón je velmi silný oxidant a
je ideální jako čistící a dezinfekční prostředek (využití k
ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze
vzduchu, využívá také v ozónoterapii.
Popis
zapojení a princip ionizátoru
(Pozn. Obrázky a schémata najdete v pdf verzi zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc )
Ionizátor
je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem ze
kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou
sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků
plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič,
který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí
21násobek amplitudy (asi 6500V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké
napětí ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný
proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru
je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový
vodič síťového rozvodu je vodivě spojen např. s vodovodním
potrubím a je tudíž na stejném potenciálu jako náš dům a
zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky lze tedy nahradit.
Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot
vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně
neschůdná. Tímto způsobem jsme elektrony donutili dostat se do
vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících
dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
Princip
Delonova kaskádního násobiče je následující. Při kladné
půlvlně na svorce S2 se otevře dioda D1 a C1 se nabije na hodnotu
amplitudy vstupního napětí (asi 310V). Při opačné půlvlně se
otevře D2 a C2 se nabije na amplitudu plus napětí na C1 (z
předchozí půlvlny) tedy 620V. Při další půlvlně se otevře D3
a C3 se nabije na amplitudu plus napětí na C2 mínus napětí na
C1, celkem opět 620V. Takto můžeme pokračovat až na konec
kaskády a zjistíme, že na všech kondenzátorech C2 až C21 je
620V. Tyto kondenzátory jsou zapojeny v sérii, na konci
kaskády je tedy součet těchto napětí. Rezistor R1 na vstupu
omezuje proudové špičky při případném zkratu v násobiči,
na normální funkci násobiče nemá žádný vliv.
Paralelní
kombinace doutnavky DT1 a kondenzátoru C22 na výstupu ionizátoru
plní funkci přibližného měřiče výstupního proudu a tím i
ionizačního výkonu. Kondenzátor se výstupním proudem nabíjí,
při dosažení zápalného napětí doutnavka blikne a napětí
klesne. Z kmitočtu blikání doutnavky můžeme vypočítat
proud podle vzorce.
I = ΔU *
C * f
ΔU –
je rozdíl mezi zápalným a zhášecím napětím doutnavky
(dotnavky které jsou běžně k dostání mají tuto hodnotu
mezi 14 – 15V)
C –
kapacita kondenzátoru C22 (6,8 ηF)
f –
kmitočet blikání
V tomto
případě tedy můžeme výstupní proud v mikroampérech
přibližně spočítat podle vztahu
I = 0,1 *
f
Počet
elektronů, které vyletí z hrotu za sekundu, dostaneme
vydělením proudu nábojem elektronu 1,6*10-19 C, takže
pro tento případ počet elektronů za sekundu je roven 0,625 * 1012
* f.
Rezistory
R2 až R5 na schématu, omezují výstupní proud násobiče při
náhodném dotyku např. rukou. Při zkušenostech s užíváním
jsem zjistil, že 4 odpory před výstupem jsou zbytečně hodně,
verze, kterou vám dávám na zhotovení plošného spoje, má před
výstupem dva 1MΩ odpory.
Násobič
je sice sám o sobě příliš měkký na to, aby ohrozil zdraví
člověka, ale náboj nahromaděný v kondenzátorech již může
při nechtěném dotyku na odizolovaném spoji mezi kondenzátory
způsobit citelné škubnutí ve svalech. Podobné mikrošoky znají
dobře majitelé dlouhých vlasů nebo svetrů z umělých
vláken. Napětí na kondenzátorech se udržuje ještě nějakou
dobu po vypnutí přístroje od zdroje!
Konstrukce
přístroje
Plán
rozmístění součástek je patrný z návrhu polepu plošného
spoje na konci tohoto dokumentu. „Plošný spoj“ si můžete sami
jednoduše zhotovit tak, že vytisknete rozmístění součástek na
A4 (doporučuji nalepovací) a tím pak oblepíte připravený tvrdý
kartonový papír (alespoň 2mm). Spoj součástek bude naletováním
jejich vývodových drátků, které vhodně propletete mezi sebou
(odpadá tím zbytečné naleptávání u klasického plošného
spoje). Před osazením součástek provrtáte v plošném spoji
malé otvory k prostrčení drátků ze součástek (já
používám malý ocelový šroubováček a dírku poklepnutím
prorazím-součástky z těsného otvoru pak při osazování
nevypadávají). Pájené součástky nesmí mít ostré hroty, mohlo
by tak dojít k výboji ještě před dosažením hrotu
ionizátoru.
