27. prosince 2019

Hlavní příčinou globálního oteplování je klimaterorismus


Hlavní příčinou globálního oteplování je klimaterorismus
(Update 30. 12.: Překlad dokončen.)


Dostal se mi do ruky odkaz na článek, publikovaný v roce 2018 ve vědeckém časopise Journal of Geography a recenzovaný odborníky, který jasně dokazuje, že hlavní příčinou vzrůstu teploty na planetě je činnost našich neúnavných geoinženýrů - klimateroristů, kteří nám denodenně manipulují počasí nad našimi hlavami a vytvářejí v různých částech světa pod falešnou vlajkou extrémní jevy počasí, které svádějí na Matku Přírodu. Možná je to vůbec první článek na toto téma publikovaný v uznávaném vědeckém časopise; podobné informace se dosud nalézaly pouze na alternativních zdrojích.

Doufám, že překlad toho článku přispěje k šíření povědomí o tom, že počasí a klima je v současnosti naprosto umělé. Třeba se pár lidem otevřou oči, a nebudeme muset tak často číst v internetových diskusích ten "výborný vtip" lidiček, kteří si naivně myslí, že  "poručíme větru dešti" byla pouhá komunistická propaganda v bývalém SSSR... Nemluvě o politicích, kteří jsou se svými názory na "globální oteplování" zcela mimo mísu (kromě těch nejvyšších/vyvolených, kteří samozřejmě vědí a musejí lhát veřejnosti záměrně).

Pěkný nový rok přeje

Orgonet



Zdrojový článek v State of the Nation: http://stateofthenation.co/?p=2027

Odkaz na originál vědeckého článku v pdf: http://chemtrailsmuststop.com/wp-content/uploads/2019/12/macd.pdf

Čísla v závorkách znamenají odkazy na literaturu, které najdete za článkem.

Screenshot první stránky článku:




Journal of Geography, Environment and Earth Science International
16(3): 1-15, 2018; článek č. JGEESI.42006
ISSN: 2454-7352



50 let po publikaci článku „How to Wreck the Environment“ („Jak zničit životní prostředí nepříteli“): hrozí antropogenické vyhlazení života na Zemi


J. Marvin Herndon, Mark Whiteside a Ian Baldwin

(Překlad: OrgoNet)

Práce vznikla společným úsilím autorů, a je součástí probíhající spolupráce za účelem poskytnutí environmentálních, vědeckých a lékařských poznatků o vlivu na zdraví a důkazů spojených s téměř každodenní a téměř globálním tajnou geoinženýrskou aktivitou. Studii navrhl autor JMH. Všichni autoři přispěli k jejímu napsání a četli a schválili konečný rukopis.


Abstrakt:

Cíle: Před padesáti lety napsal geovědec Gordon J. F. Mac Donald kapitolu knihy s názvem „Jak zničit životní prostředí“, v níž popsal, jak by stát mohl tajně poškodit životní prostředí a způsobit škodu nepřátelskému státu. Naším cílem je revidovat názory Mac Donalda na strategie využití přírody jako válečné zbraně ve světle následujícího technologického pokroku a v kontextu současného používání válečných metod, které popsal.

Metody: Podáváme interdisciplinární přehled historické, vědecké a lékařské literatury k tématu.

Výsledky: MacDonald pojednal o otevřeném i tajném využití počasí jako zbraně, spočívajícím v osévání mraků za účelem vytvoření deště. Následně byla vyvinuta metoda zabránění spadu deště rozprašováním znečišťujících částic pomocí tryskových letadel v místech tvoření mraků. Nejméně po dvě desetiletí pozorují občané stále vyšší frekvenci vytváření leteckých stop tvořených těmito částicemi. Jako na jejich hlavní složku poukazují forensní vědecké výzkumy na toxický uhelný polétavý prach. Kolem roku 2010 se rozrostlo sprejování částic do vzduchu na téměř každodenní a téměř globální úroveň. Je předpoklad, že toto sprejování je umožněno na základě tajné mezinárodní dohody k „odstínění“ Země před slunečním svitem. Avšak vzdušné sprejování vyvolává spíše ohřívání atmosféry, nikoli její ochlazení; brání v odchodu tepla ze Země a způsobuje globální oteplování. Mac Donald rovněž pojednal o ničení atmosférického ozonu a vyvolávání zemětřesení a vulkanických erupcí, což jsou aktivity nyní umožněné ionosférickými ohřívači o vysoké frekvenci.

Závěry: Americká armáda se rozhodla využívat počasí jako zbraně pro státní bezpečnostní účely, což bylo MacDonaldem přesně předpovězeno. Ale tento vědec si neuvědomil, že státní vojsko by mohlo být a bude použito tajnou mezinárodní dohodou, jejímž, i když nikoliv záměrným důsledkem bude válka proti planetě Zemi, její biosféře a jejím přírodním biogeochemickým procesům. Pokud politikové, informační média, vědci a jiní v naší společnosti nebudou znát pravdu o tom, co probíhá, a kolektivně nebudou vyžadovat zastavení těchto tajných technologických aktivit, kráčíme směrem k prvnímu antropogenickému masovému zániku lidstva.

1. Úvod

Politicky činný geovědec Gordon J. F. MacDonald (1929-2002) napsal významný článek s názvem „Jak zničit životní prostředí“, a publikoval ho v roce 1968 v knize „Dokud nepřijde mír“ (Unless Peace Comes) (1). V době, kdy armáda byla soustředěna na nukleární zbraně, MacDonald prorocky navrhl: “Mezi budoucími prostředky k silovému dosažení státních cílů se objevuje možnost kontroly a manipulace přírodního prostředí planety lidmi.“ MacDonald, špičkový poradce prezidenta a účastník státních vědecko-politických debat, byl k tomu, aby pronesl toto prohlášení ohledně budoucího využití životního prostředí jako zbraně, vysoce kvalifikován.

Mnohé z toho, co předpověděl či o čem spekuloval MacDonald, se dostavilo, nikoli pomocí technologie, kterou popsal on, ale pomocí daleko efektivnějších a ničivějších technologií, které byly vyvinuty v následujících 50 letech.

Jak poznamenal MacDonald v roce 1968: „Klíčem ke zbraním využívajícím geofyziku je rozpoznání nestabilit životního prostředí, k nimž stačí dodat malé množství energie, aby byla uvolněna dalekosáhle větší množství energie.“ MacDonald hovořil o záměrném vyvolávání nestabilit za válečným účelem v rozsáhlých systémech jako je počasí, klima, oceány a lidský mozek, včetně jevů jako jsou hurikány, zemětřesení a tsunami. Uvědomoval si v rámci svého omezeného geofyzikálního chápání, že je třeba uvažovat i nepředvídané nepříznivé důsledky, které mohou vyvstat ze záměrného narušení komplexních přírodních systémů, které mají neznámé „body zvratu“.

Během 50 let, která následovala od závažné MacDonaldovy publikace (1), technologie potřebné k využití přírody jako zbraně výrazně pokročily, což je dobře známo těm, kteří financovali výzkum. Rovněž bylo v té době dosaženo výrazného pokroku ve vědeckém chápání chování planety Země.

Avšak významná nová pojetí v geofyzice – zejména ta, která byla rozvíjena vojenskoprůmyslovým komplexem, byla vědeckou komunitou geofyziků po několik desetiletí typicky ignorována. Není proto překvapující, že ve světě pokračuje radikální rozmisťování válečných technologií využívajících sil přírody, a ty mění přirozené přírodní procesy, aniž by nás vědci varovali a pomáhali k plnému pochopení geodynamiky a nebezpečí vyplývajících z těchto technologií pro lidský život a pro veškerý život na planetě. Například, aby země byla obyvatelná, musí udržovat jemnou energetickou rovnováhu tím, že vyzáří do vesmíru v podstatě všechnu energii, kterou dostává od Slunce a ze svých vlastních geofyzikálních a antropogenických energetických zdrojů.

