12. ledna 2010

Začíná malá doba ledová?

Další příspěvek k globálnímu ochlazování, tentokrát se zdá celkem nezpochybnitelný. Jen jestli v těch zaznamenaných změnách tryskového proudění nemají prsty hlavně klimatické zbraně ...
 

Začíná malá doba ledová

David Rose, 10. 1. 2010

http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-1242011/DAVID-ROSE-The-mini-ice-age-starts-here.html


Tuhá zima, která postihla většinu severní polokoule, je jenom počátkem globálního trendu k chladnějšímu počasí, které bude pravděpodobně trvat 20 – 30 let, říkají někteří z nejvýznamnějších světových vědců z oblasti klimatologie.

Jejich předpovědi jsou založeny na analýze přirozených cyklů teploty vody v Pacifickém a Atlantickém oceánu a ohrožují  některé nejsvětější pravdy zastánců globálního oteplování, jako například tu, že do léta 2013 bude severní pól bez ledu.

Podle Amerického národního centra pro výzkum sněhu v Coloradu se arktický mořský led zvětšil od r. 2007 o 409 000 čtverečních mil, tedy o 26%, a nemohou to popřít ani nejoddanější zastánci globálního oteplování.

Tyto předpovědi vědců také zpochybňují standardní počítačové modely klimatu, které tvrdí, že oteplování na Zemi od r. 1900 bylo způsobeno výlučně lidmi a  jejich emisemi skleníkových plynů, a bude dále pokračovat, pokud bude stoupat množství C02.

Říkají, že jejich zkoumání ukazuje, že většina oteplování byla způsobena oceánskými cykly, které byly v „režimu oteplování“, jako protiklad k předchozímu „chladnému režimu“.

Toto zpochybnění široce rozšířeného názoru, že planeta je na pokraji nezvratné katastrofy, je tím větší, že tito vědci nemohou být označeni za „popírače“ globálního oteplování nebo za skeptiky.

Avšak obě hlavní politické strany v Británii nadále trvají na tom, že svět je ohrožen bezprostřední katastrofou, pokud nedojde k drastickému snížení CO2.

Minulý týden, kdy Británie zamrzla, Ed Milband, tajemník pro změnu klimatu, tvrdil v parlamentním projevu, že věda byla definitivně ustanovena věda o globálním oteplování.

Mezi nejvýznamnějšími z těchto vědců je i profesor Mojib Latif, vedoucí člen IPCC (Mezinárodní komise OSN pro změny klimatu), která prosazuje téma člověkem způsobeného oteplování  do mezinárodních politických jednání již od doby vzniku před 22 lety.

Profesor Latif, který vede výzkumný tým na renomovaném Leibnizově institutu na Universitě v Kielu v Německu, vyvinul nové metody pro měření teploty oceánu 3 000 stop pod hladinou, kde začínají ochlazující i oteplující cykly.

On i jeho kolegové předpověděli nový ochlazující trend v přednášce publikované v r. 2008 a upozornili na něj konferenci IPCC v Ženevě v minulém roce.

Včera večer řekl prof. Latif našim novinám: „Významný podíl oteplování, kterého jsme byli svědky od r. 1980 do r. 2000 a v dřívějších obdobích 20. století byl způsoben těmito cykly – možná až 50%.“

„Nyní dochází ke zvratu, takže zimy, jako je letošní, se stanou pravděpodobnějšími. Léta budou také zřejmě chladnější, a to vše může trvat dvě desetiletí i déle.“

“Extrémní  ústupy ledovců a mořského ledu, jichž jsme byli svědky, se zastaví.  V současné době si globální oteplování dává přestávku, a možná dojde k ochlazování.“

Když v minulém týdnu zamrzla Evropa, Asie i Severní Amerika, konvenční  vědci trvali na tom, že se jedná o pouhý malý výpadek  bez dlouhodobého významu. 

I když rekordně nízké teploty byly zaznamenány až na Kubě, kde bylo denní maximum na plážích, kde se normálně v zimě koupe, jen 4,5°C, BBC ujišťovala diváky, že toto období velkého chladu je pouze krátkodobým „počasím“, které nemá nic společného s „klimatem“ - to se stále otepluje.

Práce prof. Latifa a dalších vědců tento názor popírá. 

Na jednu stranu je pravda, že současný chlad je produkterm „arktické oscilace“ – modelu počasí, který se vyvíjí  při obřím „zablokování“ oblastí vysokého tlaku v severních šířkách, které žene polární větry daleko na jih. (Tady pozor: zablokovalo se to samo nebo HAARPEM? Pozn. Orgonet.)


Meteorologové říkají, že tento jev je nejsilnější za posledních nejméně 60 let.

Výsledkem je, že tryskové proudění – vítr ve vysokých výškách, který cirkuluje kolem zeměkoule od západu k východu a normálně tlačí série vlhkých, ale teplých atlantických níží přes Británii – nyní proudí nikoliv přes Lamanšský průliv, ale přes Gibraltarskou úžinu. (Tady taky pozor - denně vidíme na satelitních fotkách manipulace, které toto proudění ovlivňují! Pozn. Orgonet.)


Avšak podle prof. Latifa a jeho kolegů je tento obrat spojen s mnohem dlouhodobějšími posuny, které jsou známy jako pacifické a atlantické „multidekádní oscilace“ (MDOs).

Ale účinky se neomezují na severní polokouli. Prof. Anastasios Tsonis, vedoucí  oboru Atmosférické vědy na Universitě ve Wisconsinu, nedávno ukázal, že tyto multidekádní oscilace se pohybují synchronizovaně po celé zeměkouli a náhle mění světové klima z „teplého režimu“ na „chladný režim“ a zpět  ve dvaceti a třicetiletých cyklech.

„Napomáhají masívním přeskupením v dominantních modelech počasí,“ řekl včera, „a jejich posuny vysvětlují všechny významné  změny ve světových teplotách během 20. a 21. století.

„Právě nyní tu máme takovou změnu a proto můžeme očekávat 20 až 30 let chladnějšího počasí.“

Prof. Tsonis řekl, že v letech 1915 – 1940 zde byl intenzívní teplý režim, který se odrazil ve vzestupu teplot.
Ale od r. 1940 až do konce 70. let, v poslední m období chladného režimu, se svět ochladil, navzdory faktu, že úroveň CO2 v atmosféře se stále zvyšovala.