Při
připojování k síti je třeba mít stále na paměti, že
pracujeme s nebezpečným napětím. Bylo by velice nebezpečné
podlehnout klamnému dojmu, že 220V na vstupu je k smíchu
v porovnání s 6kV na výstupu. Měkkých 6kV ani
neucítíme, zatímco tvrdých 220V může člověka spolehlivě
usmrtit!
Napojení
na síť můžete provést k přístroji přes šroubovací
svorkovnici s využitím třeba starého třížilového
přívodního kabelu (např. ze staré varné konvice). Další
možnost je s odpojitelným přívodním kabelem od ionizátoru
a využitím starého napájecího kabelu z počítače.
Tento typ připojení je na mém polepu na plošný spoj.
Při
návrhu mechanické konstrukce je třeba dbát všech bezpečnostních
předpisů a zároveň musí být přístroj schopen odolat i takovým
nepříznivým vlivům jako je lidská hloupost či nešikovnost.
Hotový ionizátor je vhodné obalit vrstvou kartonu ze strany
součástek i spojů a ještě omotat elektrikářskou izolační
páskou. Je vhodné například umístit plošný spoj do pevné
plastové trubky, resp. tuby se síťovou šňůrou dobře zajištěnou
proti vytrhnutí a s hrotem v podobě několik centimetrů
dlouhého tenkého drátku. Takovéto provedení je vhodné zejména
chceme-li ionizátor zavěsit u stropu hrotem dolů.
Pokud
hodláme znemožnit jakýkoli kontakt s hrotem, musíme:
a)
umožnit proudění vzduchu kolem hrotu (můžeme doplnit ventilátor)
b) nechat
v co největším úhlu před hrotem volný prostor.
Předměty
před hrotem nepříznivě ovlivňují vyzařování elektronů. Je
také důležité, pro zvýšení výkonu zhotovit hrot z co
nejtenčího drátku. Takový drátek (mnohem slabší než lidský
vlas), který se mi podařilo objevit, je ve staré disketové
mechanice navinutý jako cívka u čtecí hlavy. V každé
mechanice jsou celkem čtyři takovéto minicívky. Dalším zdrojem
tenkého drátku je např. rozebraný elektromotor opět třeba
z disketové mechaniky. Hrot zhotovuji z tenkého drátku
dlouhého asi 40cm, postupně ho přehýbám na půl, až se dostanu
na délku asi 5cm. Na jednom konci udělám malé očko k prostrčení
na vývod z doutnavky a druhý konec zarovnám zastřihnutím.
Tyto drátky jsou polakované a proto jejich konce je nutné
ustřihnout a očko dobře připájet. Aby drátky vydržely co
nejdéle, ovinu je ještě volnou spirálou ze silnějšího měděného
drátu.
K sestavení
Ionizátoru budete potřebovat:
Papírový
karton tl. alespoň 2mm, Tenký poskládaný drátek pro zhotovení
hrotu a silnější stočený drátek pro ochranu hrotu (používám
měděné drátky které si nastříhám na cca 40cm), elektrikářskou
pásku, cín, páječku, kleště a cca 3h času.
Seznam
součástek:
v závorce je uvedena orientační cena za kus –
celková cena všech součástek vč. nového přívodního kabelu
k PC by měla být asi 200kč
Rezistory
R1 - 100kΩ, R2,R3 - 1MΩ (2,-)
Postačující
jsou uhlíkové rezistory s výkonem do 0,5W.
Kondenzátory
C1 až C21 – 3n3/630, C22 – 6n8/400 (cca 3,5 ,-). Lze použít i
jen jeden typ kondenzátorů se stejnou kapacitou ale vždy
v provedení na 630V, nezkoušel jsem menší kapacitu jak 3n3.
Můžete použít buď hranatý kondenzátor jako je na obrázku,
nebo o něco větší válcový, který je na obalu plošného spoje
na poslední straně (měl by být o dost levnější).
Diody
D1 až D21 – 1N4007 (1,-)(!!! při umístění
součástky je nutné správně osadit dle malého proužku, tato
součástka vede proud jen jedním směrem)
Doutnavka
Dt1 (2,-) – lze použít jakoukoli doutnavku např.
Napojení na síť
– pomocí šroubovací svorkovnice (3,-), nebo přes napájecí
konektor GSD3 (25,-) s využitím napájecího kabelu od PC
(55,-).
