Dnes si výrobci počasí rozverně pohráli s haarpovými clonami. Až si to zasloužilo fotky. Nejprve mě zaujaly malebné vlnky nad náměstím. Poté, během asi 20 minutové cesty domů na kole, bylo vidět jedno perihelium od slunce nalevo,(sundog - druhé slunce), pak další napravo, za chvilku dokonce haarpový polokroužek, pak dokonce dva sundogy najednou - každý z jedné strany, a na závěr znovu haarpový polokroužek. Co to zatím pozoruju, tak co do počtu i intenzity je to zatím rekord. Více fotek na webovém albu. Taky tu včera večer letělo nějaké UFO - po osmé večer. Dost velká oranžová koule. No, nevím, co to bylo, ale bylo to divný. Že by v tom taky mělo prsty? Aspoň se těším, že mě konečně přijdou políbit v noci na tvář... :)))
Rauni Kilde mi nedává pokoj, tak se pouštím do dalšího videa, tentokrát titulkuju. Co dělat, když jejích knih se asi hned tak nedočkáme, anglicky zatím nevyšly a finština je moc odlehlá. To video je dost dlouhé, 52 minut. Jsou tam věci, které už jsme slyšeli, a taky něco nového. Třeba astrální cestování.
Rauni Kilde: Interview pro dokumentární pořad Bases (přepis videa)
Novinář: Tento díl se zabývá kontrolou mysli. Jeli jsme do Norska, abychom získali kvalifkované lékařské názory od dr. Rauni Kilde, bývalé šéflékařky zdravotního výboru Laponska. Jdeme za Rauni do jejího domu v Soon. Během natáčení docházelo k přerušením, celé části z master kopií byly vymazány.
Rauni: Toto je moje poslední kniha Mé tajemné světy. Je to o mých zkušenostech s paranormálními jevy, vojenské zprávy o UFO a o pozitivních kontaktech s humanoidy. Kontrola mysli postihuje nejen naše vědomí. Měla jsem o tom v dubnu přednášku ve Virginii.
-Co tu píšou o mně? Narodila se ve Finsku, žije v Norsku, je v penzi, bývalá vedoucí lékařská pracovnice. Její životopis je v amerických Who is Who ve světě, ve zdravotnictví a ve vědě. Je první lékařkou, která publikovala zážitky z blízkosti smrti, v roce 1982 o tom vydala knihu Smrt neexistuje - mezinárodní bestseller. Kniha je vydána v 6 jazycích.
- Máte tu nějaký výtisk? - Mám jich hodně. V různých jazycích. - Co je tohle za knihu? - To se jmenuje Kdo jsem? -A co je na té fotografii? Nějaké vesmírné technologie? - Možná. Dostala jsem ji od jednoho důstojníka NATO a mám povolení mít ji na své knize. Napsala jsem to pro muže. Je to taková kniha faktů, ostatní jsou spíš filosofické. UFO, vojenská fakta, zkušenosti lidí, o moskevské konferenci.
-Odkud přesně pocházejí ty detaily? -V r. 91 jsem byla v Moskvě na konferenci o UFO. Zahajoval ji generál Pavel Popovič, kosmonaut. Předsedajícím konference byl dr. Shasa.
Vůbec jsem nevěděla, že předtím byl šéfem výzvědné služby ruského námořnictva. Bylo tam 400 účastníků, piloti, testovací piloti, důstojníci, i veřejné publikum, bylo to otevřeno pro všechny. Ze Států tam byli 3 lidé, doktorka psychologie Rima Laibow, novinářka Victoria, která je teď vdaná za plukovníka Johna Alexandra, a pak tam byl šéf výzvědné služby americké armády, tehdy to byl generál Albert .... ? Takže takové publikum se sešlo na konferenci o UFO. Přednášející byli ze sovětské akademie věd. Samozřejmě piloti, měli obrázky a všechno. A na této úrovni mohl kdokoliv přijít a poslouchat. Myslím, že je to úžasné. Když si představíte Skandinávii, je to prostě směšné, nejvyšší důstojníci by nikdy neřekli oficiálně o UFO ani slovo před veřejností. A tam to bylo takhle.
V dubnu jsem byla ve Státech, a tam se stalo totéž. Nejvyšší důstojníci, plukovníci, plukovník John Alexander, Napsala jsem o tom šestistránkový článek do našeho finského časopisu Ultra. To je náš esoterický časopis o UFO, vychází více než 30 let. Název je: "Není to o světlech na nebi, ale o lžích na zemi." (Lights in the sky x Lies on the ground). A představte si, byl tam plukovník Alexander, byl tam Edgar Mitchell, který po této konferenci vydal celému světu svá tvrzení o UFO. Byl tam Richard Doyland, světoznámý historik, možná jste o něm slyšeli, mluvil o kulturní schizofrenii, pokud jde o otázky UFO. Plukovník Scott Jones, také doktor, tam byli samí doktoři, všichni maji Ph. D. Taková byla úroveň. A klíčovým sdělením bylo, že možná do dvou let doufají, že se informace oficiálně dostanou na veřejnost. Jones řekl, že nyní je dostatek vojenských důkazů. A že Norsko by mohlo být jednou z kandidátských zemí, kde ty věci vyjdou najevo. - Jaké to má spojení zrovna s Norskem? -Nevím. To neřekl, ale myslím si, že Norsko je ideálni země. Je silně propojeno s americkou armádou. Takže možná nechtějí, aby to oznámilo USA. Přenechají to někomu jinému. Možná, nevím.
-V Norsku je hodně vojenských zařízení. -V Norsku je hodně hor a hodně vojenských zařízení právě v horách. -Je tam také velký haarpový systém. -Ano, u Tromse. Je to součást systému EISCAT. To je systém, který jde ze Svalbaku, do Tromse, Kiruna ve Švédsku je hlavní stan celého systému. A pak ve finském Laponsku je Sodakola. A když zapnou elektromanetická pole,
jde to skrze celou Evropu. -Myslíte, že je to forma kontroly mysli? -Ano, samozřejmě se to může použít pro kontrolu mysli, jako HAARP. V tom je to nebezpečí. Lidé nevědí noc o kontrole mysli. Nevědí, že mohou změnit vaše myšlenky, vaše postoje, pocity. Když třeba někoho milujete, a někdo sedí u počítače, nebo skrze satelit a řekne si, dobrá, uděláme opak, najednou toho, koho milujete, začnete nenávidět, nevydržíte s ním ve stejné místnosti, cítíte se nepohodlně. Myslím, že je to hrozné. Dělají z lidí biologické roboty.
A potom střelba ve školách. Už jsme to měli ve Finsku dvakrát. Pro mě je naprosto jasné, že se jedná o kontrolu mysli. -V Anglii jsme to také měli dvakrát. -Je to úplně zřejmé. Vyberou si mladého muže, takového, který má problémy, nejlépe psychologické, protože je to dobrá kamufláž. A pak na něj začnou pouštět záření, frekvenci nenávisti. Pořád jenom nenávist. Najednou se normální mladý muž stane monstrem. Střílí na školní děti, učitele, kohokoliv. A pak - to je deltaprogramování - se zastřelí sám. Protože pak nemáte žádné důkazy. Totéž se stalo v Nepálu. Tam princ zastřelil celou královskou rodinu, královnu, sestru, bratry, bratrance. Pořád je třeba se ptát: komu to prospělo? Králův bratr, který byl mimo hru, se stal králem. Teď už je pryč, což je dobře. A kdo má prospěch ze střelby ve školách? Když si vezmete Finsko, v Evropské unii bylo jedinou zemí, která hlasovala proti omezení zbraní. Statisticky jsme třetí na světě v počtu zbraní - protože máme jen 5 milionů lidí - máme více zbraní, než kdokoli jiný. Ty zbraně slouží většinou k lovu. Dobrá, řekli jsme, ne, nechceme omezení, protože naši lidé chodí na lov. A když Finsko řekne ne, tak je to ne. Když přišla střelba ve škole, náš první ministr řekl, uděláme nějaké úpravy. Ale to nestačilo. Tak přišla druhá střelba ve škole, za rok poté. Tak ministr řekl: Teď to omezíme. Pro střílení jsou vždycky politické důvody. Po prvním střílení další den přijel na návštěvu do Finska generální tajemník NATO, snažil se nás natlačit do NATO, z různých důvodů, sedm set kilometrů dlouhá hranice s Ruskem, tam by se vešla spousta "štítů".
