"Von Karmannovy víry jsou vytvářeny mraky hnanými větrem v interakci s nejvyšším bodem ostrova, Mt. Halla, o výšce 6 400 stop. Vítr způsobuje proudění mraků dokola na širé moře, viditelné točící se víry. Toto se děje na Cheju Do dosti běžně. Zde je několik dalších obrázků s těmito víry."
(Já teda přirozenému původu větrnému moc nevěřím. Ale když si k tomu představím dopomoc nějakých těch počasí produkujících zařízení, tak proč by jejich ovladatelé nemohli mít smysl pro ornament ....)
Pokud nemáte rádi „tradiční“ chemtrails, které na vás prší z nebe, nebude se vám líbit ani jejich nová verze, která, jak slibují americké letecké síly, naplní letecké sklady programovatelnými „chytrými“ molekulami v řádu desestitisíců menšími než ty, které už ženou lidi na jednotky intenzívní péče s dýchacími, srdečními a gastrointestnálními potížemi.
Jsou vyvíjeny od r. 1995 a jejich vojenským účelem je instalovat mikroprocesory obsahující počítačovou kapacitu několik giga do „chytrých částic“ o velikosti jediné molekuly.
Jsou viditelné pouze pod zvětšením výkonného mikroskopu a jsou řízeny radiově. Nyní se dělají na základě monoatomických zlatých částeček. Na zemi či ve vzduchu vytvářejí síť a spojí-li se jich tisíce, vytvoří superpočítač o velikosti zrnka písku.
Byly pro vás vytvořeny stejným vojensko-korporačně bankovním komplexem, který provozuje permanentní americké války. Z této nové válečné technologie již těží Raytheon Corp. Čtvrtý největší výrobce válečných zbraní zakoupil v r. 1996 E-Systems, rok poté, co tento vojenský kontraktor koupil APTI, držitele patentů Bernarda Eastlunda na HAARP.
Raytheon také vlastní General Dynamics, vedoucího světového výrobce vojenských bezpilotních leteckých strojů.
Raytheon také podává zprávy o počasí pro NOAA prostřednictvím Moderního systému zpracování informací o počasí. Podle badatelky Brendan Bombaci de Durango z Kolorada jsou tyto počítače Rayetonu přímo spojeny s jejich bezpilotními letadly určenými na modifikaci počasí. Bombaci říká, že NOAA zaplatila Raytheonu více než 300 miliónů dolarů za tento „v současné době probíhající desetiletý projekt.“
Badatelka dále popisuje Spojený soubor nástrojů pro životní prostředů, používaný americkým letectvem ve svém systému meteorologických zbraní. To přesně to, co je třeba na opravu planety.
Dostali zelenou
Pro veřejnou stravitelnost byl žargon z oboru nanokontroly počasí vylepšen. „Mikroelektrické mechanické sensory“ (MMS) a „Globálně environmentální mechanické sensory“ zní pasivně a přívětivě. Ale tato ultralehká autonomní vzdušná plavidla nejsou ani lentilky ani perly. (Space.com 31. 10. 05)
Podle amerického vojenského propagačního letáku nazvaného Military Progress „byla dána zelená“ pro rozptýlení rojů bezdrátově propojených nanočástic do troposféry prostřednictvím dálkově ovládaných letadel (UAV – Unmanned Aerial Vehicles) pro „zmírnění globálního oteplování.“
Americké taktické UAV, právě tak jako „čmeláky“ amerických leteckých sil, „jsou určeny k rozptýlení různých nákladů určených pro meteorologické zbraně,“ praví Military Progress.
Toto dvojí poslání – zpomalit globální oteplování a využívat počasí jako zbraň – se zdá poněkud neslučitelné.
Boj za změnu klimatu
Americká armáda již naplno pracuje na byznysu klimatických změn. Největší spalovač ropy na této planetě, její vysoko létající letadla, běžně rozrývají ochranný radiační štít Země emisemi oxidu dusíku, přičemž kladou megatuny dodatečných uhlíkových, sirných a vodních částic přímo do stratosféry – kde způsobí třikrát více škody než samotný CO2.
Podívejme se na čísla. Jediná F-15 spálí každou hodinu kolem 1 580 galonů (americký galon = asi 3,8 litru) paliva. Letoun Apache doletí asi půl míle na galon. 1 838 tanků Abrams v Iráků ujedou míli na 5 galonů, přičemž střílejí prašné radioaktivní náboje, které budou ničit lidskou DNA, dokud se slunce nestane supernovou.
Jediná nejaderná podpůrná tanková loď spálí za hodinu 5 600 galonů zásobníkového paliva – nebo dva miliony galonů zásobníkové ropy za 14 dní. Každé 4 dny každá loď na moři dodá dalšího půl milionu galonů paliva svým letadlům.
Americké letecké síly spotřebovaly téměř polovinu celé zásoby paliva ministerstva obrany pro rok 2006 – ve vzduchu spálily 2,6 miliardy galonů tryskového paliva.