Pozn.
kódové označení součástek a orientační ceny, jsou
z internetového obchodu GM electronic
Hotový
ionizátor a součástky potřebné k jeho stavbě
Zkušenosti
s užíváním ionizátoru
Kolem
přístroje se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach,
doporučuji kolem volných hrotů dát třeba papír, který časem
jednoduše vyměníme. Ionizátor plní funkci miniaturního
elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží
blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu
na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším
způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců
drátku o cca 1mm.
Jednou
z možností jak se na vlastní kůži přesvědčit, že napětí
na hrotu je opravdu vysoké, je nabít sám sebe jako kondenzátor
(musíme být dobře odizolováni) na napětí hrotu a tento náboj
naráz vybít dotykem s uzemněným předmětem. Při těchto
experimentech je zajímavé pozorovat vliv vlastního elektrického
potenciálu na proud hrotu. Pokud jsme dobře odizolováni a
přiblížíme-li dlaň před hrot ionizátoru, kmitočet blikání
doutnavky nejdříve vzroste, protože dlaň na nízkém potenciálu
zvýší intenzitu elektrického pole před hrotem a odčerpává
volné ionty z blízkosti hrotu. Postupným nabíjením vzrůstá
potenciál našeho těla, elektrické pole před hrotem slábne a
nakonec má dlaň opačný účinek, než na začátku a doutnavka
bliká pomaleji.
Pokud z
hrotu ohnete bokem jediný tenký drátek, po přiblížení vaší
ruky, tento drátek se vlivem elektrostatických sil ohýbá směrem
k ruce, na dlani přitom cítíte lehký vánek. Při
vzdálenosti pod 1mm přeskakují mezi drátkem a rukou droboučké
jiskry. Ve tmě lze vidět na koncích hrotu vidět pouhým okem malý
světelný bod – koronu. Po instalaci přístroje poblíž popínavé
rostliny se této rostlině nápadně zvětšily listy a jeden
výhonek se plazil směrem k přístroji.
Pro
koumáky
Přikládám
ještě jednoduché schéma pro ionizátor napájený stejnosměrným
proudem z baterie (spotřeba proudu 80mA). Trafo T1 by se mohlo
použít třeba ze staré nabíječky mobilu. První část obvodu
tvoří tranzistory Q1 Q2 v Darlingtonově zapojení,
transformátor T1. Odpory R2, R3 a kondenzátor C2. Obvod se nazývá
„Hradlový vibrátor“ a pracuje na frekvenci 30KHz. Na
sekundárním vinutí transformátoru T1 se vytvoří ostrý napěťový
puls o napětí cca 600V. Toto napětí jde přes kondenzátory C3 až
C14 a diody D3 až D14. Tento obvod zvyšuje použité napětí na
cca 7,5KV vůči zemnímu potenciálu. Vysoké napětí je přes
odpor R1 přivedeno na hrot ionizátoru. Obvod chrání dioda D1. Na
výstupu by se dala doplnit ještě kondenzátorem a doutnavkou
signalizace vyzařování.
Součástky:
Odpory
R1=27Ω (1/2W) (červená,fialová,černá), R2=220kΩ (1/4W)
(červená,červená,žlutá), R3=68KΩ (1/4W)
(modrá,šedá,oranžová), R4=1MΩ (1/4W) (hnědá,černá,zelená)
Kondenzátory
C1=100µF/25V elektrolytický, C2=1nF polyesterový, C3 až
C14=4,7nF/1KV keramický (můžete použít i s podobnou
kapacitou ale vždy na min. 630V)
Diody
D1, D3 až D14=1N4007, D2=12V (1/2W) zenerová
Tranzistory
Q1=BD237, Q2=BC548
Ještě
přidám typy pro možné zefektivnění ionizátoru na 220V. 1) Bylo
by dobré zvednout frekvenci vstupního napětí, ze zásuvky
přichází jen 50Hz. 2) Drátěná mřížka propojená jako zemnící
vývod ionizátoru. Tam by měly sedat kladně nabité prachové
částice.
P.S.:
Pokud se vám nepodaří sehnat součástky ke stavbě ionizátoru a
rádi byste si toto zařízení sami postavili, mohu vám poslat
stavebnici se vším potřebným. Pokud jste antitalent, co se týká
elektroniky, a toužíte po ionizátoru, o kterém tu píšu, mohu
vám ho také poslat. Rovněž můžete psát své zkušenosti a
vylepšení k tomuto zařízení.
P.P.S:
Kdy jste naposledy udělali něco, aby bylo na světě líp?
Plná verze článku v pdf se schématy a obrázky zde: https://docs.google.com/open?id=0B1lmMjJ4Fl45dmVCMDU2bV95SXc