- Říkáte, že vám doma mizí nějaké věci. Můžete to vysvětlit? -Když jsem začala vystupovat na veřejnosti, což dělám už asi dvacet let, začaly se dít věci. Asi týden po poté jsem přišla sem, a všechny koberce, co jsem tu měla, byly v jiné místnosti. Takže tu někdo byl. Ale nic velkého. Samozřejmě oni jen ukazují, že tu byli. Nevzali peníze, šperky, nic. Ale koberce byly jinde. Příště zase byl přestavěný nábytek. Takže chtěli, abych pochopila, že jsem pod dohledem. Já jsem Finka žijící v Norsku ... -Taky bylo něco s klíči... -Naposledy to bylo,když jsem byla před nějakou dobou pryč a přišla jsem domů, nechali tady na stole klíče od auta, Volkswagen. (Záznam je rušen.) Snaží se vás zastrašit. Pokusili se mě přejet autem, přivedli mě do bezvědomi na ulici v Oslo, dělají všechno možné. Ale zatím mě ještě nezabili.
- Neposadíme se? -Ano. Všechno začalo, když mi bylo 15. Dala jsem se na parapsychologii, protože jsem měla příbuznou, která mi řekla, že jsem byla ve třech minulých životech provdána za svého manžela lékaře. Řekla jsem cože? Vždyť máme jen jeden život! V té době jsem to nevěděla. Ale začalo mě to zajímat, četla jsem všechno, co bylo v 50. letech dostupné ve finských knihovnách, a když jsem se pak stala vedoucí lékařkou pro Laponsko v r. 75, začala jsem chodit do meditační skupiny. A začala jsem číst všechno, co bylo v knihovnách, a v r. 75 už jsem toho přečetla opravdu dost, to bylo v Rovaniemi, na polárním kruhu. Na severu Finska. A tam jsem začala s automatickým psaním. Seděla jsem v té skupině tři roky, a nic se se mnou nedělo. Všichni ostatní se zjevně vyvíjeli, ale já jako bych nebyla dost duchovní. Chodila jsem tam unavená z práce, ale odtud jsem chodila plná vibrací. Až do dne, kdy v meditaci se mi zvedla ruka nahoru a začala psát osmičky. Nechápala jsem to. Snažila jsem se ji dát dolů, ale nemohla jsem, držela ji nějaká síla. Zkusila jsem to druhou rukou, ale nešlo to. Tak jsem si pomyslela, aha, to je automatické psaní. Znamení věčnosti, myšlenka napsaná do vzduchu. Pak se moje ruka zastavila a začala psát do vzduchu velká písmena. S - O - L -V - E - R - G. A ruka spadla. A to bylo jméno mé příbuzné, která dva měsíce předtím zemřela. Té, která mi v patnácti řekla, že jsem byla v minulých životech 3x vdaná za svého manžela. To byl šok. Další týden jsem si vzala tužku a papír pro případ, že by se to zase stalo. A ruka mi zase vyletěla nahoru a začala malovat do vzduchu. Řekla jsem jí, mám tužku a papír, piš tam. A napsalo to celé jméno, Solverg, i příjmení a: Jsem živá. Jak to, když zemřela před dvěma měsíci? To se mi zdálo divné. Příště se stalo totéž, a napsalo to náboženský text: Bůh je láska. A já nejsem zbožná. Možná trochu duchovní, ale ne zbožná. Tak co to je? Co se děje? Psalo to: Napíšeš knihu, bude se jmenovat Smrt neexistuje. A taky pojedeš do Malajsie. Já ani nevěděla, kde je Malajsie, a proč bych tam jezdila? To bylo divné. Dva týdny uplynuly, a já jsem byla na schůzi státní zdravotní komise v Helsinkách. Přišli do přednáškové místnosti a řekli mi, dr. Luukanenová, volá finský Červený kříž, máte jít k telefonu. Tak jsem šla, a řekli mi: Podívejte, potřebujeme ihned lékařského poradce. Můžete jet do Malajsie? Řekla jsem: Ano, tuhle informaci jsem dostala už před dvěma týdny. Oni řekli: Ne, telefax z Ženevy přišel dnes. A já už jsem to věděla z toho písma. Vrátila jsem se do Rovaniemi a šla do meditační skupiny a ptala se, co mám dělat. A ruka začala psát: Nedělej si starosti, postaráme se o to. Tak jsem si řekla dobrá. Neodvážila jsem se totiž něco dělat s těmi energiemi, nevěděla jsem, co to je. Tak jsem odjela do Malajsie, do Kuala Lumpur, a za dva týdny švýcarská velvyslankyně pozvala nás ženy z Červeného kříže na oběd. A přišla nějaká paní, sedla si vedle mě, řekla: Já jsem Gina. Já: Já jsem Rauni. První věta, kterou řekla, byla: Chtěla byste přijít do naší skupiny? Ptala jsem se, do jaké skupiny. Je nás 7 Číňanek a rozvíjíme svoje psychické schopnosti. Tak jsem si řekla, aha, to je ono, nestarej se, atd. Chodila jsem do skupiny, pokračovala v psaní, dostala jsem instrukce a moje psaní mi jednou řeklo: Tvoje kniha je na této úrovni, v jiné dimenzi, už napsaná. Dej svoji ruku a dej svůj čas. A tak jsem napsala knihu Smrt neexistuje. Během 24 hodin. Když jsem sečetla všechny časy dohromady. A je to mezinárodní bestseller v 6 jazycích, prodalo se 170 tisíc výtisků. To je na finskou knihu enormní. Ale oni mi to řekli předem: Napíšeš mezinárodní bestseller. Mám přítelkyni, která je novinářka, a bylo zajímavé, že když se zasnoubila, tak jsem nevěděla, co jí mám dát jako dárek k zásnubám. Vždyť člověk má všechno. A ona řekla: Dej mi práva na svou knihu, na rukopis. A já jsem řekla, no jistě, jen si ji vezmi. A tak se to vydalo, velmi velkou vydavatelskou společností ve Finsku.
-Jak to bylo vnímáno, jako jaký druh poznání? -Stalo se to předmětem diskuse, to bylo v r. 82. Současně to vyšlo i ve Švédsku. Protože jsem předtím měla pár článků a interview ve švédských časopisech. Tam jsem se o tom zmínila. Takže před vydáním mi zavolali ze Švédska a řekli mi o tu knihu, ale já jsem ji ještě neměla dokončenou. Řekla jsem: Počkejte, já píšu svou první knihu a ještě není hotová. To nevadí, řekli, bereme ji. Stala se bestsellerem č. 1 ve Finsku, č. 1 v Norsku, č. 5 ve Švédsku, je to také v dánštině a islandštině a španělštině. A byla spousta diskusí. Kvůli mému zázemí. Jak jsem řekla, byla jsem šéflékařkou Laponska. -Jak vás vnímali kolegové? -Kolegové toho vlastně moc neříkali. Určitě mluvili za mými zády. Ale nějaký psychiatr zavolal hlavního lékaře Finska a něco mu řekl, něco jako ona je určitě blázen. Ale možná proto, že já jsem ho předtím nahradila ve funkci. Já jsem pracovala v národní komisi, a za velmi krátký čas jsem ho nahradila. Takže měl knihu jako záminku. Ale vím, že mu zakázali pracovat v psychiatrických institucích ve Finsku. Zajímavé. -Profesor Mack ve Spojených státech měl prý velké problémy. Proč ne vy? -Já nevím. Myslím, že je rozdíl v jedné věci. V Americe jsou proti všemu paranormálnímu. Mají své doktory z CIA, kteří dokonce dělají i psychiatrické manuály pro diagnostiku psychických nemocí. A oni zacházejí se všemi paranormálními jevy jako příznaky duševních nemocí, až do roku 92. I telepatie a kontakt s energií mrtvých znamenal 50% diagnózu schizofrenie. V Evropě bylo tolik opozice, že v r. 94 v novém diagnostickém statistickém manuálu pro duševní nemoci to odstranili. Řekli, že UFO a paronormální jevy patří do náboženství. Že jsou to duchovní problémy. Ale to nejsou vůbec problémy. Ale je to lepší, než označit osobu za schizofrenika.