Když letí na dvou až čtyřhodinový chemtrailsový let, aby odvrátily přicházející slueční světlo a zpomalily globální oteplování, jediný vzdušný tanker KC-10 spálí 2 050 galonů vysoce toxického tryskového paliva každou hodiu. Větší a starší KC-135 Stratotanker nese 31 275 galonů chemtrails a spálí každou hodinu 2 650 galonů paliva.
EPA říká, že každý galon automobilového paliva vytvoří 19,4 libry CO2. Každý galon dieselového paliva vytvoří 22,2 libry (libra = asi 430 g) C02.
Spočtěme to dohromady a zjistíme, že běžné operace armády větší než všechny armády světa dohromady přidají do atmosféry ročně více než 48 miliard tun CO2. Polovina z toho by mohla být vyloučena, kdyby byly skončeny války proti Iráku a Afghánistánu. (TomDispatch.com June 16/7; hguffingtonpost.com Oct. 29/07)
16 lodí způsobí stejné znečištění jako všechna auta na světě
Fred Pearce, 21. 11. 2009
(Překlad Orgonet)
V minulém týdnu bylo zjištěno, že u pobřeží Británie kotví 54 ropných tankerů, které odmítají vyložit palivo, dokud nestoupnou ceny.
Ale to není jediný skandál v lodním světě. Spisovatel Fred Pearce, nositel ceny, ekologický konzultant píšící pro New Scientist a autor knihy Zpovědi ekohříšníka dnes odhalil, že superlodi zásobující Evropu vším od vánočních dárků až po počítače, vypouštějí smrtonosné chemikálie z nečistého paliva a působí tisíce úmrtí.
Všimli jsme si toho všichni. Špinavý černý kouř je vypouštěn lodními kominy na trajektech přes La Manche, zábavních parnících, dopravních lodích, ropných tankerech a dokonce i na remorkérech. Kouř páchne a zanechává hnědý opar v přístavech a námořních trasách. Ale až dosud se nevědělo přesně, že je také velkým zabijákem, který v samotné Británií působí tisíce úmrtí.
Lodí jsou čím dál větší a znečištění čím dál horší. Nejvíce šokuje zjištění, že pouhých 16 největších lodí na světě může vyprodukovat stejné množství plíce ucpávající síry jako všechna auta na světě.
Tyto lodi mají obrovské motory, těžké jako menší loď, které spotřebují tolik paliva jako malá elektrárna.
Ale na rozdíl od elektrárny nebo auta mohou tyto motory spalovat nejlacinější a nejšpinavější palivo s vysokým obsahem síry. Husté zbytky, které zůstávají v rafinériích po vytěžení lehčích tekutin. Tyto látky nesmí nikdo na pevnině používat.
Díky rozhodnutím přijatým v Londýně organizací zabývající se světovou lodní dopravou může toto znečištění zabít v příštím desestiletí další milióny lidí – i když by tomu mohla zabránit malá změna v zákonech.
Odhaduje se, že nyní pluje po mořích 100 000 lodí, a počet dále roste, protože se z asijských průmyslových podniků dováží stále více zboží k evropským a severoamerickým spotřebitelům.
Recese se lodní dopravy téměř nedotkla. O letošních vánocích většina našich dárků přijde z dálného východu na superlodích jako je největší loď světa Emma Maersk a jejích sedm sester Evelyn, Eugen, Estelle, Ebba, Eleonora, Elly a Edith Maersk.
Každá z nich je dlouhá jednu míli a na své pravidelné cestě z Číny do Evropy uveze až 14 000 kontejnerů plné velikosti.
Emma, které média dala přezdívku Santovy sáně, přivezla v říjnu do Evropy vánoční dárky a teď je na cestě ze španělského Algercirasu do jihočínského Yantianu. Veze kontejnery plné starého papíru, plastů a elekotroniky pro recyklaci.
Ale spaluje těžké námořní palivo, neboli „zásobníkové palivo“, které zanechává za sebou stopu potenciálně smrtelných chemikálií: síru a kouř, které způsobují dýchací problémy, záněty, rakovinu a srdeční choroby.
Expertem na lodní emise je James Corbett z University v Delaware. Počítá, že každý rok zemře v důsledku těchto emisí asi 64 000 lidí, z toho 27 000 v Evropě. Británie je jednou z nejhůře postižených zemí, kde každoročně zemře na lodní kouř 2 000 lidí. Corbett předpovídá, že roční počet úmrtí se do r. 2012 zvýší na 87 000.
Část viny za tento mezinárodní skandál leží v naší blízkosti.
V Londýně, na jižním břehu Temže, naproti Parlamentu, je Mezinárodní námořní organizace (IMO), britská organizace, která kontroluje světovou lodní dopravu.
Po desetiletí odmítala IMO výzvy k odstranění lodního znečištění. Výsledkem toho je, že i když je již dlouho ilegální chrlit černý kouř plný síry z elektrárenských komínů či výfuků náklaďáků, lodní doprava si ponechala licenci na spalování zásobníkového paliva.
Po 31 let vykonávala IMO politiku schválenou 169 vládami, která vytvořila stav umožňující většině lodí spalovat zásobníkové palivo.
