Překlad: OrgoNet
O pádu člověka
"Moc vám děkuji, že mám takové
privilegium ptát se vás … V Kurzu zázraků se mluví o vzniku individuálního
vědomí, o tom, že bylo pádem člověka. Můžete o tom říci více?"
Omyl, že jsme oddělenou entitou, je
součástí vzestupu a převládnutí ega. Je to omyl, že nejsme
spojeni mezi sebou, ani s přírodou, a zejména, že nejsme spojeni
se zdrojem života, který je někdy nazýván Bohem. Je to velice
rozšířená iluze, většina lidí, kteří nyní žijí na
planetě, jsou chyceni v pasti iluze oddělenosti. Například, lidé
říkají, že existují VE vesmíru. Jako že tady jsem já, a tady
je vesmír a ostatní lidé. Pravda je taková, že nejsme VE
vesmíru, ale že my jsme vesmír. Jsme neoddělitelnou součástí
reality, ne v ní. Když si myslíme, že jsme v ní, jsme odděleni
… (:-))) Takže vesmír jste vy. Nejste VE vesmíru, ale vy jste
vesmír.
Vesmír se probouzí. A vy jste maličká
částečka, základní částečka probouzejícího se vesmíru.
Vědomí přicházejícího z bezčasovosti do této dimenze. Vědomí
vyzařuje do světa času, do naší dimenze, a můžeme tomu říkat
probouzení. A vesmír se probouzí skrze formy života, a životní
formy se stávají stále více způsobilými pro probouzení
vesmíru. Vy jste toho součástí, i vy, i já, prostě my všichni.
Takže, Já se probouzí, a to Já jste vy, probouzíte se z iluze,
že jste oddělenou entitou.
Tato iluze přišla proto, že lidé se
naprosto ztotožnili s lidsky vytvořeným pojmem Já, vytvořili si
iluzi oddělenosti.
Iluzi oddělenosti, že jsem já a ti
druzí, odstraňuje prostá věc: dívat se na jiné lidi bez
vměšování pojmového myšlení. Jenom se dívat. Pouze tehdy,
když přijde posuzování toho druhého, se ten druhý stává
„druhým“. A ego miluje, když se může zdůrazňovat a také
se posilovat pocitem „druhosti“ toho druhého. A to činí
pomocí kritizování, posuzování, stěžování si na druhého,
říkání, jak je špatný.
Lidé to dělají i jako kolektivy.
Jeden kmen třeba nepokládá jiný kmen za lidi. Říkají, že jsou
to démoni. A ten druhý kmen si myslí o nich to samé. Dělají to
i státy. Možná dnes už méně, ale když se podíváte na začátek
20. století, kdy byly dvě světové války, bylo politicky
přijatelné činit z jiného státu démona. Dělal to kdekdo.
Japonsko udělalo démony z Američanů, a Američané udělali
démony z Japonců. Nevědomost v některých národech byla hlubší
než v jiných. Démonizování jiného státu, to je ego, kolektivní
ego. Propaganda.
Takže, dělá se to na osobní úrovni
i na kolektivní úrovni. Ego miluje, když může zdůrazňovat
„jinost“ druhého. To vše je součástí iluze.
Ale zpět k praktické věci: Dívat se
na jiného člověka bez zásahu myšlení je nádherná věc, krásné
duchovní cvičení, a postupně to přestane být cvičením, a
stane se to přirozeným způsobem jednání s jiným člověkem. Jen
se dívat, aniž by se do toho pletlo nálepkování, posuzování, a
co já chci po něm a co on po mně chce... Věnovat pozornost. V
tom už není pocit oddělenosti.
To je to, co dalajláma nazývá
„vlídnost“. Vzniká tím skutečná laskavá vlídnost. Když
je zde laskavá vlídnost, pocit oddělenosti jiné entity musí
odejít, protože oddělená entita nemůže mít milující
laskavost. Může se o to snažit, ale dlouho nevydrží. A v tom je
ta krása.
Takže, vy jste základní částečkou
probouzení vesmíru.
Čili když já se probouzím, probouzí
se vesmír?
Ano.
I vesmír kolem mě, každá věc, do
níž patřím, je ovlivněna?
Ano. Nejen kolem vás, ale všichni
lidé jsou spojeni na hlubší úrovni, vaše probuzení ovlivňuje i
lidi, kteří s vámi nejsou v kontaktu. Protože jste součástí
kolektivního vědomí lidstva.
Děkuji.