Mnohé z následků předchozího teplého režimu byly pozorovány také  před 90. lety. Například v r. 1922 napsal Washington Post,  že grónské ledovce rychle mizí, a arktickým tuleňům se zdá „voda příliš teplá“.

Washington Postudělal rozhovor s kapitánem Martinem Ingebirgstenem, který se plavil po 54 let po východním Arktiku.  Ten řekl, že poprvé zaznamenal teplejší podmínky v roce 1918, a od té doby se stále oteplovalo.

„Tam, kde dříve byly velké masy ledu, jsou nyní morény, naskupení hlíny a kamení. V mnoha místech, kde se ledovce předtím šířily až do moře, úplně zmizely. „

Jako výsledek zmizely druhy ryb, které předtím žily v těchto vodách, a mořský led za severním pobřežím Špicberk v Arktickém oceánu roztál.

Teplý Golfský proud byl znatelný ještě pár stovek mil od pólu. Prof. Tsonis řekl, že jako kontrast bylo 56% povrchu Spojených Států pokryto minulý týden sněhem.

„To se nestalo už po několik desítek let,“  zdůraznil. „Není správné říkat, že to byl jen výpadek. Chladnější zimy můžeme očekávat ještě po nějakou dobu.“

Připomněl, že ke konci posledního režimu chladu se světová média zabývala zejména strachem ze zamrznutí.

Například v r. 1974 magazín Time uveřejnil příběh zvaný „Další doba ledová“, kde se pravilo: „Možná je za to člověk nějak odpovědný – může to být výsledek farmaření nebo spalování uhlí, což stále více brání slunečnímu světlu, aby dosáhlo až na Zemi a ohřívalo ji.“

Prof. Tsonis řekl: „Možná se před rokem 2030 bude opět mluvit o době ledové, protože se MDO posunou ještě víde.

Stejně jako prof. Latif, ani prof. Tsonis není „popíračem“ klimatické změny. Řekl, že existuje dodatečné oteplování „v pozadí“, způsobené lidskou aktivitou a skleníkovými plyny, které působí napříč cykly MDO.

Avšak dodal: „Nevěřím v katastrofické teorie. Člověkem způsobené oteplování je vyrovnáváno přírodními cykly, a já nemám důvěru v počítačové modely, které tvrdí, že pokud CO2 dosáhne určité úrovně, pak teploty a mořské hladiny stoupnou o odpovídající stupeň.

„Na tyto modely se nelze spoléhat ani pokud jde o týdenní předpověď počasí, a oni je používají k předpovídání na stovky let.“

Prof. Tsonis řekl, že když publikoval svou práci ve vysoce respektovaném časopise Geographical Research Letters, byl zahrnut „nenávistnými emaily“.

Dodal: „Lidé mě obviňovali z toho, že chci zničit klima, ale to, co mě zajímá, je pravda.“

Řekl, že také dostal nenávistné emaily od skeptiků klimatické změny, kteří ho obviňovali, že nezašel dost daleko, aby napadl teorii člověkem způsobeného oteplování.

Práce profesorů Latifa, Tsonise a jejich týmů nastoluje základní otázku: pokud část oteplení ve 20. Století nebyla způsobena CO2, ale MDO, jaká část tedy byla způsobena CO2?

Tsonis neudává žádné číslo. Latif navrhuje, že by to mohlo být něco mezi 10 a 50%.

Jiní kritikové ortodoxní oteplovací teorie říkají, že role MDO je ještě větší.

William Gray, emeritní profesor atmosférických věd na státní universitě Colorado řekl, že on se domníval, že skleníkové plyny mohly způsobit nějaké  zvýšení teploty v pozadí, ale počítačové modely používané obhájci člověkem způsobeného oteplování tento efekt silně zveličily.

Podle prof. Graye tyto modely překrucují způsob, kterým funguje atmosféra. „Většina vzrůstu teploty od 70.do 90. let byla přirozená,“ řekl. „Velmi málo bylo způsobeno C02 – podle mého názoru jen něco mezi 5 a 10%.“

Ale ještě minulý týden ještě zastánci oteplování, kteří mají tuhý kořínek, stále odmítali připustit, že by MDO měly nějaký vliv.

V březnu 2000 dr. David Vinner, pozdější člen Jednotky pro výzkum klimatu na universitě East Anglia, orgánu, který je nyní vyšetřován pro notoricky známou aféru „Warmergate“ s uniklými emaily, řekl, že během několika let se sníh v Británii stane velmi vzácnou a vzrušující událostí , a že děti ani nebudou vědět, co sníh je.

Nyní je šéfem programu Britské rady s ročním rozpočtem 10 miliónů liber a má zvyšovat znalosti o globálním oteplování mezi mladými lidmi v zahraničí. Dr. Viner řekl minulý týden, že si stále stojí za svou předpovědí: „Máme teď tři týdny relativně chladného počasí, ale to nic nemění.“

„Tato zima je jen o trochu chladnější než je průměr, a já si stále myslím, že sníh se stane stále vzácnější událostí.“

Čím déle bude toto chladné období trvat, tím těžší bude přesvědčit veřejnost o tomto tvrzení.