Od konce 90. let minulého století je zde velmi dobře organizovaná snaha, vedená komisí OSN (IPCC – International Panel on Climate Change - Mezinárodní komise pro klimatickou změnu) i jinými, jejímž úkolem je prosazovat myšlenku, že odvádění tepla ze Země nepříznivě ovlivňují lidmi vytvořené skleníkové plyny, zejména dioxid uhlíku (oxid uhličitý CO2), a to způsobuje globální oteplování (2). Ke kompenzaci oteplování IPCC opakovaně navrhuje myšlenku zavést v budoucnosti geoinženýrská opatření, konkrétně například rozptylovat do atmosféry látky sloužící k blokaci dopadu slunečního světla. (3).

Avšak IPCC dosud nepřipustila možnost, že vojenské geoinženýrství již probíhá, a to se stále se zvětšující intenzitou, po několik desetiletí, a jeho cílem není ochlazovat Zemi, ale naopak způsobovat globální oteplování a klimatický chaos.

V této práci diskutujeme některé myšlenky vyjádřené MacDonaldem v článku „Jak zničit životní prostředí“ (1), a to ve světle následujícího technologického rozvoje. Rovněž poskytujeme důkazy o používání vojenských technologií destabilizujících přírodu, a to v globálním měřítku. Tam, kde to lze aplikovat, diskutujeme o potenciálních rizicích pro planetu a její biosféru, která jsou dalece podceňována těmi, kteří jsou odpovědní.

2. Metody

Výzkum byl proveden interdisciplinárně, za použití historické, vědecké a lékařské literatury k tématu.



3. Výsledky a diskuse


Dlouhodobý sen vojenských plánovačů o kontrole počasí se začal stávat realitou v roce 1946, po objevu, že mraky, které jsou za vhodných okolností „osety“ jodidem stříbrným nebo suchým ledem (CO2 v pevném skupenství), mohou spustit déšť nebo sníh. (4). MacDonald (1) diskutoval myšlenku, že tato forma „osévání mraků“ má vojenský potenciál, který by mohl způsobit déšť bránící nepříteli v pozemních operacích, či tajně způsobit dlouhodobé sucho, tím, že mraky by byly donuceny vydat vláhu jinde než v cílovém státě. Toto je od té doby až dosud předmětem dlouhodobého zájmu a vážných výzkumů americké armády. (5)

Počasí se stalo válečnou zbraní během vietnamské války, kdy byly prováděny operace osévání mraků za účelem prodloužení monzunového období nad Ho-či-minovou stezkou, aby se zabránilo pohybu vojáků a zásob (operace Popeye) (5). Americká armáda rovněž osévala mraky blížící se ke Kubě, v pokusu způsobit tam dlouhodobé sucho a zničit sklizeň cukrové třtiny. (6).

Osévání mraků za účelem vyvolání deště, jak je popsáno u MacDonalda (1), bylo pouze prvním krokem v manipulaci počasí. Následující výzkumy vyprodukovaly i technologie zabraňující spádu deště. Aby se spustil déšť, musí se v mracích vytvořit – nukleovat malé kapičky, které se musí spojit, aby byly dostatečně velké a mohly začít padat na zem. Technologie k zabránění dešti byla objevena zkoumáním znečištění ovzduší. Dostatečně velké množství částeček znečištění, rozptýlených nad oblastí tvoření mraků, je zábranou k vytvoření malých kapiček a blokuje jejich seskupování pro vytvoření dostatečně velkých kapek, které by mohly spadnout dolů. Nakonec se nasycení vlhkostí stane neudržitelným a mraky vydají svou vláhu v podobě záplav.

Koncem 90. let vnímaví občané začali mít obavy z vzdušných částic tvořících letecké stopy táhnoucí se nad jejich hlavami od obzoru k obzoru. V průběhu času se tyto letecké stopy stávaly stále častějšími, a občanům bylo nepravdivě vysvětlováno, že se jedná o neškodné výfukové stopy letadel, takzvané contrails, tvořené krystalky ledu z výfukové páry. (7). Kolem roku 2010 bylo toto letecké sprejování rozšířeno již jako každodenní aktivita nad většinou planety. (8). (Obrázek 1)


(Obrázek 1 výše: Letecké stopy vytvořené z částic při manipulaci počasí. (Místa a autoři fotografií - z levého horního rohu ve směru hodinových ručiček: Paříž, Francie, Patrick Rodie; Karnak, Egypt, autor JHM; Londýn, Anglie, autor IB; Severní Kalifornie, USA, autor Patrick Rodie; Ženeva, Švýcarsko, autor Beatice Wright; Yosemite, Kalifornie, USA, autor Patrick Rodie; Jaipur, Indie, autor JMH.)

Modifikace počasí je jev omezený trváním a geografickým rozsahem, zatímco modifikace klimatu je nezbytně globální. Současné téměř každodenní, téměř globální vzdušné sprejování, jak se zdá, představuje snahu o modifikaci klimatu, o níž MacDonald rovněž hovořil (1). Jak poznamenal: „… klima je především určeno rovnováhou mezi vstupujícím krátkovlnným vyzařováním ze Slunce (zejména světlo) a ztrátou odcházejícího dlouhovlnného vyzařování (zejména teplo).“ Dále vyjmenovává tři faktory, které působí na tuto rovnováhu: 1. energie Slunce, 2. prostupnost zemské atmosféry pro různé formy vyzarované energie, 3. charakteristika zemského povrchu. Změna kteréhokoli z těchto tří faktorů může modifikovat klima.

Změna produkce sluneční energie není ani dnes technologicky proveditelná, ale jsou různé cesty ovlivňování přenosu vyzařované energie v zemské atmosféře. Mezi možnostmi, které jmenuje MacDonald, i když bez specifikace, je myšlenka umístění absorpčního materiálu do horní atmosféry, který by „buď pohlcoval přicházející světlo (čímž by chladil Zemi), anebo odcházející teplo (čímž by oteploval povrch). V úvahách o této možnosti Mac Donald řekl: „V současné době víme příliš málo o paradoxních účincích oteplování či ochlazování, avšak můžeme říci, že může mít důsledky.“ Toto tvrzení je i dnes právě tak pravdivé, jako když bylo publikováno před 50 lety.

Vysvětlení chování materiálu rozmístěného v horní atmosféře, jak to vyjádřil MacDonald, je příliš zjednodušené a nesprávné. Avšak je to nyní často opakovaným návrhem členů geovědecké komunity, kteří diskutují o takovémto rozmístění materiálu v horní atmosféře za účelem odražení slunečního světla zpět do vesmíru, o „odstínění Země“. Jak vysvětlujeme níže, částice rozmístěné do atmosféry projevují v chování reakci na vstupující záření, která je daleko komplexnější než popisuje MacDonald, a právě tak jsou komplexní jejich fyzikální a chemické reakce v atmosféře a na povrchu Země.

Jak je uvedeno výše, americká armáda se po několik desítek let angažuje v leteckém sprejování částic nad oblastmi, kde se tvoří mraky, za účelem modifikace počasí, ale i z jiných důvodů, například za účelem zlepšení funkce komunikačních systémů spjatých s programy elektromagnetické radiace.

Jeví se, že letecké sprejování se stalo přibližně od roku 2010 mezinárodní operací, a je pravděpodobně založeno na tajné mezinárodní dohodě, jelikož pozorované aktivity za účelem modifikace klimatu musí nutně zahrnovat spolupráci mnoha států. Jak ukazují obrázky 1 a 2, jsou toho účastny různé nezávislé státy. MacDonald píše, že klíčovým poznatkem z vysoce tajného projektu modifikace počasí za vietnamské války - operace Popaye – není to, že nepomohl změnit výsledek války, ale že bylo zjištěno, že „lze provádět tajné operace za použití nových technologií bez vědomí občanů státu.“ (1)).

