Omlouvám se, že pořád nemám na blogování času, kolik by bylo třeba (pro stihnutí všeho aspoň pět hodin denně). V těchto dnech vyšetřím maximálně hodinku, což je tak na přečtení komentářů a něco rychlého - a právě mi padl do oka Namurův příspěvěk - a myslím, že je to trefa do černého - jistě vás to bude inspirovat k dalším úvahám.
Díky, Namure, výborný postřeh!
Ahoj, dnes ráno se mi dostala do ruky zajímavá věcička, která mě hned inspirovala ke zkoumání.
Jedná se o obyčejný ohřívací polštářek. Gel, plíšek. Ohneš plíšek a gel začne krystalizovat a hřát. Jak jednoduché. Opětovným ohřátím(vařením), vrátíš ztvrdlý
gel to tekutého stavu a vše můžeš opakovat. Pak jsem našel i jedno "vysvětlení" -
Trochu vysvětlení. Princip jevu, díky kterém polštářky hřejí, je založen na uvolnění tepla během krystalizace soli z přesyceného roztoku.
Soli (látky) se obecně rozpouštějí. Maximum, kdy se nějaká chemická sůl (látka) rozpustí, se nazývá rozpustností dané soli. Nad toto maximum se řada solí již nerozpouští a zůstává v nerozpuštěné formě v roztoku. Své samozřejmě hraje i teplota. Jsou známé pokusy například s kuchyňskou solí, kdy se za tepla rozpustí co nejvíce soli, takto nasycený roztok se oddělí třeba slitím do jiné nádoby a ponechá vychladnou. Obvykle dojde ke krystalizaci. Vykrystaluje v podstatě to, o co se při vyšší teplotě rozpustí více než je potom v rovnováze při teplotě laboratorní rozumějte pokojové. Bohužel kuchyňská sůl je k těmto pokusům docela nevhodná, protože s rostoucí teplotou se nerozpuští zas tam mnoho a tím pádem i výtěžek krystalizace není co do množství krystalů uspokojivý a mladí experimentátoři mohou být zklamáni. K těmto pokusům se například dobře hodí modrá skalice (pentahydrát síranu měďnatého), kterého se s rostoucí teplotou rozpouští mnohem více a krystaly jsou také hezké. A stejně jako jsou rozdíly v rozpustnosti různých solí, je rozdíl i v uvolněném krystalizačním teple.
Druhou věcí je vlastost některých látek tvořit za dané teploty tzv. přesycené roztoky. To znamená, že krystalizace nenastane a roztok za dané teploty obsahuje více rozpuštěné látky než je jeho tabelovaná rozpustnost.
A teď přichází to hlavní.
Krystalizace obecně potřebuje nějakou inicializaci, což bývá třeba malá nečistota v roztoku, nerovnost na povrchu nádoby, mechanický otřes způsobený třeba ponořením nějakého cizího předmětu nebo třeba i zbytek nějakého krystalku původní nerozpuštěné soli!!!
To je to tajemství nastartování vyhřívání zmíněných polštářků. V polštařcích je přesycený roztok, který je při běžné teplotě nestabilní (vzhledem ke krystalizaci). Běžný pohyb v polštářku ustojí, ale v okamžiku, kdy třeba uvnitř roztoku o sebe "škrtnou" hrany nějakého plíšku či nějaké pružinky schované v pružné plastové trubičce, dojde k inicializaci krystalizace a tím k uvolnění tepla.
Zpět do roztoku se vykrystalovaná látka dostane opětovným zahřátím, při kterém musí dojít k dokonalému rozpuštění, aby případný nepostřehnutelný nerozpuštěný zbytek nebyl po vytažení z hrnce tou inicializací. K inicializaci může dojít i nešetrným vyjmutím nebo kombinací. Jedná se o trihydrát octanu sodného. Tato látka má mj. tu vlastnost, že se při zahřívání rozpouští v té tzv. krystalové vodě (trihydrát), takže do polštářku té vody tolik nepotřebuje. Co se týče ekologické vhodnosti či toxicity, není důvod k panice, jedná se o sůl kyseliny octové, která je k prostředí docela šetrná (samozřejmě, záleží na množství) a s člověkem to taky nemusí moc zamávat (samozřejmě, záleží na množství).
Prý se krystalizace inicializuje zvukem toho plíšku při ohýbání - psal někdo znalý. Proč ti to píšu? No mně ten proces hned připomněl bouřkové mraky a vůbec tvoření umělé oblačnosti. A třeba to někoho inspiruje k dalšímu "boji" proti chemplastmrakům. A opět - za vším je krystalizace....nějak se mi vše točí kolem krystalické mřížky. :-)
Tak toť vše. Namur
Příspěvky
.jpg){kind=link}