10. ledna 2010

Sníh mého mládí a dnešní nanosníh


Patřím k poměrně dříve narozeným a pamatuju tedy dost zim, tak mi dovolte zavzpomínat.
Za mého dětství (50. a 60. léta) leželo běžně na Vysočině celou zimu kolem půl metru sněhu, často více, občas něco připadlo, občas něco roztálo.
Automobilový provoz teprve začínal, v naší vsi měl auto jen ředitel továrničky, po silnici jezdily jenom linkové autobusy 3x denně, sanitka, poštovní autobus a pan doktor na návštěvy.
Zemědělci jezdili pro krmivo a tak s koňskými vozy, někteří měli na zimu i sáně.
Silnice se pluhovala dřevěným pluhem zatíženým  balvany, taženým zočátku koňmi, později traktorem. Za pluhem se z dalšího vozu rozhazoval posyp - žádná sůl, ale u nás škvára, odpad z místní továrničky.
Kolem silnice rozestavěl před zimou místní cestář - náš soused - vždy sněhové zábrany, taková ta dřevěná zábradlí, která zachycují sníh hnaný větrem, aby se nedělaly závěje na silnici, ale už na poli. To už dnes skoro neznáme. Na jaře je zase cestář sklidil za pomoci některého zemědělce s vozem. Některé zábrany se dávaly jen na hromadu v blízkosti silnice a čekaly tam na další zimu. Představte si to dnes - zmizely by za pár dní na otop.
Tento náš soused cestář měl na starosti asi 10km úsek silnice, v létě udržoval strouhy a spravoval silnici, v zimě udržoval sjízdnost. Byla to těžká práce, ale všechno fungovalo perfektně.
Do školy jsme chodili pěšky nebo na lyžích 2 km přes pole, na poli leželo aspoň půl metru sněhu, vyhloubená cesta mezi vesnicemi byla zavátá dvoumetrovými závějemi, ve kterých se daly vyhrabat "bunkry" pro stojící osobu. Když padla ledovka, nešly jsme my děti pěšky jako obvykle, ale čekaly pěkně na autobus, jelikož byla naděje, že nepojede ... každou zimu se to stalo tak 2x - 3x.
V zimě se prostě žilo se sněhem a nebyly s tím žádné problémy. Kolem baráku si každý proházel cestu, někdy se chodilo mezi sněhovými mantinely vysokými kolem metru, v těch jsme si mohli dělat tunely ... zima byla fajn.
Bruslilo se na všech rybnících, každý den jsme třeba odhrnovali kluziště, klukovské na hokej a menší holčičí na krasobruslení. Pamatuju ten smutek, když led roztál ... Lyžovat a skákat na lyžcích jsme se učili na místním "smrťáku", aniž jsme věděli o existenci lyžařských vleků (tenkrát teprve začínaly na horách).
Chodili jsme oblečení do tepláků a svetrů, někdy hubertusů, zima nám nebyla, ovšem všechno to oblečení se snadno při zimních zábavách promáčelo.
Vzpomínám, že největším dobrodiním pro nás děti bylo, když jednu zimu se objevily "nepromokavé rukavice" - návleky ze šusťákoviny, které se daly přes normální rukavice - to byla úžasná věc, protože na obyčejné vlněné rukavice se sníh lepil a tál a záblo to ...
Na nohy jsme měli gumové galoše na zip nebo na druk, které se obouvaly přes bačkory - to velmi dobře izolovalo, nohy jsme měli v teple, pokud jsme si nenabrali odshora.
Bývala i období krutých mrazů, kolem -20°, to jsme se vždycky těšili na "uhelné prázdniny". Uhlí do českých elektráren a uhelných skladů se totiž vozilo převážně ze Sovětského svazu, ale za takových mrazů zamrzlo ve vagónech a nedalo se vyložit. Měli rozmrazovací tunely, ale to šlo pomalu ... Takže v době "dvacítek" bylo málo uhlí, výpadky proudu, vázlo i topení ve státních institucích (domácnosti na to byly připraveny), a tak školy dostaly prázdniny. A bývaly i chřipkové prázdniny, pamatuju aspoň troje.
Stavěli jsme sochy ze sněhu, polévali klouzačky, brodili se sněhem ke krmelcům, abychom založili seno.
Jo to byly časy.
Dneska je ta společnost tak zchoulostivělá a doprava zranitelná, že ji ochromí každý centimetr sněhu.
Budiž útěchou, že sníh není tentýž, jako býval. Je to nyní nanosníh vyráběný armádněprůmyslovovládním komplexem za účelem co největšího ochromení normálního života (pouhé manévry nebo válka? Nevím.)

Nanosníh

Tento speciální nanosníh, jak pozoruji, má vlastnosti odlišné od normálního sněhu. Jde zejména o to, aby co nejmenší množství sněhu mělo co nejvíce ochromující účinky.
  1. Umělý sníh je kompaktní a velmi přilnavý k podkladu. Proto už 1cm nanosněhu vytvoří na silnici klouzačku a kalamitu. Na to bylo dříve třeba tak 3 - 5 cm normálního sněhu. Proto jsou problémy na železnici, protože i malé množství tohoto hutného sněhu zalepí výhybky.
  2. Umělý sníh se skládá ze zrníček, která po sobě kloužou, takže kouli z něj těžko uděláte. Zrnka se větrem ochotně sprašují, a to i za oblevy, takže i maličká vrstva sněhu z polí se při celkem mírném větru přestěhuje na silnice a vytváří sněhové jazyky a závěje. To pozoruju už několik let při cestách na Vysočinu. A je to i vidět v televizních zpravodajstvích ze současné kalamity - pole jsou skoro holá, a všechen sníh na silnicích.
  3. Vzhledem k těmto vlastnostem není třeba, aby umělého sněhu napadlo velké množství. (I armáda šetří.) Podíváte-li se na mapu sněhové pokrývky, tak mimo hor leží zatím maximálně 20 cm (a to ještě lžou, aby to hůře vypadalo: u nás by mělo být podle mapy 20, a je tu tak 15). 
  4. Opomíjím dnes složení tohoto umělého sněhu, o němž si můžete udělat představu z odkazů uvedených níže. Rozhodně ho nelízejte a dětem ať pokud možno nepřijde na obličej a ruce.

    Večerní aktualizace: děkuju za zaslaná pozorování, viz komentáře, a přidávám odkazy na podobné články.
    V březnu 09 zde byl publikován článeček Nenechte děti jíst sníh, je tam i něco o rozborech: umělý sníh je vlatně kyselina. http://orgo-net.blogspot.com/2009/03/nenechte-deti-jist-snih.html

    Z listopadu 09 je článek Co na nás padá s deštěm a sněhem, s odkazy na fotky rozborů sněhu a deště od americké bioložky zde, viz fotka vlevo: http://orgo-net.blogspot.com/2009/11/co-na-nas-pada-s-destem.html
    Její fotky rozboru sněhu zde: http://www.flickr.com/photos/coloradomtnmamma/sets/72157601360568443/
    nebo zde http://www.flickr.com/photos/coloradomtnmamma/sets/72157601360839927/
    a zde: http://www.flickr.com/photos/coloradomtnmamma/sets/72157601360642453/

    Pracujete-li náhodou v oboru a máte-li možnost sami udělat rozbor sněhu, nebo ho  nechat udělat spolehlivým známým, byly by to velmi cenné informace pro celý svět. Zkušenosti jsou totiž takové, že státní oficiální laboratoře analýzu záměrně zkreslují, aby nevyšla najevo skutečnost, že sníh je kyselý, plný chemikálií a různých mikroorganismů.


    Chcete-li se podělit o pozorování, pište do komentářů nebo na mail orgonetzavináčgmailcom.