V případě tajné mezinárodní dohody za účelem modifikace klimatu se lze domnívat, že byla učiněna s cílem prospět lidstvu. Avšak jak zde ukážeme, její provádění znamená zhoršování problému globálního oteplování a působení klimatického chaosu, což nepříznivě ovlivňuje zdraví organismů včetně lidských. Z přímého pohledu se rovněž zdá, že současné geofyzikální a biologické důsledky tajných vojenských operací nejsou v souladu s mezinárodním programem ve prospěch lidstva, ledaže by ona mezinárodní tajná dohoda byla založena na chybných interpretacích. Pokud je tomu tak, subjekt modifikace počasí a klimatu je poznamenán podivným rozporem, který lze charakterizovat jako do očí bijící protiklad cílů a prostředků, záměrů a důsledků.

Věda by měla být založena na pravdě, a nesprávné řízení a financování vědy ničí její důvěryhodnost. (9) Od roku 1989 IPCC mlčí ohledně vojenského vzdušného sprejování částic, a ve svých klimatických modelech nebere v úvahu jeho geofyzikální důsledky (10). V současnosti se rozsáhlé sprejování částic do vzduchu může konat pouze pod záštitou vojenských entit, ale existují i globální snahy podněcovat vlády, aby povolovaly i nevojenským entitám, například univerzitám a neziskovým organizacím, aby se též angažovaly v zasahování do klimatu. (11).

Jaký důvod přiměl vlády států být ochotnými spoluúčastníky téměř každodenního, téměř globálního sprejování částic do atmosféry? Je jen málo vládních vůdců, politiků a byrokratů, kteří jsou vědecky vzděláni. Bylo jim řečeno, že rozptýlení částic do vzduchu bude působit jako stín k ochlazení Země, čímž bude kompenzováno údajně antropogenní globální oteplování kvůli skleníkovým plynům?

Pokud je tomu tak, byl jim nalhán největší „vědecky založený“ podvod, jakého kdy bylo dosaženo: způsobit globální oteplování a klimatický chaos každodenním vzdušným sprejováním, a poté svést výsledné oteplení na skleníkové plyny produkované lidmi, tím podkopat autoritu národnostních států, a moci vytvořit novou strukturu světové vlády, která bude schopna regulovat antropogenní, transnacionální emise skleníkových plynů.


3.1. Skutečné důsledky vzdušného sprejování částic


Jedním z původních vojenských cílů rozptylování částic do vzduchu v oblastech, kde se tvoří mraky, bylo zabránit srážkám a způsobit sucho nepřátelskému státu. A vskutku bývalý íránský president Mahmoud Ahmadinejad obvinil západní země, že toto provádějí. (13). Obrázek 2 ukazuje vzdušné stopy z částic, pokrývající Kyperskou republiku, jejíž občané se snažili, zatím neúspěšně, získat vysvětlení od své vlády, proč je jim záměrně zatemňována obloha. (14). Veřejnosti není zatím dostupná žádná informace o rozsahu využívání počasí jako zbraně. Je zajímavé, jak tato tajná zbraň byla předpovězena MacDonaldem (1): „… odstranit vláhu z atmosféry, takže stát závislý na vodě … by mohl být vystaven letům sucha. Operace by mohla být utajena statistickou nepravidelností atmosféry. Stát vlastnící kvalitnější technologie manipulace přírodních dějů by mohl poškodit protivníka, aniž by odhalil svůj záměr.“ O ničem by nevěděl nejen protivník, ale ani občané agresorského státu. Jak bylo již poznamenáno, MacDonald řekl též, že „v demokracii je možno vést tajné operace za použití nové technologie, aniž by to lid věděl.“

Je pravděpodobné, že za praktickou nutnost bylo pokládáno použití snadno dostupné a levné látky tvořící částice, která byla použita, aniž byl brán ohled na možné nepříznivé účinky na zdraví. Víme, že se tak dělo ve Vietnamu (5). Neodhalená mezinárodní smlouva pro téměř každodenní, téměř globální letecké rozptylování a jeho patřičné financování umožnilo vojenským entitám vystavit milióny neinformovaných občanů této rozptýlené látce den za dnem, rok za rokem, uvnitř svých vlastních suverénních států. Navíc, letecké sprejování bylo provázeno soustředěnou dezinformační kampaní k oklamání veřejnosti i vědecké komunity ohledně jeho nepříznivých zdravotních následků (7, 15 – 17). V následujících podsekcích pojednáváme o různých důsledcích vzdušného sprejování.


3.1.1. Složení aerosolizovaných částic


Složení vojenských aerosoloziovaných částic sprejovaných do atmosféry bylo dlouho a přísně udržovaným tajemstvím. Na počátku 21. století znepokojení občané odebrali vzorky dešťové vody po sprejování a dali je k analýze do komerčních laboratoří. Obvykle byla požadována analýze pouze na aluminium, někdy na aluminium a barium; vzácně na aluminium, barium a stroncium. Přítomnost těchto prvků v dešťové vodě indikovala jednomu z nás (JMH), že látku, z níž jsou složeny částice sprejované do atmosféry, je možno rychle rozpustit v atmosférické vodě (jako se dělá čaj z čajových lístků), stejně jako toxický odpad průmyslového spalování uhlí, polétavý uhelný popel (CFA – coal fly ash), se snadno rozptýlí ve vodě.

Obrázek 2 výše: Obrázek z NASA Worldview ze 4. února 2016 ukazuje letecké stopy tvořené částicemi, které pokryly oblohu nad Kyperskou republikou, ale téměř chybí nad okolními oblastmi. Kyperské ministerstvo přírodního prostředí, součást kyperské vlády, slíbilo, že po prezentaci těchto snímků Parlamentnímu výboru pro životní prostředí toto vyšetří, ale dosud nejsou žádné známky vyšetřování. 

Porovnáním laboratorního roztoku CFA (18, 19) se vzorky dešťové vody odebrané po sprejování (8, 20, 21) jsme dokázali, že aerosolizované částice jsou shodné s CFA. Dále jsme ukázali, že poměry prvků ve vodě sebrané venku jako sníh a dešťová voda jsou shodné s poměry naměřenými v CFA (18, 19).

Polétavý popel se tvoří v horkém plynu nad spalovnami uhlí. Typicky se formuje jako kuličky o průměru 0,01 – 50 µm. (22). Tento důležitý průmyslový odpadní produkt je snadno a levně dostupný po celém světě, a před jeho použitím v aerosolizované formě do atmosféry je třeba pouze malého dalšího zpracování.

V polétavém popelu je koncentrováno velké množství toxických těžkých kovů a radioaktivních prvků, které se nacházejí v původním uhlí, (23). Z důvodu toxicity vyžadují regulace v západních státech, aby tento popel byl shromažďován, většinou zachycován elektrostatickými precipitátory, a aby nebyl dovolen jeho únik z kouřovodů. Při vzniku CFA na rozdíl od okolností nacházejících se v přírodním prostředí (kromě případu, kdy vzplanou ložiska uhlí) dochází k jeho kondenzaci a akumulaci v horkých plynech nad spalovnou, kde probíhá hoření. Protože chemické reakce během tvoření CFA jsou odlišné od reakcí obvykle se vyskytujících v přírodě, mnohé prvky přítomné v CFA mohou být částečně extrahovány vystavením vlhkosti. (18).

Pro armádu je toto výhodou, protože CFA jako vzdušný sprej činí atmosférickou vodu elektricky vodivější, a to z důvodu obsahu mnoha rozpuštěných ionizovaných prvků; proto atmosféra více reaguje na elektromagnetickou radiaci. Ale pro lidi, zvířata a rostliny vystavené těmto toxinům jsou důsledky devastující.


3.1.2. Důsledky pro zdraví lidí a stav přírody


Epidemiologická zkoumání ohledně částic aerosolového znečištění ve stejné velikostní skupině jako CFA poskytují jisté informace o nepřiznivých zdravotních účincích látky sprejované jako aerosol do troposféry a nižší stratosféry. S částicemi znečištění ve velikosti PM2,5 (24) jsou spjaty: morbidita a předčasná mortalita (25-27), Alzheimerova nemoc (28,29), riziko kardiovaskulárních chorob (30), riziko mrtvice (31), rakovina plic (32), zápal plic a diabetes (33), snížení plodnosti u mužů (34), snížená funkce ledvin u starších mužů (35), vznik astmatu (36), zvýšené riziko pobytu v nemocnici (37) a nízká porodní váha (38).