- Co se stalo v Americe, že je to přimělo ke změně? - Myslím, že tam byl velký tlak, alespoň z Evropy. Náš profesor psychiatrie na univerzitě v Helsinkách byl také předsedou Evropské psychiatrické asociace. Je nyní v důchodu. Osobně mi řekl, my ve Finsku nepřijmeme tento diagnostický statistický manuál. Zeptala jsem se, proč ne. Řekl, že se to neshoduje s finskou a skandinávskou kulturou, aby normální paranormální jevy byly pokládány za schizofrenii. Ale pak to bylo zavedeno, měli jsme to i my. Pak jsme přešli k označování podle WHO. - Takže co asi ovlivnilo Ameriku, aby od toho upustila? - Já nevím, v té době jsem byla už v důchodu. Ale teď je to mírnější. Řekla bych, že WHO chápe kulturní rozdíly. Už uprostřed 70. let bylo shromáždění na téma, že tzv. lidové léčitelství by se mělo užívat - samozřejmě my na západě ho neužíváme,
my užíváme jen tradiční školní medicínu, ale myslelo se především na Asii a Afriku, tam je hodně lidového léčitelství, a oni to chtěli integrovat do medicíny. To by bylo výborné, alternativní medicína. A dnes to jde nahoru, 50% lidí v Norsku a Finsku užívá alternativní medicínu. Ale co se dějě s lékařskou profesí? V roce 88 jsme měli průzkum. Představte si, že 64% lékařů řeklo, že nechtějí mít nic společného s léčitelstvím. A 60% řeklo, že nebudou léčit pacienty, kteří se léčili alternativně. Myslím, že je to naprosto neetické. Když uběhlo pár let, čísla se trochu zlepšila. Ale v zásadě je to pořád stejné. Je vůči tomu mnoho opozice a nemyslím, že je to náhoda. Lékaři nevědí nic o léčitelství, kromě těch, kteří ho sami používají pro léčení pacientů. A Alexis Carel, který v r. 1912 dostal Nobelovu cenu za medicínu, dokonce řekl, že síla modlitby je prokazatelná.
Já sama jsem napsala už v r. 81 článek s 5 - 6 stránkami odkazů na normální školní výzkum o léčitelství, což je velmi pozitivní.
Byla jsem zástupkyní Finska na Nordické schůzce šéflékařů, v polovině 70. let, a byla jsem velmi překvapená, protože jsem byla zástupkyní našeho šéflékaře, že se tam mluvilo o paranormálních jevech. Šéflékaři severských zemí. A šéf mi řekl: řekni o Finsku. A já jsem se ptala co. Cokoliv víš. To jsem se podivila. A pak jsem zjistila, že představitel Švédska byl v té době trochu skeptický, Dánové také, ale Islanďan podal plno informací o výzkumu: 41% Islanďanů prohlašuje, že byli v kontaktu s energií mrtvých. Představte si, 41%. A v tu dobu statistický diagnostický manuál říkal, že je to příznak schizofrenie. Takže 41% Islanďanů je schizofrenických? Samozřejmě ne. -Proč zrovna Island? -Protože je izolovaný, má asi 260 000 obyvatel, a je snadné dělat u nich výzkum. - Je to třeba vulkanickou aktivivou, chemickým složením vzduchu? -Mohlo by to možná být, nevím. Islandu se říká ostrov ság. -Co je to sága? -Něco jako pohádka. Možná když lidé žijé v izolaci, s přírodou, jako američtí Indiáni nebo národ Sami ve Skandinávii, cítí mnohem lépe energie, než my, kteří žijeme ve městech. My necítíme nic. My se nedíváme kolem sebe. A pokud jde o Island, četla jsem jeden finský lékařský časopis a byla jsem šokována, že jedna americká soukromá společnost koupila časopis, vědecký výzkum o Islanďanech, chtěli informace o jejich DNA. Takže celý národ je prodán soukromé společnosti, která může nakládat s informacemi, udělat cokoliv s DNA. -Genetické ovlivňování? -Cokoliv. Nevím, čím se zabývají, ale myslím, že je to velmi hrozné.
-Pojďme si říci, jak jste se dostala k tématu kontroly mysli. -Myslím, že to šlo postupně. První byla parapsychologie, pak jsem se začala zajímat o ufologii, a další krok byl kontrola mysli. Ale zjšťuji, že je velmi nebezpečné, zejména v USA, kombinovat kontrolu mysli a ufologii. Protože vesmírné lodě samozřejmě existují, jsou tom absolutní důkazy, vojenské i filmy, mají těla mimozemšťanů, dělali jim autopsii a tak dál. A v Rusku pravděpodobně taky. Ale je také technologie kontroly mysli, která způsobuje, že si lidé myslí, že mají kontakty s mimozemšťany.
Hypnotizují je z dálky a mohou ... - Můžete vysvětlit, jak to funguje? - Já nejsem tak technicky vzdělaná, ale řekněme tak, že přes počítače, a ty mohou být řízeny satelitem. A mohou být zaměřeny přímo na vás. -Ale každý dnes nemá počítač. -Ano, ale já mluvím o superpočítačích,
které mají alespoň 130 trilionů bitů za sekundu. Za sekundu, a náš mozek má jenom 5 000 bitů za sekundu. Nemůžeme se srovnávat s žádným počítačem. -Odkud jsou ta čísla? -To jsou poslední údaje, které jsem četla asi před rokem. Ale jsem si jistá, že v USA Národní bezpečnostní agentura má mnohem silnější. Protože když vydají nějaké informace na veřejnost, tak jsou 30-50 let staré. Ale tohle bylo oficiální.
- Kdo si myslíte, že dělá tu práci, vstupuje k těm lidem? (Záznam je rušen, části chybí). - Popište prosím, co je na obrázku. - ... ukazuje bílé dodávky, které vždy parkují blízko vás, to je součástí, rutinou při každém sledování a pronásledování, Sousedé - ti nejdou dovnitř, ale hlídají a podávají zprávy. Například když jsem jednou měla hovor ze Švýcarska, mluvilo se o mikročipech a ovládání myslí, okamžitě někdo, kdo bydlí blízko, jakmile jsem zavěsila, vzal auto a odjel. To je to hlídání, a já tak vím, že můj telefon je odposloucháván. Takhle to dělají. Může to být ze sousedního domu, ze sousední místnosti, ze vzduchu, odkudoli, i ze satelitu. Jak se můžete bránit proti satelitu? Nemůžete.
- Byla jste prý na konferenci, a musela jste odejít do jiné místnosti. -Ano, to bylo v Anglii, tam často přednáším. A oni se vždycky umístí do rohu, blízko východu. - Co to bylo za konferenci.? -V Leedsu. Takže, jsou blízko u východu, aby každý, kdo chce, mohl snadno projít. Víte, mají přístup na jakékoli místo ve světě, když chtějí. Tak já jsem radši chtěla jít jinam, myslela jsem, že na mě mohou pouštět záření nebo tak, protože pokud dáváte informace, jste vždycky cílem. A jako vždycky jsem měla přednášku, a vždycky když já něco udělám, oni taky něco udělají. Protože věděli jistě z telefonu, že budu mít interview s vámi, proto, když jsem přišla včera domů, měla jsem rozbitou poštovní schránku. 23. ledna to bylo už po třiadvacáté. - A k čemu je ten symbolismus? - Jenom aby vás obtěžovali. Také např. přítelkyně, která mi vybírá poštu, otevřela box, a ten byl plný sněhu. Říkám si, to není možné. Oni mi naplní schránku sněhem, a moje kontejnery odpadky, sněhem nebo vodou nebo čímkoli, a lidé, kteří vyvážejí popelnice, je po 5 týdnů nevyvezli, kolem chodily jenom bílé masky, a to je to pronásledování. Oni si myslí, že když budete tolik pronásledováni, možná zmlknete. Možná vás to zastraší. Já se nebojím. Smrt není, ani smrti se nebojím. Obvykle se řídím jen dvěma věcmi, a číslo jedna je, že žádná smrt není. Člověk je mysl, nikoliv tělo. 87% vašeho mozku je voda, 70% vašeho těla je voda. Ani lékaři si to neuvědomují. Co nás drží pohromadě? Energie. Vy jste energetické pole. A když zemřete, pouze opustíte své tělo, jako v mimotělních zkušenostech, jako při zážitku blízkosti smrti. Já jsem napsala první lékařský článek do lékařského časopisu o zážitku blízké smrti v r. 83. Takže vy jste absolutní energie, a jestli věříte Einsteinovi, energie nemizí, pouze mění formu. Takže vy opustíte své tělo, a díváte se na své tělo, a když nemůžete vstoupit zpět, jste mrtví. - To se dá trénovat. - Ano, mě nikdo netrénoval, trénovala jsem sama. - Máte o tom i historku. - Ano.
-Bylo to v Rovaniemi, byl listopad, byla tma, a já jsem si pomyslela, tak teď to zkusím. Protože jsem o tom četla knihy. Koncentrujete energii ze svých nohou a rukou ke svému srdci a mozku.