      9. ledna 2010

      Mobily: největší biologický experiment všech dob

      Základní a nejlepší článek o rizicích bezdrátových technologií, z roku 2006.

      http://www.whale.to/b/firstenberg1.html

      Největší biologický experiment všech dob

      Arthur Firstenberg, 2006
      (Překlad převzat z http://www.tachyontachyon.estranky.cz/stranka/nebezpeci-zareni-mobilnich-telefonu)

      V roce 2002 Gro Harlem Brundtland, tehdy ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednomu norskému novináři sdělila, že v jejím úřadě v Ženevě je zakázáno používat mobilní telefony, protože vždy onemocní, jestliže se na čtyři metry od ní vyskytne zapnutý mobilní telefon. Paní Brundtland je lékařka a bývalá norská ministerská předsedkyně.
      Tuto zprávu, publikovanou 9. března 2002 v Dagbladet, všechny ostatní noviny prostě ignorovaly. V následujícím týdnu ovšem Michael Repacholi, její podřízený pověřený mezinárodním projektem zkoumajícím EMF (elektromagnetické pole), reagoval veřejným prohlášením, v němž znepokojení své šéfky bagatelizoval. Kvůli četným podezřením souvisejícím z těmito okolnostmi paní Brundtland o pět měsíců později oznámila, že odstoupí z vedoucí pozice ve WHO hned po uplynutí termínu.

      Nic nemůže lépe ilustrovat naši kolektivní schizofrenii lépe, než úvahy o elektromagnetických zářeních. Odpovídáme těm, kteří si dělají starosti o jeho nebezpečích – proto mezinárodní výzkumný projekt EMF – ale současně ignorujeme a opomíjíme lidi, kteří, stejně jako paní Brundtland, již podléhají jejich účinkům.

      Jsem poradcem o zdravotních účincích bezdrátové technologie a přijímám hovory, které mohu všeobecně rozdělit do dvou hlavních kategorií: na telefonáty lidí, kteří si pouze dělají starosti, jimž budu říkat kategorie A, a lidí kategorie B, kteří už onemocněli. Občas si přeji, abych mohl uspořádat velký konferenční hovor a umožnit oběma těmto skupinám společný rozhovor – je zde potřeba více vzájemného porozumění, abychom se mohli společně pokusit řešit stejný problém. Ustaraný volající A, se obvykle táže, jaké odstínění nebo jakou náhlavní soupravu si má koupit pro svůj mobil. Někdo chce vědět, jaká je bezpečná vzdálenost k bydlení od antény vykrývacího buňkového vysílače. Nemocný volající B chce vědět, jak odrušit svůj dům, jaké nastoupit léčení, či, stále častěji, do které části země by se mohl přestěhovat, aby unikl záření a zachránil si život.

      Následující informace jsou víceméně výchozí platformou: v první řadě pro pomoc tápajícím, a hlavně kvůli objasnění části zmatků, abychom snad jednou dospěli k racionálním rozhodnutím pro ozdravení světa.

      Základy

      Nejpodstatnějším faktem u mobilních telefonů a jejich vykrývacích vysílačů je, že emitují mikrovlnné záření; právě tak, jako wifi (bezdrátový internet), bezdrátově propojené počítače, bezdrátové (přenosné) telefony a jejich základny připojené k telefonní síti a všechny další bezdrátové přístroje. Každé komunikační zařízení nepřipojené k zásuvce ve zdi emituje záření.

      Většina wifi systémů a některé bezšňůrové telefony pracují na přesně stejné frekvenci jako mikrovlnná trouba, zatímco jiná zařízení užívají jiných frekvencí. Wifi jsou v trvalém provozu a vyzařují permanentně. Také základní jednotka většiny bezšňůrových telefonů neustále vysílá, i když nikdo netelefonuje. Nepoužívaný zapnutý mobilní telefon rovněž, a je asi zbytečné říkat, že totéž platí pro vykrývací vysílače jeho buňkového systému.

      Možná se budete ptát, proč by to měl být problém? Vědci elektromagnetické spektrum obvykle dělí na „ionizující“ a „neionizující“ záření. Zatímco ionizující záření, k nimž patří rentgenové a jaderné, způsobují rakovinu, přepokládá se, že neionizující záření, k nimž se počítá i mikrovlnné, je bezpečné. Toto rozlišení připomíná propagandu v Orwellově Zvířecí farmě: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.“ – „Neionizující dobré, ionizující špatné,“ to opravdu nezní moc důvěryhodně.

      Jakýsi astronom kdysi zavtipkoval, že kdyby Neil Armstrong v roce 1969 s sebou vzal na Měsíc mobil, jevil by se ze Země jako třetí nejmocnější zdroj mikrovlnného záření ve vesmíru, hned po Slunci a Mléčné dráze. Měl pravdu. Život se vyvinul v zanedbatelných úrovních mikrovlnného záření. Rostoucí počet vědců míní, že naše buňky ve skutečnosti využívají mikrovlnného spektra k vzájemnému dorozumívání, jako když si děti šeptají potmě, a že mobilní telefony do tohoto šepotu vpadají jako zvuk sbíječky. V každém případě je pravdou, že my všichni, ať už mobil užíváme nebo ne, jsme ve dne v noci ostřelováni dávkami mikrovlnného záření, které jsou asi deset miliónkrát silnější, než průměrné přirozené pozadí. A je také fakt, že za většinu tohoto záření vděčíme technologii, která se vyvíjela od sedmdesátých let.

      Co se týče mobilních telefonů, jestliže si je přikládáte k hlavě poškozujete svůj mozek hned několika různými způsoby.

      Předně – vzpomeňte na mikrovlnnou troubu. Na rozdíl od horké sprchy mobil, stejně jako mikrovlnná trouba, neohřívá zvenčí, ale zevnitř. V mozku přitom nejsou žádná senzorická nervová zakončení, která by varovala před vzestupem teploty, protože jsme se nevyvíjeli v mikrovlnném záření a v přírodě se to nikdy nestává. A co je ještě horší, struktura hlavy a mozku je tak komplexní a nestejnorodá, že místy vznikají „horké body“, v nichž teplota může činit deseti až stonásobek teploty v těsně sousedícím okolí. Tyto body mohou vznikat jak těsně u povrchu lebky, tak i hluboko v mozku, ale také na molekulární úrovni.

