Důkaz, že věci se začínají měnit k lepšímu: nádherný příspěvek čtenářky, která se rozhodla projít si trnitou cestou neočkování svých dětí, ještě nedávno téměř nemyslitelnou ...
Jak jsme neočkovali
Když jsem se před třemi lety
rozhodla, že už v žádném případě nedám své děti
očkovat proti žádné z těch „ povinně očkovaných“
nemocí, cítila jsem, že se vydávám na nelehkou cestu, ale
zároveň jsem v hloubi duše věděla, že prostě nemohu jinak
a musím poslechnout svou „vnitřní pravdu“…
Začalo to všechno tím, že
jsme před šesti lety u mé první dcery odmítli v porodnici
očkovat proti tuberkulóze a tím se zařadili mezi problémové
pacienty naší dětské paní doktorky
Měla o nás opravdu strach a
v našem zájmu nás přesvědčovala o nutnosti tohoto
kroku-očkovat co nejdříve a co nejvíce. Přes to, že se nám
podařilo odmítnout alespoň jedno očkování, ostatním jsme se
podrobili. Dnes vím, že jsem tehdy byla ještě pod vlivem
všeobecně vyvolávaného strachu - co bude až mi dítě nevezmou do
školky, jak půjdu do práce a jak se uživíme… o zdravotní stav
mé dcery jsem se začala pořádně bát až se vzrůstajícím
počtem naočkovaných vakcín, po kterých vždy následovala
horečka, nemoc a následné propuknutí atopického ekzému
v celotělovém měřítku…a moje špatné svědomí, že moje
děťátko trpí kvůli systému a tomu, že jeho maminka si nedokáže
prosadit svou pravdu.
Příspěvky
