Smrt globálního oteplování

Smrt globálního oteplování

Walter Russell Mead
http://blogs.the-american-interest.com/wrm/2010/02/01/the-death-of-global-warming/

Globální oteplování, jak jsme je poznali, je mrtvé. Jeho zdraví během posledního roku trvale upadalo, když kdysi mocné naděje na vyjednání silné a právně zavazující smlouvy v na kodaňském summitu vzaly za své. V době, kdy summit zahajoval, se účastníci kampaně omezili na naději na „politicky zavazující“ dohodu, která připraví jeviště pro rychlé přijetí právně zavazující smlouvy. Po neúspěchu, kdy tento summit nedokázal dohodnout ani toto, jde to s hnutím rychle s kopce.

Příčiny jeho smrti jsou dvě: špatná věda a špatní politikové
.
Po letech, kdy aktivisté globálního oteplování dělali každému přednášky o převažujících vědeckých důkazech, se ukázalo, že nejprestižnější agentury globálně oteplovacím hnutí porušovaly zákony, zakrývaly údaje a nafukovaly jiné, které v některých případech vůbec neměly vědecký podklad. Poslední historie v London Times je dalším šokem:  prohlášení IPCC, že dešťové pralesy zmizí jako důsledek globálního oteplování jsou podvodem a lží, stejně tak jako prohlášení , že himálajské ledovce roztají do roku 2035. Zdá se, že když se nějaká strašidelná historka dostala do hlavních titulků,IPCC se už dále nestarala o to, jestli je založena na realitě.

Když tohle víme, „climategate“ – skandál s hacknutými emaily od význačných klimatických odborníků se jeví spíše jako pro hnutí zkázonosný, než pouze jako nechutný. Britská vláda učinila závěr, že Universita východní Anglie, domov výzkumného ústavu, který poskytuje globálnímu oteplování klíčová data, porušila britský zákon o svobodě informací, když vědci odmítli vydat data, aby kritikové mohli zkontrolovat jejich výpočty a metody. Porušení práva zakrýváním klíčových údajů není  jenom „ve vědě obvyklé“, jak se pokusili argumentovat obránci hnutí globálního oteplování.  Podobné zatajování napovídá, že skutečně mají co skrývat.

Požadavek vylepšit data nepřišel jen tak odněkud. Globální oteplovači se chytili do pasti nutnosti nafukovat hrozbu tím, že si uvědomili, že skutečné důkazy, které mají  - které, jak zdůrazňuji,  dáme-li stranou hypotézy, potřebují intenzívní další výzkum a pátrání, právě tak jako některé kroky, které by zmírnily emise CO2 zvýšením účinnosti paliva a podporou alternativních zdrojů energie – nejsou dostatečné k tomu, aby přiměly vlády světa udělat to, co si mysleli, že by se mělo udělat. Nafukování hrozby se nejeví jako nehoda. Vypadá to spíše jako vědomá politická strategie.

Nyní to zkrachovalo. Ne vše, co vyšlo do IPCC a Klimatické jednotky University East Anglia, je falešné, ale mnoho jejich produktů je dostatečně zabarveno tak, že tyto instituce by nejlépe posloužily kauze boje proti klimatickým změnám tím, že by vystoupily z obrazu. Možná by pomohlo nové vedení, ale všechny, co udělaly tyto dvě agentury, bude nyní muset být znovu prověřeno nezávislými a objektivními prameny.

Aktivisté globálního oteplování se dostali do této kaše, protože měli hluboce nedokonalou politickou strategii. Nebyli schopni vytvořit pragmatický přístup, kterým by mohli dosáhnout svých cílů v kontextu existujícího mezinárodního systému. Hnutí globálního oteplování nabidlo systém mezinárodních dohod zahrnujících rozsáhlé přesuny fondů, regulace zasahující do národních ekonomik a podstatné změny domácí ekonomické politiky ve většině zemí na planetě. Takto se hnutí nedostalo nikdy přes svůj první krok – nikdy nepřimělo země světa, aby se dohodly na nezbytném systému dohod, transferů a politických přístupů, které by vytvořily alespoň na papíře program pro dosažení klíčových cílů.

I kdyby bylo bývalo dosaženo prvního stupně, druhého a třetího by téměř jistě dosaženo nebylo. Kongres USA by s malou pravděpodobností přistoupil k legislativě, kterou by si vyžadovaly tyto dohody, před volbami, a ještě méně pravděpodobně k ratifikaci smlouvy.






(Pokračování.)