      Provoz mobilních telefonů v USA podléhá právním předpisům FCC (Federal Communications Commission) a na obalech nejnovějších přístrojů můžete najít číselný údaj o takzvaném Specific Absorption Rate („specifický poměr pohlcování“), neboli SAR, který má vyjadřovat dávku mozkem absorbované energie platnou pro specifický model. Problémem nicméně zůstává svévolný předpoklad, na němž ve skutečnosti spočívají předpisy FCC, a to, že mozek může bezpečně rozptýlit přidané teplo v poměru až 1°C za hodinu. Postup, na jehož základě je každému mobilnímu telefonu poskytnuto ohodnocení SAR, posléze užívané k demonstraci dodržení „limitů“, je ostudný. Standardní způsob měření SAR spočívá v použití „fantómu“, sestávajícího zcela nepochopitelně z homogenní kapaliny uzavřené do nádržky z plexiskla ve tvaru hlavy. Parádní! Velmi rychle změřeno a žádné horké body nevznikají! Ale v reálu si lidé užívající mobil po celé hodiny denně chronicky ohřívají v mozcích jen určitá místa.

      Mimochodem – bezpečnostní normy FCC vyvinuli elektrotechnici, ne lékaři…


      Hematoencefalická bariéra

      Druhý jev, na nějž se zaměříme, a který byl laboratorně prokázán, by měl sám o sobě postačit k tomu, aby byl toto odvětví průmyslu bylo zrušeno a každopádně stačit k tomu, aby odradil každého od dalšího používání mobilu. Tyto experimenty přistihují mobilní telefon doslova s „vražednou zbraní v ruce“. Jako většina biologických účinků mikrovlnného záření, to však nemá s teplem nic společného.

      Mozek chrání nepropustné přechody mezi sousedícími buňkami kapilárních stěn, tzv. krevní- mozková krevní bariéra (hematoencefalická bariéra), která jako jakási „pohraniční hlídka“ propouští z krve do mozku živiny, ale zadrží substance, které jsou pro mozek toxické. Výzkumníci v laboratoři švédského nervového chirurga Leifa Salforda provedli od roku 1988 nesčetné variace prostého pokusu, při němž vystaví mladé laboratorní krysy záření, buď mobilního telefonu nebo jiného zdroje mikrovln. Později zvířata usmrtí a pátrají v jejich mozkové tkáni po albuminu. Albumin je protein tvořící normální složku krve, ale za normálních okolností nepřekročí mozkovou krevní bariéru. Výskyt albuminu v mozkové tkáni je tedy vždy znamením poškození krevních cest, a toho, že mozek přišel o některou ze svých důležitých ochran.

      Tito výzkumníci po celých 18 let nepřetržitě pozorovali následující fakta:
      Vystavování zvířat mikrovlnnému záření v dávkách rovnajících se vyzařování mobilu má za následek nález albuminu v jejich mozkové tkáni. Prosakování albuminu do mozku způsobuje už pouhá dvouminutová jednorázová expozice běžným mobilním telefonem.

      V jedné sérii experimentů byla expozice redukována na faktor 1000, nicméně přesto došlo k poškození mozkové krevní bariéry, což ukazuje, že nejde o důsledek reakce na určitou dávku, a že tedy snižování výkonu nedělá bezdrátovou technologii bezpečnější.

      A konečně, výsledky výzkumu publikované v červnu 2003 ukázaly, že už jediné dvouhodinové ozáření mobilem, jedinkrát za celý život testovaných jedinců, vede k permanentnímu poškození mozkové krevní bariéry. Při autopsii provedené o 50 dnů později bylo shledáno: „…poškození nebo zničení až 2 procent mozkových buněk zvířete, včetně buněk v oblastech mozku týkajících se učení, paměti a pohybu.“ [1]
      Snižování hladiny ozařování o faktor 10 nebo 100, což odpovídá účinku užívání náhlavní soupravy oddalující mobil od hlavy, nebo když stojíte vedle někoho s takovým telefonem, tyto výsledky nijak znatelně neovlivní! Polovina pokusných zvířat vykázala průměrný až vysoký počet poškozených neuronů už při nejnižší expozici.

      Co z toho vyplývá? Dvě minuty telefonování mobilem naruší mozkovou krevní bariéru, dvě hodiny způsobí permanentní poškození mozku a „radiace z druhé ruky“ může být téměř stejně škodlivá.

      Mozková krevní uzávěra u krysy je stejná, jako u člověka.

      Tyto výsledky vyvolaly v Evropě značný rozruch. V listopadu 2003 se pod záštitou Evropské unie konala konference s pracovním názvem „Hematoencefalická bariéra – může být ovlivňována působením RF [vysokofrekvenčního] pole?“ Jakoby chtěli uklidnit veřejnost gestem: „Vidíte, pracujeme na tom,“ … ale stejně jako v předchozích 30 letech se neudělalo vůbec nic, což bylo ostatně předvídatelné.

      Američan Allan Frey byl v sedmdesátých letech prvním z mnoha, kteří ukázali, že nízkoúrovňové mikrovlnné záření krevní zábranu v mozku poškozuje. [2] Obdobný mechanizmus chrání oko (krevní bariéra sklivce) a plod ( placentární uzávěra). Práce Freye a ostatních dokládají, že mikrovlnné záření poškozuje i tyto uzávěry. [3]
      Z toho plyne, že žádná gravidní žena by nikdy neměla používat mobil.

      Dr. Salford ve své práci docela otevřeně nazval užívání mobilních telefonů „největším biologickým experimentem na lidech všech dob“ a veřejně varoval, že celá generace mladistvých používající celulární telefony může trpět mentálními nedostatky, a po dosažení středního věku Alzheimerovou chorobou.


      Nemoc z vysokofrekvenčních vln

      Uživatelé mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si neměli dělat starosti jen o mozek. Následující krátké shrnutí je výtah z rozsáhlé vědecké literatury o účincích rádiových vln (širší spektrum zahrnující mikrovlny), společně se zkušenostmi vědců a lékařů po celém světě s nimiž jsem v kontaktu.

      Ukázalo se, že k orgánům obzvláště citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava, srdce, oči, varlata a štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních dvou desetiletích pozoruhodně přibývalo, přičemž je dobrý důvod spojovat je s masivním přírůstkem záření v našem životním prostředí, se řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy, výpadky pozornosti , autismus, roztroušená skleróza, ALS, Alzheimerova choroba, epilepsie, fibromyalgia, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza, cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor, i infarkty a mrtvice u mládeže.