Tak jsem koncentrovala. A najednou jsem začala cítit v těle vibrace, nahoru do těla, o hlavy, v 5 - 6 vrstvách. Prostě to vibrovalo. Myslela jsem si, že je to divné. A najednou ztráta vědomí. Nevím, jestli to byla sekunda nebo setina sekundy, prostě ztráta vědomi, a vznášela jsem se nad svým tělem. Ve stejné pozici, což bylo legrační, protože jsem měla kolena nahoru, tedy ve stejné pozici,
a plula jsem ke stropu. Samozřejmě jsem o tom předtím četla, o mimotělních zkušenostech, a jak to lidé prožívají, a dívala jsem se dolů ma své tělo a říkala, si, hej, počkej chvilku. Viděla jsem, že moje tělo dýchá velmi pomalu. Dělala jsem také anestézii, takže umím napočítat 60 sekund bez hodin, takže jsem začala počítat, a viděla jsem, že moje fyzické tělo dýchá jen 10x za minutu, když normálně je to 20x za minutu. To mě zneklidnilo, tak jsem si řekla, jaký je asi puls. Změřila jsem puls fyzického těla z astrálního těla, které se vznášelo, začala jsem počítat, bylo to 32 místo normálních 60 v klidu. Pak jsem opravdu zneklidněla a řekla si, hej, to umřu nebo co? To tělo umře? Ale mé myšlenky byly v astrálním těle. Ve fyzickém těle nebylo nic, bylo to jen jako staré šaty. Když jsem si pomyslela, ach, já asi umírám? Pomyslela jsem si, ach maminko, pomoz mi. Maminka bydlela 800 km odtud, na jihu Helsink. A když jsem to řekla, ve své mysli, během sekundy jsem byla v Helsinkách. Ve velké místnosti, kde jsem vyrostla, a viděla jsem maminku
a svou neteř, která byla pět let stará, a povídaly si. Neslyšela jsem, co si říkají, byla jsem tam jen jako vědomí. A viděla jsem matku, jak šije nějaké dlouhé šaty, ručně, asi dárek pro mě nebo co.
Pak jsem si pomyslela, kde je má sestra. A najednou pink, byla jsem na koktejlové párty, dívala jsem se, uviděla jsem sestru, flirtovala s rodinným přítelem, koukám, kde je manžel, nebyl tam.
Pak jsem si pomyslela, ach, já chci domů. A okamžitě, v sekundě jsem byla zase doma. 800 km, v Rovaniemei, vznášela jsem se. Viděla jsem astrální tělo, jak se vznáší, bylo to jako odstředěné mléko, bez vnitřních orgánů, což je zajímavé, vaše světelné tělo nemá sexuální orgány, ani vnitřní orgány, je to jenom světlo. A tak jsem prostě takhle plula a myslela si, já budu mít mořskou nemoc. A myslela jsem si, vsadím, se že když tam nepřijdu, tak se tělo udusí. Všechny myšlenky byly v astrálním těle, a ve fyzickém nebylo nic. A pak jsem to zkusila, a zup, byla jsem zpátky. Uf, byla mi zima, byla jsem ztuhlá. - Proč jste si myslela, že zemřete? - Když jsem se tak vznášela, a když jsem se vrátila, chtěla jsem se prostě vrátit do těla. Na smrt jsem vůbec nemyslela. Protože jsem dělala astrální cestování. To jsem předtím ještě nikdy neděllala. A pak když jsem se vrátila, usnula jsem, a ráno jsem zavolala otci, rodičům do Helsink. Řekla jsem: Co dělala moje matka v 8 hodin večer? Otec: Jo, to já ti nemůžu říct, protože je to vánoční dárek, řekl otec. A já jsem řekla: jsou to dlouhé šaty s kytkami ručně vyšívané? Otec: Jak to víš? Řekla jsem mu ten příběh a on: Nikdy to nikomu neříkej. A já jsem to řekla do finských novin.
- Jak na to reagoval finský tisk? - Měla jsem spoustu interview, dostávala jsem denně třicet dopisů. Od lidí, kteří měli ty zážitky, ale nikdy se o tom neodvážili říci. V Helsinkách byl 60letý právník, který mi napsal a řekl, že měl úplně stejný mimotělní zážítek. Nikdy o tom nikomu neřekl., ani své manželce. Pak jsem byla vdaná za norského diplomata a ten věděl o těchto věcech, ale trvalo několik let, než řekl: Když jsem byl malý a měl jsem horečku 40°, taky jsem se dostal ven z těla. Muži si o tom nikdy netroufnou mluvit oficiálně, ale děje se to lidem pořád, není na tom nic směšného. Není na tom nic abnormálního. Když máte nehodu, dostanete se ven z těla, a když nezemřete, zase se vrátíte zpátky. -Jsou to lékařsky známé jevy? -Teď už ano. Před 30 lety ne. Zážitky v blízkosti smrti ale měli lidé vždycky. A když si vezmete kteréhokoli průměrného lékaře, pořád ještě o tom dost nevědí. Nevědí, prožože věří diagnostickému statistickému manuálu pro duševní nemoci, což je šílené. Je normální, že to můžeme dělat, protože jsme energie.
A když se ptáte, jakých je pět nejdůležitějších bodů, tak ten, že smrt neexistuje, je úplně nejdůležitější. Nemůžete zemřít. A paranormální jevy jsou normální. Jsou naprosto normální, jsou součástí našeho rozvoje, naší duchovní entity, není na tom nic bláznivého. -Můžete tedy něco rozvíjet nebo ne? - Například telepatii.
Víte, ta věc s kontrolou mysli je velmi zlá, protože mají tzv. syntetickou telepatii. Mohou do vás zavést myšlenky, mohou zavést do vaší hlavy hlasy, a samozřejmě hlasy v hlavě znamenají, že jste blázen. Mohou to dělat a udělali to v první válce v Iráku. V rozkazech vojákům přímo do jejich hlavy. - Američané? - Ano. - A ta technologie ... Používali to také na nepřítele? - Určitým způsobem ano - to si pamatuji, byla jsem tak šokovaná - viděla jsem obrázek, kde vojáci přicházeli z bunkrů - iráčtí vojáci - měli bunkry se zdmi tlustými asi 3 yardy, měli potraviny a vodu na 6 měsíců, a Američané nad ně poslali helikoptéry, a měli arabské tlumočníky, kteří k nim mluvili. a vysílali rozkazy pomocí mikrovln, aby vyšli ven. Jejich mysl byla ovládána. A najednou ti chlapi všichni vyšli ven. Úplně bezdůvodně, nikdo na ně fyzicky neútočil. Bylo to provedeno pouze kontrolou mysli. Jeden irácký plukovník zvedl ruce nahoru, protože na něj použili kontrolu mysli, nikdo na něj nestřílel, a on zvedl ruce, že se vzdává. Všichni se vzdali, protože tam byla ta helikoptéra. To jsou neuvěřítelné věci, co můžete udělat. To je zbraň, neuvěřitelná válečná zbraň.
V r. 1991-2 jsem byla v Praze, byl tam americký lektor, který o tom přednášel. A bylo to publikováno a nazváno syntetická telepatie. Ale samozřejmě je i normální telepatie. Mezi zvířaty a lidmi a lidmi navzájem. A zejména když jste si s někým blízcí. Jako matka a dítě. Je tolik příběhů, jak matky vědí, co se děje dítěti na druhé straně světa. Například nehoda, a matka to cítí. A podobně. Takže to není nic abnormálního. Zcela to náleží k lidské bytosti.
A tím jsme došli k nejdůležitějšímu. A to je, proč jsme tady. Co znamená být lidskou bytostí na této planetě? Proč jsme tady? Někteří hnědí, někteří žlutí, bílí, jacíkoli, všichni máme zuby a vlasy a pět prstů. Proč se tak bojíme, když někdo nemá zuby, ani pět prstů - to mluvím o mimozemšťanech. Je jich ve vesmíru mnoho a mnoho různých ras. A všichni nevypadají jako my.
Tak proč se bojíme? Stále se domníváme, že jsme tímto tělem. A zatím jsme energií. A energii můžete vidět očima. Když se na někoho podíváte, tak ji cítíte. To je to, co bychom měli dělat se všemi ET a všemi formami života ve vesmíru. Zatím jsme tak omezení, myslíme si, že všichni mají vypadat jako my, a že na jiných planetách není život, protože tam není voda, protože tam není kyslík. To my potřebujeme vodu a kyslík, jiné rasy ne. Ale my říkáme, že oni to také musí mít.
- Takže jak poznáme skutečné mimozemšťany od falešných? - Napsala jsem o tom v poslední knize Tajné světy, protože jsem dostala spoustu mailů od lidí, kteří mají kontakty, a vždycky říkají, že jsou rádi, že mohou mluvit s někým, kdo je nezesměšňuje. A finské kontakty jsou všeobecně velmi a velmi pozitivní. Jsou pozitivní, oni přijdou v noci, mluví s vámi, vezmou vás nahoru, neobtěžují vás ničím špatným. Podle mého názoru otázka zní, zda je to skutečnost. Protože by to mohla být také kontrola mysli. Jak to rozlišit?
-Znáte nějaké projekty, které to dělají? - Mám jich celý seznam, mohu vám ho potom ukázat. Je to jedna stránka. Zkoušeli to už v 50. letech, Naomi a tak. -Jakže se to jmenovalo? -MKUltra, MKNaomi, Rainbow a tak. Já toho mám celý seznam. A samozřejmě si představte, jaká technologie byla v 50. letech, a jaká je asi v r. 2009.