Christian Eyde Moller, šéf lodní společnosti DK v Rotterdamu, ho nedávno popsal jako „pouhou odpadní ropu, která zůstane, když jsou ze surové ropy vytěžena všechna čistší paliva. Je to skoro totéž jako asfalt. Je to nejlacinější a nejšpinavější palivo na světě.“
Zásobníkové palivo obsahuje velký podíl síry. Pravidla IMO dovolují, aby palivo mělo až 4,5% síry. To je 4 500x více, než dovoluje Evropská unie pro palivo pro auta. Síra vychází z lodních komínů v malých částicích, které pronikají hluboko do plic.
Díky pravidlům IMO může největší loď vyprodukovat až 5 000 tun síry za rok – totéž, co 50 milionů normálních aut, když každé z nich vydá ročně v průměru 100 gramů síry.
Na naší planetě jezdí přibližně 800 miliónů aut, což znamená, že 16 takových superlodí může emitovat tolik síry, jako všechna auta na světě.
Před rokem se IMO opožděně pokusila pročistit své činy. Řekla, že do r. 2012 by lodní palivo nemělo obsahovat více než 3,5% síry a postupně by se obsah měl snížit na 0,5%. Toto nižší číslo by mělo snížit počet úmrtí, jak říká Corbett.
Mezitím ale podle Corbetta zemře přibližně milión lidí.
Kouř a síra nejsou jedinými hrozbami z lodních komínů. Každý rok také vychrlí téměř miliardu tun kysličníku uhličitého. Lodě jsou právě tak velkým přispěvatelem ke globálnímu oteplování jako letadala – ale environmentalisté jim věnují mnohem méně pozornosti.
Mezinárodní lodní i letecká doprava jsou vyňaty z Kjótského protokolu o snížení uhlíkových emisí. Ale na leteckou dopravu má zelený nátlak vliv – aerolinie slibují snížit emise do r. 2050 o 50%.
Ale lodní společnosti se tváří, že nic nevidí. Červencová schůzka IMO smetla se stolu návrh britské lodní komory, který mimo jiné navrhoval schéma na snížení uhlíkových emisí.
Překvapivě se hájí chudobou. Dvě třetiny lodí na světě jsou registrovány v rozvojových zemích jako je Panama. Jsou to pouze zástěrky, aby se lodi vyhnuly přísnějším bezpečnostním pravidlům a větším platům pro námořníky.
Vlády v IMO argumentovaly, že lodě z rozvojových zemí by neměly mít povinnost snižovat emise CO2. Generální tajemník IMO Efthimios Mitropoulos tvrdil: „Nepřetržitě a tvrdě se angažujeme v boji za ochranu našeho životního prostředí.“ - Avšak bez omezení by se mohly lodní emise do r. 2050 ztrojnásobit.
Spalování paliva s nízkým obsahem síry emise CO2 nesníží. Ale jsou i jiné způsoby jako účinnější motory, snížení rychlostí apod.
Mezitím jsou superlodě superdarebáky na širých mořích, chovají se podle pravidel na souši dávno zakázaných, oteplují planetu a zabíjejí její obyvatele. Rozhodně to nejsou Santa Klausovy sáně..
10. 12. 09 jsme tady publikovali článek o tom, jak v Evropě začíná plánovaná klimateroristická zimní bouře. Dnes už můžeme udělat jakousi její bilanci, i když není ještě všemu konec. Na závěr ještě máme být zaliti do ledu. Pokus o to se dnes u nás v ČR právě děje, a opět se zdá, že kraje obložené orgonitem se zatím do tisku coby nesjízdné kvůli ledovce nedostaly ....
Jak to meteoinženýři dělali? Zavedli sem pás proudění ledového arktického vzduchu široký přes celou Evropu. Nad/pod něj pak od jihovýchodu či jihozápadu nasouvali pláty vlhkého teplejšího vzduchu, které napomohly vydatnému sněžení, které bylo samozřejmě založeno uměle... Když je nyní Evropa dostatečně vychlazená, uměle založené srážky na pásech teplého vlhkého vzduchu padají ve formě deště a vytvářejí na zmrzlé zemi ledovou krustu ...Na fotce je vidět typický dlouhý pás v severojižním směru, který vede proudění ledového vzduchu. Jinak je to vše dobře sledovatelné na animacich, ale to se mi sem nevejde.
Takže, v měřítku Evropy je prozatímní bilance této akce velmi slušná, jak dokládá shrnutí převzaté z Press TV 23. 12. 2009. Rozdávejme orgonit. Protestujme proti klimatickým zbraním, které jsou schopny přivést extrémní počasí kdykoli na jakýkoli cíl a denně to provádějí. Globální oteplování je jen zástěrka klimaterorismu.
V Evropě již zemřelo více než 100 lidí v důsledku vlny chladu
Mrazivé teploty v Evropě způsobily uzavření letišť, zrušení letů, zpožděni vlaků, autobusů a podzemních drah.
Již více než 100 lidí na tomto kontinentě umrzlo v extrémních meteorologických podmínkách.