Nepříznivé zdravotní důsledky aerosolizovaného CFA jsou ještě hroznější. Znečištění okolního vzduchu přispívá k nárůstu celkového výskytu respiračních chorob a rakoviny plic (39,40). Vdechovaný aerosolizovaný CFA obsahující karcinogeny jako arsen, chrom IV a radionuklidy se ukládá hluboko v dýchacích cestách a alveolách, kde zůstává a zvyšuje riziko rakovíny plic (42).

Sférické nanočástice exogenního magnetitu (Fe3O4) byly nedávno objeveny v mozkové tkáni osob s demencí (42), což napovídá, že pocházejí z vzdušného znečištění, jelikož pro CFA jsou charakteristické sférické částice. Oxidy železa a aluminosilikáty jsou hlavní komponenty CFA, a všechny se nacházejí v abnormálních proteinech charakteristických pro Alzheimerovu chorobu, a vedou k oxidativnímu stresu a chronickému zánětu mozku. (43).

CFA, vystavený vlhkosti nebo tělním tekutinám, vydává četné toxiny, včetně aluminia v chemicky mobilní formě, což je přírodně a biologicky nepřirozený stav. (18). Chemicky mobilní aluminium je smrtící pro rostliny a stromy, jakožto i pro obojživelníky. (44). Aluminium je spjato s neurologickými problémy (8) a bylo nalezeno ve vysoké koncentraci ve včelách (45).


3.1.3. Termální důsledky vzdušného sprejování částic

Částice sprejované do atmosféry nejen zabraňují spadu deště tím, že zasahují do tvorby větších kapek; sprejovány do troposféry a nižší stratosféry odrážejí zpět do vesmíru část slunečního záření. Ale část dopadajícího slunečního světla je těmito částicemi absorbována jako teplo. Toto teplo může být přeneseno do atmosféry molekulárními kolizemi, anebo znovu vyzářeno jakýmkoli směrem a nikoli vráceno zpět do vesmíru. Aerosolizované částice rovněž omezují ztráty infračerveného záření z povrchu Země a stávají se tak zdrojem ohřivání atmosféry – globálního oteplování (46).

Oxidy železa, které jsou významným komponentem CFA, silně absorbují ultrafialové záření, avšak odrážejí infračervené záření. (47) Většina částic oxidů železa vzdušného původu, pozorována v kontinentálních odlivech antropogenického původu v Číně, jsou nanočástice magnetitu nebo částice železa z CFA (48). Silně absorbující aerosoly, jako jsou v CFA, přímo ohřívají atmosféru a svým zahřívacím efektem nepřímo redukují sněžné albedo ledu/sněhu. (49). Když aerosolizované částice dopadnou na Zemi, zejména v nejsevernějších a nejjižnějších oblastech, mění albedo ledu/sněhu, což umožuje Zemi absorbovat více solární energie. (50). Toto chování, zejména sledováno v kontextu téměř každodenního, téměř globálního sprejování aerosolů, zjevně může přispívat ke globálnímu oteplování. V jeho důsledku je termální stav Země vychýlen k ohřívání, což je přesně opak toho, proti čemu oficiálně bojuje geoinženýrství.

Existují ještě další důsledky rozptylování částic CFA do atmosféry, troposféry a nižší stratosféry, které rovněž vedou k oteplování. Částice CFA například mohou způsobit vytvoření superchladných kapek vlhkosti vysoko v atmosféře a vytvořit krystaly ledu, které pak vytvoří cirrusové mraky, jejichž účinkem je, že zpomalují odchod infračerveného tepla ze Země (51, 52). Odhaduje se, že emise CFA přidávají v současné době 0,2 – 0,6W tepla na metr čtvereční navíc, a to z důvodu jeho role při tvoření cirrusových mraků. (53) Tento odhad se však týká pouze pozemních zdrojů, a nebere v úvahu obrovská množství CFA použitého k leteckému sprejování.

Zdá se nám nepochopitelné, že političtí vůdci, kteří vyjadřují v médiích takové znepokojení z globálního oteplování, by podepsali tajnou mezinárodní dohodu, která toto oteplování podporuje. Alternativním předpokladem je, že političtí vůdci byli oklamáni, aby věřili, že souhlasí s aktivitou ochlazující Zemi, když ve skutečnosti konečným efektem této aktivity je oteplení Země, které, pokud bude nadále trvat, zničí život na Zemi,.

3.1.4. Destrukce ozonu


V roce 1968 MacDonald (1) varoval: „Lze předpovědět náhlejší, možná kratší, ale nicméně katastrofické účinky, pokud budou vyvinuty chemické a fyzikální prostředky útočící na jeden z přírodních konstituentů atmosféry – ozon.“ V následujících letech tyto prostředky byly vyvinuty a použity. Chemické prostředky se projevují zejména formou aerosolizovaného CFA; fyzické prostředky se projevují jako radiofrekvenční ohřívače ionosféry.

Mnozí tvrdí, že ochranná ozonová vrstva ve stratosféře se pomalu zotavuje zejména vlivem mezinárodního zákazu chlorofluorokarbonů (CFC) Montralským protokolem (54), a že ozonová díra nad Antarktidou se pomalu uzdravuje. (55) Avšak vychází najevo, že tyto předpoklady mohou být chybné. Existují nové důkazy úbytku ozonu v nižší stratosféře (56). Aerosolizovaný CFA používaný pro modifikaci klimatu, který je v současnosti na téměř každodenní bázi a v téměř globálním měřítku aplikován, rozptyluje do atmosféry obrovské množství chlóru, fluoru, bromu a jódu (Tabulka 1),
včetně vysoce reaktivních nanočástic. To jsou potenciální ničitelé ozonu. (58).



Existuje znepokojující souběh pro degradaci ekosystému: navzdory zesíleným opatřením proti emisím rtuti narůstá obsah rtuti v dešťové vodě (60). Jelikož bylo nyní zjištěno, že horní troposféra obsahuje oxidizovanou rtuť navázanou na částice (61), není nepravděpodobné, že hlavním zdrojem znečištění rtutí je aerosolizovaný popel CFA, tajně sprejovaný do atmosféry, který obsahuje více než 2µg rtuti na gram. (21)

Ukazuje se, že k chemické destrukci stratosférického ozonu přispívají zřejmě i vysokofrekvenční ohřívače ionosféry, které jsou nyní globálně rozmístěny (62,63). Ruští vědci objevili nový fyzikální jev snížení intenzity mikrovlnných emisí z mezosféry do ozonové linie při modifikaci ionosféry radiovými vlnami o vysoké frekvenci (HF) (64, 65). V blízkosti vesnice Vasilsursk v Rusku je umístěno zařízení Sura generující vysokofrekvenční radiové vlny. Jeho vysílač má vyzařovací výkon 190MW v režimu 30 minut on/30 minut off. Termální radiace atmosféry ve spektrální linii ozonu při frekvenci 110836,04 MHz snížila svou intenzitu během zapnutí vysílače v průměru o 10 ±2% při všech seancích měření v březnu 2009, jak je ukázáno v Tabulce 2.





3.1.5. Životní prostředí je obraceno proti lidstvu


Ruský objev může být předzvěstí příchodu vážných problémů. Americká armáda a další mocné armády světa již po 60 let provádějí “experimenty” s modifikací ionosféry, bez ohledu na narušení ozonové vrstvy či života jako celku, a využívají ionosféru k mnoha vojenským účelům, včetně komunikací s ponorkami, mapování a využívání zdrojů a k používání počasí a klimatu jako zbraně. (5, 66). V roce 1968 MacDonald (1) předpověděl možnost, že v budoucnosti by armáda mohla vytvořit prostředky, jimiž by na pokyn způsobovala bouře, záplavy, sucha, zemětřesení a přílivové vlny. I když by se nikdo nenadál, že armáda, jejíž činnost je předmětem vysokého utajení, toto nechá uniknout, existuje e-mail tehdejší státní tajemnici Hillary Clintonové (67) zaslaný 21. února 2011 v 19:35, kde se praví: “zemětřesení o síle 6,3 na Novém Zélandu, a ve správný okamžik...” . Fráze “ve správný okamžik” indikuje, že čas zemětřesení o síle 6,3 na Novém Zélandu byl znám předem, a lze se domnívat, že zemětřesení bylo rozpoutáno záměrně.