-Koncem 40. let a v 50. letech se toho stalo hodně. - Hodně, ano, třeba sestřelili UFA, kde dostali hodně mimozemšťanů. Tak získali informace. - Možná to bylo už ve 30. letech? -Pravděpodobně. Já jsem byla ve Washingtonu D.C, v dubnu 2008, na konferenci Second Inside, jak tomu říkali, a tam byl Jesse Marcel, který je doktor, žije v Montaně, je to plukovník v penzi. Jeho otec byl Jesse Marcel senior, který přinesl domů kus UFO a ukázal ho synovi, kterému bylo tehdy 11, a řekl: Podívej se na to, to už nikdy neuvidíš. A ten jedenáctiletý chlapec, Jesse Marcel junior, tam nakreslil figury, které byly jako hieroglyfy. A také ve své přednášce ukázal obrázky UFO z roku 1800. A z amerického UFO z r. 1932. A všeobecně se říká, bylo to v r. 49. Oficiální informace je často lež.
- Mluví se hodně o zapojení německé válečné techniky, i švédské. - Ano, to pokračuje. -Takže, vzhledem k poloze Finska, byla jste v Rusku na nějaké konferenci. Můžete o tom něco říci? - Byla jsem na Sibiři, v Novosibirsku, bylo to zajímavé, o výzkumu v arktické medicíně. Já jsem v tomto oboru pracovala ve Finsku a v komisi severských zemí. A věc, která mě skutečně dostala, bylo, že - myslím že se jmenoval doktor Kašnarcev - dělal výzkum s bakteriemi a jejich vědomím z jednoho souboru do druhého. Když se něco dělo s bakteriemi na jedné straně, na druhé straně reagovaly. Což je zajímavé, když si uvědomíte telepatii, vědomí ... - Takže bakterie mají vědomi? -Já mám na mysli komunikaci. A myslím, že my lidé jsme trochu rozvinutější než bakterie, takže máme úžasnou energii a možnosti pro komunikaci. Normální telepatickou komunikaci.
- Řekněte něco o sovětském výzkumu o psychických jevech. -Sovětská akademie věd oficiálně po celá desetiletí zkoumá paranormalitu. Samozřejmě, protože je to zbraň. A na konferenci v Moskvě byli členové Akademie věd, kteří dělali prezentace, to bylo v r. 91, a co mě nejvíce překvapilo, byla jejich otevřenost ohledně výzkumu. - Jak jste se dostala na tu konferenci? -Věděla jsem to od Rimy Laibow, která je psychiatr, známé z předchozí konference. Ona mi řekla, že jede do Moskvy na konferenci. A já jsem řekla, jestli je to možné, pojedu taky, byla jsem ve Finsku a to je blízko, a ona řekla, ano, je to otevřené, jen přijeď. Tak jsem sedla do letadla a přijela. Bylo to docela snadné. Ani to nic nestálo, bylo to zadarmo. Byl tam jeden asistent profesora ... - Možná to bylo tak otevřené proto, že to bylo před pádem SSSR. - Ano, přesně tak, a ta energie, že něco má padnout a něco nového přijít, tam byla. Mezi těmi 400 lidmi v přednáškové místnosti byla neuvěřitelná energie. - A co tam bylo za lidi? - Už jsem to říkala, piloti, testovací piloti, jako Marina Popovič, jako posluchači, doktoři. A ukázala se jedna věc. Já sice bohužel neumím rusky, ale byla tam jedna paní, se kterou jsem se setkala na dřívější konferenci, tak jsem ji požádala, aby si sedla ke mně a trochu mi překládala. Ale další den byl velmi podivný, protože ona nepřišla, ale přišli dva muži. Já jsem byla už vdaná za dva důstojníky,
já poznám tu strnulou šíji ... - A co se stalo, že se to změnilo? - Já nevím, asi si uvědomili, že jsem cizinka, a tak chtěli na mě dohlížet. Řekla jsem jednomu z nich, když ten druhý odešel, vy jste důstojník. A on se divně tvářil, ale já jsem řekla, já to cítím. Já to vím. Co máte za hodnost? Plukovník. A ten druhý, co šel na toaletu, je můj šéf, generál. Ti byli v publiku. A pak jsem nikam sama nesměla jít, vodili mě do hotelu a všude. To bylo vlastně dobré, protože jsem byla sama v Moskvě a mohlo se stát cokoliv. Byla jsem tedy vděčná za informace. Ale Marina Popovič, se kterou jsem se setkala dříve, bývalá manželka generála Popoviče, který zahajoval konferenci, s tou jsme byly domluvené, že si další den promluvíme, ale už nepřišla. Asi někdo zasáhl. Nevím.
Ale nejlepší věc z té konference byla, že tam byl ten ruský asistent profesora, který také jezdí na výbory NASA, měl přednášku o kontaktech s UFO, pozitivních, a zkušenostech z blízkosti smrti. - Takže on, ruský expert, jedná s NASA? - Ano. Měl přednášku o pozitivních kontaktech v Moskvě. O UFO a zkušenostech z blízkosti smrti. Jak se lidé pozitivně změní po dobré zkušenosti s UFO a dobré zkušeností z blízkosti smrti. Ty změny jsou stálé a jsou stejné. Mně se to zdálo neuvěřitelné, sama jsem totiž došla ke stejným závěrům, ale když jsem to slyšela z pódia v Moskvě, víte, to bylo prostě fantastické. Ve Spojených státech to neuslyšíte. Protože, jak už jsem říkala, je rozdíl mezi Finskem a USA, my smíme říkat, co chceme, a nejsme pronásledováni, a přijedete do Států, nebo do Norska, které je v NATO, a jste obtěžováni příšerně, jakmile otevřete ústa.
- A vás pronásledovali? - Ano, kvůli informacím, které podávám. A přitom moje informace jsou zcela veřejné, nemám žádná tajemství, nic takového. Ale je za tím spousta práce, je třeba se "prokopat" informacemi ze starých přísně utajených dokumentů, které jsou teď přístupné. Protože je svoboda informací. - A jaké informace získáváte z těch starých dokumentů? - Tak zaprvé, že lidem se neříká pravda. Lidem se lže. To je celá podstata. - Kde ty lži jsou? - Na zemi.
A oficiální informace jsou většinou lži. - Takže co je realita? - Realita je, že nejsme ve vesmíru sami. To je můj druhý hlavní bod. Smrt není, a my nejsme sami ve vesmíru. Když půjdete do observatoře, v jakékoli zemi, a uvidíte tu maličkou skvrnku, které se říká planeta Země, (ztráta záznamu) ...... a když to víme, už nemůžeme říkat, že jsme ti jedineční.
Díky všem za díky za překlad Rauni Kilde. Nebylo to tak hrozný, píšu dost rychle a pořád mě poháněl zájem, co bude dál. A stálo to za to. Ta fakta, ale i způsob prezentace, to byla pro mě síla. Taková, že si to ještě pořád pro sebe zpracovávám a mé předchozí informovací aktivity mi připadají dost nezralé. Ona si to opravdu všechno sehnala, zjistila, projela, mluvila s lidma, vzdělaná, rázná a chytrá ženská, duchovní, skromná a pokorná... a jak to jen dělá, že z ní nemluví ani kousek ega ...
Tak už ani nevím, jestli se chci ještě patlat v nějakém řízení počasí. To je jen tak malá částečka toho celého likvidačního systému. Rauni řekla mimo jiné v jednom dalším rozhovoru (pracuje se na něm), že vojenský výzkum je vždycky 50 - 60 let před akademickým výzkumem. Informace o nových technologiích, které se dostanou oficiálně na veřejnost, jsou vždycky nejmíň 50 let staré. A to myslím přesně platí i o kontrole počasí. Dnes se běžně připouští, že lze vyvolávat/zahánět déšť sypáním iodidu stříbrného a ionizací. Ale právě to jsou technologie dokumentované před více než 50 lety! A Rusové i Američané lžou jako když tiskne např. v různých televizních dokumentech, že ovládat počasí nejde, a kdo si to myslí, je paranoidní. Nad jejich hlavami se přitom vznášejí haarpové čtverečky... Je ovšem nesporné, že řízení počasí je denně v obrovském měřítku prováděno. Každý centimetr nebeské klenby je pod kontrolou. Kdo je trochu ochoten to sledovat na satelitech, nemůže mu to ujít. Ale ochoten není nikdo... Znám z netu zatím jenom dva lidi, kteří se zajímají o konkrétní technologie pro manipulace počasí. Scott Stevens, který je první popsal, se už asi unavil a dál nepíše. Teď je tu gifter Je ze Španělska, který se silně angažuje asi rok a píše na všechny možné instituce, aby mu vysvětlili, proč se dějí divné věci s počasím kolem Španělska ... vysvětlení ovšem těžko přijde. My víme, že to dělají, ale jak konkrétně ... třeba za tím Je půjde a dozvíme se víc. Jinak možná za 50 let se lidem řekne (pokud ještě bude komu), že vědci právě vynalezli novou, zcela bezpečnou a prospěšnou technologii pro částečné ovládání počasí (pokud si někdo bude ještě pamatovat, co je to počasí) ... a zveřejní malou část toho, co dělají už dnes.