Chladné počasí a husté sněžení nemohly přijít v Evropě v horší dobu, kdy tisíce lidí cestujících na svátky uvízly v důsledku zrušení vlakových a leteckých spojů.
V Německu bylo v pondělí uzavřeno letiště ve Frankfurtu – třetí nejrušnější v Evropě – po čtyři hodiny v důsledku zledovatělých letištních ploch a uvízlo tam přes 8 000 pasažérů. Letiště se znovu otevřelo v úterý, ale stále trvají zpoždění a zrušení letů.
I berlínské letiště Tegel Airport bylo v úterý krátce uzavřeno pro mrznoucí déšť a několik letů bylo odkloněno na letiště Schoenefeld. Letiště v Londýně, Miláně a Duesseldorfu také prožila uzavření.
V Moskvě, kde teploty spadly v minulém týdnu na -26°C, přinesly relativně vyšší teploty -13°C husté sněžení v ruském hlavním městě, kdy sníh zakryl Rudé náměstí a Kreml. Na vyčištění ulic bylo prý nasazeno více než 9 000 sněhových pluhů.
V Polsku v prosinci umrzlo téměř 50 lidí, většinou bezdomovců, když teploty klesly až na -18°C. Policie udává, že v sobotu umrzlo 15 lidí.
Ukrajina hlásí 27 mrtvých. V Česku zemřelo více než 10 lidí a z několika míst byly hlášeny rekordní mrazy. (Pozn. Orgonet: Včera při obědě bylo osobami neznalými konspiračních teorií podotknuto, že televize Nova vybírala teploty jen odněkud, jak se jí hodilo, aby dokázala ty strašlivé mrazy ... zdá se, že je to běžná televizní taktika.)
V Německu, kde teploty klesly až na -33°C, zemřelo 6 lidí. Ve Francii bylo zrušeno 40% letů v Paříži, snih pokryl středomořskou pláž v Nice. Minimální teploty dosáhly někde -23°C.
I z Francie je hlášena smrt dvou bezdomovců.
(Pozn. OrgoNet: Všimněte si, že nejvíce bezdomovců zemřelo ve východní Evropě. V západní Evropě buď tolik nejsou, nebo je o ně postaráno, nebo tam byl menší mráz - ale to nebyl.)
Zrádné dopravní podmínky způsobily zmatek i na železnici, silnicích.
V kuriózní nehodě během víkendu normálně spolehlivý Eurostar, vysokorychlostní železnice spojující Londýn a Paříž, uvěznil tisíce pasažérů v tunelu pod Kanálem – v nejdelším podmořském tunelu na světě – po 16 hodin.
Někteří pasažéři museli ujít dlouhou cestu ve tmě, aby se dostali ven z tunelu.
Byly zrušeny tucty letů do a z Německa, Francie, Španělska, Británie, Belgie a dalších evropských zemí, což způsobilo obavy pasažérů, že se nedostanou domů na svátky.
Nehody a masové výpadky proudu (například v Bulharsku) přispěly k neobvyklému chaosu.
50 lidí bylo zraněno, když vlak narazil do zarážky v chorvatském městě Zagreb. 36 lidí bylo zraněno, když se na zledovatělé silnici otočilo auto a vykolejilo osobní vlak v Paříži.
V článku použité úvodní video pro Kodaňský summit o klimatu mě opravdu nadzvedlo. Tak sprosté zneužití dětí ... A to ani pan Furedi, co o tom napsal hezký článek, který překládám, nebere v úvahu to, čím my na tomto blogu běžně žijem:
Žádné globální oteplování neexistuje, je to obrovská lež sloužící k zavedení globálního světového řádu. Divné chování počasí a všechny přírodní katastrofy - vodní i suché - jsou způsobovány uměle, klimatickými zbraněmi vojenskoprůmyslového komplexu snažícího se zahnat vyděšené lidi do chomoutu "klimatických zákonů" umožňujích světovládu.
Frank Furedi si vzpomíná na svou výchovu strachem ve stalinistickém Maďarsku a je znepokojen tím, že stejnou taktiku užívají nyní environmentalisté.
Existuje dlouhá a odporná tradice pokoušet se socializovat děti naháněním strachu. Cíl této socializaceje dvojí: zaprvé, děti mají přijmout hodnotový systém naháněčů strachu, zadruhé děti mají ovlivnit či aspoň ovládnout chování svých rodičů.
Když jsem byl dítětem ve stalinistickém Maďarsku, často jsme byli varování před četnými hrozbami, kterým čelil náš slavný režim. Vzpomínám si také, že jsme byli podněcováni, abychom dělali přednášky svým pomýleným rodičům o nových nádherných hodnotách, které prosazovali naši stateční a moudří vůdci. Velcí Bratři z r. 1940 viděli děti jako nástroje morálního vydírání a sociálního ovládání. Dnes, v jednadvacátém století, vidí nahaněči strachu děti naprosto stejně, a využívají jejich přirozenou starostlivost o zázraky života, aby šířili poselství ostrého klimatického alarmismu.