      Záření z věží mikrovlnných vykrývacích vysílačů je spojováno i s vymíráním lesů, reprodukčními poruchami a poklesem populace u mnoha druhů ptactva, a špatný zdravotní stav a vrozené chyby u hospodářských zvířat.

      Literatura prezentující biologické účinky mikrovlnného záření je opravdu enormní, jde o desítky tisíc dokumentů. Člověka přitom naplňuje úžasem, že mluvčí průmyslu mohou vše prostě odbýt výrokem o prokázané neškodnosti radiotechniky nebo stejně absurdním tvrzením, že o nějaké škodlivosti zdraví neexistuje žádný důkaz.

      Na shora uvedeném seznamu bylo opominuto ještě jedno onemocnění: choroba, kterou trpí lidé kategorie B, a kterou mám i já. Zde je na místě krátký pohled do historie.

      V padesátých a šedesátých letech m.s. postihlo toto onemocnění v hojném počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a opravovali radarová zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové mikrovlnné ohřívače a zatavovací stroje. Sověti ho vhodně nazvali „vysokofrekvenční chorobou“, a tento problém obsáhle studovali. Na západě byla jeho existence totálně popřena, nicméně zmínění lidé v každém případě byli postiženi. Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981 a jemuž předsedal Al Gore, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích strojů na lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry na „Vidíte, zabýváme se tím,“ ale jako obvykle se nic neudělalo.

      Při současném masovém rozšíření vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů se toto onemocnění rozšířilo v populaci jako mor. Odhady o postižení sahají až k jedné třetině populace, jenže jen zřídka je rozpoznáno, oč jde, a to až do té doby, kdy už se takto zneschopněná osoba nemůže podílet na společnosti.

      Můžete rozpoznat některé z obecných příznaků: nespavost, závrať, nevolnost, bolesti hlavy, únava, ztráty paměti, neschopnost se soustředit, depresi, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U nemocných se mohou vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího traktu, srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie, dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení.

      Toto onemocnění je nejen zřídka připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji zvládnutelné, protože pravděpodobně nelze očekávat žádné úspěšné léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z dosahu ozařování, coby jeho příčině – a tato příčina je dnes všude.

      Průzkum provedený roku 1998 Kalifornským ministerstvem zdravotnictví naznačil, že tehdy 120 000 Kaliforňanů – a v přepočtu tedy na milión Američanů – bylo neschopno práce v důsledku elektromagnetických polucí. [4] Šiky těchto tzv. „elektricky senzitivních“ osob, jichž v téměř každé zemi světa stále přibývá, jsou opomíjeny, stigmatizovány a ignorovány. Při současné úrovni všudypřítomného záření se téměř nikdy nezotaví a občas si sáhnou na život.

      O lidech s tímto onemocněním Dr. Olle Johansson, jeden z neurologů proslulého Karolinska Institute ve Stockholmu říká: „Jsou varováním pro nás všechny. Vystavovat veškeré světové obyvatelstvo celkovému ozařování těla po 24 hodin denně může být závažnou chybou.“

      Dr. Johansson vedl tým výzkumníků, který doložil důkazy o závažném a stále se zhoršujícím zdraví švédské populace, přičemž počátky se přesně kryjí s dobou, kdy byly ve Švédsku koncem roku 1997 uvedeny do provozu mobilní telefony druhé generace, pracující na 1800 MHz. [5,6] Po deseti letech dlouhodobého poklesu začal počet švédských zaměstnanců v pracovní neschopnosti koncem 1997 stoupat a během dalších pěti let se více než zdvojnásobil. Ve stejném období se rovněž zdvojnásobil prodej antidepresivních drog. Počet dopravních nehod, poté co po několik let úspěšně klesal, začal v roce 1997 opět šplhat vzhůru. Rovněž počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu se po několikaletém klesání od roku 1999 ostře zvýšil a v roce 2001 byl téměř dvojnásobný. Toto dvouleté prodlení je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že Alzheimerova choroba vyžaduje čas k rozvinutí.

      Nekontrolované šíření

      Jsou-li mobilní telefony a jejich převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak bezpečné byly rozhlasové a televizní vysílače, s nimiž jsme žili po celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan Hallberg a Olle Johansson článek titulovaný „Cancer Trends During 20th Century“, v němž rozebírali jeden z aspektů toho problému. [7] Na základě dostupných dat zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí v průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na pleťový melanom a rakoviny močového měchýře, prostaty, tlustého střeva, prsu a plic paralelně sledují úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto formy rakoviny prospívaly, když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s jejich úbytkem ubylo i těchto forem rakovin. Přitom udělali úžasný objev: od země k zemi – a ve Švédsku od okresu k okresu – statisticky zjistili, že vystavení rádiovým vlnám se jeví jako významný faktor způsobující rakovinu plic, na úrovni odpovídající kouření cigaret!

      To mne přivádí k obecně rozšířené mylné představě. Největší rozdíl mezi současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a anténami rozhlasových vysílačů z minulostí není v jejich bezpečnosti, ale v jejich počtu. Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes menší než 14 000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a mobilních telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových telefonů a dalších osobních vysílačů jsou stovky miliónů. Nekontrolovaně se množí i radarová zařízení a vysílače záchranných a jiných komunikačních sítí.

      Od roku 1978, kdy Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) naposledy zkoumala vysokofrekvenční zatížení životního prostředí ve Spojených státech, se průměrná městská expozice rádiovým vlnám tisícinásobně zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na posledních devět let. [8] V tomtéž období se vysokofrekvenční poluce rozšířily z měst ke zbytku obyvatelstva a staly se všudypřítomným závojem halícím celou planetu.

      Enormní důsledky toho všeho na člověka jsou ignorovány. Od pozdních devadesátých let v USA vznikla nová třída environmentálních uprchlíků. Máme stále více lidí, kteří churaví, umírají, hledají úlevu od utrpení, opouštějí své domovy a práci, žijí na odlehlých místech v obytných autech, přívěsech a stanech.
      Na rozdíl od obětí hurikánů a zemětřesení jim nikdo nepomůže. Nikdo nepřispěje na chráněná útočiště; nikdo se dobrovolně nevzdá mobilu, bezdrátového počítače a bezdrátového telefonu aby se mohli znovu stát jejich sousedy a žít společně s nimi.