Tak se snad brzy dostanu z informačního šoku a začnu fungovat. Chce to více orgonitu.
Uf, dopřekládáno. Není co dodat. Nic dalšího netřeba. Díky, Rauni. (Při posledních písmenech překladu se spustil liják a bouřka, přerušil se internet. Bylo to znamení? Už to zase funguje.) http://www.youtube.com/watch?v=ztewQ9wattk&feature=related
Rauni: A kdyby lidé byli zbaveni strachu ze smrti, to by byla pro lidstvo nejlepší věc. Ale elita nechce, aby tuto věc o smrti lidé věděli. Potom by nebrali jejich energii, potom by je neposlouchali, poslouchali by vlastní duši, svou vlastní energii. A to je pro elitu velmi nebezpečné. A když to víte, můžete mít kontakty s mimozemšťany, které jsou vždy pozitivní. Všechny ty kontakty, jak Američané říkají, abdukce a že vás někam unesou a tak, to dělá americké vojsko. Berou lidi do podzemních základen, hypnotizují je, implantují jim mikročipy, a potom způsobí, abyste věřili, že to udělali mimozemšťané. Všechny kontakty, o kterých jsem slyšela ve Finsku, a napsala jsem knihu Naše tajné světy (bude přeloženo do angličtiny), mluví o tom taky tak. Jsou velmi pozitivní. Někdo se třeba probudí uprostřed noci a malý ET je u postele, je jich samozřejmě mnoho ras, jako my máme rasy. Jsou různí, ale vypadají jako velmi roztomilé dítě, ale je to dospělý. A vždycky vám dá pusu. Potom zmizí. A žena, která to zažije, říká, že je to nádherný zážitek, první kontakt s ET. Já jsem měla první fyzický kontakt takto: když jsem byla na konferenci, byl tam jeden člověk, lékař, původem z Jugoslávie a pak Američan, teď už nežije. Ten říkal, že létá s UFO. A já jsem mu řekla: Ale jděte, vy, lékař, a létáte s UFO? Řekl: Oni mě berou s sebou. Ptá se: Kde bydlíte? Já říkám, v Laponsku, v Rovaniemi, hlavním městě Laponska, na polárním kruhu. Blízko mého domu je řeka, je to řadový dům, pro čtyři rodiny... Řekl: Tak já požádám o dovolení. A já: A koho požádáte o dovolení? Uplynuly dva měsíce, byla jsem doma s jednou mladou herečkou, četla jsem novou knihu básní, japonské básně, a jméno té básně bylo První kontakt. Právě jsem jí to četla, a najednou se podívám nahoru, jé, podívej se na to... Asi sto yardů od nás nad zemí bylo UFO. Já jsem je totiž předtím požádala, aby přišli: řekla jsem, jen si přijďte. A teď jsem byla v naprosté panice, kamarádka taky, a já jsem jen prosila, nechoďte, nechoďte. Nechápala jsem svou reakci. Já se ničeho nebojím, tak proč jsem nechtěla, aby přišli? Byli tam 50 minut a pak odletěli. A pak jsme začaly přemýšlet: to musel být odraz Měsíce, nebo nevím co, cokoliv. Příští ráno se probudím, otevřu Laponské Times, a tam je, že 100 lidí volalo policii a laponskou armádu a do novin, že něco viděli, nějaký jev, blízko řeky. Šéf laponského letectva řekl, že to byla sovětská raketa. Která se zastavila na 50 minut, aby řekla, ahoj Rauni? Pak za čtyři roky přišel nový šéf letectva, zajímal se o tento incident a řekl: Myslíme, že to bylo hejno ptáků. Takže jsem trochu sarkasticky napsala ve své knize, že úroveň našich velitelů letectva není příliš vysoká, když neumějí rozeznat hejno ptáků od sovětské rakety a od UFO. Samozřejmě že to bylo UFO, ale oni nesmějí říct veřejnosti pravdu bez zvláštního povolení. To speciální povolení se někdy dává astronautům a kosmonautům a pilotům, aby se otestovala reakce lidí. A reakce nejsou vždycky pozitivní. Fundamentalisté, ať jsou to muslimové nebo křesťané, to popírají. A já říkám: Proč si nepřečtete svoji Bibli? Protože tam jsou tvrzení, že lidé z nebe se setkali se ženami ze země. A je tam o svitcích, které létají, ve formě doutníků, jako UFO. A v Ezechielově knize je popis, jak něco přistálo na zemi, a někdo v jakémsi stříbrném brnění vyšel ven a mluvil k lidem, ale jenom jeden člověk slyšel, co říká. A bylo mu přikázáno, aby snědl knižní svitek. To je opět symbolismus – aby získal poznání. A vědci z NASA nakreslili obrázek podle popisu z Bible a bylo to UFO. Takže všechno tam je. Tisíce let už máme kontakty. Ale co je podle mě nejvíce ohromující, a co lidé nemohou pochopit, je, že podle zkušenosti z té moskevské konference máme ve skutečnosti co dělat s různými dimenzemi. A to je také ve zprávě NASA. Máme co do činění nejen s mimozemšťany a UFO z jiných planet, ale také z různých dimenzí. To je samozřejmě pro nás velmi těžké pochopit, ale snad bude snadnější porozumět, když si uvědomíme, že je to něco jako rádio, kde najdeme různé frekvence a různé programy. Přesně to se děje. I vy a vaše energie jste dnes na různých frekvencích. Jste multidimenzionální. Někdy to můžete cítit, že je to jako sen. Řeknete si, to byl jen sen. Nepomyslíte si, že jste byli venku z těla, na jiné frekvenci a žili jste jiný život. Prostě si řeknete, že to byl sen. Ale i když jdete pořád nahoru, šokem vašeho života, který se stane většinou při smrti, je, že uvidíte své spojení s mimozemšťany a smrtí. Vy, vaše duše je zajedno s duší mimozemšťanů. Všichni jsme jedno. Vesmír je jedno velké pole energie. Vysílá nás jako paprsky, abychom získali zkušenost, a pak sbírá tu zkušenost zpět do velkého energetického pole vesmíru.
Julius: A toho oni se bojí, že to pochopíme.
Rauni: Ano, je to tak. Pak by nebyly války, pak by byla jenom láska. Univerzální láska všude na světě. A to je cíl, ke kterému bychom měli směřovat.