Pokud chcete vědět, jak to funguje, podívejte se na oficiální zahajovací video Kodaňského summitu o klimatických změnách (viz níže). Čtyřminutový film s názvem „Prosím pomozte světu“ začíná tím, jak se šťastné děti smějí a hrají si na houpačkách. Náhle přijde déšť, který je donutí rychle se schovat. Poselství je jasné: klima ohrožuje náš životní styl. Pak přijde střih na holčičku, která se s úzkostí dívá na to, jak jeden TV hlasatel po druhém ohlašují hrozící environmentální katastrofy. Pak vidíme holčičku zachumlanou v posteli, sladce spící s polárním medvídkem ... ale najednou jsme vtaženi do její noční můry. Najednou je na vyprahlé a strašidelné zemi, vypadá vyděšeně a zdrceně. Náhle země začne praskat a ona běží v hrůze skrýt se pod vzdálený osamělý strom. Upustí svého medvídka do nově vytvořené průrvy, pak pláče a křičí, když dosahuje na strom pro holý život. Video končí skupinou dětí, které nás úpěnlivě prosí: „Prosím, pomozte světu.“ Takže už máte představu.
I když je toto video produktem kodaňského shromáždění, je typické pro ten druh propagandy, který je v dnešní době namířen přímo na děti. Ve světě, kde se morální výchova zdá být vyčerpána, kde učitelé se zdráhají posuzovat či vysvětlovat rozdíl mezi dobrem a zlem, se stalo životní prostředí jednou z mála hodnot, s níž vychovatelé nemají problémy. A proto environmentalismus a jeho hodnoty nyní plní školní osnovy v Británii i v jiných zemích.
Ve středověku stálo v centru každého učení náboženství. Studenti nebyli necháváni na pochybách, jaká je pozice církve i v nejmenších detailech každého námětu, o němž se učili. Dnes je environmentalismus zahrnut do školních osnov natolik, že ovládá předměty jako zeměpis, přírodní vědy, osobní zdraví, společenská výchova, a plete se i do dějepisu a literatury. Vzrůstající význam témat z životního prostředí ve školních osnovách je přímo úměrný stále rozsáhlejší morální negramotnosti a ztráty smyslu ve společnosti. I studium náboženství se často jeví jako odvětví dogmatu environmentálního alarmismu.
Socializace naruby
Tím, že předávají své hodnoty dětem, doufají naháněči strachu, že převedou rozhořčení dětí na nepřátelství vůči starší generaci, která zjevně ničí planetu. V kodaňském videu slyšíme dítě mluvit o svém „hněvu“. Když říká „já jsem jenom dítě“, implikace je jasná: dospělí nechávají děti na holičkách.
Někteří jdou ještě o krok dále a obviňují starší generaci ze zničení životního prostředí natolik, že je ohroženo přežití budoucích generací. Poselství zní, že dospělí jsou lakotní, či hloupí, či oboje. Toto pesimistické hodnocení chování dospělých se mění v přímé nepřátelství vůči morálnímu statu starších generací a jejich takzvané „moudrosti“. „Dospělí zničili náš svět“, říká titulek článku v jednom internetovém magazínu pro děti. Varuje, že „dospělí ničí svět, ve kterém rosteme“ a ptá se, „jak klimatická změna postihne nás jako příští generaci?“ (1)
Podobné poselství nám sděluje jeden z vedoucích britských zelených válečníků, který nedávno informoval děti, že „vaši rodiče a prarodiče udělali nepořádek v péči o Zemi“ a „možná, že to popírají, ale kradou vám vaši budoucnost.“ (2) Namísto aby dospělí posloužili jako vzory rolí, jsou často káráni, že slouží dětem jako špatný příklad. Je překvapením, že jeden ředitel školy, který byl pověřen provést analýzu chování v anglických školách v r. 2008, ukázal obviňujícím prstem na dospělé, kteří „jsou pro mladé špatným příkladem“? Poznamenal, že „žijeme v chamtivé kultuře“, v níž „jsme na sebe vzájemně hrubí“ a „děti se podle toho řídí“. (3) A pokud jsou dospělí předloženi jako takový negativní příklad, jak je pak možno na ně spoléhat při úkolu přípravy dětí pro svět, ve kterém žijí?
Druhou stranou mince při znehodnocení autority dospělých je zposvátnění stavu dítěte. Stále více jsou děti určovány do role vychovatele a pověřovány osvícením pomýlených, chamtivých, hloupých starších. To vede k procesu socializace naruby. Projekt užití „obtěžující síly“ k socializaci dospělých je velmi systematicky užíván k říši environmentalismu. Mnozí environmentalističtí vychovatelé sebevědomě zastávají obtěžující sílu jako užitečný způsob, jak změnit chování dospělých.