V roce 2997 tajemník obrany William Cohen přímo uvedl (68): “Někteří se angažují … v terorismu eko-typu, kdy mohou měnit klima, vyvolávat zemětřesení a erupce vulkánů pomocí elektromagnetických vln… Je to skutečnost, a je to důvod, proč musíme zintenzívnit naše úsilí.”

Před 50 lety MacDonald (1) uvedl: “Vysílání zesílených elektrických oscilací o nízké frekvenci do zemské ionosféry má souvislost s možností existence zbraňového systému za pomoci dosud málo pochopeného aspektu fyziologie mozku… Nehledě na to, jak hluboce znepokojující je pro některé myšlenka na využití přírodního prostředí k manipulacím chování pro státní cíle, v příštích desetiletích bude vyvinuta technologie umožňující takovéto užití.” V současnosti jsou ohřívače ionosféry rozmístěny po celém světa, takže ta doba zřejmě už přišla – půl století po MacDonaldově předpovědi.


3.1.6 Vyhynutí života na Zemi


V historii se armády světových velmocí velmi málo staraly o zdraví svých vlastních občanů, pokud šlo o cíle “státní bezpečnosti” (69, 70) Během 50. a 60. let bylo na území státu Nebraska v USA odpáleno více než 100 nukleárních prostředků (71). Vojenský personál byl vědomě vystaven jaderným výbuchům, včetně manévrů, “válečných her”, které se konaly přímo pod radioaktivními mraky (71, 72), aniž jim to bylo řečeno. Ani místní obyvatelé nebyli informováni o rizicích, a ani jim nebyly poskytnuty prostředky ke zmírnění těchto rizik (71). K radioaktivnímu spadu docházelo nejen v blízkosti jaderných výbuchů, ale větry hnaly radioaktivní mraky přes celé Spojené státy a po celé jejich cestě probíhal spad, jak ukazuje obrázek č. 3, v závislosti na místních povětrnostních podmínkách.

Obr. 3.: Obrázek Ministerstva energie ukazuje oblasti kontinentálních Spojených států, kudy prošel více než 1 nukleární oblak pocházející z nadzemních výbuchů v 50. a 60. letech (černá barva).

Atmosférické jaderné testování nad povrchem země bylo ukončeno až po povyku veřejnosti nad zprávami, že v kravském mléce se nachází radioaktivní stroncium 90, a že je nebezpečí jeho ukládání do zubů a kostí, zejména u dětí (73). Nyní, o více než půl století později, je vědecká komunita naprosto němá, pokud se týče rozsáhlých vojenských experimentů s přírodními systémy Země, jako je klima, a podobně mlčí i světová média. A přece letecké sprejování částic a ohřívání ionosféry představují právě takové nebezpečí, jako tenkrát atmosférické jaderné testy (41, 43, 74). Pokud tyto vojenské experimenty nebudou zastaveny, hrozí nebezpečí vyhlazení života na Zemi.

Masové vyhynutí, definováno tak, že Země ztratí více než ¾ svých druhů v geologicky krátkém časovém období, proběhlo pouze 5x v posledních 540 miliónech let (75). Společné rysy této „velké pětky“ napovídají, že mezi klíčové synergie lze zahrnout neobvyklou dynamiku klimatu, složení atmosféry a globální ekologické stressory, které postihnou mnoho rodových linií (76). Drizo a další (77) tvrdí, že vlnu a hrozbu vyhynutí vyvolali lidé v minulých 500 letech, a životní druhy již ubývají ve srovnatelném tempu a počtu jako při minulých vyhynutích. Země nyní prožívá obrovskou vlnu úbytku a exstirpace svých populací, s navazujícími důsledky na funkční ekosystémy a zdroje vitální pro moderní civilizaci. Nedávná studie například dokumentuje, že v Německu v chráněných oblastech došlo v minulých třech dekádách k redukci hmyzí populace (biomasy) o 75% (78). Termín používaný pro Šesté velké vyhlazení právě probíhající na Zemi je  „biologická anihilace“ (79).


3.1.7. Geofyzikální ignorance, arogance a utajování faktů


Velká vyhynutí, k nimž došlo na Zemi, se časově shodují s velkými vulkanickými jevy zvanými Velká oblast ohně (Large Igneous Province, LIP) (80). Nejextrémnější masové vyhlazení na Zemi na konci období Permu (neboli „velké vyhlazení“ před 250 milióny let bylo ve stejnou dobu jako Velká oblast ohně - Sibiřské pasti, kdy došlo k obrovskému výlevu lávy a průnikům podzemního magmatu. Podzemní magma se promísilo se silnými ložisky uhlí a tato horká směs uhlí a bazaltu v četných místech vyvřela na povrch, přičemž vytvořila oblaky pyroklastického polétavého popela, sazí, sulfátu a čedičového prachu, které vystoupily až do horní atmosféry (81). Tento materiál byl rozptýlen globálně, a bylo zjištěno, že materiály uložené v horninách z doby permu se nápadně podobají současnému polétavému uhelnému popelu (82). Období permu bylo charakterizováno vysokými úrovněmi CO2, metanu a rychlým globálním oteplováním, které bylo letální pro většinu živých organismů (83). Období smrtícího ultrafialového záření během období permu mohlo vyústit v porušení stratosférického ozonu masívním přílivem hydrotermálních organo-halogenů z rozsáhlé vulkanické aktivity Sibiřských pastí (84).

Trhliny, k nimž došlo východně od Uralu před 250 milióny let, dali vznik jednomu z největších ložisek ropy a zemního plynu, jak ukazuje obrázek 4 (85). V permafrostu severní oblasti je zadržováno obrovské množství zmrzlého metanu (86). Antropogenické globální oteplování způsobované téměř každodenním, téměř globálním leteckým sprejováním části, znamená závažné riziko masívního tání a uvolnění zachyceného metanu do atmosféry. Tento potenciál pro další masové vyhlazení druhů nelze podceňovat.

Obr. 4.: Vztah hlavními ložisky ropy a zemního plynu a hranicemi Sibiřských pastí (černá linie). Ložiska metanu jsou v současnosti uzavřena v permafrostu, jejich tání by vyvolalo velkou katastrofu.


Vojenské aktivity zaměřené na manipulaci přírodního prostředí Země znečišťováním atmosféry polétavým uhelným popelem (CFA) a používání ohřívačů ionosféry k vytváření zemětřesení, vulkanických erupcí a k dalším nejrůznějším cílům způsobují životu na Zemi obrovské škody. Jedním z mnoha převratných bodů pro armády světových velmocí je zahrávání si s globálním monzunovým systémem Země, který má přímý vliv na dvě třetiny lidstva žijícího zejména na globálním jihu. Ve vědeckých diskusích o možných vlivech záměrného řízení klimatu pomocí aerosolů je široce uznáváno, že globální monzunový systém je v současnosti pochopen pouze nedokonale, a že záměrné provádění změn v něm by mohlo zcela narušit či zničit neustálé obracení atmosféry nad tropickými oblastmi, což by mělo vážné důsledky jako záplavy, sucha a zemědělství v Africe, Číně, Indii a jihovýchodní Asii. (87, 88).

Je pochybné, zda souhlas elit rozvojových zemí vysoce závislých na globálním monzunovém systému s tajně prováděným klimatickým inženýrstvím je plně informovaný. Armáda utajuje informace, které pokládá za důležité pro provádění svých bezpečnostních a válečných záměrů, a jedním z nich je boj proti klimatické změně. (90). Civilní svět nemá k těmto informacím přístup, kromě nejvyšších a nejspecializovanějších míst vlád (89). Vojenské režimy účastné na provádění obrovského programu klimatické změny, o němž pojednává tento článek, jsou jako Čarodějův učeň: nesmírně troufalé, jednající tajně a bezděčně arogantní. (Poznámka Orgonet: Čarodějův učeň wiki viz zde.)