Rauni: Myslím, že v elektromagnetických zbraních vedou Američané. Vždycky byli a vždycky budou první. Vzpomínám si, že v r. 1957, když jsem byla mladá studentka na High School (americká střední škola, pozn. Org.) v rámci výměnného programu, v té době, v r. 57, letěl první kosmonaut, Jurij Gagarin. A to byla v USA vlna šoku, protože oficiálně Amerika v kosmu oficiálně nebyla. A najednou se to stalo oficiálním, a tak zrychlili svůj vesmírný program. Ale pokud vím, na Měsíci měli nacisté hákové kříže a budovy a mosty a tak dále, nejméně od roku 47. Určitě Němci, proč by tam jinak měli svastiky. To je německý nacistický znak. Takže pravda o výzkumu vesmíru je před veřejností totálně skryta. Vůbec o tom nevíme. Řeklo se dokonce, že lety Apolla byly ukončeny v r. 73 a budou pokračovat až v r. 2020. To je taky velká lež, protože jsem slyšela od německého astronauta, že létají na Měsíc dvakrát týdně. Takže proč nás krmí všemi těmi desinformacemi? Protože tím by se všechno změnilo. Evropský šéf NATO George ?, když navštívil Finsko, a měl setkání a přednášku na univerzitě v Helsinkách, zeptala jsem se ho, s odvoláním na vlastní zprávu NATO z r. 64, jaká je situace dnes. Je ochoten on nebo NATO podat veřejnosti nebo alespoň vědcům více informací o otázkách UFO? Protože v té zprávě z r. 64 se říká, že důvodem, proč jsou potlačovány informace o UFO a kontaktu s mimozemšťany je, tedy důvod číslo jedna, představte si, je THEOLOGIE. Celé náboženské dogma by se zhroutilo, lidské ego by se zhroutilo – my si myslíme, že jsme největší a nejchytřejší ze všech, a ve skutečnosti jsme jako ještěrky. Pak by se také změnily naše fyzikální zákony. Rychlost světla ve vesmíru není nic. I naše sociální systémy by se změnily. Ekonomie by se musela změnit. Takže, obrovské změny. Takže, když jsem se ho zeptala, jestli podají více informací, měli byste vidět jeho tvář. Zalapal po dechu, a řekl, že o UFO, pokud existují, on nemá žádné takové plány a neví o žádných takových plánech. Pak jsem byla požádána od jednoho plukovníka, co seděl vedle mě, obrátil se ke mně a abych mu dala jméno a adresu, aby mi generál mohl odpovědět osobně. Ale to nebyl ten důvod. Důvod byl, proč já vím ty věci. Ale já jsem je zjistila na konferencích. Lidé, kteří tam jsou, podávají informace. Tak jsem mu dala vizitku, on si ji přečetl, a odešel. A pak začalo moje pronásledování. Doopravdy začalo. Kradli mi dokumenty z kongresů, dělali různé věci. Až dosud se asi 300x vloupali do mého domu. Ale neberou cennosti, berou všechny zprávy z kongresů, berou daňové doklady, bankovní doklady, pojišťovací doklady, prostě dokumenty. Ustřihnou vám šaty, seberou vám nejlepší šaty, všechny druhy obtěžování. Jsou to malé krádeže, neberou cennosti. Mohli vzít stříbro, nedotkli se zlata ani ničeho podobného. To je systém tajných služeb. Snaží se vás potlačit, zlomit. Byla jsem otrávena, oficiálně přijata do nemocnice s otravou. Děje se to přes vzduchové a vodovodní vedení, dají do toho jed, vy začnete zvracet, ztrácíte vědomí, je vám zle. Nebo na vás míří mikrovlnami v noci a vám je zle. Předpokládám, že jsem zatím v programu mučení, zatím alespoň ještě nejsem v programu smrti. Ale vím, že zemřu na nemoc krevního oběhu, až se jim to bude hodit. Ale zatím se to ještě neděje, protože můj čas ještě nevypršel. Prostě to vím. A jak to vím? Jen tak. Protože když se narodíte ve fyzickém těle, přijmete tím celý svůj život, se všemi velkými součástmi vašeho života. Vaši výchovu, vaše poslání, vaši rodinu, všechno, až do smrti. I způsob, jakým zemřete. Jinak by jasnovidci nemohli říci, co se vám stane. Je to jako naprogramovaný počítač. Robin Stevens, jeden Brit, který už zemřel, když jsem byla ve svém úřadu a on přijel do Finska, chtěl se se mnou setkat, dali jsme si čaj a diskutovali jsme. A on řekl, chtěla byste čtení? Já jsem tenkrát nevěděla, co je to čtení, to bylo na začátku 80. let. A on řekl, to znamená, že vám přečtu vaši budoucnost. Tak jsem řekla ano, mně je to jedno. A pak jsem byla úplně ztuhlá, když řekl: Varuji vás před velkou automobilovou nehodou. Řekla jsem: Já už jsem rozbila 8 aut. A on: Ale tahle změní váš život. Pak řekl: Budete autorkou mezinárodního bestselleru. Řekla jsem: Já jsem lékařka, nepíšu žádné knihy. Pak řekl: Vidím vás ve střední Evropě. A já: Já nikdy neopouštím Laponsko. A pak řekl: Zemřete v teplé zemi s bílými plochými střechami na nemoc krevního oběhu. Řekl: Vaše poslední tvář života je důležitější než vaše první tvář. A jako příklad uvedl Shirley Temple: to byla roztomilá holčička ze 40. – 50. let, a později se stala velvyslankyní v Československu. Ale to už o ní už nikdo nemluvil. Takže když jsem já teď začala jezdit do střední Evropy na kongresy, a minulý rok do Států, tak se ty věci dějí. Musím podávat informace. Prostě to cítím. A když počítač postupoval podle programu a stalo se všechno, co řekl, můj manžel řekl: Koupíme si dům ve Španělsku. A já na to, ne, ještě ne. Ploché bílé střechy a teplá země... Ale vím, že jednoho dne se to stane. No a co... Žádná smrt není. Není čeho se bát.
Julius: Včera jste se zmínila o nějaké zkušenosti z Ruska.
Rauni: Ano. V roce 1991 byla v Moskvě ufologická konference. Já jsem se o ní dozvěděla od jednoho amerického psychiatra, kterého jsem potkala na předešlé konferenci. To je způsob, jak získat informace: jezděte na mezinárodní konference. To se nikde nepublikuje, a získáte tam neuvěřitelné informace. Bylo tam 400 lidí, ze západu jsme tam byli jenom čtyři. Americký generál, který byl, jak jsem potom zjistila, bývalým šéfem výzvědné služby americké armády. Byl mezi posluchači. Pak tam byl ten psychiatr, jedna americká novinářka a já. Bylo to zrovna před rozpadem Sovětského svazu. Ta energie tam byla cítit. Byl tam jeden, Edvard Namov?, který přednášel, a byla v tom energie, v Rusku se stane něco nového, velkého, dobrého. Bylo to neuvěřitelné. Konferenci zahájil Adrian Popovič, sovětský kosmonaut, jehož manželku Marinu Popovičovou jsem potkala už dříve na konferenci v Německu. Byla testovací pilotkou a presidentkou světové organizace vědkyň a plukovnicí a nevím co ještě. Předsedajícím konference byl doktor Šasa? Ten byl předtím šéfem sovětské výzvědné služby. Dokážete si představit, že takoví lidé přednášejí, pro veřejnost, kdokoli mohl přijít, bylo to zadarmo. Seděla jsem vedle paní, kterou jsem znala z německé konference, byla to radioinženýrka, uměla anglicky, a já neumím rusky, tak jsem ji poprosila, jestli by mi mohla aspoň něco přeložit, aspoň hlavní body. O přestávce odešla, a jakmile odešla, přišli si vedle mě sednout dva muži. Co to je? Možná KGB, nevím. A oni byli takoví upjatí, a když jeden z nich odešel na toaletu, zeptala jsem se toho druhého: vy jste z armády? Podíval se na mě. Já jsem řekla: byla jsem provdaná za dva vojáky, jeden byl finský major a druhý norský major, mám na to čich. A on jen seděl strnule. Zeptala jsem se, co má za hodnost. Řekl: Plukovník. A ten druhý je můj šéf, generál. Zajímavé. A pořád jsem byla s nimi, nemohla jsem nikam jít sama. Možná to bylo také kvůli bezpečnosti. Bylo to zajímavé, ale informace, která z toho vzešla, byla neuvěřitelná. Protože na konci konference řekli: My bychom vám mohli něco ukázat. No samozřejmě, já jsem vždycky zvědavá na něco nového, protože tak se můžete rozvíjet. Vzali mě do sklepa, kde byly velké ocelové dveře, divila jsem se, kam to jdeme. Byla tam velká hala, plná obrazů UFO. Velká mapa Sovětského svazu, v ní špendlíky, ptala jsem se, k čemu jsou, řekli, na ty se nedívejte. Samozřejmě jsem se na ně dívala, myslím, že to byla místa přistání UFO, ale přesně nevím. Byl tam obrazový příběh Anatolije Malčeva, a já jsem byla šokovaná, protože jsem o něm přednášela. A tady jsem viděla jeho skutečné obrazy a příběh. Byl to dřevorubec, v roce 1975 byl v lese, když tam přistálo UFO. Humanoidi vyšli ven a pozvali ho na projížďku. A on byl statečný muž a letěl s nimi. Letěli na druhou stranu měsíce, a tam byla vidět světla. Ptal se, co to je, a oni řekli, že tam mají základny. Pak letěli asi dvě hodiny a přistáli na nějaké planetě, nevěděl, kde. A když vyšel ven, dostal šok. Na té planetě byli všichni jeho zemřelí příbuzní a přátelé. To bylo největší tajemství, které měl Sovětský svaz. Že není žádná smrt. Můžete si to představit, takové vojenské tajemství? A oni mi to ukázali. Na další konferenci v Americe jsem se ptala té novinářky, jestli jí to také ukázali. Ne, ukázali to jenom mně. Proč? Možná proto, že byla Američanka, a americko-ruské vztahy nebyly nejlepší, ale Finsko bývalo součástí Ruska. Já nevím, jestli to byl ten důvod, nebo něco jiného. Ale chtěli, abych to věděla. Že vědí vojensky, že žádná smrt není, a že UFO se zabývají věcmi smrti a umírání. To bylo ohromující, nemyslíte? A další přednášející byli členy sovětské Akademie věd, a velmi vědečtí ... víte, my bychom nikdy nemohli ve Skandinávii mít takový seminář, aby tam přišli plukovníci a generálové a ukazovali státní tajemství ... Ale jak někdo říkal, a já si taky myslím, světlo přichází ze severu a spiritualita přichází z Ruska. Protože se zdá, že alespoň v tomto ohledu se to děje, a v Rusku byly obrovské změny.