      Utrápení a nemocní ale kladou otázky

      A nakonec odpověď volajícím typu A:
      Žádné odstínění ani náhlavní souprava vás neochrání před vaším mobilem nebo bezdrátovým telefonem. Žádná bezpečná vzdálenost od antén vykrývacích vysílačů neexistuje. Jestliže máte svůj mobilní telefon nebo bezdrátově připojený počítač tam, kde žijete, jste ozařováni 24 hodin denně.

      Volajícím B: Efektivní odstínění domu je nesnadné a málokdy úspěšné.
      Ve Spojených státech je jen několik málo lékařů usilujících o léčení choroby z ozáření vysokofrekvenčními vlnami, a míra úspěšnosti jakékoli léčby je malá – protože na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může před tímto zářením uniknout a uzdravit se.

      Radiace přichází i ze satelitů, i ty jsou součástí problému, ne jeho řešením. Neexistuje zkrátka žádný způsob, jak udělat bezdrátovou technologii bezpečnou.

      Naše společnost se za jedinou krátkou dekádu stala společensky i ekonomicky závislou na technologii, která je příčinou nesmírné devastace struktury našeho světa. Čím jsme na ní závislejší, tím obtížnější bude změnit tento kurs.
      Čas vymanit se sami, individuálně i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.


      ODKAZY
      1. Leif G. Salford et al., „Nerve Cell Damage in Mammalian Brain After
      Exposure to Microwaves from GSM Mobile Phones“, Environmental Health
      Perspectives 111, no. 7 (2003): 881883.
      2. Allan H. Frey, Sondra R. Feld and Barbara Frey, „Neural Function and
      Behavior“, Annals of the New York Academy of Sciences 247 (1975):
      433439.
      3. Allan H. Frey, „Evolution and Results of Biological Research with Low-Intensity Nonionizing Radiation“, in Modern Bioelectricity, ed. Andrew A. Marino (New York: Dekker, 1988),
      785837, at 809810.
      4. California EMF Program, „The Risk Evaluation: An Evaluation of the
      Possible Risks From Electric and Magnetic Fields (EMFs) From Power
      Lines, Internal Wiring, Electrical Occupations and Appliances“ (2002),
      app. 3.
      5. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „1997 – A Curious Year in
      Sweden“, European Journal of Cancer Prevention 13, no. 6 (2004):
      535538.
      6. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Does GSM 1800 MHz Affect the
      Public Health in Sweden?“ in Proceedings of the 3rd International
      Workshop „Biological Effects of EMFs“, Kos, Greece, October 4-8, 2004,
      361364.
      7. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Cancer Trends During the 20th
      Century“, Journal of Australian College of Nutritional and Environmental Medicine
      21, no. 1 (2002): 38.
      8. David E. Janes Jr., „Radiofrequency Environments in the United States“, in 15th IEEE Conference on Communication, Boston, MA, June 1014, 1979, vol. 2, 31.4.131.4.5.


      Překlad převzat z WM magazín č.55-54/2006.

      Průmysl mobilní telefonie před soudem

      Odkaz na video (slovenský dabing, 47 minut).
      http://media.bloguje.cz/787006-prumysl-mobilnich-telefonu-pred-soudem.php

      8. ledna 2010

      Pozorujeme vydatné sněžení


      Pan Setvák nebo kdo dnes nestihl vymazat snímky NOAA b3, takže se můžeme pokochat, jak letadla od rána snaživě a rovnoměrně rozptylují potřebné chemikálie.


      První snímek v 7 ráno, druhý snímek v poledne.
      Pokud si proklikáte animace (novinka: vpravo nahoře na blogu máte hezky pohromadě odkazy na nejzajímavější satelity), uvidíte, jak se nad Evropou proti sobě pohybují dvě oblačné vrstvy. Ta spodní jde od severu, asi nese studený vzduch, a horní bílá jde od Itálie, nese asi vlhkost od moře.
      (Viz dokument Owning the Weather: píše se tam, že se vlhkost sbírá nejlépe nad jezerem/mořem. a poté se  spustí na přilehlou pevninu. My jsem asi právě svědky pokusu o přenos vlhkosti na větší vzdálenost). Když se to správně promíchá, mělo by to vydatně sněžit.


      Leda že by šlo o sněhový zápas - jedni spouštějí sníh, druzí tomu brání. Ale kdo je kdo, to fakt netuším. Ještě podotýkám, že se nejedná o normální sníh, ale speciálně složený z nanogelů, takže i centimetrová vrstva na silnici je velmi kluzká a vyvolá kalamitu. Dřív na vytvoření kluzké uježděné vrstvy bylo třeba aspoň 3 cm normálního sněhu ...


      Kolem 10. hodiny spustili v Itálii a nad Rakouskem i jakási "sněhová děla"  které nám sem ženou a šíří oblačnost. Tyto výchozí body chrlící oblačnost  jsou velmi zřetelné, loni jsme tomu zde říkali "sněhové linie".

      Pokud nemusíme nikam autem, tak se můžeme těšit na  zajímavou podívanou. Škoda, že v noci na satelitech není vidět skoro nic, a to oni právě dělají nejvíce práce.

      6. ledna 2010

      Gifting: stačí obyčejný orgonit


      Na začátku mé gifterské kariéry (asi před dvěma lety), po pochopení principu giftingu prostřednicvím Gifterského kompendia Dona Crofta (co slibuju přeložit, ale zatím k tomu nedošlo), po odlití a rozdání pár tuctů TB, se mi začalo zdát, jako každému začátečníkovi, že ty věci se dají a musí vylepšovat. Jednou z mých starostí třeba bylo, že jeden TB na jednu věž je málo. Taky se mi nezdálo, že klimatické zbraně si vesele jely dál, i když už ogiftované území bylo podle mě poměrně velké ... Taky jaký kus krystalu použít .... Don Croft mě docela štval tím, že si mých mailových nápadů a dotazů celkem nevšímal, jen psal, ať pokračuju. No a uplynulo trochu času, bylo rozdáno více orgonitu, a já ho teď už chápu a dávám mu za pravdu. Vylepšování orgonitu mě přestalo bavit už tak před rokem (proto mě taky nelákají diskuse na orgo.cz, jestli použít mouku nebo bylinky ... )
      Tak dělám terénní orgonit obyčejný, nebo možná trochu neobyčejný tím, že většinou obsahuje z praktických důvodů  výborný Ondřejův kovový prášek, ale dál už myslím není co vylepšovat. Funguje to perfektně, jde jen o to odlít a rozdat toho co nejvíc.