Závěry


Rozhodnutí zasahovat do fungování přírody na naší planetě, znečistit vzduch, který dýcháme, rozvracet přírodní klima, činit z přírodních procesů zbraně, narušit ionosféru, která nás chrání od smrtící sluneční elektromagnetické radiace, a klamat veřejnost ohledně zdravotních rizik, to vše přesně předpověděl Gordon MacDonald v roce 1968 v článku příhodného názvu „Jak zničit životní prostředí“. Ale jeho vize nebyla zcela jasná. Představoval si, že stát může být schopen vyvinout bojovou technologii ve prospěch svých státních zájmů, ale nevěděl, že bude vytvořen celoplanetární „nepřítel“ - klimatická změna - a v jeho důsledku tlaky na státní armády, aby jednaly v celoplanetárním souladu proti tomuto takzvanému nepříteli. Rovněž plně nedocenil negativní vlivy budoucích bojových klimatických a meteorologických technologií, včetně jejich vlivu na zdraví lidí a přírodního prostředí (20, 21, 58, 41, 43, 74). 90% světové populace žije nyní v oblastech s nezdravým vzduchem. Ke globálnímu znečištění přispívají nejvíce produkty spalování uhlí, zejména částice PM2,5, které pocházejí z polétavého uhelného popela a jsou hlavním environmentálním rizikem pro mnohá úmrtí (4,5 miliónu v roce 2015) (91). Znečištění vzduchu působí zejména na mládež, staré lidi a nemocné s chronickými chorobami.

Válka je nejvyšší organizovanou lidskou aktivitou. Její součástí jsou nejen tajné úmluvy o životě a smrti, ale válka rozvrací i upřímnost vědeckých objevů. (92,93) Tajná válka proti klimatické změně není výjimkou z tohoto pravidla. MacDonald si před půl stoletím neuvědomoval, že světové armády se mohou spojit do tajné mezinárodní dohody, aby vedly první válku proti planetárnímu systému Země, proto veškerému životu na Zemi, proti základním biogeochemickým procesům.

Pokud a dokud se politikové, média, vědci a další členové společnosti nepostaví čelem k pravdě o tom, co zde probíhá před jejich zraky, a kolektivně nepožádají o zastavení těchto tajných technologických aktivit, budeme nadále kráčet k prvnímu lidmi způsobenému masovému vyhlazení života na Zemi.


Etické prohlášení

Autoři prohlašují, že technické, vědecké, lékařské a zdravotní údaje obsažené v uváděné vědecké literatuře, jsou v nejvyšší možné míře pravdivé a přesné, a mají sloužit do nejvyšší možné míry ochraně zdraví, prospěchu lidstva a ochraně životního prostředí Země.

Střet zájmů

Autoři prohlašují, že neexistuje žádný střet zájmů.



Reference


1. MacDonald GJ. How to wreck the environment. In Unless Peace Comes: A Scientific Forecast of New Weapons, ed. Nigel Calder. 1968;181-205.

2. Frumhoff PC, Stephens JC. Towards legitimacy of the solar geoengineering research enterprise. Phil Trans R Soc A. 2018;376(2119):20160459.

3. Available: https://www.scientificamerican.co m/article/latest-ipcc-climate-report-putsgeoengineering-in-the-spotlight/ (Accessed July 2, 2018)

4. Schaefer VJ. The production of ice crystals in a cloud of supercooled water droplets. Science. 1946;104:457-9.

5. Fleming JR. Fixing the Sky: The checkered history of weather and climate control. New York: Columbia University Press; 2010.

6. Palm Beach Post-Times. Ex-Researcher Says U. S. Seeded Clouds Over Cuba. June 27; 1976.

7. Available: http://www.nuclearplanet.com/U SAF.pdf (Accessed June 8, 2018)

8. Herndon JM. Aluminum poisoning of humanity and Earth's biota by clandestine geoengineering activity: Implications for India. Curr Sci. 2015;108(12):2173-7.

9. Herndon JM. Corruption of Science in America. The Dot Connector. 2011.

10. Available: http://www.ipcc.ch/report/ar5/ (Accessed June 8, 2018)

11. Virgoe J. International governance of a possible geoengineering intervention to combat climate change. Climatic Change. 2009;95(1-2):103-19.

12. Herndon JM. An open letter to members of AGU, EGU, and IPCC alleging promotion of fake science at the expense of human and environmental health and comments on AGU draft geoengineering position statement. New Concepts in Global Tectonics Journal. 2017;5(3):413-6.

13. Staff R. Ahmadinejad says enemies destroy Iran's rain clouds -reports. Commodity News [Internet]. 2011.

14. Available: http://cyprusmail.com/2016/02/17/minister-pledgesprobe-into-chemtrails/: (Accessed June 8, 2018)

15. Weart S. A national security issue? How people tried to frame global warming. In: Pumphrey C, editor. Global Climate Change: National Security Implications. Carlisle, PA (USA): Strategic Studies Institute, US Army War College; 2008.

16. Available: http://www.nuclearplanet.com/Pu blic_Deception_by_Scientists.html (Accessed June 8, 2018)

17. Available: http://www.nuclearplanet.com/ex plainretractions.pdf (Accessed June 8, 2018)

18. Moreno N, Querol X, Andrés JM, Stanton K, Towler M, Nugteren H, et al. Physicochemical characteristics of European pulverized coal combustion fly ashes. Fuel. 2005;84:1351-63.

19. Suloway JJ, Roy WR, Skelly TR, Dickerson DR, Schuller RM, Griffin RA. Chemical and toxicological properties of coal fly ash. Illinois: Illinois Department of Energy and Natural Resources; 1983.

20. Herndon JM, Whiteside M. Further evidence of coal fly ash utilization in tropospheric geoengineering: Implications on human and environmental health. J Geog Environ Earth Sci Intn. 2017;9(1):1- 8.

21. Herndon JM, Whiteside M. Contamination of the biosphere with mercury: Another potential consequence of on-going climate manipulation using aerosolized coal fly ash J Geog Environ Earth Sci Intn. 2017;13(1):1-11.

22. Chen Y, Shah N, Huggins F, Huffman G, Dozier A. Characterization of ultrafine coal fly ash particles by energy filtered TEM. Journal of Microscopy. 2005;217(3):225- 34.

23. Pandit GG, Sahu SK, Puranik VD. Natural radionuclides from coal fired thermal power plants – estimation of atmospheric release and inhalation risk. Radioprotection. 2011;46(6):S173–S9.

24. Kampa M, Castanas E. Human health effects of air pollution Environmental Pollution. 2008;151:362-7.

25. Dai L, Zanobetti A, Koutrakis P, Schwartz JD. Associations of fine particulate matter species with mortality in the United States: A multicity time-series analysis. Environ Health Perspect. 2014;122(8):837-42.

26. Dockery DW, Pope CAI, Xu XP, Spengler JD, Ware JH, et al. An association between air polution and mortality in six U. S. cities. N Eng J Med. 1993;329:1753-9.

27. Pope CAI, Ezzati M, Dockery DW. Fineparticulate air polution and life expectancy in the United States. N Eng J Med. 2009;360:376-86.

28. Calderon-Garciduenas L, Franko-Lira M, Mora-Tiscareno A, Medina-Cortina H, Torres-Jardon R, et al. Early Alzheimer'd and Parkinson's diese pathology in urban children: Friend verses foe response - it's Herndon et time to face the evidence. BioMed Research International. 2013;32:650-8. 29. Moulton PV, Yang W. Air pollution, oxidative stress, and Alzheimer's disease. Journal of Environmental and Public Health. 2012;109(8):1004-11.