David Uzell, profesor environmentální psychologie na universite v Surrey v Anglii si vzpomíná, jak byl před několika lety na konferenci o výchově, kde „všichni byli absolutně přesvědčeni“, že „obtěžující síla je odpovědí na problém změny klimatu“. (4) Uzellův vlastní výzkum se soustřeďuje na jev, který nazývá „intergenerační učení prostřednictvím transferu osobní zkušenosti typicky z dítěte na rodiče/jiné dospělé doma“. (5) Tato kazuální reference o přenosu zkušenosti z dítěte na rodiče ilustruje to, jak se socializace naruby stává normálním jevem. Ve školách v USA poskytuje environmentální výchova dětem autoritu nad některými dospělými. Noviny New York Times píší, že „ekoděti“ oddané zeleným hodnotám „se pokoušejí rodiče volat k zodpovědnosti“, a poznamenávají, že dospělí je stávají defenzivními před „pozorným okem ekopolicie velké jako Paleček“. (6) Školní okrsky po celých USA se snažily využít idealismu „ekodětí“ tím, že téměř do všech předmětů zavedly hodnoty životního prostředí.
Politikové a vláda se ujali výchovy k životnímu prostředí jako potenciálně účinného nástroje pro ovlivňování a řízení chování veřejnosti. Jeden britský člen parlamentu, labourista Malcolm Wicks, tvrdí, že environmentální hodnoty mohou „působit jako živá vyučovací pomůcka v hodinách přírodních věd, občanské výchovy i zeměpisu“, a když děti absolvují tyto lekce, „začnou vychovávat své rodiče“. „Tímto způsobem můžeme začít posouvat chování,“ říká. (7) Podobný cíl vyjádřil i ministr David Miliband, který tvrdil, že „děti jsou klíčem ke změně dlouhodobých postojů společnosti k životnímu prostředí“. Miliband řekl, že „děti jsou nejen nadšené pro záchranu planety, ale také mají velký vliv na životní styl a chování svých rodin.“ (8) Bývalý britský tajemník pro výchovu Alan Johnson napsal, že „děti mají duální roli jako spotřebitelé a ovlivňovatelé“ a proto „naučit je, že dosáhnout zakoupení dalšího páru tenisek kvůli módě je právě tak důležité jako vyvinout tlak na rodiče, aby si nekupovali auto, co hodně žere“. (9)
Nedávná zpráva „Role škol ve vytváření se spotřebitelského chování ve vztahu k energii“ navrhla plán pro podporu výchovních iniciativ, které by mohly mít vliv na chování rodičů. (10) Andrew Sutter, který vede jednu z podobných iniciativ – systém Eco-Schools, v němž je 5 500 škol – se domnívá, že to poskytne dětem možnost „být učiteli a říci rodičům, co mají dělat pro změnu“. (11) Tento bod je zdůrazněn ve zprávě UK o energii, která praví, že „instalace obnovitelných energií ve školách mohou učinit školní osnovy životným tak, jak to učebnice nedokážou“. Dále zpráva uvádí, že „ve školách, které jsou často středisky obcí, může instalace obnovitelných energií pomoci vytvářet postoje širší obce“, (12)
Nezřídka mobilizace obtěžující síly ke změně chování dospělých nabývá charakteru frenetické kampaně. Kniha „Jak učinit své rodiče zelenými“ od Jamese Russella podněcuje děti, aby „sekýrovaly, otravovaly, obtěžovaly, trápily a trestaly lidi, kteří radostně potápějí náš svět“. Russell vyzývá děti, aby „namířily svou obtěžující sílu a tresty proti svým rodičům a dalším provinilcům.“ (13)
V dřívějších dobách pouze totalitní společnosti mobilizovaly děti, aby kontrolovaly chování svých rodičů. Byly to orwellovské státy stylu Velkého Bratra, které se pokusily využít zjednodušené vidění dobra a zla u mládeže a změnit jejich názor na dospělé. Ale kdo potřebuje Velkého Bratra, když bývalý první ministr Tony Blair mohl otevřeně tvrdit, že „pokud jde o změnu klimatu, rodiče by měli poslouchat své děti“? (14) Nyní se jeví, že využívání dětského strachu a úzkosti se pokládá za formu osvícené výchovy. Ale budoucnost našich dětí vyžaduje, abychom jim poskytli existenciální a morální bezpečnost. Namísto abychom je krmili vytrvalou dietou nahánění strachu, měli bychom je povzbudit k využití našeho potenciálu, abychom zlepšili budoucnost našeho světa.
Frank Furedi je autorem knih: Wasted: Why Education Is Not Educating, Population and Development: A Critical Introduction.
Poznámky: (odkazy dostupné z originálního článku).