      Jiná věc je osobní orgonit, tam si člověk může vyhrát s barvama a kamínkama a tak ...

      Don Croft zrovna vyvěsil na EW malý příspěvek, kde vysvětluje svůj postoj k obyčejnému orgonitu. Docela mi to mluví z duše, tak to sem dávám česky. 


      Opravdu stačí jeden towerbuster?

      Don Croft, 4. 1. 2010

      "Myslím si, že pravidla jsou tvořena proto, aby byla porušována, proto je nerad vytvářím. Důvodem, proč jsem tak rozsáhle experimentoval s obyčejným tříuncovým TB asi  v tuctu amerických měst v srpnu 2002, bylo zjistit, zda jeden TB na jednu věž je účinnou jednotkou. Neuvěřitelný vizuální efekt i jiná senzorická potvrzení, která jsem získal na závěr každého giftingu, byly zcela neměnné a za ta léta byly a jsou opakovány celou spoustou dalších gifterů.
      Mohl jsem tehdy použít více orgonitu, ale kdybych to udělal, nemohl bych zjistit, zda je tříuncový obyčejný towerbuster přiměřený. Byl to můj velmi dramatický úvod do prvotní síly prostého orgonitu. Předtím jsme s Carol provedli spoustu specifičtějšího giftingu – ještě předtím, než se po celé planetě rozšířila sít věží smrti, ale domnívám se, že tříuncový TB je naším největším příspěvkem tomuto neorganizovanému globálnímu úsilí – významnějším než náš orgonitový cloudbuster.
      Spousta lidí toto nebere v úvahu a má sklony vyrábět komplikovanější  (a dražší) TB, než je nezbytné, ale pokud k názoru, že tento dražší a složitější přístup je nezbytný, nedojdou všichni naši čtenáři, nevidím žádnou chybu v tom, když mu dávají přednost jednotlivci.
      Myslím, že většina lidí, kteří nechtějí používat prostý základní orgonit, prostě nevěří, že něco tak obyčejného by mohlo být tak účinné, a tak přirozeně přikládají příčinu velkých  účinků různým krystalům, exotickým spirálám, tvarům apod. Je to něco jako když lidé s akademickým titulem nemohou uznat, že obyčejný zapper léčí rakovinu, AIDS, atd., zjevně slabou, ale stálou ionizací. Není  mi tajemstvím, proč jsem byl přiveden k práci s orgonitem přes svou zapperovou kariéru.
      Toto heslo „obyčejné je dost dobré“ bylo základním mottem na ethericwarriors.com od jeho počátku a po tři roky předtím  jsem  již  bojoval s podvodnými fóry sponzorovanými CIA a poukazoval na jednoduché a efektivní řešení. Pár charismatických lidí před lety málem zničilo toto hnutí získáním hlučných osobních (slepých) následovatelů, a poté tím, že trvali majetnicky na tom, že jedině jejich metody fungují. Za těchto okolností myslím, že je zázrak, že obyčejný orgonit je stále v centru pozornosti.
      Když se lidi upnou k všelijakým krystalům, exotickým spirálám/tvarům a různým přídavkům k „terénnímu“ orgonitu, myslím, že jim tím pravděpodobně unikne zjištění, jak  úžasně účinný je prostý a nepřikrášlený orgonit. Možná je to něco jako když někteří chlapi nejsou přitahováni ženskými, pokud tyto nemají na sobě vrstvu makeupu, obrovské vlasy, tmavé oční stíny a silikonové části těla, vysoké podpatky a sexy prádélko.
      A také platí, že když někdo je v kontaktu s tímto základním poznatkem o potenciálu prostého orgonitu, je pravděpodobnější, že lépe zjistí, které přídavky mohou způsobit specifické požadované výsledky při výrobě osobního orgonitu. Konec konců místem uplatnění všech posilujících přídavků je osobní orgonit. Doufám, že moje krásná a skvělá manželka začne brzy dávat na svůj blog informace, které o tomto má: crystalinsights.net.
      Spousta lidí teď umí dělat tento osobní orgonit a vydělává si prodejem tohoto zboží.
      Vyzývám všechny, aby se pokusili vyrovnat nebo překonat dovednosti, zkušenosti a vhled mé manželky Carol, přátelská soutěž je samozřejmě dobrá pro všechny.  A také pomáhá tomu, aby se toto neorganizované hnutí nezměnilo v další ubohý kult osobnosti."

      P. S. Na pravé části blogu mám adresy prodejců orgonitu. (Asi ne kompletní.) Kolik že vlastně u nás stojí TB?  Když to vezmu z pohledu člověka, který si o orgonitu a giftingu něco přečetl a docela by se i zapojil ... ale páchnout doma s pryskyřicí nemůže...  když si přečte ceny TB, tak ho to moc ke giftingu nemotivuje. Koupí si leda něco domů ... i to je dobré, každý kousek působící kdekoliv je dobrý. Ale na rozdávání je to moc drahý...

      Možná že by se našli lidé, kteří by se rádi zapojili do rozdávání (zvlášť jestli to někdy s někým zkusili a objevili, jak je to adrenalinové a návykové), ale sami nemůžou vyrábět. Kdyby třeba některý šikovný výrobce byl ochoten nabídnout orgonit s množstevní slevou za přijatelnou cenu blížící se k ceně výrobní + poštovní, možná by se podařilo ogiftovat Česko dříve.
      Mně teda vychází výroba obyčejného terénního TB na 7 - 8, max. 10 Kč. Bohužel nemůžu nabídnout odprodej, podmínky pro výrobu mám dost omezené ... ale třeba by to někde šlo ...

      5. ledna 2010

      Opět se chystá umělé sněžení


      Takhle to vypadá odshora, když se vytváří plánované "vydatné sněžení" (Gagmar Honsová plánuje až 15!!! cm!!!).

      Představte si to, jako že se šlehá šlehačka .... vrstva mraků se působením vhodného vlnění zvyšuje, chemikálie a voda se promíchávají, a až se to řádně našlehá, začne něco padat. (Šlehačka, když se přešlehá, taky spadne.) Všimněte si "pupíků" prozrazujících aktivitu odspoda ... třeba v místě ČB a na severu Čech.

      15 cm, to by šlo, to už se dá sáňkovat. Když tak se přimlouvám za trochu víc, aby se dalo i na běžkách ...

      Jíst ten sníh radši nebudem, hlavně ať ho nejedí děti...