30. Haberzetti P, Lee J, Duggineni D, McCracken J, Bolanowski D, O'Toole TE, et al. Exposure to ambient air fine particulate matter prevents VEGF-induced mobilization of endothelial progenitor cells from bone matter. Environ Health Perspect. 2012;120(6):848-56.

31. Hong YC, Lee JT, Kim H, Kwon HJ. Air pollution: A new risk factor in ischemic stroke mortality. Stroke. 2002;33:2165-9.

32. Beeson WL, Abbey DE, Knutsen SF. Longterm concentrations of ambient air pollutants and incident lung cancer in California adults: Results from the AHSMOG Study. Environ Health Perspect. 1998;106(12):813-22.

33. Potera C. Toxicity beyond the lung: Connecting PM2.5, inflammation, and diabetes. Environ Health Perspect. 2014;122(1):A29.

34. Pires A, de Melo EN, Mauad T, Saldiva PHN, Bueno HMdS. Pre- and postnatal exposure to ambient levels of urban particulate matter (PM2.5) affects mice spermatogenesis. Inhalation Toxicology: International Forum for Respiratory Research. 2011;23(4). DOI: 103109/089583782011563508

35. Mehta AJ, Zanobetti A, Bind M-A, C., Kloog I, Koutrakis P, Sparrow D, et al. Long-term exposure to ambient fine particulate matter and renal function in older men: The VA normative aging study. Environ Health Perspect. 2016;124(9): 1353-60.

36. Tetreault L-F, Doucet M, Gamache P, Fournier M, Brand A, Kosatsky T, et al. Childhood exposure to ambient air pollutants and the onset of asthma: An administrative cohort study in Quebec. Environ Health Perspect. 2016; 124(8):1276.

37. Bell ML, Ebisu K, Leaderer BP, Gent JF, Lee HJ, Koutrakis P, et al. Associations of PM2.5 constituents and sources with hospital admissions: Analysis of four counties in Connecticut and Massachusetts (USA). Environ Health Perspect. 2014;122(2):138-44.

38. Ebisu K, Bell ML. Airborne PM2.5 chemical components and low birth weight in the northeastern and mid-atlantic regions of the United States. Environ Health Perspect. 2012;120(12):1746-52.

39. WHO. Ambient air pollution: A global assessment of exposure and burden of disease. Ambient air pollution: A global assessment of exposure and burden of disease 2016.

40. Ma J, Ward E, Siegel R, Jamal A. Temporal trends in mortality in the United States, 1969-2013. JAMA. 2015;314(16):1731-9.

41. Whiteside M, Herndon JM. Coal fly ash aerosol: Risk factor for lung cancer. Journal of Advances in Medicine and Medical Research. 2018;25(4):1-10.

42. Maher BA, Ahmed IAM, Karloukovski V, MacLauren DA, Foulds PG, et al. Magnetite pollution nanoparticles in the human brain. Proc Nat Acad Sci. 2016;113(39):10797-801.

43. Whiteside M, Herndon JM. Aerosolized coal fly ash: Risk factor for neurodegenerative disease. Journal of Advances in Medicine and Medical Research. 2018;25(10):1-11.

44. Sparling DW, Lowe TP. Environmental hazards of aluminum to plants, invertibrates, fish, and wildlife. Rev Environ Contam Toxicol. 1996;145:1-127.

45. Exley C, Rotheray E, Goulson D. Bumblebee pupae contain high levels of aluminum. PLoS ONE. 2015;10(6):e0127665.

46. Idso S, Brazel A. Climatological effects of atmospheric particulate pollution. Nature. 1978;274(5673):781.

47. Torrent J, Barrón V. Diffuse reflectance spectroscopy of iron oxides. Encyclopedia of Surface and Colloid Science. 2002; 1:1438-46.

48. Moteki N, Adachi K, Ohata S, Yoshida A, Harigaya T, Koike M, et al. Anthropogenic iron oxide aerosols enhance atmospheric heating. Nature Communications. 2017; 8:15329.

49. Yoshida A, Moteki N, Ohata S, Mori T, Tada R, Dagsson-Waldhauserová P, et al. Detection of light-absorbing iron oxide particles using a modified single-particle soot photometer. Aerosol Science and Technology. 2016;50(3):1-4.

50. Zhiyuan C, Shichang K, Dahe Q. Seasonal features of aerosol particles recorded in snow from Mt. Qomolangma (Everest) and their environmental implications. Journal of Environmental Sciences. 2009;21(7):914- 9.

51. Cziczo DJ, Froyd KD, Hoose C, Jensen EJ, Diao M, Zondlo MA, et al. Clarifying the dominant sources and mechanisms of cirrus cloud formation. Science. 2013;340(6138):1320-4.

52. Garimella S. A vertically-integrated approach to climate science: From measurements and machine learning to models and policy: Massachusetts Institute of Technology; 2016.

53. Garimella S, Rothenberg DA, Wolf MJ, Christopoulos KD, et al. Climate implications of coal fly ash particles due to ice cloud formation. 2017.

54. Weatherhead EC, Andersen SB. The search for signs of recovery of the ozone layer. Nature. 2006;441(7089):39.

55. Strahan SE, Douglass AR. Decline in Antarctic Ozone Depletion and Lower Stratospheric Chlorine Determined From Aura Microwave Limb Sounder Observations. Geophysical Research Letters. 2018;45(1):382-90.

56. Ball WT, Alsing J, Mortlock DJ, Staehelin J, Haigh JD, Peter T, et al. Evidence for a continuous decline in lower stratospheric ozone offsetting ozone layer recovery. Atmospheric Chemistry and Physics. 2018; 18(2):1379-94.

57. Hossaini R, Chipperfield M, Montzka S, Rap A, Dhomse S, Feng W, editors. Ozone Destruction in the Upper Troposphere/Lower Stratosphere from Short-Lived Halogens and Climate Impacts. EGU General Assembly Conference Abstracts; 2014.

58. Herndon JM, Hoisington RD, Whiteside M. Deadly ultraviolet UV-C and UV-B penetration to Earth’s surface: Human and environmental health implications. J Geog Environ Earth Sci Intn. 2018;14(2):1-11.

59. NRC. Trace-element Geochemistry of Coal Resource Development Related to Environmental Quality and Health: National Academy Press; 1980.

60. Rice KM, Walker Jr EM, Wu M, Gillette C, Blough ER. Environmental mercury and its toxic effects. Journal of preventive medicine and public health. 2014;47(2):74.

61. Murphy D, Thomson D, Mahoney M. In situ measurements of organics, meteoritic material, mercury, and other elements in aerosols at 5 to 19 kilometers. Science. 1998;282(5394):1664-9.

62. Bust GS, Mitchell CN. History, current state, and future directions of ionospheric imaging. Reviews of Geophysics. 2008;46(1).

63. Freeland E. Under an Ionized Sky. Feral House, Port Townsend WA. 2018.

64. Kulikov YY, Frolov V, editors. Influence of HF powerful radio waves on the ozone number density in the earth's atmosphere. Physics and Engineering of Microwaves, Millimeter and Submillimeter Waves (MSMW), 2010 International Kharkov Symposium on, IEEE; 2010.

65. Kulikov YY, Frolov V. Influence of an artificially disturbed ionosphere on the mesospheric ozone. Russian Journal of Physical Chemistry B. 2013;7(6):692-5.

66. Bertell R. Planet Earth, the Latest Weapon of War: A Critical Study into the Military and the Environment. London: The Women's Press; 2000.

67. Available: https://wikileaks.org/clintonemails/emailid/11791 (Accessed June 8, 2018)

68. Cohen W. Address by Defense Secretary Cohen: Terrorism, Weapons of Mass Destruction, and U. S. Strategy; 1997.

69. Cole LA. Clouds of secrecy: The army's germ warfare tests over populated areas. Oxford, Maryland: Rowman & Littlefield Publishers, Inc.; 1988.