(1) See ‘Adults Have Ruined Our World’, Headliners, October 2007 http://www.headliners.org/storylibrary/stories/2007/sat+group+climate+change.htm?id=5852289142420909396
(2) Jonathan Porritt cited in Enemies of progress, Austin Williams, Societas 2008, p82
(3) Adults give young ‘bad example’, BBC News, 11 July 2008 http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/education/7502057.stm
(4) Pester Power, Guardian, 1 February 2007 http://www.guardian.co.uk/environment/2007/feb/01/schools.ethicalliving
(5) The role of education and schools in shaping energy-related consumer behaviour, Energy Saving Trust, October 2007
(6) Pint-Size Eco-Police, Making Parents Proud and Sometimes Crazy, New York Times, 10 October 2008
(7)See speech by Malcolm Wicks MP, June 2006
(8) ‘So, how many trees have you planted, Daddy?’, Guardian, 1 February 2007
(9) Children must think differently, Independent, 2 February 2007
(10) The role of education and schools in shaping energy-related consumer behaviour, Energy Saving Trust, October 2007
(11) Pester Power, Guardian, 1 February 2007
(12) Our energy challenge: power from the people – microgeneration strategy, DTI, March 2006
(13) How To Turn Your Parents Green, James Russell, Tangent Books, 2007
(14) PM speech on climate change, Number10.gov.uk, 14 September 2004
Richard S. Lindzen, Wall Street Journal 30. 11. 2009, publikováno na euportálu 21.12.2009
Je důvod, proč by nás měly vyhlídky globálního oteplování znepokojovat? Průměrná teplota Země se mění neustále. Někdy stoupá, někdy klesá a občas – např. v posledních zhruba deseti letech – je téměř konstantní.
Výroky, že se klimatické změny zrychlují, jsou absurdní. Existuje všeobecný konsensus o tom, že v posledních 150ti letech průměrná teplota Země vzrostla o necelých 1.5°F. Data jsou ale nekvalitní a – vzhledem k tomu, že změny jsou malé – je snadné je libovolně modifikovat až o několik desetin procenta. Několik emailů z britského Climate Research Unit (CRU) na University of East Anglia, které způsobily takový skandál, pojednávalo právě o tom, jak tyto změny maximalizovat.
Všeobecný konsensus týkající se „oteplování“ není založen ani tak na kvalitě dat jako spíše na faktu, že jsme zde mezi 15. a 19. stoletím měli menší dobu ledovou, po které se Země začala přirozeně oteplovat. S koncem menší doby ledové korespondoval i počátek průmyslové éry doprovázené zvýšenou produkcí skleníkových plynů, např. kysličníku uhličitého, methanu a kysličníku dusičného. Nejvýznačnější z těchto plynů je právě CO2, jehož množství v atmosféře vzrostlo za posledních 150 let o cca 30%.
Definiční charakteristikou skleníkového plynu je jeho relativní prostupnost pro sluneční světlo, ale i absorpce infračerveného záření, které Země vyzařuje do prostoru. Obecně lze říci, že čím více je v atmosféře skleníkových plynů, tím větší je absorbce tepelného záření a tím větší je oteplování zeměkoule.
K tomu ovšem nedojde, jelikož hlavní součástí zemské atmosféry nejsou „škodlivé“ skleníkové plyny, ale vodní pára a mraky. I kdyby došlo ke zdvojnásobení množství CO2 v atmosféře, rovnováha mezi slunečním a infračerveným zářením ze Země by se změnila o pouhá 2%.
Tyto výše uvedené závěry jsou předmětem všeobecné shody. Neexistuje zde žádný důvod k obavám, bez ohledu na to, zda může vzniknout nějaký vztah mezi oteplováním a zvýšením hladiny dalších skleníkových plynů či nikoliv. Nicméně právě toto zkoumání možného vztahu zůstává předmětem zájmu Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC). Neúspěšné, více než dvacetileté pokusy o prokázání souvislosti mezi těmito jevy svědčí o tom, že se nemusíme znepokojovat.
Hodnotící zprávy IPCC mají většinou cca 1000 stran textu, shrnutí pro politiky jich má dvacet. Je samozřejmě nemožné dosáhnout přesného shrnutí tisíce stran textu na pouhých dvaceti stranách, řada detailů a nuancí musí být vynechána. Moje zkušenost je ale taková, že i těmto shrnutím bývá jen zřídkakdy věnována pozornost. Ve většině případů bývá celá zpráva shrnuta do jednoho jediného hesla či sloganu.
Hlavní závěr, který byl publikován po poslední hodnotící zprávě IPCC před dvěma lety, přisuzoval největší podíl na oteplování Země od roku 1957 (kdy bylo obzvláště chladno) člověku. K tomuto závěru dospěl IPCC poté, co se ukázalo, že modely Mezivládního panelu nedokáží reprodukovat oteplování z let cca 1978 až 1998 bez další proměnné, a jedinou proměnnou, kterou vymysleli, byl člověk. I tato argumentace předpokládá, že modely berou v potaz přirozenou variabilitu klimatického systému (natural internal variability), kam patří např. přirozeně se vyskytující cykly El Niňo, pacifická dekadická oscilace, atlantická vícedekádová oscilace a jiné jevy.
Články hlavních výzkumných center připouštějí, že neúspěch modelů IPCC uchopit „oteplování“ uplynulých deseti let, bylo způsobeno skutečností, že nebraly v potaz právě tuto přirozenou variabilitu. Samotný základ argumentu IPCC, že klimatické změny způsobuje člověk, se tak ukázal jako chybný.