Julius: Pokud jde o Rusko a USA, Rusové se vždy velmi zabývali biologickými věcmi a biochemií a mnohem více se zabývali frekvencemi a vibracemi a duchovními aspekty, pro ně je to přirozené. Taky neměli tolik peněz na drahý výzkum, tak zkoumali duchovně. A byl to Brežněv, kdo řekl Američanům: nesmíme vyrábět takové zbraně.
Rauni: Ano, v r. 75 byl na shromáždění OSN a chtěl přimět shromáždění k zákazu těchto zbraní, které jsou tak hrozné, že si to nemůžeme ani představit. Mluvil o zbraních hromadného ničení elektromagnetickými poli, a národy byly s ním, ale Američané prohlásili, podle zprávy z Ruska, kterou jsem četla, že od r. 48 neměli žádnou novou zbraň hromadného ničení, takže to nepřijímají. A to samozřejmě není pravda.
Rauni: Je tu cosi, že cítím jako poslání, že musím podávat informace. Často se ptám, když přijdu do transu - víte, někdy se dostanu do transu kvůli automatickému psaní, doktoři říkají, že to je podvědomí, ale já vím, že moje podvědomí toho tolik neví... V mé hlavě to není, to tvrdím já. Takže, když píšu, to se zkoumalo na Universitě ve Virginii, tak pracuje moje levá polovina. Když přijdu do transu, začne pracovat pravá strana mozku. Takže i fyzikálně se aspoň něco mění. A buď je to kontrola mysli, nebo říkám, že je to energie mé zemřelé babičky, co mě ovlivňuje. Takže to psaní je hodně pěkné a má způsob, kterým já nemyslím. Ti, co mě znají, říkají, ne, to jsi nemohla napsat ty. Je to krásné, je to velmi jemné, a já jsem tvrdá, jdu i proti zdi, když je třeba. Je to úplně jiné než já. I písmo je úplně jiné. Nechala jsem zkoumat grafologem, což byl jeden luteránský ministr ve Finsku, své normální písmo a automatické písmo, a on řekl, že automatické písmo pochází od jiné osobnosti než jsem já. Takže jsem ovlivněna jinou osobností. Ptala jsem se, jakou osobností? A on podal dokonalý popis mé zemřelé babičky. To mi později potvrdila moje matka. Tak jsem si řekla, že je zajímavé, že finský ministr řekne, že jsem byla ovlivněna při psaní jinou entitou. Napsala jsem automatickým psaním několik knih, tu první za 24 hodin, druhou za 30 a třetí za 70, trochu se to prodlužovalo ... (Julius: A jsou to bestsellery). ...- To ano, jsou to bestsellery v šesti zemích, šesti jazycích. První byla „Smrt neexistuje“, prodalo se 170 000 výtisků (anglicky není), a byla prodána do Švédska, ještě než byla napsána. Jen jsem zatelefonovala: Podívejte se, já píšu svou první knihu ... - Ano, ano, bereme ji. Je tu nějaký plán, to mi bylo řečeno v automatickém psaní, když jsem se ptala, jaký to má význam. S automatickým psaním jsem začala v meditační skupině. Moje ruka se zvedla ... bylo to zajímavé. Měla jsem příbuznou, který dva měsíce předtím zemřela. Když mi bylo 15, byla jsem u ní. Ona byla spiritualistka, nebo kristosofistka, věřila v reinkarnaci, její manžel byl doktor, profesor medicíny. Řekla mi, že ve třech předešlých životech jsem byla provdána za mého manžela. Řekla jsem: co, v minulých životech? Myslela jsem, že je jenom jeden život. Tenkrát jsem to nevěděla, bylo mi 15. Ale začala jsem se zajímat o paranormalitu, začala jsem číst. A bylo zajímavé, že po 20 letech, když v 50 zemřela na nádor na krku, a psala jsem jí, proč se nedá operovat, její manžel byl profesor medicíny, řekla: ne, to je karmické. Musím tím projít. Takže, v té meditační skupině se mi najednou zvedla ruka a začala psát ležatou osmičku, znamení věčnosti. Snažila jsem se dát ruku dolů, ale nešlo to. Byla tam nějaká síla. A pořád jsem psala osmičku. Pomyslela jsem si, že by to mohlo být automatické psaní. Zkusila jsem stáhnout ruku dolů druhou rukou, ani to nešlo, byla tam ta síla. A tak jsem řekla té síle: napiš to do vzduchu. S-O-L-V-E-G. To bylo jméno té příbuzné, která zemřela dva měsíce předtím a která mě v 15 letech přivedla na myšlenku reinkarnace. Nemůžete zemřít, vaše duše nemůže zemřít, vaše vědomí nemůže zemřít. Byla jsem ohromená. Takže příště - chodili jsme do meditační skupiny jednou týdně - vůbec jsem se necítila duchovně, byla jsem unavená po práci, ale odtud jsem chodila svěží a plná energie, a po tři roky se mi nic nepřihodilo. Všichni ostatní se rozvíjeli, a já ne, ale pak přišla ta věc s psaním. Takže příště jsem si vzalo pero a papír, kdyby se to znovu stalo, a taky ano: ruka se znovu zvedla. Tak jsem do ní vložila pero a ruka spadla dolů na papír. Začala psát celé jméno: Solveg a příjmení. Jsem živá. To bylo zajímavé. Samozřejmě že naživu bylo její vědomí... A když jsem tam přišla další týden, zeptala jsem se: co to má znamenat? Já vím, že jsi naživu, věřím tomu. Nemohu tě vidět, ale vím, že život pokračuje v jiné dimenzi, na jiné frekvenci. A moje ruka napsala: Je to kniha. (To bylo v roce 79.) V r. 80 napíšeš knihu. A bude to bestseller. Řekla jsem si, no nevím, já jsem lékařka, a finské knihy většinou nejsou bestsellery ... to bylo divné. A ruka pokračovala: Pojedeš do Malajsie. V té době jsem ani pořádně nevěděla, kde Malajsie leží, tak jsem si říkala, proč bych měla jet do Malajsie. Dva týdny poté jsem jela na Státní zdravotní komisi do Helsink, a zajímavá věc: někdo klepe na dveře, a doktorko Luukanenová, máte telefon z Ženevy. A řekli: potřebují lékařského poradce do Malajsie, který mluví francouzsky a je specialista na tropickou medicínu. Nevím, proč chtěli, aby mluvil francouzsky, protože v Malajsii se nemluví francouzsky, ale řekli to. Byla jsem v úžasu. Řekla jsem: počkejte, já jsem tuhle informaci dostala už před dvěma týdny... A oni řekli, ne, fax z Ženevy z Červeného kříže přišel dneska. Nu dobrá. Jela jsem se domů sbalit, a pak jsem si řekla: co budu dělat s tím automatickým psaním? Nevím nic o energiích, zda jsou dobré či špatné, v kontaktu s jinými dimenzemi jsem začátečník. Tak jsem před odjezdem do Malajsie šla ještě jednou do meditační skupiny, a ruka mi napsala: Nedělej si s tím starosti, my se o tebe postaráme. Tak dobrá, postarají se, ale kdo? Odjela jsem do Kuala Lumpur, a po dvou týdnech jsem šla na švýcarskou ambasádu, pozvali dámy z Červeného kříže na oběd, a přišla ke mně mladá Číňanka, řekla, já jsem Gina, a já, já jsem dr. Luukanenová. A ona: nechtěla byste přijít do naší skupiny? - Do jaké skupiny, já na to. - Jsme skupina 7 Číňanek, a rozvíjíme svoje psychické schopnosti. To mě zmrazilo: ano, postarali se o mě. Samozřejmě jsem tam šla a pokračovala tam v automatickém psaní. A tam jsem napsala zajímavou věc: Ty musíš poskytnout svou ruku. Kniha je na druhé straně už napsaná. - Byla už napsaná v nějaké jiné dimenzi, a ty musíš dát svou ruku, aby se materializovala tady. Tak jsem pokračovala, a jak už jsem řekla, prodalo se jí 170 000 kusů. Je to prostě neuvěřitelné. (Julius: Smrt neexistuje.) Ano, jmenuje se Smrt neexistuje. A samozřejmě že smrt neexistuje.
Dnes si výrobci počasí rozverně pohráli s haarpovými clonami. Až si to zasloužilo fotky. Nejprve mě zaujaly malebné vlnky nad náměstím. Poté, během asi 20 minutové cesty domů na kole, bylo vidět jedno perihelium od slunce nalevo,(sundog - druhé slunce), pak další napravo, za chvilku dokonce haarpový polokroužek, pak dokonce dva sundogy najednou - každý z jedné strany, a na závěr znovu haarpový polokroužek. Co to zatím pozoruju, tak co do počtu i intenzity je to zatím rekord. Více fotek na webovém albu.
Příspěvky