70. Miller RL. Under the cloud: The decades of nuclear testing. Woodlands, Texas: TwoSixty Press; 1991.

71. Fradkin PL. Fallout: An American Nuclear Tragedy. Boulder, Colorado: Johnson Books; 2004.

72. Institute of Medicine NRC. Exposure of the american people to iodine-131 from Nevada nuclear-bomb tests: Review of the national cancer institute report and public health implications. Washington, DC: National Academy Press; 1999.

73. Reiss LZ. Strontium-90 absorption by deciduous teeth. Science. 1961; 134(3491):1669-73.

74. Whiteside M, Herndon JM. Aerosolized coal fly ash: Risk factor for COPD and respiratory disease. Journal of Advances in Medicine and Medical Research. 2018; 26(7):1-13.

75. Raup DM. Biological extinction in earth history. Science. 1986;231(4745):1528-33.

76. Barnosky AD, Matzke N, Tomiya S, Wogan GO, Swartz B, Quental TB, et al. Has the Earth’s sixth mass extinction already arrived? Nature. 2011;471(7336):51.

77. Dirzo R, Young HS, Galetti M, Ceballos G, Isaac NJ, Collen B. Defaunation in the Anthropocene. Science. 2014;345(6195): 401-6.

78. Hallmann CA, Sorg M, Jongejans E, Siepel H, Hofland N, Schwan H, et al. More than 75 percent decline over 27 years in total flying insect biomass in protected areas. PLoS ONE. 2017;12(10):e0185809.

79. Ceballos G, Ehrlich PR, Dirzo R. Biological annihilation via the ongoing sixth mass extinction signaled by vertebrate population losses and declines. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2017;114(30):E6089-E96.

80. Wignall PB. Large igneous provinces and mass extinctions. Earth-Science Reviews. 2001;53(1):1-33.

81. Ogden DE, Sleep NH. Explosive eruption of coal and basalt and the end-Permian mass extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2012; 109(1):59-62.

82. Grasby SE, Sanei H, Beauchamp B. Catastrophic dispersion of coal fly ash into oceans during the latest Permian extinction. Nature Geoscience. 2011; 4(2):104.

83. Brand U, Blamey N, Garbelli C, Griesshaber E, Posenato R, Angiolini L, et al. Methane hydrate: Killer cause of Earth's greatest mass extinction. Palaeoworld. 2016;25(4):496-507.

84. Visscher H, Looy CV, Collinson ME, Brinkhuis H, Van Konijnenburg-Van Cittert JH, Kürschner WM, et al. Environmental mutagenesis during the end-Permian ecological crisis. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2004; 101(35):12952-6.

85. Herndon JM. New concept on the origin of petroleum and natural gas deposits. J Petrol Explor Prod Technol. 2017;7(2):345- 52.

86. Collett TS, Ginsburg GD. Gas hydrates in the Messoyakha gas field of the West Siberian Basin-a re-examination of the geologic evidence. International Journal of Offshore and Polar Engineering. 1998; 8(01).

87. Polson D, Bollasina M, Hegerl G, Wilcox L. Decreased monsoon precipitation in the Northern Hemisphere due to anthropogenic aerosols. Geophy. Res. Lett. 2014;41(16):6023-9.

88. Robock A, Oman L, Stenchikov GL. Regional climate responses to geoengineering with tropical and Arctic SO2 injections. J. Geophys. Res. Atm. 2008;113(D16).

89. Ellsberg D. Secrets: A memoir of Vietnam and the Pentagon Papers: Penguin; 2003.

90. Available: https://www.defense.gov/News/S peeches/Speech-View/Article/605617/ (Accessed July 2, 2018)

91. Health Effects Institute 2018. State of Global Air 2018. Data source: Global Burden of Disease Study 2016. IHME; 2017. Available:www.stateofglobalair.org (Accessed July 2, 2018)

92. Rhodes R. The making of the atomic bomb: Simon and Schuster. 1986;2012.

93. Rhodes R. Dark Sun: The Making of the Hydrogen Bomb: Simon and Schuster; 1996. __________________________________________________________




© 2018 Herndon et al.; This is an Open Access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution License (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0), which permits unrestricted use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original work is properly cited.




Peer-review history: The peer review history for this paper can be accessed here: http://www.sciencedomain.org/review-history/25532



































5 komentářů:

  1. Díky za zajímavý článek. Konečně se někdo přestal bát a oficiálně zveřejnil, že počasí je uměle řízeno a má k tomu i vědecké důkazy.

    OdpovědětSmazat
  2. Dekuji za clanek , chtel bych opravit ze ty atomove vybuchy se nekonaly v Nebrasce ale v Nevade je to vydet i z toho obrazku.
    Dobry film o slunecni aktivite a mozne apokalypse a co pro nas maji pripraveno se jmenuje Supernovahttps://youtu.be/cJFx1zIgJM4
    Redukce svetove populace je jiz rozhodnuta a vytesana do kamene.

    OdpovědětSmazat
  3. Problém je, že to není vědecký časopis (pouze se tak tváří) a není recenzovaný odborníky. Je to predátorský časopis ze stáje známého predátorského vydavatelství "ScienceDomain International". Otisknou tam cokoliv, co tam pošlete, pokud jim zaplatíte příslušný obnos. Kvalita článku není tedy recenzována odborníky z oboru, nýbrž marketéry na základě otevřenosti Vaší peněženky.

    OdpovědětSmazat
  4. Dobrý článek, jednou ty letadla letěly dost nízko, patrně vzlétaly z Mošnova a měla jsem sebou zrcadlovku s teleobjektivem, bylo vidět, že jak to vypouštějí... https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t31.0-8/s960x960/15732496_1704662676229455_3788700330058456075_o.jpg?_nc_cat=107&_nc_ohc=Ccl5ivUCX4kAQkJwHu2KzbDVfNg8PUba_FjzuwW9Za_WLINE1ltdNCfEA&_nc_ht=scontent.fprg2-1.fna&oh=503b76549328f4a522800fc513585f07&oe=5EA74691

    https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t31.0-8/s960x960/15732479_1704665269562529_7660958630794920052_o.jpg?_nc_cat=110&_nc_ohc=iwH-Ra4TDqwAQlLKeKYfKVqnlZeY7598uyOkcaT4Y1FX_WXh1NKYK3ffw&_nc_ht=scontent.fprg2-1.fna&oh=488cff81ee05ad00c96b2df7b556a72f&oe=5E93D0B6

    Loni jsem četla dvě knihy ze 70.let a to Tušení stínu a Tušení souvislosti. Ve druhé knize je popsán rozdíl mezi fosilním klem mamuta a klem mamuta, který se používá stále v uměleckých kruzích. Mamuti museli vyhynout v nedávné době, to jest několik stovek let, jinak by se mamutovina proměnila ve fosilii, která je drobivá, barvu má hnědorezavou, rozpadá se.
    My víme velké kulové jak probíhají geologické síly planety, desková tektonika bude patrně blud, jelikož po každém mohutném zemětřesení se území posouvá o metr i více. Naposledy velké zemětřesení v Nepálu 2015 posunulo i největší horu světa o 3cm https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/everest-nepal-zemetreseni.A150616_103811_zahranicni_aha
    A celý Himálaj následkem zemětřesení z roku 2015 poklesl o 10 metrů...https://zoommagazin.iprima.cz/mugu-ztraceny-nepal/geologove-zemetreseni-v-nepalu-predpovedeli-jak-dobre-o-nem-vedeli

    Už jsem zaznamenala na Sputniku obavy Rusů ze zemětřesení na dně Bajkalu, ročně dochází k 200 těchto zemětřesení, ona se asi planeta opravdu zvětšuje a pevnina se trhá.

    https://cz.sputniknews.com/videoklub/201803176972027-tsunami-na-bajkalu-video-rybar/
    https://cz.sputniknews.com/svet/201709226014656-geologove-predpoved-rozkol-eurasie-bajkal/

    OdpovědětSmazat
  5. Počasí je částečně řízeno , nebo spíše bylo ..., hlavní podíl na oteplování Země , ..mají vnější vlivy, vně Země !!!!Klima se mění na všech planetách naší soustavy !!!!!!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětSmazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.