Toto samozřejmě žádný z publikovaných textů nezdůrazňoval. Místo toho poukazovaly na to, že podle modifikovaných modelů, které braly přirozenou variabilitu v potaz, dojde v letech 2009, 2013 a 2030 na Zemi k opětovnému oteplení.
I kdyby byl ale závěr IPCC správný, nebyl by důvod k panice. O možné panice je možné mluvit až v souvislosti s tzv. „citlivostí klimatu“ (climate sensitivity), veličinou, která vyjadřuje kolik oteplování CO2 způsobí. Je obecně známo, že zdvojnásobení CO2 způsobí změnu cca 2°F za předpokladu, že všechny ostatní veličiny zůstanou neměnné. To je málo na to, abychom se tím znepokojovali.
Nicméně, současné klimatické modely předpovídají mnohem větší citlivost, neboť v těchto modelech hlavní skleníkové substance (vodní pára a mraky) zesilují působení CO2. Říká se tomu „pozitivní zpětná vazba“ (positive feedback). Dle vyjádření IPCC jsou ale mraky v současných modelech i nadále zdrojem nejistot, což – s ohledem na jejich bezprostřední souvislost s vodní párou – velmi zpochybňuje další tvrzení, že jsou si jistější, pokud jde o vodní páru.
Důkazy efektu pozitivní zpětné vazby vodní páry v oblastech bez mraků sice existují, pokud si ale uvědomíme neustálé změny, které zde probíhají, zůstává vše velkou neznámou. Jen málo vědců by souhlasilo s tím, že v této věci existuje konsensus. Otázkou především zůstává „pozitivnost“ či „negativnost“ zpětné vazby u vodní páry či mraků.
Názor, který říká, že v zemském klimatu převládá pozitivní zpětná vazba, je na první pohled nevěrohodný, což dokládá sama historie zemského klimatu. Před cca dvěma a půl miliardami let bylo slunce o 20 % – 30% méně jasné než nyní, a přece nedocházelo ani k zamrzání oceánů ani k přílišným teplotním výkyvům v porovnání se současností. Carl Sagan to v roce 1970 označil jako „Early Faint Sun Paradox.“
Snahy vysvětlit paradox se skleníkovými plyny probíhají již více než 30 let. Někteří navrhovali CO2, ale potřebné množství by bylo více než tisícinásobně větší než je jeho současná úroveň a bylo by neslučitelné s geologickou dokumentací. Rovněž methan se ukázal jako nepravděpodobný. Ukazuje se, že větší množství řídkých beránkových mraků v tropech tento paradox snadno vyřeší, ale jen pokud o nich hovoříme v souvislosti s negativní zpětnou vazbou. V současné terminologii to znamená, že by mraky vliv CO2 nejenže nezvýšily, ale naopak snížily.
V odborné literatuře najdeme celou řadu studií, které na absenci pozitivních zpětných vazeb poukazují. Z ní vyplývající nízká citlivost je zcela kompatibilní s malým oteplením, které dnes pozorujeme. Jak tedy modely s vysokou citlivostí na CO2 dokáží vysvětlit současnou malou odezvu v realitě? Jeff Kiehl si v článku pro National Center for Atmospheric Research všímá, že modely využívají jinou veličinu, kterou IPCC označuje jako málo známou (konkrétně aerosoly), aby libovolně „potlačily“ tolik skleníkového oteplování, kolik právě potřebují, aby jim seděla data, s tím, že každý model si vybírá jiný stupeň „potlačení“, podle citlivosti toho kterého modelu.
Co má toto všechno společného s klimatickou katastrofou? Přirovnávat samotnou existenci globálního oteplování či skleníkového efektu ke katastrofě, je největším podvodem – větším než je ten, který naznačují publikované emaily z Climate Research Unit.
Názor, který říká, že klimatické „katastrofy“ jsou jednoduše otázkou odezvy jednoho čísla, tzv. GATO, na zpětnou vazbu CO2 (příp. slunce), je v klimatologii obrovským krokem zpátky. Řada pohrom, závislých na součinnosti řady faktorů, je mylně považována za důkaz oteplování.
Podobné je i naše tradiční vnímání přírody a jejích občasných jevů – sucha, povodní, hurikánů, změn úrovně mořské hladiny, atd. – jako trest za naše hříšné činy (ztělesněné naší uhlíkovou „stopou“). I tyto úkazy závisejí na součinnosti četných faktorů.
Vezměme si následující příklad. Předpokládejme, že nechám na podlaze krabici a moje žena o ni zako pne, spadne na syna, který právě nese plato vajec, které následkem toho spadnou a rozbijí se. Náš současný postoj k emisím by byl analogický s rozhodnutím, že nejlepší způsob jak předejít rozbití vajec, je uzákonit zákaz ponechávání krabic na podlaze. Hlavní rozdíl je v tom, že v případě atmosferického CO2 a klimatické katastrofy je tento řetězec dedukcí a hypotéz delší a méně pravděpodobný než ve výše uvedeném příkladě.
Richard S. Lindzen, The Wall Street Journal, 30. listopadu 2009
Richard S. Lindzen je profesorem meteorologie na Massachusetts Institute of Technology.
Příspěvky
